| Původ: | Altamonte Springs, Florida, USA |
| Aktivní roky: | 1984 - 1996, 1998 - 2001 |
| Styl: | Death metal, progresivní metal |
| Vydavatelé: | Combat, Roadrunner, Nuclear Blast, Relativity, Relapse |
| Web: | emptywords.org |
DEATH byla americká deathmetalová skupina, kterou v roce 1984 založil v Altamonte Springs na Floridě kytarista a zpěvák Chuck Schuldiner. První inkarnace skupiny pod názvem MANTAS vznikla v té samé sestavě už o rok dřív. DEATH jsou považováni za jednu z nejvlivnějších kapel heavy metalové hudby a za průkopníky death metalu. Debutové album skupiny Scream Bloody Gore z roku 1987 je všeobecně považováno za jednu z prvních deathmetalových desek, vedle prvních desek skupin POSSESSED a NECROPHAGIA.
Sestava kapely se neustále měnila, za 15 let její činnosti se v ní vystřídalo okolo 30 muzikantů, jediným stálým členem byl Schuldiner. Jediným stabilním obdobím byla léta 1998-2001, kdy se formace po rozpadu v roce 1996 dala opět dohromady v nové sestavě. Styl skupiny se také vyvíjel, od syrového zvuku na prvních dvou albech ke komplexnějšímu progresivnímu výrazu v pozdější fázi. Skupina se rozpadla poté, co Schuldiner v prosinci 2001 zemřel na gliom a zápal plic, ale zůstává trvalým vlivem na heavy metal.
První inkarnaci budoucích Death, skupinu s názvem Mantas, založil tehdy šestnáctiletý Chuck Schuldiner v Altamonte Springs, na klidném předměstí Orlanda v centrální části Floridy, společně s bubeníkem Kamem Lee a dalším kytaristou Rickem Rozzem v roce 1983. Všichni měli společné to, že je zájem o hudbu přivedl k předčasnému opuštění střední školy a brzy začala trojice trávit celé dny v garáží u Schuldinerů a oblažovat široké okolí náporem hlasitého a tvrdého zvuku. Tato skutečnost ale jeho rodinu a především jeho matku nijak neodradila a ta svého syna i jeho kamarády v jeho snu stát se muzikantem všemožně podporovala.
V rozhovoru pro Guitar School Chuck vzpomínal: „Když jsem založil kapelu, hrál jsem na kytaru teprve šest nebo sedm měsíců, neuměl jsem hrát ani sóla. Mým hlavním cílem bylo vymlátit ty nejbrutálnější riffy s tím nejbrutálnějším kytarovým zvukem, ale vždycky jsem měl nutkání stát se lepším kytaristou. I když to tehdy bylo hodně syrové, pořád jsem měl vizi, že se stanu velmi muzikální deathmetalovou kapelou. Věděl jsem, že bude trvat nějaký čas, než se k tomu dostanu, a tvrdě jsem na tom pracoval.“ Když se zmiňoval o vzorech, které ho nejvíce ovlivnily v tomto raném období uvedl Kiss, Anvil, Mercyful Fate, Exciter, Raven, Slayer, Hellhammer, Celtic Frost a především Venom, který se do jeho počáteční tvorby promítl možná nejvýrazněji.
Chucka ovšem brzy omrzelo přehrávat sladby jiných kapel a začal skládat vlastní písně a nahrávat je na kazety. V roce 1984 kolovala jeho tvorba na několika zkušebních kazetách světem magnetofonových obchodníků a jméno kapely, zvláště díky demu Death by Metal, se začalo rychle prosazovat. První koncert Mantas se údajně uskutečnil 1. srpna 1984, ale to už se rýsovaly problémy. V poznámkách k reedici nahrávek Death se píše, že nedostatek místní podpory pro hudbu kapely byl přinejmenším zčásti příčinou neustálých vnitřních rozbrojů ve skupině a nakonec vedl k rozpadu Mantas.
Během několika týdnů se však Chuck s Rozzem a Leem usmířil a založil novou kapelu pod názvem Death, jejímiž členy byli opět Rick Rozz a Kam Lee. Chuck k tomu pro Metal Manii řekl: „Chtěl jsem reformovat novou kapelu v nové sestavě s názvem Death. Bohužel jsem se ale musel uchýlit ke svým starým členům. Demo »Death by Metal« bez baskytary pak 'znovu vyšlo' s černým obalem zdobeným lebkami a obráceným křížem“. Tim Aymar v článku napsaném v prosinci 2010 dále uvádí, že Chuck Schuldiner přejmenoval kapelu na Death proto, aby svůj zážitek ze smrti bratra Franka před lety přetavil v 'něco pozitivního'.
Už pod novým názvem bylo vydáno další demo Reign of Terror, které nesmírně ovlivnilo deathmetalovou scénu, neboť nízký a hrdelní charakter zpěvu se stal základem žánru. Autor Ian Christe ve své knize Sound of the Beast: The Complete Headbanging History of Heavy Metal, poznamenal, že demosnímky žádné jiné kapely nebyly v té době mezi obchodníky s kazetami tak sdílené jako nahrávky Death.
Už na jaře roku 1985 došlo v nově zformované kapele k první personální změně; Rick Rozz ze skupiny odešel krátce poté co byla nahrána a vydána další kazeta Infernal Death. Zbytek skupiny se poté dal dohromady s baskytaristou Scottem Carlsonem a kytaristou Mattem Olivo ze skupiny Genocide (později přejmenované na Repulsion). Nová sestava ale dlouho nevydržela, Kam Lee měl nějaké osobní problémy, kvůli kterým byl z kapely vyhozen a Olivo a Carlson brzy poté odešli také. Ještě v září 1985 se Chuck na naléhání bývalého bubeníka D.R.I. Erica Brechta přestěhoval do San Francisca a brzy se dali dohromady v další verzi kapely, tentokrát s úmyslem, aby jejich kapela 'byla nejrychlejší v historii'. Nakonec si však Chuck uvědomil, že útok v plné rychlosti neumožňuje rozvinout různé hudební odstíny a barvy, které z Death dělají tak důležitý hudební celek, a v prosinci téhož roku se vrátil na Floridu, opět bez kapely.
