|
| Vydáno | 12. srpna 1988 |
|---|---|---|
| Natočeno | duben 1988 | |
| Studio | Morrisound Recording, Tampa, Florida | |
| Žánr | death metal | |
| Délka | 34:21 | |
| Label | Combat Records | |
| Producent | Dan Johnson |
Toto LP do jeho vydání a ani po něm neprovázel žádný singl ani videoklip.
Death vydali Leprosy jako své druhé studiové album 12. srpna 1988 prostřednictvím vydavatelství Combat Records. Nahrávka se výrazně liší tónem i celkovou kvalitou od debutu Scream Bloody Gore z roku 1987 a představuje první výraznou ukázku práce producenta a zvukového inženýra Scotta Burnse, jehož rukopis se později stal určujícím pro řadu deathmetalových a grindcoreových titulů konce osmdesátých let, v tandemu s producentem Danem Johnsonem.
Deska je zároveň prvním studiovým počinem Death s bubeníkem Billem Andrewsem a jediným albem skupiny, na němž se podílel kytarista Rick Rozz. Právě tato sestava sehrála klíčovou roli při formování techničtějšího a sevřenějšího zvuku, který se stal jedním z poznávacích znaků nahrávky.
Podle Shauna Lindsleyho z Metal Hammer, který reflektoval fakt, že Scream Bloody Gore již nastavilo nový standard extrémnosti, znamenalo Leprosy poslední hřebík do thrashově zabarvené rakve této formace. Deska je dnes považována za zásadní milník žánru a pravidelně figuruje v přehledech nejdůležitějších metalových titulů osmdesátých let, včetně umístění mezi nejlepšími hardrockovými a metalovými alby dekády.
Po vydání debutu Scream Bloody Gore plánovala sestava kolem Chucka Schuldinera koncertní turné, které však bylo po zkouškách se Stevem Di Giorgiem ze Sadus v kalifornském Concordu zrušeno. Schuldiner se následně vrátil na Floridu, kde se rozhodl dát projektu nový impulz a stabilnější podobu. Oslovil proto svého bývalého spoluhráče, kytaristu Ricka Rozze a zároveň navázal spolupráci s hudebníky z Massacre, baskytaristou Terrym Butlerem a bubeníkem Billem Andrewsem.
Tato sestava znamenala výrazný posun oproti předchozímu období, které bylo poznamenáno častými personálními změnami. Nově vzniklé uskupení se stalo pevnější a sehranější, což se pozitivně odrazilo nejen v kompozičním přístupu, ale i v ambicích celé formace. Floridská deathmetalová scéna, která se v té době začínala formovat kolem studia Morrisound, poskytla ideální prostředí pro další vývoj zvuku i stylu Death.
Právě v tomto kontextu začaly vznikat skladby pro Leprosy, které se vyznačovaly techničtějším pojetím, promyšlenější strukturou a menším vlivem thrash metalu než na debutové nahrávce. Přechod k nové sestavě tak neznamenal pouze personální obměnu, ale i jasný krok směrem k vyhraněnějšímu deathmetalovému výrazu.
Co se týče autorských a interpretačních rolí: většina hudby na albu je společným dílem Chucka Schuldinera a Ricka Rozze, přičemž dvě skladby jsou připisovány pouze Schuldinerovi a jedna pouze Rozzovi (viz kredity skladeb). Všechny basové linky nahrál sám Chuck — Terry Butler byl v bookletu sice uveden jako baskytarista, nicméně na nahrávce se nestihl podílet.
Obal alba Leprosy patří k nejikoničtějším vizuálům raného death metalu a výrazně se podílel na formování identity nahrávky. Autorem malby je Edward 'Ed' Repka, ilustrátor, který se v osmdesátých letech stal jednou z klíčových postav metalového výtvarného světa a jehož práce jsou neodmyslitelně spjaty s tehdejší produkcí vydavatelství Combat Records.
