Mellotron je elektromechanický polyfonní klávesový nástroj. Technicky je nástupcem Chamberilnu, vůbec prvního klávesového sampleru. Vyvinut byl na počátku šedesátých let dvacátého století v anglickém Birminghamu. Nástroj používá banky předem nahraných magnetických pásek. Na každé pásce je vzorek dlouhý zhruba osm sekund a každá je přiřazena právě jedné klávese. Při stisku klávesy se začne patřičná páska přehrávat. Po uvolnění klávesy se páska rychle převine na začátek, nefunguje tedy jako nekonečná smyčka. Toto řešení společně s nedokonalostmi jako nepravidelnost pohybu pásku a zkreslení hlav dávalo vzniknout velmi originálnímu zvuku Mellotronu, oblíbenému mezi experimentujícími hudebníky.
Mellotron využívá stejnou koncepci jako sampler, ale zvuk generuje pomocí analogových nahrávek na audiokazetu. Po stisknutí klávesy se připojená páska přitlačí k přehrávací hlavě jako v magnetofonu. Zatímco klávesa zůstává stisknutá, páska se přetáhne přes hlavu a přehraje se zvuk. Po uvolnění klávesy pružina stáhne pásku zpět do původní polohy.
Na nástroji je k dispozici celá řada zvuků. U starších modelů je nástroj rozdělen na 'sólové' a 'rytmické' sekce. Na výběr je šest 'stanic' rytmických zvuků, z nichž každá obsahuje tři rytmické stopy a tři stopy výplní. Výplňové stopy lze také míchat dohromady. Podobně je na výběr šest 'sólových' stanic, z nichž každá obsahuje tři 'sólové' nástroje, které lze míchat. Uprostřed Mellotronu je tlačítko ladění, které umožňuje měnit výšku tónu (v případě rytmických stop tempo). Pozdější modely nemají koncept stanic a mají jediný knoflík pro výběr zvuku spolu s ovladačem ladění. Do rámečku, který obsahuje kazety je možné vkládat rámečky s různými zvuky.
Ačkoli byl Mellotron navržen tak, aby reprodukoval zvuk původního nástroje, přehrávání pásky vytváří drobné výkyvy ve výšce tónu (wow a flutter) a amplitudě, takže tón zní při každém přehrání mírně odlišně. Silnějším stisknutím klávesy se hlavice dostává do kontaktu pod větším tlakem, a to do té míry, že Mellotron reaguje na sílu doteku.
Dalším faktorem ovlivňujícím zvuk Mellotronu je skutečnost, že jednotlivé tóny byly nahrávány izolovaně. Pro hudebníka zvyklého hrát v orchestru to bylo neobvyklé a znamenalo to, že neměl proti čemu intonovat. Významný violoncellista Reginald Kirby odmítl snížit ladění svého violoncella, aby pokryl spodní rozsah Mellotronu, a tak jsou spodní tóny ve skutečnosti hrány na kontrabas. Podle autora knihy Mellotron Nicka Awdeho obsahuje jeden tón smyčcových zvuků zvuk škrábání židle v pozadí.
Původní Mellotrony byly určeny k domácímu použití nebo do klubů a nebyly určeny pro koncertní kapely. Dokonce i pozdější M400, který byl navržen tak, aby byl co nejpřenosnější, vážil více než 122 liber (55 kg). Spolehlivosti nástroje škodil také kouř, kolísání teplot a vlhkost. Přesuny přístroje mezi chladnými skladovacími prostory a jasně osvětlenými pódii mohly způsobit, že se pásky na kaptanu roztáhly a zasekly. Leslie Bradley vzpomíná, že když dostal některé Mellotrony do opravy, vypadaly, 'jako by na nich kovář tvaroval podkovy'. Stisknutí příliš mnoha kláves najednou způsobilo, že se motorek táhl, což mělo za následek, že tóny zněly ploše. Dave Kean, odborník na opravy Mellotronů, zase doporučuje, aby se starší Mellotrony nepoužívaly ihned po období nečinnosti, protože hlavy pásků se mohou při skladování zmagnetovat a při přehrávání zničit nahrávky na nich.
