Savatage byla americká heavy metalová skupina založená bratry Jonem a Crissem Olivovými v roce 1979 v Tarpon Springs na Floridě. Kapela se nejprve jmenovala Avatar, ale krátce před vydáním debutového alba Sirens (1983) si změnila název na Savatage, protože Avatar si již zabrala jiná skupina. Savatage jsou považováni za významného člena amerického heavy metalového hnutí počátku až poloviny 80. let 20. století a jsou uváděni jako skupina, která měla klíčový vliv na mnoho žánrů, jako je power metal, progresivní metal, speed metal, thrash metal, death metal a symfonický metal.

Dne 2. srpna 2014 Savatage oznámili, že se znovu sejdou na festivalu Wacken Open Air 2015; přestože se jednalo o možnosti dalších koncertů a nové hudby, kapela opět přerušila činnost. Ačkoli Savatage technicky vzato zůstávají neaktivní, polovina členů kapely v rozhovorech v průběhu let 2020 a 2021 tvrdila, že pracují na novém materiálu pro možné pokračování alba Poets and Madmen (2001).

Criss Oliva a jeho bratr Jon založili svou první společnou kapelu Avatar v roce 1979 z popela svých bývalých kapel Tower a Alien. V roce 1980 se duo sešlo se Stevem "Doc" Wacholzem a zkoušelo v malé chatrči za domem Olivových, kterou kapela nazvala "The Pit". Wacholz se původně pokoušel o účast v Jonově kapele Alien, ale když se formovala první sestava Savatage, Wacholz Jona, který měl původně na starosti bicí, vystřídal. Stevovi také dali přezdívku, která ho provázela po celou jeho kariéru: "Doctor Hardware Killdrums", často zkracovaný jen na "Doc" nebo "Doc Killdrums", což odkazovalo na Stevův tvrdý styl hry.

Criss, Jon a Steve hráli několik let v klubech v Tampě (kam se s rodinou přestěhovali koncem 70. let) a v oblasti Clearwateru. V roce 1981 se k nim připojil Keith "Thumper" Collins, aby Jona vystřídal v roli baskytaristy. Koncem roku 2006 se na internetu objevil záznam raného vystoupení Avataru na koncertě na parkovišti v Clearwateru na Floridě, na němž vynikla raná verze písně "Holocaust", která později vyšla na prvním albu kapely, a coververze písně "Eruption" od Van Halen, stejně jako VH verze hitu "You Really Got Me" od Kinks.

V roce 1982 se Avatar podíleli na některých heavymetalových kompilacích, především na The YNF Pirate Tape, propagační akci rockové rozhlasové stanice 95ynf v Tampě pro místní floridské kapely. Krátce po svém vydání byli Avatar nuceni změnit název kvůli problémům s autorskými právy. Spojením slov "Savage" a "Avatar" se kapela rozhodla pro název Savatage.

Jejich první album Sirens a následující EP The Dungeons Are Calling vyšlo u nezávislého vydavatelství Par Records. Podle frontmana Jona Olivy byly Sirens a dlouhé EP The Dungeons Are Calling nahrány a smíchány během jediného dne vzhledem k tomu, že si kapela mohla dovolit pouze jeden den ve studiu. Obě alba dohromady měla tvořit debut Savatage, ale protože vinylové desky omezovaly celkovou dobu vydání, byla rozdělena. V roce 2011 byla remasterována a vydána společně na značce Earmusic.

V roce 1984 podepsala kapela smlouvu s Atlantic Records a v květnu následujícího roku vydala své druhé řadové album Power of the Night. Na albu Power of the Night, které produkoval Max Norman, jenž později produkoval album Countdown to Extinction skupiny Megadeth z roku 1992, se už projevil neortodoxní přístup kapely k metalu, který zahrnoval Jonovo volné použití klávesových nástrojů ve skladbách jako "Fountain of Youth" a broadwayské struktury písní, jako například ve skladbě "Warriors".

Album bylo dobře přijato kritikou, ale nesplnilo očekávání ohledně prodeje. Bylo to také poslední album baskytaristy Keitha Collinse. Jon a Criss Oliva nebyli s Collinsovou hrou úplně spokojeni a do konečné verze opravili některé jeho chyby. Collinse v roce 1986 nahradil Johnny Lee Middleton.

Po vydání alba Fight for the Rock tedy kapela neprožívala zrovna radostné období. Byla tu však jedna osoba, která měla tuto náladu změnit. Talentovaný a ambiciózní producent Paul O'Neill se s kapelou poprvé setkal ještě v době, kdy toto album propagovala. Už o kapele slyšel, ale ještě neznal její hudbu. Odletěl tedy na Floridu, aby se podíval na jeden z jejich koncertů. Poté se s členy kapely setkal aby jim mohl říct, jak na něj jejich hudba zapůsobila. Paul O'Neill hledal kapelu, která by byla natolik odvážná, že by posunula hranice hudebních žánrů. To znělo lákavě, protože Savatage toužili rozšířit svůj zvuk.

Jon Oliva k tomu později řekl: "Paul přišel v nejnižším bodě naší kariéry a podle mého názoru kapelu skutečně zachránil. Myslím, že hledal kapelu, která by dokázala opravdu posunout hranice a udělat něco jiného, a my jsme tomu odpovídali. Měli jsme skvělého kytaristu, který uměl zahrát cokoli, dobré vokály a naše hudební zázemí bylo stejné. Milovali jsme všechny stejné kapely a Paulovi jsme řekli, jak chceme růst, zkoušet nové věci a rozšiřovat náš zvuk. Paul nám řekl, že v nás něco vidí, a myslel si, že bychom mohli být první progresivní metalovou kapelou."

