Van Halen byla americká rocková skupina založená v Pasadeně v Kalifornii v roce 1972. Připisuje se jí zásluha o navrácení hard rocku do popředí hudební scény. Byla známá svými energickými živými vystoupeními a virtuozitou svého kytaristy Eddieho Van Halena. V roce 2007 byla skupina uvedena do Rock and rollové síně slávy.

V roce 2001 byla Eddiemu diagnostikována rakovina, na kterou 6. října 2020 zemřel. Měsíc po otcově smrti Wolfgang potvrdil, že se skupina Van Halen rozpadla.

Bratři Van Halenové se narodili v nizozemském Amsterdamu nizozemskému hudebníkovi Janu Van Halenovi a Eugenii Van Beerseové narozené v Indonésii, Alex v roce 1953 a Eddie o dva roky později. V roce 1962 se rodina přestěhovala do Pasadeny v Kalifornii. Mladý Edward se brzy začal učit podle sluchu na klasický klavír a byl tak talentovaný, že dva nebo tři roky po sobě vyhrál každoroční soutěž v klavírním recitálu, přestože nikdy neovládal umění čtení not. V 60. letech začali bratři společně hrát hudbu, Eddie na bicí a Alex na kytaru. Zatímco však Ed roznášel noviny, aby si vydělal na bicí soupravu, Alex na nich tajně cvičil. Nakonec z frustrace a bratrského soupeření Ed Alexovi řekl: "Dobře, ty budeš hrát na bicí a já na tvou kytaru".

V roce 1964 bratři založili svou vůbec první kapelu Broken Combs. Když získali popularitu hraním na zahradních večírcích a místních středoškolských akcích, změnili si název nejprve na Trojan Rubber Co, poté v roce 1972 na Genesis a později na Mammoth, když zjistili, že název Genesis už používá jedna britská kapela z major labelu. V té době byl Eddie zpěvákem i kytaristou a na baskytaru hrál jeho kamarád Mark Stone. A od rodáka z Indiany Davida Lee Rotha si pronajali sound-systém za 10 dolarů na noc.

Roth, výřečný, světácký a energický syn místního očního lékaře, byl také frontmanem místní rockové kapely Red Ball Jets, která byla ovlivněna R&B. Částečně proto, aby ušetřili peníze, pozvali kluci Rotha, aby se k nim připojil jako hlavní zpěvák, a to i přes předchozí nepřesvědčivé konkurzy. Rothův charismatický přístup "Jima Dandyho" měl být nakonec uměleckou protiváhou Eddieho obstarožního, zázračného kytarového talentu a zároveň umožnit Eddiemu soustředit svou energii na skládání písní.

V roce 1973 se skupina Mammoth oficiálně přejmenovala na Van Halen, podle Rotha to byl jeho nápad. Cítil, že jde o název, který má dlouhodobou identitu, umělecké a marketingové výhody, podobně jako Santana. Nadále hráli v Pasadeně, San Bernardinu a Venice v klubech, na festivalech, zahradních večírcích a v městských parcích jako Hamilton, kam chodilo až 2000 lidí. Často tak docházelo k dopravním zácpám a stížnostem na hluk na místní policii, a to až v San Pedru. Později začali hrát v klubech v Los Angeles a západním Hollywoodu pro rostoucí počet diváků, přičemž svou popularitu zvyšovali výhradně sebepropagací, rozdáváním letáků na místních středních školách. Tato houževnatá sebepropagace jim brzy vybudovala věrné příznivce v této oblasti.

V roce 1974 se rozhodli nahradit rozpolceného Stonea, který si nebyl jistý svou hudební kariérou. Nahradil ho Michael Anthony Sobolewski, Eddieho spolužák z pasadenské vysoké školy, který se ke skupině připojil po celonočním jam session. Zpíval a hrál na baskytaru v několika méně úspěšných kapelách z arkádského dvorku, včetně skupiny Snake. Ačkoli měl jisté zábrany nabídku přijmout, jeho vlastní spoluhráč z kapely ho povzbudil, aby se této skvělé příležitosti chopil.

