* 12.3.1956 v Leytonstone, východní Londýn, Anglie
Steve Harris je anglický hudebník, baskytarista, klávesista, doprovodný zpěvák, hlavní autor písní a zakladatel a vedoucí heavy metalové skupiny Iron Maiden. Je jediným stálým členem kapely od jejího založení v roce 1975 a spolu s kytaristou Davem Murrayem jediným členem, který se objevil na všech albech.
Harris má rozpoznatelný a oblíbený styl hry na baskytaru, zvaný "cválající", který lze nalézt na mnoha nahrávkách Iron Maiden, například na singlech "Run to the Hills" a "The Trooper". Kromě role baskytaristy, textaře a doprovodného vokalisty skupiny zastával pro skupinu mnoho dalších rolí, například produkoval a spoluprodukoval jejich alba, režíroval a stříhal jejich živá videa a hrál ve studiu na klávesy a syntezátory. Je uváděn jako jeden z nejlepších heavymetalových baskytaristů.
V roce 2012 vydal své debutové sólové album British Lion, na které v roce 2020 navázal albem The Burning.
Steve se narodil 12. března 1956 v Leytonstone ve východním Londýně, v pokojíku své babičky, jako nejstarší ze čtyř sourozenců a zároveň jako jediný chlapec. V knize Run the Hill, kterou sepsal Mick Wall a která mapuje historii Iron Maiden, k tomu Steve poznamenal: "„Mám tři sestry, všechny mladší. Otec jezdil s náklaďákem a moje máma, to byla máma na plnej úvazek. Sem tam vzala nějakou tu práci bokem, ale většinou se starala o nás čtyři. Táta měl čtyři mladší sestry, a ty k nám často chodily na návštěvu, no a k tomu ještě babička z máminy strany, takže jsem vyrůstal mezi samejma ženskejma.“
„Když si to tak zpětně přebírám, napadá mě, že to možná bude jeden z důvodů, proč jsem se dal na muziku. U nás doma totiž pořád něco hrálo. Ségry a jejich kámoši pořád poskakovali po bytě a pouštěli desky The Beatles, Simon and Garfunkel a tyhle věci. Nejsem si jistej, jestli se mi to od začátku líbilo. Prostě to tam hrálo. Pak jak roky přibejvaly, jsem zjistil, že se mi to začíná zamlouvat. Dodnes si kompletně pamatuju texty některejch písní, takže je vidět, že se mi to fakt dostalo pod kůži.“
Muzika ale tenkrát ještě nebyla věc, ke které by se upínaly jeho sny a tužby. Ty patřily plně fotbalu a především snění o budoucí kariéře v jeho milovaném klubu West Ham United, jehož zápas navštívil poprvé už v devíti letech. Dalších sedm let se pak fotbal stal smyslem jeho života. Nejdřív hrával za školní fotbalový tým a později i za místní amatérský klub Beaumont Youth.
Nadaný hráč se brzy dostal do hledáčku Wallyho St Piera, hledače talentů ve východním Londýně, a dostal nabídku, aby začal trénovat s West Ham. Prvotní obrovské nadšení ale brzy vystřídalo poznání, co obnáší profesionální kariéra, a že nastolený tvrdý režim tak úplně neodpovídá dalším zájmům, které se ve Stevovi začali probouzet. Šok z uvědomnění, že se nechce fotbalu věnovat naplno, ho nakonec přiměl fotbalu asi na rok úplně zanechat a načas se stal zdrojem trápení a obav o budoucnost.
Činností, která mu nakonec nabídla možnost sebevyjádření, se poté stala hudba. Prvním albem, které si sám koupil, se stala kompilace tehdy módních reggae hitů, což byla oblíbená hudba první generace britských skinhedů, ke kterým se tehdy přechodně hlásil. Brzy se ale začal otáčet jednoznačně rockovým směrem a nabral kurs ke zvonáčům, Free, Deep Purple a Black Sabbath.
Stevovou spřízněnou duší se stal mladík Pete Dayle, u nejž často trávili čas poslechem jeho obsáhlé sbírky muziky. Tady se začal probouzet jeho zájem o progresivní kapely jako byly Yes, Genesis, Jethro Tull, King Crimson a další. S přívalem hudby rostla i jeho chuť začít ji aktivně tvořit. Zpočátku se jeho zájem obracel k bicím, dokonce přemýšlel o přihlášce do rychlokurzu. Nakonec ale usoudil, že by to přineslo spoustu problému a šáhl po basové kytaře. Prodal starou akustiku, na kterou původně začal cvičit, za 40 liber si pořídil první kopii Fendera a plně se ponořil do práce na ovládnutí nástroje.
