Okultní a satanská lyrická témata byla přítomna už v hudbě heavy metalových a rockových kapel z konce 60. a začátku 70. let, jako jsou Black Sabbath a Coven. Na konci 70. let si pak získala popularitu forma drsného a agresivního heavy metalu, kterou hrála britská skupina Motörhead, kterou by mnoho black metalových kapel první vlny uvedlo jako vzor, který je ovlivnil. I punk rock, který byl také populární na konci 70. let, přispěl ke vzniku black metalu. Tom G. Warrior, kytarista kapel Hellhammer a Celtic Frost popsal anglickou punkovou skupinu Discharge jako revoluci, podobně jako Venom, a řekl: „Když jsem uslyšel první dvě desky Discharge, byl jsem unesen. Právě jsem začal hrát na nástroj a netušil jsem, že byste mohli zajít tak daleko. “. Použití mrtvolných barev v metalovém black metalu bylo ovlivněno hlavně shock rockem Alice Coopera a americkou rockovou kapelou Kiss ze 70. let.

První vlna black metalu odkazuje na ty kapely během 80. let, které ovlivnily zvuk black metalu a vytvořily prototyp žánru. Často to byly ranné speedmetalové nebo thrashmetalové kapely. Termín „black metal“ vymyslela anglická skupina Venom na svém druhém albu nazvaném Black Metal (1982). Ačkoli se podle dnešních měřítek dá jejich hudba považovat spíše za speed metal nebo thrash metal než za black metal, texty a snímky alba se zaměřovaly více na antikřesťanská a satanská témata, než bylo zvykem u jakékoliv jiné skupiny dříve. Jejich hudba byla rychlá, co se týká produkce hrubá a s chraplavým nebo zabručeným vokálem. Členové skupiny Venom také přijali pseudonymy, což je praxe, která se rychle rozšířila mezi dalšími black metalovými hudebníky. Další skupinou s významným vlivem na vývoj black metalu byli švédští Bathory. Kapela vedená Thomasem Forsbergem (také známým jako Quorthon) vytvořila vzor skandinávského black metalu. Nejenže hudba Bathory byla temná, rychlá, silně zkreslená a s protikřesťanskými tématy, Quorthon byl také první, kdo použil křičený zpěv, který se později stal v black metalu běžným rysem. Kapela hrála v tomto stylu na svých prvních čtyřech albech: Bathory (1984), The Return... (1985), Under the Sign of the Black Mark (1987) a Blood Fire Death (1988). S Blood Fire Death a dvěma následujícími alby se Bathory stali průkopníkem stylu, který se stal později známým jako vikingský metal.

Další důležitou skupinou pro vývoj žánru byl Hellhammer ze Švýcarska, který dělal skutečně syrovou a brutální hudbu se satanskými texty. Jejich jednoduché, ale účinné riffy a rychlý zvuk kytary byly průkopnické a staly se později ochrannou známku raného švédského death metalu. V roce 1984 založili členové Hellhammeru kapelu Celtic Frost, jejíž hudba prozkoumávala orchestrálnější a experimentálnější teritoria. Texty se staly také osobnějšími a pohrávaly si s tématy vnitřních pocitů a majestátních příběhů. Po několik let byl Celtic Frost jedníou z nejextrémnějších a nejoriginálnějších metalových kapel na světě s velkým dopadem na black metalovou scénu v polovině 90. let. “

Dánská skupina Mercyful Fate ovlivnila norskou scénu svými obrazy a texty. Frontman King Diamond, který na pódiu nosil na obličeji strašidelný černo-bílý makeup, může být jednou z inspirací toho, co se stalo známým jako „corpse paint“. Dalšími kapely, které se vydaly podobnou cestou, byly hororová punková kapela Misfits, Celtic Frost a brazilská extrémní metalová skupina Sarcófago. K umělcům obvykle považovaným v ranných letech za součást tohoto hnutí patří také Kreator, Sodom a Destruction (z Německa), Bulldozer a Death SS (z Itálie), jejichž zpěvák Steve Sylvester byl členem Ordo Templi Orientis.

