* 2.května 1929 v Dunn, ve státě Severní Karolína, USA
+ 5.listopadu 2005 v Kodani v Dánsku
Link Wray (rodným jménem Fred Lincoln Wray byl americký kytarista a zpěvák. Svou kariéru zahájil již na počátku padesátých let,ale následně byl odveden do armády a kariéry hudebníka se musel vzdát. Po návratu se hudbě opět začal věnovat. Svou vůbec nejznámější píseň „Rumble“ vydal v roce 1958. Ta později zazněla v mnoha filmech, jako například Pulp Fiction (1994) a Den nezávislosti (1996). V pozdějších letech se na úspěch písně snažil navázat několika dalšími, ale bez většího úspěchu. Následně se hudbě na čas přestal věnovat a vrátil se až v roce 1971 se svým prvním řadovým albem nazvaným jednoduše Link Wray. Během této dekády vydal několik dalších alb a i když v osmdesátých letech netvořil, tak stále koncertoval. Několik dalších alb vydal v devadesátých letech, poslední s názvem Barbed Wire vyšlo v roce 2000.
Narodil se 2. května 1929 ve městě Dunn v Severní Karolíně jako syn Freda Lincolna Wraye staršího a jeho manželky Lillian M. Coatsové. Ze tří čtvrtin je původem indián Shawnee. V dětství se s rodiči přestěhoval do Portsmouthu ve Virginii, kde jeho otec dostal práci v loděnici. Podle jeho vlastních slov se naučil hrát na kytaru ve svých osmi letech, kdy cestoval s artistickým představením Hambone. Jeho první skupina byla rozpuštěna poté, co byl Wray počátkem padesátých let povolán do Korejské války. Zde onemocněl tuberkulózou a strávil více než rok v nemocnici. Jeho pobyt v nemocnici skončil odstraněním plíce, což podle lékařů znamenalo, že už nikdy nebude schopen zpívat. Později spolu se svými bratry Vernonem (přezdívaný Lucky) a Dougem, doplněni o bratrance Shortyho Hortona a kamaráda Dixieho Neala, založili skupinu nazvanou Lucky Wray and the Lazy Pine Wranglers, která se brzy poté přejmenovala na Lucky Wray and the Palomino Ranch Hands. Skupina se specializovala na country hudbu a svou první nahrávku vydala v roce 1956 pro vydavatelství Starday Records
V roce 1958 vedl Wray vlastní skupinu nazvanou Link Wray & His Ray Men a v dubnu 1958 vydal u vydavatelství Cadence Records svůj první hit nazvaný „Rumble“. Píseň byla zakázána v rádiích, přesto se dostala na šestnáctou příčku amerického singlového žebříčku. Později měl ještě několik hitů, jako například „Rawhide“ (1959) a „Jack the Ripper“ (1961), ale žádný z nich již na velký úspěch „Rumble“ nenavázal. Píseň „Jack the Ripper“ vyšla u vydavatelství Rumble Records, které založil Link Wray spolu se svým bratrem Dougem. Po vydání řady dalších neúspěšných singlů se přestal věnovat hudbě a začal farmařit. K hudbě se však nedlouho poté vrátil a v improvizovaném studiu na své farmě v Accokeek v Marylandu nahrál základy pro své první studiové album nazvané Link Wray. Album vyšlo v roce 1971. V roce 1969 rovněž nahrál album spolu s klavíristou a zpěvákem Joeyem Welzem nazvané Listen to the Voices That Want to Be Free. Album vyšlo v roce 1970.
Po vydání eponymního alba následovala série dalších Mordicai Jones (1971), Be What You Want To (1972), Beans and Fatback (1973) a Stuck in Gear (1975). Během sedmdesátých let rovněž vystupoval s kytaristou Johnem Cipollinou ze skupiny Quicksilver Messenger Service. Koncem sedmdesátých let Wray koncertoval a nahrál dvě alba s rockabilly hudebníkem Robertem Gordonem nazvaná Robert Gordon with Link Wray (1977) a Fresh Fish Special(1978). V roce 1979 vydal na jedenáct let poslední studiové album Bullshot. Během osmdesátých let se usadil v Dánsku a více než deset let koncertoval pouze v Evropě a do rodných Spojených států amerických nejezdil.
V roce 1989 se opět vrátil k nahrávání studiových alb: v říjnu toho roku stihl nahrát dvě, konkrétně Apache a Wild Side of the City Lights; každé z nich vyšlo samostatně na LP deskách a později i dohromady na jednom CD. Další album nazvané Indian Child vydal v roce 1993. O čtyři roky poté vyšlo Shadowman a jeho poslední album nazvané Barbed Wire vyšlo v roce 2000.
Link Wray zemřel v Kodani ve věku sedmdesáti šesti let na selhání srdce. Pohřeb proběhl za účasti nejbližších rodinných příslušníků. Své poslední vystoupení odehrál v červenci toho roku v Glendale v Kalifornii. Byl celkem čtyřikrát ženatý a měl devět dětí.
1970 - Listen to the Voices That Want to Be Free (s Joeyem Welzem)
1971 - Link Wray
1971 - Mordicai Jone
1972 - Be What You Want To
1973 - Beans and Fatback
1975 - Stuck in Gear
1977 - Robert Gordon with Link Wray (s Robertem Gordonem)
1978 - Fresh Fish Special (s Robertem Gordonem)
1979 - Bullshot
1990 - Apache
1990 - Wild Side of the City Lights
1993 - Indian Child
1997 - Shadowman
2000 - Barbed Wire
Kompletní diskografie lze najít na stránkách anglické Wikipedie
Byl znám především pro hutný styl hry na kytaru nazývaný power akord. Sám k tomu řekl, že chtěl vymyslet něco jiného než dělají jazzoví kytaristé
Posmrtně se dočkal řady ocenění. Například jeho rodné město Dunn oslavuje od roku 2011 den jeho narozenin jako „Den Linka Wraye“. Ve městě se od roku 2013 rovněž koná festival věnovaný Wrayovi. V říjnu 2013 bylo oznámeno, že byl Link Wray nominován na uvedení do Rock and Roll Hall of Fame za rok 2014. Další nominace se dočkal v roce 2017 (na rok 2018). Nakonec však opět uveden nebyl. Byl uveden do Rockabilly Hall of Fame. Americký hudební časopis Rolling Stone jej v roce 2003 zařadil na 67. místo v žebříčku 100 nejlepších kytaristů všech dob, v roce 2011 se ve stejném žebříčku umístil na 45. příčce. Mezi sto nejlepších kytaristů všech dob jej v roce 2002 rovněž zařadil časopis Guitar World. Za svůj vzor Wraye označilo mnoho kytaristů, mezi které patří Jimmy Page, Steven Van Zandt, Pete Townshend nebo Bruce Springsteen.
Jimmy Page popsal Linka Wraye jako "skutečného rebela" a v dokumentárním filmu It Might Get Loud ho označil za člověka, který měl na začátku jeho kariéry velký vliv. Podle časopisu Rolling Stone Pete Townshend z The Who jednou řekl: "Nebýt Linka Wraye a 'Rumble', nikdy bych nevzal kytaru do ruky."
Bob Dylan i Bruce Springsteen zahráli Wrayovu skladbu "Rumble" na koncertě jako poctu vlivnému hudebníkovi po jeho smrti v roce 2005. V roce 2007 uvedl hudebník Steven Van Zandt Linka Wraye do Síně slávy indiánské hudby, kde mu vzdali hold jeho vnuk Chris Webb a indiánský umělec Gary Small.