BUDGIE je welšská hard rocková a heavy metalová kapela pocházející z Cardiffu. Patřila od počátku k jedněm z prvních heavy metalových souborů a měla klíčový vliv na mnoho dalších kapel této scény, když svůj rychlý a těžký rock hrála již v roce 1971. Skladby Budgie charakterizují sabbatovské riffy protkané melodickými pasážemi a harmonickými zvraty a přitom všem temně metalový zvuk prosvětluje osobitý fistulový vokál zpívajícího baskytaristy Shelleyho. Hudebně se pohybovali někde na pomezí hutného rocku s prvky blues. Skupina řadili "mezi nejtěžší metal ve své době". Na vrcholu jejich popularity na počátku sedmdesátých let byli srovnáváni a soupeřili se skupinami jako Black Sabbath, Stray a The Groundhogs.

Skupinu Budgie založil v Cardiffu ve Walesu na počátku roku 1967 basista Burke Shelley. První název skupiny byl Hills Contemporary Grass a Burke v ní hrál na baskytaru a zpíval. Kapela se po odehrání několika koncertů během roku stihla přejmenovat na Budgie Droppings a o něco později na Six Ton Budgie. To už v kapele hrál i druhý kytarista Tony Bourge, jenž soubor rozšířil na kvartet. Když na konci roku 1967 skupinu opustil zakládající kytarista Brian Goddard, rozhodli se ostatní členové bandu, že budou hrát opět jako trio v sestavě Burke Shelley (zpěv a basa), Tony Bourge (kytara a zpěv) a Ray Phillips na bicí. Zajímavostí je, že všichni tři se narodili a vyrůstali v Tiger Bay v Cardiffu. Zároveň si s první personální změnou zkrátili název na jednodušší a údernější Budgie.

Burke Shelley pak prozradil, že na název kapely přišel ve skutečnosti on, neboť se mu zamlouvala myšlenka hrát hlučný, těžký rock, ale nazývat se po něčem diametrálně odlišném. Zpočátku byli ovlivněni hudbou kapely Cream, později se pozornost Budgie zaměřovala více k Black Sabbath a Zed Zeppelin. Je opravdu těžké přehlédnout, jak velký dopad měl Robert Plant na zpěváka a basistu Budgie Burke Shelleyho.

Na začátku 70. let nahráli Budgie promo EP u Kapp Records s názvem Crash Course, které vyšlo nejprve v mono verzi a v roce 1971 už jako 7palcový vinyl "Crash Course Is Brian Surgery". B-strana singlu obsahovala skladbu s obskurním názvem "Nude Disintegrating Parachutist Woman" (Nahá rozpadající se parašutistka).

V počátcích kariéry se kapela toulala, stejně jako celá řada jejích souputníků, zaplivanými a zakouřenými kluby, ale to jen do doby, než si jí všiml v tu dobu již značně vlivný producent Roger Bain, který je podepsán pod produkcí prvních dvou alb živoucí legendy Black Sabbath.

Na jaře 1971 Budgie nahráli v Rockfield Studios v jižním Walesu své debutové album. Produkce se chopil zmíněný ostřílený Rodger Bain. Prozaicky jej nazvali Budgie a hudebně se pohybovalo v silně bluesově orientovaném hard rocku. Skupina sice stála na pomyslné startovní čáře, přesto však byly z alba cítit ambice dosáhnout něčeho mimořádného. Už jen úvodní píseň "Guts" s výrazným kytarovým riffem předznamenává budoucí věci. Druhou stranu vinylu pro změnu otvírá další vypalovačka "Rape Of The Locks". První album bylo v té době do značné míry ignorováno, nyní je ale považováno za klasiku žánru a nastavilo kapele laťku hodně vysoko.