V roce 1974 se také kapele dostalo velkého úspěchu, když byla najata k pravidelnému hraní v klubu Gazzarri's na Sunset Stripu. Tam koncem 60. let prorazili i The Doors. Majitel Bill Gazzarri předtím tvrdil, že VH jsou příliš hlasití, jejich noví manažeři, Mark Algorri a Mario Miranda, však převzali pronájem klubu a rezervovali je až do roku 1976. Na jaře 1975 se stali také pravidelnou úterní kapelou v Myron's Ballroom. V polovině 70. let se jim tak podařilo stát se stálicí losangeleské hudební scény a hrát ve známých klubech, jako je Whisky a Go Go na Sunset Stripu.

Všechny úspěchy klubových koncertů přirozeně vedly k potřebě natočit demokazetu, která byla nahrána v Cherokee Studios v Northridge, kde Steely Dan nedávno dokončili LP. Podle článku Roberta Hilburna z L.A. Times ze 4. ledna 1977, nazvaného "HOMEGROWN PUNK", viděl Rodney Bingenheimer v létě 1976 Van Halen v Gazzarri's klubu a zlákal na ně Gena Simmonse z Kiss. Pod dojmem akce Simmons natočil 29stopou demokazetu Van Halen s názvem "Zero" ve studiích Village Recorder v Los Angeles, s postprodukčními dotáčkami dokončenými v Electric Lady Studios v New Yorku. Simmons dokonce navrhl změnit jejich název na "Daddy Longlegs". Velmi zklamaný Simmons však nemohl udělat nic víc, jakmile se vedení Kiss vyjádřilo, že VH nemají šanci se prosadit.

Doug Messenger, kytarista Van Morrisonovy kapely věděl, že Ted Templeman hledá "kytarového hrdinu", a poté, co viděl Van Halen v hollywoodském Starwoodu několikrát volal do Warner Bros, aby si je Ted prohlédl: "Nevím, jestli to byly čtyři nebo deset telefonátů, ale věděl jsem, že tohle je přesně to číslo, které Ted chce". A tak jedné příšerně deštivé noci v polovině roku 1977 viděli výkonný ředitel Warner Bros Mo Ostin a producent Ted Templeman vystoupení Van Halen v hollywoodském Starwoodu.

Podle článku v Los Angeles Times z prosince 1977 to byla první rezervace Van Halen ve Starwoodu a první, kdy si najali vlastní bedňáky. "Chtěli jsme přijet na úrovni a nemohli jsme být viděni, jak si v Hollywoodu stěhujeme vlastní věci," vysvětlil Roth. Přestože publikum bylo nepočetné - Messenger tvrdí, že do příchodu Ostina a Templemana tam byla jen barmanka a on sám -, zástupci Warneru byli tak ohromeni, že napsali na ubrousek dopis o záměru a během týdne se v místním bistru sešli s kapelou, jejich budoucím manažerem Marshallem Berlem (synovcem komika Miltona Berleho) a turné manažerem Warneru Noelem Monkem, který právě provázel Sex Pistols po Spojených státech.

Warner nabídl kapele poměrně jednoduchou smlouvu na dvě alba, která byla pro Warner velmi výhodná a platila čtyřem mladíkům pouze 0,70 dolaru za prodaný kus (album), což byla smlouva, která na konci jejich prvního doprovodného turné jako předskokana Journey a Montrose zanechala kapelu v dluhu přes 1 milion dolarů.

Skupina nahrávala své debutové album ve studiu Sunset Sound Recorders od poloviny září do začátku října 1977, přičemž jeden týden nahrávala kytarové party a další dva týdny pak vokály. Všechny skladby byly nahrány jen s malým množstvím over-dubingu nebo multi-trackingu, byly zde záměrně ponechány drobné chyby a bylo použito velmi primitivní nástrojové obsazení, aby nahrávka působila živým dojmem. Během této doby pokračovali v hraní na různých místech v jižní Kalifornii, včetně několika pozoruhodných koncertů v Pasadena Convention Center, které produkoval jejich promotér a impresário Steve Tortomasi, sám stálice místní rokenrolové scény.