Ačkoli se páskové samplery již dříve zkoumaly ve vývojových studiích, první komerčně dostupné klávesové páskové nástroje postavil a prodával v 60. letech kalifornský Harry Chamberlin. Koncept Mellotronu vznikl, když Chamberlinův obchodní zástupce Bill Fransen přivezl v roce 1962 do Anglie dva Chamberlinovy nástroje Musicmaster 600 a hledal někoho, kdo by vyrobil 70 odpovídajících páskových hlav pro budoucí Chamberliny. Seznámil se s Frankem, Normanem a Lesem Bradleyovými z firmy Bradmatic Ltd, která se zabývá páskovou technikou, a ti mu řekli, že by mohli vylepšit původní design.
Bradleyovi se následně setkali s kapelníkem Ericem Robinsonem, který souhlasil, že pomůže financovat nahrávání potřebných nástrojů a zvuků. Společně s Bradleyovými a televizní celebritou Davidem Nixonem založili společnost Mellotronics, aby nástroj uvedli na trh. Robinson byl z Mellotronu obzvláště nadšený, protože měl pocit, že oživí jeho kariéru, která byla v té době na ústupu. Nahrávání zorganizoval v londýnském studiu IBC Studios, které vlastnil společně s Georgem Cloustonem.
Prvním komerčně vyráběným modelem byl Mk I z roku 1963. Následujícího roku byla uvedena na trh aktualizovaná verze Mk II, která obsahovala kompletní sadu zvuků volitelných podle bank a stanic. Nástroj byl drahý, stál 1 000 liber, v době, kdy typický dům stál 2 000-3 000 Kč.
Fransenovi se nepodařilo Bradleyovým vysvětlit, že není vlastníkem konceptu, a Chamberlin byl nešťastný z toho, že někdo v zámoří kopíruje jeho nápad. Po jistém napětí mezi oběma stranami byla v roce 1966 uzavřena dohoda, podle níž obě strany pokračovaly ve výrobě přístrojů nezávisle. V roce 1970 se Bradmatic přejmenoval na Streetly Electronics.
V roce 1970 byl uveden na trh model M400, který obsahoval 35 not (G-F) a odnímatelný rámeček na pásku. Prodalo se ho přes 1 800 kusů. Počátkem 70. let byly stovky nástrojů montovány a prodávány společností EMI na základě exkluzivní licence. Po finančním sporu a sporu o ochrannou známku prostřednictvím americké distribuční smlouvy získala jméno Mellotron americká společnost Sound Sales. Ve stejné době vyráběla společnost Streetly Electronics mobilní verzi modelu 400 - Novatron T550. V polovině 80. let utrpěly Sound Sales i Streetly Electronics vážné finanční potíže a ztratily trh ve prospěch syntezátorů a polovodičových elektronických samplerů, čímž se Mellotron stal v podstatě zastaralým. V roce 1986 společnost zanikla a Les Bradley vyhodil většinu výrobního zařízení do kontejneru. Od roku 1963 do ukončení činnosti společnosti Streetly bylo vyrobeno přibližně 2 500 kusů.
Společnost Streetly Electronics byla následně obnovena synem Lese Bradleyho Johnem a Martinem Smithem. Po smrti Lese Bradleyho v roce 1997 se rozhodli obnovit činnost na plný úvazek jako podpůrný a renovační podnik. V roce 2007 se zásoby dostupných přístrojů k opravě a renovaci zmenšovaly, a tak se rozhodli postavit nový model, kterým se stal M4000. Tento nástroj kombinoval vlastnosti několika předchozích modelů a měl uspořádání a šasi jako M400, ale digitální volič bank, který napodoboval mechanický originál v Mk II.