A Paul O'Neill byl připraven kapelu posunout dál. Nejenže produkoval další album, kterým se později stala deska Hall of the Mountain King (1987), ale začal jim pomáhat i s texty. Album si celkově zachovává svůj heavy metalový nádech, přičemž zvuk typu 'návrat ke kořenům' byl zvolen záměrně, aby napravil následky předchozí desky. Ale i při srovnání s dřívějšími heavy deskami je slyšet konzistentnější zvuk a vyzrálejší přístup k tvorbě písní. Zní jako soudržnější celek.

Album se stalo základem pro vzestup kapely do mainstreamové arény. Hall of the Mountain King nejenže našla pro Savatage nové publikum, ale také představila nový hudební styl se symfonickými prvky, silně ovlivněný jejich novým producentem Paulem O'Neillem, který se podílel na většině textů po zbytek jejich kariéry a počínaje dalším albem Gutter Ballet jim dodal koncepčnější ráz.

Skupina také natočila svůj první videoklip k titulní písni alba, který se dočkal rozsáhlého vysílání v pořadu Headbangers Ball na MTV, následoval videoklip k písni "24 Hours Ago".

Bylo to také první album, na němž se objevil obal alba nakreslený výtvarníkem Garym Smithem, který byl v té době zodpovědný za airbrush kytar hlavního kytaristy Crisse Olivy. Album se umístilo na 116. místě v americkém žebříčku alb Billboard 200 a v roce 2017, respektive 2019, jej časopisy Loudwire a Metal Hammer zařadily na 22. a 8. místo nejlepších powermetalových alb všech dob.

S novým zpěvákem začala kapela pracovat na pokračování alba Streets: A Rock Opera. Předprodukční práce tentokrát trvaly mnohem déle, protože museli upravit svůj styl psaní, aby vyhovoval Zakovu hlasu. Ale brzy se tvůrčí šťávy rozproudily! Vědomě se rozhodli, že album bude mnohem více kytarové než jeho předchůdce. Měli k tomu dva důvody. Zaprvé, s albem Streets: A Rock Opera už měli za sebou album plné sborů a kláves a chtěli nějaké zpestření; a zadruhé, když Jon převzal menší roli, přišel čas, aby zazářil Criss Oliva!

Edge of Thorns není koncepčním albem a písně hovoří o různých tématech, ale je z nich cítit nádech Paula O'Neilla. Jsou tu příběhy o závislosti na alkoholu, o boji lidí v chudobě, o televizních kazatelích, kteří kradou lidem peníze a slibují jim nebe, a o tom, že pokud se vám nelíbí, kam směřujete, můžete si svůj osud vytyčit jinak.

Název alba měl poetický význam, který se všem líbil. O'Neill v poznámkách k albu vysvětluje, že ostří trnu (edge of thorn) je tím nejostřejším bodem - bodem, který vás může skutečně říznout. Ale když se nad tím zamyslíte, trny obvykle obklopují krásné věci. A takový kontrast je pro textaře úžasným pokladem! A tak se s tímto nápadem pustili do titulní skladby. Trochu se v ní mluví o tomto konceptu v kontextu milostného příběhu. Určité vzpomínky na někoho mohou být trnem v oku, něčím, na co byste možná chtěli zapomenout. Ale pokud je to obklopeno krásnými věcmi, vybalancovat tento akt bude obtížné, protože okraj trnu je velmi malý.

Fanoušci Savatage mají různé názory na to, jaké je jejich nejlepší album. Většina se přiklání k nějakému albu, na kterém zpívá Jon. Ale pro spoustu lidí je to Edge of Thorns. Není tu žádná nudná chvíle a zpěv a kytarová hra patří k tomu nejlepšímu, co můžete ve světě heavy metalu slyšet. Co se týče písničkářství; tohle je kapela na svém vrcholu. Tvořili úžasnou hudbu. Jon přispíval hudebně, Criss přidával riffy, sóla a nové nápady, aby dokončil bratrovy písně, a Paul každý den získával novou inspiraci k psaní textů a každý den tlačil Zaka do nového hlasového teritoria. Poslechněte si například "Skraggy's Tomb" nebo "He Carves His Stone".

Poprvé se Savatage začali těšit uznání hlavního proudu, včetně zvýšeného hraní v rádiích a světového turné, které si získalo mezinárodní tisk jako to nejlepší, co kdy Savatage zahráli naživo. Nový zpěvák s širokým rozsahem, kytarové album, na kterém se projevila Crissova působivá hra na kytaru, a přímočařejší písničkářství jim otevíralo dveře k vrcholu.

Titulní skladba se hrála na mnoha stanicích, a to tak moc, že si kapela začala všímat, že si text zpívají i malé děti, které ho pochytily v autě svých rodičů! To vedlo k úspěšnému turné, které začalo v jejich rodném městě na Floridě. Všichni v kapele vypadali spokojeně. V kapele byl obrovský potenciál a chvíli se zdálo, že by mohla přijmout jakoukoli výzvu. Nahrávací společnost dokonce připravovala speciální propagaci akustické balady "Sleep".