Po vydání se album V dostalo na 19. místo v žebříčku Billboard pop music, což byl jeden z komerčně nejúspěšnějších rockových debutů. Album bylo vysoce hodnoceno jako heavy metalové i hard rockové a obsahovalo písně, které jsou dnes považovány za klasiku Van Halen, jako například "Runnin' with the Devil" a kytarové sólo "Eruption", které ukázalo Eddieho používání techniky známé jako "finger-tapping".

Kapela koncertovala ještě devět měsíců, předskakovala Black Sabbath a získala si pověst skvělé živé kapely. Jejich chemie byla založena na kytarové technice Eddieho Van Halena a charismatu Davida Lee Rotha. Koncem roku 1978 se skupina na dva týdny vrátila do studia, aby nahrála desku Van Halen II, která se stylově podobala debutu. Z této desky vzešel první hit skupiny, singl "Dance the Night Away", který se v žebříčku BB Hot 100 umístil na 15. místě.

V následujících čtyřech letech kapela nepřetržitě koncertovala a na nahrání alba si nikdy nevzala více než dva týdny. Album Women and Children First vyšlo v roce 1980 a ještě více upevnilo platinový status Van Halen u Warner Bros. Přineslo dva hitové singly "And the Cradle Will Rock..." a "Everybody Wants Some!!!". Poprvé zde bylo použito zesílené elektrické piano Wurlitzer, které doplňovalo Edovu kytaru.

V roce 1981, během nahrávání alba Fair Warning, vzrostlo umělecké napětí v kapele. Eddieho touha po temnějších, složitějších písních v mollových tóninách byla v rozporu s Rothovým popovým vkusem a stylem. Přesto Roth a rockový veterán Warner Bros Ted Templeman na tomto albu vyhověli Eddieho přání. Doug Messenger vzpomíná, jak Ed a (inženýr) Don Landee znovu nahráli sólovku "Unchained" několik hodin poté, co Ted "vyletěl" ze studia. Toto temnější album dosáhlo platinového statusu teprve poté, co jej 250 000 dolarů výpalného vytlačilo na 400 tisíc prodaných kopií.

Roth a Ed plánovali vydat na singlu nějakou coververzi a pak si dát pauzu, a tak se snadno dohodli na předělávce klasiky Roye Orbisona z 60. let "Oh, Pretty Woman", která se v BB Top 100 umístila na 12. místě. K okamžitému úspěchu pomohl i komický videoklip, který však MTV zakázala. Kvůli velkému tlaku Warner Bros. však byla pauza zrušena a bylo natočeno LP Diver Down, opět během dvou týdnů. Rothova preference popových coververzí tentokrát převážila a s Edovými syntezátorovými a kytarovými riffy se Diver Down umístilo v hitparádě mnohem lépe.

Kapela si poté vysloužila zápis do Guinnessovy knihy rekordů za nejlépe placené samostatné vystoupení kapely: 1,5 milionu dolarů za devadesátiminutový set na americkém festivalu Steva Wozniaka v roce 1983. Vystoupení ale Noel Monk i Doug Messenger považovali z uměleckého hlediska za katastrofu, protože Roth byl nasáklý kokainem do té míry, že zapomínal texty písní. Navzdory tomuto návratu do formy pokračovaly neshody mezi Rothem a Eddiem, což způsobilo třenice s ostatními členy kapely. Billy Sheehan poté, co jeho kapela Talas dokončila turné s Van Halen, tvrdil, že ho Eddie oslovil, aby nahradil Michaela Anthonyho, důvody tohoto oslovení nebyly Sheehanovi nikdy zcela jasné, protože z toho nic nevzešlo.

V této době Eddie přispěl hudbou a instrumentálními skladbami k filmu The Wild Life s Ericem Stoltzem v hlavní roli. Hudba byla zatížena bicími automaty a naznačovala zvuky a riffy, které měly přijít s jejich dalšími dvěma alby, 1984 a 5150.

