Biografie
Les Paul, vlastním jménem Lester William Polsfuss
* 9. června 1915 ve městě Waukesha, ve státě Wisconsin, USA
+ 12. srpna 2009 ve White Plains, ve státě New York, USA
William POLSFUSS, známý jako LES PAUL, byl americký jazzový, country a bluesový kytarista, skladatel, houslař a vynálezce. Byl jedním z průkopníků elektrické kytary s pevným tělem a jeho prototyp zvaný Log sloužil jako inspirace pro Gibson Les Paul. Paul se naučil hrát na kytaru, a přestože je známý především ve spojení s jazzem a populární hudbou, kariéru začal v country hudbě. Je mu připisováno mnoho inovací v oblasti nahrávání. Jeho rané experimenty s overdubbingem (známý také jako sound on sound), s efekty zpoždění (jako je tape delay), phasing efektem a vícestopým nahráváním, patřily mezi první, které přitahovaly širokou pozornost. Jeho kytarová technika ho odlišovala od jeho současníků a inspirovala mnoho kytaristů současnosti. V 50. letech prodal se svou ženou, zpěvačkou a kytaristkou Mary Fordovou miliony desek. Mimo jiná vyznamenání je Paul jedním z mála umělců se stálou expozicí v Rock and Roll Hall of Fame. Les Paul je jedinou osobou, která je zahrnuta jak do Rock and Roll Hall of Fame, tak do National Inventors Hall of Fame (Síň slávy národních vynálezců).
Dětství
Paul se narodil jako Lester William Polsfuss ve Waukesha ve Wisconsinu Georgovi a Evelyně Polsfussovým, oba byli německého původu. Jeho jediný sourozenec, Ralph, byl o sedm let starší. Paulova matka byla spřízněná se zakladateli Milwaukee's Valentin Blatz Brewing Company a výrobci automobilů Stutz. Jeho rodiče se rozvedli, když byl ještě dítě. Jeho matka zjednodušila jejich pruské příjmení nejprve na Polfuss a poté na Polfus, ačkoli Les Paul si jeho jméno nikdy legálně nezměnil. Než si vzal umělecké jméno Les Paul, vystupoval jako Red Hot Red a Rhubarb Red.
V osmi letech začal Paul hrát na harmoniku. Poté, co zvládl hru i na klavír, přešel ke kytaře. V tomto období vynalezl držák na harmoniku upevněný kolem krku, který mu umožnil hrát na obě strany foukací harmoniky bez použití rukou a zároveň se doprovázet na kytaru. Tento vynález se dodnes vyrábí podle jeho původního návrhu. Ve třinácti letech vystupoval poloprofesionálně jako country zpěvák, kytarista a hráč na harmoniku. Při vystupování v oblasti Waukesha zahájil své první zvukové experimenty – chtěl, aby jeho akustickou kytaru slyšelo víc lidí, proto k ní připojil jehlu z fonografu a připojil ji k rozhlasovému reproduktoru. Jako teenager experimentoval s dozvukem za pomoci dvoumetrového kusu kolejnice z nedaleké železniční tratě. V sedmnácti letech hrál s Texas Cowboys Rube Tronsona a brzy poté, co opustil střední školu, se připojil k Radio Bandu Joe Sunny Wolvertona na stanici KMOX v St. Louis.
Ranná kariéra
V roce 1934 se Paul spolu s Wolvertonem přestěhovali do Chicaga, kde dál tvořili country hudbu na rozhlasové stanici WBBM a zároveň vystupovali na světové výstavě konané téhož roku. Během pobytu v Chicagu se Paul ponořil do jazzu a učil se od skvělých muzikantů z jižní části města. Přes den vystupoval v rádiu s country repertoárem jako ´Rhubarb Red´, v noci se z něj však stával ´Les Paul´ a hrával jazz. Setkal se s pianistou Artem Tatumem, jehož styl jej výrazně ovlivnil, a rozhodl se pokračovat ve hře na kytaru místo klavíru. Jeho první dvě nahrávky vyšly v roce 1936 a byly připsány ´Rhubarb Redovi´ – jeho hillbilly alter egu. Zároveň působil jako doprovodný muzikant dalších souborů nahrávajících pod značkou Decca. V této době začal experimentovat se zvukem a přijal své umělecké jméno ´Les Paul´.
