V americkém San Diegu vzníká americká psychedelická rocková skupina IRON BUTTERFLY. Nejznámějším albem skupiny byla její druhá deska In-A-Gadda-Da-Vida z roku 1968, která obsahovala i jejich největší hit: sedmnáctiminutovou skladbu „In-A-Gadda-Da-Vida“. Alba samotného se prodalo přes třicet milionů kusů a řadí se k nejprodávanějším albům vůbec. Rovněž šlo o vůbec první album, kterého se prodalo více než jeden milion kusů a bylo tak oceněno titulem platinová deska. Skupina je spolu s kapelami Blue Cheer a Steppenwolf označována za jednu z prvních heavy metalových formací. Jejich hudba výrazně ovlivnila mezinárodní rockovou scénu a působila na tvorbu kapel, jako jsou Black Sabbath, AC/DC, Rush, Alice Cooper, Mountain, Uriah Heep, Soundgarden, Stone Temple Pilots nebo Queens of the Stone Age.

Iron Butterfly vznikli v roce 1966 v San Diegu. Původními členy byli Doug Ingle (zpěv, varhany, dříve působil ve skupinách Jeri and the Jeritones a Palace Pages), Jack Pinney (bicí), Greg Willis (baskytara) a Danny Weis (kytara, hrál rovněž v Palace Pages). Ke skupině se brzy připojil zpěvák a hráč na tamburínu Darryl DeLoach. Garáž DeLoachových rodičů sloužila jako místo jejich téměř nočních zkoušek. Skupinu celou její kariéru provázela neustálá výměna členů. První změny proběhly hned po přestěhování do Los Angeles v létě 1966, kdy nahradil Jerry Penrod nahradil dosavadního baskytaristu Grega Willise. Bubeník Jack Pinney se vrátil do školy a místo něj přišel nakrátko Bruce Morse. Poté co z rodinných důvodů také odešel, nahradil ho Ron Bushy ze skupiny Voxmen. Rezervace v klubu Bido Lito's v Hollywoodu brzy vedla k pravidelným vystoupením v Galaxy Clubu a nočním klubu Whisky a Go Go.

Na začátku roku 1968 vyšlo debutové album Heavy, které skupina vydala po podpisu smlouvy s Atco Records, dceřinou společností Atlantic Records. Smlouvu se skupinou podepsal Charles Greene z Atlanticu, který byl také spoluproducentem alba. Kolotoč muzikantů pokračoval, všichni kromě Dougha Ingleho a Rona Bushyho opustili skupinu po dokončení alba na konci léta 1967. Zbývající dva hudebníci, kteří čelili možnosti, že deska nebude vydána, si rychle našli náhradu v baskytaristovi Lee Dormanovi a sedmnáctiletém kytaristovi Eriku Brannovi (známém také jako "Erik Braunn" nebo "Erik Braun") a pokračovali v koncertování. V rozhovoru pro fanklubácký fanzin The Butterfly Net, v roce 1986 Brann uvedl, že zájem o vstup do skupiny jako náhrada za Weise projevili také Jeff Beck, Neil Young a Michael Monarch (který se později připojil ke Steppenwolf).

Weis a Penrod založili už v roce 1967 skupinu Rhinoceros. A v roce 1970 založil DeLoach spolu s Jerrym Penrodem a Erikem Brannem skupinu Flintwhistle. Asi rok vystupovali živě, než se rozpadli.

Druhé album skupiny znamenalo skutečný průlom. Titulní sedmnáctiminutová skladba "In-A-Gadda-Da-Vida" se v USA dostala do první třicítky hitů, vprosinci 1968 získalo album zlatou desku a do konce roku 1970 se ho prodalo přes tři miliony kopií. V žebříčku Billboard se více než rok a celkově se ho dodneška prodalo přes 30 milionů kopií. V této době byla skupina zastupována agenturou William Morris Agency, která zajišťovala všechny její živé koncerty. V té době skupině Iron Butterfly dělali předskokany skupiny jako Led Zeppelin, Yes nebo kapela Freddieho Mercuryho, pozdějšího zpěváka Queen, s názvem Wreckage. Své první národní turné v létě 1968 odehráli Iron Butterfly po boku Jefferson Airplane. Koncem roku 1968 se skupina vrátila do studia aby pracovala na dalším albu. Třetí album Iron Butterfly s názvem Ball vyšlo v lednu 1969 a stalo se opět zlatým, když dosáhlo třetího místa v žebříčku Billboard.

