Hawkins se narodil a vyrůstal v Clevelandu ve státě Ohio. Ve věku 18 měsíců byl Hawkins připraven k adopci a krátce nato byl adoptován a vychován indiány konfederace Blackfoot (Černonožci). Hawkins jako dítě studoval klasický klavír a na kytaru se naučil ve svých 20 letech. V rozhovoru z roku 1993 Hawkins líčí jak vyprávěl svému učiteli hudby: "... odejít dřív, než ti zničím život ... s typem hudby, kterou chci hrát. Věci, které chci dělat s hudbou nechci dělat starým konvenčním způsobem, jak ho všichni znají. Chci přijít se svými vlastními nápady. Mám od vás všechny informace, které potřebuji, abych mohl dělat, co chci. Když mě budete zadržovatt, udělám váš život nešťastným.“

Jeho původním cílem bylo stát se operním zpěvákem (Hawkins v rozhovorech uváděl jako svůj hudební idol Paula Robesona), ale když jeho počáteční ambice selhaly, zahájil svou kariéru jako konvenční bluesový zpěvák a pianista. Do americké armády vstoupil s padělaným rodným listem v roce 1942 (měl 13 let) a údajně sloužil v bojové jednotce, přičemž jeho spolubojovníci a vyšší důstojníci kolem něj ignorovali skutečnost, že byl v podstatě nezletilý. Během této doby také jako součást své služby bavil vojáky. V roce 1944 nastoupil do letectva a byl čestně propuštěn v roce 1952. Hawkins byl během let v americké armáděy (a později u letectva) vášnivým a impozantním boxerem. V roce 1949 byl šampiónem střední váhy na Aljašce. V roce 1951 nastoupil do skupiny kytaristy Lloyda Tiny Grimese a byl uveden i na některých Grimesových nahrávkách. Když se Hawkins stal sólovým umělcem, často vystupoval ve stylovém oblečení s leopardím vzorem, červené kůži a divokých kloboucích.

Hawkinsova nejúspěšnější nahrávka „I Put a Spell on You“ (1956) byla vybrána jako jedna z 500 písní Rokenrolové síně slávy, které formovaly rock and roll. Podle AllMusic Guide to the Blues, si „Hawkins původně představoval skladbu jako rafinovanou baladu.“ Celá skupina byla ale během nahrávání pod vlivem alkoholu, a tak „Hawkins křičel, mručel a probublal si cestu melodií s naprostými opilci. “ Výsledkem nebyla balada, ale „syrová hrdelní skladba“, která se stala jeho největším komerčním úspěchem a údajně se jí prodalo milion kopií, ačkoliv nebyla v žebříčcích Billboardu ani v jiných žebříčcích R&B. Ačkoli Hawkins sám při nahrávací relaci omdlel a nemohl si na ni vzpomenout, znovu se naučil píseň z nahrávky. Mezitím nahrávací společnost vydala druhou verzi singlu a odstranila většinu vrčení, které zdobilo původní výkon; bylo to v reakci na stížnosti na zjevnou sexualitu nahrávky. aPřesto byl v některých oblastech v rozhlase zakázána. Nahrávka navíc přitahovala hněv skupin, jako je NAACP, které se obávaly, že jeho vrhne špatné světlo na afroameričany. Hawkins později připsal zvýšený prodej tabuizované povaze jeho vystoupení.

Brzy po vydání „I Put a Spell on You“ nabídl radiožokej Alan Freed Hawkinsovi 300 dolarů, aby se na pódiu vynořil z rakve. Hawkins to zpočátku odmítl a údajně řekl: „Žádný černý frajer do rakve nevleze - nečeká, že se odtamtud dostane živý!“ Později však povolil a brzy vytvořil bizarní divadelní osobnost, jejíž představení začala v rakvi a která používala kostýmy ze zlaté a leopardí kůže, pozoruhodné rekvizity voodoo, jako je jeho kouřící lebka na hůlce (jménem Henry), a gumové hady.“ Tyto rekvizity byly voodoo sugestivní, ale byly také přijímámy s komickými podtóny, díky kterým byl označován jako černý Vincent Price.“ Navzdory komerčnímu úspěchu se Hawkinsovi nelíbil brakový způsob, kterým se proslavil. Shledával ho vykořisťovatelským, a věřil, že podkopal jeho upřímnost zpěváka a balladeera. V rozhovoru z roku 1973 naříkal nad přívlaskem "Screamin'" (česky křičící, ječící), který mu dal jeho label Okeh records, a řekl: „Kdyby to bylo na mně, nebyl bych Screamin' Jay Hawkins ... James Brown taky hodně křičel, ale nikdy ho nenazývali Screamin'James Brown ... Proč mě lidé nemohou brát jako obyčejného zpěváka, aniž by ze mě dělali strašáka?“

