Slayer byla americká thrashmetalová hudební skupina původem z Huntington Parku v Kalifornii. Založili ji roku 1981 kytaristé Kerry King a Jeff Hanneman, baskytarista a zpěvák Tom Araya a bubeník Dave Lombardo. Rychlý a agresivní styl hudby zařadil Slayer spolu se skupinami Metallica, Anthrax a Megadeth do tzv. „velké čtyřky“ amerického thrash metalu, což je neoficiální označení čtyř skupin, které tento žánr výrazně rozvinuly a zpopularizovaly. Ve finální sestavě zbyli z původních členů Araya a King; Lombarda nahradil roku 2013 Paul Bostaph, sólovým kytaristou byl od roku 2011 místo Hannemana Gary Holt.

Slayer vydali za svou kariéru dvanáct studiových alb, dvě koncertní alba, jeden box set, šest klipů, dvě EP a jedno album coververzí. Čtyři studiová alba se stala v USA zlatými; společné koncertní album s kapelami „velké čtyřky“ se stalo platinovou deskou. Samotní Slayer obdrželi čtyři nominace na cenu Grammy a dvě z nich vyhráli – se skladbou "Eyes of the Insane" v roce 2007 a "Final Six" v roce 2008. Mezi lety 1991 a 2013 prodali ve Spojených státech téměř pět milionů nosičů. V lednu 2018, po více než třech desetiletích působení, oznámili Slayer rozlučkové turné. Poslední koncert proběhl 30. listopadu 2019, následně skupina ukončila činnost.

Skupinu Slayer založili roku 1981 Kerry King, Jeff Hanneman, Tom Araya a Dave Lombardo v Huntington Parku v Kalifornii. Zpočátku hráli na večírcích a v kalifornských klubech coververze skladeb hudebních skupin jako Iron Maiden, Black Sabbath, Judas Priest či Venom. Image skupiny tvořily v té době satanistické prvky jako výrazný makeup, kožené náramky s ostny, pentagramy a obrácené kříže. Slayer se údajně původně jmenovali Dragonslayer podle stejnojmenného filmu z roku 1981, a svůj název později zkrátili. King však roku 2006 v rozhovoru tuto domněnku vyvrátil: "Nikdy jsme se tak nejmenovali, je to jenom mýtus, který se udržel do dneška."

V roce 1983 dostala skupina pozvánku, aby hráli jako předskokan kapely Bitch ve Woodstock Clubu v kalifornském Anaheimu. Zahráli osm písní, z toho šest coververzí. V klubu byl tou dobou Brian Slagel, bývalý hudební novinář a zakladatel vydavatelství Metal Blade. Výkon ho zaujal; setkal se se členy v zákulisí a požádal je, aby nahráli skladbu pro jeho připravované kompilační album Metal Massacre III. Skupina souhlasila; píseň "Aggressive Perfector" vyšla v polovině roku 1983 a způsobila rozruch zejména na undergroundové scéně. Díky tomuto úspěchu nabídl Slagel kapele smlouvu u Metal Blade.

Bez rozpočtu na nahrávání si Slayer museli své debutové album financovat sami. S úsporami frontmana Arayi, který pracoval jako respirační terapeut, a půjčkou od Kingova otce se kapela vydala v listopadu 1983 do studia. Album s názvem Show No Mercy vyšlo pouhé tři týdny po konci nahrávání. Skupině přinesla popularitu zejména na undergroundové scéně; Slayer pak album ještě podpořili pomocí turné po kalifornských klubech, na které si kapela na cestu vzala blízké přátele a rodinné příslušníky, kteří pomáhali v zákulisí s osvětlením a zvukem. Arayův mladší bratr Johnny Araya, kterému v té době bylo zhruba čtrnáct let, byl bedňákem, který připravoval aparát a zvuk. Kapela si sotva vydělávala dost peněz, aby se uživila, kupovala si jen "nejnutnější věci", jako je jídlo, benzín a pivo.

Ačkoli bylo album kritizováno za nízkou kvalitu produkce, stalo se nejprodávanějším vydáním Metal Blade a přineslo písně "The Antichrist", "Die by the Sword" a "Black Magic", které Slayer pravidelně hrávali na svých koncertech. Nakonec se ho prodalo přes 20 000 nosičů jen ve Spojených státech amerických a dalších 20 000 ve zbytku světa. Kapela používala satanistickou tematiku v textech i při živých vystoupeních, aby si získala pozornost metalové komunity. Kvůli obrazovému a textovému obsahu obdrželi Slayer výzvu od Parents Music Resource Center, kteří chtěli, aby kapela přestala vydávat desky.

V únoru 1984 se King nakrátko stal členem Megadeth, nové kapely Davea Mustaina. Hanneman změnu kvitoval s obavami; v interview prohlásil: "Nejspíš budeme potřebovat nového kytaristu." Mustaine chtěl mít Kinga jako stálého člena, ten však po pěti vystoupeních kapelu opustil kvůli nedostatku času. V červnu vyšlo skupině EP Haunting the Chapel se třemi písněmi. Zvuk byl ponuřejší a typičtěji thrashmetalový než na Show No Mercy a stal se základem pro další tvorbu kapely. Úvodní skladba "Chemical Warfare" se stala nedílnou součástí většiny koncertů. Později téhož roku se Slayer vydali na první turné po Spojených státech; cestovali v Arayově autě, za které přidali obytný přívěs, a hráli opět v klubech. Z listopadového vystoupení v New Yorku nahráli své první živé album, Live Undead.

