| Původ: | Belo Horizonte, Minas Gerais, Brazíie |
| Aktivní roky: | 1984 - současnost |
| Styl: | Thrash metal, death metal, groove metal, alternativní metal, balck metal (v počátcích) |
| Vydavatelé: | Cogumelo, New Renaissance, Roadrunner, Epic, SPV, Nuclear Blast |
| Web: | sepultura.com,br |
| Podrobnosti: | Sepultura - Metal Archives |
SEPULTURA je brazilská heavy metalová kapela z Belo Horizonte. Založili ji v roce 1984 bratři Max a Igor Cavalerovi a na přelomu 80. a 90. let 20. století patřila k významným představitelům žánrů groove metalu, thrash metalu a death metalu, přičemž její pozdější experimenty čerpaly vliv z alternativního metalu, world music, nu metalu, hardcore punku a industrial metalu. Jsou také považováni za jednu z nejvýznamějších skupin druhé vlny thrashmetalových kapel od konce 80. let do začátku až poloviny 90. let.
Během své existence prošla skupina několika změnami v sestavě, v roce 1996 odešel Max a v roce 2006 i Igor Cavalera. Současnou sestavu tvoří zpěvák Derrick Green (který v roce 1998 nahradil Maxe), kytarista Andreas Kisser, baskytarista Paulo Jr. a bubeník Eloy Casagrande (který v roce 2011 nahradil Igorova nástupce Jeana Dolabellu). Od odchodu Igora Cavalery v roce 2006 v kapele nezůstal žádný původní člen. Ačkoli se Paulo Jr. připojil k SEPULTUŘE krátce po jejím vzniku na konci roku 1984 a je nejdéle sloužícím členem, nehrál na žádném ze studiových alb až do Chaos A.D. (1993). Kisser, který nahradil někdejšího kytaristu Jaira Guedze, se objevil na všech deskách SEPULTURY od jejího druhého řadového alba Schizophrenia (1987) a na Chaos A.D. nahrával také baskytaru.
Kapela dosud vydala patnáct studiových LP, z nichž poslední je Quadra (2020). Jejich nejúspěšnějšími deskami jsou Beneath the Remainss (1989), Arise (1991), Chaos A.D. (1993) a Roots (1996). SEPULTURA prodala přes tři miliony kusů desek ve Spojených státech a téměř 20 milionů celkově, získala několik zlatých a platinových ocenění po celém světě, včetně tak rozdílných zemí jako jsou Francie, Austrálie, Indonésie, Spojené státy, Kypr a rodná Brazílie.
Sepultura vznikla v roce 1984 v Belo Horizonte, hlavním městě brazilského státu Minas Gerais. Uskupení založili bratři Max a Igor Cavalerovi, synové brazilské modelky Vani a italského diplomata Graciliana, který působil na brazilské ambasádě. Přes matku a babičku s indiánskými kořeny se především Max dostal ke spirituálnímu odkazu brazilské mystiky. Dětství prožívali v luxusu, ale v září 1979 zasáhla rodinu tragédie – po infarktu zemřel otec a rodina se ocitla na dně. Ze dne na den se jim změnil svět, což ovlivnilo i jejich ostře protináboženský a anarchistický postoj. Max později vzpomínal, že muzika jim doslova zachránila život – alternativou by totiž byly jen 'drogy a kriminál'.
Po otcově smrti Max prohledával jeho sbírku desek a narazil na debut Black Sabbath. Právě heavy metal jim ukázal nový směr. Přes nahrávky se seznámili s Wagnerem Lamounierem, budoucím prvním vokalistou Sepultury. Spouštěčem založení vlastní partičky se ale stal koncert brazilské formace Dorsal Atlântica. Když slyšeli domácí soubor, který to řezal stejně jako jejich oblíbenci Venom, rozhodli se: „Zvládneme to taky.“ Název Sepultura, což v portugalštině znamená 'hrob', převzali z překladu skladby Motörhead "Dancing on Your Grave".
Mezi první vlivy bratrů patřily Led Zeppelin, Black Sabbath, Deep Purple a tehdejší metalové veličiny jako Van Halen, Iron Maiden, Motörhead, AC/DC, Judas Priest, Ozzy Osbourne a V8. Jezdili do obchodů s deskami v Sao Paulu, kde se směňovaly nejnovější kazety z USA. Zlom přišel ve chvíli, kdy narazili na Venom. Jak uvedl Igor Cavalera: „Vzpomínám si, že když jsem poprvé poslouchal Venom, bylo to z kazety půjčené od kámoše. Zněli jako Motörhead, jen mnohem temněji. Někdo tehdy řekl: ´To je ďáblův Motörhead!´ Po tom jsme přestali poslouchat Iron Maiden a další 'měkčí' věci.“
Cavalerovi poté přešli k tvrdším jménům jako Hellhammer, Celtic Frost, Kreator, Sodom, Slayer, Megadeth, Exodus, Exciter a domácím extrémům jako Stress, Sagrado Inferno a opět Dorsal Atlântica. Roku 1984 opustili školu a po několika personálních rošádách vytvořili první stabilní sestavu: Max – kytara, Igor – bicí, Paulo Jr – baskytara a zpěv obstaral Wagner Lamounier. Ten ale už v březnu 1985 odešel kvůli neshodám a založil kultovní blackmetalové těleso Sarcófago. Max převzal mikrofon a do sestavy přibyl sólový kytarista Jairo Guedes.