Artwork znázorňuje zahalenou, groteskní postavu malomocného, jehož tělo je poznamenáno kožními lézemi, rozpadem tkání a fyzickou deformací. Nebožák si přitahuje kus látky k obličeji, jako by se snažil zakrýt vlastní znetvoření, což umocňuje dojem studu, izolace a pomalého rozkladu. Celková kompozice pracuje s nezvykle růžovými a pastelovými odstíny, které ostře kontrastují s děsivým námětem a vytvářejí znepokojivou atmosféru – právě tento kontrast bývá často zmiňován jako jeden z nejsilnějších prvků obalu.
'Ed' Repka vytvořil malbu klasickou technikou oleje na plátně, přičemž se inspiroval nejen názvem alba, ale i obecnými představami o tělesném úpadku, nemoci a společenském vyloučení. Motiv malomocenství zde nefunguje pouze doslovně, ale i symbolicky – jako metafora rozkladu, strachu a tabu, která byla s extrémní hudbou v té době často spojována. Obal tak vizuálně koresponduje s tématikou textů i s drsnějším, techničtějším zvukem nahrávky.
Autor Jeremy Wagner popsal obal jako dílo, které v něm okamžitě vyvolalo pocit tíhy a neklidu, zatímco Joe DiVita z Loudwire jej označil za možná „nejděsivější motiv, jaký kdy dominoval růžovým odstínům“, přičemž vyzdvihl právě postavu kapucí zahaleného malomocného jako ústřední prvek hrůzy. V kontextu doby se obal Leprosy stal jedním z nejrozpoznatelnějších vizuálních symbolů death metalu a dodnes je považován za ukázkový příklad toho, jak silně může výtvarná stránka podpořit vyznění celé desky.
Leprosy bývá popisováno jako nahrávka se surovým, hlučným a naprosto nasraným“zvukem. Server Invisible Oranges album charakterizoval jako měkčí ve srovnání s předchozím Scream Bloody Gore, zároveň však méně technické než následující Spiritual Healing. Produkce Scotta Burnse je často označována za nenucenou a organickou a po hudební stránce si deska uchovává „morbidní setrvačnost“ svého předchůdce. Zároveň je považována za poslední studiový počin Death, který lze označit za přímočarý death metal, než se formace v dalších letech vydala techničtější a progresivnější cestou.
Skladatelská činnost na desce bývá hodnocena jako „strukturálně odvážná“. Jonathan Horsley z MusicRadar upozornil, že už v této rané fázi kariéry vystupoval Chuck Schuldiner jako provokatér, který bořil tradiční pravidla psaní skladeb, vyhýbal se opakování a spojoval kontrastní riffy a motivy s téměř filmovou dynamikou. Kytarový styl Ricka Rozze je charakteristický častým využíváním tremola a díky tomu výrazných změn tónů, což vedlo k jeho srovnání s Kerrym Kingem ze Slayer. Naopak sóla Chucka Schuldinera jsou popisována jako techničtější a promyšlenější. Část riffů má navíc melodický nádech a některé publikace v nich rozpoznávají vliv nové vlny britského heavy metalu.
Schuldinerův vokální projev je na Leprosy často označován za temný a 'podsvětní', čímž ještě umocňuje celkově bezútěšnou atmosféru nahrávky.
Textová témata
Texty na Leprosy jsou obecně vnímány jako 'dospělejší', temnější a výrazně beznadějnější než na debutu Scream Bloody Gore. Jeremy Wagner album popsal jako „osm skladeb o mizerných osudech a vystřízlivějících nočních můrách“ a jeho tématiku označil za „propastnou“ a „čistý horor“. Zatímco debut pracoval převážně s fiktivními hororovými motivy, například se zombie tématikou, zde Schuldiner začíná stále častěji sahat po reálnějších a psychologicky tíživějších námětech.