Díky úspěchu Show No Mercy se Slayer vrátili do studia, aby nahráli další desku. Vydavatelství Metal Blade jim tentokrát na nahrávání poskytlo rozpočet, takže si mohli najmout producenta, Rona Faira. Druhé studiové album, Hell Awaits, vyšlo v březnu 1985. Tematicky navazuje na ponurost Haunting the Chapel. Textová témata zahrnují stejně jako na debutu peklo a Satana. Hudebně album obsahuje nejprogresivnější a nejrozmanitější tvorbu kapely ve srovnání s předchozími nahrávkami. Podle Kerryho Kinga byli v té době s Jeffem Hannemanem velmi zaujati Mercyful Fate, což pak vedlo k delším a progresivnějším skladbám. Nejpopulárnější písně z Hell Awaits, definované jako vlivné pro budoucí extrémní metalové kapely, byly znovu nahrány různými undergroundovými metalovými kapelami a objevily se na několika tribute albech. V úvodu titulní skladby pronáší démonický hlas pozpátku „přidej s k nám“ (v originále „join us“) a na konci „vítej zpátky“ („welcome back“). Mezi fanoušky slavilo album velký úspěch; čtenáři britského magazínu Metal Forces v hlasování roku 1985 zvolili Slayer jako nejlepší kapelu a nejlepší živou kapelu, Hell Awaits jako album roku a Davea Lombarda jako nejlepšího bubeníka.

Z březnového turné s Venom a Exodus vzešlo video Combat Tour: The Ultimate Revenge. Zachycuje živé vystoupení z klubu Studio 54. Krátce nato hrála kapela poprvé v Evropě, jako předskokan UFO na belgickém festivalu Heavy Sound. Do konce roku hráli Slayer na koncertech či krátkých turné s mnoha dalšími skupinami, např. Megadeth, Destruction, D.R.I., Possessed, Agent Steel, S.O.D., Nasty Savage a Metal Church.

Díky úspěchu Hell Awaits obdrželi Slayer nabídku z nově založeného, převážně hiphopového vydavatelství Def Jam Records producentů Russella Simmonse a Ricka Rubina. Producent Brian Slagel cítil, že Slayer mají šanci nahrát něco velkolepého, nebyl však ochoten podepsat smlouvu se společností, která se v té době zaměřovala primárně na hip hop. O situaci se dozvěděl bubeník Dave Lombardo, a smlouvu se pokusil domluvit. Ostatní členové skupiny se však obávali odstoupení od smlouvy s Metal Blade Records. Nakonec s členy skupiny promluvil přímo producent Rick Rubin a přemluvil je, aby podepsali smlouvu s Def Jam. Nahrávání a produkce proběhly v Hit City West v Los Angeles. Pro producenta Ricka Rubina to bylo jeho první metalové album. Skupině to však paradoxně pomohlo – dosáhla rychlejších a tvrdých skladeb, avšak zvuk byl zároveň mnohem čistší, což ostře kontrastovalo s dřívější tvorbou. Výsledkem byla úplně nová úroveň zvuku.

Kytarista Jeff Hanneman později přiznal, že v době nahrávání skupina poslouchala skupiny Metallica a Megadeth a nudily je opakované kytarové riffy. Doslova řekl: "Když tentýž motiv dvakrát nebo třikrát opakujeme, už nás nudí. Nesnažili jsme se písně zkrátit, jen to tak vyšlo." (Album je pouhých 29 minut dlouhé.) King uvedl, že hodinové nahrávky byly sice v té době trend, ale "tahle část by se dala vypustit, tahle skladba úplně vynechat atd. Vznikne tak mnohem intenzivnější deska, a o to nám jde." Po dokončení nahrávky šli Slayer za Rubinem, který reagoval slovy: "Uvědomujete si, jak je to krátké?" Členové skupiny odvětili "No a?" Album se vešlo na jednu stranu kazety a Rubin posléze uvedl, že je to vlastně praktické – "Poslechnete si celé album, otočíte ho a můžete si ho pustit znovu". Hudba je drsnější a rychlejší než předchozí tvorba skupiny, což pomohlo zúžit mezeru mezi thrash metalem a jeho předchůdcem, hardcore punkem. Průměrné tempo je 220 úderů za minutu. Přestože žádná skladba z Reign in Blood nezazněla v rádiu, bylo to první album kapely, které se umístilo v Billboard 200, zpočátku na 127. a později na 94. místě. V britském žebříčku UK Album Chart dosáhlo 47. příčky a 20. listopadu 1992 se stalo ve Spojených státech zlatým.

Společnost Columbia Records, distributor Def Jam, odmítla album vydat kvůli titulní skladbě "Angel of Death", jenž popisuje nacistické koncentrační tábory a pokusy na lidech, které prováděl osvětimský lékař Josef Mengele. Deska tak nakonec vyšla se zpožděním 7. října 1986 pod Geffen Records. Stalo se tak poměrně nečekaně, protože kvůli kontroverzi se neobjevila v seznamu nadcházejících alb tohoto vydavatelství. Hanneman se k napsání "Angel of Death" inspiroval poté, co během turné přečetl několik knih o Mengelem. Stěžoval si, že si lidé text písně obvykle špatně vykládají, a vysvětloval: "Do textu jsem nedal nic, co by nutně říkalo, že to byl špatný člověk, protože pro mě - no není to snad jasné? Neměl bych vám to říkat." Kapela využila kontroverze k získání publicity, do svého loga zakomponovala Reichsadlera (také písmeno S v názvu kapely připomíná runy Sig používané SS) a na Divine Intervention napsala píseň "SS-3", která zmiňuje Reinharda Heydricha, druhého velitele Schutzstaffel.

Na konci roku 1987 se kapela vrátila do studia, aby mohli nahrát čtvrté album. Rozhodli se zpomalit tempo a zakomponovat melodičtější zpěv. Hanneman to roku 2006 popsal následovně: "Věděli jsme, že Reign in Blood nepřekonáme, takže jsme museli ubrat. Bylo nám jasné, že cokoliv, co vydáme, bude srovnáváno s předchozím albem; pamatuju si, že jsme se bavili o zvolnění tempa. Bylo to divné – nikdy předtím ani potom jsme to u žádné nahrávky neudělali."

