UFO je anglická rocková skupina, která vznikla v Londýně v roce 1968 a stala se přechodnou skupinou mezi raným hard rockem a heavy metalem a novou vlnou britského heavy metalu. Současnou sestavu skupiny tvoří zpěvák Phil Mogg, hlavní kytarista Vinnie Moore, rytmický kytarista a klávesista Neil Carter, baskytarista Rob De Luca a bubeník Andy Parker. Prošli několika změnami v sestavě, takže jediným stálým členem zůstal Mogg, a měli dvě přestávky (1983-1984 a znovu 1989-1991). Kapela je pozoruhodná také tím, že v ní působí bývalý kytarista Scorpions a zakladatel MSG Michael Schenker, který byl členem UFO v letech 1973-1978 a ke kapele se sporadicky vracel v letech 1993-2003, poté ho nahradil Moore. V květnu 2018 Mogg oznámil, že po posledním turné jako člen skupiny v roce 2019 z UFO odejde. Kapela však plánuje pokračovat v rozlučkovém turné v roce 2022.

Během 54 let trvající kariéry vydali UFO 22 studiových alb, 14 živých nahrávek, 16 kompilačních alb a jedno album coververzí. Koncem 70. a začátkem 80. let dosáhli mírného úspěchu, když se jejich několik alb a singlů dostalo do britské a americké Top 40 hitparády a celosvětově prodali přes 20 milionů desek. Mezi jejich nejznámější písně patří "Doctor Doctor", "Rock Bottom", "Natural Thing", "Lights Out", "Too Hot to Handle" a "Only You Can Rock Me". UFO jsou považováni za jednu z největších klasických hardrockových kapel a často jsou uváděni jako jeden z klíčových vlivů na hardrockovou a heavy metalovou scénu 80. a 90. let 20. století. Kapela se umístila na 84. místě v žebříčku "100 Greatest Artists of Hard Rock", který sestavila stanice VH1.

Zpěvák Phil Mogg, kytarista Mick Bolton, basista Pete Way a bubeník Andy Parker vytvořili skupinu Ufo v říjnu 1969. Úplné počátky kapely je ovšem nutno hledat už o rok dříve v uskupeních The Good, the Bad and The Ugly, Acid a Hocus Pocus, ve kterých společně působili kytarista Mick Bolton, basista Pete Way a bubeník Tic Torrazo. Na konci 60. let Way působil s kytaristou Mickem Boltonem také v kapele The Boyfriends. Během roku 1969 Torraza nejprve za bicími nahradil Colin Turner, na kvartet poté kapelu doplnil zpěvák Phil Moog. Skupina původně vystupující pod jménem Hocus Pocus si v říjnu téhož roku změnila svůj název na průbojnější UFO na počest vyhlášeného londýnského hudebního klubu, kde si jich všiml Noel Moore, který s nimi podepsal pod svou značkou Beacon Records, v jejímž čele stál rodák z Antiguy Milton Samuel. Rok změn poté v zimních měsících ještě zkompletovala další, tentokrát už definitivní výměna bubeníka, když se členem skupiny místo Turnera stal Andy Parker.

Tato ustálená sestava vydala svou studiovou prvotinu, jejich eponymně pojmenované první album UFO 1 debutovalo v roce 1970 a bylo typickým příkladem hard rocku založeného na blues a boogie se zvukem, který více připomíná 60. léta garážového rocku v garáži, než jak je fanoušci hard rocku poznali později. Přesto i v tomto raném období formování ukazovali stopy toho, co mělo přijít. Album zahrnovalo těžkou verzi klasiky Eddieho Cochrana "C'mon Everybody". Mnohé rané heavy metalové práce UFO byly silně ovlivněny space rockem. Zajímavá je úvodní instrumentální skladba "Unidentified Flying Object" předvádějící vzorek raného "space rocku" kapely, na který fanoušci populárnějšího materiálu kapely téměř zapomněli, stejně jako na skladbu "Treacle People".

Druhé album Flying, včetně 26-minutové titulní skladby a 19-minutového opusu "Star Storm" mělo dokonce podtitul "One Hour Space Rock". Je mnohem konzistentnější a vyladěnější než debutová nahrávka kapely, což byl pravděpodobně vrchol období před Schenkerovou dobou ve studiu. Na albu se "space rock" z náznaků na debutovém albu dostal do centra pozornosti, kapela se vzdala většiny stop svého bývalého garážového rockového zvuku. Hned od začátku je zásadním rozdílem, že na desce je pouhých pět skladeb! Nahrávka obsahuje dvě vůbec nejdelší písně skupiny z její historie, a to "Star Storm" a "Flying". První z nich trvá téměř 20 minut, zatímco druhá je skoro 30 minutová! Obě tyto zdlouhavé skladby jsou sice zajímavé, ale je nepravděpodobné, že by někdo i z těch nejodolnějších a nejzvědavějších fanoušků UFO někdy poslouchal tyto hudební odyssey více než jednou. Nejlepší skladbou na albu "Prince Kajuku", která obsahuje některé skvělé hardrockové riffy a nezapomenutelný zvuk i text. Toto je pravděpodobně nejslavnější píseň z doby před Schenkerem, a to oprávněně. Za ní následuje instrumentální "The Coming Of Prince Kajuku", která začíná jemně a melodicky, ale před svým zakončením vybuchne v tvrdý rock.