Tam, kde Budgie se svým debutem skončili, tam také o rok později plynule navázali znovu pod producentským žezlem Rodgera Baina. Druhou nahrávku Squawk začali točit v létě 1972 a v září téhož roku se objevila na pultech obchodů. Z desky je místy cítit vliv Beatles - "Rocking Man", jinde třebas Zeppelin jako ve skladbě "Hot As a Docker's Armpit" (Horko jako v podpaží přístavního dělníka), přesto je album již charakteristické svým soundem a jeho prodeje ve Velké Británii stačily k tomu, aby získalo zlaté ocenění. Obal desky poprvé obstaral Roger Dean, tehdy ještě student výtvarné školy, který se později proslavil přebaly desek progresivní rockové kapely Yes. Na obálce zobrazil kresbu letounu Blackbird SR-71 s ptačí lebkou. Na koncertech po Britských ostrovech pak Budgie doprovázeli prog rockové Genesis.

Ještě neuběhl ani rok a kapela vydala v červnu 1973 třetí album Never Turn Your Back On A Friend. Album ještě sice neboduje na albových žebříčcích, přesto se stává kultovní. Obsahovalo všechno - válcující riffy ve "In the Grip of" a "Tyrefitter's Hand", zamyšlenou, psychedelicky zabarvenou melodii "You Know I'll Always Love You", cover skladbu "Baby Please Don't Go" a epos "Parents", světlo a stín ve skladbě "You're The Biggest Thing Since Powdered Milk" (Jsi ta největší věc od dob sušeného mléka) s bubenickou exhibici skrývající v sobě neskutečnou energii, kterou v těchto létech měli snad jen Deep Purple, Led Zeppelin nebo Black Sabbath. Navíc album obsahovalo i úvodní skladbu "Breadfan", která usadí snad každého rockového fandu. O patnáct let později ji nahrála jako cover skupina Metallica (1988) na své „garážové“ album.

Začátek roku zastihl Budgie na turné k desce "Squawk", ale 9. června téhož roku už rozjíždějí v klubu All Saints v Manchesteru "Never Turn Your Back on a Friend Tour". Následně se pak předvedli na koncertech po celé Francii, Itálii, Holandsku a Německu a intenzivně koncertovali také v UK, kde předskakovali Thin Lizzy a Mott the Hoople. Budgie také rozšířil svůj evropský dosah na koncerty ve Švýcarsku, Španělsku (včetně večerní zastávky v Double Zero Club v Barceloně), a Rakousku. Dne 17. července se pak k Budgie na koncertě v Boltonu v Town Hall přidávají jako doprovod k Judas Priest, kteří se představují se svou novou hlasovou akvizici Robem Halfordem. Budgie a Judas Priest pak společně koncertují po Velké Británii až do 18. srpna 1973.

V roce 1974 se Budgie zapisují zlatým písmem do historie hard rocku, když vydávají své nesmrtelné album In For The Kill. Ještě před tím, než čtvrté album bylo nahráno, Ray Philips opustil kapelu (je uveden pouze u druhé skladby) a nahradil jej nový bubeník Pete Boot. Ray se později dokonce snažil vzkřísit název Six-Ton Budgie. Nicméně i s novým bubeníkem deska boduje na 29. místě albového žebříčku ve Velké Británii a skladby jako "In For The Kill", "Crash Course In Brain Surgery" (ne náhodou si rovněž tuto skladbu vybrala Metallica na své "garážové" album) nebo "Hammer And Tongs", kde intro budí pocit, jako bychom slyšeli Led Zeppelin, jsou napsané zlatým písmem v historii hard rocku. A samozřejmě vyrážejí i v roce 1974 Budgie na turné k albu a opět je doprovázejí Judas Priest. První zastávka se uskutečnila 9. května v v Town Hall v Birminghamu, na tomto koncertě se v řadách Judas Priest objevila nejnovější kytarová posila Glenn Tipton. Společnou hudební anabázi pak zakončili obě skupiny 9. června 1974 na velkolepém koncertě v legendárním Marquee Clubu v Londýně.