Jediné co trochu narušovalo pocit dokonalosti bylo rozhodnutí bubeníka Steve Wacholze. Ten se rozhodl album nahrát, ale neměl zájem o následující turné, i když prohlásil, že se hodlá do kapely v budoucnu vrátit a osobně vybral i svou náhradu v podobě bubeníka Andyho Jamese.

Bohužel nebyla cesta až na vrchol kapele souzena. V časných ranních hodinách 17. října 1993, když se Criss vracel se svou ženou Dawn z každoročního festivalu Livestock Festival, přejel opilý řidič středový dělící pás na silnici a srazil jeho auto. Dawn byla převezena do nemocnice, ale Criss Oliva na místě zemřel. Bylo mu pouhých 30 let.

Po Crissově pohřbu stál Jon před těžkým rozhodnutím ohledně budoucnosti kapely. Nakonec se rozhodl pokračovat. V poznámkách k albu Edge of Thorns zdůrazňuje, že si s bratrem slíbili, že budou pokračovat, pokud se jednomu z nich něco stane. Bratři si mysleli, že do kapely vložili příliš mnoho na to, aby ji nechali odejít. Jon se navíc rozhodl, že pokud mají mladé generace objevit Crissovu hudbu, nejlepším způsobem, jak toho dosáhnout, bude pokračování kapely, aby nový materiál vzbudil zájem a přiměl lidi objevit starší nahrávky.

Jon a Paul začali v roce 1994 pracovat na nové hudbě, která se zhmotnila na v srpnu vydaném albu Handful of Rain. Sestava kapely nebyla v té době úplně jasná, někteří členové byli ještě příliš otřeseni zprávou o Crissově smrti a někteří se ani nepřipojili. Navzdory tomu, že Johnny Lee Middleton a Steve Wacholz byli oba uvedeni jako účastníci alba, ve skutečnosti na desce nehrál ani jeden z nich. A nový bubeník Andy James po smrti Crisse Olivy opustil kapelu, aby se věnoval jiným projektům.

Jon Oliva tedy převzal povinnosti bubeníka a baskytaristy, stejně jako složení všech rytmických kytarových skladeb. Později byl požádani Alex Skolnick z thrash metalových Testament, aby na albu hrál sóla (zúčastnil se i následného turné), a Zak Stevens aby dodal vokály. Z hudebního hlediska je znát, že kapela nebyla tak oddaná jako u předchozích počinů, což bylo vzhledem k okolnostem zcela pochopitelné. Přesto se na albu objevilo několik klenotů, které by neměly být přehlíženy. "Taunting Cobras" je super těžký otvírák, "Handful of Rain" obsahuje skvělou Jonovu rytmiku a Zakův zpěv a s "Alone You Breathe" kapela vzdává hold Crissovi. "Chance" se stala jednou z klasik kapely a je v ní vidět, jak se Savatage vrací k orchestraci a Zak vrství několik vokálních stop ve stylu Freddieho Mercuryho.

Když se skupina připravovala na turné na podporu nového alba, bubeník Steve Wacholz oficiálně oznámil svůj odchod z kapely. Na jeho místo byl najat Jeff Plate, bývalý člen staré kapely Zaka Stevense. Jon Oliva souhlasil, že na turné bude hrát na klávesy a rytmickou kytaru.

Na závěr velmi krátkého turné bylo vydáno živé CD/VHS s názvem Japan Live '94 (v pozdějších vydáních bylo přejmenováno na Live in Japan), na němž jako předkapela vystupovaly Skolnickova tříčlenná skupina Exhibit-A a powermetalová skupina Tempo Tantrum. Po tomto turné Alex Skolnick kapelu opustil, aby se věnoval jiným zájmům.

V rozhovoru z roku 2011 Alex o svém působení v Savatage řekl: "Savatage byla velmi hořkosladká situace. Na jedné straně jsem mohl natočit album s kapelou, kterou jsem měl rád už na střední škole. Na druhou stranu se to stalo kvůli tragédii, v roce 1993 zemřel kytarista Savatage Criss Oliva. Bylo to v době, kdy jsem opustil svou kapelu Testament, protože mi to neklapalo, a hraní se Savatage mě lákalo. Říkal jsem si: "Hej, proč ne?". Na druhou stranu jsem věděl, že se vydám jiným směrem, jen jsem nevěděl kam. Z nějakého důvodu mi připojení se k Savatage nepřipadalo správné. Nejsem si jistý, proč tomu tak bylo... Nebyla to jedna konkrétní věc. Možná jsem cítil, že potřebuju ... být jedním z hlavních tvůrčích hlasů v kapele. Kdybych zůstal u Savatage, tak bych se jím nestal."

Skolnick sóla Crisse Olivy přizpůsobil svému stylu a bývalý kytarista Chris Caffery, který odešel po turné k albu Gutter Ballet, byl přesvědčen, že by je zahrál lépe. Řekl Jonu Olivovi, že se ke kapele vrátí, aby vzdal hold svému příteli a učiteli Crissu Olivovi, pod podmínkou, že bude hrát všechna Crissova sóla, což kapela přijala. Vydavatelství Atlantic Records však chtělo do kapely druhého, známějšího kytaristu, a tak byl vybrán ještě Al Pitrelli. Pitrelli byl známý mimo jiné díky své předchozí spolupráci s Alice Cooperem a kapelou Asia a měl hrát většinu hlavních partů nového materiálu kapely.