Prvním významným hudebníkem, který použil Mellotron, byl varietní pianista Geoff Unwin, kterého Robinson v roce 1962 najal, aby propagoval používání tohoto nástroje. Unwin tvrdil, že automatické doprovody na levé klávesnici Mk II mu umožňovaly poskytovat dokonalejší vystoupení, než jaká mu umožňovaly jeho vlastní základní klavírní dovednosti.
Dřívější jednotky Mk II z 60. let byly vyráběny pro domácí použití a vlastnosti nástroje přilákaly řadu celebrit. Mezi prvními majiteli Mellotronu byli princezna Margaret, herec Peter Sellers, jordánský král Husajn a zakladatel scientologie L. Ron Hubbard (jehož Mellotron byl instalován v hlavní britské kanceláři scientologické církve v Saint Hill Manor).
Poté, co se na ně společnost Mellotronics zaměřila jako na potenciální zákazníky, se o možnosti přístroje začala zajímat BBC, která doufala, že jí umožní zvýšit výkon v Radiophonic Workshop. V roce 1963 byly zakoupeny dva na zakázku vyrobené modely vybavené zvukovými efekty, ale v Radiophonic Workshop nebyli nadšeni a problémy s kolísající rychlostí pásku a šumem znamenaly, že zvuk neodpovídal profesionální kvalitě vysílání. Nakonec skončily v knihovně BBC FX3.
Za prvního rockového hudebníka je považován britský multiinstrumentalista Graham Bond, který od roku 1965 nahrával na Mellotron. Prvním hitem, v němž se objevil Mellotron Mk II, byla píseň "Baby Can It Be True", kterou Bond s tímto strojem živě předvedl při televizním vystoupení, přičemž ke spouštění pásků ze svých varhan Hammond používal solenoidy. Více partů Mellotronu pak kapela zařadila do svého následujícího singlu "Ha! Ha! Said the Clown".
Mike Pinder, který pracoval počátkem 60. let 18 měsíců jako tester ve firmě Streetly Electronics, byl okamžitě nadšen možnostmi tohoto nástroje. Po vyzkoušení klavíru a varhan Hammond se rozhodl pro Mellotron jako nástroj své kapely Moody Blues. Zakoupil použitý model z Fort Dunlop Working Men's Club v Birminghamu a hojně ho používal na všech albech od Days of Future Passed (1967) po Octave (1978). Pinder říká, že s Mellotronem seznámil Johna Lennona a Paula McCartneyho a každého z nich přesvědčil, aby si ho koupili. Beatles si stroj pronajali a použili ho na svém singlu "Strawberry Fields Forever", který nahráli v různých záběrech mezi listopadem a prosincem 1966. Autor Mark Cunningham popisuje part ve "Strawberry Fields Forever" jako pravděpodobně nejslavnější Mellotronovou figuru všech dob. Ačkoli producent George Martin nebyl nástrojem přesvědčen a popsal jej 'jako by neandrtálský klavír oplodnil primitivní elektronickou klávesnici', pokračovali ve skládání a nahrávání s různými Mellotrony na albech Magical Mystery Tour (1967) a The Beatles (1968, známé také jako Bílé album). McCartney dále používal Mellotron sporadicky ve své sólové kariéře.
V psychedelické éře se tento nástroj stal populárnějším mezi rockovými a popovými kapelami, kterým dodával, jak říká autor Thom Holmes, strašidelný, nadpozemský zvuk. Brian Jones z Rolling Stones hrál na mellotron v několika písních své kapely v letech 1967-68. Patří mezi ně například "We Love You", She's a Rainbow", "2000 Light Years from Home" a "Jigsaw Puzzle".
Mezi dalšími umělci, využívajícími Mellotron v šedesátých letech, byli Pink Floyd, Jimi Hendrix, Deep Purple, Donovan, Procol Harum nebo Cream.