Space rock byl v té době celkem populární, ale skupina si brzy uvědomila, že tento styl je poněkud omezený. Jak UFO 1, tak jeho následovník Flying, nebyly moc úspěšné alba, když úspěch zaznamenaly jen v Japonsku, zejména pak singl "C'mon Everybody", který se tam stal velkým hitem. V Německu pak zabodovala píseň "Boogie For George", také z prvního alba, jež dosáhla 30. místo v německých žebříčcích singlů, píseň "Prince Kajuku" z "Flying" tam dobylo příčku dvacátoušestou. Tyhle skladby ale vyvolaly jen slabý zájem v Británii a Americe. V důsledku toho vyšla v roce 1972 třetí nahrávka skupiny, tentokrát žié album Live. Zpočátku vyšlo pouze v Japonsku a poté v několika zemích pod nesčetnými jinými jmény, (UFO Lands In Tokyo, také UFO Landed In Japan). Kapela čerpala mnoho z vrcholů prvních dvou studiových nahrávek a provedla je v živém prostředí s vysokou energií před dychtivým a nadšeným japonským publikem. Skladby této desky jsou mnohem energičtější a výkonnější než jejich studiové protějšky. Jedná se o velmi podceňované živé úsilí z rané inkarnace kapely a je smutné, že album bylo do značné míry zapomenuto po klasickém Schenkerově období a kultovním živém albu vzniklém v té době.

Ještě v roce 1972 byl vydán singl "Galactic Love". Tato skladba se nikdy nedostala na jednu ze skutečných studiových nahrávek, i když v různých dobách byla na některých vydáních zahrnuta jako bonusová skladba. Jedná se v podstatě o poslední studiovou skladbu, v níž se představil ještě Mick Bolton, a určitě stojí za vyslechnutí.

Po vydání živého alba totiž v lednu 1972 Mick Bolton skupinu opustil a kapela začala hledat kytaristu schopného poskytnout kapele standardnější rockový zvuk. Nahradit jej měl Larry Wallis, kytarista ze Shagrat Stevea Tooka (později Pink Fairies, Bloodwyn Pig, v roce 1975 se stal zakládajícím členem Motörhead). Larry v sestavě ale vydržel necelý rok od února do října 1972. Po rozepřích s frontmanem Moogem byl i přes nesouhlas ostatních členů kapely v listopadu vyhozen a místo něj nastoupil budoucí kytarista Coverdalových Whitesnake Bernie Marsden (později také Wild Turkey, Hammer od Cozy Powella či Paice-Ashton-Lord), který poté koncertoval s UFO v Evropě a nahrál dvojici ukázek "Oh My" a "Sixteen".

S Marsdenem v sestavě začali UFO na jaře 1973 pracovat na svém novém albu, ale poté kapelu na jednom z koncertů zaujali předskokani Scorpions s kytaristou Michaelem Schenkerem a pro Marsdena najednou nebylo v sestavě místo. Skupina v červnu 1973 Michaela, kterému v té době bylo 18 let, přijala do svých řad a on se rychle stal hnacím motorem UFO. Na novém labelu Chrysalis Records a s novým producentem Leem Lyonsem nahrála kapela v roce 1974 album Phenomenon, na kterém Schenker debutoval a i díky jeho přispění se deska stala bombou, když představila těžší kapelu s ostře vyhraněným kytarovým zvukem. Schenkerovi bylo v době natáčení pouhých 19 let, ale už byl uznávaným kytaristou.

Album se nestalo okamžitě klasikou, ale obsahovalo mnoho oblíbených skladeb fanoušků, jako "Doctor Doctor", jejíž refrén se prozpěvoval na mnoha večírcích a tanečních zábavách i u nás v dobách tehdejšího Československa, kdy si hard rocková kapela UFO razila vítězně cestu hudebním nebem. Psal se rok 1974 a album se poprvé vydrápalo i do ankety Billboard. Podobným hitem se stala i skladba "Rock Bottom", která byla na koncertech protažena, aby se Schenker mohl představit publiku. Jejich debut se nakonec ukázal jako omračující a přinesl dvě hlavní metalové klasiky "Doctor Doctor" a "Rock Bottom", písně, které vyvolaly handbanging mnoha dospívajících mladíků napodobujícího jejich idoly v rockových klubech po celém světě.

Na doporučení Mogga byl pro následné koncertní turné najat jako druhý kytarista Paul "Tonka" Chapman (ex-Universe, Skid Row, Kimla Taz), aby posílil jejich živý zvuk. Stal se jím po odpovědi na inzerát v časopise Melody Maker. Paul však po skončení turné v lednu 1975 zase odešel a založil kapelu Lone Star.

Na dalším studiovém albu Force It z roku 1975 kapela experimentovala s klávesami, se kterými jim jako studiový hráč s vypomohl Chick Churchill (ex-Ten Years After). Album bylo těžší než předchůdce, podle jejich standardů to bylo rozhodně nejtěžší album UFO 70. let. Melodická stránka UFO se zvýraznila, ale našlapané skladby jako "Let It Roll", "Mother Mary" a "Shoot Shoot" či "This Kid's/Between The Walls" předvedly, jak vzácné je pro heavymetalové skupiny hrát ohnivé elektrické kytarové party s jemnějšími pasážemi a smyslem pro dynamiku.

Když kapela vyrazila na další šňůru, v sestavě se už od srpna 1975 nacházel nový hráč na klávesové nástroje a zároveň doprovodný kytarista Denny Peyronnel (ex-Heavy Metal Kids) pocházející z Buenos Aires. Ten v kapele vydržel i pro nahrávání další desky No Heavy Petting (1976), krátce po jejím vydání však v létě odešel do nově založených The Blue Max. Některé písně na albu výrazně reflektovaly náladu 70. let. Je to ten druh skladby, která je dobrým soundtrackem, když se díváte na něčí ročenku ze střední nebo vysoké školy z roku 1976. Přesto zde byly stále obsaženy standardní prvky: ženoucí těžké rytmy, Schenkerova nasekaná kytarová sóla, a smysl pro energii a ducha na rozdíl od drsnějších Deep Purple a Black Sabbath. Pádivé rytmy "Can You Roll Her" a "Reasons Love" byly rozhodně heavy metalové standardy, ale temperované v rytmu Me Decade. Jediným standardem z alba je "Natural Thing", i když obecně to bylo velmi dobré album, jsou na něm i některá z nejlepších Schenkerových kytarových sól za dobu strávenou v UFO. Skladba "Martian Landscape" přinesla snad jednu z nejjemnějších skaldeb, i když to není tak docela balada. Píseň "Belladonna" z byla velmi populární i v tehdejším SSSR na základě cover verze od Alexandra Barykina. Ale byl rok 1976 a No Heavy Petting nezískalo velké komerční uznání. Peyronnel stal obětním beránkem a byl v důsledku toho propuštěn.