V roce 1975 se k Bourgemu a Shelleymu připojil bubeník Steve Williams, když nahradil Pete Boota, který se tak ukázal pouze na jediném albu. Vrchol v historii walesského tria nastává v roce 1975, když skupina vydává (mnohými nedoceněné) album Bandolier. Co skladba, to klenot. Úvodní "Breaking All The House Rules" výrazně předešla dobu. Takto syrově a nekompromisně hrály až skupiny z první vlny NWOBHM. Jenže v Anglii byl na vzestupu punk, proto se na tento vinyl neprávem zapomíná. Vrcholem desky je určitě píseň "I Can't See My Feelings", kterou lze s klidem opět zařadit do zlatého fondu hard rocku. A že nejsou Budgie jen rockoví „řezníci“, dokazuje závěrečná psychedelická dvoudílná skladba "Napoleon Bona-Part One & Two". Na britském albovém žebříčku se toto album umístilo na 36. pozici. Tour Bandolier rozjíždějí Budgie 10. září 1975 v Free Trade Hall v Manchesteru, aby až do konce roku objeli s tímto programem většinu měst na Britských ostrovech. Závěr roku je pak zastihl na The Great British Music Festivalu v Londýně, kde si zahráli po boku takových kapel jako Thin Lizzy, punkových Doctor of Madness nebo Status Quo. Dne 12. ledna 1976 vyrážejí na turné po zemích Beneluxu, kdy navštíví postupně Belgii a Holandsko, a vystoupí poprvé také v tehdejší Jugoslávii.

Dne 23. dubna 1976 vydávají Budgie celkem průměrné album If I Were Brittania I'd Waive The Rules. Deska není až tak špatná, ale chybí ji výrazné kytarové riffy nebo vyhrávky, obsahuje celkem slabé skladby a nejhorší ze všeho, také prvky klišé. Skupina se sice drží svého zavedeného přímočarého hard rocku, jenže Anglii už plně válcuje punk rock, proto se tento vinyl ani neumísťuje na albovém žebříčku. Nejvýraznější a typickou Budgie „řezárnou“ je song "Quacktor And Bureaucats". Snad jedinou skladbu "Black Velvet Stallion", krásný epos ve stylu dřívější skladby "Parents", lze z tohoto alba zařadit k těm nejlepším kouskům kapely. Po přechodu od labelu MCA k A&M, bylo patrné, že kapela míří k měkčímu zvuk ve snaze o komerční úspěch v Americe, který se jim doposud vyhýbal. Tento rok také přinesl inauguraci skupiny ve Spojených státech, i když předpokládané datum zahájení z února bylo zrušeno a trio nakonec odehrálo jejich živý debut pro americké publikum v Royal Oak Theatre v Detroitu až 11. listopadu 1976. Další koncerty v USA Budgie absolvovali se ,b>Sparks, Montrose a Captain Beyond. Do USA se vrátili až v létě 1977. Mezitím, ve Spojeném království, jejich prestiž narostla, když se stali hlavní hvězdou na londýnském Hammersmith Odeon koncertu.

V následujících létech se díky velkému punkovému boomu stahují nad kapelou černé mračna. V lednu 1978 sice skupina vydává poměrně slušné album Impeckable se skladbou "Melt The Ice Away", které je, zdá se, lepší než jeho předchůdce, ale West-Coastový nádech opět ukazuje další pokus o proniknutí do Ameriky. Je ironií, že hudba z tohoto alba, spolu s The Tubes, Head East a Billy Prestonem, byla použita v kultovní komedii J-Men Forever (USA 1979), ale to už bylo pozdě. Pro kapely hrající hard rock je na Britských ostrovech hodně nepřívětivé podnebí. Desku sice otevírá našlapaná píseň "Melt The Ice Away", ale dál jako by se Budgie vzhlíželi v kapelách hrajících za velkou louží. Zřejmě tomu napomohlo i turné, které skupina absolvovala v roce 1977 po Státech a Kanadě.

