Charlie Christian

Biografie

Dílo

Odkaz

Biografie

Charlie Christian

* 29.července 1916 v Bonhamu, ve státě Texas, USA

+ 2. března 1942 v obvodu Staten Island, v New Yorku, USA

Dětství

Charlie se narodil v Bonhamu v Texasu, ale rodina se přestěhovala do Oklahoma City, když byl ještě malým dítětem. Oba jeho rodiče byli hudebníci. Měl dva bratry, Edwarda, narozeného v roce 1906, a Clarence, narozeného v roce 1911. Všechny tři syny učil hudbu jejich otec, Clarence Henry Christian. Clarence Henry po horečce oslepl a tak on i chlapci pracovali jako pouliční umělci. Vodil je do lepších čtvrtí, kde vystupovali za hotovost nebo za zboží. Když byl Charles dost starý na to, aby chodil s nimi, tak se nejprve bavil tancem. Později se naučil hrát na kytaru a zdědil po smrti otce jeho nástroje. To mu bylo 12 let.

Navštěvoval Douglassovu školu v Oklahoma City, kde ho k hudbě dále povzbuzovala instruktorka Zelia N. Breauxová. Charles chtěl hrát ve školní kapele na tenor saxofon, ale ona trvala na tom, aby místo toho zkusil trubku. Protože věřil, že hra na trubku mu znetvoří ret, přestal se věnovat svému zájmu o baseball, ve kterém vynikal. V rozhovoru z roku 1978 s autorem Charlieho životopisu Craigem McKinneyem jeho bratr Clarence Christian uvedl, že ve 20. a 30. letech vedl Edward Christian kapelu v Oklahoma City jako pianista a měl špatný vztah s trumpetistou Jamesem Simpsonem. Kolem roku 1931 si vzal kytaristu „Bigfoota“ Ralpha Hamiltona a ten začal tajně školit mladšího Charlese v jazzu. Naučili ho sólovat na třech písních „Rose Room“, „Tea for Two“ a „Sweet Georgia Brown“.

Když nastal správný čas, vzali ho na jednu z mnoha jamovacích relací do „Deep Deuce“ v Northeast Second Street, v Oklahoma City. „Nech Charlese zahrát,“ řekli Edwardovi. „Ach, nikdo nechce slyšet staré blues,“ odpověděl Edward. Po určité domluvě ale nechal Charlese hrát. "Co chceš hrát?" zeptal se. Na začátku 30. let to byly velké písně a Edward byl překvapen, že je Charles znal. Po dvou přídavcích Charles zahrál všechny tři skladby a Deep Deuce se rozbouřil. Klidně odešel z jamingu a jeho matka o všem věděla, ještě než se vrátil domů. Charles brzy vystupoval v místě i po celém Středozápadě, daleko od Severní Dakoty a Minnesoty. V roce 1936 už hrál na elektrickou kytaru a stal se regionální hvězdou. Potkal se s mnoha významnými umělci cestujícími po Oklahoma City, včetně Teddyho Wilsona a Art Tatuma. Mary Lou Williamsová, pianistka Andy Kirk and His Clouds of Joy, o něm řekla hudebnímu producentovi Johnu Hammondovi.

Národní věhlas

V roce 1939 se Christian seznámil s Johnem Hammondem, který ho doporučil kapelníkovi Bennymu Goodmanovi. Goodman byl čtvrtým bílým kapelníkem, který ve své živé kapele představil černošské hudebníky: prvním byl Jimmy Durante, pro kterého hrál klarinetista Achille Baquet v Durante's Original New Orleans Jazz Band (1918-1920); druhým byl houslista Arthur Hand, který vedl skupinu The California Ramblers, která měla v letech 1922 až 1925 černého trumpetistu Billa Moora, který byl označován jako Hot Hawaiian; třetí byl Ben Bernie, v jehož kapele hrál od roku 1925 do roku 1928 opět Moore. Goodman se stal čtvrtým poté, co přivedl v roce 1935 klavíristu Teddyho Wilsona a o rok později Lionela Hamptona na vibrafon. Goodman najal Christiana, aby hrál s nově vytvořeným Goodman Sextetem, v září 1939. Tvrdilo se, že Goodmana zpočátku angažování Christiana moc nezajímalo, protože elektrická kytara byla relativně novým nástrojem. Goodman se s nástrojem seznámil mimo jiné díky Floydu Smithovi a Leonardu Wareemovi, ale ani jeden z nich neměl Charlieho schopnosti. Goodman se neúspěšně pokusil přetáhnout Floyda Smitha od Andyho Kirka, nakonec ho ale Christianova hra tak zaujala, že ho najal místo něho.