Album 1984 (vyšlo 9. ledna 1984) bylo komerčně úspěšné a po roce od vydání se stalo pětkrát platinovým. Nahrávalo se v Eddieho nově vybudovaných studiích 5150 a objevily se na něm klávesy, které byly na předchozích albech použity jen sporadicky. Hlavní singl "Jump" obsahoval syntezátorový háček a hymnický text inspirovaný zpravodajstvím o sebevražedném skokanovi. Skladba se stala prvním a jediným popovým hitem skupiny s Rothem a vynesla jí nominaci na cenu Grammy.

Mezi další singly patřily "Panama" (13. místo v USA), "I'll Wait" (rovněž 13. místo v USA) a "Hot for Teacher". Tři z těchto písní měly populární videoklipy na MTV. Album 1984 bylo chváleno kritikou i fanoušky a v žebříčku Billboard se umístilo na 2. místě za albem Thriller Michaela Jacksona.

Po skončení turné 1984 se Roth rozhodl s Van Halen skončit a založit novou skupinu. Členové skupiny uváděli různé důvody rozchodu, ale všechny souvisely s kontrolu nad zvukem skupiny, uměleckým směřováním, vydávanými singly a tempem. Roth se obával, že Eddie bude hrát hudbu mimo Van Halen.

Roth také rozjížděl úspěšnou sólovou kariéru se dvěma hitovými coververzemi z EP Crazy from the Heat, předělávkou klasiky Beach Boys "California Girls" (3. místo v USA) a dvojicí klasického standardu Ala Jolsona "Just a Gigolo" a "I Ain't Got Nobody"(12. místo v USA), které předtím spojil Louis Prima. Rothovi byla také nabídnuta smlouva na filmový scénář s názvem Crazy from the Heat v hodnotě 20 milionů dolarů. Doufal, že Van Halen přispějí na soundtrack; z filmové smlouvy však sešlo, když v roce 1986 došlo k reorganizaci CBS Pictures.

Eddie pozval Patty Smythovou ze skupiny Scandal, aby Rotha nahradila, ta však odmítla. Eddie se pak v roce 1985 prostřednictvím jejich společného mechanika Ferrari seznámil se Sammym Hagarem. Hagar byl bývalým frontmanem hardrockové skupiny Montrose a nyní sólovým umělcem, který měl za sebou velmi úspěšný rok. Jeho hitový singl "I Can't Drive 55" pocházel z jeho alba VOA z roku 1984, které produkoval Ted Templeman, jenž produkoval i první album Montrose, stejně jako všechna dosavadní alba Van Halen. Hagar souhlasil, že bude s kapelou zpívat a hrát na rytmickou kytaru.

V roce 1985 byla nabídnuta pozice hlavního zpěváka také Darylu Hallovi, ale odmítl ji. Hall Hagarovi, svému hudebnímu hostu v premiéře pořadu Live from Daryl's House v květnu 2015, potvrdil, že skutečně byl osloven po koncertě Hall & Oates.

Když prezident Warner Brothers Mo Ostin přišel do studia 5150, aby si poslechl postup kapely, Hagar uvedl, že skupina zahrála živě píseň "Why Can't This Be Love" s Eddiem na klávesy, načež Ostin prohlásil: "Cítím peníze."

Album 5150 z roku 1986 bylo obrovským hitem a stalo se prvním albem skupiny na prvním místě v žebříčku Billboard, k čemuž přispěly singly "Why Can't This Be Love" (3. místo v USA), "Dreams" a "Love Walks In" (30. místo v USA), kterým dominovaly klávesy. Pro zdůraznění nové éry skupiny bylo na obálku umístěno také nové logo Van Halen. Nové logo si zachovalo prvky původního, ale nyní se čáry vycházející z obou stran "VH" obtáčely a tvořily kruh.