Přibližně po roce koncertování podepsala Sepultura smlouvu s labelem Cogumelo Records. Ještě v roce 1985 vydali své první EP Bestial Devastation, sdílené s brazilskými Overdose. Vzniklo za pouhé dva dny a výsledek rozeslali do USA a Evropy, kde EP zaznamenalo ohlas – včetně recenzí v časopise Kerrang!. Za pár měsíců se prodalo 8 000 kopií. V té době koncertovali přibližně jednou měsíčně, často právě s Overdose.
Label Cogumelo rychle rostl a podepisoval smlouvy s novými kapelami – mezi jinými s Mutilator, Holocaust nebo Chakal. Nabídku na další nahrávku dostala i Sepultura, a tak se kluci ihned pustili do práce na novém materiálu.
V srpnu 1986 nahráli v studiu Vice Versa v Sao Paulu svůj debut Morbid Visions, který vyšel 10. listopadu 1986 u Cogumelo Records. Na rozdíl od pozdějších politicky laděných počinů se Morbid Visions i Bestial Devastation nesou v duchu "satanské estetiky". Texty byly inspirovány tvorbou Venom a Celtic Frost.
Produkčně byla deska poměrně surová. V poznámkách k pozdější reedici pod značkou Roadrunner Max přiznal, že při natáčení podcenili ladění kytar. Tehdy ještě neuměli anglicky a texty překládali doslova pomocí slovníku. Na původních verzích Morbid Visions se jako úvod objevila část skladby "O Fortuna" z Carmina Burana od Carla Orffa – z reedice na CD však byla odstraněna kvůli autorským právům. Tato deska byla zároveň poslední, na níž se podílel Jairo Guedes. Obsahovala jejich první hit "Troops of Doom", který vzbudil zájem médií.
Na začátku roku 1987 opustil sestavu Jairo Guedz, který toužil hrát něco jiného. Bavily ho glamrockové bandy jako Poison a k tomu do jeho rozhodnutí vstoupily i osobní problémy. Nahradil ho kytarista Andreas Kisser, který jim dříve dělal bedňáka na koncertech v Sao Paulu. Andreas, jenž se kvůli nim přestěhoval do Belo Horizonte, vnesl do jejich muziky další impuls směrem k větší složitosti skladeb.
Ještě téhož roku v srpnu natočila kapela opět v J.G. Estudiu v Belo Horizonte druhou studiovou nahrávku, nazvanou Schizophrenia. Vyšla 30. října opět u společnosti Cogumelo. Deska odrážela stylovou změnu směrem k thrashmetalověji orientovanému zvuku, přičemž si stále zachovávala deathmetalové prvky debutu Morbid Visions. Schizophrenia znamenala zlepšení produkce i provedení a stala se menší senzací mezi kritiky v Evropě i Americe jako velmi žádaný import. Parta poslala do Spojených států nahrávky, které se dostaly do playlistů rádií v době, kdy měla problémy s objednáváním koncertů, protože majitelé klubů se je kvůli jejich stylu báli objednat. Získali si pozornost vydavatelství Roadrunner Records, které s nimi podepsalo smlouvu a vydalo Schizophrenii na mezinárodní úrovni ještě předtím, než bandu vidělo vystupovat osobně. Max Cavalera odcestoval v únoru 1988 do New Yorku a celý týden vyjednával s vydavatelstvím Roadrunner, které sice Sepultuře nabídlo smlouvu na sedm desek, ale nebylo si jisté jejich prodejním potenciálem. Rozpočet na desku byl na poměry vydavatelství malý (8000 dolarů), ale nakonec se náklady téměř zdvojnásobily. Label se rozhodl, že studiovka vyjde v roce 1988.
Třetí studiový počin, Beneath the Remains, vyšel nakonec až v roce 1989. Nahrával se v rustikálním studiu Nas Nuvens v Rio de Janeiru, kde komunikovali prostřednictvím překladatelů s americkým producentem Scottem Burnsem, který se již dříve podílel na tvorbě desek deathmetalových formací Obituary, Death a Morbid Angel, ale v té době ještě neměl takové renomé jako později. Původně měl album produkovat Jeff Waters z Annihilator, tomu se ale do Brazílie asi moc nechtělo, zatímco Burns souhlasil s prací za nízký honorář (2 000 dolarů), protože byl na Brazílii zvědavý. Sepultura strávila poslední polovinu prosince 1988 nahráváním desky, a to od osmi večer do pěti ráno. Studio bylo vybráno speciálně proto, že v něm několik let předtím brazilská rocková formace Titas nahrála své klasické dílo Cabeça Dinossauro, které na bandu udělalo dojem. Burns si do Brazílie přivezl bicí vybavení a zesilovače Mesa Boogie (na tehdejší produkční poměry vzácná věc), což pomohlo zlepšit kvalitu zvuku. LP mělo okamžitý úspěch a v thrashmetalových kruzích se stalo známým jako klasika na úrovni Reign in Blood od Slayer. Časopis Terrorizer ho označil za jedno z 20 nejlepších thrashmetalových počinů všech dob a zároveň se dostalo do jejich žebříčku 40 nejlepších deathmetalových studiovek všech dob. AllMusic udělil albu 4,5 hvězdičky z 5 a uvedl: „Naprostá absence výplně zde z tohoto alba dělá jedno z nejzásadnějších death/thrash metalových alb všech dob.“
Byl to jejich první počin s obalem Michaela Whelana. Kolem artworku tohoto LP se rozpoutala menší kontroverze. Sepultura původně plánovala použít jiný obal Michaela Whelana, Bloodcurdling Tales of Horror and the Macabre. Igor Cavalera dokonce zašel tak daleko, že si část obrazu nechal vytetovat na ruku. Label Roadrunner Records však bandu přesvědčil, aby použila Nightmare in Red, protože se jim zdálo, že se pro Beneath the Remains hodí lépe. Monte Conner z Roadrunneru později poslal originální grafiku floridským deathmetalistům Obituary, kteří ji použili na svém LP Cause of Death, jež vyšlo rok po Beneath the Remains. Ještě několik let po tomto incidentu byl Igor Cavalera na Monte Connera naštvaný, že prozradil artwork jejich desky.