Přibližně v té době mu zavolali deathmetaloví nováčci z Toronta Slaughter, kteří ho - jen pár týdnů před vstupem do studia, kde měli začít nahrávat své debutové album Strappado - požádali, aby se přestěhoval do Kanady a přidal se do jejich řad. V lednu 1986 se tedy Schuldiner přestěhoval do Toronta a dočasně (na pouhé dva týdny) se připojil k této budoucí kanadské legendě, aby se s nimi začal zkoušet. Ačkoli byl zpočátku nadšený vyhlídkou na působení ve skutečné kapele, rychle si uvědomil, že je třeba prosazovat vlastní vizi a ne následovat někoho jiného, okamžitě opustil Kanadu a vrátil se na Floridu, kde začal plánovat svůj další útok.
Baskytarista Slaughter Terry Sadler po letech vysvětlil redaktorovi Snakepitu Laurentu Ramadierovi asi největší důvod Chuckova kvapného odchodu z Toronta: „Nějakou dobu bydlel se mnou ve sklepě u rodičů a rodiče o tom neměli ani tušení. Zjistili to a byl průser. Chtěli jeho i mě vyhodit! Myslím, že Chuck zaslechl, jak se hádáme, a utekl... Neměli jsme k Chuckovi žádné špatné city, ale jeho kamarádi nám pořád nechávali vzkazy, že jsme na hovno a že Chuck je pro nás moc dobrý! Víme jistě, že Chuck to tak nikdy necítil, ale začaly se šířit pomluvy a špatné pocity! Teď přejeme Chuckovi hodně štěstí se zdravím a už nejsme děti, které se navzájem pomlouvají!“. Výsledkem tohoto krátkého výletu do Toronta byla zkušební nahrávka, obecně známá jako Fuck of Death, nahraná 23. ledna 1986.
Po rychlém návratu na Floridu se Chuck rozhodl opět přestěhovat do Bay Area, kde došlo k osudovému setkání poté, co se spojil se sedmnáctiletým bubeníkem Chrisem Reifertem. V dubnu Chuck a Chris rychle reagovali na žádost vydavatelství Combat Records profesionální demo nahrávkou Mutilation, nejvypilovanější z raných nahrávek Death, kde Chuck hraje také na basu. Přestože skupina byla stále jen duem, Combat s nimi podepsal smlouvu na pět alb.
V létě téhož roku začali nahrávat na Floridě své první album, které bylo ale v raném stádiu odepsáno, protože Combat nebyl s nahrávkou spokojen, což Reifert dával za vinu studiovým inženýrům. V listopadu 1986 byla kapela vyslána do Los Angeles, aby album nahrála znovu v The Music Grinder s Randym Burnsem, což kapela vnímala optimisticky díky jeho práci na albu Seven Churches od Possessed. Základní skladby byly nahrány během několika dní, zatímco baskytaru, sólové kytary a vokály nahrál Schuldiner v Rock Steady Studios, které se nacházelo rovněž v Los Angeles.
Album Scream Bloody Gore vyšlo 25. května roku 1987, Chuck Schuldiner na něm hrál na kytaru, baskytaru a zpíval a složil všechny skladby. Jako hráč na rytmickou kytaru je v titulcích uveden také John Hand, ačkoli byl v kapele jen krátce a album nenahrával. Jedná se také o jediné album Death, na kterém se objevil bubeník Chris Reifert a jediné z alb kapely, které nebylo nahráno v nahrávací společnosti Morrisound.
Scream Bloody Gore je často považováno za první deathmetalové album. Ačkoli někteří kritici považují za první deathmetalovou desku album Seven Churches od Possessed, Eduardo Rivadavia z AllMusic píše, že Seven Churches bylo přechodem mezi thrash metalem a death metalem, zatímco Scream Bloody Gore definovalo základní prvky death metalu. Podle hudebního novináře Joela McIvera bylo debutové album Death přelomem v extrémním metalu a kvalifikoval ho jako první skutečné deathmetalové album.
Spisovatel Ian Christe v knize Ďáblův hlas uvedl: „Na debutu Scream Bloody Gore Death napodobovali hardcore punk. Mimo jiné album také evokovalo temné nálady hororových soundtracků z béčkových kanibalských hororů George Romera, režiséra Lucia Fulciho a rovněž floridského průkopníka krváků Herschela Gordona Lewise.“ Metal Forces album popsal jako death metal v jeho nejextrémnější podobě - brutální, syrový a útočný, takový, který odděluje skutečné death metalisty od nesčetných trendů se držících slabochů.
V roce 2016 se reedice alba v prvním týdnu po vydání dostala mezi 200 nejprodávanějších alb ve Spojených státech, což znamenalo první umístění Death v americkém žebříčku Billboard 200 - na 174. místě. Skladby z alba se dočkyly také cover verzí. Brazilská thrashmetalová kapela Sepultura použila skladbu "Zombie Ritual" jako bonusovou skladbu pro své album The Mediator Between Head and Hands Must Be the Heart z roku 2013. Powermetalová skupina DragonForce zpracovala skladbu "Evil Dead" jako bonusovou skladbu svého alba Reaching into Infinity z roku 2017 a norská blackmetalová skupina Mayhem ji použila na vinylový bonusový disk svého alba Daemon z roku 2019.
