Twisted Sister byla americká heavymetalová skupina původem z Ho-Ho-Kus ve státě New Jersey, později působící na Long Islandu ve státě New York. Mezi jejich nejznámější písně patří "We're Not Gonna Take It" a "I Wanna Rock", k nimž byly natočeny videoklipy, které se vyznačovaly smyslem pro slapstickový humor.

Ačkoli je kapela Twisted Sister někdy považována za glam metal kvůli používání make-upu, Snider považuje tento termín za nevhodný. Twisted Sister se také umístili na 73. místě v žebříčku 100 největších umělců hard rocku sestavovaném televizní stanicí VH1.

Skupina Silver Star, která se záhy přejmenovala na Twisted Sister, vznikla poté, co byl koncem prosince 1972 John Segall, obyvatel Manhattanu (později přejmenovaný na "Jay Jay French") přibrán ke "třpytivé kapele" na základě konkurzu v "kapelním domě", který se nacházel v Ho-Ho-Kus v New Jersey. Silver Star byla výtvorem bubeníka Mela Andersona (Mel Star) jako "newjerseyská verze New York Dolls", kterou tvořili Billy Diamond (sólová kytara), Wayne Brown (zpěv a kytara), Tony Bunn (baskytara) a Steve Guarino (klávesy). Ve stejné době, kdy skupina vznikla, byl bratr Mela Stara, Al Anderson, kytaristou skupiny Bob Marley and the Wailers. Segallovi se název "Silver Star" nelíbil a prosadil jeho změnu. Po Waynu Brownovi, který brzy odešel, nastoupil zpěvák Michael O'Neill a ten přišel na zkoušce na Valentýna v únoru 1973 s názvem Twisted Sister. Spolu se změnou názvu přišly i některé stylové změny, které nakonec vyústily ve smírný rozchod některých členů. Baskytarista Tony Bunn a klávesista Steve Guarino odešli brzy po prvním zpěvákovi Brownovi. Další sestavu kapely tvořili kytarista Billy Diamond, bubeník Mel Star, Johnny Heartbreaker (brzy si změnil jméno na Jay Jay French) a nový baskytarista Kenneth Harrison Neill.

Kapela si okamžitě našla práci a začala hrát šest večerů týdně (většinou ve stejném klubu po celý týden). Na léto 1973 si skupina zajistila rezidenci v klubu Mad Hatter v East Quogue ve státě New York . Skupina zde odehrála 78 koncertů a hrála i na dalších místech. Do prosince 1974, kdy se tato první verze skupiny rozpadla, odehrál Jay Jay již téměř 600 večerů a asi 3000 vystoupení, protože skupina hrála pět 40minutových koncertů za večer, každý s výměnou kostýmů, přičemž některé končily až v osm hodin ráno následujícího dne.

Druhá verze kapely vyměnila zpěváka (Rick Prince) a kytaristu (Keith Angel) a pokračovala několik měsíců v roce 1975, než se zpěvák Rick Prince nedostavil na zkoušku. Při třetí změně sestavy převzal Jay Jay zpěv a manažerské povinnosti. Kapela se rozpadla po víkendu Labor Day 1975. V říjnu 1975 začala čtvrtá verze kapely hrát po klubech. Jay Jay najal bývalého kamaráda ze střední školy Eddieho Ojedu, který se připojil jako spoluzpěvák a druhý kytarista, a bubeníka Kevina Johna Grace získal po přečtení inzerátu, který Kevin podal ve Village Voice. Baskytarista Kenny Neill (Kenneth Harrison Neill) zůstal a doplnil sestavu. Kapela se vydala glamrockovým směrem, ovlivněným Davidem Bowiem, Slade, Mott the Hoople, Rolling Stones a New York Dolls. Hráli v místních klubech, ale živořili v relativní neznámosti. Mnoho bývalých členů kapely bylo vyhozeno nebo z ní odešlo a mělo určité problémy s ostatními členy, například s Jay Jay Frenchem.

