| Původ: | Hartford, Connecticut, USA |
| Aktivní roky: | 1982 - současnost |
| Styl: | Heavy metal, progresivní metal |
| Vydavatelé: | Metal Blade, Inside Out |
| Web: | fateswarning.com |
Fates Warning je americká progresivní metalová skupina, kterou v roce 1982 v Hartfordu ve státě Connecticut založili zpěvák John Arch, kytaristé Jim Matheos a Victor Arduini, baskytarista Joe DiBiase a bubeník Steve Zimmerman. V průběhu 41 let trvající kariéry došlo k mnoha změnám v sestavě a jediným stálým členem je Matheos. Od roku 2020 skupinu tvoří Matheos, zpěvák Ray Alder (nastoupil v roce 1987), baskytarista Joey Vera (který nahradil DiBiaseho v roce 1996), bubeník Bobby Jarzombek a kytarista Michael Abdow.
Fates Warning jsou průkopníky progresivního metalu a bývají označováni za jednu z kapel "velké trojky" tohoto žánru, protože spolu s Queensryche a Dream Theater vytvořili a zpopularizovali tento styl. Jejich raná tvorba, ovlivněná novou vlnou britského heavy metalu, je důležitá i pro vývoj amerického power metalu.
Fates Warning zatím vydali třináct studiových alb, dvě živá alba, jedno kompilační album, jednu VHS kazetu, tři DVD (každé s živými koncerty) a čtyři demokazety. První komerční úspěch kapela zaznamenala v roce 1986, kdy vydala své třetí studiové album Awaken the Guardian, které se umístilo na 191. místě žebříčku Billboard 200 a stalo se prvním albem vydaným u Metal Blade, které se do tohoto žebříčku dostalo. Úspěšná byla i jejich další tři alba - No Exit (1988), Perfect Symmetry (1989) a Parallels (1991); první dvě se umístila na 111., respektive 141. místě Billboard 200. Do roku 2001 prodali Fates Warning celosvětově přes milion alb. Jejich třinácté studiové album Long Day Good Night vyšlo 6. listopadu 2020.
Kořeny skupiny Fates Warning sahají až do roku 1982 ke skupině Misfit, kterou ve městě Hartford na severovýchodě Spojených států založili kytarista Jim Matheos, bubeník Steve Zimmermann, zpěvák John Arch, kytarista Victor Arduini a basák Joe DiBiase. Ze začátku se kapela zaměřovala téměř výhradně na hraní coverů kapel nové vlny britského metalu.
V undergroundu koluje jejich dvanáctipísňová nahrávka coververzí z roku 1984. Bonusová skladba "Flight of Icarus" (Iron Maiden) na reedicích desek Fates Warning Night on Bröcken vydávaných Metal Blade Record od roku 2002 pochází právě z této nahrávky. Dalšími skladbami na demu jsou "Total Eclipse", "Remember Tomorrow", "Hallowed be Thy Name" a "Revelation" (Iron Maiden), "Pictured Life" a "I Can't Get Enough" (Scorpions), "Victim of Changes" a "Beyond the Realms of Death" (Judas Priest), "Stand Up and Shout" od Dio, "White Witch" od Angel Witch a "Lady Lightning" od Picture.
Hraní coverů ale skupině nevydrželo dlouho a postupně rostla touha muzikantů vytvářet vlastní hudbu, která vyůstila někdy začátkem roku 1984 v natočení sedmipísňového dema s vlastním materiálem. Demo, jehož autorem byl v převážné většině Jim Matheos, se stalo základem pro první album skupiny, natočené ještě v tomtéž roce. V této době také dochází ke změně názvu a z Misfit se stávají Fates Warning.
První album Night on Bröcken vyšlo v září roku 1984 u vydavatelství Metal Blade a bylo ovlivněno především kapelou Iron Maiden, jejíž vliv je cítit zejména ve skladbách "Night on Bröcken" a "Damnation". Objevily se zde ale i první nesmělé progresivní aspekty, které se dále rozvíjely na následujících albech. Název alba je zřejmě odkazem na horu Brocken v Sasku-Anhaltsku v Německu, která je tradičně spojována s čarodějnicemi a Valpuržinou nocí, a objevuje se třeba v díle Faust Johanna Wolfganga von Goetha. Odkaz je patrný na dvou původních obalech alb, které byly později sešrotovány, když se distribuce ujala velká firma.