Po vydání alba bylo zahájeno turné 5150 Tour na jeho podporu po celé Severní Americe. Záznam byl vydán na VHS a DVD pod názvem Live Without a Net. Kapela v setu minimalizovala použití písní z doby před nástupem Hagara, kromě nejznámějších klasických skladeb kapely. V tomto trendu se pokračovalo i nadále, přičemž rozšiřující se repertoár písní z Hagarovy éry pomalu ubíral na počtu písní z Rothovy éry v setlistu.

Všechna čtyři studiová alba vydaná v tomto období se dostala na první místo v žebříčku Billboard pop music a 17 singlů proniklo do první dvanáctky žebříčku mainstreamových rockových skladeb. V této éře se do první pětky dostal i singl převzatý z alba OU812 z roku 1988, "When It's Love", který se umístil na 5. místě. Kromě toho byla skupina Van Halen nominována na dvě ceny Grammy. V roce 1992 získala cenu Grammy za nejlepší hardrockový výkon se zpěvem za album For Unlawful Carnal Knowledge.

Van Halen se těšili úspěchu i v polovině 90. let. Na dvou koncertech turné F.U.C.K. v kalifornském Fresnu v roce 1992 nahráli živé album a koncertní film s názvem Live: Right Here, Right Now. V rámci alba F.U.C.K. a živého alba hrál Alan Fitzgerald z Night Ranger každý večer mimo pódium na klávesy, aby se Eddie mohl soustředit na kytaru (Fitzgerald se vrátil a hrál mimo pódium na klávesy na turné v letech 2004, 2007 a 2012).

V roce 1995 vydala skupina Van Halen album Balance a podpořila skupinu Bon Jovi na jejím evropském letním stadionovém turné.

Během nahrávání písní pro film Twister napětí mezi Hagarem a bratry Van Halenovými explodovalo a na Den otců v roce 1996 Hagar odešel. Později tvrdil, že byl vyhozen, a Eddie tvrdil, že Hagar sám odešel. Kapela nahrála píseň "Humans Being", pro kterou Eddie, nespokojený s Hagarovým textem, napsal nový, což Hagara rozčílilo, a když měli nahrát druhou píseň pro soundtrack, Hagar byl na Havaji kvůli narození svého dítěte. Nebyl to snadný porod, protože dítě bylo v poloze koncem pánevním, takže muselo být porozeno císařským řezem. Když byl Hagar zpátky a byl proti tomu, aby se na projektu pracovalo, ale zbývala mu ještě jedna píseň, kterou mohli přispět, nahráli bratři Van Halenové sami instrumentálku "Respect the Wind". Skladba, v níž Eddie hrál na kytaru a Alex na klávesy, byla nominována na 39. ročníku cen Grammy v kategorii Nejlepší rockový instrumentální výkon.

Kapela také pracovala na kompilačním albu. To vedlo ke konfliktům s Hagarem a novým manažerem skupiny Rayem Dannielsem (nástupcem Eda Lefflera a bývalým švagrem Alexe Van Halena), přestože to byl právě Leffler, kdo obnovil smlouvu s Warner Bros. Records a před lety přidal možnost vydat album Best Of. Hagar se zdráhal pracovat na kompilačním albu dříve, než vyjde nové album, ale pokud by zbytek kapely a Danniels trvali na tom, že se v té době bude pokračovat v přípravě alba, jeho preferencí bylo, aby obsahovalo pouze písně z Rothovy éry, nebo jako druhá možnost, aby byly vydány dva svazky, jeden s písněmi z Rothovy éry a jeden s písněmi z Hagarovy éry. Ve stejném období přispěly konkurenční osobní priority a tvůrčí neshody k rostoucímu mezilidskému napětí v kapele, zejména mezi Eddiem a Hagarem, což vedlo k rozpadu kapely.

David Lee Roth zavolal Eddiemu, aby s ním probral, které skladby budou zařazeny na plánovanou kompilaci (práce na ní začaly ještě před Hagarovým odchodem). Dobře si rozuměli a Eddie ho pozval k sobě domů/do studia. Krátce poté Roth znovu přišel do studia s kapelou a producentem Glenem Ballardem. Dvě písně z těchto sezení byly přidány na album Best Of - Volume I a vydány jako singly na jeho propagaci.