Úvodní skladba "Leprosy" využívá motiv malomocenství jako symbol fyzického i společenského rozkladu a izolace. "Born Dead" se zabývá pocitem bezvýchodnosti a předurčenosti k utrpení už od narození, zatímco "Forgotten Past" se soustředí na traumatickou paměť a neschopnost uniknout vlastní minulosti. "Left to Die" zachycuje agónii člověka, ponechaného napospas smrti a naprosté bezmoci.
Jedním z nejsilnějších momentů desky je "Pull the Plug", píseň psaná z perspektivy osoby udržované při životě přístroji, která touží po ukončení svého utrpení. Právě zde se naplno projevuje Schuldinerův zájem o existenciální otázky a etická dilemata, což vedlo k častému přirovnání ke skladbě "One" od Metallicy. "Primitive Ways" se vrací k tématům lidské brutality a válečného násilí, zatímco "Open Casket" nabízí chladný, neosobní pohled na smrt a tělesný rozklad. Závěrečná "Choke on It" pak funguje jako výlev hněvu namířený proti pokrytectví a morálnímu úpadku.
Jako celek představují texty Leprosy zásadní posun v tvorbě Death – od explicitního hororu k psychologicky znepokojivým, existenciálním a společensky laděným tématům, která se stala základem dalšího vývoje Schuldinerovy autorské vize.
Tím, že bylo vydáno už roku 1988 je Leprosy často označováno za dílo, které bylo po hudební stránce napřed před svou dobou a představovalo průlomový moment v rámci extrémního metalu. Redakce Loudwire uvedla, že v kontextu osmdesátých let existovalo jen málo nahrávek, které by se vyrovnaly brutalitě a syrové agresi tohoto alba. Eduardo Rivadavia z téhož média zároveň upozornil, že právě Leprosy jasně ukázalo, jak rychle se death metal v té době vyvíjel a posouval kupředu.
Jonathan Horsley z Guitar World k tomu dodal, že ačkoli lze o Death diskutovat jako o 'nejméně heavy' z velkých deathmetalových jmen, Leprosy patří k vůbec nejzvrácenějším a nejdrsnějším kytarovým albům žánru. Podle něj jde o nahrávku, která je nejen důstojným protějškem ikonického obalu 'Eda' Repky, ale také o zcela zásadní materiál k poslechu pro pochopení vývoje extrémní hudby.
Význam desky potvrdila i anketa německého magazínu Rock Hard, v níž bylo Leprosy zvoleno nejdůležitějším deathmetalovým albem všech dob. Dlouhodobý zájem o nahrávku dokládá rovněž reedice z 29. dubna 2014, kdy vyšla remasterovaná třídisková verze s bonusovým materiálem prostřednictvím Relapse Records.
O trvalém vlivu svědčí i množství coververzí. Titulní skladbu "Leprosy" nahrála blackened deathmetalová formace Akercocke na albu Antichrist z roku 2007. "Pull the Plug" se dočkala verzí od nizozemských melodických deathmetalistů Callenish Circle (jako bonus na Flesh Power Dominion), norské skupiny Zyklon i americké kapely Revocation. Finská thrashmetalová parta Mokoma pak přepracovala song "Open Casket" do finštiny pod názvem "Avoin Hauta" na EP Viides Vuodenaika.
Ikonický obal desky se objevil také v dokumentu Metal: A Headbanger’s Journey, čímž se definitivně zařadil mezi nejrozpoznatelnější vizuální symboly extrémního metalu. V roce 2013 shrnul význam alba autor Ian Christe slovy, že i po pětadvaceti letech a tisících následovníků zní Leprosy překvapivě 'normálně', avšak právě tato skutečnost dokazuje, jak zásadně raná tvorba Death změnila podobu death metalu a učinila jej neoddělitelnou součástí hudební historie.
Trvalou sílu vizuální stránky nahrávky potvrdilo i ocenění z roku 2024, kdy Joe DiVita z Loudwire zařadil obal Leprosy mezi '31 nejděsivějších metalových obalů všech dob'.
Původní Leprosy vyšlo v roce 1988 jako standardní studiová nahrávka, ale během let se dočkalo mnoha reedic a vydání v různých formátech – CD, LP, barevné vinylové verze a box sety, které se staly vyhledávanými mezi sběrateli.