Paulův kytarový styl byl silně inspirován hudbou Djanga Reinhardta, kterého hluboce obdivoval. Po druhé světové válce ho Paul osobně vyhledal a spřátelil se s ním. Když Reinhardt v roce 1953 zemřel, Paul přispěl na náklady spojené s jeho pohřbem. Jedním z Paulových nejcennějších nástrojů byla akustická kytara Selmer, kterou mu věnovala Reinhardtova vdova.
V roce 1937 založil Paul trio spolu s rytmickým kytaristou Jimem Atkinsem (starším nevlastním bratrem kytaristy Cheta Atkinse) a basistou a perkusionistou Erniem ´Dariusem´ Newtonem. Přesunuli se z Chicaga do New Yorku, kde hráli v populární rozhlasové show Freda Waringa. Chet Atkins později napsal, že mu jeho bratr při jedné rodinné návštěvě daroval drahou archtop kytaru značky Gibson, kterou Jim dostal právě od Les Paula. Chet dodal, že to byl první nástroj profesionální úrovně, jaký kdy vlastnil.
V roce 1941 Paul jen těsně přežil úraz elektrickým proudem. Během dvouletého období rekonvalescence se přestěhoval zpět do Chicaga, kde působil jako hudební ředitel na stanicích WJJD a WIND. V roce 1943 se přesunul do Hollywoodu, kde vystupoval v rádiu a sestavil nové trio. Téhož roku byl povolán do armády a sloužil u Armed Forces Radio Network, kde doprovázel hvězdy jako Bing Crosby nebo Andrews Sisters a také vystupoval sólově.
Na poslední chvíli zaskočil za Oscara Moora a vystoupil s Natem Kingem Colem a dalšími 2. července 1944 na zahajovacím koncertě Jazz at the Philharmonic v Los Angeles. Jeho sólo v "Body and Soul" ilustruje nejen jeho obdiv k Reinhardtovi, ale i vlastní stylový vývoj. Téhož roku se Paulovo trio objevilo i v rozhlasové show Binga Crosbyho. Crosby Paulovy nahrávky finančně podpořil. Společně nahráli několik písní, včetně "It's Been a Long, Long Time", která se v roce 1945 stala hitem č. 1. Ve čtyřicátých letech Les Paul natočil řadu studiových počinů pro Decca Records. The Andrews Sisters si jeho trio přizvaly jako předskokany na své turné v roce 1946. Jejich manažer Lou Levy tehdy prohlásil, že sledovat Paulovy prsty na kytaře bylo jako sledovat projíždějící vlak. Maxine Andrewsová později vzpomínala: „Naladil se na pasáž, kterou jsme zpívaly, a jemně přehrál melodii, někdy i v harmonii. Zpívaly jsme ty fantastické "lizy" a on se držel notu po notě přesně ve stejném rytmu. Byl téměř jako čtvrtý hlas. Nikdy však nestrhával pozornost od nás. Dělal všechno, co mohl, aby náš zpěv zněl lépe.“ V padesátých letech, když natáčel vokály Mary Paul na více stop, vytvořil zvuk evokující právě Andrews Sisters.
V lednu 1948 utrpěl Paul těžká zranění při vážné automobilové nehodě na zledovatělé silnici Route 66 západně od Davenportu v Oklahomě. Po návštěvě příbuzných se s Mary Fordovou vraceli z Wisconsinu do Los Angeles, když jejich Buick kabriolet sjel z železničního nadjezdu a zřítil se do dvacet stop hluboké rokle. V oklahomské nemocnici Wesley lékaři Paulovi oznámili, že jeho loket nelze znovu složit – další možností byla amputace. Nakonec byl letecky transportován do Los Angeles, kde podstoupil složitou léčbu. Rekonvalescence trvala téměř osmnáct měsíců.