V září byla skupina požádána, aby předala cenu na předávání cen MTV Video Music Awards 1996. Souhlasili a 4. září 1996 se čtyři původní členové Van Halen poprvé po více než jedenácti letech společně objevili na veřejnosti. Díky tomu se kompilace dostala na první místo amerického albového žebříčku.

Eddie a Alex však stále dělali konkurz na další zpěváky, včetně Mitche Malloye. Eddie, Alex a Anthony během konkurzu nahráli několik písní Van Halen s Mitchem na hlavní vokály, z nichž dvě (Why Can't This Be Love a Panama) později unikly na internet. Malloy odmítl Eddieho pozvání do kapely po reklamním kousku s Rothem na VMA, o kterém do jeho odvysílání v televizi neměl žádné předchozí informace. Jako dárek na rozloučenou dal Eddie Malloyovi instrumentální skladbu, ke které Malloy později napsal text a v roce 2015 ji vydal pod názvem "It's The Right Time" (Kytarový riff z této instrumentálky se později znovu objevil při sezeních vedoucích ke studiovému albu Van Halen III z roku 1998 v písni "That's Why I Love You". Píseň byla z desky vyřazena ve prospěch písně "Josephina".

Vystoupení skupiny na předávání cen MTV Video Music Awards v roce 1996 podpořilo spekulace o reunionu. Několik týdnů po předávání cen se však zjistilo, že Roth z Van Halen opět odešel. Roth vydal prohlášení, v němž se omluvil médiím i fanouškům a uvedl, že byl nechtěným účastníkem reklamního triku Van Halen a manažera Raye Dannielse. Následujícího dne vydali Eddie a Alex vlastní prohlášení, v němž tvrdili, že byli k Rothovi naprosto upřímní a nikdy mu nenaznačili, že by se měl zaručeně stát příštím zpěvákem.

Eddie později vysvětlil (v souvislosti s vystoupením na MTV Video Music Awards), že byl zpočátku v rozpacích z Rothova vyvádění, když byl na kameře za Beckem, který přednášel děkovnou řeč za cenu, kterou mu Van Halen předali. Bezprostředně poté se kapela odebrala na tiskovou konferenci v zákulisí, kde na dotazy novinářů ohledně reunionového turné Eddie odpověděl, že potřebuje výměnu kyčelního kloubu a před případným turné bude muset nahrát celé nové studiové album. V soukromí Roth Eddiemu řekl, aby se vyhýbal negativním tématům, jako je jeho kyčel, a oba se málem pohádali, čímž zmařili jakoukoli šanci na plnohodnotný reunion.

Dalším zpěvákem skupiny Van Halen se stal Gary Cherone, frontman tehdy již nefungující bostonské skupiny Extreme, která se na počátku 90. let těšila určitému úspěchu. Výsledkem bylo album Van Halen III. Mnohé písně byly delší a experimentálnější než předchozí tvorba Van Halen. Byl to nápadný kontrast oproti jejich předchozímu materiálu, který se více zaměřoval na balady než na tradiční rockové písně ("How Many Say I" s Eddieho zpěvem).

Prodejnost byla na poměry kapely slabá, dosáhla pouze zlaté certifikace, přestože se album umístilo na čtvrtém místě americké hitparády. Z alba ale vzešel hit "Without You" a další skladba z alba, "Fire in the Hole", se objevila na soundtracku k filmu Smrtonosná zbraň 4. Po vydání alba následovalo turné. V rámci turné k albu hráli Van Halen v nových zemích, včetně vůbec první návštěvy Austrálie a Nového Zélandu. V roce 1998 získala píseň "Without You" první místo v žebříčku Billboard Mainstream Rock Charts, což byla jejich třináctá píseň, které se to podařilo, a stala se tak kapelou s největším počtem prvních míst v žebříčku Mainstream Rock.