V roce 1995 vydali Savatage svou druhou rockovou operu Dead Winter Dead, ještě ambicióznější počin než byl její předchůdce Streets. V té době bosenská válka ničila region a obrazy, které Paul O'Neill viděl v televizi a novinách, ho hluboce zasáhly. Dead Winter Dead je další koncepční album, které nám vypráví příběh lásky mezi srbským chlapcem a bosenskou muslimskou dívkou uprostřed této války. V poznámkách k albu zmiňují, že bylo natočeno podle skutečného příběhu. V průběhu celého alba hovoří o ošklivé stránce války, ale zmiňují také hrdiny, kteří se navzdory hrozným okolnostem snažili zachránit ostatní.

Po hudební stránce se zde Savatage opět chopili své progresivní stránky. Oliva obstaral hlavní vokály ve dvou písních, zbytek odzpíval Zak. Je tu několik těžkých skladeb a celkový přístup k tvoebě písní je hodně podobný albu Streets: A Rock Opera

Při psaní příběhu pro toto album se Paul O'Neill doslechl o violoncellistovi, který vystupoval během ostřelování Sarajeva. "Byl to osamělý jedinec, který se svým způsobem snažil udržet při životě ducha lidskosti," řekl později Jon Oliva. O'Neilla to nesmírně inspirovalo. Byl tu muž, který se po dlouhé době vrátil do Sarajeva, aby ho našel v troskách. Ale ani tehdy se nevzdával, hrál dál na violoncello...

Paul brzy zjistil, že tento violoncellista má píseň "Štědrý večer / 12-24", která vychází z ukrajinsko-slovanské písně "Koleda zvonů". Zcela ji přearanžoval a přidal do ní i rockové prvky. Podle Olivy měla každá nástrojová sekce svůj význam: orchestr představoval Bosňáky, rocková kapela Srby a samotné violoncello "lepší anděly lidstva". Na albu se tedy objevila píseň č. 12 jejíž přepracovaná verze měla název "Christmas Eve (Sarajevo 12/24)" a která měla v nejbližší budoucnosti mnohé změnit.

V roce 1995 navíc vyšlo také další živé album Ghost in the Ruins - A Tribute to Criss Oliva se starými nahrávkami pořízenými během turné k albu Gutter Ballet (v Japonsku mělo název Final Bell). 'Ghost in the Ruins' byl jeden z názvů, které kapela dříve zvažovala pro album Streets.

Od doby, kdy album Edge of Thorns dosáhlo určitého komerčního úspěchu, kapela doufala, že se na tuto úroveň opět dostane, ale nedařilo se jí to. Pak se rozhodli vydat singl "Christmas Eve" a všechno se změnilo! Když v roce 1995 začínala vánoční sezóna, písničku převzalo několik amerických rádií. Nyní už většina stanic dostávala žádosti a singl se hrál stále častěji. Najednou byl o píseň obrovský zájem. Podle zprávy časopisu Guitar World se album Dead Winter Dead díky poptávce po písni rychle vyprodalo, ale nahrávací společnost nemohla doplnit zásoby až do konce svátků a rozmach alba byl do té doby pryč.

To však stačilo k tomu, aby Paul O'Neill dostal nový nápad. Pokud by existovala poptávka po symfonickém rocku s vánoční tematikou, kdo jiný by to mohl udělat než muzikanti ze Savatage? Koneckonců už předtím udělali spoustu progresivních skladeb. Rychle začal dávat dohromady příběh s vánoční tematikou a hudba přišla brzy poté. Kluci ze Savatage byli pro. S orchestry pracovali už dříve, ale tohle měl být materiál na celé album s orchestrem. A protože to bylo úplně nové území a nechtěli si znepřátelit fanoušky Savatage, potřebovali pro tento projekt nový název. Rozhodli se pro Trans-Siberian Orchestra, které O'Neill založil už několik let předtím, ale plně je nerozvinul, dokud se na "Christmas Eve (Sarajevo 12/24)" neukázalo, jaká je po této hudbě poptávka.

Název si vypůjčil jistý vliv od Transsibiřské magistrály. O'Neillovi se líbil kontrast mezi drsně nelítostnými podmínkami Sibiře a relativním bezpečím, které vám tato železnice poskytuje, když se chcete dostat, kam potřebujete. Život, usoudil, je podobně drsný, ale je zde hudba, která nám dává určité relativní bezpečí. Skupina mezitím koncertovala v Evropě a Japonsku, a poté si odpustila americké turné, aby mohla pracovat na svém novém projektu

TSO vydali své debutové album Christmas Eve and Other Stories v roce 1996. Není třeba dodávat, že album mělo mimořádný komerční úspěch. V současné době je na 9. místě v žebříčku 25 nejlepších vánočních/svátečních alb v éře Nielsen SoundScan.

Úspěch nově vzniklého orchestru v mainstreamu byl pro Savatage tak trochu dvojsečnou zbraní. Na jednu stranu, vzhledem k tomu, že se na něm tak či onak podíleli všichni hudebníci, to pro ně byl způsob, jak si vydělat slušné peníze. A navíc to pořád byli Savatage - jen se k nim přidalo víc muzikantů! Ale na druhou stranu pociťovali frustraci z toho, že do vlastní kapely vložili tolik času a úsilí, vydali všechna ta kvalitní alba, která posouvala hranice žánrů, ale nikdy se jim nedostalo zaslouženého uznání. Jon Oliva od té doby přiznal, že byl rozladěn úspěchem TSO s původně písní Savatage, což ho vedlo k přesvědčení, že největší překážkou úspěchu Savatage bylo jejich jméno. To je později přimělo Savatage úplně opustit, ale prozatím pokračovali dál.