V roce 1987, v pátém čísle svého fanzinu Slayer, Jon 'Metalion' Kristiansen napsal, že móda black metalových satanských kapel se zdá být u konce. V tradici pokračuje několik kapel jako Incubus a Morbid Angel (z USA), Sabbat (z Velké Británie), Tormentor (z Maďarska), Sarcófago (z Brazílie), Grotesque, Treblinka a ranný Tiamat (ze Švédska). Mezi další rané blackmetalové kapely patří Sabbat (vznikli v roce 1983 v Japonsku), Parabellum (vznikli v roce 1983 v Kolumbii), Salem (vznikli v roce 1985 v Izraeli) a Mortuary Drape (vznikli v roce 1986 v Itálii). Japonská skupina Sigh vznikla v roce 1990 a byla v pravidelném kontaktu s klíčovými členy norské scény. Jejich debutové album Scorn Defeat se stalo kultovní klasikou ve světě black metalu. V letech před vznikem norské black metalové scény vydaly důležité nahrávky skupiny Root a Master's Hammer (z Československa), Von (z USA), Rotting Christ (z Řecka), Samael (ze Švýcarska) a Blasphemy (z Kanady) ), jejíž debutové album Fallen Angel of Doom (1990) je považováno za jednu z nejvlivnějších nahrávek stylu war metal. Fenriz z norské kapely Darkthrone nazval debutové album tehdy ještě československých Master's Hammer, nazvané Ritual „prvním norským blackmetalovým albem, i když je z Československa“.

V letech 1990 a 1991 začaly severoevropské metalové kapely vydávat hudbu ovlivněnou nahrávkami z první vlny. Ve Švédsku to byl Marduk, Dissection, Nifelheim a Abruptum. Ve Finsku se objevila scéna, která míchala black metalový styl první vlny s prvky death metalu a grindcoru; to zahrnovalo Beherit, Archgoat a Impaled Nazarene, jejichž debutové album Tol Cormpt Norz Norz Norz novinář Wolf-Rüdiger Mühlmann z časopisu Rock Hard považuje za součást kořenů z kterých vyrostl war metal. Během této doby, kdy byl mezi fanoušky extrémních stylů čím dál více populárnější death metal, se objevily ve Spojených státech skupiny jako Demoncy a Profanatica. Koncert norské kapely Mayhem v Lipsku se skupinami Eminenz a Manos v roce 1990, později vydaný jako Live in Leipzig, měl silný vliv na východoněmeckou scénu a je dokonce nazýván neoficiálním začátkem německého black metalu.

Druhá vlna black metalu začala na počátku 90. let a v jejím čele stála norská black metalová scéna. V letech 1990–1993 začala řada norských umělců hrát a vydávat nový druh black metalové hudby; patřili k nim Mayhem, Darkthrone, Burzum, Immortal, Emperor, Satyricon, Enslaved, Thorns, Carpathian Forest a Gorgoroth. Vyvinuli styl svých předchůdců z 80. let do odlišného žánru. Částečně to bylo díky novému druhu hry na kytaru, kterou vyvinuli Snorre 'Blackthorn' Ruch ze Stigma Diabolicum a Thorns a Oystein 'Euronymous' Aarseth z Mayhem. Fenriz z Darkthrone jej popsal jako odvozený od Bathory a poznamenal, že tyto druhy riffů se staly novým vzorem pro mnoho kapel v 90. letech. Nošení mrtvolných barev se stalo standardem a bylo způsobem, jak se mnozí umělci black metalu mohli odlišit od ostatních metalových kapel té doby. Scéna měla také ideologii a étos. Umělci byli hořce proti křesťanství a prezentovali se jako misantropičtí ctitelé ďábla, kteří chtěli šířit teror, nenávist a zlo. Tvrdili, že ve svých názorech to myslí vážně, a slíbili, že budou podle nich jednat. Ihsahn z Emperor řekl, že se snaží vytvořit strach mezi lidmi a být v opozici vůči společnosti. Scéna byla exkluzivní a vytvářela kolem sebe hranice, zahrnující pouze ty, kteří byli „pravdiví“ a pokoušeli se vyhnat všechny „pozéry“. Někteří členové scény byli zodpovědní za množství požárů kostelů a vražd, které na to nakonec upozornily a vedly k uvěznění řady umělců.