Dlouhé evropské a americké turné ještě prohloubilo reputaci souboru, a to i přesto, že stále velmi omezeně hovořil anglicky. První koncertní vystoupení mimo Brazílii bylo součástí předskakování Sodom na jejich turné k LP Agent Orange v Evropě a odehrálo se ve Vídni. Zahráli si ale třeba i ve slavném klubu Marquee v Londýně. Sodom byli v té době také na vrcholu a většina akcí byla vyprodaná, takže to pro uskupení byla skvělá zkušenost, i když vztahy s manažerem Sodom úplně nejlepší nebyly. Následovalo první vystoupení v USA, které se konalo 31. října 1989 v Ritzu v New Yorku, kde předskakovali dánské heavymetalové formace Sacred Reich a King Diamond. Na tomto koncertě Max také poznal jejich budoucí manažerku a svou ženu Glorii.
Parta natočila svůj první videoklip ke skladbě "Inner Self", který se dočkala značného ohlasu v pořadu Headbangers Ball na MTV, čímž se Sepultura poprvé výrazně zviditelnila v Severní Americe. Turné na podporu desky pokračovalo po většinu roku 1990, včetně tří koncertů v Brazílii s Napalm Death a evropských vystoupení s Mordred.
V roce 1990 se chlapi přestěhovali z rodné Brazílie do Phoenixu v Arizoně, získali nový management a nahráli v chrámu death metalu, ve studiu Morrisound v Tampě na Floridě další studiovku Arise. V době vydání desky v březnu 1991 se kapela stala jednou z nejlépe hodnocených thrash/death metalových formací té doby. První singl "Dead Embryonic Cells" byl úspěšný a titulní skladba získala další pozornost, když její videoklip zakázala americká MTV kvůli apokalyptickým náboženským obrazům; dostal se však do vysílání Headbangers Ball, stejně jako videoklipy k "Dead Embryonic Cells" a "Desperate Cry".
Arise byla první deskou Sepultury, která se dostala do žebříčku Billboard, a to na 145. místo. Byla také první, která získala hudební certifikaci – v roce 1992 zlatou za prodej 25 000 kopií v Indonésii. Do roku 1993 se desky po celém světě prodalo 1 milion kusů. V roce 2001 získala druhou certifikaci: stříbrnou ve Velké Británii za prodej více než 60 000 kopií.
V průběhu let byla nahrávka neustále oceňována hudebním tiskem, a to nejen jako přelomová deska Sepultury, ale i extrémního metalu obecně. V listopadu 1996 časopis Q uvedl, že: „zůstává jejich thrashovým vrcholem, který zní jako rozzuřený muž házející nářadí na pisoár při čtení Knihy zjevení.“ Přispěvatel AllMusic Eduardo Rivadavia považuje Arise za klasiku deathmetalového žánru. Deska se také objevila v knize 1001 alb, která musíte slyšet, než zemřete (2006), kterou vydal spisovatel Robert Dimery. V lednu 2016, 25 let od vydání, byla uvedena do síně slávy časopisu Decibel, čímž se stala třetí nahrávkou kapely, které se tohoto ocenění dostalo, předchozími dvěma byly Roots a Beneath the Remains. Tímto uvedením se Sepultura stala první formací, jejíž alespoň tři desky byly uvedeny v Decibel Hall of Fame. Decibel Magazine dále prohlásil Arise za nejlepší album roku 1991. Mnoho lidí považuje Arise za poslední skutečně skvělý počin kapely.
Pouhý den po dokončení nahrávání desky Arise se formace vydala na malé turné s extrémními metalisty Obituary a Sadus. Tím začalo nejdelší propagační putování v kariéře Sepultury, které trvalo celé dva roky. V lednu 1991 byla kapela pozvána na brazilský hudební festival Rock in Rio 2, kde jejich vystoupení sledoval 70 tisícový dav. Než se Sepultura vydala z Brazílie na evropské turné v polovině roku 1991, odehrála ještě jeden koncert v největším městě země, Sao Paulu. Uskutečnil se 11. května na náměstí Praça Charles Miller (před Estádio do Pacaembu), kde místní vojenská policie očekávala účast 10 000 lidí. Místo toho se jich dostavilo 30 000, což téměř znemožnilo kontrolu davu. Šest lidí bylo zraněno, 18 zatčeno a jeden byl zavražděn sekerou. Týden předtím byl na koncertě Ramones v Sao Paulu při rvačce mezi headbangery a skinheady ubodán mladý muž. Po těchto událostech následovala v celé zemi obrovská mediální odezva proti rockové hudbě.