V následujícím měsíci zažila skupina dobře navštěvovaná vystoupení v divadlech po Spojeném království, které předcházely jejich nejrozsáhlejšímu turné po USA, uskutečněnému v letních měsících. Jako druhého kytaristu přijala skupina pro živé vystupování bývalého člena Quest, Myf Isaaca. Po jejich dalším zájezdu do Ameriky vydali hodně žádanou živou nahrávku Live At Atlantik Studios. Ale tlak na skupinu a malá prodejnost desky zapříčinila, že po jejich návratu do Británie skupinu opustil v polovině roku 1978 jak Myf, tak i zakládající člen, kytarista Tony Bourge. Isaacs se pak obejevoval ve walesských kapelách jako Bando, Crys and Eden. Na místo kytaristy nastupuje kytarista skupiny Trapeze Rob Kendrick, ale ani ten u Budgie dlouho nevydrží. Po další řadě úspěšných koncertů ve Velké Británii v průběhu října a listopadu Kendrick kapelu opouští. Únorové koncerty v roce 1979 spolu s kapelou Nazareth v USA byly posledními s Kendrickem v sestavě. V roce 1979 jej nahrazuje 'Big' John Thomas, známý také jako JT, kvalitní hráč z kapely George Hatcher Band, který debutoval s kapelou na Stafford Bingley Hall na 15. prosince. Skupina jako by byla politá živou vodou.

V nové sestavě kapela nahrává nechvalně hodnocené 12 palcové EP s názvem If Swallowed Do Not Induce Vomiting, které vyšlo u Active Records v roce 1980. Všechny skladby na EP jsou obstojné, ale chybí jim originalita rané Bourgeho éry.

Bourge a Phillips se mezitím pokusili reformovat kapelu spolu s basistou a zpěvákem Pete Duttonem. Nicméně už dlouho předtím se museli dohadovat s Burkem Shelley o jméno Budgie. Nakonec trio Dutton / Bourge / Phillips bylo nuceno přijmout nové jméno Freeze. Tento projekt ale vydržel jen několik měsíců, než Dutton odešel k formaci Fireclown.

Koncem sedmdesátých let se hudební klima mění. Punk pomalu ztrácí vedení a na pomyslný trůn nastupují na Ostrovech hudební spolky, řadící se do tzv. NWOBHM a mezi ně se řadí i Budgie. A dokazují na velkém hudebním festivalu v Readingu, který se konal 22. až 24. srpna 1980. Budgie si tam zahráli vedle takových kapel jako UFO, Whitesnake, Magnum, Gillan, Blizzard of Oz (což byla první skupina Ozzyho Osbournea na jeho sólové dráze) nebo Pat Travers Band. Na festivalu se objevily i vycházející hvězdy jako Iron Maiden, Def Leppard nebo Krokus.

Budgie nabuzeni energii, kterou akumulovali na Readingu, nahrávají v sestava Shelley, Thomas a Williams ještě na konci prázdnin skvělé album Power Supply pro Kingsley Ward Active Records, velký sublabel od RCA. Deska je poplatná „metalové“ době. Asi nejtvrdší album v historii skupiny vychází 10. října 1980. Tradiční fanoušci Budgie jsou možná trochu zděšeni, ale nová nastupující generace metalistů kapelu přijímá do svých řad. Již otvírák "Forearm Smash" dává tušit, že se ve skupině udály za poslední 2 roky velké změny. Změny k lepšímu, protože poslední období už za mnoho nestálo. A co teprve titulní "Power Supply" Chytlavý riff, šlapající bicí a dunící basa, to vše podpořené ostrým, řezavým zvukem. Taktéž následná "Secrets In My Head" pokračuje v načatém "kovovém" trendu.

V následujícím roce se Budgie opět objeví v Leedsu na Reading Rock 81', kde hrají po boku kapel jako Girlschool, Saga, Gillan, Wishbone Ash, Kinks nebo Samson, v jejíchž řadách ještě pěl Bruce Dickinson. A zde vystupují Budgie již jako jedna z hvězd. Ihned po Readingu se skupina zavírá do nahrávacího studia, aby zde vytvořila další vynikající placku Nightflight. Jestli výjimečnou, s tím je možno polemizovat. Deska je návratem do zlaté éry Budgie. Již úvodní "I Turned to Stone" lahodí uším všem ortodoxním fanouškům. Polobaladická vyhrávka na začátek jako ze starého Budgie manuálu, chytlavá melodie, působivé kytarové sólo, skvělý zvuk. Další song "Reaper Of The Glory" asi hodně nakopl známé kovotepce z Birminghamu Judas Priest na albu Turbo. Úvodní riff ve skladbě "Locked In" jako by vypadl z ucha tradicionálu Budgie.

