Bathory byla švédská blackmetalová skupina, která vznikla v březnu 1983 ve Vällingby. Pojmenovali se po maďarské hraběnce Alžbětě Báthoryové a jsou považováni za průkopníky black metalu (vedle skupin Venom a Mercyful Fate) a viking metalu. Kniha Lords of Chaos popisuje první čtyři alba Báthory jako předlohu pro skandinávský black metal. Mezi skupiny ovlivněné jejich ranými nahrávkami patří Mayhem, Burzum, Darkthrone, Gorgoroth, Satyricon, Emperor, Dark Funeral, Enslaved, Marduk, Moonsorrow a Dimmu Borgir.
Bathory opustili blackmetalový zvuk na své páté desce Hammerheart (1990), která je často uváděna jako první viking metalové album. V tomto stylu pokračovala skupina po většinu své další existence, i když na albech Requiem (1994) a Octagon (1995) experimentovala i s thrash metalovým stylem. Bathory brzy přestali vystupovat živě a nikdy nejezdili na turné; frontman, zakladatel a hlavní autor písní Tomas 'Quorthon' Forsberg byl jediným stálým členem a občas zodpovídal za všechny nástroje. Skupina skončila, když Forsberg v roce 2004 ve věku 38 let zemřel na selhání srdce.
Skupina Bathory vznikla v březnu 1983 ve Vällingby v západním Stockholmu. Ke Quorthonovi, tehdy sedmnáctiletému kytaristovi se připojili baskytarista Frederick Melander (známý jako 'Hanoi') a bubeník Jonas Akerlund ('Vans McBurger'). V té době ještě Quorthon používal přezdívky Ace Shoot a o něco dříve také Black Spade. Jméno Quorthon později objevil na jednom seznamu démonů.
Frederick později vzpomínal, že s Jonasem hráli v kapelách Drifter a později Diecast, ale vždycky jměli kytaristy, kteří nebyli fanoušky heavy metalu, proto vyvěsili inzerát, že hledájí kytaristu, na který odpověděl právě Quorthon. Mezi jejich vzory tenkrát patřili Black Sabbath a kapely nastupující nové vlny britského metalu, jako byly Saxon, Iron Maiden a hlavně Judas Priest. Později také Manowar nebo Venom. Qorthon vycházel více z punkového hnutí, ale poslouchal i metal a miloval třeba Kiss, jejichž covery občas hráli.
Podle Quorthona se název Bathory prosadil po návštěvě londýnského žaláře, i když Jonas říká, že je inspirovala také skladba "Countess Bathory" od britských Venom, vyprávějící o životě uherské hraběnky Alžběty Báthoryové, která je považována za jednu z nejkrvavějších vražedkyň historie. Než se kapela rozhodla pro tento název, zvažovala i jiné nápady; mimo jiné Nosferatu, Natas, Mephisto, Elizabeth Bathory nebo Countess Bathory.
Quorthon pracoval na částečný úvazek v malém nahrávacím studiu Tyfon Grammofon, které vlastnil jeho otec Börje Forsberg. Koncem roku 1983 dávalo toto vydavatelství dohromady kompilaci písní skandinávských metalových kapel, ve které se pokoušelo zmapovat rodící se místní metalovou scénu. Na poslední chvíli však jedna z kapel od účasti odstoupila a nabídla tak šanci začínající kapele. Tyfon souhlasil s tím, že se Bathory na desce objeví jako náhrada. Album nazvané Scandinavian Metal Attack vyšlo v březnu 1984 a bylo prvním představením Bathory na desce. Dvě jejich skladby "Sacrifice" a "The Return of Darkness and Evil" oslovily nečekaně velké množství fanoušků. K překvapení všech bylo více než 95 % dopisů od fanoušků zaslaných do vydavatelství po vydání desky věnováno právě jim.
Po úspěšné premiéře na metalové kompilaci se nicméně cesty mladých muzikantů rozešli. Na stránkách Bathory se psalo, že se rozcházely v názorech na to, jakou hudební cestou by se měla kapela vydat. Frederick Melander ale podal i hlubší pohled na věc: " Byly tam hudební rozdíly, jak už jsem říkal, Jonas a já jsme v hloubi duše chtěli kapelu spíš ve stylu Judas Priest, ale zároveň jsme si s Quorthon opravdu užili zábavu a vzrušení, to není jediný důvod našeho rozchodu. Před nahráváním Scandinavian Metal Attack jsme byli na cestě k rozchodu, před nahráváním jsme několik měsíců nezkoušeli. A po vydání alba jsme s Jonasem neslyšeli nic o pozitivních ohlasech, které deska měla. Quorthon a jeho otec, producent Boss, si nejspíš uvědomili, že je to skvělá příležitost, protože Quorthon mohl hrát na všechny nástroje sám a mohli prostě nahrávací studio využívat, kdykoli chtěli, a přesně tak, jak Quorthon chtěl, bez jakéhokoli zasahování." Jonas se poté přestěhoval ke svému otci do Londýna a Frederick odešel do San Francisca.