Po natočení alba Schuldiner s Reifertem nejprve naverbovali Steva Di Giorgia ze skupiny Sadus a začali zkoušet na živá vystoupení, ta se však nikdy nekonala. Schuldiner se posléze přestěhoval zpět na Floridu a s Reifertem, který se rozhodl zůstat v Kalifornii, se rozešel, což mladému bubeníkovi umožnilo založit skupinu Autopsy. Pro Metal Forces Chuck později řekl: „Když jsem se koncem roku 85 přestěhoval do Kalifornie, scéna teprve začínala vzkvétat. Bylo tam spousta míst, kde se dalo hrát, a podpora fanoušků byla ohromující. Bohužel postupem času se většina klubů zavřela a scéna tak nějak zanikla. Věděl jsem, že tam v žádném případě nedám dohromady kapelu, a tak jsem se rozhodl vrátit na Floridu. Řekl jsem Chrisovi, že se může přestěhovat zpátky se mnou, ale on řekl, že nechce.“
Chuck a Chris však byli metaloví bratři a Chuck mu ve svém děkovném dopise na druhém albu popřál hodně štěstí do budoucna. Po návratu na Floridu se Schuldiner spojil s bývalým spoluhráčem Rickem Rozzem a dvěma členy Rozzovy skupiny Massacre, Terrym Butlerem a Billem Andrewsem.
V srpnu roku 1988 tato sestava nahrála ve studiu Morrisound Recording na Tampě album Leprosy, nahrávku pozoruhodnou svým zvukem a kvalitou, které jsou v mnohém odlišné od debutu skupiny z roku 1987. Zvuková stránka alba je prvním příkladem práce Scotta Burnse, který později pracoval na mnoha deathmetalových a grindcorových albech té doby. V anketě německého časopisu Rock Hard bylo album zvoleno číslem jedna mezi 25 nejdůležitějšími deathmetalovými alby všech dob. Dne 29. dubna 2014 vyšla u Relapse Records třídisková remasterovaná edice obsahující bonusové skladby.
Scream Bloody Gore byl v podstatě dokonalý začátek, a přesto ho Chuck Schuldiner dokázal na Leprosy nějakým způsobem překonat. Začíná se tu vytrácet spousta zjevných thrashmetalových prvků z prvního alba, protože riffy se stávají říznějšími a těžšími a skladby hutnějšími a dynamičtějšími. Právě zde Chuck skutečně vkládá 'death' do death metalu; protože základy položil už na debutu, mohl nyní svůj původní vzorec zdokonalit k nejpreciznějšímu a nejmohutnějšímu zvuku, jaký do té doby v metalové historii zazněl. Chuck zní za mikrofonem jako vždy ďábelsky, jeho projev se od dob Scream Bloody Gore příliš nezměnil. Jeho hra na kytaru se možná trochu zlepšila z technického hlediska a zachovává si stejnou dravost. Rick Rozz je naprosto divoký. Ačkoli je na desce jako baskytarista uveden Terry Butler, ve skutečnosti je to opět Chuck se čtyřmi strunami a stejně jako na předchozím albu výraznost basy opravdu táhne album na vyšší úroveň. Definitivním dílem zvukové tíže Leprosy je ale produkce bicích. Bill Andrews je za soupravou naprosté monstrum, v každé skladbě neúnavný, a i když to není zrovna nejtechničtější styl, je to jeden z nejlepších bubenických výkonů na jakékoliv desce pro tu sílu a vytrvalost, kterou předvádí.
Leprosy neuvěřitelně předběhla svou dobu, protože vyšla v roce 1988, kdy byl thrash metal ještě v rozkvětu a death metal byl stále velmi undergroundový. Spolu s deskou Altars of Madness a dalšími deathmetalovými alby z konce 80. let se s největší pravděpodobností zasloužila o úplné zabití thrashe na počátku 90. let a vedla k vládě death metalu, jehož popularita v průběhu let stoupala a klesala, ale nakonec je dodnes největším metalovým subžánrem. Není od věci říct, že patří mezi nejlepší metalová alba všech dob.
Po mnoha turné na podporu tohoto alba, včetně rychlého a špatně naplánovaného turné po Evropě, byl Rick Rozz v roce 1989 propuštěn. Po turné po Mexiku, na kterém se objevil kytarista Paul Masvidal z kapely Cynic (později se v sestavě Death znovu objevil), byla nalezena náhrada v podobě Jamese Murphyho, s nímž bylo v létě 1989 v Tampě nahráno třetí album Spiritual Healing, první z alb Death, na kterém se Schuldinerovy texty odklonily od gore a hororových témat předchozích děl a místo toho se zaměřily na témata společnosti a 'skutečného hororu', včetně sériových vrahů, drogové závislosti, genetické rekonstrukce (ovlivněné příběhem v pořadu That's Incredible!) a léčitelů víry. Obal tohoto alba byl poslední, který namaloval Ed Repka.
Hudební obsah je zřetelněji melodický, což je aspekt zvýrazněný charakteristickou hrou Jamese Murphyho na sólovou kytaru. Materiál se také skládá z pomalejších riffů inspirovaných doomem. Členové Death a jejich manažer/spoluproducent Eric Greif bydleli po celých šest týdnů nahrávání a mixování alba v jednom motelovém pokoji v Safari Inn poblíž Busch Gardens, ačkoli baskytarista Terry Butler a bubeník Bill Andrews často jezdili domů, protože bydleli v oblasti Tampy.
Stejně jako předešlé album patří i Spiritual Healing do desítky nejlepších deathmetalových alb, přesto se v několika věcech odlišuje. Zatímco Leprosy má ryzí oldschoolový přístup s nevídanou energií, Spiritual Healing se přiklání k techničtějšímu stylu, který Death s každým dalším vydaným albem nadále rozvíjeli. Skladby zde nejsou tak intenzivní jako na Leprosy, ale je zde určitá úroveň propracovanosti a filozofického uvažování, která v katalogu Death vyniká. Chuck se začal odklánět od krvavého lyrického obsahu k introspektivnějšímu přístupu, díky čemuž vzniklo jeho lyricky nejlepší dílo. Jeho texty se mimo jiné zabývají tématy jako drogová závislost, lidská morálka a etika, potraty a duševní choroby. Samotné písně jsou po hudební stránce napsány dobře, ale texty provokující k zamyšlení nutí k nekonečným opakovaným poslechům za účelem analýzy.