Album bylo nahráno v Los Angeles v Kalifornii opět s producentem Rickem Rubinem. Obal alba navrhli výtvarník Larry Carroll a ilustrátor Howard Schwartzberg, kteří navrhli i obal předchozího alba. King zkritizoval svůj výkon, který označil za "nejnevýraznější". Přičítal to tomu, že se nedávno oženil a přestěhoval se do Phoenixu v Arizoně. King se k albu vyjádřil kriticky i celkově a označil ho za jedno ze svých nejméně oblíbených alb Slayer. Zpěvák Tom Araya se podle něj příliš vzdálil svému obvyklému vokálnímu stylu a přidal příliš mnoho zpěvu. Skladba "Dissident Aggressor" od Judas Priest je první coververzí, která se objevila na některém studiovém albu Slayer. Píseň byla vybrána kvůli svému textu s válečnou tematikou. Hanneman skladbu popsal jako spíš jen jako jednu z těch zvláštních písní, kterou spousta lidí neznala, ale byla to Kerryho a moje oblíbená, tak jsme prostě vybrali tuhle.

South of Heaven vyšlo 5. července 1988 a bylo posledním albem Slayer distribuovaným prostřednictvím Def Jam Records. Když se cesty spoluzakladatelů labelu Russella Simmonse a Rubina rozešly, Slayer podepsali smlouvu s Rubinovým nově založeným labelem Def American Recordings. Album se umístilo na 57. místě albového žebříčku Billboard 200, a 20. listopadu 1992 se stalo druhým albem Slayer, které získalo zlatou certifikaci ve Spojených státech. Prosadilo se i v Evropě, 1. ledna 1993 získalo South of Heaven stříbrnou certifikaci ve Spojeném království. V oficiální biografii kapely se uvádí, že někteří kritici album chválili jako důkaz touhy Slayer hudebně růst a vyhnout se opakování. Alex Henderson z AllMusic desku popsal jako znepokojivou a silnou, zatímco Joe Matera z Ultimate Guitar považoval album za mírný odklon; napsal, že ačkoli bylo tempo zpomaleno, neobětovalo nic z těžkosti vlastní hudbě Slayer. Ola Lindgren z Grave a Karl Willetts z Bolt Thrower hodnotí album jako jedno z pěti nejlepších alb všech dob, zatímco Max Kolesne z brazilské deathmetalové skupiny Krisiun vzpomíná, že když skladbu "Silent Scream" slyšel poprvé: "Prostě mě to odrovnalo. Bylo to jako rychlý kontrabas, rychlé kopáky během celé písně. To pro mě bylo velmi inspirativní." Když frontman Evile Matt Drake v rozhovoru v říjnu 2007 hovořil o Slayer, prohlásil, že zatímco Reign in Blood byl jen speed, South of Heaven dokázalo, že skupina umí napsat i pomalý materiál. Recenzent Metal Forces dává kapele za pravdu, že se alespoň snažila zkusit něco nového a nebála se experimentovat v tak zásadní fázi své kariéry a vytvořila jedno z originálněji znějících thrash/speed metalových alb, které za dlouhou dobu slyšel. Poznamenal ale, že pokud někdo čeká, že uslyší Reign in Blood část druhá, čeká ho velké zklamání.

Od srpna do ledna 1989 propagovala skupina nové album na turné, ve Spojených státech doprovázela Judas Priest na jejich turné k Ram It Down a dále vystupovala s Nuclear Assault, Motörhead a Overkill.

Slayer zahájili práci na dalším albu ve studiu na začátku roku 1990, tentokrát s koproducentem Andym Wallacem. V reakci na negativní odezvu South of Heaven se kapela vrátila k úderné rychlosti Reign in Blood a přitom si zachovala svoji novou melodičnost. Seasons in the Abyss, vydané 9. října 1990, bylo prvním albem Slayer, které vyšlo pod novým Rubinsovým vydavatelstvím Def American. Nahrávka dobyla 44. příčku Billboard 200 a roku 1992 se stala zlatou. K titulní skladbě vznikl první videoklip skupiny, jehož natáčení probíhalo u pyramid v Gíze.

V září 1990 se Slayer vydali jako jedni z hlavních účinkujících na evropské turné Clash of the Titans, spolu s Megadeth, Suicidal Tendencies a Testament. Americký thrash metal byl v té době na vrcholu popularity – vystoupení v Evropě byla vyprodaná, například v Německu se cena lístků na černém trhu vyšplhala na tisíc marek (necelých 700 dolarů). Slayer se na začátku roku 1991 vydali na další turné s Testament, v létě hráli na severoamerické odnoži Clash of the Titans s Megadeth a Anthrax, kde jako předskokan vystupovali Alice in Chains. Na oslavu desátého výročí založení vydala kapela tentýž rok koncertní dvojalbum Decade of Aggression. Umístilo se na 55. pozici Billboard 200.

Květen 1992 přinesl druhý Lombardův odchod, bubeník měl spory s ostatními členy a chtěl trávit čas s rodinou (jeho žena totiž čekala první dítě). Založil si vlastní skupinu Grip Inc., hrál v ní také Waldemar Sorychta, kytarista Voodoocult. Slayer přibrali bubeníka Paula Bostapha, bývalého člena skupiny Forbidden. Nová sestava poprvé vystoupila na festivalu Monsters of Rock v Castle Doningtonu v roce 1992. Prvním Bostaphovým studiovým počinem se stala směska tří skladeb punkových Exploited, "War", "UK '82" a "Disorder", kterou Slayer nahráli s rapperem Ice-T pro soundtrack filmu Rozsudek noci v roce 1993.

Roku 1994 vydali Slayer Divine Intervention, první album s novým bubeníkem Bostaphem. Objevily se na něm skladby o Reinhardu Heydrichovi, jednomu z hlavních organizátorů holokaustu, a Jeffreym Dahmerovi, americkém sériovém vrahovi a kanibalovi. Mezi další témata textů patřila vražda a zlo páchané církví. Obecně většinu textů ovlivnil Arayův zájem o sériové vrahy.