Tříměsíční turné s thrashmetalovými formacemi Sacred Reich a Heathen mělo úspěch u kritiků. Poprvé se objevili na obálce nejprodávanějšího britského heavymetalového časopisu Kerrang! a významné popové týdeníky jako Melody Maker a NME o skupině publikovaly dlouhé tematické články. Během pobytu ve Španělsku natočila Sepultura videoklip "Under Siege", který zahrnoval jejich barcelonský koncert a záběry z rozhovorů se všemi čtyřmi členy sestavy. Po Evropě vyrazili na severoamerické turné New Titans on the Block s bandami Napalm Death, Sick of It All a Sacred Reich. Max Cavalera vzpomínal, že před přihlášením se na turné New Titans on the Block měla Sepultura předskakovat na turné Clash of the Titans, na kterém se podíleli Megadeth, Slayer a Anthrax, ale vyhodili je a nahradili je Alice in Chains. Sepultura zakončila rok krátkým prosincovým německým turné s Motörhead a Morbid Angel.
Sepultuře se pak podařilo zajistit si místo na dvou nejvyhledávanějších rockových turné roku 1992. Jedno z nich absolvovala s bývalým zpěvákem Black Sabbath Ozzy Osbournem, který propagoval své multiplatinové sólové album No More Tears, zatímco druhé turné se uskutečnilo s industriálními metalovými stálicemi Ministry a vlivnou alternativní metalovou/noise rockovou jednotkou Helmet. Max Cavalera se v tomto období oženil s manažerkou kapely Glorií Bujnowskiovou.
V roce 1997 vyšla u Roadrunneru remasterovaná verze desky Arise s přidanými poznámkami hudebního kritika Dona Kaye a čtyřmi bonusovými skladbami, které předtím vyšly na kompilaci The Roots Of Sepultura: coververzí skladby "Orgasmatron" od Motörhead, hrubým mixem skladby "Desperate Cry" a dvěma dříve nevydanými písněmi. V rozšířeném bookletu CD byly také zařazeny dříve nedostupné fotografie z období Arise.
Pátý studiový počin Sepultury, Chaos A.D., vyšel v roce 1993, podpořen singly "Refuse/Resist", "Territory" a "Slave New World". Byla to jediná nahrávka, která vyšla v Severní Americe u Epic Records, a první ze dvou jejich desek, které tam získaly zlatý certifikát. Došlo na ní k odklonu od deathmetalového stylu, přibyly vlivy groove metalu, industrialu a hardcore punku. Ačkoli Chaos A.D. není deathmetalové LP, obsahuje prvky thrashmetalu. AllMusic albu udělil 4,5 hvězdičky z 5 a napsal: „»Chaos A.D.« se řadí mezi nejlepší heavymetalová alba všech dob.“
Skupina zvažovala řadu producentů, včetně avantgardního jazzového skladatele Johna Zorna a Ala Jourgensena z průkopnické industrialové sestavy Ministry. Nakonec si vybrali Andyho Wallace, který dříve mixoval Arise. Sepultura chtěla být izolovaná, a proto Wallace navrhl Rockfield Studios v jižním Walesu. Nahrávání znamenalo, že uskupení poprvé natáčelo jako kvartet místo tria, v němž Andreas Kisser na předchozích třech deskách obsluhoval jak kytaru, tak baskytaru. Chaos A.D. tak bylo první nahrávkou, na níž se studiově podílel Paulo Jr., který s formací hrál naživo již od svého připojení v roce 1984.
Skladba "Kaiowas" byla pořízena živě mezi ruinami středověkého hradu Chepstow. Šlo o plně akustickou kompozici — na kytary hráli Kisser a Max Cavalera, na bicí Igor Cavalera a Paulo Jr. Během nahrávání "Kaiowas" čtveřice ani neuvažovala o živém provedení, neboť předpokládali, že bubenické party by bylo těžké replikovat na pódiu. Názor změnili poté, co spatřili záznam americké formace Neurosis: „Viděli jsme v tom živém videu, že kluci z Neurosis odložili kytary a všichni začali hrát na pódiu na bicí,“ vzpomíná hlavní kytarista Andreas. „Rozhodli jsme se, že zkusíme to samé. Jednou jsme to nacvičili a bylo to úžasné. Od té doby jsme tu písničku nepřestali hrát naživo.“
Během nahrávacích sessions Sepultura pořídila řadu coververzí: "The Hunt" od New Model Army, "Polícia" od Titas, "Inhuman Nature" od americké hardcore punkové formace Final Conflict a "Crucificados pelo Sistema" od brazilských Ratos de Porao. Igor, fanoušek New Model Army, přesvědčil zbytek souboru, aby "The Hunt" zařadili. Paulo žertoval, že peníze z desky půjdou rovnou na nové zubní protézy pro Justina Sullivana, bezzubého frontmana New Model Army.
Na podporu Chaos A.D. podnikla skupina roční turné, začínající evropskou šňůrou s Paradise Lost, následovanou americkou jízdou s Fudge Tunnel, Fear Factory a Clutch. Byli také jedním z předskokanů (spolu s Biohazard a Prong) na severoamerickém turné Far Beyond Driven party Pantera, a později otevírali koncerty Ramones v Jižní Americe. Turné pokračovalo po Austrálii a Novém Zélandu s Sacred Reich. Když turné k Chaos A.D. v listopadu 1994 skončilo, byla Sepultura jednou z nejúspěšnějších heavymetalových skupin té doby.