Mellotron se stal klíčovým nástrojem progresivního rocku. King Crimson si při svém vzniku v roce 1969 koupili dva Mellotrony. i když si byli vědomi Pinderova přínosu pro Moody Blues a nechtěli znít podobně. Došli ale k závěru, že neexistuje jiný způsob, jak vytvořit orchestrální zvuk. Na nástroj původně hrál Ian McDonald a následně po McDonaldově odchodu Robert Fripp. Pozdější člen David Cross vzpomínal, že na mellotron nijak zvlášť hrát nechtěl, ale měl pocit, že to je prostě to, co jako člen kapely musí dělat.
V roce 1971 koupil od Frippa mellotron, který podle něj předtím používali King Crimson, Tony Banks, aby ho mohl používat ve skupině Genesis. Rozhodl se k nástroji přistupovat jinak a později prohlásil, že jej na pozdějších albech používal stejným způsobem jako syntezátorový pad. Jeho úvod bez doprovodu ke skladbě "Watcher of the Skies" na albu Foxtrot (1972), hraný na Mk II s kombinací smyčců a dechů, se stal natolik významným, že Streetly Electronics poskytl zvuk "Watcher Mix" s M4000. Banks tvrdí, že má Mellotron stále uložený, ale necítí se na to, aby ho používal, protože obecně dává přednost používání nejmodernější techniky. Woolly Wolstenholme z Barclay James Harvest si pořídil M300, který používal především pro smyčcové zvuky, a v živém hraní na M400 pokračoval až do roku 2000 i v reformované kapele.
Rick Wakeman hrál na Mellotron v hitu Davida Bowieho "Space Oddity" z roku 1969. Protože dříve bylo obtížné udržet melodii, objevil Wakeman způsob, jak toho dosáhnout pomocí speciálního prstokladu.
Mellotron hojně využívala německá elektronická skupina Tangerine Dream v 70. letech na albech Atem (1973), Phaedra (1974), Rubycon (1975), Stratosfear (1976) a Encore (1977). Koncem sedmdesátých let použilo francouzské duo Space Art Mellotron při nahrávání svého druhého alba Trip in the Centre Head, v roce 1983 požádal Christopher Franke Mellotronics, zda by nemohli vyrobit digitální model, protože skupina přešla k používání samplerů.
V sedmdesátých letech využívaly Mellotron i další skupiny hrající progresivní rock, např. The Alan Parsons Project, Yes, Strawbs, Hawkwind, Rush nebo Led Zeppelin.
Ačkoli se Mellotron v 80. letech 20. století příliš nepoužíval, řada kapel jej uváděla jako významný nástroj. Jednou z mála britských postpunkových skupin, která tak učinila, byla Orchestral Manoeuvres in the Dark, která jej hojně využívala na svém platinovém albu Architecture & Morality z roku 1981. Andy McCluskey uvedl, že Mellotron použili proto, že začali narážet na omezení levných monofonních syntezátorů, které do té doby používali. Koupil si z druhé ruky M400 a byl okamžitě ohromen zvukem smyčců a sboru.
Dave Gregory z XTC vzpomíná, že když v 70. letech vyrůstal, vídal kapely, které používaly Mellotron, a myslel si, že by to byl zajímavý doplněk zvuku skupiny. V roce 1982 si koupil model z druhé ruky za 165 liber a poprvé ho použil na albu Mummer (1983). Martin Orford z IQ si koupil M400 z druhé ruky a používal ho především kvůli vizuálnímu dojmu, nikoli kvůli hudební kvalitě nebo pohodlí.
Mellotron se znovu objevil v roce 1995 na albu Oasis (What's the Story) Morning Glory?. Na tento nástroj hráli v několika skladbách jak Noel Gallagher, tak Paul Arthurs, ale obzvláště výrazné bylo použití zvuku violoncella v hitu "Wonderwall". Objevuje se také na singlu "Go Let It Out" z roku 2000. Radiohead v roce 1997 požádali Streetly Electronics, aby pro ně jeden model zrestaurovali a opravili, a nahráli s ním několik skladeb pro své album OK Computer (1997). Francouzské elektronické duo Air hojně využívalo M400 na svých dvou prvních albech Moon Safari z roku 1998 a The Virgin Suicides z roku 1999.