V únoru 1976 se Jay Jay na návrh agenta skupiny Kevina Brennera nechal slyšet, že kapela může dojít jen tak daleko, aniž by byla schopna hrát coververze písní Led Zeppelin. Kevin vyzval Jay Jaye, aby najal Dannyho Snidera (Dee Snider), který působil ve skupinách Peacock a Heathen. Danny si na Jay Jayův návrh změnil jméno na Dee a tím začala sestava TS číslo šest. Tato verze vydržela pouhých šest týdnů, když odešel bubeník Kevin John Grace. Když 1. dubna 1976 nastoupila verze sedm s novým bubeníkem Tonym Petrim, skupina se vydala těžším hudebním směrem, ovlivněným Black Sabbath, Led Zeppelin, Slade a Alice Cooperem. V roce 1978 se Kenny Neill po odvykací kůře od alkoholismu stal znovuzrozeným křesťanem; jeho farnost však měla námitky proti jeho účasti v kapele, kterou považovala za satanistickou. Po jeho odchodu kapela přijala na jeho místo baskytaristu skupiny Dictators Marka Mendoze.

Pro heavy metalový zvuk se skupina rozhodla v roce 1978, kdy začala nahrávat své demosnímky. Dva z demosnímků se dostaly na kompilační alba newyorského klasického rockového rádia WBAB a později byly znovu nahrány na první dvě alba skupiny. Legendárními se staly scénky s účastí publika "Sweet Jane Gong Show" a "Death to Disco". Kapela lámala rekordy v návštěvnosti velkých hal v oblasti Tri-State a její rostoucí fanouškovská základna začala používat název "S.M.F.F.O.T.S.", tedy Sick Motherfucking Friends Of Twisted Sister, později zkrácený na "S.M.F." jako "Sick Mother Fuckers". NME informoval, že Twisted Sister vyprodali newyorské Palladium s kapacitou 3 000 diváků na koncertě 16. března, aniž by měli nahrávací smlouvu nebo rádiové vysílání. Hysterie fanoušků a zdánlivě "ztracené umění zábavy" se brzy staly charakteristickým znakem show TS.

Po vyprodání Palladia začala skupina agresivně usilovat o nahrávací smlouvu s cílem dostat se z klubového okruhu před jeho hrozícím kolapsem v důsledku nadcházející změny věku pro pití alkoholu z 18 na 21 let. Skupina tehdy uzavřela nahrávací smlouvu s vydavatelstvím Secret Records.

V letech 1979 až 1982 prošla kapela ještě třemi změnami v sestavě. Bubeník Joey Brighton nahradil Tonyho Petriho, Brightona vystřídal bývalý bubeník Dictators Richie Teeter a nakonec 1. dubna 1982 Teetera nahradil AJ Pero, tři dny v roce 1982 byl ve skupině také budoucí bubeník Shark Island a The Scream Walt Woodward III.

Kapela založila vlastní firmu na výrobu triček a nahrávací společnost a vydala dva singly, které se nakonec dostaly i do Velké Británie a upoutaly pozornost Martina Hookera, prezidenta nezávislého vydavatelství Secret Records. Jay Jay zůstal manažerem až do roku 1981, načež najal Marka Pumu, místního promotéra, aby skupinu řídil. Tato sestava (Dee Snider, Jay Jay French, Eddie Ojeda, Mark Mendoza a A.J. Pero) je považována za "oficiální sestavu Twisted Sister", protože tato verze má na svědomí téměř všechna studiová alba, singly, videoklipy a DVD. Na popud dvou reportérů z časopisů Sounds a Kerrang! opustili Twisted Sister New York, aby si našli vydavatelství ve Velké Británii. Tam v dubnu 1982 konečně podepsali smlouvu s malým britským vydavatelstvím Secret Records, které se zabývalo především punkem.

V červnu 1982 vydala skupina na značce Secret Records své první EP Ruff Cuts, na kterém stále hrál Tony Petri na bicí. Krátce poté následovalo první studiové album skupiny Under the Blade, které produkoval Pete Way z UFO. Navzdory poměrně nízké kvalitě produkce se album stalo ve Velké Británii undergroundovým hitem a zajistilo skupině dostatečné uznání, aby mohla předskakovat takovým metalovým kapelám, jako jsou Motörhead. Album mělo celkově syrový metalový zvuk a obsahovalo "Tear It Loose", velmi rychlou speedmetalovou skladbu s kytarovým sólem "Fast" Eddieho Clarkea z Motörhead. Plánovalo se vydání dalšího singlu, budoucího hitu "We're Not Gonna Take It", ale vydavatelství Secret Records zkrachovalo dříve, než Snider stihl dokončit text. "We're Not Gonna Take It" se později stal jedním z nejlepších singlů.