V červenci 1976 jej nahradil nástrojově shodně zaměřený Paul Raymond (ex-Plastic Penny, Chicken Shack, Savoy Brown), s nímž UFO vydali další studiovku Lights Out (1977). Album bylo vrcholem studiové kariéry skupiny, je považováno za skutečnou rockovou klasiku ze 70. let a jedná se o nejtypičtější a nejsilnější album UFO přinášející i průlom kapely v Americe. Pod vedením špičkového amerického producenta Rona Nevisona se ukázaly skladby jako "Too Hot To Handle", "Lights Out" a 7-minutový opus "Love To Love" jako jedny z nejlepších písní kapely, které napsali. Poprvé se zde také představili lesní rohy a smyčce v klasické strašidelné baladě "Try Me", téměř epickém "Love to Love", Macleanově coveru "Along Again Or" a "Just Another Suicide". Sestava Mogg, Schenker, Way, Raymond a Parker je uváděna jako "klasická sestava" kapely. S albem se dostalo kapele značného ohlasu i u kritiků. Skupina byla opravdu pořádně rozjeta a 23. místo v Billboard žebříčku a průnik do anket v Anglii už něco znamenaly. Byli také stále více žádáni jako koncertní kapela. Kreativita však přinesla i svoji cenu a Schenker, i když byl mimořádně nadaným kytaristou, byl také výstřední týpek s poněkud nepředvídatelným charakterem a jednáním. Jednou v předvečer velkého turné po USA v roce 1977 po vydání Lights Out kapelu opustil. Kytarista Paul Chapman byl znovu povolán, aby za něj nouzově dokončil kytarové party pro zbývající koncerty, než se Schenker znovu objevil na pokračujícím turné. Chapman pak odešel zpátky k Lone Star kvůli rozdílům postojům se zbytkem kapely a také chtěl více propagovat jejich první album.

Povzbuzena svým úspěchem se skupina vrátila do studia, aby nahrála v roce 1978 nové album Obsession. Mělo být posledním studiovým materiálem, na němž se podílel německý kytarista. Podobně jako předchozí album, i to nové vzniklo opět v produkcí Nevisona a je také plné smyčců a rohů, které doplňují některé z jejich polo-balad. Jedním z nejintenzivnějších momentů alba je pak Schenkerovo sólo ve skladbě "Born To Lose".

Kapela mezitím intenzivně cestovala, což přineslo pro UFO větší zájem u amerického publika a učinilo z nich obrovské hvězdy v Anglii. Na konci roku 1978 bylo ale zase všechno jinak, Schenker zmizel z a zdálo se, že nadobro, poté co na konci 70. let začalo růst v kapele napětí a mezi Moggem a Schenkerem vyvrcholily osobní problémy a dlouhotrvající vnitřní neshody s kapelou. Problémy byly pravděpodobně kvůli Schenkerovi, který často odcházel před nebo během koncertů. Brzy po show v Palo Alto v Kalifornii dne 29. října 1978, Schenker kapelu definitivně opustil. Dal kapele dvou měsíční výpověď a odešel. Krátce se vrátil ke Scorpions, než sestavil vlastní smečku Michael Schenker Group. Album Obsession však bylo další klasikou těžké váhy, která přinesla záhadný rock ve skladbě "Only You Can Rock Me", která zůstala součástí jejich živého setu dodnes.

Ještě předtím v roce 1978 se kapela vydala na turné po USA, kde převážně v Chicagu nahrála živé dvoj-album nazvané Strangers In The Night, které vyšlo v lednu 1979, a zachycuje koncerty na podporu alba Obsession ještě se Schenkerem v sestavě. Album je mnoha kritiky považováno za jedno z nejlepších živých alb v historii rocku. Živá verze písně "Rock Bottom" přinesla rozšířené sólo od Schenkera, což bylo samo o sobě představením. Schenkerova obratnost hraní se směsí pentatonických a dorianových změn před jejím vyvrcholením v souladu s Paulem Raymondem je rozhodně v Top 10 výkonů na elektrickou kytaru všech dob, společně s Van Halenovým "Eruption" nebo výkonem Randy Rhoadse v "Over The Mountain" či Yngwieho sólem v "Now Your Ships Are Burned". Deska Strangers In The Night měla recenzní a komerční úspěch, když dosáhla v únoru 1979 na 8. místo v UK Albums Chart. Mělo být na nějakou dobu i posledním albem klasické sestavy. V kapele po Schenkerovi zůstala autorská díra, kterou se pokusil zacelit již osvědčený Chapman, který s sebou přinesl i nepoužité nápady na skladby od bubeníka Lone Star Dixieho Lee.

UFO začali pracovat na své první studiové desce po osmi letech letech bez účasti tohoto německého kytaristy. Album No Place To Run z roku 1980 představovalo první část trilogie a bylo produkováno slavným George Martinem. Skladby jsou docela dobré a chytlavé, i když ve srovnání s Schenkerovou érou mají trochu zjevnější popovou příchuť, jako u "Youngblood", a ani produkce nebyla dost heavy. Jedna z nejlepších skladeb je "Lettin 'Go", která má silné riffy, spalující sólo i Moggovy chytlavé vokální libůstky. Album prostě přineslo odlišný zvuk kapely a nepodařilo se mu vyrovnat úspěchu jeho předchůdců, i když ve Spojeném království jen částečně, když deska získala 11. místo. Hudební směřování se vůbec nelíbilo klávesistovi Raymondovi, který v červenci téhož roku odešel posílit Schenkerovu novou kapelu MSG. Po asi měsíc trvajícím intermezzu s Chapmanovým kamarádem Johnem Slomanem (ex-Lone Star, Uriah Heep) se k UFO připojil kytarista a hráč na klávesové nástroje, a dokonce i saxofony, Neil Carter (ex-Wild Horses), se kterým kapela opět nabrala správné obrátky, když pomohl vyplnit prázdno v psaní písní, které zanechal Schenkerův odchod.