8. dubna 1991 spáchal zpěvák Mayhem Per Yngve Ohlin, který si říkal „Dead“ (mrtvý) sebevraždu, zatímco byl sám v domě sdíleném kapelou. Kolegové hudebníci popsali Deada jako zvláštního, introvertního a depresivního. Před odchodem na scénu se velmi snažil, aby vypadal jako mrtvola, a při zpěvu si podřezával ruce. Bubeník Mayhem zvaný Hellhammer uvedl, že Dead byl první, kdo nosil výraznou mrtvolnou barvu, která se ve scéně rozšířila. Byl nalezen s rozříznutými zápěstími a brokovnicí v ústech. Deadův sebevražedný dopis se omlouval za vystřelení ze zbraně v interiéru a končil slovy: „Omluvte všechnu krev“. Předtím, než zavolal policii, vzal Euronymous jednorázovou kameru a po přeuspořádání některých položek vyfotografoval tělo. Jedna z těchto fotografií byla později použita jako obálka ilegálního koncertního alba Dawn of the Black Hearts. Euronymous vyrobil náhrdelníky s kousky Deadovy lebky a některé dal hudebníkům, které považoval za toho hodné. Také se šířily pověsti, že si udělal dušené maso s kousky jeho mozku. Euronymous použil Deadovu sebevraždu k podpoře zlého obrazu Mayhem a tvrdil, že Dead se zabil, protože extrémní metal se stal trendovým a komercializovaným. Baskytarista skupiny Mayhem Jorn 'Necrobutcher' Stubberud poznamenal, že „lidé si poté, co se Dead zastřelil, více uvědomovali scénu black metalu ... Myslím, že to byla Deadova sebevražda, která scénu skutečně změnila“. Sebevraždu spáchali také dva další členové rané norské scénu: Erik 'Grim' Brodreskift (z Immortal, Borknagar, Gorgoroth) v roce 1999 a Espen 'Storm' Andersen (z kapely Strid) v roce 2001.

V roce 1992 zahájili členové norské black metalové scény vlnu žhářských útoků na křesťanské kostely. Do roku 1996 bylo v Norsku nejméně 50 takových útoků. Některé z budov byly staré stovky let a byly považovány za důležité historické památky. První, který byl vypálen, byl norský kostel Fantoft. Policie věří, že za to mohl Varg Vikernes z kapely Burzum. Na obalu jejich EP Aske (Popel) je fotografie zničeného kostela. V květnu 1994 byl Vikernes shledán vinným za vypálení kaple Holmenkollen, kostela Skjold a kostela Asane. Souběžně s vydáním nahrávky Mayhem De Mysteriis Dom Sathanas, Vikernes a Euronymous také údajně plánovali vyhodit do vzduchu katedrálu Nidaros, která se objevuje na obalu alba. Hudebníci Faust, Samoth (oba Emperor) a Jorn Inge Tunsberg (z Hades Almighty) byli také odsouzeni za žhářství. Členové švédské scény začali pálit kostely v roce 1993. Odsouzení neprojevili žádnou lítost a popsali své činy jako symbolickou „odvetu“ proti křesťanství v Norsku. Bubeník Mayhem Hellhammer uvedl, že vyzýval k útokům na mešity a hinduistické chrámy na základě toho, že jsou více cizí. Dnes se názory na vypalování kostelů v komunitě black metalu liší. Mnoho lidí, jako je Infernus a Gaahl z Gorgoroth, nadále schvalují vypalování a tvrdí: „mělo jich být více a bude jich více“. Jiní, jako Necrobutcher a Kjetil Manheim z Mayhem a Abbath z Immortal, považují vypalování kostelů za zbytečné. Manheim tvrdil, že mnoho žhářů bylo „jen lidmi, kteří se snaží získat přijetí“ na black metalové scéně. Zpěvák Watain Erik Danielsson útoky respektoval, ale o odpovědných řekl: „Jediné křesťanství, které porazili, byl poslední kus křesťanství v sobě. Což je samozřejmě velmi dobrý začátek.“