Pouhých deset měsíců poté, co si koupil svou první baskytaru, přesvědčil Steve kamaráda Davea Smitha, který hrál na kytaru, aby s ním založil kapelu. V té době bydlel, po rozvodu svých rodičů, u babičky Ady, kde se taky odehrávaly první zkoušky začínající skupiny. Zpočátku si začali říkat Influence a kromě Davea a Steva v ní hráli ještě bubeník Paul Sears a zpíval Bob Verschoyle. Později se k nim na druhou kytaru připojil ještě bývalý spoluhráč Paula Searse Tim Nash.
Ze začátku se soustředili především na převzaté věci od Free, Wishbone Ash, Black Sabbath a podobných skupin, ale objevily se i první pokusy o vlastní tvorbu. Některé nápady později ve zdokonalených verzích skončily na prvních dvou deskách Iron Maiden.
První a zároveň poslední koncert Influence se odehrál na místní soutěži talentů, která se odehrávala v místní staré církevní hale. A přes určité problémy se Stevovým intrem ve skladbě "What Went Wrong" se svou první akcí se ctí prokousali a navíc získali důležitého přítele, organizátora soutěže, Davida Beayleyho, který býl znám pod přezdívkou Dave Lights.
O pár týdnů později dostali nabídku na druhé vystoupení v hospodě Cart and Horse v Maryland Pointu ve Stratfordu. Steve ale nebyl spokojený s dosavadním názvem skupiny a na této akci už vystupovali pod novým jménem Gypsy's Kiss (volně přeloženo - vyvenčit lachtana, jít na záchod). Ani pod novým názvem ale této sestavě nebyla dopřána dlouhá existence. Po několika koncertech v Cart and Horses a v Bridgehouse v Canning Town se skupina pro nedostatek zájmu a jiné povinnosti některých členů rozpadla. Vzhledem k tomu, že další podobné lidi neznal, se pro Steva představa založení jiné smečky nejevila reálně a proto se začal poohlížet po nějaké zajeté skupině, ke které by se mohl přídat.
V únoru 1974 se zúčastnil konkurzu do skupiny Smiler, kterou vedli kytaristi, dvojčata Tony a Mick Cleeovi. Podařilo se mu podařilo uspět a byl přijat. Kapela už byla na hospodské scéně poměrně zavedená, oba kytaristi byli zhruba o sedm, osm let starší, a Steve, kterému bylo teprve osmnáct, doufal, že získá nějaké zkušenosti. Naučil se jejich set, trvající zhruba hodinu a čtvrt, a za pár týdnů už hrál.
Po několika týdnech nastal problém s bubeníkem a Steve se tak poprvé setkal Dougem Sampsonem, budoucím bubeníkem Iron Maiden, který nastoupil jako nová posila ke Smiler. V nové sestavě vyrazili na další okruh po hospodách východního Londýna. Do té doby se zpěvu většinou věnoval jeden z kytaristů, se vznikem vlastních písní ale postupně narůstala potřeba pořádného sólového zpěváka. Tím se stal nakonec Dennis Wicock, další budoucí člen Iron Maiden.
Mezitím se Steve snažil posunout kapelu poněkud hard rockovějším směrem a snažil se taky tu a tam něco nového sám napsat. Kapela ale z jeho nápadů nebyla nijak odvázaná a odmítala hrát jeho materiál s tím, že je příliš složitý. V tu dobu mu došlo, že bude muset odejít a přece jenom založit vlastní partu. Do své budoucí nové kapely pozval i Douga, který odešel se Smiler zároveň s ním, ten ale tenkrát ještě odmítl a po určité době, kdy se pokoušel věnovat normální práci, skončil u souboru Janski.
Po odchodu z kapely Smiler strávil Steve Harris posledních pár týdnů roku sestavováním party muzikantů a na Vánoce 1975 mohl představit první sestavu Iron Maiden ve složení: Steve (baskytara), Dave Sullivan (kytara), Ron "Rebel" Matthews (bicí), Paul Day (zpěv) a Terry Rance (kytara). Název kapely byl inspirován filmem Muž se železnou maskou, který krátce předtím navštívil, i když ve filmu se samotný mučící nástroj, zvaný železná panna, nevyskytuje.