Carter debutoval s UFO na jevišti na třídenním Reading Festival dne 23. srpna 1980, kdy skupina vystupovala jako hlavní akt sobotního večera. Na začátku roku 1981 UFO uvedli ve vlastní produkci další povedené album The Wild, The Willing And The Innocent, druhou část trilogie kapely, které mělo lehčí poprockový zvuk, který začínal trochu sklouzávat do mainstreamu, i když se snažili vrátit zpět hard rockový zvuk při zachování smyčců a rohů, či přidáním Carterova sladkého saxofonu ve snové "Lonely Heart". Píseň "Profession Of" je možná nejstrašidelnější baladou v katalozích Phila Mogga a Paula Chapmana. Píseň byla tak zajímavá, že ji Chapman krátce před tragickým pádem Rhoadsova letadla dokonce ukázal Randymu Rhoadsovi. Pete Way poskytl další chytlavou melodii skladbou "It Killing Me", která, jak se zdá, skvěle zachycuje těžký smysl pro pop. Původní fanoušky to trochu vylekalo, ale kapela fungovala i nadále, navíc se vezla na tehdy propukající módní vlně důrazu na melodiku a harmonickém obcházení základního motivu či riffu. Album dosáhlo mírného úspěchu ve Velké Británii, když se dostalo do britské Top 20, z alba byl vydán singl "Lonely Heart".

V únoru 1982 skupina vydala další album Mechanix zakončující trilogii, které bylo úspěšné ve Velké Británii, kde to dotáhlo v hitparádě na8. místo, což bylo vůbec nejvyšší umístění skupiny. Album se nahrávalo ve studiu Queens ve švýcarském Montreux. Poté vyjeli na dlouhé turné po USA s Ozzym Osbournem, setkali se s Rainbow a mnoha dalšími souputníky Heart, Iron Maiden, Mötley Crüe, Blue Oyster Cult či Foreigner. Pomalu, ale stabilně se však klasická identita UFO ředila pokračujícími změnami v sestavě. Později téhož roku odešel basista Pete Way, jehož maniakálně energická vystoupení byla pro živá vystoupení UFO nesmírně důležitá, když byl znepokojen zjevně komerčním hudebním směrem kapely, jehož příkladem jsou skladby jako "We Belong To The Night" a "Let It Rain". S uvolněným místem na basovém postu se kapela vypořádala šalamounsky, když basu na následující desce obstaral Chapman a po dobu turné se ke kapele připojil jako basista Billy Sheehan (ex-Talas, později Mr. Big), po jeho návratu ke kapele Talas také Paul Gray (ex-Eddie and The Hot Rods, The Damned).

V roce 1983 UFO vydali další album Making Contact, ale setkalo se s kritickým a komerčním neúspěchem. Z původní klasické sestavy let 1974-1978 už zůstali jen Mogg a Parker. Skladby jako "Blinded By A Lie" a "When It Time To Rock" dokázaly sice udržet UFO nad vodou, ale nedokázaly stmelit chybějící mezery. UFO mělo vážné potíže a napětí se v neustálé práci začalo projevovat. Mogg se nervově zhroutil v Řecku a bylo zrušeno evropské turné, aby mu umožnili úplné uzdravení. Jeho jevištní problémy v Aténách vyvolaly téměř nepokoje. V březnu 1983 se členové UFO rozhodli, že je čas všechno přerušit a kapelu rozpustili. Ještě odehráli britské rozlučkové turné s Paulem Grayem (ex-Damned), poté se kapela rozešla a Mogga ponechala opuštěného.

Objevil se však náznak, že to nemusí být natrvalo, když vydali kompilační album se skladbami od UFO, stejně jako od jiných skupin představujících bývalé členy UFO, s názvem Headstone, jehož přebal zobrazoval náhrobek označující UFO s jejich datumem vzniku, ale neúplným datem ukončení.

Chapman, Carter a Parker se rozhodli založit vlastní kapely, protože Mogg potřeboval nějaký čas na zotavení. Chapman zformoval kapelu DOA a později se připojil k Waysted, u Peta Waye po krátké spolupráci s kapelou Scarlett zakotvil také Parker. Carter odešel posílit spřízněný Gary Moore Band a Gray se přidal ke kapele Sing Sing. Odtud si jej na začátku roku 1984 vytáhl Phil Moog, který začal mezitím také pracovat na vytvoření vlastní skupiny s názvem The Great Outdoors. Phil Mogg se pak pohyboval po Los Angeles. Pete Way dělal své věci ve Waysted a Andy Parker pracoval s kapelou jménem Scarlett Fox. Neil Carter byl pravděpodobně ve velkých kytarových projektech Garyho Moora. Michael Schenker svým mistrovským dílem "Captain Nemo" vyvolával závratě fanoušků elektrické kytary. To vše bylo někde mezi lety 1983 a 1984

Třebaže Hit Parader prohlásil, že "zlatá hodina UFO uplynula", nakonec se ukázalo, že to byla jen krátká přestávka. Už o dva roky později, na konci roku 1984 k překvapení všech, Mogg představil novou sestavu UFO. Spolu s ním v ní působili na basu opět Paul Gray, na bicí bývalý bubeník Diamond Head Robbie France, jež byl brzy v roce 1985 nahrazen bývalým bubeníkem Magnum Jimem Simpsonem, a japonský kytarista Atomik Tommy M (Tommy McClendon), bývalý roadie, který také psal texty pro Loudness, hrál na kytaru s Paulem Raymondem, který se krátce poté připojil.