Na začátku roku 1993 vzniklo mezi Euronymousem a Vikernesem nepřátelství. V noci ze dne 10. srpna 1993 jeli Varg Vikernes (Burzum) a Snorre „Blackthorn“ Ruch (Thorns) z Bergenu do bytu Euronymouse v Oslu. Když dorazili, začala konfrontace a Vikernes Euronymouse ubodal k smrti. Jeho tělo bylo nalezeno před bytem s 23 řeznými ranami - dvěma do hlavy, pěti do krku a šestnácti do zad. Motiv byl nejasný, spekulovalo se, že vražda byla buď výsledkem buď výsledkem boje o moc, finančního sporu o nahrávky Burzum nebo soupeření o dívku. Když státní orgány začali vyslýchat black metalovou komunitu, objevily jiný motiv - Vikernesův zvráceny smysl pro snahu trumfnout své okolí a překonat vraždu, které se dopustil Faust, bubeník skupiny Emperor. Vikernes to všechno popřel a tvrdil, že zaútočil na Euronymouse v sebeobraně. Říkal, že Euronymous plánoval, že ho omráčí elektrošokovou zbraní, sváže a umučí k smrti, přičemž bude událost natáčet. Řekl, že Euronymous plánoval využít k jeho přepadení schůzku o nepodepsané smlouvě. Tvrdil, že měl v úmyslu ten večer předat podepsanou smlouvu Euronymousovi a „říct mu, aby se posral“, ale Euronymous zpanikařil a zaútočil jako první. Také řekl, že většina řezných ran byla z rozbitého skla, na které Euronymous spadl během boje. Příběh sebeobrany Faust zpochybnil, zatímco Necrobutcher potvrdil, že Vikernes zabil Euronymouse v sebeobraně kvůli vyhrožování smrtí.

Vikernes byl zatčen 19. srpna 1993 v Bergenu. Mnoho dalších členů scény bylo povoláno k výslechu přibližně ve stejnou dobu. Někteří z nich se ke svým zločinům přiznali a ostatní se zaplétali do svých výpovědí. V květnu 1994 byl Vikernes odsouzen k 21 letům vězení (nejvyšší trest v Norsku) za vraždu Euronymouse, žhářství čtyř kostelů, a za držení 150 kg výbušnin. K tomu druhému se přiznal. V den, kdy byl odsouzen, byly spáleny dva kostely, pravděpodobně jako prohlášení symbolické podpory. Když byl přečten jeho verdikt, Vikernes se široce usmál a tento snímek byl hojně publikován ve sdělovacích prostředcích. Blackthorn byl odsouzen k osmi letům vězení za to, že byl spolupachatelem vraždy. Ten měsíc vyšlo album Mayhem nazvané De Mysteriis Dom Sathanas, na kterém hrál Euronymous na kytaru a Vikernes na basovou kytaru. Euronymousova rodina požádala bubeníka Mayhem Hellhammera, aby odstranil basové stopy zaznamenané Vikernesem, ale Hellhammer řekl: „Považoval jsem za vhodné, aby vrah i oběť byli na stejné nahrávce. Řekl jsem, že party odstraním, ale nikdy jsem to neudělal“. V roce 2003 se Vikernes nevrátil do vězení Tonsberg poté, co dostal krátkou dovolenou. Krátce poté, co byl chycen při řízení ukradeného auta s různými zbraněmi, byl znovu zatčen. Vikernes byl propuštěn na podmínku v roce 2009.

Na počátku 90. let se na evropské pevnině objevily další blackmetalové scény inspirované norskou scénou, staršími kapelami nebo obojím. V Polsku vedli scénu Graveland a Behemoth. Ve Francii se objevila uzavřená skupina hudebníků známá jako Les Légions Noires; patřily sem muzikanti ze skupin Mütiilation, Vlad Tepes, Belketre a Torgeist. V Belgii vznikly formace Ancient Rites a Enthroned. Během této doby se ve Spojených státech objevily skupiny jako Black Funeral, Grand Belial's Key a Judas Iscariot. Kapela Black Funeral z Houstonu, založená v roce 1993, byla spojována s černou magií a satanismem.