Brzy poté Tyfon požádal Quorthona o nahrání plnohodnotného alba. Protože se jeho spoluhráči odstěhovali, Quorthon angažoval Rickarda Bergmana ze své bývalé oi-punkové kapely Stridskuk jako baskytaristu a Stefana Larssona z punkové kapely Obsklass jako bubeníka. 22. května 1984 se konala jejich první a jediná společná zkouška před nahráváním alba. Na této zkoušce byly nahrány písně "Witchcraft" a "Satan My Master", první nahrávky z debutového alba v této sestavě. Později se objevily na kompilačním albu Jubileum Volume III.
Debutové album Bathory bylo nahráno v červnu ve studiu Heavenshore (ve studiu z přestavěné garáže byl podomácku vyrobený osmikanálový magnetofon) ve Stockholmu a vydáno v říjnu téhož roku. Vzhledem k omezenému rozpočtu kapely byl rekordér spuštěn na poloviční rychlost, aby se vše vešlo na jednu master pásku. Kapela musela také pracovat rychle - nahrávání a míchání netrvalo déle než tři dny. Fanoušci i kritici považují výsledné album, jehož náklad 1000 kusů byl vyprodán během dvou týdnů, za jednoho z kandidátů na první blackmetalovou desku.
Album se mělo původně jmenovat Pentagrammaton a na obalu měl být pentagram, ale od tohoto názvu se upustilo, když si ho několik lidí špatně vyložilo jako Pentagon. Pentagram byl přesunut na zadní stranu a nahrazen retušovanou částí kresby, kterou v roce 1981 vytvořil Joseph A. Smith pro knihu Witches od Eriky Jongové. Pro nápis na zadní straně obalu si Quorthon zakoupil sadu třecích písmen ve staroanglickém stylu; chybělo mu však jedno písmeno 'C', v důsledku čehož bylo druhé 'C' ve slově 'Necromancy' nahrazeno písmenem 'S'. Ze seznamu skladeb byl také omylem vypuštěn úvod "Storm of Damnation" a outro.
Kozel na obalu alba, převzatý z kresby Josepha Smitha, měl být původně vytištěn zlatou barvou. Ta však byla příliš drahá, a tak Quorthon požádal, aby se použitá barva co nejvíce přiblížila zlaté ; výsledkem byla jasně žlutá. Quorthonovi se zdálo, že výsledek vypadá příšerně a po prvních 1000 výtiscích byl obal změněn na černobílý. Žlutý obal se stal sběratelským artiklem a dnes je dobře známý jako 'Gula Geten' (žlutá koza).
Daniel Ekeroth, autor knihy Swedish Death Metal, popsal styl alba v podstatě jako směs satanského party rocku Venom a energie sanfranciského thrash metalu. Zatímco lídr Bathory Quorthon tenkrát tvrdil, že před natáčením alba Venom neslyšel a že se inspiroval Black Sabbath, Motörhead, Sex Pistols a GBH, bývalý bubeník Jonas Akerlund prohlásil, že Bathory se v těchto dnech inspirovali 'výhradně' Venom. Kanadský novinář Martin Popoff označil album za krutý, ale historicky dojemný vtip a poznamenal, že navzdory snaze být předvojem odpudivého extrému je Quorthonův debut oproti černohumorným norským počinům, které by ho uvedly jako hlavní vliv, velmi muzikální. Od té doby si album získalo kultovní pověst a v roce 1990 bylo znovu vydáno prostřednictvím Black Mark Production.
Druhé studiové album švédských extremistů bylo vydáno na vinylu pod názvem The Return...... (plným názvem The Return of the Darkness and Evil). Na trhu se objevilo 27. května 1985 prostřednictvím Black Mark/Tyfon ve Švédsku (Combat Records v USA) a mělo významný vliv na rozvoj žánrů black metal a death metal.