Kapela měla v srpnu 1969 hrát na Woodstocku, ale uvízla na newyorském letišti LaGuardia. Pořadatelům koncertu vysvětlili svou situaci a požádali je o trpělivost. Jejich manažer ale poslal telegram s požadavkem, aby Iron Butterfly byli dopraveni vrtulníkem, načež by "okamžitě" nastoupili na pódium. Po skončení jejich setu by jim bylo zaplaceno a oni by byli letecky přepraveni zpět na letiště. Bubeník Bushyho o tom vypráví: "Třikrát jsme šli dolů na Port Authority a čekali na vrtulník, ale ten se nikdy neobjevil." Koordinátor produkce Woodstocku John Morris tvrdí, že manažerovi poslal telegram ve znění: "Z důvodů, které nemohu rozebírat, / dokud tu nebudete, / objasňuji vaši situaci, / protože vím, že máte problémy, / budete si muset najít / jinou dopravu, / pokud nemáte v plánu nepřijet". Akrostich tvořený prvním písmenem každého řádku telegramu dával jasně najevo, že skupina není vítána (For reasons I can't go into / Until you are here / Clarifying your situation / Knowing you are having problems / You will have to find / Other transportation / Unless you plan not to come).

Erik Brann opustil skupinu po posledním vystoupení v San Diegu 15. prosince 1969. Brann byl frustrován neochotou kapely přejít k tvrdšímu rockovému zvuku. V sestavě ho nahradili dva noví hudebníci: kytarista/zpěvák Mike Pinera (jehož Blues Image předskakovali na turné Iron Butterfly k albu n-A-Gadda-Da-Vida) a kytarista Larry Reinhardt (z předkapely Allman Brothers Band Second Coming). Pinera i Larry "Rhino" Reinhardt zkoušeli s kapelou tajně od září 1969 poté, co Brann vyjádřil své námitky proti pokračování. V srpnu 1970 Iron Butterfly vydali své čtvrté studiové album Metamorphosis. I tomuto albu se podařilo dostat do první dvacítky žebříčku Billboard.

Když Iron Butterfly začátkem roku 1971 absolvovali evropské turné s Yes, Doug Ingle oznámil svůj záměr skupinu opustit. Ingle byl unaven nekonečným koncertováním a nebyl zcela srozuměn s novým kytarovým bluesovým a soulovým směrem skupiny. Zbývající čtyři členové nahráli singl "Silly Sally" (Bushyho nakonec na popud producenta nahradil na desce studiový bubeník). Tento singl, jehož zvuk byl založen na lesních rozích a byl charakteristický spíše pro skupiny jako Blood Sweat and Tears, se nedostal do hitparád a stal se jejich poslední nahrávkou před obnovením skupiny v polovině 70. let. Kapela s Inglem v zádech se rozhodla odehrát poslední turné, na kterém se spojila s Black Oak Arkansas. Pinerův spoluhráč z kapely Blues Image, bubeník Manny Bertematti, na většině koncertů turné zaskakoval za Bushyho, protože ten měl zraněné rameno. Skupina se poté po odehrání závěrečného koncertu turné na Central Oregon Community College v Bend ve státě Oregon 23. května 1971 rozpadla. Dalším důvodem, proč skupina v této době nepokračovala, byla podle pozdějšího Pinerova rozhovoru snaha amerického daňového úřadu vymáhat nezaplacené daně. Dorman a Reinhardt následně založili kapelu Captain Beyond.

V roce 1974 Branna kontaktoval promotér s nabídkou na obnovení Iron Butterfly, a tak se dal dohromady s Ronem Bushyem a vytvořili novou verzi skupiny, která podepsala smlouvu s MCA Records a ke které se připojil Bushyho přítel, baskytarista Philip Taylor Kramer, a klávesista Howard Reitzes, Brannův přítel, který pracoval v obchodě s hudebninami. Brann, který během původního působení Iron Butterfly příležitostně zpíval, byl tentokrát hlavním zpěvákem skupiny. V lednu 1975 vyšlo album Scorching Beauty s Reitzesem a v říjnu 1975 album Sun and Steel, kde Reitzesa nahradil Bill DeMartines. Obě alba byla kritizována za to, že se jen málo podobají původnímu tónu skupiny, a ve srovnání s dřívějšími nahrávkami se špatně prodávala.