Jedenácté studiové album The Wake of Magellan vyšlo v roce 1997 po přestávce, která byla věnována obrovskému úspěchu TSO, a zabývalo se takovými pojmy, jako je hodnota života, sebevražda a zneužívání drog. Je to koncepční album založené na dvou skutečných událostech. První z nich, incident na lodi Maersk Dubai, se odehrál něco málo přes rok před vydáním alba, kdy kapitán a důstojníci lodi vyhodili uprostřed Atlantiku přes palubu tři rumunské černé pasažéry. Čtvrtý černý pasažér byl zachráněn odvážným jednáním lodního lodníka Rodolfa Miguela, který poté, co se stal svědkem tří dalších vražd, riskoval vlastní život, aby mladíka ochránil. Druhá událost se týkala irské reportérky Veroniky Guerinové, která zemřela v boji proti růstu obchodu s drogami ve své zemi. Její smrtí se možná podařilo to, co se jí nepodařilo za života.

Tyto události jsou spojeny do příběhu starého portugalského námořníka Fernao de Magalhaese (anglicky Ferdinand Magellan), který se rozhodl ukončit svůj život tím, že vypluje na své malé lodi do Atlantiku, dokud se nepotopí. Ve své mysli si toto rozhodnutí romantizuje jako slavný, vikingský způsob smrti. Když ho oceánský vítr zažene do velké bouře a on se domnívá, že se jeho přání brzy dramaticky splní, náhle spatří muže, který se v oceánu topí. V jediném okamžiku zjistí, že bere zpět všechna svá přání o objetí smrti, a bojuje za záchranu této duše. Po mnoha zvratech se mu podaří zachránit černého pasažéra, který byl hozen přes palubu. Po návratu na pevninu si nyní uvědomuje, že cenný je nejen každý život, ale i každá jeho hodina.

Po hudební stránce je album opět vynikající. Hudba je o něco těžší než Dead Winter Dead, ale zachovává si progresivní nádech, zejména v titulní skladbě a také v osmiminutovém eposu "The Hourglass". A pro spoustu lidí je to je nejlepší deska Savatage po Crissově odchodu.

Po vydání tohoto alba se Savatage rozešli s dlouholetým vydavatelstvím Atlantic a nakonec se upsali mnohem menší organizaci Nuclear Blast (ačkoli alba Trans-Siberian Orchestra v budoucnu zůstala na značce Atlantic/Lava). Podle Jona Olivy to byl dobrý tah, protože Nuclear Blast "kapelu milovali a znají naše písničky a všechno!"

Po proběhlém turné zůstali Savatage neaktivní a členové kapely se soustředili na jiné projekty, například Trans-Siberian Orchestra a Jon Oliva's Pain.. To se nelíbilo všem, zejména Chris Caffery uvedl, že je naštvaný, že Savatage od roku 2001 nenahráli nové album.

Trans-Siberian Orchestra pokračovali ve vydávání svých desek a členové Savatage byli většinou rozděleni mezi dvě koncertní sestavy, ale během evropských turné v letech 2011 a 2014 se Pitrelli, Caffery, Middleton a Plate objevili na pódiu společně. Rok od roku se také do setlistů TSO dostávalo více písní Savatage, mezi nimi také "Gutter Ballet", "Believe", "All That I Bleed" a "Chance". Jon Oliva obvykle na pódiu s Trans-Siberian Orchestra nehrál, zatímco Paul O'Neill to v posledních letech začal dělat velmi často během některých vybraných písní.

Dne 17. října 2003 byli fanoušci pozváni do klubu The Masquerade v historickém Ybor City v Tampě na Floridě, aby si připomněli a oslavili život a přínos Crisse Olivy na vzpomínkovém koncertu k 10. výročí jeho smrti. Jako předkapely na něm vystoupili Circle II Circle, Jon Oliva's Pain a Doctor Butcher a jako hlavní hvězda speciální kapela, která zahrála pouze jeden večer (ve složení Jon Oliva, Johnny Lee Middleton, Steve "Doc" Wacholz, Chris Caffery a John Zahner) a zahrála pouze vybrané skladby z alb s Crissem Olivou. Mnoho Crissových partů provedl sám Jon pomocí kláves.

Jon Oliva založil vlastní skupinu Jon Oliva's Pain a v roce 2004 s ní vydal první album s názvem 'Tage Mahal. V průběhu let Jon Oliva's Pain, nazývaná také JOP, vydala několik desek a na jejich živých koncertech vždy zaznívají písně Savatage z alb s Crissem Olivou. Další materiál Jon převzal z nepoužitých věcí svého bratra.

Hlavní kytarista Chris Caffery také nahrál sólové album, zatímco bývalý frontman Zak Stevens byl osloven dlouholetým přítelem a manažerem Savatage Danem Campbellem, aby spoluzaložil novou kapelu Circle II Circle (v roce 2003 vyšla jejich první deska s názvem Watching in Silence, kterou produkoval Jon Oliva a na které hostoval Caffery).