Při sjednávání koncertů Steve využil svých kontaktů z předchozího působení a základnou nové kapely se stala především hospoda Cart & Horses, kde se uskutečnila spousta jejich ranných akcí. Ze zkušebnou jim pomohl starý známy Dave Lights a navíc se v tu dobu objevila v blízkosti skupiny další osoba, která jim nabídla své služby, bývalý pomocník Smiler Vic Vella, který tak trošku přejímal role řidiče a občas i manažera. Repertoár kapely začal postupně narůstat o vlastní komplikovanější písně, většinou ze Stevova pera, což v prvních několika letech vedlo k celkem časté obměně muzikantů. Sláva skupiny nicméně začala překračovat hranice východního Londýna a pomalu se stávali nejvýraznější tváří nastupujíci Nové vlny britského heavy metalu.
Další tři roky Stevovi trvalo než dotáhl Iron Maiden s výraznou pomocí jejich prvního manažéra Rona Smallwooda ke smlouvě, kterou podepsali v roce 1979 s EMI. Do té doby stále pracoval jako kreslič v londýnském East Endu, dokud nebyl propuštěn, poté začal pracovat jako metař. Teprve poté vstoupil na profesiální muzikantskou dráhu, která trvá dodnes (2022) a je orámována 17 studiovými alby, bezpočtem zlatých, stříbrných i platinových desek a desítkami miliónu prodaných nahrávek po celém světě.
Od založení skupiny je Steve jejím hlavním skladatelem a textařem. V jeho písňové tvorbě se obvykle projevují jeho charakteristické cválající basové vzory, výrazné například v písních jako "The Trooper" a "Run to the Hills", a progresivním rockem ovlivněné změny času. Později se jeho skladby staly progresivnějšími a kytarista Adrian Smith se vyjádřil, že nyní raději přispívá texty, melodiemi a aranžemi k písním ostatních členů, než aby je psal sám. Stevovi texty jsou často o mytologii, historii nebo jsou inspirovány knihami a filmy.
V září 2012 vydal Steve Harris své první sólové album British Lion. Classic Rock odhalil, že projekt vznikl v kapele British Lion, které Harris pomáhal na začátku 90. let. Harris to potvrdil v rozhovoru pro Classic Rock následující měsíc a vysvětlil, že se do projektu zapojil poté, co za ním přišel kytarista Graham Leslie s kazetou písní o kterých si myslel, že jsou opravdu dobré, tak se rozhodl jeho kapele s něčím pomoct. Nakonec jim dělal manažera, producenta a také s nimi psal.
Po rozpadu původní kapely zůstal v kontaktu s Grahamem a se zpěvákem Richiem Taylorem, který pracoval s dalším talentovaným kytaristou Davidem Hawkinsem, a začali spolu psát písničky. Po několika letech práce, která byla způsobena Harrisovým zaneprázdněním u Iron Maiden, se album nakonec skládá ze šesti písní, které Steve napsal s Richiem a Davidem, jedné, kterou dal dohromady jenom s Richiem a několika ostatních které napsal Richie, Graham a pár dalších kluků, kteří byli v té době poblíž. V rozhovoru, který v září zveřejnil Kerrang!, Harris řekl, že British Lion považuje spíše za vedlejší projekt než za sólovou desku.
K desce poznamenal: " Je více mainstreamově rocková, velmi britsky znějící, velmi ovlivněná 70. lety a docela komerční... ale dobře komerční. Jsou tam různé věci, někdy směřující k Who a UFO a některým klasickým britským rockovým kapelám, ale není to progresivní rockové album, jak by možná někteří očekávali." Během svého vystoupení v pořadu That Metal Show v září 2012 Harris prozradil, že na ní vyzkoušel řadu technik hry na baskytaru, které s Iron Maiden nepoužíval.
Videoklip k písni "This Is My God" byl zveřejněn 2. října 2012, 28. listopadu pak následoval videoklip k písni "Us Against the World".
Kerrang! označil album za "brilantní" a popsal ho jako "zvuk neuvěřitelně talentovaného skladatele, který se vymyká tomu, co by normálně dělal, a dopřává si něco trochu jiného se skupinou vynikajících hudebníků." Metal Hammer se k nahrávce vyjádřil také velmi pozitivně a pochválil "nakažlivé předělávky písní UFO aThin Lizzy, které jejich tvůrce inspirovaly v dětství", a dospěl k závěru, že "tohle je divoký triumf s velkým srdcem."