V roce 1977 seskupení Bushy/Brann/Kramer/DeMartines zaniklo poté, co ho trápil špatný management a turné, které začalo v divadlech, skončilo v barech a klubech. Bushy, Kramer a DeMartines založili skupinu Magic a Lee Dorman dal s Rhino dohromady novou sestavu IB, v níž byli britský zpěvák Jimi Henderson, Larry Kiernan na klávesy, David Love na kytaru a Kevin Karamitros na bicí. Toto seskupení koncertovalo převážně na jihu. V roce 1978 hráli Dorman, Karamitros, Pinera a John Leimseider na klávesy.

Koncem podzimu 1978 dostal německý promotér nabídku na turné. Sestava Metamorphosis (Ingle, Bushy, Dorman, Pinera a Rhino) se připravovala, ale těsně před odjezdem do Německa onemocněl Dormanův otec a na záskok za Dormana, pro případ, že by se musel náhle vrátit do USA, byl povolán další baskytarista, Keith Ellis (dříve Boxer). Během turné Ellis 12. prosince 1978 v německém Darmstadtu zemřel. Po návratu do USA odehrála skupina Metamorphosis na začátku roku 1979 několik koncertů na cestě domů, na nichž se k ní jako host připojil Erik Brann. Později v roce 1979 se Bushy vrátil ke své další skupině Gold a další sestava IB byla následující: V roce 1979 se v kapele objevil Mike Pinera, Lee Dorman, Doug Ingle, navrátivší se John Leimseider a Dormanův spoluhráč ze skupiny Captain Beyond, bubeník Bobby Caldwell. Ještě téhož roku se ke kapele připojil Bobby Hasbrook z Havaje jako kytarista a zpěvák vedle Dormana, Pinery, Caldwella a Leimseidera.

Od konce roku 1979 se sestava IB neustále měnila, což se projevilo v následujících seskupeních: Pinera, Brann, Dorman, Hasbrook, Caldwell a Nathan Pino - klávesy (1979); Dorman, Brann, Dorman, Hasbrook, Caldwell a Nathan Pino - klávesy (1979); Dorman, Brann, Hasbrook, Tim Kislan - klávesy, Zam Johnson - bicí a Starz Vanderlocket - zpěv, bicí (1980); Dorman, Rhino, Leimseider, Randy Skirvin - kytara, Jimmy Rock - bicí a Luke - zpěv, perkuse (1981-1982); Pinera, Dorman, Rhino, Guy Babylon - klávesy a Jan Uvena - bicí (1982) plus Pinera, Dorman, Rhino, Babylon a Bushy (1982). Dne 31. července 1982 se sestava Pinera, Dorman, Rhino, Babylon a Bushy vydala do studia Music Sound Connection ve Studio City v Kalifornii, aby nahrála materiál, ten ale nebyl vydán.

Na sklonku roku 1982 se do sestavy opět vrátil Ingle, přišel John Shearer (z kapely Steva Hacketta) na bicí a znovu se připojil také perkusionista Luke, protože Bushy přijal mimo hudbu práci obchodníka pro Makita Tools. Brann (který v roce 1982 hostoval na některých koncertech) v té době také brzy ukončil spolupráci s kapelou. Pinera odešel znovu, stejně jako Luke, v roce 1983 a IB pracovali na dalším materiálu v září téhož roku, přičemž na některých skladbách hrál bubeník Jerry Sommers. Ale opět z toho nic nebylo. Poté Ingle, Dorman, Rhino a bubeník Rick Rotante podnikli na začátku roku 1984 turné "Wings of Flight Tour", na kterém Rotanteho nahradil Lenny Campanero (ex-Badfinger), aby se zúčastnil dalších nahrávacích sessions v Salty Dog Studios ve Van Nuys v Kalifornii. Na podzim 1984 se uskutečnilo "Legends Tour", na němž se podíleli Ingle, Dorman, Campanero a kytarista Steve Fister (pozdější člen skupiny Steppenwolf), a na podzim roku 85 Dormanovo místo zaujal další absolvent Steppenwolf, baskytarista Kurtis Teel, na "Phoenix Tour", které skončilo koncem listopadu, krátce poté, 2. prosince, Teel náhle zemřel na srdeční šelest. Skupina se poté kvůli manažerským problémům opět rozpadla.