Po sporu s managementem během turné celá Zakova kapela odešla a připojila se ke skupině Jon Oliva's Pain. Zak se přeskupil s novými členy a vydal další nové desky. Od roku 2011 kapela zařazovala do svých setlistů stále více písní Savatage (z desek se Stevensem) a v roce 2012 zaznělo i celé album The Wake Of Magellan. Na evropském turné v roce 2013 zařadili kompletní album Edge Of Thorns kvůli jeho 20. výročí, zatímco na evropském turné v roce 2014 zařadili ze stejného důvodu kompletní album Handful of Rain.

V rozhovoru pro holandský časopis Aardschok v červnu 2006 Jon Oliva oznámil, že chce natočit ještě jedno album Savatage a následně vydat živé CD a DVD, než ukončí činnost kapely. Datum vydání nového alba však neupřesnil. Chris Caffery pak v rozhovoru v říjnu 2006 uvedl, že pokud by mělo být nahráno nové album, pak je pravděpodobné, že by se na něm podílel Alex Skolnick a také původní bubeník Steve "Doc" Wacholz. V rozhovoru pro řecký web MetalTemple.com z listopadu 2006 ale sám Jon Oliva všechny zvěsti o návratu Savatage rozmetal s tím, že mu nikdy nevydělala žádné peníze, ale naopak ho udržování kapely v chodu stálo v průběhu let jeden milion amerických dolarů.

Jon také řekl, že jeho nová kapela Jon Oliva's Pain jsou v podstatě reinkarnovaní Savatage, takže by mohla koexistovat s úspěšnějšími Trans-Siberian Orchestra. Uvedl však, že se plánuje jednorázové výroční turné za účasti Skolnicka, Wacholze, Paula O'Neilla a dalších bývalých členů Savatage jako poslední rozloučení s kapelou. Zachary Stevens dal jasně najevo, že se s kapelou zúčastní oslav 25. výročí založení. Jon Oliva pak o kapele řekl: "No, je konec, ale není konec, víte, co tím myslím? Právě teď je konec, protože nikdo nic nedělá. Nerozpustili jsme se nebo tak něco. Máme v plánu v budoucnu něco udělat."

Jon také oznámil, že chystá nějakou video kompilaci a sestřih starých věcí na bonusové DVD k tomu, které bude obsahovat spoustu živých věcí s Crissem, spoustu skotačení v zákulisí a výlety na hrady v Evropě.

V roce 2007 Jon popřel jakékoliv zvěsti o reunionu a turné Savatage, protože Trans-Siberian Orchestra se stala celoročním závazkem, a dodal, že Jon Oliva's Pain je tak blízko Savatage, jak jen to jde. Navzdory Jonovu dřívějšímu popírání kapela v říjnu 2008 spustila oficiální stránku na MySpace a naznačila, že v roce 2009 dojde k nějaké aktivitě pod hlavičkou Savatage. Na oficiálním MySpace byla uvedena následující sestava: Stevens, Chris Caffery, Al Pitrelli, Johnny Lee Middleton a Jeff Plate, což naznačuje, že Stevens se v rámci reunionu vrátí jako hlavní zpěvák. V prosinci téhož roku byly představeny zcela nové webové stránky Savatage.

Jon Oliva však tyto zvěsti o reunionu popřel: "V poslední době se objevily zprávy o aktualizaci webových stránek Savatage a dalších věcech týkajících se kapely. Chtěl jsem jen upřesnit, že tyto zprávy se striktně omezují na znovuvydání celého katalogu Savatage a také merchandise z předchozích turné, který bude brzy k dispozici. Ale aby bylo stoprocentně jasno, do budoucna se neplánují žádné nahrávky ani koncerty Savatage! JOP v současné době usilovně pracuje na předprodukci čtvrtého alba a také se připravuje na Euro-Festivals a jihoamerické turné v roce 2009."

"Chtěl jsem jen vydat něco, čím bych to tak trochu uzavřel, protože jsem se posunul dál. Ty zvěsti o reunionu ... někteří lidé říkali věci, které asi neměli. Mluvilo se o tom, že bychom udělali koncert, kterým by se Savatage tak nějak rozloučili, ale logistika to prostě znemožňovala. Kluci mají Trans-Siberian Orchestra, já mám svoje JOP, je spousta dalších věcí, které nás zaměstnávají. Je to ale dost zatěžující, když se lidi pořád ptají, kdy to bude, a tlačí na to, aby to bylo. Vždyť Savatage už skoro deset let nic neudělali! Je to jen malá skupinka lidí, ale oni to prostě nechtějí nechat být a já nemůžu přijít na to proč. Máte kluky ze Savatage v Trans-Siberian Orchestra, která vznikla z éry kapely Dead Winter Dead a Wake of Magellan, máte JOP, kteří dělají spoustu starého materiálu Savatage, co víc si přát? Nechápejte mě špatně. Miluju Savatage a vždycky mi budou ležet na srdci, protože to byl můj začátek, člověče. Pořád hraju ty písničky, rád je hraju, ale teď mám úplně jinou kariéru. Dělám na čtvrté desce s JOP, proboha! Lidi, kteří pořád tlačíte na reunion Savatage, nechte to být. Mám zpátky práva na alba Sirens a Dungeons, takže s nimi možná za pár let něco udělám, ale teď se soustředím na JOP a doufám, že lidi konečně pochopí, že mám novou kapelu (smích)."

V roce 2013, v rámci podpory Jonova prvního sólového alba s názvem Raise the Curtain, poskytoval Jon mnoho rozhovorů a minimálně v jednom z nich se zmínil o možnosti nové hudby pro Savatage.