Existuje několik verzí prvního setkání Christiana a Goodmana 16. srpna 1939. Setkání odpoledne v nahrávacím studiu nedopadlo dobře. Christian si vzpomněl v článku z roku 1940 v časopise Metronome: „Myslím, že ani jednomu z nás se nelíbilo, co jsem hrál,“ ale Hammond se rozhodl to zkusit znovu - bez konzultace s Goodmanem (Christian říká, že Goodman ho ten večer pozval na show.) Připravil Christianovi pódium pro noční set v restauraci Victor Hugo v Los Angeles. Překvapený Goodman, požádal Charlieho aby zahrál „Rose Room“, melodii, o které předpokládal, že ji Christian nezná. Charlie ji způsobem odlišným od všeho, co Goodman předtím slyšel. Jeho verze „Rose Room“ trvala asi čtyřicet minut a skončila tím, že Christian byl v kapele. V průběhu několika dní se tak jeho výdělek zvýšil z 2,50 $ za noc na 150 $ za týden.

Christian se tak stal členem Goodmanovho novém sextetu, kde byli Lionel Hampton, Fletcher Henderson, Artie Bernstein a Nick Fatool. V únoru 1940 ovládl hlasování jazzových a swingových kytaristů a byl zvolen do Metronome All Stars. Na jaře 1940 nechal Goodman reorganizovat většinu svého doprovodu. Nechal si Christiana a ke konci téhož roku vedl sexteto s Christianem, Count Basiem, dlouholetým trumpetistou Duka Ellingtona Cootie Williamsem, bývalým tenorovým saxofonistou Artie Shawa Georgiem Auldem a později i sbubeníkem Daveem Toughem. Tato hvězdná skupina dominovala v roce 1941 v jazzových hlasováních, včetně dalších voleb do Christian Metronome All Stars. Johnny Guarnieri, který nahradil Hendersona v prvním sextetu, obsadil klavírní křeslo v Basieho nepřítomnosti.

Zdraví a smrt

Na konci 30. let Christian trpěl tuberkulózou a počátkem roku 1940 byl hospitalizován na krátkou dobu, během níž měla Goodmanova skupina pauzu kvůli Goodmanovým potížím se zády. Goodman byl hospitalizován v létě 1940 po krátké zastávce skupiny na ostrově Santa Catalina v Kalifornii.

Christian se vrátil domů do Oklahoma City na konci července 1940 a do New Yorku v září 1940. Na začátku roku 1941 se Christian vrátil ke svému hektickému životnímu stylu, kdy poté, co dokončil koncerty s Goodmanovým sextetem a orchestrem v New York City, zamířil ještě v pozdních nočních hodinách do Harlemu na jam sessions. V červnu 1941 byl přijat do Seaview, sanatoria na Staten Island v New Yorku. Údajně dosahoval pokroku a časopis Down Beat v únoru 1942 uvedl, že on a Cootie Williams zakládají kapelu. Poté co jej v témže měsíci navštívil stepař a bubeník Marion Joseph „Taps“ Miller se Christianovo zdraví prudce zhoršilo. Zemřel 2. března 1942 ve věku 25 let. Byl pohřben v neoznačeném hrobě v Bonhamu v Texasu. V roce 1994 byla na hřbitov Gates Hill umístěna značka Texaské státní historické komise značka a náhrobní kámen. Umístění historické značky a náhrobku bylo sporné a v březnu 2013 okres Fannin v Texasu uznal, že značka byla na špatném místě a že je pohřben pod betonovou deskou. V roce 1966, 24 let po jeho smrti, byl Christian uveden do Jazzové síně slávy časopisu Down Beat.