Je zřejmé, že skladby jsou na špičkové úrovni, ale vývoj muzikantského umění Death není asi tím nejvýraznějším zlepšením na Spiritual Healing. Ačkoli je připsán i na Leprosy, jedná se vlastně o studiový debut Terryho Butlera na basu (také jeho jedinou studiovou nahrávku) a on a Andrews na bicí tvoří bezchybnou rytmickou sekci. Ne tak efektní jako to, co předvedou Sean Reinert a Steve DiGorgio na dalším albu, ale dokonale stabilní a plynulou. Murphy soupeří s Chuckem v dovednostech a jeho výše zmíněný melodický styl zde umožňuje větší všestrannost v práci s kytarou, zatímco hlavní výkon Ricka Rozze na Leprosy byl spíše chaotický.
Z nějakého důvodu se zdá, že album Spiritual Healing je mnohými považováno za trpaslíka z vrhu Death. Není tak intenzivní a oldschoolové jako první dvě, není tak technické a progresivní jako další čtyři. Ve skutečnosti ale Chuckovo písničkářství už nikdy nebylo tak konzistentně skvělé (ne že by někdy bylo méně než hvězdné) a je zde k vidění dost technické zdatnosti, která ukazuje dostatečný vývoj od začátku Chuckovy kariéry u Death.
Během následného turné, v dubnu 1990, byl Murphy propuštěn a role kytaristy se několikrát změnila - nejprve se vrátil Masvidal, aby absolvoval sérii koncertů v dubnu 1990, a poté ho na koncertech mezi srpnem a říjnem vystřídal Albert Gonzales z Evildead.
Nadcházející období bylo pro Death velice kontroverzní, protože Butler a Andrews absolvovali turné po Evropě bez Schuldinera, který se v předvečer evropského turné rozhodl nikam necestovat a na poslední chvíli prohlásil, že se mu turné nezdá dostatečně organizované (odvolával se na předchozí neorganizované evropské turné skupiny v roce 1988) a také na to, že měl nějaké osobní problémy. Andrews a Butler pokračovali v turné po Evropě jako 'Death', aby splnili smluvní závazky skupiny, a nabrali na místo Schuldinera roadies Waltera Trachslera (kytara) a Louieho Carrisaleze (zpěv), což Schuldinera velmi šokovalo a znechutilo.
Po předchozích zkušenostech Schuldiner zcela opustil myšlenku na sestavení kapely a začal spolupracovat pouze se studiovými hudebníky. Oficiálním členem se stal Paul Masvidal a k němu Schuldiner angažoval Steva Di Giorgia a Seana Reinerta z floridské progresivní death metalové skupiny Cynic. V roce 1991 v této sestavě Death natočili album Human (vyšlo 22. října 1991 u vydavatelství Relativity Records), které je považováno za techničtější a progresivnější než jejich předchozí tvorba, plné složitých rytmů, objevných riffů a s komlikovanou strukturou písní. Human se stalo nejprodávanějším albem kapely, které získalo mnoho ocenění a několikrát ho připomněla i MTV díky prvnímu videoklipu skupiny ke skladbě "Lack of Comprehension", který režíroval David Bellino .
S Human je propast mezi old school death metalem a technickým death metalem řádně překlenuta. Chuck Schuldiner vyčistil dům a přivedl zcela novou sestavu, aby vznikla technicky nejpůsobivější deska Death s jejich dosud nejčistším zvukem. James Murphy je skvělý kytarista a jeho melodické vyhrávky byly na Spiritual Healing vítané, ale jeho náhrada v podobě Paula Masvidala je tak dobrá, jak jen může být. Masvidalovy nejlepší muzikantské chvíle přijdou až s deskou Focus, kterou v roce 1993 natočil s Cynic, ale na Human už naznačil velikost, která měla teprve přijít. Sean Reinert na bicí je také jiná třída muzikantů než většina ostatních. Jeho a Masvidalovy příspěvky vnášejí do jejich tvorby náznaky jazzu, které se naplno projeví až na zmíněném albu Focus, ale vytvářejí jedinečnou kvalitu, kterou si Human drží nad prvními třemi deskami Death.
S délkou zhruba 34 minut je Human nejkratším albem kapely. To je zároveň požehnání i prokletí. Tato deska v sobě skrývá nejmenší množství poutavých nápadů a spisovatelských středobodů, které jsou však díky kratší stopáži náležitě rozloženy. Chuck je ale skvělý písničkář schopný zaplnit mnohem více prostoru, než kolik toto album poskytuje a tak Human rozhodně působí dojmem, že mohlo mít ještě jednu zabijáckou skladbu, která by ho posunula na vyšší úroveň a zařadila rovnoměrně vedle prvních tří alb. Stále je to mistrovské dílo, jen může působit nedokončeně.
Schuldiner po albu Spiritual Healing vyhodil svého manažera Erica Greifa, ale před nahráváním alba Human se s ním dohodl a znovu ho najal. Ačkoli mezi Greifem a Schuldinerem proběhly nejméně dva soudní spory, Schuldiner byl v rozhovorech pro Thrash 'n Burn a Milwaukee Journal Sentinel charakteristicky mírný ohledně 'příšerné spolupráce' s Greifem: „Prostě jsme dospěli k závěru, že je to hloupé, pořád se hádat, hnát se k soudu a podobné blbosti. Ano, pohádali jsme se, ale teď spolu zase pracujeme a mně odpadá spousta starostí, když vím, že Eric je pro nás ten pravý.“
Baskytarista Steve DiGiorgio po natočení alba odešel (i když se později vrátil, aby nahrál Individual Thought Patterns). Nahradil ho Scott Carino, který s kapelou absolvoval turné v letech 1991 a 1992. Carino také nahrál dodatečný basový overdub ve skladbě "Cosmic Sea" poté, co bylo ve fázi mixování objeveno několik problémů. Zbytek písně (včetně basového sóla) nahrál DiGiorgio. Scott se také objevil v klipu k písni "Lack of Comprehension".