Quorthon vysvětlil název alba takto: "Chtěli jsme, aby si lidé prostě přečetli The Return...... - jako druhé album nebo pokračování - a pak album otočili a hledali seznam stop. Když ho nenašli, dostali tuhle apokalyptickou báseň, do které byly vetkány názvy písní. Teprve po poslechu alba až do konce se dozvěděli celý název alba - The Return of the Darkness and Evil".
Raná tvorba Bathory byla temná, rychlá, silně zkreslená a syrově nahraná. Quorthonův vokál byl drsný, vysoký a chraplavý s občasnými skřeky a výkřiky. Texty kapely se zaměřovaly na temná témata a obsahovaly protikřesťanské a satanské odkazy. Tyto rysy se staly definicí black metalu a kapela tento styl rozvíjela na svých prvních čtyřech albech, i když čtvrté album už se začalo hudebně otáčet jiným, epičtějším, směrem. Quorthon prohlásil, že kapela není satanistická, ale používá 'satanské' odkazy k provokaci a útokům na křesťanství. Později, s třetím a čtvrtým albem, začal útočit na křesťanství z jiného úhlu, poté co si uvědomil, že satanismus je křesťanský produkt.
Třetí studiové album Bathory Under the Sign of the Black Mark bylo nahráno v září 1986 a vydáno 11. května 1987 pod vydavatelstvími New Renaissance Records a Under One Flag. Tato nahrávka byla klíčovým albem ve vývoji blackmetalového žánru a výrazně ovlivnila norskou blackmetalovou scénu, která ve zdejší mrazivé atmosféře vznikla na počátku 90. let.
Obal je dílem Gunnara Silinse podle fotografie ze Švédské královské opery ve Stockholmu. Jako model stál Leif Ehrnborg, tehdejší špičkový švédský kulturista. Píseň "Woman of Dark Desires" je poctou jmenovkyni skupiny, Elizabeth Báthoryové. "Enter the Eternal Fire" byla první epickou skladbou kapely, dosahující délky téměř sedmi minut, s textem odkazujícím na dohodu s ďáblem. Píseň "Equimanthorn" obsahuje odkazy na Peklo i na severskou mytologii, včetně Ódinova osminohého černého hřebce Sleipnira. Píseň "Call from the Grave" se v roce 2009 objevila ve hře Grand Theft Auto IV: The Lost and Damned. Píseň "Massacre" předělal Phil Anselmo ze skupiny Pantera se svou projektovou skupinou Scour.
Eduardo Rivadavia z AllMusic napsal, že album zůstává vrcholem kariéry Bathory a zásadní nahrávkou pro všechny milovníky extrémního metalu. Fenriz z Darkthrone v různých rozhovorech album chválil a definoval ho jako esenci black metalu. Vedle Morbid Tales od Celtic Frost a dema Necrolust od Vader jej také uvedl jako hudební inspiraci pro album Panzerfaust z roku 1995.
K dopadu alba se v roce 2012 vyjádřil v rozhovoru pro časopis Decibel Daniel Ekeroth, autor knihy Swedish Death Metal: "I na poměry Bathory to bylo mistrovské dílo, které se vyrovná Bonded by Blood i Reign in Blood. Písně byly dotažené k dokonalosti a zvuk byl ještě atmosféričtější a strašidelnější než dříve. Bathory byli nyní nejextrémnější a jednou z nejlepších metalových kapel."
V roce 2017 časopis Rolling Stone zařadil album Under the Sign of the Black Mark na 81. místo svého seznamu '100 nejlepších metalových alb všech dob'.
Čtvrté studiové album Blood Fire Death bylo vydáno 8. října 1988 u sublabelu Music for Nations, Under One Flag. Ačkoli čtvrté album do značné míry navazovalo na předchozí alba, některé skladby měly velmi odlišný styl. Tyto písně měly mnohem pomalejší tempo, akustické pasáže, sborový zpěv v pozadí a texty o Vikinzích a severské mytologii. Hudební kritik Eduardo Rivadavia z AllMusic popisuje tento epický styl jako pravděpodobně první skutečný příklad vikingského metalu.
Podle knihy Black Metal: Evolution of the Cult od Dayala Pattersona zahájilo druhou trilogii, éru, kterou Quorthon popisuje jako předkřesťanskou švédskou vikingskou éru. Na tomto albu se také poprvé objevuje sestava ve složení Quorthon (kytara, zpěv), Vvornth (bicí), Kothaar (basa), která tvořila obsazení skupiny do roku 1997. V roce 2009 zařadil IGN album Blood Fire Death do svého seznamu '10 Great Black Metal Albums'.