Ještě někdy dlouho předtím když byl Phil v Kalifornii se, doslechl se na předměstí San Franciska ve Stocktonu o někom jménem Tommy McClendon. Tommy byl rodilý Japonec, a ačkoli jeho starší bratr Danny mluví japonsky, Tommy to bohužel neumí. Vypadá ale na japonce a má způsoby Japonce. Kolem roku 1981 založil Tommy trio Boy Wonder, což byla místní rocková skupina, a ve své domácí Atomik Tommy Mgaráži nahráli 8 melodií pro demo kazetu, která se stala horkým tématem rozhovorů jeho nadšených kolegů. V té době se ale Tommyho skupina Boy Wonder rozpadla po dokončení demo nahrávky, když nemohli získat nahrávací smlouvu. Tommy poté použil pouze rytmický stroj a vytvořil novou demo pásku kytarových sól a tato páska odhalila jeho úžasnou techniku. Šéf sanfranciského podhoubí Mike Varney představil Tommyho prostřednictvím magazínu Guitar Player a Tommy byl rychle v centru pozornosti. Stával se v San Francisku tím, čím byl Yngwie v LA. Tato demo nahrávka byla opravdu velkou šancí pro Tommyho připojení k UFO. Phil a Tommy se seznámili prostřednictvím Mika Varneyho, kterého oba znali jako objevile Yngwie Malmsteena, černého kytaristy Tonyho McAlpina a 19-letého kytaristy Paula Gilberta. Měl na starosti novou kytaristickou rubriku amerického kytarového časopisu, do které nové talenty posílaly demo kazety v naději, že jim to umožní debutovat na Shrapnel Records. Phil potřeboval pro svůj reunion UFO talentovaného kytaristu, a tak požádal Mika o konzultaci a seznámení s ním.

Nejdříve se spojil s Yngwie Malmsteenem. Ale Yngwie se již rozhodl odejít ke Grahamu Bonnetovi (Rainbow) do Alcatrazz. Znovu konzultoval situaci s Mikem a dozvěděl se o Tommym McClendonovi ve Stocktonu. Phil odletěl z LA do San Franciska, aby se setkal s Tommym, uspořádal jam session, a když viděl, jak dobře si Tommy vede, pozval jej, aby se připojil ke skupině. Pak se Phil rozhodl nazvat novou skupinu UFO. Zatímco Tommy zůstal v Stocktonu, Phil se vrátil do Anglie, aby se poradil s právníkem o návratu k Chrysalis. Philův právník však upozornil na potíže s minulými autorskými právy a licenčními poplatky Chrysalis. Pokud by uzavřeli smlouvu s jinou nahrávací společností, mohli začít s čistým štítem. Tommy se mezitím v Americe usmíval pod sluncem a denně zavolal Philovi, aby se zeptal na sraz a kdy začne nahrávání apod. Téměř o rok a půl později Tommy (jako Atomik Tommy M) odletěl do Birminghamu v Anglii, v němž mu život a ubytování způsobovalo úzkost. Po zkoušce v Birminghamu šli do studia s veteránským producentem Nickem Tauberem. Hodně mu tehdy pomohlo přátelství zaměstnanců studia. Michael Schenker tehdy napsal dopis britskému rockovému magazínu Kerrang na protest proti tomuto vzkříšení a podepsal jej svým jménem jako "rozzlobený fanoušek UFO". Pete Way jednoduše pokrčil rameny a v témže časopise v jiném čísle řekl "Waysted chčijou na celé UFO" (""Waysted pisses all over UFO").

Na post klávesisty Mogg nejdříve hodlal angažovat sestru Michaela Schenkera Barbaru, nakonec však příchod z Waysted ohlásil jeden ze ztracených synů nejúspěšnější sestavy UFO, kytarista Paul Raymond, přičemž jeho cílem bylo resuscitovat osvědčenou značku UFO a zároveň učinit odvážný pokus oživit bývalou slávu. V prosinci 1984 absolvovali turné po Velké Británii. Recenze koncertů nových UFO byla pozitivní a Tommyho nová a originální hra na kytaru přesvědčila zejména britský tisk. Tehdy se UFO rozhodli vrátit do svého staronového hnízda Chrysalis. Bubeníka Franceho v průběhu roku vystřídal Jim Simpson (ex-Magnum).

S novým bubeníkem se pustili do přípravy nahrávání. UFO přizvali zkušeného producenta Nicka Taubera, který měl zkušenosti s Thin Lizzy a v poslední době s Marillion a Girlschool. Album se nahrávalo v Holandsku, základní skladby byly dokončeny v Anglii a mix byl proveden opět v Holandsku. V roce 1985 pak vyšlo album Misdemeanor. Nové album má kytarový zvuk, který nepřipomíná ani Michaela Schenkera, ani Paula Chapmana, ale je to dokonalý Atomik Tommy M. Nový zvuk UFO je opakem sladké melodické éry Michaela Schenkera a je výrazem moderního hard rocku. Někteří říkali, že sbírka je poněkud drastickým odklonem od éry Chapman/Schenker, ačkoli mnoho kritiků může nesouhlasit. Kromě vkusu pro melodii má Atomik Tommy McClendon styl, který zní velmi L.A. okázale vyspělým způsobem. Nemá smysl pro náladovost Euro-metalu, který je více přítomen ve stylu Michaela Schenkera a v menší míře i stylu Paula Chapmana. Písně napsané McClendonem a Moggem odrážejí odlišný pocit zralosti a vzrušení. Moderní atmosféra melodie z konce 80. let, jako je "Heaven's Gate", přinášejí vizi jízdy v autě a sjíždění jakékoli moderní městské dopravní tepny, zatímco se kolem třpytí městská noční světla. Totéž lze říci o nadpřirozených konstrukcích jako "Night Run" a "This Time". Album bylo jiné a osvěžující a pulzující píseň v H-moll "Meanstreets" odráží nejmodernější hard rock v té nejlepší kvalitě. Ovšem některým fanouškům UFO se AOR vkus těchto "nových" UFO nelíbil. Americká deska remixovaná Daveem Wittmanem povýšila kytaru dopředu, aby pozměnila zvukový sound. Ačkoli si získali vynikající ohlas u kritiků a přes ohromující výkon při podpoře Deep Purple v Knebworth Parku v létě téhož roku, komerční úspěch se jim vyhnul a skončil i jejich dlouhodobý vztah se značkou Chrysalis. Kapela vydala ještě živý koncertní záznam Misdemeanor Tour (1986). Během turné v roce 1986 nahradil odejivšího Raymonda klávesista Jake Jacobson (ex-Eric Martin Band), který spolu s Grayem odešel v roce 1987, a Pete Way se vrátil zpátky k base.

