Charakteristika symfonického metalu
Hlavními hudebními vlivy, které stály u zrodu symfonického metalu jsou raně gotický metal, power metal a Nová vlna britského heavy metalu. Klávesy, případně zapojení orchestrů jsou často ústřední body hudby, což v podstatě odlišuje žánr od jiných metalových podžánrů. Jiné nástroje, včetně kytar, basy a bicích, obvykle hrají relativně jednoduché party na rozdíl od složitých a jemných klávesových nebo orchestrálních částí. Skupiny, které na svých nahrávkách nebo při živém hraní nepoužívají živou orchestrální instrumentaci, obvykle používají tovární předvolby na klávesových pracovních stanicích. To je charakteristické zejména pro méně známé kapely s omezenějšími rozpočty. Některé symfonické metalové kapely se zdržují používání klávesových nástrojů úplně a rozhodly se použít doprovodné stopy orchestru, zaznamenané živým symfonickým orchestrem nebo sborem během relace alba, nebo nahrané pomocí virtuálních softwarových nástrojů v sekvenceru. To je charakteristické zejména pro kapely, které se vyznačují hlubšími a složitějšími postupy, které by pro jednoho nebo dokonce dva klávesisty bylo obtížné reprodukovat v živém vystoupení.
V tomto stylu je těžké zobecnit hru na kytaru a na basu. Stejně jako u gothic metalu to lze často popsat jenom jako syntézu jiných rockových a metalových stylů, přičemž nejčastější jsou black metal, death metal a power metal s prvky progresivního metalu; ale na rozdíl od gothic metalu jsou často přítomny také prvky klasické hudby. Většina kapel v tomto subžánru používá tyto nástroje (stejně jako hlavní vokály) k hraní jednodušších, chytlavých melodií, díky nimž je symfonický metal (spolu s power metalem, který také sdílí tuto charakteristiku) pravděpodobně jedním z přístupnějších metalových subžánrů. Písně jsou často vysoce atmosférické, i když optimističtější než písně jiných žánrů metalu. Při vytváření nálady a atmosféry je zvláště důležitý výběr zvuků kláves.
Texty pokrývají širokou škálu témat. Stejně jako u dvou vlivů symfonického metalu, power metalu a opery (ale také symfonického progresivního rocku), jsou běžná fantasy a mytologická témata a nejsou neobvyklá ani konceptuální alba stylizovaná podle oper nebo epických básních. Skupiny v tomto žánru často využívají zpěvačku, nejčastěji sopranistku. Někdy je tu i druhý mužský zpěvák, jak je to běžné i v gotickém metalu. Vokály ve stylu death metalu jsou také používané, ale méně často než v jiných metalových žánrech, které tento vokální styl využívají (vyjímkou je Mark Jansen v kapele Epica). Někdy se přidávají i další hlasy až po plný sbor. Je velmi běžné, že kapely, téměř výlučně s ženským zpěvem, mají hlavní vokál operní. Takové kapely lze označit jako operní symfonický metal a patří mezi ně Epica, Nightwish (Tarja Turunenová, později Floor Jansenová), Haggard, Therion, Operatika, Dremora, Dol Ammad, Visions of Atlantis, Aesma Daeva, Almora a bezpočet dalších. Operní styl ale není vázán výhradně na symfonický metal a objevuje se také v avantgardním metalu, progresivním metalu, gotickém metalu a melodickém metalu.
Historie symfonického metalu
Počátky
Kořeny symfonického metalu se nacházejí v raných death metalových a gothic metalových kapelách, které ve své hudbě částečně využívaly symfonické prvky, patří k nim zejména švýcarští pionýři extrémního metalu Celtic Frost na jejich albu z roku 1987 Into the Pandemonium. Podle jejich předchozího alba To Mega Therion z roku 1985 se pojmenovali průkopníci symfonického metalu Therion. Jednou z prvních symfonických metalových písní byla „Dies Irae“ americké thrashmetalové skupiny Believer. Objevila se na jejich albu z roku 1990 Sanity Obscure a předznamenala operní přístup používaný kapelami Therion a Nightwish. Jeff Wagner napsal ve své knize Mean Deviation, že píseň byla kreativním předělem v metalu a kromě skupiny Mekong Delta žádná jiná extrémní metalová kapela v té době tak hladce nespojovala extrémní žánr s klasickou hudbou.