V roce 1994 Max a Igor navázali spolupráci s Alexem Newportem z Fudge Tunnel a založili projekt Nailbomb. Téhož roku spatřila světlo světa jejich industriálně zaměřená nahrávka Point Blank. Nailbomb odehráli pouze jeden plnohodnotný koncert — na festivalu Dynamo Open Air v roce 1995. Toto vystoupení bylo následně vydáno pod názvem Proud to Commit Commercial Suicide. Krátce poté se projekt rozpadl.
Posun v hudebním výrazu pokračoval šestým albem Roots, které vyšlo v roce 1996. Tentokrát kapela experimentovala s prvky tradiční hudby původních obyvatel Brazílie a přijala pomalejší, hlouběji laděný zvuk. Nahrávka bývá označována za novodobou metalovou klasiku a zásadní vliv na formující se nu metalovou scénu. Recenze na ni vyšly v amerických médiích jako The New Times, Daily News a Los Angeles Times: „Směs hutného metalu Sepultury a brazilské hudby působí opojně,“ napsal kritik Los Angeles Times. Daily News album ocenily slovy: „Všichni jsme si mysleli, že je to skvělé: Sepultura znovu vynalezla kolo. Smícháním metalu s domácími nástroji soubor resuscituje unavený žánr a připomíná časy Led Zeppelin. Ale zatímco Zeppelini míchali anglický metal s africkými rytmy, je přece jen dojemnější slyšet skupinu, která využívá prvky své vlastní země. Vytěžením zvuků minulosti určuje Sepultura budoucí směr metalu.“
Kladně desku hodnotila i specializovaná metalová kritika. Martin Popoff, autor knihy The Collector's Guide to Heavy Metal, zařadil Roots na 11. místo mezi nejlepšími metalovými počiny všech dob. „Jedná se o velkolepé metalové a futuristické hardcorové LP,“ napsal Popoff, „mistrovské dílo, kterého dosáhla kapela s obrovským srdcem a ještě větším intelektem.“ Magazín Kerrang! udělil desce druhé místo v seznamu '100 desek, které musíte slyšet, než zemřete'. V roce 2001 časopis Q zařadil Roots mezi 50 nejtěžších alb historie. Rolling Stone Brasil ho označil za 57. nejlepší brazilské hudební album. V dubnu 2005 uvedl časopis Decibel desku Roots do své Síně slávy — celkově třetí nahrávku Sepultury, která tohoto ocenění dosáhla.
V srpnu 1996 hrála Sepultura na hlavním pódiu festivalu Castle Donington Monsters of Rock po boku Ozzyho Osbourna, Paradise Lost, Type O Negative, Biohazard a Fear Factory. Formace byla náhle tříčlenná a zpěv převzal Andreas Kisser poté, co Max Cavalera urychleně odjel domů, když se dozvěděl o smrti svého nevlastního syna Dana Wellse při autonehodě. Po skončení pohřbu Dany Wellse se Max vrátil a pokračoval v turné dál. Několik měsíců po Wellsově smrti se uskupení sešlo s Maxem a sdělilo mu, že chce propustit manažerku Glorii Bujnowski, která byla Maxovou manželkou a Daninou matkou, a najít si nový management. Zdůvodňovali to tím, že Bujnowská upřednostňovala Maxe a zanedbávala zbytek party. Max, který se stále vyrovnával se smrtí Wellse, se cítil zrazen svými spoluhráči, protože se chtěli Glorie zbavit, a odešel. 16. prosince 1996 se konalo jeho poslední vystoupení se Sepulturou v Brixton Academy v Anglii.
Po odchodu Maxe Cavalery zbývající členové Sepultury oznámili plány na nalezení nového zpěváka. Do konkurzu se přihlásili mimo jiné Chuck Billy z Testament, Phil Demmel z Machine Head a Vio-lence, Marc Grewe z Morgoth, Jorge Rosado z Merauder a tehdy ještě neznámý Jason 'Gong' Jones, pozdější frontman Drowning Pool. Novým hlasem sestavy byl nakonec vybrán americký hudebník Derrick Green z Clevelandu v Ohiu.
První studiový počin v nové sestavě se jmenoval Against a vyšel 6. října 1998. Deska byla kriticky i komerčně méně úspěšná než předchozí nahrávky a prodalo se jí výrazně méně kopií než debutu nové formace Maxe Cavalery Soulfly. V prvním týdnu se jí v USA prodalo jen 18 000 kusů a celkově přes 130 000. V retrospektivní recenzi AllMusic udělil albu 3 hvězdičky z 5 s tím, že je na něm dost záblesků staré brilantnosti, které naznačují, že velké věci teprve přijdou.
Písně "Against", "Choke" a "Tribus" byly vydány jako singly. Ke skladbě "Choke" vznikl videoklip obsahující záběry z koncertu Barulho Contra Fome (Hluk proti hladu), jenž byl prvním vystoupením turné k Against. Na koncertě hostovali členové kmene Xavantes, kteří účinkovali na desce Roots (jak dokumentuje klip k "Choke"), a dále Mike Patton, Jason Newsted, Carlinhos Brown, původní kytarista Sepultury Jairo Guedz a Coffin Joe, jehož "požehnání" kapele během tohoto večera se objevilo jako b-strana s názvem "Prenúncio" na EP Tribus.