V roce 1995 Slayer uspořádali na podporu nového alba světové turné, doprovázeli je Biohazard a Machine Head. Z koncertu v arizonské Mese vzešlo živé album Live Intrusion. Po skončení turné hrála kapela jako třetí na programu festivalu Monsters of Rock; headlinerem byla Metallica. V roce 1996 vyšlo album Undisputed Attitude. Původně mělo sestávat z coververzí skladeb od metalových kapel, členové kapely ale nebyli se svými výkony spokojeni a nakonec nahráli písně punkových interpretů jako Minor Threat, Verbal Abuse či Dr. Know. Album obsahuje také tři skladby z vlastní tvorby, "Gemini", "Can't Stand You" a "Ddamm". Poslední dvě napsal Hanneman v letech 1984–1985 pro vedlejší projekt Pap Smear. Bostaph krátce po nahrání alba Slayer opustil, aby se mohl věnovat vlastnímu projektu Truth About Seafood. Za bicí usedl Jon Dette, bubeník Testament, kapela tak mohla vyrazit na Ozzfest 1996, kde hráli jako hlavní účinkující spolu s Ozzym Osbournem a se skupinami Danzig, Biohazard, Sepultura a Fear Factory. Dette byl po roce z kapely vyloučen a Bostaph se vrátil, aby mohli Slayer v turné pokračovat.

Diabolus in Musica, v pořadí osmé studiové album Slayer, vyšlo roku 1998 a po prodejní stránce bylo úspěšné – v prvním týdnu se ho prodalo přes 46 000 kopií a dostalo se na 31. pozici na Billboard 200. Reakce kritiků však byly smíšené; kritizovány byly zejména numetalové prvky jako podladěné kytary a ponuré akordy. Na albu skupina poprvé ve své historii využila zejména nižší ladění, např. ve skladbě "Bitter Peace". V této písni se rovněž objevuje tritón, který byl ve středověku zakázán kvůli údajnému spojení s ďáblem. Kritik Bojirov Krgin z Blabbermouth.net popsal album jako chabý pokus o začlenění nových prvků do zvuku skupiny, který nicméně zdůrazňuje snahu a skýtá naději, že Slayer by se mohli vyhnout nekonečnému předělávání starší tvorby. Ben Ratliff z The New York Times nahrávku hodnotil podobně; 22. června 1998 napsal: „Osm z jedenácti skladeb na Diabolus in Musica, z nichž několik zaznělo na koncertě, je v té samé tíživé tónině a i rytmické sekce mají stejnou únavnou jednotvárnost“.

V tom samém roce Slayer nahráli ve spolupráci se skupinou Atari Teenage Riot píseň "No Remorse (I Wanna Die)" do soundtracku k superhrdinskému filmu Spawn. Rovněž nahráli coververzi "Hand of Doom" od Black Sabbath pro tributní album Nativity in Black II. Následovalo světové turné na podporu alba Diabolus in Musica, v jehož rámci Slayer vystupovali na Ozzfestu 1998 ve Spojeném království.

Po několika zdrženích kvůli remixování a kontroverzní grafice přebalu vyšlo 11. září 2001 další album skupiny, God Hates Us All. Po progresivnějším Diabolus in Musica znamenalo návrat k agresivnějšímu zvuku. Skupina obdržela první nominaci na cenu Grammy s hlavní skladbou "Disciple", ale cenu získala píseň "Schism" od Tool. Útoky z 11. září ohrozily nadcházející evropské turné Tattoo the Planet, na kterém měly být kromě Slayer i skupiny Pantera, Static-X, Cradle of Filth, Biohazard a Vision of Disorder. Vystoupení ve Spojeném království byla kvůli zákazům létání odložena a většina skupin účast odřekla, takže na turné po zbytku Evropy zbyli jen Slayer a Cradle of Filth. Skupiny Pantera, Static-X, Vision of Disorder a Biohazard nahradily v různých zemích další kapely: Amorphis, In Flames, Moonspell, Childrem of Bodom aNecrodeath. Biohazard se na část turné vrátili a zamluvili si několik koncertů. Bubeník Bostaph Slayer opustil před koncem roku 2001 kvůli chronickému zranění lokte, které mu znemožňovalo hrát naplno. Kapela byla tou dobou na turné, manažer Rick Sales proto kontaktoval bývalého bubeníka Lombarda. Ten přijal Salesovu nabídku na odehrání zbylých koncertů a nakonec zůstal jako stálý člen.

Na podzim 2003 uspořádala skupina turné Still Reigning, na kterém hráli mj. celé album Reign in Blood. Poslední skladbu, "Raining Blood", hráli členové skupiny polití umělou krví. Záznam koncertu z 11. června 2004 z Augusty vyšel tentýž rok na DVD Still Reigning. Kapela dále vydala záznam War at the Warfield, box set Soundtrack to the Apocalypse s raritami, živá vystoupení na CD a DVD a také různé zboží s motivy Slayer. Mezi lety 2002 a 2004 se zúčastnili více než 250 vystoupení, byli hlavní účinkující na velkých hudebních festivalech (H82k2, Summer tour, Ozzfest 2004) a uspořádali evropské turné se Slipknot. Během přípravy na Download festival v Anglii musel být bubeník skupiny Metallica, Lars Ulrich, odvezen do nemocnice s neznámou chorobou. Frontman James Hetfield za něj na poslední chvíli musel shánět náhradu; nabídli se Lombardo a Joey Jordison, jeden z bubeníků Slipknot. Lombardo hrál na koncertě skladby "Battery" a "The Four Horsemen".

Desáté studiové album Christ Illusion mělo původně vyjít 6. června 2006 a bylo by první nahrávkou s původním bubeníkem Lombardem od Seasons in the Abyss z roku 1990. Slayer se nakonec rozhodli ho vydat později, protože nechtěli být mezi dalšími kapelami, které podle Kinga nestály za nic a které rovněž 6. června měly vydat album. Podle magazínu USA Today se album zdrželo proto, že si skupina nezajistila ve studiu dostatek času na nahrávání. V původním termínu tak Slayer vydali pouze EP Eternal Pyre, na kterém se objevila skladba "Cult", záběry z nahrávání této skladby a záznam "War Ensemble" z koncertu v Německu. Jednalo se o limitovanou edici; všech 5 000 nosičů se v obchodní síti Hot Topic prodalo do několika hodin po vydání. Na konci června vyšla nahrávka pod Nuclear Blast Records jako 7" vinyl; tato verze byla také omezena jen na tisíc kopií. Christ Illusion nakonec vyšlo 8. srpna 2006; v prvním týdnu se prodalo přes 62 000 nosičů, což ho dostalo na páté místo v žebříčku Billboard 200. Byl to největší úspěch kapely na tomto žebříčku a skupina si polepšila oproti předchozímu God Hates Us All, které se umístilo osmé. Deska se přes svůj dobrý výsledek v dalším týdnu propadla na 44. příčku. Tři týdny po vydání byli Slayer uvedeni do Síně slávy časopisu Kerrang! za přínos metalové scéně.