V devadesátých letech zájem o zvuk Mellotronu znovu vzrostl. Na svých nahrávkách jej použily skupiny U2, Marillion, Soundgarden, The Smashing Pumpkins, Faith No More, Porcupine Tree, The Flower Kings nebo Paul Weller či Lenny Kravitz. V roce 1997 jej na svém turné hojně používal Jean-Michel Jarre.
Ryo Okumoto ze Spock's Beard je fanouškem Mellotronu a tvrdí, že charakterizuje zvuk kapely. Steven Wilson z Porcupine Tree si pořídil jeden ze starých Mellotronů King Crimson a v roce 2013 předvedl ukázku tohoto nástroje na oslavě jeho 50. výročí.
Alternativní verze Mellotronu vyráběla konkurence od počátku do konce 70. let. Mattel Optigan byl hračkový keyboard určený pro domácí použití, který přehrával zvuky pomocí optických disků. V roce 1975 následoval Vako Orchestron, který využíval profesionálněji znějící verzi stejné technologie. Používal ho Patrick Moraz. Birotron byl podobný koncept založený na osmistopých kazetách, který používal Wakeman.
Ze skupin, využívajících Mellotron na začátku nového století, lze jmenovat Dream Theater, Spock's Beard, System of a Down, The Strokes, Opeth, The Ataris nebo Hooverphonic.
Mk I (1963) - dvojitý manuál (35 not na každé). Velmi podobný Chamberlin Music Master 600. Bylo vyrobeno asi 10 kusů.
Mk II (1964) - dvojitý manuál. Na každém manuálu 35 tónů. Skříň varhanního typu, dva 12palcové vnitřní reproduktory a zesilovač. Hmotnost 160 kg. Bylo vyrobeno asi 160 kusů.
Konzola FX (1965) - dvojitý manuál se zvukovými efekty. Navržen tak, aby byl tišší a stabilnější než Mk II, s jiným stejnosměrným motorem a polovodičovým zesilovačem.
M300 (1968) - jednoduchý manuál s 52 notami, 35 notovou melodickou sekcí a menší doprovodnou sekcí pro levou ruku, některé s ovládáním výšky tónu kolečkem, některé bez něj. Bylo vyrobeno asi 60 kusů ve dvou verzích.
M400 (1970) - 35-notový manuál. Nejběžnější a nejpřenosnější model. Bylo vyrobeno asi 1800 kusů. Má tři různé zvuky na jeden rámeček.
EMI M400 (1970) - speciální verze M400 vyráběná hudební společností EMI ve Velké Británii na základě licence firmy Mellotronics. Bylo vyrobeno 100 kusů tohoto modelu.
Mark V (1975) - dvoumanuálový Mellotron s vnitřnostmi dvou M400 a dalšími tónovými a ovládacími funkcemi[8], vyrobeno jich bylo asi devět.
Novatron Mark V (1977) - stejný jako Mellotron Mark V, ale pod jiným názvem.
Novatron 400 (1978) - stejně jako výše; Mellotron M400 s jiným výrobním štítkem.
T550 (1981) - odlehčená verze Novatronu 400.
4 Track (1980) - velmi vzácný model; bylo jich vyrobeno jen asi pět.
Mark VI (1999) - vylepšená verze modelu M400. První Mellotron, který byl vyroben od dob Streeta.
Mark VII - v podstatě vylepšený Mark V. Stejně jako Mark VI se vyráběl v nové továrně ve Stockholmu.
Skellotron (2005) - M400 v průhledné skleněné skříni. Byl vyroben pouze jeden kus.
M4000 (2007) - jeden manuál, 24 zvuků. Vylepšená verze Mk II s cyklickým mechanismem. Vyrobeno společností Streetly Electronics.