V roce 2011 vydavatelství Relapse Records a Perseverance Holdings Ltd. vydaly album znovu u příležitosti 20. výročí původního vydání. Toto vydání bylo zremixováno Jimem Morrisem z Morrisound Recording Studios, obsahuje bonusové skladby a bylo autorizováno Schuldinerovým právníkem v oblasti duševního vlastnictví Ericem Greifem. Reedice Human byla zremixována, protože Sony ztratila master pásky původních mixů Scotta Burnse.
Album Human bylo vydáno s příznivým ohlasem hudebních publikací a je považováno za klíčovou desku ve vývoji subžánru technického death metalu s dopadem na extrémní metal obecně. V roce 2017 časopis Rolling Stone zařadil album na 70. místo nejlepších metalových alb všech dob.
Na jaře 1992 byli Death nuceni kvůli finančním problémům zrušit sérii koncertů ve Velké Británii.
V roce 1993 Reinert a Masvidal skupinu opustili, aby se věnovali skupině Cynic, která v té době pracovala na dlouhohrajícím albu. Schuldiner, který je nedokázal přesvědčit o opaku, je pro natáčení dalšího alba Individual Thought Patterns nahradil bubeníkem Genem Hoglanem z nedávno rozpuštěné thrashmetalové skupiny Dark Angel a kytaristou Andym LaRocquem z King Diamond. Protože LaRocque byl zavázán své kapele, najal Schuldiner jako kytaristu na turné tehdy neznámého Ralpha Santollu. Death byli pravděpodobně na vrcholu svého komerčního a populárně kulturního úspěchu a videoklip ke skladbě "The Philosopher" se dokonce v roce 1994 dostal do epizody seriálu Beavis & Buthead. V roce 1994 také Death ukončili osmiletou spolupráci s Relativity a podepsali smlouvu s Roadrunner Records, svým evropským distributorem.
Na albu Individual Thought Patterns, které vyšlo 22.června 1993, Chuck pokračoval ve zvukovém experimentování. O svých nových společnících a plánech do budoucna Chuck pro Metal Hammer řekl: „Jeden po druhém velmi nadaní hudebníci, kteří ale dokonale zapadají do hudebního konceptu Death. Doufám, že ITP pozvedne metal jako uměleckou formu na vyšší úroveň... Nestanovuji si žádné hranice.“ Chuck v tomto roce také poprvé vyjádřil svůj záměr hledat melodického vokalistu: „V budoucnu mám v plánu udělat melodičtější, přímočařejší metalový boční projekt se zpěvákem ve stylu Roba Halforda.“
Individual Thought Patterns je možná težší na pochopení než kterékoli jiné album Death. Možná mu trochu chybí zapamatovatelné háčky (mezi nejlepší patří "Jealousy" a "Overactive Imagination"), ale zato má nepřeberné množství jedinečně vystavěných riffů a instrumentálních sekcí, dokonce tolik, že deska občas působí přeplácaně a pro někoho méně přístupně. Využívá prolínání stylů a změn tempa k vytvoření labyrintu techničnosti a animozity, přičemž Chuckův vokál je stále poměrně nízký a drsný a jeho kytarová práce možná nejlepší, jaká kdy byla.
LaRocqueův melodický styl na této desce příjemně kontrastuje s Chuckovým zvráceným a atletickým rukopisem a jeho styl se dále rozšiřuje od tradičního deathmetalového zvuku, který původně vymyslel. Steve DiGorgio se vrátil s bezpražcovou baskytarou a jeho výkon se od Human ještě více pozvedl. Steve je stejně výrazný jako kytaristé, proplétá se mezi jejich riffy a melodiemi. Jednak podporuje základ prostřednictvím těžšího zvuku, jednak dává nahrávce větší charakter tím, že hraje tak samostatně. A Gene Hoglan se přidává na bicí, čímž se z této sestavy stává právoplatná metalová superskupina.
Vzhledem k tomu, že mnoho skladeb je spleteno dohromady velmi neortodoxními způsoby, působí Individual Thought Patterns o něco více 'mimo' než předchozí desky Death. Tyhle písně jsou neuchopitelné, je těžké je zaškatulkovat, protože se neustále vykrucují s novým nápadem nebo úplnou změnou směru. Jakmile však tyto písně začnete skutečně pitvat, stanou se ještě působivějšími, jedinečnějšími a plnějšími charakteru. Tohle je Human plně realizovaný, ve své konečné podobě. Je to jen o něco lepší, protože Human už byl tak blízko dokonalosti, ale Individual Thought Patterns posouvá věci ještě o krok dál, je to to nejlepší z obou světů v diskografii Death: jeden svět je náznakem oldschoolového zuřivého death metalu, kterým kapela původně byla, a druhý svět je plný inovativního a technicky zvládnutého hraní.
Na dalším albu Symbolic, které vyšlo 21.března 1995, byli Santolla a Di Giorgio vyměněni za undergroundové floridské hudebníky Kellyho Conlona a Bobbyho Koelbla. Na turné k albu se později chopil baskytary Brian Benson (Conlon kapelu před turné opustil). Symbolic ukazuje pokračující posun ve zvuku oproti předchozím albům; hudba se méně zaměřila na tradiční death metalovou šablonu a více se soustředila na rostoucí melodické aspekty. Album je popisováno jako technický death metal nebo melodický death metal.