Stavitel kytar
V roce 1940 se Les Paul vrátil ke svým experimentům s kolejnicí z železniční tratě. Tentokrát vytvořil prototyp elektrické kytary s pevným tělem, známý jako "The Log" – jednalo se o trámek přibližně 4×4 palce s kobylkou, krkem, strunami a ručně navinutým snímačem. Nástroj sestavil Paul v dílně firmy Epiphone a stal se jedním z prvních elektrických modelů s pevným tělem v historii. Aby zakryl jeho spartánský vzhled, připevnil Paul po stranách tělo klasické kytary Epiphone rozříznuté podélně, přičemž "The Log" zůstal uvnitř. Takto odstranil dva klíčové problémy: zpětnou vazbu (akustická těla totiž rezonovala s zesíleným zvukem) a krátký sustain, protože energie strun se již nerozptylovala v těle nástroje. Tento přelomový model Paul dále upravoval a používal jej při nahrávání i po vývoji kytary značky Gibson.
V roce 1941 Paul předložil svou koncepci elektrické kytary s pevným tělem společnosti Gibson Guitar Corporation, ta však tehdy neprojevila zájem – až do chvíle, kdy začala firma Fender v roce 1950 uvádět na trh své modely Esquire a Broadcaster (později přejmenovaný na Telecaster). Kytaru, která vycházela z Paulových návrhů, konstrukčně připravil Ted McCarty. Výsledný model, známý jako Gibson Les Paul, vznikl v rámci propagační a licenční smlouvy mezi Paulem a firmou. Nástroj se začal prodávat v roce 1952. Přestože byl Paul zpočátku nadšený, později nebyl spokojen s konstrukcí krku a těla. Spory a také jeho rozvod s Mary Fordovou přiměly Paula k tomu, že v roce 1964 ukončil spolupráci s Gibsonem a přestal své jméno s tímto modelem spojovat – až do ukončení rozvodového řízení v roce 1966. Nadále však pracoval na technických inovacích, i když ne všechny byly komerčně úspěšné. V roce 1962 mu byl udělen americký patent č. 3 018 680 na snímač, jehož cívka byla mechanicky spojena se strunami. Už v polovině čtyřicátých let navrhl hliníkovou kytaru s ladicími mechanikami pod kobylkou – první „bezhlavou“ kytaru. Bohužel byla extrémně citlivá na teplo z pódiových světel a rychle se rozlazovala. Přesto ji s Mary použili pro několik nahrávek. Tento koncept později zdokonalili jiní, nejúspěšněji Ned Steinberger.
Vícestopé nahrávání
Paul začal s vícestopým nahráváním už jako školák, když experimentoval s technikou "sound on sound". V roce 1946 ho pobídla k dalšímu vývoji jeho matka, když mu pochválila píseň, kterou slyšela v rádiu – ačkoliv šlo o nahrávku George Barnese. Tato záměna motivovala Paula, aby strávil dva roky ve své garáži v Hollywoodu a pracoval na vlastním "New sound", který v roce 1948 otřásl hudebním světem. V té době nahrál několik písní s Bingem Crosbym – nejvýraznější byla "It’s Been a Long, Long Time", která v roce 1945 dosáhla na první příčku hitparád. Po společné nahrávací relaci navrhl Crosby Paulovi, aby si vybudoval vlastní studio. Paul tedy přestavěl garáž v domě na North Curson Street v Hollywoodu na nahrávací studio. Jeho pověst přilákala řadu interpretů, kteří chtěli využít jeho dovednosti v oblasti nahrávání. Experimentoval s umístěním mikrofonů, rychlostí záznamu i technikou overdubu. Jeho přístup vedl k mimořádné čistotě vícestopých nahrávek – a brzy začali hudebníci považovat jeho techniky za nástroje stejně důležité jako samotné kytary, baskytary nebo bicí.