Po vystoupení v hudebním televizním pořadu The Tube kapelu oslovila společnost Atlantic Records a podepsala s ní smlouvu. Atlantic byl jedním z vydavatelství, které Twisted Sister odmítlo. První LP kapely pod Atlanticem, You Can't Stop Rock 'n' Roll, produkované Stuartem Eppsem, vyšlo v roce 1983 a obsahovalo britský hit č. 19 "I Am (I'm Me)". Z produkčního hlediska znělo album lépe než jeho předchůdce a bylo stejně těžké. Po úspěchu alba se společnost rozhodla kapelu intenzivněji propagovat. K titulní skladbě "You Can't Stop Rock'n'Roll" byl natočen videoklip, který se měl stát prvním ze série komediálních videoklipů, jež skupinu zpopularizovaly.

Mezinárodní věhlas přišel pro Twisted Sister, když se 10. května 1984 v obchodech objevila třetí LP deska skupiny, Stay Hungry. Během úspěšného turné kapelu podpořila mladá Metallica. Do léta 1985 se desky Stay Hungry prodalo více než dva miliony kusů a v následujících letech se jí prodalo více než tři miliony. Zůstává největším úspěchem kapely.

Videoklipy k hitům "We're Not Gonna Take It" (hit č. 21 ve Spojených státech) a "I Wanna Rock" (č. 68 ve Spojených státech) běžely téměř nepřetržitě na MTV. Fotbalový tým Naperville Central High School trénoval se skupinou Stay Hungry během sezóny 1984-1985. Známý surrealistický komediální film Pee-wee's Big Adventure (Velké dobrodružství Pee-weeho) to dotáhl ještě dál, když se kapela objevila při natáčení fiktivního videoklipu k písni "Burn In Hell" v kulisách Warner Bros. jen proto, aby ji vyrušil procházející Pee-wee Herman. Přestože videa měla komediální charakter, objevovalo se v nich násilí vůči rodičům a učitelům, což kapelu podrobilo silné kritice ze strany konzervativních organizací. V roce 1985 byla skupina "vyznamenána" organizací PMRC. Jejich písně "Under the Blade" a "We're Not Gonna Take It" byly výslovně zmíněny v souvisejících senátních slyšeních. Snider spolu s Johnem Denverem a Frankem Zappou během těchto slyšení 19. září 1985 vypovídal před senátním výborem.

9. listopadu 1985 vydala skupina své čtvrté studiové album Come Out and Play, které produkoval Dieter Dierks. Nebylo zdaleka tak úspěšné jako jeho předchůdce, i když kapele vyneslo zlatou certifikaci za prodej 500 000 kopií. Někteří spekulují, že neúspěch byl částečně způsoben tím, že se MTV rozhodla nevysílat videoklip k písni "Be Chrool to Your Scuel" s odůvodněním, že je graficky urážlivý. V písni hostovali například Alice Cooper (který si zahrál i v klipu), Brian Setzer, Clarence Clemons a Billy Joel. Turné na podporu alba bylo téměř fiaskem, s nízkou návštěvností a mnoha zrušenými koncerty. Ani opětovné vydání remixu Under the Blade společností Atlantic nepomohlo kapele obnovit její popularitu. Come Out and Play bylo jedním z prvních CD, které se přestalo prodávat.

Po skončení turné odešel Pero do Cities. Nahradil ho bývalý bubeník skupiny Good Rats Joey "Seven" Franco. Přezdívka "Seven" pochází z toho, že byl sedmým bubeníkem kapely.

V roce 1986 se Snider pustil do sólového projektu, údajně oslovil budoucího kytaristu Iron Maiden Janicka Gerse, ale nevyšlo to. Janick na to vzpomíná takto: "Zavolal mi a povídali jsme si, ale já si pamatuju, že jsem mu řekl: 'V žádném případě se nebudu líčit nebo něco takového, na tyhle sračky prostě nejsem.' Ale popovídali jsme si a vypadal jako docela milý kluk. Ale už se mi neozval."

Snider pak nahrál album, na kterém Franco programoval bicí automat a na kterém se podílelo několik session muzikantů, například Reb Beach na kytaru, Kip Winger (těsně předtím, než založili skupinu Winger) a Steve Whiteman ze skupiny Kix. Vydavatelství Atlantic Records jej odmítlo vydat, pokud nebude označeno jako album Twisted Sister. A tak 13. srpna 1987 debutovalo album Love Is for Suckers. Ačkoli se skupina nahrávání neúčastnila, na obalu alba bylo uvedeno, jako by se ho účastnila, a skupina některé písně zahrála i na následných koncertech. Produkce Beau Hilla dodala albu velmi vybroušený popmetalový zvuk. Členové skupiny také odstranili make-up, který nosili od svých začátků. Videoklip k hlavnímu singlu "Hot Love", v němž se členové kapely objevili bez make-upu, měl na MTV mírný úspěch. Z komerčního hlediska však bylo album naprostým propadákem a mnoho metalových fanoušků kapely bylo popovým zvukem zklamáno. Dne 12. října 1987, téměř dva měsíce po vydání Love Is for Suckers, Snider opustil skupinu, nahrávací společnost zrušila smlouvu a Twisted Sister se rozpadli. Veřejné oznámení o zániku skupiny přišlo v lednu 1988.