Album Symbolic se dočkalo širokého uznání kritiky a mnozí ho považují za nejlepší album kapely a za jedno z nejlepších deathmetalových alb všech dob. Recenze reedice z roku 2008 v Record Collectoru uvedla, že album je tak blízko bezchybnosti, jak jen metal může být, a svědčí o drajvu a talentu tolik postrádaného Schuldinera. Kanadský novinář Martin Popoff považoval album za dosud nejpůsobivější a nejkrosoverovější album kapely, které kombinuje konvenční metal, stopy doomu, germánskou melodiku a hromady progresivní síly. Webzine Metal Rules zařadil album na 7. místo mezi nejlepšími extrémními metalovými alby a na 58. místo mezi nejlepšími heavy metalovými alby všech dob.
Našly se ale i recenze, které byly méně příznivé; Stephen Thomas Erlewine z AllMusic poznamenal, že některé riffy začínají znít trochu unaveně a z hlediska jejich hudebních nápadů se nejedná o žádný velký skok vpřed, ačkoli také poznamenal, že samotná niterná síla jejich zvuku by měla potěšit jejich oddané fanoušky.
Po albu Symbolic Schuldiner nicméně kvůli napětí s Roadrunner Records Death rozpustil a soustředil se na svůj nový projekt.
Poté, co Chuck v roce 95 skončil s koncertováním, spojil se s bubeníkem Chrisem Williamsem (Talonzfury) a začal pracovat na svém novém projektu nazvaném Control Denied. Kytarista Shannon Hamm se s Chuckem seznámil prostřednictvím Chrise Williamse. „Stali se z nás opravdu dobří přátelé,“ řekl Shannon, „Pak Chris pozval basáka Scotta Clendenina, který byl také v jeho kapele. Takže jsme všichni přišli ze stejného místa. Natočili jsme pár demokazet.“ Mezi Chuckovými vyhlídkami na zpěváky Control Denied byl i Warrel Dane z Nevermore , kteří byli jejich předskokani na turné k albu Symbolic. Závazky vůči Nevermore tomu zabránily, ale Chuck se nevzdal, i když Control Denied museli být odloženi. Byl si až příliš dobře vědom toho, že fanoušci Death stále touží po něčem dalším. Chuck pro Metal Maniacs řekl: „Dělám věci, když cítím, že jsou správné. O Control Denied byl zájem ze strany vydavatelství, ale cítil jsem, že nastal ten správný čas vrátit Death zpět.“ Zde došlo k další mírné změně v sestavě. Shannon vysvětlil: „Tehdy jsme začali pracovat na věcech Perseverance... a přibrali jsme Richarda Christyho na bicí.“
Na sedmém albu nazvaném The Sound of Perseverance se tedy podíleli floridští hudebníci Richard Christy, Shannon Hamm a Scott Clendenin. Pro bubeníka a pozdější rozhlasovou hvězdu Richarda Christyho to bylo průlomové album v tradici předchozích bubeníků, jako byli Gene Hoglan a Sean Reinert. Album bylo dokončeno v Morrisound Recording v Tampě a vydáno u Nuclear Blast na konci srpna 1998.
Na albu se nachází instrumentální skladba "Voice of the Soul", která kontrastuje s téměř všemi ostatními díly skupiny zařazením jemnějších kytar a absencí bicích. V rozhovoru pořízeném v březnu 1999 Chuck Schuldiner uvedl, že "Voice of the Soul" s akustickou kytarou byla ve skutečnosti napsána během natáčení Symbolic. Death vytvořili pouze dvě instrumentální skladby (druhou je více elektrickou kytarou poháněná "Cosmic Sea" z alba Human). Na albu se také objevila coververze skladby "Painkiller" od Judas Priest, na níž se Schuldiner pokouší o jiný, vysoko položený styl deathového growlu, který více připomíná původní vokál Roba Halforda, a také poprvé zpívá čistým hlasem až do konce písně. Všechna sóla v písni jsou přepsána.
Některé ze skladeb na The Sound of Perseverance se původně měly objevit na prvním albu Control Denied, The Fragile Art of Existence (1999). Sám Schuldiner to ale v rozhovoru pro Metal Maniacs v roce 1998 popřel s tím, že žádná z jeho skladeb pro Control Denied nebyla použita k zaplnění místa na albu Death. Nicméně v rozhovoru pro Scream Magazine v říjnu 1999 Schuldiner naznačil, že některé skladby Control Denied byly použity pro The Sound of Perseverance, když uvedl, že The Fragile Art of Existence obsahuje spoustu hudby, kterou původně neměl na mysli. Většina materiálu byla dokončena v letech 1996-97. Také Tim Aymar v prosinci 2010 potvrdil, že několik písní Control Denied bylo podle jeho slov 'Deathized' a nahráno na TSOP. Když Death podepsali smlouvu s Nuclear Blast, Schuldiner souhlasil, že natočí poslední album Death, než se pustí do Control Denied. Jediným singlem z tohoto alba je "Spirit Crusher", ke kterému je natočen videoklip z materiálu živého DVD skupiny Live in Eindhoven z roku 2001.
Album The Sound of Perseverance se setkalo s velkým ohlasem kritiky a je fanoušky i kritiky považováno za jedno z nejlepších alb skupiny Death. Jason Hundey z AllMusic jej popsal jako skutečně skvostné metalové dílo, určitě nejlepší hodinu Death a snadno jedno z nejlepších metalových alb všech dob. Recenzent Chronicles of Chaos Paul Schwarz řekl, že album vyniká na všech správných místech. Skvělé thrashování, technická sóla, zapamatovatelné refrény a čistý vokál jsou tady na denním pořádku.