Dílo

Christian nikdy nenahrával jako samostatný sólista. Byly vydány kompilace ze sezení, ve kterých je uváděn jako sólista, nahrávky se cvičením a zahříváním z těchto setkání a amatérské nahrávky nižší kvality Christianových skupin vystupujících v nočních klubech.

S Bennym Goodmanem:

Charlie Christian se sextetem a orchestrem Bennyho Goodmana (Columbia)

Solo Flight: The Genius of Charlie Christian (Columbia, 1972)

The Genius of the Electric Guitar (Columbia, 1939-1941 nahrávky)

Solo Flight, se sextetem Bennyho Goodmana (Vintage Jazz Classics, 2003)

Electric, s Benny Goodman Sextet a Charlie Christian Quartet (Uptown, 2011)

S Lionelem Hamptonem

The Complete RCA Victor Recordings, 1937-1949 (Bluebird, 1995)

S ostatními

Guitar Wizard (LeJazz, 1993)


Filmografie:

O Charliem byly natočeny dva filmy:

2005 Solo Flight: The Genius of Charlie Christian

2007 Charlie Christian - The Life & Music of the Legendary Jazz Guitarist (Grossman Guitar Workshop)


Odkaz

Christianova sóla jsou často popisována jako „rohová“,v tom smyslu že ho více ovlivňovali hráči na lesní roh jako Lester Young a Herschel Evans než raní akustičtí kytaristé jako Eddie Lang a jazzman a bluesman Lonnie Johnson, ačkoli oba přispěli ke zvýšení role kytary z rytmického na sólový nástroj. Christian uvedl, že chce, aby jeho kytara zněla jako tenorový saxofon. Francouzský cikánský jazzový kytarista Django Reinhardt měl na něj malý vliv, ale Christian očividně některé jeho nahrávky znal. Kytaristka Mary Osborne si vzpomněla, že ho slyšela hrát Djangovo sólo ze „St. Louis Blues“ notu po notě, ale poté jej doplnil svými vlastními nápady.

V roce 1939 už existovali sólisté na elektrickou kytaru - Leonard Ware; George Barnes; Eddie Durham, který nahrával u Counta Basieho; Floyd Smith, který nahrál „Floyd's Guitar Blues“ s Andym Kirkem v březnu 1939 pomocí zesilovače na steel kytaru; a průkopník Texaského swingu Eldon Shamblin, který hrál s Bobem Willsem. Christian připravil cestu pro moderní zvuk elektrické kytary, kterou následovali další průkopníci, včetně T-Bone Walkera, Eddie Cochrana, Cliffa Gallupa, Scotty Moora, Franny Beechera, B.B. Kinga, Chucka Berryho, Carlose Santany a Jimi Hendrixe. Z tohoto důvodu byl Christian uveden v roce 1990 do Rock and Roll Hall of Fame. Christianův vliv byl v krátkém období, kdy hrál s Goodmanem, tak velký, že ovlivňoval nejen kytaristy, ale i ostatní hudebníky. Vliv, který měl na „Dizzyho“ Gillespieho, Charlieho Parkera, Thelonious Monka a Dona Byase, lze slyšet na jejich raných nahrávkách „Bop“ a „Salt Peanuts“. Jiní hudebníci, například trumpetista Miles Davis, uváděli jako svůj první vzor Christiana. Christianův „nový“ zvuk skutečně ovlivnil jazz jako celek. Vládl v anketách jazzových kytar ještě dva roky po své smrti. První manažer Earth / Black Sabbath Jim Simpson popisuje první píseň skupiny "A Song for Jim“ jako „absolutní rozmach Charlieho Christiana".