Osmé album Nation, vydané v roce 2001, se prodávalo špatně. Šlo o jejich poslední studiovou nahrávku pod hlavičkou Roadrunner Records. AllMusic udělil albu tři hvězdičky z pěti a uvedl: „Když Green v těchto drzých, vášnivých skladbách drásá výstelku svých hlasivek, zpívá o něčem víc než jen o 'jednom národu, Sepulnation'; naznačuje něco většího, něco, o čem stojí za to křičet a za co stojí bojovat.“ Derrick Green v jednom z rozhovorů uvedl: "Každá píseň se bude týkat myšlenky budování tohoto národa. Budeme mít vlastní vlajky, vlastní hymnu."
V roce 2002 vyšel u Roadrunner Records záznam posledního živého vystoupení Maxe Cavalery se Sepulturou, nazvaný Under a Pale Grey Sky.
Po natočení EP coververzí Revolusongs v roce 2002 vydala formace v roce 2003 svůj devátý studiový počin Roorback. I když si vysloužil lepší přijetí od kritiků než jeho předchůdci, prodejní čísla zůstala nízká. Šlo o jejich první studiovku u SPV Records. AllMusic desce udělil 4 hvězdy z 5 a uvedl: „Pokud ještě existují nějaké přetrvávající pochybnosti o spojení Green/Sepultura, vynikající Roorback z roku 2003 by je měl nadobro zažehnat. Green je na celém albu vášnivý a soustředěný – nedělá mu problém udělat nějakou tu míli navíc – a skladby jsou konzistentně silné.“ V roce 2005 se skupina objevila na každoročním festivalu Dubai Desert Rock Festival. V listopadu téhož roku spatřil světlo světa živý balíček dvojitého DVD/dvojitého CD Live in Sao Paulo, což bylo první oficiální živé album Sepultury.
Desáté LP této party, Dante XXI, vyšlo 14. března 2006. Jedná se o koncepční desku inspirovanou Božskou komedií od Danteho Alighieriho. Ke skladbám "Convicted in Life" a "Ostia" vznikly videoklipy. AllMusic udělil albu 3,5 hvězdičky z 5 a poznamenal, že „celkově je »Dante XXI« jednou z nejsilnějších desek Sepultury, na které se Green podílel jako vokalista.“
V rozhovoru pro časopis Revolver v roce 2007 Max Cavalera uvedl, že se s Igorem – s nímž se nedávno usmířil po desetiletém sporu – plánují sejít v původní sestavě Sepultury. Objevily se i zvěsti, že by znovusjednocená čtveřice mohla vystoupit na hlavním pódiu Ozzfestu 2007. Andreas Kisser však tyto spekulace popřel a k reunionu nakonec nedošlo. Místo toho po vydání Dante XXI Igor Cavalera soubor opustil. Na jeho místo nastoupil brazilský bubeník Jean Dolabella, čímž v Sepultuře nezůstal žádný původní člen.
Na jednom z koncertů Soulfly si Max s Igorem jako přídavek zahráli klasiky "Refuse"/"Resist" a "Roots". Po nadšeném přijetí davu pak přímo v šatně po vystoupení vznikla nová formace Cavalera Conspiracy.
Formace byla jedním z hlavních hudebních hostů na předávání latinskoamerických cen Grammy v roce 2008, které se konalo 13. listopadu. Zahrála coververzi písně "The Girl from Ipanema" a skladbu "We've Lost You" z chystané desky A-Lex. Devátý ročník předávání cen Latin Grammy se odehrál v Toyota Center v texaském Houstonu a vysílala jej televize Univision.
Sepultura se rovněž objevila v úspěšné reklamní kampani na motory Volkswagen, která se v roce 2008 vysílala celostátně po celé Brazílii. V televizním spotu Volkswagen ukazuje Sepulturu hrající bossa novu – tedy pravý opak jejího heavy metalového stylu – a říká, že „něco takového jste nikdy neviděli, stejně jako jste nikdy neviděli auto jako nový Voyage“.
Dne 26. ledna 2009 vydala Sepultura studiovku A-Lex. Šlo o první album této party, na kterém se nepodílel ani jeden z bratrů Cavalerových. Jediným zbývajícím členem z debutové desky byl baskytarista Paulo Jr. A-Lex je koncepční nahrávka inspirovaná knihou A Clockwork Orange. Byla nahrána v Trama Studios v brazilském Sao Paulu s producentem Stanleym Soaresem.
AllMusic udělil albu 4 hvězdy z 5 a uvedl: „Personální změny mohou mít na kapelu velmi negativní vliv, ale Sepultura si po všechny ty roky zachovala svou vitalitu – a ta je na vynikajícím albu »A-Lex« živá a dobrá.“
V tomtéž roce přispěl Andreas Kisser svým receptem na 'Churrasco v sójové omáčce' do kuchařky Hellbent for Cooking. Uvedl, že preferuje maso 'medium-rare'.
Ve dnech 30. a 31. ledna 2010 vystoupila Sepultura jako předskokan Metallice na stadionu Morumbi v Sao Paulu. Oba koncerty navštívilo celkem 100 000 diváků. V roce 2010 uskupení natočilo koncertní DVD a 27. dubna téhož roku zahrálo v istanbulském parku Küçükçiftlik. Dne 8. srpna 2010 vystoupilo na hudebním festivalu Hevy poblíž Folkestone ve Velké Británii.
Dne 6. července 2010 bylo oznámeno, že Sepultura podepsala smlouvu s vydavatelstvím Nuclear Blast Records. První nahrávka pod touto značkou měla vyjít v roce 2011. Formace rovněž potvrdila, že k reunionu klasické sestavy nedojde. Ke konci roku 2010 začala parta pracovat na novém materiálu a vstoupila do studia, kde pod vedením producenta Roye Z (Judas Priest, Halford, Bruce Dickinson z Iron Maiden, Helloween a Andre Matos) nahrála dvanáctou desku Kairos, která spatřila světlo světa v červnu 2011.