V následujícím období UFO pokračovali znovu pouze ve čtyřech a ještě před odchodem Grayse kapela nahrála EP nazvané Ain't Misbehavin, které vyšlo v roce 1988. Navzdory obnovené činnosti kapely nebylo ani jedna nahrávka finančně úspěšná a v roce 1989 se kapela znovu oficiálně rozpadla poté, co řada se u nich vystřídala řada kytaristů, aby nahradili McClendona: Myke Gray (ex-Dorian Gray, Jagged Edge) na konci roku 1987, bývalý kytarista Rik Sandford (ex-Electric Warrior, Starfighters) a Tony Glidewell v roce 1988. Nakonec to byl v roce 1989 i budoucí kytarista skupiny Cold Sweat Erik Gamans. Součástí personálního kolotoče byla i výměna bubeníka Simpsona za Fabia Del Ria. Největší ohlas však zaznamenala obměna na postu basové kytary, kdy Paula Graye nahradil navrátilec Pete Way. Zakrátko z kapely zmizel i druhý z Grayů Myke, který nemá žádný příbuzenský vztah s Paulem Grayem. Bohužel kapely upadla do nečinnosti právě v době, kdy začala vrcholit renesance zájmu o klasické kapely konce 60. a začátku 70. let. A UFO byli v tomto okamžiku mimo.

Mogg se snaží rychle reagovat na nastalou změnu na hudební scéně a obnovit kapelu. V roce 1991 se společně s Wayem rozhodli dát dohromady novou sestavu UFO společně s bývalými členy Wild Horses Cliveem Edwardsem na bicí a Laurence Archerem (ex-Stampede, Grand Slam, Rhode Island Red) na kytaru. Společně pak vydali po dlouhých pěti letech další album UFO, nazvané High Stakes & Dangerous Men. Pro následné turné kapelu doplnil klávesista Jem Davis (ex-Stranger, Tobruk) a záznam z této šňůry vyšel jako Lights Out In Tokyo (1992). Přestože album vyšlo pouze na malém nezávislém labelu, stačilo to k tomu, aby vzbudilo vážný zájem o plnohodnotné obnovení kapely.

K Moggovi, Wayovi, Raymondovi a Parkerovi se měl původně přidat Paul Chapman, ale nakonec se k návratu v roce 1995 nechal přemluvit samotný Michael Schenker. Následující rok se znovu sešla klasická sestava UFO z konce 70. let - Mogg, Schenker, Way, Raymond a Parker a výsledkem bylo album Walk On Water (1995), jehož zvuk je ohromující. Přivedlo to zpátky i jejich producenta z klasické éry Rona Nevisona, který opět zapracoval na jejich magii. Po mnoha letech to byl znovu Schenker, který přinesl do soukolí UFO zpátky těžší zvuk svých MSG, a Mogg s ním okamžitě obnovil jejich chemii. Paul Raymond dokonce přivezl svůj Hammond Organ, což vyústilo v moderní znějící album, ale s jemnou atmosférou 70. let. Úvodní píseň "Self Made Man" je zcela moderní metalová skladba s velmi melodickým sborem, druhá skladba "Venus" je zase emocionálně výbušný rock, "Darker Days" je také silný moderní rock, který navíc vkusně zachycuje trochu jejich atmosféry minulých 70. let. Posledním novou skladbou je "Dreaming Of Summer", která je v pozici epické polo-balady v duchu "Look Out For Number One" z alba Obsession z roku 1978.

Andy Parker, který se nějakou dobu nevěnoval hudebnímu průmyslu, už nebyl tak výbušný bubeník jako kdysi, proto se po vydání alba rozhodl věnovat více rodině a vrátil se ke správě textilního podnikání své rodiny v Anglii. Na světové turné místo něj musel vyjet bubeník Simon Wright (ex-AC/DC, Dio). Znovu však narostlo napětí a nevypočitatelný Schenker opustil kapelu pouze po čtyřech koncertech a odešel z pódia uprostřed stejného města v Palo Alto v Kalifornii, kde jejich turné v říjnu 1978 skončilo. Jelikož během reunionu v roce 1993 se stal spoluvlastníkem značky UFO, bez něj to najednou dál nešlo. Poté se ostatní členové opět vydali každý svou cestou. Jednou z podmínek sjednocení UFO totiž byla legální podmínka, která vyžadovala, že Schenker musí být v kapele, aby mohli používat název "UFO".

Zbylí členové UFO se nějakou dobu věnovali vlastním uskupením jako byli Mogg/Way nebo Paul Raymond Project. Pete a Phil podepsali dohodu na 3 alba se společností Shrapnel Records a získáli kytaristu George Bellase. V březnu 1997 pak sestava Mogg, Way, Bellas, bubeník Aynsley Dunbar a klávesista Matt Guillory pracovala ve studiích Prairie Sun v Kalifornii. Nemohli se však nazvat UFO, tak album Edge Of The World z roku 1997 vyšlo pod názvem Mogg/Way. V roce 1999 vyšel jeho následovník "Chocolate Box" s kytaristou Jeff Kollmanem, bubeníkem Simonem Wrightem a Paulem Raymondem na klávesy.