Světové turné The Unholy Alliance Tour mělo původně začít 6. června, ale Araya musel podstoupit operaci močového měchýře, takže začalo se zpožděním až 10. června. Slayer doprovázeli In Flames, Mastodon, Children of Bodom, Lamb of God, Thine Eyes Bleed a Ted Maul. Vystoupení se konala v Evropě a Americe; kapely se, kromě Thine Eyes Bleed, sešly i na japonském festivalu Loud Park 15. října téhož roku.

Na konci října 2006 vyšel videoklip k prvnímu singlu alba, "Eyes of the Insane". Stal se součástí soundtracku k filmu Saw III a vyhrál Grammy za Nejlepší metalový výkon (skupina se kvůli turné nemohla zúčastnit ceremoniálu). V lednu 2007 Slayer tuto skladbu (a čtyři další) hráli během svého prvního vystoupení v televizi v pořadu Jimmy Kimmer Live! (skladba "Jihad" musela být vystřižena kvůli kontroverznímu textu).

V roce 2007 hráli Slayer spolu s Mastodon na turné v Austrálii a Novém Zélandu; vystoupili také na Download Festivalu a Rock am Ring a uspořádali letní turné s Marilynem Mansonem a Bleeding Through.

Roku 2008 hovořil Araya o nejisté budoucnosti kapely a že si nedokáže představit, že by sám v pozdějším věku ve své hudební kariéře pokračoval. Dále uvedl, že Slayer se po dokončení dalšího alba sejdou a o dalších plánech budou diskutovat. King si byl jistý, že před ukončením kariéry vydají alespoň dvě další alba: „Máme v plánu jít do studia v únoru [2009] a vydat novou desku, takže když si to dobře naplánujeme, nevidím důvod proč bychom nemohli vydat další.“ V říjnu a listopadu hráli Slayer na evropském turné The Unholy Alliance: Chapter III spolu s Trivium, Mastodon a Amon Amarth. V létě 2009 byli Slayer hlavní účinkující Mayhem Festivalu; na turné Canadian Carnage hráli po více než patnácti letech s Megadeth.

Jedenácté studiové album, World Painted Blood, vyšlo pod American Recordings 3. listopadu ve Spojených státech a 2. listopadu ve zbytku světa. Podle členů skupiny nahrávka shrnuje předchozí tvorbu, včetně Seasons in the Abyss, South of Heaven a Reign in Blood. Dne 16. června hrály na koncertě ve Varšavě poprvé všechny kapely "velké čtyřky" – Metallica, Megadeth, Slayer a Anthrax. Dne 19. června vystoupili na festivalu Sonisphere v Milovicích. Vystoupení ze Sofie z 22. června bylo přes satelitním přenos promítáno v kinech v Evropě a Severní a Jižní Americe, později téhož roku vyšlo jako společné koncertní album The Big Four: Live from Sofia, Bulgaria. Tato sestava hrála také několik vystoupení v rámci festivalu Sonisphere; Megadeth a Slayer spolu opět vystupovali na turné American Carnage v doprovodu Anthrax a Testament a na jaře 2011 také na European Carnage. "Velká čtyřka" odehrála ještě několik vystoupení v Anglii a poprvé také ve Francii.

Na začátku roku 2011 byla Hannemanovi diagnostikována nekrotizující fasciitida – onemocnění způsobující odumírání tkáně. Způsobilo ji pravděpodobně pavoučí kousnutí na paži. Skupina se rozhodla hrát nadcházející turné bez něj, dočasně ho nahradil Gary Holt z Exodus a na turné v Evropě Pat O'Brien z Cannibal Corpse, v jehož rámci vystoupili 11. dubna v Praze s Megadeth. Dne 23. dubna 2011 si Hanneman zahrál poslední dvě skladby s kapelou na vystoupení "Velké čtyřky" v Kalifornii, "South of Heaven" a "Angel of Death". Jak se později ukázalo, byl to pro něj koncert poslední.

Na otázky, jestli vydají další album, odpovídal Lombardo: „Určitě; sice nemáme nic nahraného, ale novou desku plánujeme.“ Araya ovšem uvedl, že s nahráváním nezačnou, dokud se nezlepší Hannemanův zdravotní stav. Na oslavu 25. výročí Reign in Blood hráli celé album na festivalu All Tomorrow's Parties v Londýně. V listopadu 2011 Lombardo informoval o začátku psaní nových skladeb. To bylo vykládáno tak, že Hannemanův stav se zlepšil a kytarista je připraven vstoupit do studia. King s Lombardem do konce roku dodělali první tři skladby. V plánu bylo začít nahrávání v březnu či dubnu 2012, album dokončit před květnovým turné po Spojených státech a vydat ho v létě. King nicméně později uvedl, že album bude hotové až v září či říjnu 2012 a pravděpodobný termín vydání je tedy až 2013. V červenci 2013 odhalil názvy dvou nových skladeb, "Chasing Death" a "Implode".

V únoru 2013, těsně před vystoupením na australském Soundwave festivalu, byl Lombardo vyhozen kvůli sporu o peníze s ostatními členy skupiny. Slayer a American Recordings vydali následující prohlášení: „Pan Lombardo přišel za kapelou necelý týden před plánovaným odletem do Austrálie, aby jim předložil nové podmínky svého závazku, které odporovaly těm dosavadním.“ Lombardo s tímto tvrzením nicméně nesouhlasil. Na koncertech v rámci Soundwave ho zastoupil Dette; později bylo potvrzeno, že Lombardo skutečně kapelu potřetí opustil. V květnu se vrátil bubeník Bostaph.