Po rozpadu skupiny se její bývalí členové věnovali různým projektům:

Snider založil Desperado, Widowmaker a SMF. Ve skupině Widowmaker hrál na bicí také Joey Franco. Snider také napsal scénář a hrál ve filmu Strangeland.

Ojeda se připojil ke Scarerow a poté založil skupinu Prisoners of War. Pracoval také jako session kytarista a kytarový instruktor.

French přestal vystupovat s výjimkou několika hostování. Založil French Management a produkoval první stejnojmenné album alternativní metalové skupiny Sevendust.

Mendoza se krátce připojil k Blackfoot. Poté působil jako producent a manažer. Příležitostně se věnoval také sólovým projektům.

Pero se podílel na několika projektech a následně absolvoval turné se Sniderovými SMF. Pero v tomto období také nějakou dobu pracoval v dnes již neexistujícím (od ledna 2017) obchodě se zvukovou technikou na Staten Islandu ve státě New York s názvem Clone Audio.

Franco pracoval jako session bubeník a hrál se Sniderovými Widowmaker.

V roce 1992 vydalo vydavatelství Atlantic Records "best of" album Big Hits and Nasty Cuts, které obsahovalo i několik živých vystoupení z období Under The Blade. Toto album sestavil French. V roce 1994 vyšlo u CMC International živé album z éry Stay Hungry s názvem Live At Hammersmith.

V roce 1998 skupina nahrála píseň pro soundtrack Sniderova filmu Strangeland. V roce 1999 vydavatelství Spitfire Records znovu vydalo zpětný katalog skupiny doplněný o dříve nevydané skladby. Následovalo album Club Daze Volume 1: The Studio Sessions, obsahující demonahrávky z doby před Under the Blade, na kterém jsou tři písně, které napsal French; bylo to poprvé, kdy písně psal někdo jiný než Snider, a Club Daze Volume 2: Live In The Bars, živá obdoba.

V roce 2001 vydalo Koch Records tribute album pod názvem Twisted Forever: A Tribute To The Legendary Twisted Sister. Na albu se podílela celá řada umělců a kapel, které Twisted Sister ovlivnili, včetně Lit, Motörhead, Chucka D, Anthrax, Overkill, Cradle of Filth, Joan Jett, Sebastiana Bacha a HammerFall. Kupodivu na tribute album se Twisted Sister prezentovali také coververzí písně "Sin City" od AC/DC.

V listopadu 2001 se znovusjednocení Twisted Sister připojily ke svým newyorským kolegům z metalových kapel Anthrax, Overkill a k Sebastian Bachovi a Ace Frehleymu, aby společně uspořádaly benefiční koncert pro NYPD a FDNY Widows and Orphans Fund po útocích na Světové obchodní centrum 11. září 2001. New York Steel pro tuto charitativní organizaci vybrala přes 100 000 dolarů a reakce na první set Twisted Sister po 14 letech byla ohromující. Poptávka po dalších koncertech byla okamžitá a kapela podnikla první kroky k návratu na koncertní pódia.

V roce 2002 vyšla remasterovaná kompilace "best of" nazvaná Essentials. Fanoušci ji obecně považují za lepší kompilaci než tu, kterou předtím vydal Atlantic. V roce 2002 také zazněla skladba "I Wanna Rock" jako jedna z písní v rádiu ve videohře Grand Theft Auto: Vice City. Píseň se objevuje v playlistu fiktivní rozhlasové stanice "V Rock".

V roce 2003 Snider a Franco spolupracovali na projektu s halloweenskou tematikou nazvaném Van Helsing's Curse. První album projektu, Oculus Infernum, vyšlo u Koch Records a obsahovalo směs heavy metalu a orchestrálních prvků ve stylu Trans-Siberian Orchestra.

Twisted Sister, tentokrát včetně Marka Mendozy, se znovu sešli na Sweden Rock Festivalu v červnu 2003. V srpnu téhož roku skupina vystoupila také na festivalu Wacken Open Air. Záběry z tohoto vystoupení byly natočeny pro vydání DVD, na němž se podílel i bývalý člen skupin Violent Apathy a Spite, Tom Fuller.