Při diskusi o úspěchu TSO a rozhodnutí ukončit činnost jako Savatage s Dr. Metalem dne 30. 6. 2013 řekl o myšlence nových nahrávek toto: "Kdyby Savatage vydali desku Dead Winter Dead a prodalo se jí 2 miliony kusů, nevedli bychom teď tento rozhovor. Ať mi někdo jiný vysvětlí, jak bych mohl příští rok vydat stejnou písničku a prodat ji za miliony. A pak chodím kolem a mám na zdi šest platinových desek a ani na jedné není napsáno Savatage, přátelé. Tak co mám dělat? Musím se starat o rodinu. Mám povinnosti. Dal jsem tomu tolik času, kolik jsem mohl, abych to zlomil. Teď mám něco, co se stalo velmi úspěšným. Zaplatilo to účty všem, zajistilo to živobytí všem klukům ze Savatage. Pořád jsme rodina, pořád jsme spolu, pořád se máme rádi. Proč bych to chtěl nějak ničit? Proč bych to chtěl zničit, abych mohl týden zkoušet a jít dát dohromady Savatage? To mi nedává smysl. Teď jsem pro, abych možná něco nahrál, možná dal dohromady čtyřpísňové nebo pětipísňové EP nebo tak něco, ale nemůžu zavřít to, co živí tolik lidí, hlavně kluky ze Savatage. Prostě mi to nedává smysl.

Myslím, že Chrisovi, Johnnymu a těm klukům se po těch časech prostě stýská, a věřte mi, že mně se po nich taky stýská. Chybí mi asi víc než komukoli z nich. Johnny a Chris jsou tu už nějakou dobu, ale já jsem tam byl deset let předtím, než tu byli Johnny a Chris Caffery. Takže jestli to někdo chápe, tak já to chápu, ale na obojí prostě nemáme čas. Proto jsme se museli rozhodnout - bude to Savatage, bude to TSO? Čísla nelžou. S čísly se nedá bojovat. TSO prodá 40 000 lístků denně. Se Savatage jsem v Americe absolvoval celá turné, na kterých jsme nehráli před 40 000 lidmi za 6 týdnů, a lidi se se mnou kvůli tomu pořád hádají. Přivádí mě to k šílenství. Říkám si: "Já to nechápu. Nechápu to, lidi. Nechápu to." Chápu ale to, že Savatage byla skvělá kapela a já chci, aby její odkaz žil dál. Nechci jen tak rychle něco splácat dohromady a zlevnit jméno. Kdybych to někdy chtěl udělat, muselo by to být velké, na úrovni TSO, produkce a všechno. Nehodlám to jen tak splácat dohromady. To by nebylo správné a myslím, že to není nutné. Možná ale uděláme nějakou nahrávku, možná uděláme EP a vydáme ho jako speciální věc."

2. srpna 2014 bylo oznámeno, že Trans-Siberian Orchestra vystoupí živě na pódiu na festivalu Wacken Open Air 2015 a hned poté se uskuteční reunionový koncert Savatage. Bylo oznámeno, že se jedná o jediný koncert Savatage v Evropě v roce 2015, což vedlo ke spekulacím, jestli se jedná o jednorázový reunionový koncert, nebo jestli kapela plánuje pokračovat v koncertování i v budoucnu.

Na otázku v rozhovoru z prosince 2014, zda Savatage chystají další živá vystoupení nebo zda nahrají nový materiál, kytarista Chris Caffery odpověděl: "Řeknu to takhle. 12, 13 let jsem čekal na to, až moje kapela začne znovu hrát. Teď už zase hrajeme. Nevím, co bude potom [smích], ale byli lidé, kteří do toho házeli vidle, a my se zvedáme a neběžíme jen maraton, běžíme olympiádu s tím, že tenhle festival je takový, jaký je. Nebudu dělat žádné předpovědi, ale řekněme, že je tu možnost, že se po Wackenu stane něco víc - to je vše, co můžu říct. A nic by mě neudělalo šťastnějším."

Wacken začal vystoupením skupiny Savatage na Black Stage, kde jako první píseň zazněla skladba "Gutter Ballet". Po sedmi písních kapela opustila pódium a na True Metal Stage začali hrát TSO s Pitrellim a jejími nesavatagskými členy. V několika písních je nahradili Caffery, Middleton a Plate a Stevens měl duet s Andrewem Rossem ve skladbě "The Hourglass". Na tento set navázalo simultánní hraní obou kapel, v němž zazněly i písně Savatage a TSO, zakončené vystoupením O'Neilla s kytarou ve skladbách "Christmas Eve (Sarajevo 12/24)" a "Requiem (The Fifth)".

V říjnu 2015 potvrdil Zak Stevens záměr zahájit novou etapu Savatage a dodal, že budou probíhat schůzky, na kterých se budou rozhodovat podrobnosti, případně turné nebo nové album, protože Jon Oliva píše novou hudbu.