Text písně "For All Those Who Died" byl převzat z básně Eriky Jongové, poprvé publikované v její knize Witches (1981), zatímco první tři sloky písně "A Fine Day to Die" jsou převzaty z 'Cassildiny písně' z knihy Roberta W. Chamberse The King in Yellow. Přední strana obálky pochází z obrazu Divoký hon na Ódina (1872) od Petera Nicolaie Arba. Obraz stejně jako úvodní skladba "Oden's Ride Over Nordland" využívají motiv Divokého honu z lidových pověstí. Blood Fire Death tento motiv etablovali v metalové kultuře, kde si ho od té doby oblíbila řada kapel a pořadatelů akcí.
Čtvrté album završilo první období kapely, jejíž raný zvuk Quorthon popsal jako směs Black Sabbath, Motörhead a GBH, přičemž vyzdvihl alba City Baby Attacked by Rats od GBH a Ace of Spades a Iron Fist od Motörhead. Byl také ovlivněn kapelami Exploited, Sex Pistols, Disorder, Riot/Clone, Anti-Nowhere League, Kiss a Exciter. Mnoho fanoušků a recenzentů tvrdilo, že Bathory bylo ovlivněno Venom nebo je dokonce obviňovali z jejich kopírování. Quorthon nejdříve často popíral, že by byl touto skupinou ovlivněn, a tvrdil, že je poprvé slyšel až koncem roku 1984 nebo začátkem roku 1985 a nikdy nevlastnil žádné jejich album. Později ale v rozhovoru pro Metal Forces přiznal, že poprvé poslouchal Black metal od Venom už v roce 1983 a považoval ho za jedno z nejlepších alb, které kdy vzniklo.
Po albu Blood Fire Death se kapela plně zbavila svého raného blackmetalového stylu. Jejich páté album Hammerheart z roku bylo prvním archetypálním vikingským metalovým albem. Říkalo se, že bylo ovlivněno americkou powermetalovou skupinou Manowar, i když Quorthon tuto fámu označil za další totální omyl.
Pojem 'Vikingský metal' patří v metalovém světě k těm nejostřeji diskutovaným, protože mu chybí jasná definice a to, co je pro jednoho člověka jednoznačným příkladem, může být v očích druhého pro žánr irelevantní. Amon Amarth se svými téměř rádiovými refrény a špičkovými produkčními hodnotami jistě nemohou být stejným žánrem jako frenetičtí, obrazoborečtí Enslaved. Přesto jsou Amon Amarth kvintesencí vikingského metalu a album Frost od Enslaved je označováno za přelomové vydání v tomto žánru. Pokud tedy padne otázka, co je to viking metal může být album Hammerheart jedna z možných odpovědí.
Kritikou kapele často vyčítala, že Quorthonův zájem o vikinské mýty a severské pohanství je povrchní, přesto může být úleva slyšet něco naprosto skandinávského, co nepůsobí rasově zaujatě. Hammerheart spíše oslavuje historickou severskou tradici, místo aby deklasoval multikulturalismus dneška. Navíc se zdá, že Quorthonovy vypravěčské schopnosti daleko převyšují mnohé jeho současníky, ba i mnohé jeho následovníky. Navzdory zdánlivé nelegitimitě jeho pohanských sklonů zní Quorthon po celou dobu alba upřímně. A i když není zrovna nejlepším zpěvákem, co mu chybí na zdatnosti, vynahrazuje snahou. Ke cti mu také slouží, že je po celou dobu přibližně naladěný. A občas se mu povede i něco opravdu strhujícího.
Ještě sugestivnější než jeho nejlepší vokály jsou kytary. S bicími automaty a zdánlivě syntetickou basou, které podporují jeho amatérský vokál, má Quorthon na šestistrunce co dohánět - a to se mu více než daří. Úvodní pasáž skladby "Shores In Flames" je bezpochyby jedna z nejemotivnějších hlavních linek. Její otevřené, rezonující akordy a syrovost lehce přebuzené kytary tvoří úvod, kterému se v metalu máloco vyrovná. Záhy však ustoupí tlumenému heavy metalovému riffování, kterému odpovídá hřmění bicích a napětí textu.