Vydavatelství Capitol Records zveřejnilo skladbu "Lover (When You're Near Me)", v níž Paul hraje osm různých kytarových partů. Šlo o první případ, kdy použil multitracking. Jeho rané pokusy, jako "Lover" a "Brazil", vznikly metodou vrstvení jednotlivých stop na acetátových discích – nejprve nahrál jednu stopu, poté ji přehrál a přidal další. Tak vznikala výsledná kompozice s překrývajícími se částmi. Než byl spokojen s výsledkem, spotřeboval prý přes pět set disků. Už jako mladík si sestrojil vlastní řezačku na desky, použil setrvačník z Cadillacu, zubní pás a součástky z otcovy autodílny. O několik let později toto zařízení využil k experimentům s rychlostmi záznamu a ozvěnou, což vedlo k charakteristickému "ptačímu" zvuku kytary. V roce 1949 mu Bing Crosby věnoval jeden z prvních magnetofonů Ampex Model 200A. Paul jej upravil přidáním další přehrávací hlavy, čímž vytvořil možnost nahrávání s předchozími stopami. Magnetofon měl pouze jednu stopu přes celou šířku pásky, takže záznam byl „destruktivní“ – přemazával původní stopu. Později použil dva přístroje – jeden pro přehrávání, druhý pro záznam – a tím uchoval originální záznam.
V roce 1952 Les Paul vynalezl "flanging efekt". Poprvé jej lze slyšet v písni "Mammy's Boogie". Při sledování natáčení filmu dostal nápad spojit osm magnetofonů. Spolupracoval s Rossem Snyderem na návrhu prvního osmistopého nahrávacího zařízení, které vytvořil Ampex pro jeho domácí studio. Rein Narma mu postavil vlastní osmikanálový mixážní pult se zabudovanou ekvalizací a vibratem. Záznamový přístroj dostal jméno "The Octopus" a mixpult nazval "The Monster". Název "chobotnice" vznikl podle komika W. C. Fieldse, který byl prvním člověkem, jenž slyšel Paulovy vícestopé kytarové experimenty. „Přišel do mé garáže udělat malou nahrávku (v roce 1946),“ vzpomínal Les. „Zahrál jsem mu píseň "Lover", kterou jsem vytvořil. Když to slyšel, řekl: ‚Můj chlapče, zní to jako chobotnice.‘“
Les Paul a Mary Fordová
V létě roku 1945 se Paul seznámil s country-westernovou zpěvačkou Iris Colleen Summersovou. Společně začali pracovat na Paulově rozhlasové show, Rhubarb Red a The Ozark Apple Knockers s Mary Lou. Později jí Paul navrhl pseudonym ´Mary Fordová´. Vzali se v Milwaukee v roce 1949. Mezi jejich hity patřily „How High the Moon“, „Bye Bye Blues“, „Song in Blue“, „Don'cha Hear Them Bells“, „The World Is Waiting for the Sunrise“ a „Vaya con Dios“. Písně byly nahrány ve vícestopé technice, kde Fordová harmonizovala sama se sebou a Paul přidal několik vrstev kytar. Použili záznamovou metodu známou jako "close miking", kdy je mikrofon umístěn méně než 6 palců (15 cm) od úst zpěváka. To vytváří intimnější a méně odhalený zvuk než tradiční vzdálenost 30 stop nebo více. Výsledkem byl zpěv, který se lišil od jednoznačného divadelního stylu hudebních komedií 30. a 40. let. Paul měl také na NBC Radiu v roce 1950 patnáctiminutový rozhlasový pořad The Les Paul Show, kde představoval své trio (on sám, Fordová a rytmický hráč Eddie Stapleton) a svou elektroniku. Pořad byl nahráván z jejich domova a nabízel jemný humor mezi Paulem a Mary přemosťující hudební výběr. Více než deset těchto "prezentací" dnes přežívá mezi starými rozhlasovými sběrateli. Show se o několik let později objevila i v televizi ve stejném formátu, avšak bez tria a přejmenovaná na „Les Paul & Mary Fordová doma“ s „Vaya Con Dios“ jako ústřední melodií. Sponzorována byla společností Warner - Limbertova ústní voda Listerine, vysílána byla na stanici NBC v letech 1954 – 1955 a poté reprízována až do roku 1960. Pořad byl vysílán pětkrát denně, pět dní v týdnu, vždy pouze pět minut (jedna nebo dvě písně) a sloužil jako krátká přestávka či výplň mezi programy. Paul vytvořil celou show sám včetně zvuku i obrazu, původní nahrávky udržoval a až do své smrti je obnovoval podle současných standardů kvality.