Ačkoli kritizoval texty alba, Classic Rock pochválil zpěváka Richarda Taylora a kytaristu Grahama Leslieho a dospěl k závěru, že British Lion je album, které je jak přesně takové, jaké byste očekávali, a mnohem lepší. Artistdirect udělil desce plný počet bodů a uvedl, že co se týče skladatelů, je Harris na úrovni Jimmyho Page a Tonyho Iommiho, a jeho nové album British Lion to dokazuje desetkrát.
Druhé album kapely s názvem The Burning vyšlo 17. ledna 2020. Předcházely mu singly "Spit Fire" z 26. října 2018, "Lightning" z 31. října 2019 a titulní skladba "The Burning" z 13. prosince 2019.
Kerrang! se vyjádřil hlavně k vokálům na albu. V magazínu uvedli: "Debut kapely byl spíše křtem ohněm pro zpěváka Richarda Taylora, který musel čelit předvídatelné, ale zbytečné kritice, přirovnávající ho k Bruci Dickinsonovi ze Stevovy "druhé" kapely. Na celém albu The Burning zpívá, jako by chtěl něco dokázat. Výmluvnou známkou frontmanova rostoucího sebevědomí je píseň "Elysium" - skladba, která se může pochlubit zabijáckým refrénem, ale ještě lepší závěrečnou pasáží, kdy přes bobtnající sborovou sekci vytasí sérii naprosto mohutných tónů. Stejně působivá je i jeho schopnost vytěžit z písně emoce. Ať už komunikuje se ztracenými dušemi v "Lightning", nebo nabízí útěchu v bližší "Native Son", často přináší do popředí dojemný pocit křehkosti. Je zřejmé, že tento konkrétní lev má k dispozici víc než jen drápy."
Metal Temple album ohodnotil známkou 9/10 se slovy: "The Burning je přesně takové, jaké by mělo být druhotinové album. Pokračování s nadšením, růstem a vývojem. Harris je jako obvykle podmanivě basově úderný a brilantní. Dvojitý kytarový útok Hawkinse a Leslieho je na místě, Dawsonovy bicí jsou přesné a dobře zvládnuté. Taylorův vokál dodává formuli závěrečnou vrstvu jistoty, která vše zpečeťuje. The Burning britských lvů je osvěžující ve svém vyprávění a naznačuje ještě lepší příběhy v budoucnosti."
Classic Rock album ohodnotil známkou 4/5 a domnívá se, že album zní podstatně úderněji a silněji než jeho předchůdce a zároveň dává jasně najevo, že se British Lion vyvinuli v ohnivý a charakterní soubor s vlastní silnou identitou. Recenze pokračovala konstatováním: "Stále se tu pevně pohybujeme na území tradičního rocku a Harrisova láska k UFO a Golden Earring zůstává stejně vesele nápadná jako vždy, ale díky jasnějšímu, svižnějšímu zvuku a nezaměnitelným náznakům uvolněnosti a šviháctví vše od svižně povznášející titulní skladby až po zádumčivý hukot "Bible Black" jiskří svěžestí a podivně mladistvým elánem."
Album bylo zvoleno albem roku Paulem Stenningem pro BraveWords
Svou první ženu Lorraine Juryovou Steve znal vlastně už ze školy, ale chodit spolu začali prý někdy kolem roku 1977. Svatba se konala o šest let později 29.12. 1983. Po necelých deseti letech, v roce 1993 se rozvedli. Později řekl, že to bylo pravděpodobně nejtěžší období, kterému kdy čelil, a změnám v jeho osobním životě je připisována inspirace pro náladu následujícího alba Iron Maiden, kterýn bylo The X Factor z roku 1995. Harris má s Lorraine čtyři děti. Tři dcery Lauren, Kerry, Faye a syna George.
Harrisova nejstarší dcera Lauren (narozená 6.7.1984) je zpěvačka a klasicky vzdělaná herečka. Po ukončení základního a středoškolského vzdělání na Saint Nicholas School v Old Harlow v Essexu navštěvovala Harris Leventhorpe School v Sawbridgeworthu v hrabství Hertfordshire, kde získala maturitu, včetně divadelních studií.