V rozhovoru pro Brave Words z prosince 2020 kytarista Chris Caffery naznačil, že Savatage vydají v roce 2022 nové album. Na otázku, zda by kapela mohla pokračovat bez svého zesnulého přítele a producenta Paula O'Neilla, odpověděl: "Myslím tím, že o tom mluvíme už dvacet let, od poslední desky. Vždycky se to může stát a zastaví to něco jiného - jednou za čas se objeví Haleyho kometa, jednou za sto let se objeví pandemie a jednou za dvacet let se objeví deska Savatage. V roce 2022 to bude dvacet let, takže se to možná objeví právě tehdy. Tak trochu doufám, že ano, vím, že jsem toho hodně napsal, Jon taky a Al má vždycky hodně muziky, takže bychom mohli udělat desku. Bez Paula by to nikdy nebylo úplně stejné, ale bez Crisse Olivy to taky nikdy nebylo úplně stejné, ale i tak se nám podařilo udělat Dead Winter Dead a Wake of Magellan a Poets and Madmen."

Caffrey také nabídl aktuální informace o zdravotním stavu Jona Olivy: "Daří se mu mnohem lépe, protože před pár lety měl menší incident. Takže narazil na nějakou překážku, která se v něm odehrála. Maskovaného krále hor vídám každý den a pravděpodobně za posledních čtyři pět let vypadal podle mě nejlépe, jak mohl."

Po měsících zvěstí, že se plánuje reunion a nové album Savatage, zpěvák Jon Oliva v rozhovoru pro '80's Glam Metalcast' v březnu 2021 potvrdil, že on, Caffery a Pitrelli skutečně společně pracovali na novém materiálu: "Od show Savatage ve Wackenu v roce 2015 jsme si Chris Caffery, já a Al Pitrelli po telefonu vyměňovali nápady na písně pro případnou věc Savatage. Říkám: 'Hele, tohle je skvělý. Tohle je skvělý. To je super. Ale materiál pro Savatage píšu už od roku 2003, a kdybych chtěl, mohl bych udělat čtyřnásobné dvojalbum. Takže jo, vyměňujeme si věci a díváme se na to."

Co se týče možnosti reunionu na plný úvazek, Oliva prohlásil, že by to rád udělal, a dodal: "Jestli se to stane, uděláme oficiální prohlášení, ale pracovali jsme spolu, jen proto, že s pandemií a tak, jsme se nudili; nebylo co dělat. Takže jsme si vyměňovali nápady prostřednictvím e-mailů a po telefonu. Já a Al jsme společně napsali tři nebo čtyři věci. S Chrisem Cafferym jsme společně pracovali na několika věcech. Co ještě budeme dělat? Není co dělat. Takže jo, uvidíme, co se stane."

V červnu 2021 Oliva zopakoval, že má dost materiálu na tři nová alba Savatage a všichni členové kapely by rádi pracovali na novém materiálu, ale dodal, že neexistuje žádná dohoda s nahrávací společností, která by to umožnila, a v současné době se neplánuje jít do studia.

V prosinci 2021 nabídl Caffery aktuální informace o možné nové hudbě Savatage: "Teď o tom píšeme a mluvíme. Je to poprvé po dlouhé době, co si s Jonem skutečně vyměňujeme riffy a písničky po telefonu, a mám pár opravdu skvělých věcí. Mám jednu písničku, kterou jsem napsal a která se mu moc líbí, a je to taková ta, o které si myslím, že by byla dobrou úvodní skladbou pro Savatage. Nazvali jsme ji "The Dungeous Are Calling Again" a je to opravdu, opravdu, opravdu skvělá metalová písnička. Uvidíme, jak to dopadne. Vím, že spousta lidí by ráda viděla novou desku Savatage. Myslím, že karty se už rýsují. Jestli to do sebe zapadne, nebo ne, to se teprve dozvíme. Vždycky mám tendenci zůstat v tomto ohledu opravdu pozitivní a optimistický - už dvacet let. Takže doufám, že se to nakonec stane. Nemladneme."

Savatage začínala jako heavymetalová kapela, zahrnující mohutný, někdy křičený vokál Jona Olivy doprovázený těžkými kytarovými riffy a rychlými melodickými sóly Crisse Olivy. Když se v roce 1986 připojil baskytarista Johnny Lee Middleton, kapela se kvůli tlaku vydavatelství vydala směrem k radio-friendly hardrocku, ale bez úspěchu. V roce 1987 přišel producent Paul O'Neill, který zvuk kapely obohatil o symfonické prvky a Hall of the Mountain King se tak stalo prvním progresivním metalovým albem skupiny. Přibližně v této době se zpěvák Jon Oliva začal také více věnovat klávesám a klavíru. V roce 1991 kapela vydala album Streets: A Rock Opera, což byla, jak název napovídá, rocková opera, první z mnoha následujících.

Po odchodu zpěváka Jona Olivy přinesl jeho nástupce Zachary Stevens zcela odlišný vokální zvuk. Kapela pokračovala v progresivním metalu a hard rocku, a když se k ní Jon Oliva vrátil, na albech se často objevovalo několik písní s jeho zpěvem.

Jedním z poznávacích znamení kapely, zejména v pozdějších letech, byly kontrapunkty a harmonické vokály. V prvních letech existence kytarista Criss Oliva občas obstarával doprovodné vokály, ale v průběhu let jejich počet výrazně poklesl, aby se mohl soustředit na hru na kytaru. Na albu Handful of Rain z roku 1994 se objevily kontrapunktické vokály v písni "Chance"a i na dalších albech byly některé z nich zařazeny. Ve studiu se Stevensovy vokály vrstvily jeden na druhý, ale naživo se vokálů ujali také Jon Oliva, Chris Caffery, Al Pitrelli a Johnny Lee Middleton.