Skladbu "One Rode to Asa Bay" o christianizaci Skandinávie věnoval Quorthon C. Deanu Anderssonovi, který mu předtím zaslal několik svých knih. Jméno vesnice v písni, Asa Bay, pochází z pseudonymu Asa Drake, který Andersson používal v některých svých knihách. Ke skladbě "One Rode to Asa Bay" byl natočen videoklip.
Následující album Twilight of the Gods pokračuje v objevování nově vytvořeného vikingského metalového stylu a vykazuje také těžké epické vlivy doomu a klasiky; je nazváno podle Wagnerovy opery. Je to střednětempé, více akustické album než předchozí desky kapely, ačkoli navazuje na Hammerheart. Důležité je, že Quorthon má album zcela pod kontrolou, hraje na všechny elektrické i akustické kytary, klávesy, basu a programuje si také bicí. Zvláštním rysem alba jsou doprovodné vokály, které Quorthon nazpíval sám, stejně jako na albu Hammerheart, i když na tomto albu zní více jako sbor než dříve.
'Soumrak bohů' mnozí považují za mistrovské dílo Bathory, kde má každá skladba své místo, a vrchol toho, co může viking metal nabídnout. A není to vokální výkon, komplexní skladby ani produkce, co dělá z tohoto alba skutečné mistrovské dílo. Jsou to emoce. Emoce mohou být fantastickým měřítkem kvality. Zatímco při špatné hudbě necítíte nic a při dobré hudbě můžete cítit známé emoce, skvělá hudba ve vás dokáže vyvolat něco, co jste ještě nikdy necítili. Taková je celá jízda soumrakem bohů. Quorthon zde rozprostírá řadu různých emocí.
V "Song of Blood" vyvolává strach, aby pak v téže písni pokračoval v dodávání odvahy. "Through Blood By Thunder" vzbuzuje téměř náboženský zápal a "Under The Runes" slavnostní neohroženost. "Blood And Iron" dává posluchači ohromující pocit úžasu nad svým epickým příběhem, zatímco titulní skladba je tragickým nářkem nad stavem společnosti, který skutečně tahá za srdce. "To Enter Your Mountain" vyvolává pocit spravedlivého vzdoru i životní pocit dobrodružství. A konečně "Hammerheart" posluchači přináší onen jedinečný pocit uspokojení, který zažijete jen na smrtelné posteli, zatímco vidíte Valkýry, jak si vás přicházejí odvést do Síně nahoře. To vše dohromady vytváří jeden z nejúčinnějších a nejvěrohodnějších epických, krásných a inspirativních posluchačských zážitků všech dob, založena na melodii z The Planets Gustava Holsta; konkrétně jde o Quorthonovo vlastní přearanžování střední pasáže čtvrté části Jupiter.
Produkce nahrávky sice není zrovna čistá, ale to hudbě jen přidává. Je to právě temnota a občasné bahno, díky nimž některé momenty alba posluchače tak silně zasáhnou. Povedl se také mix, kdy každý nástroj má perfektní hlasitost a méně slyšitelné basy dodávají albu povinnou hutnost. I když je to technicky tak trochu hrozné, produkce ve výsledku nemůže být lepší. Samotný Quorthon je také v ráži, jeho hra na kytaru a zpěv jsou ve vrcholné formě. Najdeme zde jedny z jeho nejlepších sól a akustická kytara je téměř nadčasová. Předvádí také jeden z nejlepších metalových vokálních výkonů vůbec, když ukazuje více emocí než někteří vokalisté za celou svou kariéru.
Requiem, sedmé studiové album, upouští od vikingského metalového stylu tří předchozích alb a přechází na thrash metalový styl, který připomíná mnoho kapel, které Bathory původně ovlivnily. Toto album představuje návrat kapely poté, co Quorthon pozastavil činnost kapely a nahrál své první sólové album.
I přes převážně thrashmetalový zvuk, má album stále blackmetalové cítění lehce evokující oldschoolový Destruction a raný Kreator a nápadně připomíná jihoamerický death/thrash. Zvuková produkce je velmi syrová, ale přitom hřejivě znějící a basa je skutečně slyšet. Bicí mají hodně nedoprodukovaný zvuk, ale to vlastně přidává na zvuku ovlivněném black metalem.