Kapela Therion měla vliv na formování žánru pomocí živého orchestru a klasických skladatelských technik; postupně se tyto prvky staly důležitější součástí jejich hudby než jejich deathmetalové kořeny. Dalším klíčovým počátečním vlivem bylo album finské progresivní metalové skupiny Waltari Yeah! Yeah! Die! Die! Death Metal Symphony in Deep C. V polovině roku 1996 vydali němečtí Rage album Lingua Mortis, které znamenalo jejich první spolupráci skupiny s Pražským symfonickým orchestrem. Nightwish a Within Temptation vydali v roce 1997 první alba, která byla silně inspirována symfonickým obratem skupiny Therion. Within Temptation byli více ovlivněni gothic metalem, a proto hudebně jednodušší než power metalem ovlivnění Nightwish, ale obě kapely sdílely dva klíčové symfonické metalové prvky - silné ženské vokály Tarji Turunenové a Sharon den Adelové, respektive používání klasikou ovlivněné hry na klávesy. Haggard, který začínali jako progresivní death metalová kapela, vydal před předtím dema a EP pouze v jejich death metalového stylu, ale v roce 1997 šli o krok vpřed. Rozhodli se změnit svůj styl a proměnit jej v mix metalu a klasické hudby se skutečnými klasickými a středověkými nástroji, jako jsou housle, viola, violoncello, flétna, hoboj, klarinet a crumhorn, a vydatli své první symfonické metalové studio album.
Vývoj
Od začátku tisíciletí až do poloviny dvacátých let se objevilo nebo na sebe přitáhlo velkou pozornost mnoho nových symfonických metalových kapel, včetně Rain Fell Within, After Forever, Epica, Delain, Leaves 'Eyes, Xandria a Edenbridge, všechny s charakteristickými klávesami a ženským vokálem. Power metal se svými relativně optimistickými fantasy tématy a stylizovanými zvuky kláves byl důležitým prvkem, který ovlivnil tyto skupiny. Termín „sympfonický metal“ byl někdy aplikován i na jednotlivé písně nebo alba kapel, které jsou primárně death metalové (včetně death-doom), gothic metalové, power metalové nebo black metalové. Je však třeba poznamenat, že tento termín se někdy používá k popisu stylistických prvků, které lze nalézt v téměř jakémkoli metalovém subžánru.
Subžánry symfonického metalu
Termín „symfonický metal“ se používá k označení jakékoli metalové skupiny, která využívá symfonické nebo orchestrální prvky. Symfonický metal pak není ani tak žánrem, jako mezižánrovým označením.
Symfonický black metal
Symfonický black metal je kromě subžánru symfonického metalu také subžánrem black metalu. Vznikl v 90. letech a obsahuje symfonické a orchestrální prvky. Mezi nejznámější black metalové kapely, hrajíci v tomto stylu patří Dimmu Borgir, Emperor a Carach Angren. Orchestrální prvky jsou interpretovány pomocí kláves nebo se využívají nebo kompletní orchestrální aranžmá obsahující dechové nástroje, dechové nástroje, perkuse, klávesy a smyčcové nástroje. Skupiny mohou kromě virtuálních nebo živých orchestrálních aranžmá používat i sólové nástroje, jako jsou housle. Vokály mohou být „čisté“ nebo operní a struktury písní jsou více inspirovány symfoniemi a řídí se typickým přístupem založeným na riffech. Mnoho charakteristik tradičního black metalu, jako jsou výkřiky, rychlá tempa, vysoký zpěv a elektrické kytary používající tremolo efekt, je v hudbě zachováno. Celkový zvuk a rozsah témat lze považovat za širší než u tradičního black metal, mnoho skupin symfonického black metalu používá jako témata vampirismus (Theatres des Vampires, Cradle of Filth) nebo okultismus a paranormální jev (Carach Angren). Politická témata jimi jsou více opomíjena jako v jiných žánrech black metalu.