Svou hudební kariéru začala Harrisová v roce 2005 zpíváním v hospodách, poté nahrála demo materiál pro Russe Ballarda a v roce 2008 absolvovala turné s Iron Maiden a vydala své debutové album Calm Before The Storm, na kterém hrál a které spoluprodukoval její otec. Od roku 2010 Harrisová koncertovala se svou novou hardrockovou kapelou Six Hour Sundown a vystupovala na místech ve Velké Británii i na evropských festivalech Graspop, Download a Sonisphere. Rozjela také nový hudební projekt Kingdom of I, na kterém spolupracuje s autorem písní Davem Stewartem a bubeníkem Shauneym Reckem.
Je absolventkou London Academy of Music and Dramatic Art a Oxford School of Drama a účinkovala v mnoha divadelních představeních, přičemž vrcholem byla role Blanche Duboisové v představení Tramvaj do stanice Touha. Objevila se také v celovečerním filmu Adrift in Soho.
Harrisův nejstarší syn George hraje na kytaru v kapele The Raven Age, která byla předskokanem na světovém turné The Book of Souls World Tour skupiny Iron Maiden v roce 2016 a také na turné Legacy of the Beast 2019.
Harrisova druhá nejstarší dcera Kerry pracuje jako asistentka produkce skupiny Iron Maiden a třetí nejstarší dcera Faye píše pro magazín HuffPost o módě.
Dvě děti má Steve také se svou současnou partnerkou Emmou.
Od 80. let 20. století vlastnil Harris památkově chráněnou budovu II. stupně v Sheeringu v Essexu, na jejímž pozemku si vybudoval vlastní nahrávací a střihové studio "Barnyard". Nemovitost o rozloze devíti akrů byla prodána v březnu 2022, poté co byla několik let na trhu za 3 950 000 liber. Nyní žije Harris především na Bahamách.
Kromě hraní na baskytaru a psaní hudby a textů zastával Steve Harris v kapele řadu dalších rolí, věnoval se například hudební produkci, mixu, režii a střihu videoklipů a koncertních záznamů.
Ačkoli hrál na klávesy už v roce 1988 na albu Seventh Son of a Seventh Son spolu s kytaristou Adrianem Smithem, pravidelně začal přispívat klávesami na studiová alba Iron Maiden až od alba Virtual XI.
Od alba No Prayer for the Dying z roku 1990 Až do alba Virtual XI obstarával klávesy Michael Kenney, Harrisův basový technik, a dodnes tak činí naživo a působí také jako supervizor ve studiu. Spolu s kytaristy Adrianem Smithem a Davem Murrayem experimentoval Harris také se syntezátory na albech Somewhere in Time a Seventh Son of a Seventh Son.
Steve Harris je také známý tím, že se stále více podílel na mixování alb skupiny a produkoval většinu jejich tvorby z 90. let, přičemž nahrávání probíhalo ve studiu, které v té době vlastnil a které se nacházelo ve stodole na jeho pozemku, nazvaném "Barnyard Studios". Od alba Brave New World z roku 2000 již skupina na naléhání Bruce Dickinsona v Barnyardu, který měl podle Dickinsona omezení kvůli své velikosti, nenahrávala a najala Kevina Shirleyho, s nímž Harris spolupracuje jako spoluproducent.
Harris také režíroval a stříhal mnoho koncertních videí skupiny, počínaje Maiden England v roce 1989. Ačkoli to sám neměl v úmyslu, sestříhal také DVD Rock in Rio, protože nebyl spokojen s výsledky, které vytvořil najatý produkční tým skupiny. Při realizaci tohoto projektu se musel sám naučit používat digitální střihový software s vybavením, které si nechal nainstalovat ve studiu Barnyard Studios. Ve střihu pokračoval také u dalšího DVD Death on the Road. Kromě toho se podílel na produkci třinácti videoklipů skupiny, přičemž "Infinite Dreams", "Holy Smoke", "Tailgunner" a "Bring Your Daughter... to the Slaughter" režíroval a stříhal sám.
Jako nadšený fotbalista Harris stále pravidelně hraje fotbal se svým vlastním týmem "Maidonians" a stále fandí West Hamu, s kterým zůstává v kontaktu a má jeho znak na své nejpoužívanější baskytaře Precision Bass. Hraje také tenis a věnuje se fotografování.