Projekt Paul Raymond (PRP) byl poprvé vytvořen v roce 1989 v Japonsku. V původní sestavě se objevili zpěvák Frank Di Mino a Masoyoshi Yamashita (Loudness) na basu. Kapela nahrála mini album Under The Rising Sun (1989) pro Teichi Ku Records, ale životnost této sestavy byla relativně krátká. Paul strávil rok 1990 psaním nového materiálu, inspirovaného oživením přímočarého blues-rocku a inspirovaného kapelami jako Black Crowes a Quireboys. V roce 1991 znovu založil kapelu s neznámým zpěvákem Akim Fukasawou a zachoval si původního kytaristu Reibuna Ohtaniho. Nahráli několik demo skladeb a cestovali po Japonsku, ale až v roce 1996 se tyto písně reinkarnovaly do alba Raw Material. Po návratu do Velké Británie se Paul soustředil na psaní nového materiálu pro PRP a nahráli album Man On A Mission (1999) s kytaristou Andy Simmonsem a bubeníkem Stefanem Kadarem. Toto album vydané společností Zoom Club records se vrátilo k hard rockové atmosféře původního alba PRP.

Mezitím se v létě 1997 Schenker vrátil k odehrání evropských koncertů, přičemž Parkera opět nahradil nový bubeník. V roce 1998 si zahráli i v klubu Astoria, na Charing Cross Road v Londýně. Na další odchod si německý kytarista vzpomněl uprostřed turné v Japonsku, krátce po něm kapelu opustili i Raymond s Wrightem a značka UFO se zdála být definitivně pohřbená.

Jádro kapely mělo ale celkem tuhý kořínek. Již v roce 1999 se začaly šířit zvěsti o chystaném reunionu klasické sestavy UFO ze 70. let. Schenker byl dvojicí Mogg a Way opět přemluven k návratu a spolu s bubeníkem Ansleym Dunbarem (ex-Journey, Ansley Dunbar Retaliation) nahráli v roce 2000 UFO 2CD Covenant, které obsahovalo disk s novým materiálem a disk s živou klasikou. Zdá se, že album produkované Schenkerem má tvůrčí energii, jako by do něj přenesl atmosféru ze své sólové desky Adventures Of The Imagination. Sólové party to odrážejí ve skladbách "Smell Of Money", "The World And His Dog", "Cowboy Joe", "Midnight Train" a "Fool's Gold".

Na turné se k nim připojil kytarista a klávesista Luis Maldonado (ex-Mogg/Way) a bubeník Jeff Martin (ex-Badlands, Racer X). V následujím roce se sestava z alba Covenant (Mogg, Schenker, Way a Dunbar) sešla podruhé, aby natočila jeho následovníka z roku 2002 nazvaného Sharks. Skupina se na něm představila jako kvartet a více se orientovala na své kořeny. Album je hardrockové se vším všudy, Schenker zde exceluje, ale je to jeho labutí píseň. Krátce po jeho vydání počátkem roku 2003 znovu opustil kapelu, což byl nejspíše poslední z odchodů Michaela Schenkera, neboť se zároveň vzdal podílu na značce UFO a nabídl tak Moggovi s Wayem prostor pro další fungování kapely. Ti okamžitě pozvali zpátky Raymonda, na bicí získali Jasona Bonhama a navzdory zvěstem o příchodu Johna Noruma (ex-Europe, Dokken) se nakonec novým kytaristou UFO stal Vinnie Moore, který přesvědčivě nahradil Schenkera. V roce 2003 Michael Schenker a Pete Way ještě vydali album The Plot s bubeníkem Jeffem Martinem.

Když se Michael vzdal svých práv na značku UFO, aby mohl pokračovat ve svých sólových projektech, umožnilo to Philovi a Petemu znovu se spojit s Paulem Raymondem a zaplnit další dvě volná místa novými členy kytaristou Vinnie Moorem a bubeníkem Jasonem Bonhamem (ano, je to sym slavného Johna Bonhama z Led Zeppelin). Reorganizovaná kapela vydala v roce 2004 své 17. studiové album You Are Here. Album přineslo novou chemii a nakonec i vynikající nahrávku, která docela se docela šťastně usadila vedle mnoha klasických alb, která jsme si od této kapely oblíbili. V listopadu 2005 UFO nahráli svůj živý set a vydali nahrávku jako 2DVD s názvem Showtime (2005). V listopadu 2005 se vrátil ke skupině Andy Parker a hrál na rockovém festivalu Piorno ve španělské Granadě. Osmnácté studiové album UFO s názvem The Monkey Puzzle vyšlo v roce 2006

Andy Parker se vrátil ke skupině na začátku roku 2007 poté, co se zotavil z operace nohy. Na turné v roce 2008 ale nemohl Pete Way získat pracovní vízum pro vstup do Spojených států, zaskočil za něj tedy Rob De Luca. V červnu 2009 vydali UFO své 19. studiové album The Visitor a následovalo turné po Velké Británii, ale opět bez Peta Waye, který trpěl zdravotními problémy. Basové skladby na albu odehrál Peter Pichl a Pete Way nebyl uveden jako člen kapely ani na obalu alba, stejně jako žádný jiný baskytarista. Nicméně album znamenalo poprvé po téměř 15 letech návrat UFO do UK Albums Chart. V červenci 2009 vydali UFO CD box, který obsahoval záznamy šesti koncertů z let 1975 až 1982 a také dříve nevydané živé písně. Na turné v roce 2011 je doprovázel na baskytaru Barry Spark.