V roce 1982 se Tony Bourge připojil k původnímu bubeníkovi Budgie Ray Phillipsovi a basistovi Alannu Fishovi a zformovali kapelu Tredegar spolu s budoucími členy Cloven Hoof, zpěvákem Russ Northem a kytaristou Andy Woodem. Kapela nahrála bezejmenné album v roce 1986 s hostujícím zpěvákam Carlem Sentance z Persian Risk. Podle článku v magazínu Classic Rock Tony Bourge opustil Tredegar, aby se se začal věnovat své soukromé firmě na výrobu nábytku, zatímco Phillips pokračoval v kapele jako zpěvák až do počátku devadesátých let, kdy se snažil obnovit Six-Ton Budgie.

Právě rok 1982 byl ve znamení objevování nových hudebních světů. Tentokrát se Budgie vydali za železnou oponu, aby v Polsku odehráli sérií nezapomenutelných koncertů. Pro metalové fanoušky z východního bloku to byl zážitek pro zbytek života. Vždyť vidět za „ostnatými dráty“, v zemi, kde je hlavní televizní hvězdou Maryla Rodowicz, legendu britského hard rocku, byl sen nejedné metalové máničky. Jeden koncert se uskutečnil i v Bydgoszci 3. srpna 1982. Některé koncety navštívilo až 10.000 posluchačů, Budgie vyprodali celkem 12 vystoupení plus matiné koncert. Kapela vyrazila na tato turné posílena o klávesistu Lyndsay Bridgwatera, který byl současně členem i Ozzyho Blizzard of Ozz.Koncerty počínaje od 1. srpna před na Tortor Sport Hall v Toruni byly jedněmi z nejúspěšnějších v jejich kariéře. Vždyť na čtyřech koncertech během pouhých dvou dnů ve sportovní hale Spodek, Katowice, skupinu vidělo více než 20.000 fanoušků. Budgie také odehráli dva vyprodané koncerty v Krakově a další doprovodné vystoupení v Torwar Sport Hall ve Varšavě. Turné ovšem poznamenala neblahá událost. 20 000 fanoušků na Bialystockém fotbalovém stadionu se vzbouřilo, když nedostatek dodávek elektřiny přinutil pořadatele zrušit koncert.

Po návratu do Velké Británie Budgie vystoupili na festivalu v Readingu, než se vydali zpět do východní Evropy pro venkovní koncerty v bývalé Jugoslávii. Kapela také získala další nabídku na doprovod Ozzy Osbourna na jeho prosincových arénových koncertech ve Velké Británii. Po Readingu 82', kde už byli headlinery prvního dne a mezi začínajícími se na tomto ročníků představily kapely Overkill nebo Twisted Sister, se skupina opět odebrala do nahrávacího studia, aby v říjnu 1982 vydala další album Deliver Us From Evil, což byla jejich poslední nahrávka na labelu RCA. Jako host se na ní představil klávesista Duncan Mackay, ex-,b>Cockney Rebels, 10CC a Camel. Deska je však zklamáním. Na úvod až „policeovská“ "Bored With Russia" dává tušit, že není něco v pořádku. Skupina jako by se inspirovala u kanadské Sagy, střihnuté mainsteamovou Asii. Výrazné klávesy tentokrát albu hodně uškodily. Deska sice bodovala na 62. pozici albového žebříčků ve Velké Británii, ale to jen pro svoji přesládlost.