V březnu 2004 kapela vstoupila do studia, aby pro Demolition Records kompletně znovu nahrála album Stay Hungry. Členové kapely oznámili, že nebyli spokojeni s produkcí původního alba, a tak si ho tentokrát produkovali sami. Reedice vyšla pod názvem Still Hungry a obsahovala sedm bonusových skladeb.

V červenci 2005 skupina odehrála bezplatný koncert v Edmontonu na festivalu Klondike Days. Koncem roku 2005 se Snider objevil na albu Numbers from the Beast: An All-Star Tribute to Iron Maiden, kde nazpíval vokály pro klasiku Iron Maiden "Wasted Years". Ke Sniderovi se připojili jeho současníci a vrstevníci George Lynch, dříve člen skupiny Dokken, a Bob Kulick. V roce 2005 také kapela vydala koncert z Wackenu 2003 na CD a DVD s jednoduchým názvem Live at Wacken. Vyjela také na turné s Alice Cooperem, kde působila jako support, ale předvedla set podobný setu headlinera.

V roce 2006 Snider a French spolupracovali s kapelou Lordi na produkci a hře v několika skladbách na jejich novém albu The Arockalypse. Snider se objevil v první skladbě "SCG3 Special Report" jako hlas Lordi varující před nadcházející Arockalypsou. French hostoval ve skladbě "Chainsaw Buffet". V červnu 2006 kapela oznámila, že podepsala smlouvu s americkým vydavatelstvím Razor and Tie a vydala poslední album, vánoční heavy metalovou hudbu, nazvané A Twisted Christmas. Album vyšlo 17. října 2006 a mělo komerční úspěch. Dne 8. července 2006 hráli Twisted Sister před 80 000 diváky v kanadském Quebec City. Jako hlavní hvězda koncertu vystoupili Scorpions. Odehrála také malý koncert ve Wolverhampton Civic Center.

15. října 2006 byli Twisted Sister uvedeni do Long Island Music Hall of Fame a 13. prosince 2006 vystoupili Twisted Sister v pořadu The Tonight Show with Jay Leno. Skupina předvedla svou rockovou verzi písně "O Come, All Ye Faithful", která je upravena ve stylu písně "We're Not Gonna Take It". Dne 22. prosince 2006 předvedli Twisted Sister tuto píseň v pořadu The Late Late Show with Craig Ferguson na stanici CBS. V epizodě Sniderova syndikovaného rozhlasového pořadu "The House of Hair" prohlásil, že vzhledem k úspěchu vánočního alba a také vzhledem k ohlasu na turné propagující toto album, že Twisted Sister možná neodejdou do důchodu a že se diskutuje o budoucnosti kapely.

Dne 15. července 2007 vystoupili Twisted Sister na metalovém festivalu Rocklahoma.

Skladba "I Wanna Rock" se objevila ve hře Guitar Hero Encore: Rocks the 80s (místo toho, aby se jednalo o coververzi jako u několika písní uvedených ve hře, šlo o verzi z remaku klasického alba skupiny Stay Hungry z roku 2004 s názvem Still Hungry).

VDne 25. února 2008 vystoupili Twisted Sister na akci "Aftermath - The Station Fire 5 years later" v Providence na Rhode Islandu, 10. května 2008na bezplatném koncertě v bulharském městě Loveč a 13. července 2008 v klubu Snatch Rock n Roll Lounge v Calgary v Albertě. Dne 1. září 2008 hráli na festivalu Rock The Bayou v texaském Houstonu.

Dne 4. června 2009 Twisted Sister poprvé zahráli celé album Stay Hungry na festivalu Sweden Rock Festival. To zahrnovalo dosud nikdy nehrané písně jako "Don't Let Me Down" a "Horror-Teria: Street Justice". Dne 16. července 2009 v rozhovoru v pořadu Live with Regis and Kelly Snider řekl, že rok 2009 byl posledním rokem, kdy skupina vystupovala s make-upem a kostýmy.

Dne 16. února 2010 bylo potvrzeno, že Twisted Sister zahrají na festivalu Bloodstock Open Air 2010.

Dne 15. července 2011 bylo potvrzeno, že zahrají na Masters of Rock. Dne 13. října skupina oznámila vydání pětidiskového DVD setu s živými vystoupeními za celou kariéru skupiny s názvem From the Bars to the Stars (Od barů ke hvězdám), jehož datum vydání bylo stanoveno na 8. listopadu.