Na jaře 1987 se Bushy a Pinera dali znovu dohromady, aby vyjeli na turné "Wings of Flight 87" jako Iron Butterfly (Dorman byl kapitánem rybářské lodi, takže v té době nebyl k dispozici) s Ace Bakerem (klávesy) a Kelly Reubensem (baskytara). Tim Von Hoffman a Glen Rappold (kytara, baskytara) brzy nahradili Ace Bakera a bubeník Donny Vosburgh (který působil v Thee Image s Pinerou) hostoval na některých z těchto koncertů v roce 1987 a na jiných zaskakoval za Bushyho. To však nemělo dlouhého trvání, protože Bushy a poté i Brann v srpnu a září téhož roku zkoušeli různé sestavy IB (viz níže Sestavy), které se nikdy nedostaly na koncertní pódia. V prosinci 1987 se "klasická sestava" Ingle, Brann, Dorman a Bushy sešla v divadle Roxy, aby se připravila na třicetidenní turné po východním pobřeží v zimě a na jaře 1988, které vyvrcholilo vystoupením na oslavách 40. výročí Atlantic Records v Madison Square Garden 14. května 1988 po boku Led Zeppelin a mnoha dalších. Poté se Brann a Dorman rozhodli pokračovat a přibrali Rhina, klávesistu Dereka Hillanda a bubeníka Sala Rodrigueze (kterého nahradil Kenny Suarez). K nim se připojil zpěvák/frontman Steve "Mick" Feldman a doprovodné zpěvačky JoAnne Kurman-Montana a Cecelia Noel, které se s kapelou objevily také na několika koncertech v roce 1989, stejně jako další bubeník Doug Freedman, který na podzim 89 zaskakoval za Suareze. Sestava IB z roku 1989 ve složení Brann, Dorman, Rhino, Hilland, Feldman a Suarez vystoupila na Woodstocku '89, který se konal v srpnu 1989 dvacet let po původním koncertu na Woodstocku v roce 1969 a na místě, kde se konal, jako spontánní oslava 20. výročí této události.

V roce 1990, poté co se Brann rozešel s ostatními a nadobro opustil Iron Butterfly, nahráli Dorman, Rhino, Hilland a Suarez se zpěvákem Robertem Tepperem album, které mělo být albem IB s názvem We Will Rise, ale místo toho bylo odloženo a nakonec přepracováno na Tepperovo sólové album No Rest For The Wounded Heart z roku 1996. Poté, co sestava pod Tepperovým vedením neprorazila, Tepper odešel pokračovat v sólové kariéře a Dorman, Rhino a Bushy se počátkem roku 1993 vrátili na turné s klávesistou Burtem Diazem. Poté, co se Rhino a Diaz rozhodli odejít, byl však Pinera spolu s klávesistou Hillandem přiveden zpět. Pinera v té době založil vlastní skupinu Classic Rock All-Stars, takže nebyl k dispozici na všech koncertech Butterfly. Kytarista Denny Artache (léto 1993), poté Doug Bossey (1994), zaskakovali až do roku 1994, kdy byl Pinera propuštěn, Bosseyho nakonec vystřídal Eric Barnett (v roce 1995).

V červenci 1994 se ke kapele opět připojil Doug Ingle, opět na zpěv a klávesy. Na jaře 1997 skupina absolvovala turné po Evropě se členy z "klasické éry" Inglem, Bushyem a Dormanem, spolu s Hillandem a Barnettem. V roce 2008 bylo vydáno DVD s živým vystoupením z tohoto turné. Hilland byl v roce 1997 propuštěn a Ingle oficiálně ukončil koncertní činnost počátkem roku 1999. Zpěvák/klávesista Damian Bujanda v kapele krátce působil, ale po jeho odchodu z osobních důvodů se v letech 1999 až 2005 připojil Larry Rust jako zpěvák/klávesista.

V roce 2001, poté co Dorman onemocněl, převzal baskytaru jeden z členů výjezdové skupiny, Oly Larios.

V roce 2002 se ke kapele připojil kytarista/zpěvák Charlie Marinkovich. Marinkovich pocházel ze Seattlu a hrál s Randym Hansenem a dalšími. Původní zpěvák Darryl DeLoach (narozen 12. září 1947) zemřel 3. října 2002 ve věku 55 let na rakovinu jater.

Erik Brann zemřel 25. července 2003 na selhání srdce ve věku 52 let. Derek Hilland se vrátil, aby hrál na klávesy na koncertech skupiny v roce 2003, když Larry Rust nebyl k dispozici. Larry Rust se se skupinou rozloučil v roce 2005 a nahradil ho německý houslista, klávesista a skladatel Martin Gerschwitz, který dříve spolupracoval s Litou Ford, Meat Loafem, Walterem Troutem a naposledy s Ericem Burdonem a The Animals.