V následujících létech skupina jen přehrávala svůj zaběhnutý repertoár. Na koncertech po UK v říjnu 1983 je doprovázeli Diamond Head, ale trio se nakonec jejich doprovodu vzdalo po pár koncertech. Bylo nahráno další album, ale zůstalo nevydané. Kapela se překvapivě rozhodla pozastavit činnost poté, co dokončili v průběhu dubna a května 1984 turné po Velké Británii. Hovořilo se sice o reunionu kapely, ale zahráli pouze pár koncertů počátkem roku 1985 a jeden koncert v Loughboroughské Town Hall v srpnu roku 1986 s podporou kapel Grim Reaper a Rankelson. Comebackové turné po Velké Británii bylo zrušeno kvůli zranění palce Burke Shelleyho. Další pokusy o reunion s bývalým bubebíkem Magnum a UFO Jimem Simpsonem také nic nepřinesly. Nový bubeník debutoval s Budgie26. září 1987 v Clarendon Hotelu v Londýně, pak se kapela omezila pouze na jednorázová vystoupení až do konce roku. John Thomas se znovu objevil jako host na koncepčních albech Phenomena a Phenomena-Dream Runner projektu Phenomena. V roce 1988 skupina opět angažovala bubeníka Jima Simpsona, ale na začátku roku 1989 Burke Shelley vše odpískal. Shelley pak založil skupinu The Superclerkes, Thomas se mezitím připojil k Bombshell a Simpson se připojil v roce 1990 ke kapele z Newcastlu nazvané Red Dogs.

Obnovený zájem o Budgie přišel, když Metallica nahrála jako cover jejich skandální "Crash Course In Brain Surgery" pro jejich EP "Garage Days Revisited" a další skladbou "Breadfan" otevírali své koncerty. Další americká kapela Soundgarden jim vzdala hold, když si vystřihla verziu jejich další skladby "Homicidal Suicide". Dědictví po Budgie se připomělo i v roce 1993, když se zjistilo, že bývalý bubeník Ray Phillips na turné po britských klubech přehrává hity kapely pod názvem kapely Six Ton Budgie .

Skupina nakonec nehrála dlouhých 6 let, než ji v roce 1995 Shelley na dva roky opět obnovil. Kapela doplněná různými bubeníky odehrála jednorázové koncerty. Nezapomenutelný byl koncert z 21. května 1995 v San Antoniu ve Freeman Coliseum, kde trio Shelley, Thomas a bubeník Rob Jones sledovalo několik tisícovek nadšených fanoušků a předkapelu jim dělala skupina Fight s Robem Halfordem za mikrofonem. V roce 1996 pak vystoupila na festivalu "La Semana Alegre", opět v San Antoniu, Texas, kde je poslouchalo bezmála 25 000 fanoušků.

Mezitím bývalý bubeník Pete Boot v roce 1999 znovu vydal ultra vzácné album kapely Extreem na japonském labelu Birdman Records.

Jenže od roku 1997 do 1999 byli Budgie opět nečinní. Obnovení souboru se odehrálo v roce 1999 ze staronovým bubeníkem Williamsem. Budgie se ve složení Shelley, Thomas a Steve Williams se v roce 2000 vrátili do jejich nyní již tradičního místa, na San Antonio festival, kde vystoupili spolu s kapelami Dio a Legs Diamond. Johna Thomase postihlo vydutí mozkových tepen, kytarista se naštěstí rychle úplné uzdravil, právě včas, aby mohl vystoupit festivalu Legends Of Welsh Rock dne 29. září 2001 společně s kapelami Man, Sassafras, Kimla Taz a Racing Cars. Na konci roku 2002 se dlouholetý kytarista John Thomas rozhodl opustit řady skupiny, aby jej na čas vystřídal Andy Hart. Kapela se poté vrátila do Sunken Garden Theater v San Antoniu v srpnu 2002, aby zde zahrála společně s Judas Priest a Reverend. V průběhu září a říjnat se Budgie vydali na své nejrozsáhlejší turné po Velké Británii po velmi dlouhé době. Téhož roku stoner rocková kapela Federation X vydala jako singl cover verzi skladby "Nude Disintegrating Parachutist Woman" ve dvou částech.