„I Put a Spell On You“ se stala klasickou kultovní písní, kterou hrála celá řada umělců jako Creedence Clearwater Revival, Nina Simone, Alan Price, The Animals, Them with Van Morrison, Arthur Brown, Bryan Ferry, Buddy Guy s Carlosem Santanou, Tim Curry, Leon Russell, Joe Cocker, na koncertech Nick Cave, Marilyn Manson, Mica Paris s Davidem Gilmourem, Jeffem Beckem a Jossem Stoneem, Diamanda Galas a Annie Lennox. Hawkinsův originál „I Put a Spell on You“ byl uveden během show a během titulků epizody Simpsonových z roku 2003 „I Spelling as Fast as I Can“.

Hawkins později napsal další úspěšné písně jako „Constipation Blues“(blues o zácpě) (včetně mluveného úvodu, ve kterém uvádí, že píseň napsal proto, že nikdo předtím nenapsal bluesovou píseň o „skutečné bolesti“), „Orange Colored Sky“ a „Feast“ Mau Mau “. Nic, co vydal, však nemělo monumentální úspěch „I Put a Spell on You“. V Paříži v roce 1999 a na festivalu Taste of Chicago zpíval s „Constipation Blues“ s toaletou na pódiu.

Hawkins pokračoval v turné a nahrávání přes šedesátá a sedmdesátá léta, zejména v Evropě, kde byl velmi populární. V roce 1969 vydal na singlu jedinou mainstreamovou baladu „Too Many Teardrops“ a na druhé straně byla skladba „Makaha Waves“ v havajském stylu. V únoru 1976 utrpěl zranění obličeje, když ho popálila jedna z plamenných rekvizit v divadle ve Virginii. V roce 178 se objevil ve filmu (hrál sám sebe) American Hot Wax od Alana Freeda. Následně filmař Jim Jarmusch použil soundtrack „I Put a Spell On You“ ve filmu Stranger Than Paradise (1983). Hawkins si zahrál takée filmu Mystery Train a Perdita Durango.

V roce 1983 se Hawkins přestěhoval do oblasti New Yorku. V letech 1984 a 1985 spolupracoval s garážovými rockery Fuzztones, výsledkem bylo album Screamin 'Jay Hawkins and Fuzztones Live nahrané na Irving Plaza v prosinci 1984. V roce 1986 vystupuje ve filmu Joey. V roce 1990 nazpíval Hawkins píseň „Sirens Burnin'“, která byla uvedena v hororu 1990 Night Angel. V červenci 1991 vydal album Black Music for White People. Nahrávka obsahuje covery dvou skladeb Toma Waitse: „Heart Attack and Vine“ (byla později téhož roku použita v reklamě evropského Levi Strauss bez povolení Waitse, což vedlo k soudnímu sporu) a „Ice Cream Man". V roce 1993 se jeho verze „Heart Attack and Vine“ stala jeho jediným britským hitem a dosáhla na 42. místo na britském žebříčku. V roce 1993 se Hawkins přestěhoval do Francie. Když Dread Zeppelin v roce 1992 nahráli své „diskotékové“ album It Not Unusual, producent Jah Paul Jo požádal Hawkinse o hostování v písních "Jungle Boogie" a "Disco Inferno". Během tohoto období také cestoval s Clash a Nickem Caveem a stal se nejen stálicí bluesových festivalů, ale objevil se také na mnoha filmových festivalech, včetně premiéry filmu Tajemný vlak na Telluride Film Festivalu.

Od roku 1962 do roku 1971 žil Hawkins na Havaji. Vrátil se do New Yorku poté, co si koupil dům na Havaji a založil vlastní vydavatelskou společnost. Hawkins měl šest manželství; jeho poslední manželce bylo po jeho smrti 31 let. Jeho koncertní partner Shoutin 'Pat Newborn ho ze žárlivosti pobodal, když se oženil s Virginií Sabellonou. Se svou první ženou měl tři děti, ale příležitostně tvrdil, že má celkem 57 nebo i 75 dětí. Po jeho smrti zřídil jeho přítel a autor životopisů Maral Nigolian web, který tyto děti vystopoval a identifikoval jich 33, z nichž nejméně 12 se zůčastnilo setkání v roce 2001. Hawkins zemřel po nouzovém chirurgickém zákroku na aneuryzmu 12. února 2000 ve francouzském Neuilly-sur-Seine poblíž Paříže ve věku 70 let.