Dne 2. května 2013 kytarista Hanneman v nemocnici zemřel. Příčinou smrti byla alkoholem způsobená cirhóza jater. King potvrdil, že to neznamená konec jejich kariéry: „Všichni teď budeme na Jeffa dlouho myslet. Je nešťastné, že člověk nemůže zabránit nešťastným věcem. Ale musíme jít dál – a on bude v duchu s námi.“ Araya neviděl budoucnost tak optimisticky: „Po 30 letech s Hannemanem v kapele by to bylo jako začít znovu od začátku.“ Rovněž vyjádřil pochybnost o tom, že by fanoušci s takovou změnu souhlasili. Navzdory nejisté budoucnosti Slayer pokračovali v práci na novém albu; mimo jiné oznámili, že se na něm objeví skladby, které napsal Hanneman.

V roce 2014 byli Slayer hlavními účinkujícími českého festivalu Brutal Assault, v jeho rámci vystoupili 7. srpna v Josefově. Hráli po boku např. švédských Amon Amarth, norských Satyricon či české deathmetalové skupiny Krabathor. Do České republiky se kapela znovu vydala za dva roky na vizovický festival Masters of Rock, kde hráli 15. července. Svou účast potvrdili těsně před festivalem, proto jen doprovázeli hlavní aktéry Avantasia.

Na ceremoniálu Golden Gods Awards magazínu Revolver Slayer představili "Implode", první novou skladbu po pěti letech. Oznámili novou smlouvu s Nuclear Blast a album, které mělo vyjít v roce 2015. Zdálo se, že Holt plnohodnotně nahradí Hannemana, ale na psaní skladeb se nepodílel. V únoru Slayer oznámili červnové turné po Spojených státech se Suicidal Tendencies a Exodus. V témže roce byli podruhé hlavními účinkujícími Mayhem festivalu.

Repentless, dvanácté studiové album, vyšlo 11. září 2015. Je jediným albem, které kapela vydala u Nuclear Blast, a produkoval ho Terry Date, který po devětadvaceti letech a devíti studiových albech nahradil Ricka Rubina na pozici producenta nebo výkonného producenta. Šestiletá pauza mezi World Painted Blood (2009) a Repentless byla nejdelší mezi dvěma alby Slayer v jejich kariéře a nahrávka byla posledním studiovým albem kapely před jejím rozpadem v roce 2019 po skončení posledního světového turné. Z alba byly vydány tři singly: "Repentless", "You Against You" a "Pride in Prejudice". V prvním týdnu se alba Repentless prodalo 49 000 kopií a debutovalo na čtvrtém místě v žebříčku Billboard 200, což byl nejvyšší debut kapely v její rodné zemi. Na vrcholu žebříčku se umístilo také v Německu a figurovalo v první desítce téměř dvaceti žebříčků po celém světě. Od kritiků se dočkalo vesměs pozitivních recenzí.

Následující turné trvalo dva a půl roku. Na podzim hráli v Evropě s Anthrax a Kvelertak, poté se vydali na tři turné do Severní Ameriky: v únoru a březnu 2016 s Testament a Carcass, v září a říjnu 2016 s Anthrax a Death Angel a v červenci a srpnu 2017 s Lamb of God a Behemoth. V roce 2017 také proběhl ojedinělý koncert v jihovýchodní Asii, konkrétně na Filipínách.

V srpnu 2016 zmínil King v rozhovoru pro EMP Rock Invasion nejistou budoucnost kapely – frontman Araya se vyjádřil, že už se připravuje na odchod do důchodu, King si naopak přál pokračovat, mj. díky úspěchu posledního alba. Na dotaz, jestli se nahrávka dočká pokračování, uvedl, že má skupina množství napsaného a částečně i nahraného materiálu z předchozího nahrávání. Zároveň však prohlásil, že album není ani rok staré a že případný návrat do studia plánují nejdříve na rok 2018. V říjnovém podcastu Jameyho Jasty, frontmana Hatebreed, uvedl, že by mu vůbec nevadilo, kdyby se Holt podílel i na psaní písní (u předchozího alba tomu tak nebylo). Prohlásil: „Vůbec bych se nebránil tomu, kdyby Gary na něčem zapracoval. Vím, že musí pracovat na nové desce Exodus a já už mám pro tu naši spoustu materiálu, ale když už je členem… Na posledním albu jsem to nechtěl a vím to. Ještě jsem to neřekl Tomovi ani Garymu, ale nebráním se tomu. Neříkám že to tak bude nebo nebude. Ale rád si poslechnu návrhy.“ V rozhovoru pro Ultimate Guitar v červnu 2017 Holt prohlásil, že je připravený se podílet na psaní skladeb na další album. King v rozhovoru pro Revolver potvrdil, že mají několik skladeb z předchozího nahrávání, které jsou hotové nebo potřebují většinou jen drobné úpravy. Očekávané datum nahrávání či vydání přesto nespecifikoval.

Dne 22. ledna 2018 Slayer oznámili své rozlučkové světové turné. Začalo koncertní šňůrou po Severní Americe v květnu a červnu, kde je doprovázeli Lamb of God, Anthrax, Behemoth a Testament. Druhá část severoamerické odnože se konala v červenci a srpnu; Behemoth nahradila skupina Napalm Death. V listopadu a prosinci proběhla cesta po Evropě s Lamb of God, Anthrax a Obituary. Následující rok turné pokračovalo s plány navštívit mj. Jižní Ameriku, Austrálii a Japonsko a také evropské festivaly jako Hellfest a Graspop. V květnu 2019 hráli Slayer ve Spojených státech s Lamb of God, Amon Amarth a Cannibal Corpse. V rámci Force Festu zavítali v říjnu 2018 do Mexika.