Pozoruhodnou blackmetalovou skupinou v Anglii byli Cradle of Filth, kteří vydali tři dema ve stylu black/death metalu se symfonickými pasážemi, po nichž následovalo album The Principle of Evil Made Flesh, které představovalo tehdy neobvyklý hybridní styl black metalu a gothického metalu. Kapela poté opustila black metalu ve prospěch gothického metalu a stala se jednou z nejúspěšnějších extrémních metalových kapel. John Serba z AllMusic uvedl, že jejich první album „udělalo vlny na rané black metalové scéně a postavilo Cradle of Filth na špičku zájmu metalistů, ať už ji chválili za drzé pokusy rozbít formu black metalu, nebo se jí posmívali za její „komercializaci“ pundergroundového fenoménu, který se pyšní svým pochmurným dědictvím “. Někteří fanoušci black metalu nepovažovali Cradle of Filth za black metal. Na otázku, zda se oni sami považují za blackmetalovou kapelu, zpěvák Dani Filth řekl, že se považuje za black metal z hlediska filozofie a atmosféry, ale jinak ne. Další anglická kapela Necropolis nikdy nevydala žádnou hudbu, ale zahájila znesvěcující útok proti kostelům a hřbitovům v jejich okolí a téměř způsobila, že byl v Británii zakázán black Metal.

Kontroverze kolem durynské kapely Absurd upozornila na německou black metalovou scénu. V roce 1993 její členové zavraždili chlapce z jejich školy Sandra Beyera. Fotografie Beyerova náhrobku je na obálce jednoho z jejich demosnímků Thuringian Pagan Madness, spolu s pronacistickým prohlášením. To bylo nahráno ve vězení a vydáno v Polsku bubeníkem Graveland Capricornusem. Počáteční hudba kapely byla více ovlivněna Oi! a Rock Against Communism (RAC) než black metalem, a popisovali ji jako více podobnou garážovému punku z 60. let než black metalu jejich současníků. Alexander von Meilenwald z německé skupiny Nagelfar považuje debut kapely Ungod Circle of the Seven Infernal Pacts z roku 1993, demo Desaster Lost in the Ages z roku 1994 , album Tha-Norr z roku 1995 Wolfenzeitalter, debut Lunar Aurora z roku 1996 Weltengänger a debut Katharsis z roku 2000 nazvaný 666 za nejdůležitější nahrávky pro německou scénu. Řekl, že to nemusí být nutně nejlepší německé nahrávky, ale všechny něco nastartovali.

Na začátku druhé vlny si různé scény vyvinuly svůj vlastní styl. Jak říká Alan „Nemtheanga“ Averill: „měli jste řecký zvuk, finský zvuk a norský zvuk a byly tu německé kapely a švýcarské kapely a podobné věci.“ V polovině 90. let styl norské scény přijaly kapely po celém světě a v roce 1998 novinář Kerrang! Malcolm Dome uvedl, že black metal, jak jej známe v roce 1998, dluží Norsku a Skandinávii více než jakékoli jiné konkrétní zemi. Novější black metalové kapely také zvyšovaly svou produkční kvalitu a využívaly další nástroje, jako jsou syntezátory a dokonce i celé symfonické orchestry. Koncem 90. let minulého století došel underground k závěru, že několik norských průkopníků - jako Emperor, Immortal, Dimmu Borgir, Ancient, Covenant/The Kovenant a Satyricon se komercializovali a prodali mainsreamu a velkým nahrávacím parchantům. Dayal Patterson uvádí, že úspěšné kapely jako Dimmu Borgir vyprovokovaly ještě větší ohlasy (negativní) z podzemí ohledně názoru, že tyto kapely se zaprodaly.

Po smrti Euronymouse šly některé kapely více směrem k vikingskému metalu a epickému stylu, zatímco některé kapely šly hlouběji do propasti. Od roku 1993 prováděla švédská scéna vypalování kostelů, znesvěcování hrobu a další násilné činy. V roce 1995 se Jon Nödtveidt z Dissection připojil k Misanthropic Luciferian Order (MLO). V roce 1997 byl spolu s dalším členem MLO zatčen a obviněn ze zastřelení 37letého muže. Nödtveidt dostal 10letý trest. Protože obětí byl homosexuální imigrant, byli Dissection obviněni z toho, že jsou nacistická kapela, ale Nödtveidt to popřel a odmítl rasismus a nacionalismus.