Quorthon prošel v 90. letech poměrně drastickou hudební změnou. Možná až příliš mnoho dopisů od fanoušků ho přimělo složit opět nějaký oldschoolový materiál a dát přednost death/thrashovému směru, což byla docela odvážná volba, protože v té době byl reprezentantem vikingského metalu a mnohým se toto rozhodnutí nelíbilo. Navíc zapomeňte na techniku, protože tady jde především o zběsilost, i když nějaké epické stopy se najdou. Zbytek je víceméně o totální rychlosti s čistě thrashmetalovými riffy a utrápenými vokály. Vše holé a aseptické, s chladnými zvuky jako při postnukleárním útoku. Zápory přicházejí s příliš monolitickým náporem nástrojů, riffy nejsou vždy tak skvělé a skladby jsou si příliš podobné.
Celkově lze album těžko považovat za seriózní počin v katalogu Bathory, protože všechna ta nedbalost, primitivní riffování a do puntíku vypointované texty vám prostě velí prothrashovat se až do brzkého hrobu. Žádné přemýšlivé básně, žádná literatura, prostě jen rozbíječ lebek pro thrash milující metalisty.
Osmé studiové album Octagon bylo vydáno 17. října 1995 u společnosti Black Mark Production a navazuje na retro thrash metalový styl předchozího alba Requiem. V roce 2003 bylo znovu vydáno, přičemž první dvě skladby byly spojeny a bylo přidáno outro "Winds of Mayhem".
Devadesátá léta byla dobou, kdy se téměř každý důvěryhodný metalový umělec ocitl v krizi identity a snažil se rozhodnout, zda má jít s proudem, nebo se držet svého. Podlehl i Quorthon a i díky tomu je album většinou kritiků považováno za absolutní dno jeho kariéry, které vikingskému či blackmetalovému znalci z řad Quorthonovy fanouškovské bašty muselo připadat nevkusné a matoucí. Objevily se i řeči o tom, že je to groove/nu-metalová deska Bathory, a i když se k tomuto klišé blíží víc než kterákoli jiná, je to spíš nepovedený pokus o moderní a špinavý thrash, z kterého vlastně výrazně nevystupuje ani jedna skladba.
Quorthon chtěl pro fanoušky vždycky to nejlepší, a když mu mnozí z nich psali, že chtějí syrovější black/thrash ve stylu debutu, snažil se to udělat. Epický metal byl v té době tím nejlepším, co Quorthonovi vycházelo, a zřejmě zapomněl, jak se dělá syrový metal pořádně. Byl fixovaný na jiný žánr a myslím, že to byla dost drastická a násilná změna a krok vedle.
Blood on Ice, deváté studiové album Bathory bylo vydáno 27. května 1996 u společnosti Black Mark Production. Master pásky byly nahrány už v roce 1989, ale album nebylo ihned vydáno, jednak proto, že nebylo nikdy řádně dokončeno, a jednak proto, že se zakladatel a skladatel Quorthon obával, že představuje příliš drastický odklon od předchozího blackmetalového zvuku kapely. Nakonec bylo vydáno po remasterování a opětovném sestříhání na modernějším studiovém vybavení v roce 1996, částečně díky tlaku fanoušků, který byl důsledkem jeho zmínky o projektu v jednom rozhovoru. Quorthon tuto skutečnost, stejně jako konkrétnější záležitosti týkající se nahrávání alba a mnoha dalších raných alb Bathory, rozvádí ve svých poznámkách k tomuto vydání. Obal alba nakreslil Kristian Wahlin.
Blood on Ice je koncepční album, kde se děj drží nápadů a formátů typických pro ságy, ale napsal ho sám Quorthon. Anonymní ústřední postava, které je na začátku příběhu deset let, je jediným přeživším nájezdu dvaceti černě oděných jezdců s praporem 'dvojhlavé bestie' na jeho vesnici. Všichni muži jsou pobiti, ženy a děti odvedeny na daleký sever, zatímco hlavní hrdina přežije, když se ukryje na stromě. Stráví patnáct let sám v divočině, kde sílí a učí se lesním zvyklostem, a vzpomínky na zvěrstva, jichž byl svědkem, ho posilují. Jednoho dne se setká s jednookým starcem (pravděpodobně Odinem, i když v příběhu se o něm vždy mluví jen jako o jednookém starci), který mu řekne, že jeho příchod předvídal už tisíc let a že byl vybrán jako bojovník bohů, aby bojoval v jejich stínech za jeho světem. Za tímto účelem mu bude udělena řada mocných artefaktů a schopností a stařec ho bude po sto dní a nocí cvičit. Prvním z těchto artefaktů je mocný meč (pravděpodobně Tyrfing), ukovaný na úsvitu světa, a druhým, darovaným v písni, je mocný osminohý hřebec, na němž jezdí 'bůh jeho otce' (Sleipnir, Odinův oř).