Album obsahuje coververze skladeb "Just One Fix" od Ministry a "Firestarter" od The Prodigy, které se objevily jako bonusy na speciálních edicích.
Sepultura poté vyrazila na turné Kairos World Tour a vystoupila i na festivalu Wacken Open Air 2011. V listopadu téhož roku kapelu opustil bubeník Jean Dolabella a nahradil ho tehdy dvacetiletý Eloy Casagrande, který již hrával v sólovém projektu brazilského metalového zpěváka Andre Matose a v post-hardcorové partě Gloria.
V listopadu a prosinci 2011 se Sepultura zúčastnila turné Thrashfest Classics 2011 po boku thrashmetalových ikon jako Exodus, Destruction, Heathen a Mortal Sin.
V květnu 2012 kytarista Andreas Kisser uvedl v rozhovoru pro Metal Underground, že Sepultura začne pracovat na nové hudbě s Casagrandem, přičemž doufá, že se jí podaří připravit nový materiál začátkem příštího roku. Na festivalu Bloodstock Open Air 10. srpna 2012 Kisser prozradil, že skupina plánuje živé DVD s francouzskou perkusivní formací Les Tambours du Bronx a že již přemýšlí o konceptech pro další studiovku.
Dne 10. prosince 2012 napsal producent Ross Robinson na Twitteru: „Mluvil jsem s Andreasem, už to jede. My vision, smoke Roots“ – čímž naznačil, že se znovu ujme produkce další nahrávky Sepultury. To se později potvrdilo, stejně jako spolupráce se Stevem Evetts. Na desce hostoval také bývalý bubeník B Dave Lombardo.
Dne 25. ledna 2013 bylo oznámeno, že autor Jason Korolenko pracuje na knize Relentless – 30 Years of Sepultura, která byla označena jako jediná oficiální biografie mapující celé tři dekády činnosti této formace. Kniha vyšla 8. října 2014 v Polsku pod názvem Brazylijska Furia a anglická verze vyšla 4. prosince 2014 u nakladatelství Rocket 88. Brazilské vydání Relentless – 30 Anos de Sepultura bylo naplánováno na začátek roku 2015 u společnosti Benvira. Francouzská edice vyšla 19. října 2015.
Dne 19. července 2013 vyšlo najevo, že název třinácté desky kapely zní The Mediator Between Head and Hands Must Be the Heart. V září 2013 vystoupili na festivalu Rock in Rio společně s brazilským rockovým/MPB umělcem Zé Ramalhem – tato sestava dostala název "Zépultura", což je portmanteau jmen obou umělců.
Po více než dvou letech koncertování na podporu desky The Mediator Between Head and Hands Must Be the Heart se Sepultura v polovině roku 2016 odebrala do studia, aby začala nahrávat svůj čtrnáctý studiový počin, jehož producentem byl Jens Bogren. Výsledná deska Machine Messiah vyšla 13. ledna 2017. Sepultura ji propagovala řadou světových turné – mimo jiné předskakovala skupině Kreator na jejich evropském turné k albu Gods of Violence v únoru až březnu 2017 a spolu s partou Prong doprovázela formaci Testament na jejich americkém turné k nahrávce Brotherhood of the Snake v dubnu až květnu téhož roku. V květnu 2017 měl také premiéru první oficiální dokumentární film o Sepultuře s názvem Sepultura Endurance, který byl vydán 17. června. Max a Igor odmítli poskytnout pro film rozhovor a nedovolili použít rané materiály kapely.
V únoru a březnu 2018 parta absolvovala evropské turné s formacemi Obscura, Goatwhore a Fit for an Autopsy, a v květnu se vydala po Austrálii s Death Angel. V rozhovoru na Wacken Open Air v srpnu 2018 Kisser potvrdil, že Sepultura začala psát nové skladby pro svůj patnáctý studiový počin, a později téhož měsíce uvedl, že vydání se neočekává dříve než v roce 2020. Kapela začala nahrávat novou nahrávku opět s producentem Bogrenem v srpnu 2019 s předběžným datem vydání v únoru 2020.
V říjnu 2019 během vystoupení na Rock in Rio 8 skupina oznámila název a odhalila obal patnácté studiové desky s názvem Quadra. Zahráli také pilotní singl "Isolation", který zároveň otevírá celé album. 8. listopadu vyšla studiová verze skladby "Isolation" a bylo oznámeno, že Quadra vyjde 7. února 2020. Kvůli 'pandemii' COVID-19 nemohla Sepultura více než dva roky koncertovat a propagovat desku živě. První vystoupení po dvouleté pauze se odehrálo 12. února 2022 v Circo Voador v Rio de Janeiru. Kapela propagovala album na turné po USA s Sacred Reich, Crowbar a Art of Shock a následně po Evropě s Sacred Reich a Crowbar. Kvůli 'pandemii' byla turné odložena o dva roky z března a dubna 2020 a o rok z podzimu 2021. Na posledních třech koncertech amerického turné nahradil zraněného Eloye Casagrandeho bubeník Bruno Valverde z Angra. Z důvodu "rodinné nouze" zastoupil na evropském turné v létě 2022 Kissera kytarista Jean Patton z Project46. Později vyšlo najevo, že touto nouzí byl boj Kisserovy manželky Patricie s rakovinou tlustého střeva, které 3. července podlehla.