Druhé album The Spectre Within, které vyšlo o rok později v říjnu 1985, se vyznačovalo progresivnějším přístupem ve skladbách jako "The Apparition", "Epitaph", "Pirates of the Underground" a "Traveler in Time", s mnoha změnami tempa, větší složitostí aranží a fantaskními texty plnými symboliky a dvojsmyslů. V tomto období se Fates Warning stali koncertní stálicí v oblastech východního pobřeží a středozápadu USA a sdíleli pódium s mnoha kapelami jako Motörhead, Queensryche, Anthrax, Overkill, Anvil a Armored Saint.
Robert Taylor na AllMusic udělil albu vě hvězdičky z pěti a uvedl, že metaloví fanoušci si ho možná užijí více než Night on Bröcken, zejména skladby "Pirates of the Underground" a "The Apparition", ale pro fanoušky progresivních hudebních žánrů je tu jen velmi málo, pokud vůbec něco. Podobně vlažně album hodnotil i Trey Spencer na Sputnikmusic, který ho označil za nahrávku pouze pro zaryté fanoušky. Určitá kritika se snesla na vokál Johna Archa, který byl popsán jako mírně iritující kvůli neměnné vysoké poloze jeho hlasu, stejně jako zastaralé riffy a produkce.
Naproti tomu Jeff Wagner ve své knize Mean Deviation napsal, že The Spectre Within odlišilo Fates Warning od téměř všech ostatních v metalovém undergroundu, ačkoli by se daly najít paralely s dánskou skupinou Mercyful Fate, která měla na kytaristu Jima Matheose raný vliv. Wagner také zdůraznil, že album bylo dokonce temnější a složitější než Iron Maiden nebo Queensryche a inteligentně zacházelo s fantasy obrazy, pomíjelo klišovité nástrahy čarodějů, draků a křečovitých, druhořadých riffů.
V roce 1986 kapelu opustil původní kytarista Victor Arduini, kterého nahradil Frank Aresti a hned se během září a října pustil do natáčení třetího alba. To vyšlo ještě v listopadu téhož roku pod názvem Awaken the Guardian, a je považováno za přelomové a zásadní progresivně metalové album historie.
Kapela se na novém albu snažila o vytvoření mýtičtější atmosféry a plněji realizovaného progresivního přístupu ve formě písní. Pohrávala si se složitými a neobvyklými riffy a četnými změnami tempa uprostřed frenetických a sugestivních vokálních linek, avšak se zachováním základní plynulosti.
Album se také zapsalo do historie tím, že se stalo prvním albem vydaným u Metal Blade, které se dostalo do žebříčku Billboard 200 (191.místo) a udrželo se v něm čtyři týdny.
Robert Taylor na AllMusic udělil albu tři hvězdičky z pěti a označil ho za klasiku undergroundového metalu 80. let, přičemž píseň "Guardian" označil za vrchol. Stejně jako předchozí album The Spectre Within doporučil Taylor novou desku spíše fanouškům heavy metalu než toho progresivního s poznámkou, že struktury písní jsou příliš primitivní na to, aby se daly nazvat progresivními.
Jeff Wagner z časopisu Decibel zařadil album na 134. místo v Decibel Hall of Fame s tím, že jde o jedno z oslavovaných mistrovských děl žánru. Adrien Begrand na PopMatters jej v recenzi reedice z roku 2005 označil za to nejlepší z katalogu Fates Warning a dodal, že tak strhující kombinaci tradičního metalu a progresivního zvuku by kapela už nikdy nedokázala zopakovat. Stať uzavřel tím, že album dodnes rezonuje životem a upevňuje místo Fates Warning v metalové historii. Portál Loudwire jej zařadil na čtvrté místo svého seznamu '25 nejlepších progresivních metalových alb všech dob'.