Po vydání alba a dvou doprovodných turné Schuldiner odložil Death stranou, aby se společně s Christym a Hammem věnoval projektu Control Denied. Clendenin byl vyřazen ve prospěch Steva Di Giorgia, který byl opět k dispozici, a sestava se ještě rozšířila o undergroundového powermetalového zpěváka jménem Tim Aymar. Ačkoli sestava a styl psaní zůstaly z velké části stejné, Schuldiner vytvořil Control Denied z velké části proto, že se mu nelíbily drsnější vokály Death. Rozhodl se vytvořit novou kapelu, aby se vyhnul zradě toho, co Death pro fanoušky znamenali a jak zněli, a poznamenal k tomu: „Pro mě je to jen otázka vývoje, dělat to správným způsobem. Nevydal jsem desku Death s těmito věcmi. Rozhodl jsem se správně a změnil název kapely. Snažil jsem se dělat všechno správně.“
Na jaře 1999, těsně po dokončení nahrávání alba The Fragile Art of Existence, vydal Chuck šokující tiskovou zprávu: „Ke konci našeho pobytu ve studiu jsem začal pociťovat bolest v horní části krku, kterou jsem původně považoval za skřípnutý nerv nebo natažený sval. Po dokončení nahrávání jsem se poradil s chiropraktikem a následně s masérem a akupunkturistou, kteří mi doporučili, abych šel na magnetickou rezonanci... No, měl jsem pravdu, pokud jde o skřípnutý nerv, ale bohužel to bylo způsobeno nádorem mozkového kmene. Jsem čtvrtý týden na radioterapii u nejvyhledávanějších lékařů v oboru. Jsem také požehnán obrovskou láskou a podporou své rodiny a přátel, což je tak důležitá součást toho, aby člověk něco takového překonal. Pokusit se to vyjádřit jednoduše je samozřejmě obtížné, ale řeknu to takto - je to zkušenost, která rozšiřuje mysl, tělo i duši. Léčba probíhá dobře a při tomto typu agresivního ozařování je prognóza velmi dobrá. Trpělivost je něco, co jsem se za čtrnáct let svého hudebního života naučil ovládat, a nyní je čas dále si osvojovat umění trpělivosti na cestě k uzdravení. Vždy jsem cítil osobní spojení mezi hudbou a fanoušky/přáteli, kteří ji podporují. Právě této podpory, která přesahuje samotnou hudbu, si vážím celým svým srdcem a duší.“
Tato slova vyvolala u fanoušků Death soucit s jejich nemocným metalovým druhem. Následovaly měsíce ozařování, během nichž vyšlo album The Fragile Art of Existence. Pro Chucka byla zorganizována zdravotní sbírka, chybělo mu pojištění, které by pokrylo obrovské výdaje, jež tak prchavá nemoc, jako je rakovina, přináší. Majetek Chuckovy rodiny byl vložen do nejlepší možné péče, kterou mohl dostat. Schuldinerovi se setkávali s mnoha třenicemi ze strany nemocnic, které se zdráhaly Chucka léčit, aniž by jim předem zaplatil. „Každý cent byl pro něj, ale Chuck by to pro mě udělal tisíckrát“, řekla Chuckova sestra Beth MTV News. Kapelu tahle situace samozřejmě donutila zrušit plány na turné po USA a Kanadě.
Album The Fragile Art of Existence bylo vydáno celosvětově u společnosti Nuclear Blast America v květnu roku 1999. Později Metal Mind Productions album znovu vydali 15. dubna 2008 (v Evropě 11. února 2008). Vydání bylo digitálně remasterované a limitované na 2000 kopií. O dva roky později bylo album znovu vydáno u Relapse Records, a to ve dvoudiskové a třídiskové edici. Třídisková edice byla omezena na 1 000 kopií.
Album nabízí to, co chtěl Chuck udělat už v první polovině devadesátek. Čistou produkci, pevnou sestavu a písně nabité tématy, která jsou jak osobní, tak aktuální pro všechny lidi. Epickou režii zpřístupnil silný hlas Tima Aymara (Psycho Scream).
Titulní skladba disk uzavírá prorockými verši: „Není čas na sebelítost / není čas na zabývání se tím, co mělo být / ale ještě bude.“ Ve skladbě "Believe" jsou další poselství protkaná zkušenostmi z Chuckova života. Chuck nám říká: „Kdybych byl placen za zklamání, byl bych bohatý muž / Kouzlo žije v upřímnosti, v pravdě, za myšlenkami, které jsem si vyvolil... / Čekám na odhalení“.
Chuck pro Metal Maniacs také řekl: „Tohle jsou slova a věci, které potřebuji znovu přijmout - ne kvůli hudbě, ne kvůli tomu outletu - potřebuji znovu přijmout klíčová slova pro nové přežití... Život je křehký.“
Těsně předtím, než Chuck podstoupil operaci, se na webu MTV News objevila reportáž o jeho příběhu. Rodina, přátelé a fanoušci se připravovali, až Chuck nastoupí do nemocnice. Po úspěšné operaci Chuck vydal další prohlášení pro metalovou komunitu: „Jsem naživu a nechávám metal proudit! Právě jsem dokončil psaní poslední písně pro nové album Control Denied... 100% bez trendů. Ohlasy na »The Fragile Art of Existence« byly opravdu úžasné. Děkuji vám, že jste to přijali! Chci také poděkovat všem po celém světě za neuvěřitelnou podporu, kterou jste mi projevili. Četl jsem e-maily a dopisy a vážím si vašich milých slov a upřímnosti... Usadil jsem se tady na Floridě, cítím se dobře a těším se, až se zase začnu věnovat nové desce a turné, abych všem svým metalovým bratrům a sestrám osobně poděkoval novým metalem... Shazaamm!“.