Symfonický power metal
Týká se power metalových kapel, které značně využívají klávesy nebo nástroje běžně používané v klasické hudbě, podobně jako symfonický metal. Tyto další prvky jsou často používány jako klíčové prvky hudby ve srovnání s běžným power metalem, což přispívá nejen k další vrstvě hudby, ale také k větší rozmanitosti zvuku. Skupiny v tomto žánru mají často čisté vokály, přičemž některé kapely přidávají relativně malé množství extrémnějších stylů zpěvu. První prototypovou symfonickou power metalovou skladbou byla „Art of Life“, dvacet devět minut trvající píseň v podání japonské heavy metalové skupiny X Japan, která vyšla v roce 1993. Finská kapela Nightwish byla další kapelou, která předváděla ranné symfonické power metalové skladby. Písně Nightwish, které dobře ilustrují žánr, jsou „Wishmaster“ z alba Wishmaster, „Ghost Love Score“ z alba Once, „The Poet and the Pendulum“ na albu Dark Passion Play a „The Greatest Show on Earth“, 24minutová skladba z alba Endless Forms Most Beautiful. Tyto písně navazují na epický rozsah a rozšířené formální struktury charakteristické pro power metal při rozsáhlém využití orchestrálních prvků. Další známe kapely tohoto stylu jsou: Twilight Force, Kamelot, Rhapsody of Fire a Epica.
Dalším výrazným představitelem stylu je Avantasia, projekt metalové opery vytvořený Tobiasem Sammetem, zpěvákem a skladatelem skupiny Edguy, v roce 1999. Z původně jednorázového projektu, pod jehož názvem na začátku 21. století vyšla dvě power metalová konceptuální alba, se roku 2006 stala plnohodnotná hudební skupina tvořená duem Sammet a Sascha Paeth, přičemž druhý jmenovaný kromě postu kytaristy obstarává také celkovou produkci alb a organizaci nahrávání. Sammet se místo fiktivních fantasy příběhů začal soustředit spíše na své vlastní pocity, tři studiová alba vydaná v letech 2008 až 2010 tak kombinují více hudebních stylů a žánrů; od power metalu a symfonického až po pop rock, a textově jsou vnitřní zpovědí tohoto skladatele. K formě konceptuálního příběhu se Avantasia navrátila na dalších třech deskách, přičemž na druhé z nich, Ghostlights (2016), je patrný také určitý návrat k hudebnímu stylu prvních dvou alb. Zároveň jsou zde ale také zastoupené motivy z dalších desek toho projektu. Na všech albech se podílelo velké množství hostujících zpěváků a instrumentalistů, ke stálým personám patří například Michael Kiske, Oliver Hartmann, Jorn Lande, Bob Catley, Michael Rodenberg či Amanda Somerville. Přestože se jedná o projekt s velkým množstvím hudebníků, Sammetovi s Paethem se daří v rámci podpory alb pořádat samostatná turné po téměř celé Evropě, Americe či také vystoupení v Japonsku.