Fanoušci nyní mohli vidět dvě různé verze kapely naživo, Budgie a Six Ton Budgie. Překvapivě se objevila i třetí reinkarnace, když kytarista John Thomas oznámil, že jeho nová kapela se bude názývat JT'S Budgie a hrát v ní budou Matt Gillespie, basista Paul Gaskin a bubeník Martyn Shaw. Živé album Life in San Antonio bylo zaznamenáno a vydáno v roce 2002 ještě v sestavě Burke Shelley, Steve Williams a Andy Hart na kytaru. Budgie pak v letech 2002-2006 koncertovali po Spojeném království, stejně jako v New York City, New Jersey, Dallasu a několika dalších představeních v Evropě, včetně letního Sweden Rock Festival, kde vystupovala po boku kapel jako Deep Purple, Manowar, Mercyful Fate, HammerFall nebo Motörhead. Rovněž zavítala znovu do post-komunistického Polska.

V únoru 2003 byl požádán Simon Lees, aby se připojil do sestavy k Shelleymu a Williamsovi. Koncert skupiny v San Antoniu v březnu 2004 doprovázely kapely Michael Schenker Group a Moxy. Velké zpoždění řady archivních nově vydávaných nahrávek vyvolalo oznámení kapely, že starší alba vydají doplněné o bonusové skladby. Kromě toho dlouho očekávané skladby z nevydaného třetího RCA alba jsou připraveny k vydání pod názvem The Last Stage.

Budgie se vrátili na turné po Velké Británii v listopadu a prosinci roku 2004 a při této příležitosti vydali předělávky prvních dvou alb kapely. V září téhož roku Lees nahrál s kapelou sedm písní, které se později objevily jako bonusové skladby na čtyřech předělaných albech Budgie (Budgie, Sqwawk, Never Turn Your Back on a Friend a In For The Kill) vydaných na labelu Noteworthy Productions. Budgie přidali skladby včetně "Guts" a "Nude Disintegrating Parachutist Woman" zaznamenané na konci léta 2003 v sestavě Burke Shelley, Steve Williams a Simon Lees, stejně jako dříve nevydané alternativní verze z roku 1971 "Course In Brain Surgery". Na Squawk přibyly bonusy odlišných mixů "Stranded", "Whiskey River" zaznamenané v roce 2003 sestavou Burke Shelley, Steve Williams a Simon Lees a "Rolling Home Again", které nahráli Burke Shelley a Tony Bourge v roce 2004.

V průběhu roku 2005 a 2006 Lees společně skládal a nahrával nový materiál na další album s Burkem Shelleym v jeho studiu v Cardiffu. Jak se později ukázalo, úplně poslední studiové album You're All Living in Cuckooland, vyšlo 7. listopadu 2006 u Noteworthy Productions, produkoval je sám Burke Shelley a doprovodilo je třiceti pěti zastávkové turné po Velké Británii. Jenže mnoho fanoušků tohoto legendárního souboru si ani nevšimlo, že kapela vydala nějaký nový materiál, což bylo pro Shelleye velkým zklamáním. Nástup v podobě skladby "Justice" nebyl vůbec špatný. Opět tu jsou zajímavé basové linky, ale příliš mnoho kláves vše zahltí.