Na turné k albu, které se odehrávalo předevšín na východním pobřeží Spojených států, Fates Warning sdíleli pódium s kapelami jako Queensryche nebo Saxon.
V roce 1987, ještě před zahájením prací na dalším albu, opustil kapelu původní frotman John Arch a byl nahrazen dvacetiletým zpěvákem mexického původu Rayem Alderem.
První album s novým zpěvákem, No Exit (název byl inspirován hrou No Exit, kterou v roce 1944 napsal francouzský filozof Jean-Paul Sartre), vyšlo 23.března 1988 a dále rozvíjelo nastoupený směr. Po hudební stránce je předchozím počinům kapely poměrně podobné, i když obsahuje více prvků thrash metalu a zároveň si zachovává složité struktury a silné vokální výkony, které se objevovaly na předchozích albech. Ačkoli texty jsou méně ovlivněny fantasy tématy, která převládala na dřívějších albech, filozofický prvek je stále přítomen.Album zajistilo skupině dosud nejvyšší umístění v žebříčku Billboard 200, když se umístilo na 111. místě a v žebříčku se udrželo třináct týdnů. Pomohlo také vybudovat celosvětovou popularitu kapely, když se videoklipy k písním "Anarchy Divine" a "Silent Cries" dočkaly značného vysílacího času v pořadu Headbangers Ball na MTV. Fates Warning na podporu alba téměř nepřetržitě koncertovali a hráli s kapelami jako Krokus, Savatage, Armored Saint a Flotsam and Jetsam.
Album obsahovalo také jednu z prvních progmetalových suit tohoto žánru, "The Ivory Gate of Dreams", která vychází z fráze 'Brány z rohu a slonoviny'. Tento literární obraz slouží k rozlišení pravých snů (odpovídajících skutečným událostem) od falešných. Fráze pochází z řečtiny, v níž je slovo 'roh' podobné slovu 'splnit' a slovo 'slonovina' je podobné slovu 'klamat'. Na základě této slovní hříčky se o pravdivých snech hovoří jako o snech přicházejících branami z rohu a o nepravdivých snech jako o snech přicházejících branami ze slonoviny.
Nejstarší výskyt tohoto obrazu je v Odyssei. Tam Penelopa, která měla sen, jenž zdánlivě naznačoval, že se její manžel Odysseus brzy vrátí, vyjadřuje slovní hříčkou své přesvědčení, že sen je falešný.
Říká: "Cizinče, sny jsou vskutku matoucí a nejasného významu a v žádném případě nenalézají naplnění ve všech věcech pro lidi. Neboť dvě jsou brány stínových snů a jedna je zhotovena z rohu a druhá ze slonoviny. Ty sny, které procházejí branou z řezané slonoviny, klamou lidi a přinášejí slova, která nenalézají naplnění. Ale ty, které procházejí branou z leštěného rohu, přinášejí pravdivé věci, když je spatří kterýkoli smrtelník. V mém případě však můj podivný sen nepocházel odtud."
Po turné na podporu alba No Exit opustil v roce 1988 kapelu původní bubeník Steve Zimmerman, kterého nahradil Mark Zonder, a to právě v době, kdy Fates Warning připravovali páté studiové album.
Výsledné album Perfect Symmetry vyšlo v srpnu 1989 a opustilo agresivní zvuk předešlého alba ve prospěch melodičtějšího a experimentálnějšího zvuku spolu s melancholickou atmosférou a intimními texty. Perfect Symmetry bylo plné extrémně složitých aranží a neobvyklé a velmi členité rytmické sekce a je často považováno za zásadní progmetalové album, které položilo základy zvuku 90. let.
Kytarista Jim Matheos popisuje, že Alder na novém albu skutečně začal nacházet svůj hlas a rozsah: "Bylo to naše druhé album s ním a on na něm předvedl neuvěřitelné věci. Tehdy také začal zpívat v nižším rozsahu a my jsme to uvítali, protože tímto směrem jsme se stejně chtěli vydat. Před tímto albem jsme si, co se týče zpěvu, říkali čím výš, tím líp!"