10.dubna 2012 zemřel bývalý bubeník Twisted Sister Richard Teeter, který se skupinou hrál v letech 1980 a 1981, na komplikace způsobené rakovinou jícnu.

Kapela vystoupila na Copenhell 2014 v Dánsku před 20 000 diváky v rámci světového turné Stay Hungry 30th Anniversary World Tour. Jednalo se o první vystoupení skupiny v Dánsku po 30 letech. Show Twisted Sister byla oceněna jako jedno z nejlepších koncertních vystoupení. Podle dánského tisku byla kapela "...stejně ostrá, bláznivá a vtipná jako před 30 lety".

20. března 2015 zemřel ve spánku na infarkt bubeník A. J. Pero. Twisted Sister vydali následující prohlášení: "Členové Twisted Sister s hlubokým zármutkem oznamují předčasný odchod našeho bratra A. J. Pera. Kapela, štáb a především rodina AJ Pera děkují za vaše myšlenky a modlitby v této chvíli." Krátce poté vydala skupina Adrenaline Mob, v níž Pero rovněž hrál na bicí, prohlášení, v němž odhalila, že Pero zemřel, když spal v autobusu na turné kapely.

Dne 7. dubna 2015 server TMZ.com informoval, že Twisted Sister v roce 2016 vyrazí na své poslední turné nazvané "Forty and Fuck It", na kterém Pera za bicími nahradí Mike Portnoy (ze skupin The Winery Dogs a Transatlantic a dříve působící ve skupinách Dream Theater a Adrenaline Mob)[25] a kapela rovněž oznámila koncerty na počest A. J. Pera. První se konal 30. května v Las Vegas v Nevadě a byl nahrán pro CD/DVD Metal Meltdown-Featuring Twisted Sister Live at The Hard Rock Casino-Las Vegas, které vyšlo v červenci téhož roku. Druhý se jmenoval Twisted Sister - A Concert to Honor AJ Pero a konal se 13. června v Sayreville v New Jersey. Na tomto turné byl na pódiové obrazovce promítán záznam bubenického sóla z jednoho z posledních koncertů AJ s Twisted Sister, čímž si fanoušci mohli naposledy vychutnat klasickou sestavu pohromadě. Záznam pocházel ze Summarfestivalu na Faerských ostrovech. Skupina odehrála svůj poslední koncert 12. listopadu 2016 v Monterrey.

Twisted Sister jsou obecně řazeni do heavy metalu, glam metalu, hard rocku, shock rocku a glam rocku. Navzdory zařazení mezi glam metalové kapely přirovnal Greg Prato z AllMusic debutové album Under the Blade k nové vlně britského heavy metalu z počátku 80. let. Navíc navzdory opovržení, které thrashmetaloví hudebníci a fanoušci v 80. letech 20. století chovali vůči glam metalu, Twisted Sister tuto propast překlenuli a dokázali oslovit jak thrashmetalové, tak glammetalové fanoušky, přičemž thrashmetalová skupina Metallica dokonce v 80. letech předskakovala Twisted Sister, přestože v té době glammetalovou hudbou opovrhovala. Thrashmetalové kapely Anthrax a Overkill nahrály písně Twisted Sister. Snider k tomu řekl: "Twisted byla kapela, která lidi trochu mátla. Když jsme poprvé hráli v londýnském Marquee, bylo tam opravdu smíšené publikum. Byli tam metalisti, pankáči a skinheadi a všichni se rozhlíželi: "Počkat? Co to tady uvidíme? Na začátku nebyl žádný hair metal nebo glamové hnutí. V té době jsme byli prostě divná metalová kapela! Ale pak jsme začali prorážet a přitahovali jsme lidi ze všech oblastí."

Snider odmítl glam metalové označení kapely s tím, že je raději, když se kapela nazývá "hid metal", a svou vlastní kapelu označil za "ohavnou": "Nemyslím si, že Twisted Sister jsou 'glam', protože to implikuje glamour, a my nejsme glamour. Měli bychom se jmenovat 'Hid', protože jsme ohavní." V rozhovorech Dee Snider jako své vlivy uváděl Slade, Beatles, Led Zeppelin, Grand Funk Railroad, Black Sabbath, Rolling Stones, Paul Revere & the Raiders, Monkees, Alice Coopera a AC/DC. Snider zdůraznil Slade, když řekl: "Nebýt anglické glamrockové skupiny Slade, nebylo by žádné 'We're Not Gonna Take It'."