Na začátku prosince 2018 Holt oznámil, že se nezúčastní zbytku evropské části turné, aby mohl trávit čas s umírajícím otcem. Nahradil ho Phil Demmel, kytarista Vio-lence a bývalý člen Machine Head.

Holt uvedl, že Slayer nevydají nové album do konce rozlučkového turné. Závěrečná část turné nazvaná „The Last Campaign“ proběhla v Severní Americe v listopadu 2019; kapelu doprovázeli Primus, Ministry a Phillip H. Anselmo and The Illegals. V červnu odehráli koncert v pražské Tipsport aréně. Přestože o turné se mluvilo jako o rozlučkovém, manažer skupiny Rick Sales uvedl, že skupina se nerozpadá, ale už nemá v plánu nikdy živě vystupovat. I Kristen Mulderig, který pracoval pro Rick Sales Entertainment Group, prohlásil, že po skončení turné bude skupina stále nějakým způsobem aktivní. Poslední koncert Slayer se konal 30. listopadu 2019 v Los Angeles; dva dny poté Kingova žena Ayesha napsala na svém profilu na Instagramu, že není žádná šance, že by se kapela kdy dala znovu dohromady.

V březnu 2020 mluvil King v interview pro Dean Guitars o své spolupráci s Dean Guitars. Slovy „Dean jsem se neupsal jen tak pro nic za nic!“ naznačil, že bude nadále tvořit mimo Slayer. V srpnu na YouTube kanálu Dean Guitars uvedl, že má dostatek materiálu alespoň na dvě alba pro svůj nový, prozatím tajný projekt. Bostaph později potvrdil, že s Kingem pracují na novém projektu, který nebude Slayer, ale bude znít jako Slayer – ovšem ne záměrně.

Hudba, styl psaní - Slayer jsou považování za thrashmetalovou hudební skupinu. V článku ve Washington Post z prosince 1986 je Joe Brown popsal jako představitele speed metalu, samotný žánr pak definoval jako hroznou směsku heavy metalu a punk rocku, která přitahuje všechny muže starší puberty. Ohledně hudby Slayer napsal: "Přes neuvěřitelně rychlý rytmus vytvářejí kytary Slayer skřípající pláty kovového zvuku, s občasnými sóly, které zní jako skřípající brzdy, a přes to všechno ze sebe vydává zpěvák-baskytarista hrtan-drásající řev". V článku The New York Times, vydaném v září 1988, označil Jon Pareles rovněž styl Slayer za speed metal; dále uvedl, že kapela přináší senzační výjevy jako z bulváru nebo hororu a má texty, které se vyžívají ve smrti, násilí a narážkách na satanismus a nacismus. Zbytek „velké čtyřky“ amerického thrash metalu, Metallica a Megadeth, hraje podle Parelese rovněž speed metal.

Hudbu Slayer ovlivnilo mnoho skupin – členové v průběhu kariéry zmínili různá, nejen heavymetalová uskupení. Kytarista Kerry King uvedl, že se s Hannemanem ohledně souhry dvou kytar značně inspirovali u Judas Priest a jejich dua Glenn Tipton-K. K. Downing. Od britských Venom (se kterými uspořádali své první větší turné po Spojených státech) si vypůjčili ranou vizáž a satanistická témata. Na tvorbu v době druhé poloviny 80. let (zejména album Hell Awaits) měla vliv skupina Mercyful Fate, konkrétně řezanými riffy, ponurými melodiemi a vokály. Z dalších rockových a metalových kapel Slayer uvedli Black Sabbath, Deep Purple, Rainbow a Angel Witch. Toma Arayu značně inspirovala kubánská skupina Irakere, která, ačkoliv jazzová, měla překvapivou rychlost a agresivitu. Ze stejného důvodu zmínil Jeff Hanneman punkovou skupinu Dead Kennedys.

První nahrávky Slayer jsou oceňovány pro svou „závratnou rychlost a technickou dokonalost“, spojení struktury hardcore punku a rychlosti heavy metalu. Deska Reign in Blood je s průměrným tempem 220 úderů za minutu nejrychlejší nahrávkou v historii skupiny. Na pomalejších albech Diabolus in Musica a God Hates Us All použila skupina odlišné ladění a místy i sedmistrunné kytary. Vyzdvihována jsou rovněž kytarová sóla dua Hanneman-King. Bubeník Lombardo často používal dva basové bubny místo jednoho se zdvojeným pedálem. Zdůvodnil to následovně: „Po úderu hlava bubnu pořád rezonuje. Když ho pak trefíte znovu na to samé místo, zvuk přidusíte a nenecháte ho doznít.“ Jeho rychlost a agresivita při hraní mu vynesly titul „zakladatele techniky dvou basových bubnů“ od databáze Drummerworld.

V původní sestavě byli textaři King, Hanneman a Araya. Hudbu psali výhradně King a Hanneman, s občasnou pomocí od Arayi a Lombarda. Lombardo nicméně z neznámého důvodu nikdy nebyl uveden jako spoluautor textu. Skupina vždy nejprve skládala hudbu a až následně vznikal text.

Kontroverze - Slayer byli několikrát nařčeni ze sympatizování s nacismem. Poprvé v roce 1986 kvůli "Angel of Death", úvodní skladbě Reign in Blood. Pojednává o lékaři Josefu Mengelem, který prováděl nelidské pokusy na vězních v koncentračním táboře Osvětim a kterému se přezdívalo právě „Angel of Death“, Anděl smrti. Další obvinění přišla roku 1990 s albem Seasons in the Abyss, na kterém se objevila verze loga kapely s orlem, připomínající nacistický symbol s orlicí nad svastikou v kruhu. Slayer nicméně jakékoli spojení s nacismem vždy důrazně odmítali.

Kvůli kontroverznímu obrázku na přebalu (v pozadí za kapelou) bylo album Christ Illusion v Indii staženo z prodeje.