Bylo to také první album kapely s bubeníkem Markem Zonderem, který podle Matheose pomohl jít kapele tím progresivním směrem, kterým se chtěli vydat. Podle něj to byla ještě větší změna, než když se k nim pár let předtím přidal Ray. Zonder v rozhovoru z roku 2011 potvrdil, že Matheos tlačil tvorbu písní progresivnějším směrem: "Zdálo se mi, že je to trochu víc progresivní a méně thrashové. Vypadalo to, že Jim chce věci trochu roztáhnout a udělat je trochu vzdušnější a lineárnější než rovnou nahoru a dolů."
Kritika přijala album převážně kladně. Robert Taylor na AllMusic udělil albu čtyři hvězdičky z pěti a řekl: "Toto byla nahrávka, která prosadila Fates Warning jako progresivní kapelu. Jejich metalové vlivy stále dominují celkovému zvuku skupiny, nicméně jedinečný přístup Marka Zondera k bubnování dodává hudbě další úroveň hloubky a důvěryhodnosti." Trey Spencer na Sputnikmusic udělil albu pět hvězdiček z pěti, popsal ho jako jejich doposud nejprogresivnější album a řekl: "Pokud máte rádi svůj progres chladný a přesný bez všech náhodných instrumentálních masturbací, které využívá spousta jiných, pak byste měli udělat vše pro to, abyste si toto album co nejdříve pořídili."
Album bylo poměrně úspěšné v hitparádách, když se dostalo na 141. místo v americkém žebříčku Billboard 200 (druhé nejvyšší umístění v historii kapely) a udrželo se v něm devět týdnů a jeho jediný videoklip "Through Different Eyes" se podařilo odvysílat v pořadu Headbangers Ball. Jako host se na albu objevil ve skladbě "At Fate's Hands" Kevin Moore (v té době klávesista skupiny Dream Theater) a obal navrhl Hugh Syme, známý svou prací pro kanadskou progresivně rockovou skupinu Rush.
S albem se kapela vydala na své první světové turné, které trvalo od listopadu 1989 do listopadu 1990. Začalo 17. listopadu v Mexiku s kapelou Helstar a pokračovalo po amerických městech do poloviny prosince. Poté se kapela přesunula na sedm koncertů vánočního turné po Evropě, kde předskakovali Manowar. V březnu dalšího roku pokračovali společně se Sanctuary v USA a později i v Evropě. 19.listopadu, na závěr turné, hráli ve slovenské Galantě.
V roce 1991 vyšlo album Parallels, které distribuovala společnost Warner. Album, které započalo spolupráci s producentem Rush Terrym Brownem, obsahuje přístupnější a racionálnější skladby než v minulosti, s výjimkou skladeb jako "The Eleventh Hour" a "Life in Still Water", kde hostuje James LaBrie (který se právě připojil k Dream Theater). Parallels je některými považováno za zásadní album, které ovlivnilo velké množství pozdějších hudebníků a je pravděpodobně komerčně nejúspěšnější deskou kapely, a to i přesto, že se nedostalo do žebříčku Billboard 200 jako předchozí tři alba a bylo vydáno v době průlomu grunge. Dostalo se však do žebříčku Billboard Heatseekers a do první desítky v žebříčku Heatseekers - Northeast. V roce 2005 se album umístilo na 371. místě v žebříčku 500 nejlepších rockových a metalových alb všech dob časopisu Rock Hard.
S Parallels popularita Fates Warning v USA a Evropě stále přetrvávala. Videoklipy k "Point of View" a "Eye to Eye" byly hojně rotovány na Headbangers Ball a kapela v roce 1992 absolvovala prestižní turné s kapelami jako Pantera a Savatage, a v roce 1993 byla headlinerem druhého večera festivalu Wacken Open Air v Německu.
