Ačkoli elektrické kytary používali hudebníci hrající industrial od raných dob žánru, archetypální skupiny, jako je Throbbing Gristle, vykazovaly silný anti-rockový postoj. Britská post-punková kapela Killing Joke propagovala přechod mezi styly a měla vliv na hlavní kapely spojené s industriálním metalem, jako jsou Ministry, Godflesh a Nine Inch Nails. Další průkopnická industriální rocková skupina, Big Black, také ovlivnila některé pozdější skupiny.

Na konci 80. let se industrial a metal začaly mísit do společného žánru, nejvýznamějším dílem bylo eponymní EP Godflesh a album The Land of Rape and Honey od Ministry. Godflesh založil bývalý kytarista Napalm Death Justin Broadrick. Čerpal z široké škály vlivů - z power elektroniky zakladatelů tohoto stylu Whitehouse, z noise rockové kapely Swans, z tvorby tvůrce ambientní hudby Briana Ena i od Birminghamských kolegů Black Sabbath - zvuk Godflesh byl kdysi popsán jako „Pornography (Pornography je čtvrté album The Cure) éra The Cure na Quaaludes (sedativa)“. Ačkoli se nijak významně neprodávali, Godflesh se přesto stali vlivnou kapelou, jejíž jméno zmínili Korn, Metallica, Danzig, Faith No More nebo Fear Factory.

Ministry se vynořili ze scény obklopující Wax Trax! Records, nezávislou společnost z Chicaga věnovanou industrialu. Jejich první vpád do kytarového rocku se odehrál během natáčení The Land of Rape and Honey v Southern Studios v Londýně. Frontman skupiny, kubánský rodák Al Jourgensen, vysvětlil tento přechod: "Znovuobjevení kytary na této desce bylo téměř jako první den, kdy jsem dostal svůj Fairlight (syntezátor). U něčeho, co se předtím zdálo tak omezující se možnosti staly nekonečné. To je opravdu legrační. Začínal jsem jako kytarista, ale kytary jsem se za pět let opravdu nedotkl. Pak jsem slyšel první zpětnou vazbu vycházející z Marshallu a najednou to bylo, jako by v samotné hře na kytaru byl úplně nový parametr - zejména v kombinaci se zvuky, které vychází z kláves." Zdálo se, že Jourgensen má obzvlášť rád thrash metal. Po vydání "Landu" rekrutoval kytaristu Mika Scaccii z texaské thrashové kapely Rigor Mortis. Při jedné příležitosti Jourgensen řekl tisku, že jeho oblíbená skupina byla Sepultura. Rovněž vyjádřil touhu po produkci alba Metallicy. Jourgensenův zájem o taneční elektronickou hudbu však úplně nezmizel; vytvořil také vedlejší, více elektronický, projekt Revolting Cocks, zaměřený na spolupráci s Richardem23 z Front 242.

Německá skupina KMFDM byla další významnou industriální metalovou skupinou. Ačkoli není fanoušek metalu, její vůdce Sascha Konietzko se zbláznil do metalových licků na základě jeho experimentů s E-mu Emax samplerem na konci roku 1986. Pro Guitar World řekl:"Bylo zajímavé použít riffy jako druh bílého šumu pro naši hudbu. Najednou se heavy metal osvobodil od všech těch změn tempa a nudných postojů, které vždy měl. Co jsem na heavy metalu vždycky nesnášel, bylo to, že nejlepší riffy přišly jen jednou a nikdy se neopakovaly. Ve skutečnosti mě tedy fascinovala ta možnost ochutnat skvělý riff, smyčkovat ho a hrát znovu a znovu.

Švýcarské trio The Young Gods otřáslo stylem na svém druhém albu L'Eau Rouge(1989). Před vydáním prohlásil zpěvák Franz Treichler: Chtěli jsme jen slyšet kytary. To je to, co právě teď chceme slyšet, čistou sílu. Metalický zvuk, který není revivalový, není motorkářský, speed metalový, jakýkoli, prostě je WHAP!

Kanadská thrash metalová skupina Malhavoc se stala dalším časným průkopníkem žánru, když na konci 80. let začali míchat industrial s thrash metalem.