Bude také veden dvěma havrany (Huginnem a Muninnem) a je mu udělena řada nadpřirozených schopností: nejprve si lesní žena, čarodějka, vezme jeho srdce, za jehož cenu vydrží jakýkoli řez či podříznutí. Poté se vydá k bezednému jezeru, v němž jsou uloženy všechny znalosti světů, staré i nové. Stařec do jezera vhodí své levé oko, aby získal schopnost moudrosti a předvídavosti (čímž se jezero stává zhruba obdobou Mimirovy studny), a ústřední postava do jezera vhodí obě oči, což znamená nejen to, že získá všechny jeho schopnosti vědění a vidění, ale také to, že nebude muset během závěrečného boje hledět do očí Bestii. Pod vedením havranů a starých bohů poté odjíždí na sever, aby se postavil svému osudu. Zaútočí na bránu Helu a v boji porazí Šelmu, stejně jako osvobodí duše těch, kteří zde byli drženi v zajetí, a odjede s nimi do Valhally.
Tohle album, pod dvou nezdařených thrashových pokusech, znamenalo vlastně návrat Bathory. Škoda, že Quorthon podcenil vlastní schopnosti a album nechal nedokončené až do roku 1996. Výsledkem bylo, že ve skutečnosti první pořádné vikingské metalové album vlastně vyšlo až ve chvíli, kdy se základní koncept již ustálil ve fungující žánr. I když Blood Fire Death mohlo být tematicky prvním vikingským metalovým albem, Blood on Ice posunulo tento koncept mnohem dál a mnohem zřetelněji zviditelnilo rozdíl mezi planoucím thrashujícím black metalem a heroickým vikingským metalem. Je to mrazivá záležitost, velký a odvážný, promyšleně rozjetý epický metal s odstíny folku a náladotvornými samply (frkání koní, kování mečů, řinčení zbraní a staříci rapující o dávných severských proroctvích). Díky mechanickému zvuku bicích a celkově střednětempému cvalu zní album občas jako pro nadšence do středověku. Na jedné straně rimitivní záležitost s jednoduchými písněmi a zmršenou produkcí, a na druhé krásně inspirovaný metal vynesený do nových výšin epické velkoleposti.
Protože bylo považováno za nevhodné k vydání, je zvuk, byť remasterovaný, syrový, neohrabaný a plochý. Quorthon byl ve zpěvu nováčkem a jeho hlas je divoce nevyrovnaný. Když ale opravdu přitlačí na pilu, jako tomu je třeba v "The Lake", je jeho hlas stejně zvučný a silný jako to nejlepší, co metal nabízí. A nakonec je to právě neokoukaná upřímnost jeho zpěvu, který postrádá rozsah, ale kape z něj autenticita. Blood on Ice možná bylo pohřbeno, ale přesto splnilo svůj účel; bylo prototypem pro metalový zvuk s folkovým nádechem, z něhož budou čerpat budoucí kapely (Falkenbach, Einherjer, Thyfring, Enslaved a další). Album naznačuje mrazivé vnější hranice black metalu, možnosti, které leží za hranicí samoúčelného satanismu a ďábelského pozérství. Vtažením prvků z lidové hudby, severské mytologie Quorthon vlastnoručně vytvořil vikingský metal.
Jubilejní, desáté studiové album Destroyer of Worlds bylo vydáno 9. října 2001 opět u společnosti Black Mark Production. Název alba je převzat ze slavného citátu J. Roberta Oppenheimera o atomové bombě: "Stal jsem se smrtí, ničitelem světů", který byl převzat z 32. verše 11. kapitoly Bhagavadgíty a který pronesl bůh Višnu.
Stylově je album křížencem vikingského metalu z období 1988-1991 a pozdějšího thrashmetalového stylu alb Requiem a Octagon. Jedná se také o nejdelší studiové album skupiny Bathory, což je vlastně jedním z jeho největších problémů, protože album není dostatečně soudržné, aby se dalo poslouchat celé. Většina riffů je ve skutečnosti velmi těžká a energická a téměř připomíná groove metalové kapely jako Pantera nebo Lamb of God. Tento chytlavý styl není vůbec špatný, ale vytváří určitý nesoulad oproti epičtějším věcem na albu.