Po komerčním úspěchu předchozích alb Fates Warning zpomalili a nahrávka navazující na Parallels vznikala dva a půl roku. Výsledné album Inside Out (1994) pokračovalo v obecném duchu předchozího alba a zároveň přidalo do písní více melodie. Poprvé od alba Spectre Within zůstala také sestava kapely mezi alby neporušená. Členové kapely přičítali poměrně malý úspěch alba zmatku při jeho psaní v důsledku úspěchu alba Parallels a následné neschopnosti udržet tvůrčí dynamiku. Stejně jako Parallels se Inside Out dostalo do Top 10 v žebříčku Billboard Heatseekers - Northeast, přestože se kvůli rostoucí popularitě grunge a alternativy téměř nevysílalo. Po jeho vydání skupina předskakovala Dream Theater v USA a Evropě na jejich turné Awake.
V roce 1995 vyšlo kompilační album Chasing Time, které obsahovalo dvě dříve nevydané písně.
V roce 1996 skupinu opustili Joe DiBiase i Frank Aresti. Tři zbývající členové, Alder, Matheos a Zonder, ke kterým se připojil nový člen Joey Vera na baskytaru a Kevin Moore jako hostující klávesista, vydali následující rok album A Pleasant Shade of Gray.
Koncepční album odhalilo mnohem temnější a ponurejší náladu ve stylu psaní, než jaká byla od skupiny slyšet předtím. Album se skládá z jediné skladby dlouhé 53 minut, rozdělené do dvanácti částí, což z ní činí nejdelší skladbu, jakou kdy Fates Warning nahráli. Deska byla nahrána po dvou týdnech živých zkoušek a samotné nahrávání trvalo přibližně měsíc ve studiu Carriage House s producentem Terrym Brownem.
V roce 1998 byl vydán koncertní dvoudiskový set Still Life, který obsahuje A Pleasant Shade of Gray v kompletním živém provedení. Na tomto albu skupinu doprovázeli Joey Vera (baskytara), Bernie Versailles (kytary) a Jason Keazer (klávesy). Japonská verze obsahovala studiovou coververzi skladby "In Trance" od skupiny Scorpions.
Sestava ve složení Alder, Matheos, Zonder, Vera a Moore se vrátila k nahrávání zkraje roku 2000, kdy natočila album Disconnected, které vyšlo 25.července. Stejně jako jeho předchůdce je Disconnected koncepčním dílem i když to není žádný výlet do hlavy, jen další album o životě a společnosti.
Prvkem, který toto album úspěšně odlišuje od zbytku žánru, je jedinečný výkon Raye Adlera, jehož melodický a plný hlas je po většinu desky skutečně úchvatný. Ve skladbě "Disconnected" jeho vokální výkon pozvedá celé album na úroveň progresivní dokonalosti. Skvělé jsou také Matheosovy kytarové party, je zde stejná dávka melodických sekcí i technických momentů. Použití klávesových nástrojů pak dodává skladbám přidanou hodnotu a kvalitu a mimořádně dobře doplňují Matheosovy melodie, kterým dodávají progresivní nádech.
Na jaře příštího roku pak proběhlo k albu propagační měsíční turné po USA společně se Savatage.
V roce 2003 byl bývalý kytarista Frank Aresti požádán, aby zaskočil na výpomoc během turné kapely s jejich progresivními kolegy Dream Theater a Queensryche. Nakonec neskončilo jenom u výpomoci av roce 2005 se Frank ke kapele oficiálně vrátil jako plnohodnotný člen.
V roce 2004 vyšla Fates Warning jejich desátá studiová deska FWX. Bubeník Mark Zonder prohlásil, že to bylo jeho poslední album s kapelou, protože se chce věnovat jiným zájmům, a v roce 2005 odešel. Frank Aresti, ačkoli se opět stal oficiálním členem, se na albu neobjevil, protože již bylo dokončeno psaní písní a podepsány smlouvy.