Mezitím uplynulo 9 let a Paul Raymond a Andy Simmons znovu spojili své síly a nahráli album Virtual Insanity (2008), dvě skladby si na něm zazpíval dokonce Phil Mogg, jenže opět se ozvali UFO. Během turné s UFO v roce 2010 Paul album představil svým přátelům basistovi Markovi Colesovi a bubeníkovi Tonymu Steelovi z Workingtonu v severozápadní Anglii. Spolu s kytaristou Andym Simmonsem začali pracovat na albu "Terms & Conditions Apply". Michael Schenker souhlasil, že v jedné ze skladeb zahraje sóla a nedávno obnovené přátelství se zpěvákem Stampede Reubenem Archerem vyvrcholilo ve spoluprací na několika písních, z nichž jedna je obsažena na novém albu. Album vyšlo v roce 2013.

V prosinci 2010 UFO pracovali na dvacátém studiovém albu, které mělo vyjít v červnu 2011. Vyšlo nakonec 27. února 2012 pod názvem Seven Deadly s Larsem Lehmannem na baskytaru a dočkalo se téměř všeobecně dobrých recenzí a vyššího umístění než The Visitor, které se umístilo také v Německu, Švédsku a v žebříčku Billboard indie. V roce 2011 se bývalí členové kapely Danny Peyronel, Laurence Archer a Clive Edwards spojili s baskytaristou Rockym Newtonem a založili skupinu s názvem X-UFO. Při živých vystoupeních hráli X-UFO sety s historickými písněmi UFO, později se přejmenovali na House Of X a hráli vlastní materiál. Jejich eponymní album vyšlo 24. října 2014.

V roce 2013 Paul Raymond prozradil, že se pracuje na novém albu UFO, ale nejsou k dispozici žádné podrobnější zprávy. Album s názvem A Conspiracy Of Stars bylo vydáno 23. února 2015. Dne 10. září 2016 oznámil kytarista Vinnie Moore na Facebooku, že UFO bylo opět ve studiu a nahrávali nový materiál. Album vyšlo po necelém roce 29.září 2017 pod názvem The Salentino Cuts.

V únoru 2019 po padesáti letech své kariéry oznámili UFO své poslední americké turné. Zpěvák Phil Mogg využil tato turné jako svoji labutí píseň a oslavil pět desetiletí v kapele jako nejdéle sloužící člen UFO. Před UFO stojí rozhodnutí skončit jako jedna z nejvlivnějších kapel své doby (konkrétně pro New Wave of British Heavy Metal), ale může se i rozdělit nebo pokračovat s náhradou za Mooga. "Toto rozhodnutí se rodilo dlouho. Uvažoval jsem o odstoupení už na konci předchozího turné UFO v roce 2016," vysvětluje Mogg. "Nechci to nazývat turné na rozloučenou, protože to slovo nesnáším, ale letošní koncerty budou představovat moje poslední vystupování s kapelou. Rok 2019 si připomíná 50. výročí UFO, takže načasování je správné. Bude se konat závěrečné turné po Velké Británii a odehrajeme také několik koncertů ve vybraných dalších městech, se kterými má kapela silné spojení. Ale mimo Velkou Británii to nebude dlouhé turné. Být na cestách není vždy tak luxusní, a i když je hraní tak skvělé, jako kdykoli předtím, věci, které jej obklopují, se stávají velmi únavnými. Vždy jsem si říkal, že až do té fáze dojdu, odstoupím, a udělám to. To je ten pravý čas, abych přestal. Možná nejlepší slovo, které se dá použít, je hořkosladký. Ale nastal můj čas opoustit UFO a zbývá už jen zajistit, abychom měli skvělé turné."

Závěrečné turné UFO začalo 10. října 2019 v Anaheimu v Kalifornii a skončilo 2. listopadu v Uncasville v Connecticutu. Na některých koncertech se k UFO připojily také kapely Armored Saint a Blue Oyster Cult. V listopadu 2019 UFO uzavřeli první severoamerickou část turné "Last Orders", ale to ještě neskončilo a skupina s potěšením oznámila nová data severoamerických turné pro rok 2020. Tyto koncerty začaly 13. února v Medíně, Minnesota a potáhnou se do 2. března. Součástí je i společný koncert s Blue Öyster Cult a vystoupení na okruhu "Rock Legends".

Dlouholetý klávesista a kytarista Paul Raymond zemřel na infarkt 13. dubna 2019 ve věku 73 let. O dva týdny později bylo oznámeno, že Raymondův původní nástupce Neil Carter se k UFO připojí na zbytek posledního turné kapely. Bývalý kytarista Paul Chapman zemřel v den svých 66. narozenin 9. června 2020. Chapmana následoval o dva měsíce později původní baskytarista Pete Way, který zemřel na následky zranění při nehodě ve věku 69 let.

Za celou více než 50 letou historii za sebou UFO zanechali hodně práce - na jedné straně třiadvacet studiových alb, čtrnáct živých alb a skoro dvacítka kompilací, na straně druhé neuvěřitelné množství personálních změn. A stihli prodat přes deset milionů desek po celém světě. Nejsilnější vliv na heavy metalovou scénu měli UFO v 80. letech a všeobecně se ví, že měli výrazný vliv na Steve Harrise z Iron Maiden, Kirka Hammetta z Metalliky, Dave Mustainea z Megadeth, Franka Hannona z Tesly a mnohé další o něco později začínající umělce.Na jedné straně byly tedy vzorem pro řadu kapel, jako Metallica, Iron Maiden, Def Leppard, Tesla, Dokken a mnoho dalších. Na straně druhé byla kapela působištěm mnoha hudebních legend, od Michaela Schenkera přes Aynsleyho Dunbara, Bernieho Marsdena a Neila Cartera až po třeba Vinnieho Moorea, jejich současného kytaristu. UFO byli a po přešlapování v druhé dekádě let 80. let jsou prostě legendou, která sice nehýří leskem mnoha platinových alb, ale vysloužila si statut kvalitní a stále životaschopné trvalky.

V roce 2003 vyšla publikace "High Stakes and Dangerous Men - The UFO Story" od Neila Danielse, věnující se historii kapely UFO. Jedná se však o neoficiální biografii, kterou skupina a členové nepodporují.