Symfonický gotický metal
Jednou z prvních gothic metalových kapel, které vydaly celé album se zpěvem ve stylu „kráska a zvíře“, kde death metalové vokály kontrastují s čistými ženskými vokály, byla v roce 1995 norská skupina Theatre of Tragedy. Poté, co sólová zpevačka Liv Kristine ze skupiny odešla, založila v roce 2003 spolu se svým budoucím manželem Alexandrem Krullem symfonickou metalovou kapelu Leaves 'Eyes. Kapela je jedním z průkopníků stylu „kráska a zvíře“ a tento přístup přejaly i další kapely, například holandští Within Temptation. V roce 1997 jim vyšlo debutové album Enter, krátce poté následovalo EP The Dance. Obě využívaly zmíněný styl zpěvu, který si podělili zpěvačka Sharon den Adelová a Robert Westerholt. Jejich druhé album Mother Earth bylo vydáno v roce 2000 a skupina zde zcela upustila od death metalových vokálů, místo toho se spoléhala pouze na majestátní vokální schopnosti Sharon, kromě jedné skladby na straně B, která nebyla na finálním vydání alba. Album bylo komerčně úspěšné a jejich singl „Ice Queen“ vstoupil do hitparád v Belgii a jejich rodném Nizozemsku. Třetí album The Silent Force přišlo v roce 2004 jako ambiciózní projekt představující plný orchestr a 80hlasý sbor doprovázející kapelu. Výsledkem byl další komerční úspěch při kterém Within Temptation představili svět těžkých kytar a ženského vokálu mainstreamovému publiku v celé Evropě. Ve svém pojetí gothic metalu kapela kombinuje sílu hard rocku poháněného kytarou s rozmachem a vznešeností symfonické hudby. Kritik Chad Bowar z webu About.com popisuje jejich styl jako optimální rovnováhu mezi melodií a háčky hlavního proudu rocku, hloubkou a složitostí klasické hudby a temnou hranou gothic metalu. Komerční úspěch Within Temptation od té doby vyústil ve vznik velkého počtu dalších ženských gothic metalových kapel, zejména v Nizozemsku.
Další nizozemskou kapelou, která se prosadila v symfonickém gotickém metalu jsou After Forever. Jejich debutové album Prison of Desire z roku 2000 bylo odvážnou, i když ještě nedokonalou první studií k nepochybně odvážnému závazku: oženit heavy metal s progresivními rockovými aranžemi s orchestrací klasické hudby. Zakládající člen, kytarista a zpěvák Mark Jansen odešel z After Forever jen několik měsíců po vydání tohoto alba, aby založil další nizozemskou kapelu Epica, která kombinuje gotický a symfonický metal. Debutové album The Phantom Agony vzniklo v roce 2003 a přineslo hudbu, která kombinuje Jansenovo deathové chroptění s andělskými tóny klasicky trénovaného sopránu Simone Simonsové, nad bujným základem symfonického power metalu. Hudba skupiny byla popsána jako kombinace temné, strašidelné gotické atmosféry s bombastickou a symfonickou hudbou. Stejně jako o Within Temptation a After Forever je i skupině Epica známo, že hojně využívá orchestr. Jejich konceptuální album The Divine Conspiracy z roku 2007 se vyšplhalo na deváté místo v holandské hitparádě.
Ke směsi symfonického a gotického metalu došlo také z opačného směru. Kapela Nightwish z Finska začala jako symfonický power metalový počin a představila gotické prvky na svém albu Once z roku 2004, zejména na singlu „Nemo“. Na svém dalším albu Dark Passion Play z roku 2007 nadále kombinovali svůj styl bombastického, symfonického a filmového metalu s gotickou atmosférou. Švédská skupina Therion také začlenila gotické prvky do svého symfonického metalu na albu Gothic Kabbalah z roku 2007.
Symfonický death metal
Mezi skupiny řazené do symfonického death metalu patří Ex Deo, Septicflesh, Children of Bodom, MaYaN a Fleshgod Apocalypse. Album Haggard z roku 2000 Awaking the Centuries bylo popsáno jako symfonický metal ve stylu death metalu. Make Them Suffer je skupina, která ve svém dřívějším materiálu kombinuje deathcore se symfonickými a klasickými prvky. Mezi další kapely, které míchají deathcore se symfonickým metalem, patří Winds of Plague a francouští Betraying the Martyrs, o nichž je známo, že zmírňují trestající brutalitu deathcore melodickými rozmachy vytaženými ze symfonického a progresivního metalu, což dodává jejich hudbě divadelnost, která je výrazně evropská.