Tomuto albu sice chybí okázalé instrumentální výkony, jejich nedostatek ale vynahrazuje neuvěřitelně silným písničkářstvím. Alder je stálou ozdobou celého alba a září například v písních "Left Here" a "Crawl"; první z nich je prostě všestranně dobře postavená píseň a druhá je absolutní pecka se silným refrénem a skvělou rytmikou od Matheose. Matheosova kytarová práce jako celek je vlastně vrcholem celého alba. "FWX" je více kytarové než předchozí alba a výsledek je rozhodně pozitivní. Matheos má sice jen tři sóla, z nichž dvě nejsou ničím, co by nevytáhl ze zadku kdejaký polokompetentní kytarista, ale má také několik vyhrávek, které jsou tak silné, až se chvějí vnitřnosti. Dobrým příkladem je začátek a konec zmíněné "Crawl". "River Wide, Ocean Deep" je další budovatelskou skladbou, a i když odměna není tak silná, samotnou píseň nelze přehlédnout. "Wish" je spíše atmosférická skladba a obsahuje jediné Matheosovo dobré kytarové sólo.
V roce 2005 vyšlo koncertní DVD Live in Athens, na kterém hostoval bubeník Nick D'Virgilio.
V roce 2010 odehráli Fates Warning u příležitosti znovu vydaného, remasterovaného a rozšířeného vydání klasického alba Parallels vybrané koncerty v sestavě ve které bylo album původně natočeno (Alder, Matheos, Zonder, Aresti a DiBiase).
Na začátku roku 2011 bylo oznámeno, že Matheos a původní zpěvák John Arch založili kapelu s názvem Arch/Matheos. Jejich debutové album Sympathetic Resonance, na kterém se podíleli také Joey Vera na basovou kytaru, Bobby Jarzombek na bicí a Frank Aresti na další sólovou kytaru, vyšlo na podzim téhož roku. Na albu se objevily také tři písně původně zamýšlené pro Fates Warning - "Neurotically Wired", "Midnight Serenade" a "Stained Glass Sky".
Po mnoha odkladech vydali Fates Warning 27. září 2013 své jedenácté studiové album Darkness in a Different Light. Bylo to první album skupiny od alba FWX z roku 2004. Na tomto albu debutuje bubeník Bobby Jarzombek a je to první album, které kapela vydala u společnosti Inside Out Music.
Recenze na album byly vesměs pozitivní. Dan Drago v About.com album popsal jako další zářez na dlouhém seznamu úspěchů Fates Warning a pochválil ho za bezchybné klouzání tam a zpět mezi složitými progresivními časovými signaturami a přímočarými drtivými riffy. Ray Van Horn Jr. z Blabbermouthu naznačil příbuznost mezi Darkness in a Different Light a tvorbou kapely z 90. let, ale zároveň si všiml větší tvrdosti, která poukazuje na dřívější tvorbu, a alba jako je No Exit. Joe Devita v Loudwire naznačil, že album znamenalo pro kapelu skok do moderní doby, kdy se kapela znovu objevila a zároveň si zachovala kousky svého charakteristického zvuku.
V prvním týdnu po vydání se prodalo přibližně 2 700 kopií, což mělo za následek, že se Darkness in a Different Light dostalo na 162. místo v žebříčku Billboard 200; jednalo se o první album skupiny od vydání Perfect Symmetry (1989), které se v tomto žebříčku objevilo.
Na oslavu 30. výročí alba se sestava Awaken the Guardian (Arch, Matheos, Aresti, DiBiase a Zimmerman) znovu sešla, aby 30. dubna 2016 vystoupila jako headliner na festivalu Keep It True v Německu. 9. září 2016 tato sestava rovněž vystoupila jako headliner na festivalu Progpower USA v Atlantě ve státě Georgia. Obě vystoupení byla nahrána a natočena a později 28. dubna 2017 vydána společností Metal Blade Records jako Awaken the Guardian Live na CD, dvojvinylu, DVD a Blu-ray.
Fates Warning vstoupili znovu do studia v prosinci 2015, aby začali nahrávat své dvanácté studiové album, jehož vydání bylo naplánováno na začátek roku 2016. Album nazvané Theories of Flight vyšlo nakonec 1. července 2016 a je prvním albem od FWX z roku 2004, které kapela nahrála ve čtyřčlenné sestavě.
Ačkoli byl kytarista Frank Aresti v době psaní a nahrávání alba stále členem Fates Warning, neobjevuje se na fotografiích kapely uvnitř bookletu alba a je uveden pouze jako host, neboť poskytl kytarová sóla ve dvou skladbách ("From the Rooftops" a "White Flag"). Jedná se o poslední album Fates Warning, na kterém se Aresti objevil.