13. srpna 2021 Sepultura vydala karanténní kolaborační nahrávku s názvem SepulQuarta, na níž se podíleli členové formací Megadeth, Testament, Anthrax, System of a Down, Trivium a Sacred Reich.
V rozhovoru z července 2022 frontman Derrick Green potvrdil, že formace začne pracovat na nové desce po skončení turné k Quadra, tedy nejdříve v roce 2024.
V únoru 2024 opustil kapelu bubeník Eloy Casagrande, aby se připojil k americké partě Slipknot. Na jeho místo nastoupil Greyson Nekrutman, bývalý člen Suicidal Tendencies.
Poté Sepultura oznámila své rozlučkové turné s názvem Celebrating Life Through Death – 40 Years Farewell Tour, které odstartovalo v březnu 2024 a potrvá přibližně do konce roku 2026. V rámci tohoto turné odehrála Sepultura dva koncerty v pražském O2 universu – 23. a 24. listopadu 2024. Původně byl plánován pouze jeden koncert, ale kvůli velkému zájmu fanoušků byl přidán druhý termín. Oba večery byly doprovázeny speciálními hosty: ukrajinskou progresivní metalovou formací Jinjer, deathmetalovou legendou Obituary a hardcore uskupením Jesus Piece z Philadelphie. Sestava během turné plánuje vydání EP se čtyřmi novými skladbami, které by měly vyjít v průběhu tohoto rozlučkového období.
Dle dostupných informací se Sepultura po skončení tohoto turné rozpadne – přibližně na konci roku 2026. Toto rozhodnutí je výsledkem kombinace faktorů, včetně oslavy 40. výročí souboru a osobních událostí v životech jeho členů.
Další koncerty v rámci tohoto turné jsou naplánovány v různých částech světa, včetně Brazílie, Islandu, Polska, Švédska a Norska.
Cavalera Conspiracy v letech 2024 a 2025 oslavili vydání prvních dvou desek Sepultury Morbid Visions (1993) a Schizophrenia (1995), které už jsou fanouškům dobře známy. Tato alba nyní vyšla v nových reedicích s remasterovaným zvukem, bonusovými nahrávkami a živými záznamy, které kapela vydala. Kapela rovněž během roku 2025 absolvovala speciální turné, kde hrála kompletní tracklist těchto dvou zásadních desek, čímž vzdala hold svým thrash a death metalovým kořenům.
Max a Igor Cavalera navíc naznačili, že pracují na novém materiálu, který by mohl vyjít jako EP nebo plnohodnotné album v roce 2026, takže fanoušci mají na co těšit.
Sepultura byla ovlivněna různými hudebními směry, včetně heavy metalových a hardrockových uskupení jako Queen, Kiss, Black Sabbath, Judas Priest, Motörhead, Iron Maiden, Scorpions, Venom, Celtic Frost, Twisted Sister a Whitesnake, thrashmetalových formací Metallica, Slayer, Exodus, Testament, Anthrax, Kreator, Sodom a Destruction a deathmetalových part jako Possessed a Death. Ovlivnila je také punkrocková scéna, včetně kapel Ramones, Sex Pistols, Black Flag, Dead Kennedys, Discharge, S.O.D., Amebix a New Model Army. Andreas Kisser v jednom z rozhovorů potvrdil, že bez Slayer by 'Sepultura nikdy nebyla možná'.
Hudba formace se pohybuje v široké škále stylů heavy metalu. Nejčastěji bývá označována jako thrash metal a death metal, přičemž je považována za jednoho z hlavních průkopníků druhého z těchto žánrů. Často bývá řazena i ke groove metalu. Později začala uskupení experimentovat s prvky dalších hudebních směrů jako hardcore punk, industrial metal, alternativní metal, world music a nu metal. Do metalového zvuku Sepultury byly rovněž začleněny prvky latinskoamerické hudby, samby a brazilské lidové či kmenové muziky – zejména ve skladbě "Roots". Deska Roots byla částečně natočena s domorodým kmenem Xavante v oblasti Mato Grosso a obsahuje perkuse, rytmy, zpěvy i textová témata inspirovaná touto spoluprací.
Při ohlédnutí za kariérou této brazilské legendy pro článek z roku 2016, věnovaný retrospektivnímu turné Maxe a Igora Cavalerových *Return to Roots* (k 20. výročí vydání alba), přispěvatelka Nashville Scene Saby Reyes-Kulkarni uvedla: „před »Chaos A.D.« měla drtivá většina metalu 'bílý' nádech. Sepultura to navždy změnila. A s »Roots« šla kapela ještě o krok dál, když jednou provždy potvrdila, že tento žánr může pojmout nativní styly z jakékoli kultury, podobně jako to po desetiletí předtím dělal jazz.“
MTV označila Sepulturu za nejúspěšnější brazilskou heavymetalovou skupinu v historii a patrně i za nejvlivnější metalovou kapelu 90. let. V roce 1993 Robert Baird z Phoenix New Times napsal, že „sestava hraje kulometný chaos a že její členové rádi útočí na organizované náboženství a represivní vládu.“
Sepulturu jako svou inspiraci uvedla řada souborů, například Slipknot, Korn, Hatebreed, Alien Weaponry, Krisiun, Gojira, Between the Buried and Me, Xibalba, Vein, Toxic Holocaust, Code Orange, Puya a Nails.