Na začátku roku 2006 se Rust na krátkou dobu vrátil, aby Gerschwitze zastoupil na koncertech v Itálii, Chorvatsku a Rakousku. Ještě téhož roku za Dormana zaskočili Ken Chalupnik a Dave Meros.

Na začátku roku 2010 bylo oznámeno, že Iron Butterfly obdrží cenu za celoživotní dílo na 20. výročním udílení hudebních cen v San Diegu, které se konalo 12. září 2010. Cenu předával starosta San Diega Jerry Sanders. Později téhož roku přišel Ray Weston (dříve ve Wishbone Ash), aby zastoupil Rona Bushyho na bicí poté, co ho vyřadily zdravotní problémy. Na začátku roku 2012 Phil Parlapiano zastoupil Martina Gerschwitze na několika koncertech, když Gerschwitz nemohl hrát kvůli svému vlastnímu programu sólových turné.

Bývalý kytarista Larry "Rhino" Reinhardt zemřel 2. ledna 2012 ve věku 63 let na cirhózu jater. Baskytarista Lee Dorman, který měl v minulosti problémy se srdcem, zemřel 21. prosince 2012 ve věku 70 let. Reinhardt i Dorman byli také zakládajícími členy skupiny Captain Beyond. Po Dormanově smrti se skupina Iron Butterfly opět rozpadla. Charlie Marinkovich v roce 2013 prozradil, že z kapely úplně odešel a že Ron Bushy je velmi nemocný, což zahalilo budoucnost kapely pochybnostmi. Během svého uzdravování v roce 2014 se Ron Bushy chvílemi zabýval myšlenkou dát dohromady novou kapelu Iron Butterfly, případně s návratem Martina Gerschwitze na klávesy a zpěv.

Koncem roku 2014 se objevily zprávy o reformě kapely v sestavě Bushy, Mike Pinera, Doug Ingle Jr. na klávesy a nejmenovaný baskytarista. K reformě však nedošlo a v roce 2015 kapela představila sestavu, kterou tvoří Bushy a navrátivší se kytarista Eric Barnett, spolu s novými členy Mikem Greenem (bicí), Davem Merosem (baskytara), Philem Parlapianem (klávesy) a Rayem Westonem (bicí). Meros, Parlapiano a Weston již dříve hráli s Iron Butterfly jako náhradníci: Meros za Dormana (v roce 2006), Parlapiano za Gerschwitze (v roce 2012) a Weston za Bushyho (v roce 2010).

V té době Ron Bushy stále působil v Iron Butterfly, ale kvůli zdravotním problémům ukončil svou koncertní činnost. Weston tak zůstal jediným aktivním bubeníkem kapely na všech vystoupeních od reunionu v roce 2015 až do konce roku 2019. V létě 2018 Bushy s kapelou vzácně hostoval na koncertě v Kalifornii. Ukázalo se, že to bylo jeho první vystoupení na pódiu s Iron Butterfly od roku 2012 a zároveň jeho úplně poslední vystoupení s kapelou.

Bývalý klávesista skupiny Butterfly Larry Rust zemřel pokojně ve svém domě nedaleko Los Angeles 25. listopadu 2016 ve věku 63 let. Zakládající baskytarista Greg Willis zemřel 11. listopadu 2016. Koncert k jeho poctě byl uspořádán 30. listopadu v Nicky Rottens v El Cajonu.

Dne 15. ledna 2020 oznámily oficiální webové stránky Iron Butterfly a jejich bookingový agent sestavu kapely pro rok 2020: Eric Barnett (kytara, zpěv), Dave Meros (baskytara, zpěv), Bernie Pershey (bicí, perkuse), Martin Gerschwitz (klávesy, zpěv), příležitostnými hosty nebo náhradními hudebníky byli Ron Bushy (bicí, perkuse), Ray Weston (bicí, perkuse) a Michael Thomas Franklin (klávesy).

29. srpna 2021 TMZ oznámil, že Ron Bushy zemřel toho rána v UCLA Medical Center ve věku 79 let po boji s rakovinou jícnu, čímž se stal třetím členem sestavy In-A-Gadda-Da-Vida, který zemřel po Eriku Brannovi a Lee Dormanovi.