Československá scéna
V roce 1993 vzniká v Plzni skupina Interitus.
Velmi unikátní projekt na pomezí rocku, metalu a opery vznikl v Praze. Projekt nese název Antigona, rocková opera s hudbou Milana Steigerwalda a libretem Pavly Forest. Světová koncertní premiéra se uskutečnila v roce 2006 v pražském kongresovém centru. O dva roky později proběhla světová divadelní premiéra na prknech Divadla v Dlouhé. V této rockové opeře vystoupuje i přední česká operní pěvkyně Eva Urbanová, alternovaná sopranistkou Lívií Vénosovou v roli bohyně osudu Moiry. Další z řad operních pěvců je basista Pavel Opava, v roli Háda. Tato rocková opera se setkala s velmi kladnou kritikou a těší se velké návštěvnosti publika. Je ukázkou propojení tvrdě rockové hudby s klasickými pěvci a hudebníky, což je v zahraničí již běžnou praxí.
Seznam českých a slovenských skupin hrajících symfonický metal - Ador Dorath, After Rain, Agnus Dei, Ancient Desire, Arthemion, Avidity for..., Dark Angels, Emrei's, Everlasting Dark, Falcar, Induction, Interitus, Lady Kate, Opertus, Salieri, Sarkonia, Sinners Moon (SVK), Symfobia (SVK), Wishmasters
Seznam black metalových skupin (podle data vzniku)
1979
Savatage
1981
Virgin Steele
1982
X Japan
1984
Blind Guardian, Rage
1986
Believer
1987
Kamelot, Therion, Veni Domine
1988
Mägo de Oz
1989
Haggard, Saviour Machine
1990
Septicflesh, Subway to Sally
1991
Cradle of Filth, Emperor
1993
Agnus Dei, Dimmu Borgir, Interitus, Rhapsody of Fire
1994
Symphony X, Theatres des Vampires, Trail of Tears, Xandria
1995
After Forever, Lingua Mortis Orchestra, Sonata Arctica, Virgin Black
1996
Aesma Daeva, Letzte Instanz, Nightwish, Within Temptation
1997
Ador Dorath, Elvenking, Everlasting Dark, Turisas
1998
Edenbridge, Magic Kingdom
1999
Avantasia, Battlelore, Coronatus, Dragonland, Freedom Call
2000
Visions of Atlantis
2001
Almora, Serenity, Sirenia
2002
Delain, Epica, Operatika Element, Sound Storm, Winds of Plague
2003
Aina, Bare Infinity, Carach Angren, Ex Libris, Fairyland, Leaves 'Eyes
2004
Angtoria, Dark Angels
2005
Kingfisher Sky, Tarja Turunen
2006
Amberian Dawn, Ancient Bards, Mena Brinno
2007
Dragony, Fleshgod Apocalypse, Lady Kate, Melted Space, Ravenword, Whyzdom, Wishmasters
2008
Avidity for..., Betraying the Martyrs, Ex Deo, Make Them Suffer
2009
After Rain, Falcar, Lorna Shore, ReVamp, Sarah Jezebel Deva
2010
MaYaN, Persona, Symfonia
2011
Angel Nation, Sinners Moon, Trillium, Twilight Force
2012
Ancient Desire, Anette Olzon, Blackbriar, Dark Sarah, Imperial Age, Opertus, Salieri
2013
Avalon, Savn, Seven Spires
2014
Arthemion, Beyond the Black, Eleine, The Gentle Storm, Induction
2015
Sarkonia, Symfobia
2016
The Dark Element, Phantom Elite
2017
Exit Eden, QFT, Symmerya
2018
Ad Infinitum, KiaRa, Moonlight Haze
2019
Allen/Olzon
2020
Lori Lewis
2021
SheWolf
2024
Emrei's