V roce 1996 podali rodiče Elyse Pahlerové proti kapele žalobu. Podle nich texty písní "Postmortem" a "Dead Skin Mask" daly třem vrahům jejich patnáctileté dcery instrukce, aby ji „sledovali, znásilnili, mučili, zabili a dopustili se na ní nekrofilie. Proces byl pozdržen do roku 2000, kdy končil soud s vrahy dívky. V roce 2001 byla žaloba zamítnuta z několika důvodů, mj. svobodě slova a nemožnosti takovou situaci předvídat. Soudce zamítnutí žaloby odůvodnil slovy: „V žádném případě není možné skupinu považovat za zodpovědnou za smrt dívky. Kde to má nějakou hranici? To můžete rovnou začít prohledávat knihovny knížku po knížce.“ Rodiče se s kapelou soudili ještě jednou kvůli špatnému vlivu hudby Slayer na mládež. Proces byl opět zrušen; soudce hudbu neshledal obscénní, nemravnou ani škodlivou pro mladistvé.

Píseň "Jihad" z alba Christ Illusion vyvolala kontroverzi mezi rodinami obětí teroristických útoků 11. září – popisuje onen útok z pohledu fanatického teroristy. Podle členů skupiny se však jedná o popis, který pouze využívá perspektivu, událost neschvaluje a nestaví se na ničí stranu. V Indii stáhla EMI Christ Illusion z oběhu poté, co několik křesťanských skupin protestovalo kvůli přebalu alba. Autorem grafiky je dlouhodobý spolupracovník Slayer, Larry Carroll. Zobrazuje Krista v „moři beznaděje“ – stojícího s uříznutýma rukama a bez oka v moři krve s useknutými hlavami. Joseph Dias z bombajské křesťanské skupiny Catholic Secular Forum se proti albu výrazně ohradil a na protest napsal zprávu komisaři bombajské policie. Dne 11. dubna 2006 EMI oznámilo, že všechny uskladněné kopie byly zničeny a pro indický trh není v plánu žádné znovuvydání.

Stejné album propagovalo také sedmnáct laviček na autobusových zastávkách v kalifornském Fullertonu. Městským úředníkům se zdály urážlivé; kontaktovali vydavatelství Slayer a požadovali odstranění těchto reklam. Všechny lavičky musely být odstraněny. Mimo jiné lze zmínit fakt, že Tom Araya je praktikující člen římskokatolické církve.

Slayer byli jednou z nejvlivnějších kapel v historii heavy metalu. Steve Huey z AllMusic prohlásil, že jsou podle něj díky svému hudebnímu stylu nejsilnějším článkem „velké čtyřky“ (Metallica, Megadeth, Slayer, Anthrax). Dle hudebního kanálu MTV nastavily podladěné rytmy, chytlavé kytarové vyhrávky, texty s grafickým násilím a otřesné přebaly alb laťku pro řadu vznikajících thrashmetalových skupin a hudba Slayer byla přímo zodpovědná za vzestup death metalu. MTV rovněž umístila kapelu na šesté místo v žebříčku „100 nejlepších metalových skupin všech dob“ a VH1 na 50. místo „100 nejlepších hardrockových interpretů“. Hanneman a King se umístili na 10. místě „seznamu 100 nejlepších metalových kytaristů všech dob“ magazínu Guitar World. Původní bubeník Lombardo zvítězil v kategorii nejlepší bubeník v hlasování čtenářů časopisu Revolver. Slayer se umístili na prvních pěti pozicích v kategoriích nejlepší kapela všech dob, nejlepší živá kapela, kapela roku a album roku (Christ Illusion).

Joel McIver, autor publikací o hudbě, považuje Slayer za velmi vlivné na scéně extrémního metalu, především v oblasti rozvoje death a black metalu. Při prezentaci své knihy Extreme Metal II v roce 2005 je označil za „krále thrash metalu“.Podle Johna Consterdineho z magazínu Terrorizer by bez vlivu Slayer dnes extrémní metal tak, jak je znám, neexistoval. Stejného názoru je Kam Lee, zpěvák skupiny Massacre a bývalý člen Death. Johan Reinholdz z progresivní metalové skupiny Andromeda prohlásil: „Slayer hráli klíčovou roli v rozvoji thrash metalu, který se stal základem pro spoustu dalších žánrů. Inspirovali celé generace metalových kapel.“

Mezi skupiny, na které měli Slayer velký vliv, patří Avenged Sevenfold, Bullet for My Valentine, Slipknot, August Burns Red, Miss May I, Gojira, Attila, Hatebreed, Cannibal Corpse, Pantera, Kreator, Mayhem, Darkthrone, System of a Down, Lamb of God, Behemoth, Evile a Lacuna Coil. Dle Steva Asheima, bubeníka Deicide, by jejich kapela neexistovala tak, jak je známa, kdyby nebylo Slayer. Podobně se vyjádřil Andreas Kisser, kytarista skupiny Sepultura.

Třetí studiové album Slayer, Reign in Blood, výrazně ovlivnilo thrash metal a extrémní metal a je považováno za desku, která nastavila laťku pro death metal (lze ho považovat za základ tohoto žánru, schází mu jen typicky deathmetalový growling). Stalo se zásadním pro deathmetalové průkopníky jako Death, Obituary, Cannibal Corpse, Morbid Angel a Napalm Death. Bylo označeno za nejdrsnější album všech dob (Kerrang!) a naprostou klasiku (AllMusic). V roce 2006 ho magazín Metal Hammer označil za nejlepší metalové album posledních dvaceti let.

Dle MRC Data, poskytovatele dat o prodeji nahrávek, prodali Slayer mezi lety 1991 a 2013 přes dvacet milionů nosičů, z toho necelých pět ve Spojených státech amerických. Čtyř po sobě jdoucích alb Reign in Blood, South of Heaven, Seasons in the Abyss a Divine Intervention se v USA prodalo přes půl milionu kusů a byla proto oceněna zlatou deskou; poslední dvě studiové nahrávky World Painted Blood a Repentless splnily limit 15 000 prodaných nosičů pro zlatou desku v Polsku. Jedinou platinovou deskou v historii Slayer je koncertní album The Big Four: Live from Sofia, Bulgaria, které získalo toto ocenění ve Spojených státech, Austrálii a Brazílii.