V roce 2014 byla vydána rozsáhlá remasterovaná edice přes Relapse Records. Byla dostupná jako dvojité CD, trojité CD s bonusovým živým materiálem a limitované vinylové edice, doplněné dobovými fotografiemi, liner notes a demoverzemi skladeb z roku 1987. Remastering provedl Alan Douches, známý z prací pro Mastodon nebo Nile.
Remasterovaná edice obsahuje více než 50 minut dosud nevydaných demáčů a zkoušek, které zachycují rané verze písní jako "Open Casket", "Pull the Plug" či "Left to Die". Součástí edice je také 24 stránkový booklet s nepublikovanými snímky kapely a komentáři k jednotlivým skladbám.
Kromě CD se v roce 2024 objevila řada limitovaných vinylových repressů, včetně různě barevných edic, picture disců a speciálních 'splatter' variant, které jsou mezi sběrateli velmi ceněny a často vyprodány.
Při původním nahrávání ve studiu Morrisound Recording v Tampě (Florida) se formovala floridská deathmetalová scéna. Zajímavostí je, že ačkoli je Terry Butler uveden na obalu jako baskytarista, basovou linku nahrál samotný Chuck Schuldiner, což byla běžná praxe u některých raných deathmetalových nahrávek.
Mezi raritní položky patří promo verze LP určené pro rádiové stanice a neobvyklá zahraniční vydání, například japonské nebo ruské, která jsou dnes vyhledávanými sběratelskými kusy. K výročí třiceti let od vydání byla připravena speciální '30.th Anniversary Edition' – dvojité LP s bonusovým druhým deskem obsahujícím deset originálních nahrávek ze zkoušek.
Na remasterovaném vydání se podíleli kromě Douchesova remasteringu také autoři liner notes a metaloví publicisté jako Ian Christe nebo Jeremy Wagner, kteří podrobně komentují vznik alba a jeho význam v historii žánru. Kromě oficiálních reedicí vznikly i neoficiální sběratelské varianty s unikátním obalem či labelem jiného vydavatele, např. Under One Flag, které se liší zvukem i kvalitou tisku.
(Produkční a interpretační údaje jsou převzaty z anglické verze Wikipedie)
Autorem všech textů na albu je Chuck Schuldiner.
| Číslo | Název skladby | Autoři hudby | Délka |
|---|---|---|---|
| 1 | "Leprosy" | Chuck Schuldiner | 6:19 |
| 2 | "Born Dead" | Chuck Schuldiner, Rick Rozz | 3:25 |
| 3 | "Forgotten Past" | Chuck Schuldiner, Rick Rozz | 4:33 |
| 4 | "Left to Die" | Chuck Schuldiner, Rick Rozz | 4:35 |
| Číslo | Název skladby | Autoři | Délka |
|---|---|---|---|
| 5 | "Pull the Plug" | Chuck Schuldiner | 4:25 |
| 6 | "Open Casket" | Chuck Schuldiner, Rick Rozz | 4:53 |
| 7 | "Primitive Ways" | Rick Rozz | 4:33 |
| 8 | "Choke on It" | Chuck Schuldiner, Rick Rozz | 5:54 |
| Celkový čas: | 38:37 | ||
| Rok | Hitparáda | Pozice |
|---|---|---|
| 2021 | UK Official Rock & Metal Albums Chart | 28 |
| 2021 | UK Independent Album Breakers Chart | 18 |
Při původním vydání v roce 1988 se album neumístilo v hlavních amerických ani evropských hitparádách (Billboard 200, UK Top 40). Přesto si Leprosy získalo kultovní status a jeho vliv na death metalovou scénu je dlouhodobě oceňován kritikou i fanoušky, což se promítlo do úspěchu reedic a remasterovaných vydání, které se i desítky let po premiéře dostávají do specializovaných žebříčků a seznamů nejlepších deathmetalových alb.