Skupina Pigface, vytvořená Martinem Atkinsem a bubeníkem Ministry Billaem Rieflinem, se stala industrial metalovým kolektivem, v kterém se mihlo mnoho postav z noise rocku a světa industrialu. Nine Inch Nails, „one-man-band“ vytvořený Trentem Reznorem, přinesl žánr mainstreamovým divákům pomocí alb, jako je Broken, které získalo Grammy a nejprodávanějším The Downward Spiral, doprovázené jejich průkopnickým vystoupením na Woodstocku '94. V této době se také vyvinula subkultura "rivethead" spolu s takzvaným subžánrem „coldwave“, která zahrnovala Chemlab, 16 V a Acumen Nation. Některé elektroindustriální skupiny, včetně Skinny Puppy a Front Line Assembly, přijaly v tomto období metalové industriální techniky. Britská skupina Pitchshifter, založená v roce 1989 bratry Jonem a Markem Claydenovými, také začínala jako industriální metalová skupina. Kapela později do své hudby zahrnula i prvky drum and bass.

Industriální metal vzkvétal na počátku 90. let, zejména v Severní Americe, kde se nakonec prodalo téměř 35 milionů alb tohoto stylu. Poprvé se stal obchodní silou v roce 1992, kdy byla v Americe albaPsalm 69 od Nine Inch Nails a Broken od Ministry platinová. Obě skupiny byly v roce 1992 nominovány na cenu Grammy za nejlepší metalovou nahrávku, přičemž zvítězili Nine Inch Nails. O dva roky později vydali Nine Inch Nails album The Downward Spiral, které debutovalo na druhém místě a nakonec získalo čtyřnásobnou platinu. Celkově se populární heavy rocková hudba změnila a stala se více „industrializovanou“. Po úspěchu Nine Inch Nails se do popředí dostal Marilyn Manson. Živé vystoupení skupiny a její transgresivní přitažlivost byly často komentovány více než jejich hudba.

Industriální metal dosáhl svého komerčního zenitu ve druhé polovině 90. let - podle databází RIAA jeho nejprodávanější umělci prodali dohromady přibližně 17,5 milionů kusů. Nahrávky významných industriálních kapel běžně debutovaly na předních místech žebříčku Billboard 200: album Hellbilly Deluxe od Roba Zombie (č. 5), Antichrist Supersta od Marilyn Mansona (č. 3) a The Fragile od Nine Inch Nails (č. 1). Řada industriálních metalových alb si i v žebříčku Billboard Heatseekers vedla dobře: Short Bus od Filter (č. 3), Wither Blister Burn + Peel od Stabbing Westward (č. 1), Sehnsucht od Rammstein (č. 2), Candyass od Orgy a Wisconsin Death Trip od Static-X (č. 1). Během této éry byl Trent Reznor (Nine Inch Nails) vybrán časopisem Time jako jeden z nejvlivnějších Američanů roku 1997. Žánrová popularita byla taková, že i zavedené glam metalové skupiny, včetně Guns N 'Roses a Mötley Crüe, se začaly tímto stylem zabývat. Dokonce i zástupci hip hopové scény začali vyhledávat spolupráci a vytvářet remixy od industriálních metalových hudebníků.

Když se industriální metal vyšplhal koncem 90. let na žebříčky, setkala se jeho náhlá popularitas negativními reakcemi raných inovátorů industriální hudby. Peter Christopherson pro The Wire řekl, že již necítí žádné spříznění s industriální scénou: „to nejsem já, o tomhle nejsem.“ Lustmord, prominentní ranný industriální hudebník prohlásil, že Ministry ho nezajímají a nemá čas na všechny tyhle rokenrolové sračky, které teď dělají. Frontman Skinny Puppy Nivek Ogre zavrhl Nine Inch Nails jako „cock rock“, ale od té doby se věci spravily a dokonce spolu vystupovali na pódiu. Industriální metal si vysloužil na přelomu tisíciletí kritickou reakci. V recenzi z dubna 2000 pro Chicago Sun Times Jim DeRogatis odmítl novou hudbu Nine Inch Nails jako generickou značku industriálního thrashe a obvinil Ministry z opakování aktu, který byl starý od roku 1992. Přestože se album The Fragile dostalo na první příčku Billboard 200 a získalo status dvojnásobné platiny, DeRogatis to přesto považoval za „propadák“. Staré industrial metalové kapely jako Ministry, Godflesh a White Zombie začali zapírat svoji příslušnost k žánru. Tržby ale zůstaly vysoké po celé období 2000–2005; během tohoto časového období bylo prodáno nejméně 10 milionů desek. Mnoho skupin začalo mít vliv i na hip hop a elektronickou hudbu. Výsledkem je, že skupiny jako Powerman 5000 jsou často označovány jako industriální metal i nu metal.