Trey Spencer ze Sputnik Music ve své recenzi alba uvedl: "Theories of Flight působí jako klasika. Když se kapele nějakým způsobem podaří vzít nejpevnější a nejzapamatovatelnější momenty svého průlomového alba a hladce je propojit se zvukem, kolem kterého krouží už léta, a to bezchybně, pak stojí za to přinejmenším prohlásit, že vydala milník ve své vlastní kariéře. Ale stojí za to zastavit diskusi na tomto místě; nevím? Je sice příliš brzy na to, abychom začali Theories of Flight nazývat dalším vrcholem progresivního metalu, ale za deset let se takovým albem dost možná stane."
V rozhovoru z června 2018 frontman Ray Alder na otázku ohledně třináctého alba Fates Warning uvedl: "Právě teď nejsme v režimu psaní. Každý si tak nějak dělá to svoje. Jsem si jistý, že to brzy vyjde najevo, co kdo dělá. Prozatím nemáme v plánu psát další album Fates Warning - alespoň ne v blízké budoucnosti."
Alder se vyjádřil i k budoucnosti kapely: "Kapela se chystá do budoucna. Momentálně prostě nemáme v plánu jít do studia nebo psát. Lidé ale pracují na různých věcech a my právě teď připravujeme další turné do Jižní Ameriky, takže to je ještě trochu ve hvězdách. Je to na 90 procent jisté, ale uvidíme, co se s tím stane. Nemůžu nic říct, dokud to není potvrzené."
15. února 2019 bylo oznámeno, že Fates Warning znovu podepsali smlouvu s Metal Blade Records a plánují začít pracovat na novém albu, které by mělo vyjít v roce 2020, po jarním turné s Queensryche. V rozhovoru z prosince 2019 baskytarista Joey Vera uvedl: "Fates Warning ještě neskončili s psaním, ale jsou docela blízko. Myslím, že deska Fates se bude nahrávat pravděpodobně někdy v lednu, únoru. V obou těchto kapelách jsem samozřejmě stále hodně zapojený. Takže určitě, nová deska Armored Saint a nová deska Fates Warning je na obzoru v příštích 18 měsících, to určitě."
Dne 13. května 2020 Alder na svém instagramovém profilu oznámil, že vokály pro 13. album jsou hotové. Třináct písní za dvanáct dní. Dne 25. srpna 2020 bylo oznámeno, že album se bude jmenovat Long Day Good Night a vyjde 6. listopadu 2020, jen dva týdny po albu Punching the Sky od Verovy další kapely Armored Saint. V Německé hitparádě obsadilo 11. místo.
Recenze na album se nesly většinou v pozitivním duchu a ocenily, že se kapela stále drží na vysoké úrovni. I přes dlouhou zkušenost s natáčením desek dal ale Ray Alder (na této desce je také hlavním autorem textů) najevo, že realizace písní na albu dala hodně práce. "Stejně jako na všech albech nic nepřichází snadno. Je to docela náročný proces, dostat se od nápadu k hotové písni. Někdy si myslíte, že jste s tím hotovi, pak slyšíte něco jiného a musíte to zkusit. Někdy to funguje a někdy ne, ale musíte to alespoň zkusit, jen abyste věděli, že jste nakonec udělali všechno pro to, aby to bylo co nejlepší. Poslední rok jsme s Jimem strávili psaním tohoto alba prakticky každý den. S výsledkem jsem velmi spokojen, stejně jako se směsicí stylů. Dalo by se říct, že toto album reprezentuje všechny roky, které jsme spolu strávili."
Na desce se do procesu nahrávání zapojil i kytarista z turné Mike Abdow, který přispěl několika sóly, a hostuje zde bubeník Gavin Harrison (Porcupine Tree a The Pineapple Thief), který hraje ve skladbách "When Snow Falls" a "Under The Sun". Ve druhé jmenované skladbě hraje kromě jiných také kanadská houslistka Mika Posenová.