Pro někoho to může být prostě nepochopené dílo. Drzost a odvaha Quorthona zkoumat různé zvuky je více než pozoruhodná a toto úderné album ukazuje Quorthonovu všestrannost, pokud mluvíme o psaní skladeb s cílem potěšit různé fanoušky. Deska jako celek je možná zmatená a nejednoznačná, přesto byla dobrou odpovědí na dlouhé čekání na nové album Bathory a zároveň návratem do formy, ovšem ve viking/death/groove metalovém formátu. Brutální a místy melodické sekce se mísí způsobem, který nezakrývá podstatu kapely, takže by se toto dílo mělo líbit jak těm, kteří ji sledovali dříve, tak i těm, kteří o ní vědí méně. Každopádně je album většinou hodnoceno jako výrazně lepší než Octagon a Requiem.
Poslední dvě alba z katalogu Bathory, nazvané Nordland I a Nordland II, byla vydána v rozmezí několika měsíců 18. listopadu 2002 a 31. března 2003 opět u společnosti Black Mark Production. Jsou návratem k vikingskému metalu středního období kapely a obsahují písně týkající se především severské mytologie. Přesto se obě alba liší od Quorthonovi rané vikingské éry a jejich prvky jsou hudebně vzdálené tomu, co Bathory v tomto bodě dělali. Na první pohled vnímaným detailem je zařazení neortodoxních nástrojů (které nejsou výrazné a spíše zdobí nebo fungují v pozadí) a upřednostnění vyšší rychlosti a údernosti namísto doomové/powerové orientace éry Hammerheart nebo Twilight of God.
První kapitola Nordlandu představuje také první solidní nabídku hudby po téměř deseti letech, pokud budeme Blood On Ice považovat za pouhý zachráněný starý materiál, který byl znovu vydán v okamžiku, kdy konečně musel vyjít na světlo. Tón kytary zde naštěstí nabývá na síle a Quorthon je vážnější, přestává být těmi neuhlazenými Bathory, kteří kličkovali v Blood On Ice a bloudil po zemi nikoho ve svém thrashovém období.
Z pohledu starších věcí je netypický skvělý zvuk a vůbec produkce alba jako celku, která se soustředí na čistotu instrumentálních výkonů, což je výrazné zlepšení, pokud jej srovnáme s Destroyer of Worlds. Folkové pasáže uvádějí skladby, které díky environmentálním klávesám a silným riffům přináší solidní a elegantní materiál. Quorthonův vokál zdobí nekonečné instrumentální aranže a velkolepě nazpívané ženské vokály, které ho zkrášlují a pohodlně procházejí různými atmosférami.
Druhá kapitola pokračuje v rozvíjení nálad. Quorthon je mistr v tom, jak z extrémně jednoduchých riffů udělat výrazné a úderné a jak docílit toho, aby skladby přesahující 10 minut, které nemají žádné progresivní kudrlinky hladce plynuly. Přestože se toho tolik slévá, tohle album nikdy nepůsobí nekonzistentně nebo chaoticky, všechno dává smysl. Každá skladba sem patří a přispívá k pocitu z alba. Většina skladeb se opírá o pár velmi silných úderných riffů a také o sbory, které vytvářejí nádhernou náladu, jíž je tvorba Quorthona pověstná, a která řadí Bathory i nadále do čela metalových kapel s vikingskou tematikou.
V červnu 2004 byl Quorthon nalezen mrtvý ve svém domě, zřejmě v důsledku selhání srdce. Bylo známo, že už v minulosti trpěl srdečními problémy.
3. června 2006 vydala společnost Black Mark Production jako poctu box set, který obsahuje tři CD s jeho oblíbenými písněmi Bathory, 176stránkovou brožuru, plakát a DVD s dlouhým videoklipem k písni "One Rode to Asa Bay", rozhovorem a několika vzácných promo záběry.
Blackmetaloví umělci sestavili několik tribute alb Bathory, například In Conspiracy with Satan - A Tribute to Bathory a Voices from Valhalla - A Tribute to Bathory. V srpnu 2004 se na festivalu Hole in the Sky v norském Bergenu sešlo několik členů norské blackmetalové scény, aby zahráli písně Bathory v setu nazvaném A Tribute to Quorthon. Mezi těmito hudebníky byli Abbath (Immortal), Apollyon (Aura Noir), Faust a Samoth (Emperor a Zyklon), Gaahl (Gorgoroth), Grutle Kjellson a Ivar Bjornson (Enslaved), Nocturno Culto (Darkthrone) a Satyr (Satyricon).