Švédská skupina Shining, založená v roce 1996, začala psát hudbu téměř výhradně o depresích a sebevraždách, hudebně inspirovaná kapelou Strid a alby Burzum Hvis lyset tar oss a Filosof. Zpěvák Niklas Kvarforth chtěl nasytit své posluchače sebezničujícími a sebevražednými obrazy a texty. Na začátku používal pro svou hudbu výraz „sebevražedný black metal“. V roce 2001 však tento pojem přestal používat, protože jej začala používat spousta dalších kapel, u nichž měl pocit, že si špatně vyložili jeho vizi a hudbu používali spíše jako druh terapie, než zbraň proti posluchači, jak zamýšlel Kvarforth. Řekl, že nenazval Shining blackmetalovou kapelou a termín „sebevražedný black metal“ nazval pošetilým nápadem.

Podle zpěváka Erika Danielssona, bylo v roce 1998, když se jeho skupina Watain zformovala, jen velmi málo kapel, které braly black metal tak vážně, jako to dělala raná norská scéna. Nová generace švédských satanských kapel jako Watain a Ondskapt, údajně inspirovaná formací Ofermod, novou kapelou člena Nefandus Belfagora, uvedla tuto scénu „do nového světla“. Kvarforth řekl: „Vypadá to, že se lidé ve skutečnosti znovu báli.“ „Současná švédská black metalová scéna má obzvláště ambiciózní a artikulované chápání mystiky a její platnosti pro black metal. Mnoho švédských black metalových kapel, zejména Watain a Dissection jsou (nebo byli) přidruženi k Chrámu černého světla nebo k misantropickému luciferiánskému řádu […] teistické, gnostické a satanské organizací se sídlem ve Švédsku. Po svém propuštění v roce 2004 Jon Nödtveidt znovu rozjel Dissection s novými členy, o kterých se domníval, že jsou schopni „...splnit požadavky satanského konceptu Dissection.“ Začal nazývat kapelu „sonickou propagandistickou jednotkou MLO“ a vydal třetí plnohodnotné album Reinkaos. Texty obsahují magické vzorce z Liber Azerate a vycházejí z učení organizace. Po vydání alba a několika koncertech Nödtveidt prohlásil, že dosáhl limitů hudby jako nástroje pro vyjádření toho, co chtěl vyjádřit, pro sebe a hrstku ostatních, na kterých mi záleží a rozpustil Dissection předtím než spáchal sebevraždu.

Část undergroundové scény přijala jungiánskou interpretaci vypálení kostelů a dalších aktů rané scény jako znovuobjevení starověkých archetypů, které Kadmon z Allerseelenu a autoři Lord of Chaos implikovali do svých spisů. Smísili tuto interpretaci s pohanstvím a nacionalismem. Varg Vikernes byl některými považován za „ideologického mesiáše“, přestože se Vikernes distancoval od black metalu a jeho neonacismus s touto subkulturou neměl nic společného. To vedlo ke vzestupu nacionálně socialistického black metalu (NSBM), který Hendrik Möbus z Absurd nazývá „logickým závěrem“ norského black metalového hnutí. Jiné části scény se staví proti NSBM, protože je nesmazatelně spojena s Asá Tru a je proti satanismu, nebo se na nacismus dívá s neurčitým skepticismem a lhostejností. Členové scény NSBM mimo jiné považují norské kapely za pózery, jejichž „ideologie je levná“, přesto však stále respektují Vikernese a Burzum, které klíčový zpěvák Grand Belial's Key Richard Mills nazval jedinou norskou kapelou, která zůstává neomluvená a doslova odsouzená za svou víru.