Technika - Harris je často považován za jednoho z nejlepších a nejvlivnějších heavymetalových baskytaristů. Nejznámější je jeho "cvalající" styl hry: obvykle osminová nota následovaná dvěma šestnáctinovými notami v rychlém tempu (např, "The Trooper" a "Run to the Hills") nebo osminové trioly, které hraje spíše dvěma prsty než pomocí trsátka. Před hraním si Harris často kříduje prsty, aby se mu tyto rychlé patterny lépe hrály, jak je vidět na bonusovém DVD k albu A Matter of Life and Death.
Harrisova basa je na nahrávkách Iron Maiden často neobvykle výrazně namixovaná; obvykle má zvýrazněné výšky a kompresi, aby zdůraznil atak na strunách. Kytarista Janick Gers k tomu poznamenal: "Steve se to sám naučil tak, že to nikdo nedokáže napodobit. Lidé říkají, že je to jako sólová kytara, ale není to tak. Dává kapele základ a dost se pohybuje, ale je to tón, který má. Steve má způsob slyšení a tón, který se normálně nespojuje s baskytarou, je to spíš rytmická kytara."
Vlivy - Steve Harris byl ovlivněn progresivními rockovými kapelami sedmdesátých let, stejně jako ranými hardrockovými a heavy metalovými kapelami. Inspirovali jej Black Sabbath, Deep Purple, Emerson, Lake & Palmer, Genesis, Jethro Tull, Led Zeppelin, Golden Earring, Pink Floyd, Thin Lizzy, UFO, Uriah Heep, Wishbone Ash nebo Yes. Když Steve Harris hovořil o raném zvuku Iron Maiden, popsal, že kapela používala dvoukytarové harmonie inspirované skupinami Wishbone Ash a Thin Lizzy, složité změny času a nálady od Genesis a Jethro Tull a temné melodické prvky Black Sabbath, Deep Purple a Led Zeppelin. Harrisovu hru na baskytaru ovlivnili mimo jiné Chris Squire z Yes a Pete Way z UFO.
Vybavení - Od počátků Iron Maiden až do současnosti hraje Harris na speciálně lakovanou baskytaru Fender Precision Bass, která se objevuje na každém jejich albu a která od doby, kdy ji začal používat, prošla celkem čtyřmi barevnými změnami. Původně byla bílá, před prvním albem kapely byla změněna na černou, následovala modrá jiskřivá a nakonec bílá s bordó a modrým pruhováním se znakem FK West Ham United. Harris si nechal upravit baskytaru tak, aby obsahovala zrcadlový scratchplate (dopadová plocha pro trsátko popř. ruku), můstky Badass a snímače Seymour Duncan custom Steve Harris Signature SPB-4. Používá vlastní signature sadu plochých strun RotoSound.
V roce 2009 vydala společnost Fender signature baskytaru Steve Harris Precision, která má olšové tělo, modře jiskřivou povrchovou úpravu, zrcadlový scratchplate, snímače Seymour Duncan SPB-1 a můstek Badass II. V roce 2015 pak na trh uvedli přepracovaný model signature baskytary, který nyní obsahuje javorové tělo, bílý povrch s modrými pruhy a znakem West Hamu, můstek Fender High Mass a signature snímač Seymour Duncan SPB-4 Steve Harris, přičemž snímač se prodává i samostatně.
V roce 2005 Metal Hammer uvedl, že používá osm 4x12" skříní Marshall se zesilovači Trace Elliot. Používá také čtyři bezdrátové vysílače Sony WRT 27, což mu umožňuje být na pódiu co nejvíce mobilní. Jeho signálový řetězec v roce 2000 zahrnoval také předzesilovač Trace Elliot a kompresor DBX.
| Album | Rok vydání |
|---|---|
| Iron Maiden | 1980 |
| Killers | 1981 |
| The Number of the Beast | 1982 |
| Piece of Mind | 1983 |
| Powerslave | 1984 |
| Somewhere in Time | 1986 |
| Seventh Son of a Seventh Son | 1988 |
| No Prayer for the Dying | 1990 |
| Fear of the Dark | 1992 |
| The X Factor | 1995 |
| Virtual XI | 1998 |
| Brave New World | 2000 |
| Dance of Death | 2003 |
| A Matter of Life and Death | 2006 |
| The Final Frontier | 2010 |
| The Book of Souls | 2015 |
| Senjutsu | 2021 |
| British Lion | 2012 |
| The Burning | 2020 |
| Calm Before the Storm | 2008 |
| Blown (jako producent) | 2002 |