Během svých rozhlasových pořadů představil Paul fiktivní zařízení „Les Paulverizer“, které znásobuje vše, co se do něj nahraje, například zvuk kytary nebo hlas. Bylo to jeho vysvětlení, jak by se jediná kytara mohla znásobit na skupinu kytar. Zařízení se dokonce stalo předmětem komedie, když Mary znásobila sebe a svůj vysavač, aby rychleji dokončila domácí práce. Později Paul vytvořil skutečný ´Les Paulverizer´, který připojil ke své kytaře. Tento vynález mu umožnil přístup k předem nahraným stopám během živých vystoupení, aby mohl svůj nahraný zvuk replikovat na pódiu.
Pozdější kariéra
V roce 1965 šel Paul do polovičního důchodu, ačkoliv se do svého ateliéru občas vracel. S Mary se rozvedli na konci roku 1964 poté, co ji omrzelo cestování. Jednou z nejznámějších Paulových nahrávek od té doby do poloviny 70. let bylo Les Paul Now (1968), kde aktualizoval některé ze svých dřívějších hitů. Paul hrál na původní kytarovou stopu a George Barnes (hudebník) přidal další party, zatímco Paul pracoval ve svém domácím studiu. Nahrál také dvě alba, Chester a Lester (1976) a Guitar Monsters (1978), pro RCA Victor, představující směs jazzové a country improvizace s kytarovým virtuosem Chetem Atkinsem a několika slavnými studiovými muzikanty z Nashvillu. V roce 1969 produkoval Poe Through the Glass Prism pro RCA. Deska obsahovala písně založené na básních Edgara Allana Poea hrané pennsylvánskou kapelou Glass Prism. Z tohoto počinu vzešel singl „The Raven“, který se objevil na Billboard Hot 100.
Jak roky plynuly, Paul kvůli artritidě v ruce zpomalil ve hře na nástroj a častěji se věnoval pomalejším skladbám. V roce 2006, ve věku 90 let, získal dvě ceny Grammy na 48. výročních cenách Grammy za své album Les Paul & Friends: American Made World Played. Každou pondělní noc také účinkoval s kytaristou Lou Pallem, basistou Paulem Nowinskim (později Nicki Parrottem), kytaristou Frankem Vignolou a několik let pianistou Johnem Coliannim. Paul, Pallo a Nowinski vystupovali na Fat Tuesday a v Iridium Jazz Clubu na Broadwayi.