Ve Francii, kromě Les Légions Noires (The Black Legions), vznikla scéna NSBM. Členové francouzské kapely Funeral znesvětili v červnu 1996 hrob v Toulonu a 19letý fanoušek black metalu dobodal na Štědrý den roku 1996 v Mulhouse kněze k smrti. Podle MkM z kapel Antaeus a Aosoth byla raná francouzská scéna snadno rozdělitelná: buď jste byli NSBM a měli jste podporu od zinu a publika, nebo jste byli součástí černých legií a měli jste ten kult „aura“, zatímco jeho kapela Antaeus, která nepatří do žádné z těchto dílčích scén, se nikam nevešla. Mnoho francouzských kapel, jako Deathspell Omega a Aosoth, má avantgardní přístup a disharmonický zvuk, reprezentativní pro danou scénu.

Rané americké black metalové kapely zůstaly v undergroundu. Někteří z nich - například Grand Belial's Key a Judas Iscariot - se připojili k mezinárodní organizaci NSBM zvané Pohanská fronta, ačkoli jediný člen Judas Iscariot Achnaton tuto organizaci opustil. Jiné kapely jako Averse Sefira nikdy neměly žádný vztah s nacismem. Americké kapely nemají žádný společný styl. Mnozí byli skupinou Burzum hudebně inspirováni, ale nemuseli nutně přijmout Vikernesovy myšlenky. Hudba Profanatic je blízká death metalu, zatímco Demoncy byli obviněni z kopírování gorgorothských riffů. Objevily se také kapely jako Xasthur a Leviathan, jejichž hudba je inspirována Burzum a jejichž texty se zaměřují na témata jako deprese a sebevraždy, Nachtmystium, Krallice, Wolves in the Throne Roome (skupina spojená s crust punkovou scénou a ekologickým hnutím)a Liturgie (styl, který frontmanka Hunter Hunt-Hendrix popisuje jako „transcendentální black metal"). Tyto kapely se vyhýbají tradičnímu black metalovému lyrickému obsahu a byly odmítnuty některými tradičními black-metalisty pro jejich ideologii a post-rockové a shoegazingové vlivy, které některé z nich přijaly.

V Austrálii vznikla scéna vedená kapelami jako Deströyer 666, Vomitor, Hobbs 'Angel of Death, Nocturnal Graves a Gospel of the Horns. Typický styl této scény je směsicí old school black metalu a raw thrash metalu ovlivněného starými Celtic Frost, Bathory, Venom a Sodom, ale s vlastními prvky.

Skupina Melechesh byla založena v Jeruzalémě v roce 1993, a je první zjevně protikřesťanskou skupinou, která existuje v jednom z nejposvátnějších měst na světě. Melechesh začínal jako přímočarý black metal, později s prvky folk metalu, které se objevily na jejich EP z roku 1996 The Siege of Lachish. Jejich další alba se rozkročila nad black, death a thrash metalem. Další skupina, Arallu, byla založena koncem 90. let a má vztahy s kapelami Melechesh a Salem. Melechesh a Arallu předvádějí styl, kterému říkají „Mesopotamian Black Metal“, směsice black metalu a mezopotamské lidové hudby. Od roku 2000 se na Středním východě objevila řada antiislámských a protináboženských black metalových kapel, jejichž členové pocházejí z muslimského prostředí. Janaza, o které se tvrdí, že je první iráckou black metalovou skupinou, vydala demo Burning Quran Ceremony v roce 2010. Její frontmanka Anahita tvrdila, že její rodiče a bratr byli během války v Iráku zabiti sebevražednou bombou. Další irácká kapela Seeds of Iblis, kterou také vedla Anahita, vydala v roce 2011 své debutové EP Jihad Against Islam prostřednictvím francouzského labelu Legion of Death. Zpravodajský web Metal Metalluminati naznačuje, že jejich tvrzení, že mají sídlo v Iráku, je podvod. Tyto kapely spolu s Tadnees (ze Saúdské Arábie), Halla (z Íránu), False Allah (z Bahrajnu) a Mosque of Satan (z Libanonu) se označují jako „arabská antiislámská legie“. Další libanonská kapela Ayat přitáhla velkou pozornost svým debutovým albem Six Years of Dormant Hatred, které vyšlo prostřednictvím severoamerického labelu Moribund Records v roce 2008. Některé evropské kapely také začaly vyjadřovat antiislámské názory, zejména norská skupina Taake.