Zotavení se nepovedlo, i když fanoušci z celého metalového srdce doufali, že Chuck rakovinu porazí a bude je dál ohromovat novými deskami zuřivého metalu. Bylo jaro 2001, když Chuck vážněji onemocněl. Maria Abril, která pracovala téměř pro všechny labely, na kterých Death a Control Denied působili, byla Chuckovou kamarádkou z dob, kdy pracovala pro Relativity Records. Chuckovým jménem vedla internetové aukce. Z metalové komunity proudily dary a láska, ale všechny peníze světa nemohou vymazat strašlivé vedlejší účinky experimentálních léků na chemoterapii a strašlivého zabijáka známého jako rakovina.
I když se při práci na druhé desce Schuldinerův stav zlepšil, nádor ho zanechal v oslabeném, zranitelném stavu. Dostal zápal plic a byl umístěn do nemocnice. Dne 13. prosince 2001 byl Schuldiner propuštěn a o hodinu později se vrátil domů, kde zemřel.
Death jsou považováni za jednu z nejvlivnějších heavymetalových kapel, průkopníky death metalu a za jednu z nejuznávanějších hudebních skupin všech dob, kterou vysoce hodnotí kritici, metaloví hudebníci i fanoušci. Album Scream Bloody Gore je všeobecně považováno za první death metalové album. Hudební životopisec Garry Sharpe-Young považoval Death za žánrově průlomovou kapelu soustředěnou kolem frontmana Chucka Schuldinera a zastával názor, že se skupina stala jedním z hlavních iniciátorů deathmetalového hnutí. Schuldiner však takové přisuzování odmítl, když v rozhovoru pro Metal-Rules.com prohlásil: „Nemyslím si, že bych si měl přisvojovat zásluhy za tyhle deathmetalové věci. Jsem jen člověk z kapely a myslím, že Death je metalová kapela.“
V pozdější tvorbě Death se hudba kapely stala techničtější a melodičtější, přešla postupně ke stylu, který byl nazýván technický death metal, progresivní death nebo melodický death metal. V lednu 2001 napsal íránský hudebník Mahyar Dean knihu Death, která pojednává o Death a Schuldinerovi, a vydal ji v Íránu. Kniha obsahuje dvojjazyčné texty a mnoho článků o kapele. Kniha byla od správců stránek emptywords.org zaslána Schuldinerovi, který byl podle svých slov skutečně ohromen a nesmírně poctěn zjevnou prací a oddaností, kterou Dean vložil do uvedení knihy v život. V roce 2016 byl také uveden dokumentární film s názvem Death by Metal.
Původní logo kapely navrhl Kam Lee, než byl vyhozen, Schuldiner poté navrhoval různé inkarnace během celé své kariéry. V roce 1991, před vydáním alba Human, logo vyčistil; odstranil složitější detaily a písmeno 'T' v logu bylo vyměněno z obráceného kříže za pravidelnější 'T', přičemž jedním z důvodů bylo potlačení jakýchkoli náznaků protináboženského zaměření. Mezi alby Symbolic a The Sound of Perseverance bylo logo opět změněno do uhlazenější podoby; také byla odstraněna smrtka v kapuci nad písmenem 'H'.
Po rozpadu kapely zůstali členové Death aktivní jako hudebníci. LaRocque pokračoval ve spolupráci s King Diamond, zatímco Gene Hoglan působil v nejrůznějších kapelách včetně Strapping Young Lad, Old Man's Child, Opeth, Zimmers Hole, Unearth, Pitch Black Forecast, Dethklok, Fear Factory a naposledy Testament.
Paul Masvidal našel, po boku svého kolegy z Death Seana Reinerta, úspěch s kapelou Cynic, se kterou vydávají alba a koncertují i v současnosti.
Richard Christy pokračoval v koncertování s Acheron a Iced Earth, než se připojil k The Howard Stern Show, ačkoli se nedávno znovu objevil na metalové scéně s Charred Walls of the Damned a jako host na albu Crotchduster.
Ralph Santolla hrál také s Iced Earth, stejně jako v Sebastian Bach; v obou kapelách hrál i Steve DiGiorgio. Santolla působil také v Obituary a dříve hrál v Deicide. Di Giorgio hrál také v Testament a je stále aktivní se svou původní kapelou Sadus.
Bobby Koelble založil v roce 2000 orlandskou rock-funkovo-latinskou fusion skupinu JunkieRush. V roce 2007 nastoupil na jazzovou fakultu University of Central Florida (UCF) a vystupuje a nahrává se skupinou The Jazz Professors.
James Murphy působil také v kapele Testament, založil projekty jako Disincarnate a má za sebou působení v deathmetalových skupinách Obituary a Cancer. Murphyho také postihl nerakovinný nádor na mozku, kvůli kterému se léčil, a spolu s Deronem Millerem z CKY se pokusil uspořádat Death tribute album.
Kam Lee se proslavil jako frontman a tvář kapely Massacre a s Terrym Butlerem, který rovněž uspěl v Six Feet Under a v současnosti působí v Obituary, založil skupinu Denial Fiend. Lee také dodnes vystupuje a nahrává s řadou undergroundových projektů, včetně Bone Gnawer a The Grotesquery.
Scott Clendenin zemřel 24. března 2015 ve věku 48 let.
Dne 3. listopadu 2021 bylo oznámeno, že bývalí členové Death odehrají v prosinci 2021 dva koncerty na Floridě k 20. výročí Schuldinerova úmrtí. V sestavě vystoupili James Murphy a Terry Butler, dále Gus Rios a Matt Harvey z Gruesome hrající pod názvem Living Monstrosity, kteří zahráli celé album Spiritual Healing. Steve DiGiorgio, Bobby Koelble, Kelly Conlon, Dirk Verbeuren, Max Phelps a Leo Lozano hráli pod názvem Symbolic a zahráli skladby z alb Human, Individual Thought Patterns, Symbolic a The Sound of Perseverance.
Na jaře 2023 se Phelps, Di Giorgio, Koelble a Hoglan zúčastní severoamerického turné pod názvem Death (DTA), které připomene 30. výročí vydání alba Individual Thought Patterns.