Osobní život a smrt
Les Paul se nejprve oženil s Virginií Webbovou v roce 1937. Měli dvě děti, Les Paula Jr. (´Rusty´) (1941 – 2015) a ´Geneho´ (1944), přezdívaného podle herce a skladatele Genea Lockharta. Po rozvodu v roce 1949 se oženil s Mary Fordovou (rozenou Iris Colleen Summersovou). Mary porodila své první dítě 30. listopadu 1954, ale dívka se narodila předčasně a zemřela ve věku čtyř dnů. V roce 1958 si adoptovali dceru Colleen a jejich syn Robert (´Bobby´) se narodil následující rok. Paul a Fordová se rozvedli v prosinci 1964. Paul a Mary měli dům v Mahwah v New Jersey, kde Paul žil až do své smrti (Mary zemřela v roce 1977). V roce 1995 založil Paul "Les Paul Foundation", která byla koncipována tak, aby zůstala v pozadí až do jeho smrti. Nadace podporuje inovativní a kreativní myšlení šířením dědictví Les Paula prostřednictvím podpory hudebního vzdělávání, nahrávání, inovací a lékařského výzkumu sluchu. Nadace založila cenu "Les Paul Innovation Award" v roce 1991. Paul zemřel 12. srpna 2009 na pneumonii v nemocnici White Plains v New Yorku. Dne 21. srpna 2009 byl pohřben na hřbitově Prairie Home ve městě Waukesha ve Wisconsinu.
Dílo
Kompletní diskografie je poměrně rozsáhlá, proto zmíním jenom Les Paulova alba:
The New Sound (Capitol, 1955)
Les and Mary (Capitol, 1955)
Bouquet of Roses (Columbia, 1962)
Warm and Wonderful (Columbia, 1962)
Les Paul Now (Decca, 1968)
Chester and Lester s Chet Atkinsem (RCA Victor, 1976)
Guitar Monsters s Chet Atkinsem (RCA Victor, 1978)
Early Les Paul (Capitol, 1982)
Feed Back 1944–1955 (Circle, 1986)
The Best of the Capitol Masters: Selections from "The Legend and the Legacy" Box Set (Capitol, 1992)
American Made World Played (Capitol, 2005)
A Tribute to a Legend (Immergent, 2008)
Odkaz
Poté, co slyšeli o jeho smrti, mnoho hudebníků zdůraznilo jeho důležitost. Slash ho nazval „živým a plným pozitivní energie“, zatímco Richie Sambora ho označil za „revolucionáře v hudebním průmyslu“. The Edge řekl: „Jeho odkaz jako hudebníka a vynálezce bude žít dál a jeho vliv na rokenrol nebude nikdy zapomenut.“
Les Paulův odkaz je mnohovrstevnatý a hluboce zakořeněný v historii moderní hudby. Jako jeden z prvních průkopníků elektrické kytary s pevným tělem zásadně ovlivnil nejen vývoj samotného nástroje, ale i celé hudební produkce. Jeho inovace, jako je „The Log“ — předchůdce dnešních elektrických kytar — pomohly odstranit problémy s nežádoucí zpětnou vazbou a zlepšily sustain, což umožnilo kytaristům dosáhnout zcela nových zvukových možností.
Kromě toho Les Paul vynalezl vícestopé nahrávání, které umožnilo hudebníkům nahrávat různé vrstvy zvuku samostatně a poté je zkombinovat. Tento průlom umožnil vznik mnohem složitějších a detailnějších hudebních aranžmá, která se stala základem moderního nahrávacího průmyslu. Jeho techniky byly využívány v nespočtu žánrů, od rokenrolu a jazzu po country a později i elektronickou hudbu.
Jeho kreativní přístup k hudbě a technice byl příkladem, jak může technologie obohatit umění, a inspiroval generace hudebníků i zvukových inženýrů k experimentování a inovacím. Les Paul nejenže posunul hranice toho, co je možné na kytaru zahrát, ale také změnil způsob, jakým je hudba zaznamenávána a sdílena se světem.
Navíc spolupráce s dalšími významnými hudebníky, jako byli Mary Fordová, Chet Atkins nebo Bing Crosby, ukázala jeho schopnost spojovat technické dovednosti s uměleckým cítěním. Jeho osobní příběh – od raných experimentů v garáži až po získání cen Grammy v devadesáti letech – ztělesňuje vášeň, vytrvalost a inovaci, které z něj činí nezapomenutelnou osobnost hudebního světa.