Také v roce 2006 Lees nahrál klasickou kytaru v písni "Black Velvet Stallion" pro remasterovanou verzi alba If I Were Britannia, I'd Break the Rules u Noteworthy Productions. Lees ale nebyl nikdy uveden na albu. Následující rok Budgie odehráli koncerty ve Švédsku a Polsku a poté 115 koncertů na turné skládající se ze čtyř britských větví a devatenácti show zahrnujících pět zemí mimo Spojené království. Simon Lees opustil kapelu 4. července 2007, tři měsíce před zahájením tří zastávkového turné po Austrálii. Po odchodu Simona Leesa jej nahradil Craig Goldy, kytarista a skladatel od Ronnie Jamese Dia, když nabídl své služby, zatímco Ronnie James dokončoval své závazky s Heaven & Hell na jejich World Tour. V únoru 2008 Goldy doprovázel Budgie na pěti zastávkovém turné po Austrálii a hrál nadále s kapelou jako "hostující kytarista" na všech jejich vystoupeních. S novým, ale hlavně se starým, repertoárem pak vyrazili na turné po Britských ostrovech, kde je fanoušci nikdy nezavrhli. V létech 2007, 2008 a 2009 si zopakovali turné po Polsku, kde mají obrovskou fanouškovskou základnu. Dne 5. května 2009 se Budgie objevili konečně i Praze v Retro Music Hall, kde se představili poprvé a zatím naposledy českým fanouškům.

V listopadu 2010, kdy měla skupina v plánu vystupovat opět v Polsku, musely být kvůli zdravotní indispozici Shelleye všechny naplánované koncerty zrušeny. V úterý 9. listopadu byl totiž Burke hospitalizován v polském Wejherowo, když si stěžoval na bolesti v břiše. Byl rychle sestaven tým chirurgů, který odhalil šesticentimetrovou aortální vyduť. Testy odhalily, že Shelleyovou aortou prosakuje krev do vnější stěny výdutě, která se mohla roztrhnout kdykoliv. Dne 10. listopadu 2010 absolvoval dvou a 40 minutovou operaci ve večerních hodinách a poté byl držen v intenzivní péči. Po operaci se vrátil do vlasti, koncertní turné bylo zrušeno a už se žádné další koncerty Budgie nekonaly. Poté hrál Burke živě jen sporadicky a to většinou jenom jako host. Skupina Budgie fakticky přestala existovat.

3. března 2016 zemřel ve věku 63 let bývalý kytarista John Thomas, který byl hospitalizován se zápalem plic. V únoru 2018 zemřel ve věku 67 let bývalý bubeník skupiny Budgie Pete Boot. Dlouhá léta se vyrovnával s Parkinsonovou chorobou.

V dubnu 2018 vydal svou autobiografii zakládající člen a původní bubeník Ray Phillips.

Po více než deseti letech zdravotních problémů, včetně aneurysmatu aorty a Sticklerova syndromu, zemřel Shelley 10. ledna 2022 ve věku 71 let.

Budgie je známá především jako hardrocková a heavy metalová kapela, která do svého hudebního stylu začlenila prvky progresivního rocku a humoru. Od alba Bandolier z roku 1975 začali do své hudby zařazovat také funk. Jejich hudba Budgie byla popsána jako kříženec kapel Rush a Black Sabbath, zpěv Burka Shelleyho byl přirovnáván ke Geddymu Leemu kvůli podobnému přístupu k vysokému banshee kvílení (shodou okolností jsou Shelley a Lee zároveň baskytaristy ve svých power-trio kapelách). Ačkoli Budgie zůstali během své rané kariéry poměrně neznámí, mnoho budoucích hvězd hard rocku/metalu je uvádělo jako důležitý vliv a coverovalo jejich písně, včetně ,b>Iron Maiden, Metallicy, Megadeth, Van Halen, Melvins, Queens of the Stone Age, Alice in Chains nebo Soundgarden.

Metallica vydala coververzi skladby "Breadfan" v září 1988 jako B stranu svého singlu "Harvester of Sorrow". Později byla zařazena na jejich album Garage Inc. z roku 1998 a byla také použita jako přídavek během turné 1988-1989 na podporu alba ...And Justice for All. Živá videoverze je přítomna na albu Live Shit: Binge & Purge, pořízená z koncertů v Seattlu 29. a 30. srpna 1989, kde zazněla jako druhý přídavek. Často ji hráli také během turné Madly in Anger with the World Tour a World Magnetic Tour. Krátká ukázka z písně "Breadfan" zazní na začátku videoklipu k písni "Whiskey in the Jar". Skladbu "Crash Course in Brain Surgery" také zařadili na EP Garage Days Re-Revisited.