Krátce poté se vrátili do studia a na začátku roku 1999 začali pracovat na novém albu. Na sezení si přibrali Dannyho Kortchmara, který se ujal produkce. Pracovní názvy písní zahrnovaly "Left for Dead", "River Wide", "Say Uncle", "You Wear it Well", "More Than Yesterday", "I Don't Miss You ..." "Much", "Love Divine" a "From Here, Where Do We Go?", nicméně údajně bylo napsáno více než 20 písní. Projekt nebyl nikdy vydán, Cherone skupinu přátelsky opustil v listopadu 1999. S odvoláním na hudební neshody je pravděpodobné, že velký vliv na to měly špatné prodeje a přijetí alba Van Halen III kritikou. Žádný materiál z těchto sessions nebyl nikdy vydán a kapela vlastně nevydala žádný nový materiál, dokud nebyly tři nové písně napsané a nahrané s Hagarem zařazeny na kompilaci Best of Both Worlds z roku 2004. Texty, které Cherone napsal pro následovníka alba Van Halen III byly použity v jeho dalším projektu s Tribe of Judah.

Cherone později prohlásil, že se domnívá, že kdyby s kapelou nejprve absolvovali turné a pak nahráli album, možná by se tvůrčím způsobem více sladili a album by dopadlo lépe. Turné s Cheronem se ukázalo být z hlediska návštěvnosti zklamáním. Eddie později připustil, že ho k rozchodu s Cherone donutily další "síly" (Warner Bros.). Na rozdíl od předchozích dvou zpěváků prý za rozchodem nebyla žádná zlá krev a Cherone zůstala s Van Halen v kontaktu. Stejně jako při odchodu Hagara se znovu začalo spekulovat o reunionu Rotha.

Eddie se v listopadu 1999 zotavil z operace kyčle, ale od roku 2000 do začátku roku 2004 nevydali Van Halen žádná oficiální prohlášení a nenapsali žádnou hudbu. Prosakovaly však informace o minulých i současných členech. Bratři Van Halenové pokračovali ve skládání ve studiu 5150, Cherone natočil album a absolvoval turné s novou kapelou Tribe of Judah. Jedna z písní, kterou Cherone napsal pro zrušené album s Van Halenem, s názvem "Left For Dead", se s nimi dočkala nového hudebního zpracování.

Po odchodu z Van Halen se Hagar soustředil na svou kapelu Waboritas a také na rozšíření podnikání v nočním klubu Cabo Wabo, obchodování se zbožím a alkoholem. David Coverdale v reakci na spekulace, že byl osloven, aby nahradil Cheroneho, uvedl: "Zavolal jsem společnému příteli a řekl: 'Řekni Eddiemu, že s tím nemám nic společného'. Bylo to prostě směšné. Slyšel jsem, že mě chtěli oslovit, ale od té doby, co jsem odešel z Purple, jsem si vždycky dělal svoje. Proč bych se měl přidávat k někomu jinému?".

V roce 2000 se kapela krátce dala dohromady s Davidem Lee Rothem a pokoušela se natočit nové album, jenže spory se zpěvákem tyto plány nakonec přerušily. Nahrané demosnímky patřily mezi ty, které byly přepracovány do nových písní na albu A Different Kind of Truth z roku 2012. Kapela se také pokusila jen naplánovat některé koncerty s Rothem na pozdější dobu.

V létě 2002 se Roth a Hagar spojili v rámci turné Song for Song, The Heavyweight Champs of Rock and Roll Tour (známé také jako "Sans-Halen" nebo "Sam & Dave" Tour). Turné s oběma zpěváky v čele přitahovalo pozornost médií i diváků, protože se zdálo nepravděpodobnější než turné Van Halen dokonce i s Rothem nebo Hagarovou kapelou. Přilákalo velké davy lidí a neobsahovalo žádné předskokany, Roth a Hagar se střídali jako první účinkující. Rothova osobnost kontrastovala s tou Hagarovou: "Je to ten typ chlapa, se kterým se jdete rozdělit s kamarádem o láhev. Já jsem typ člověka, se kterým si vyjdete, když chcete rozdělit kamaráda lahví."

Anthony mnohokrát hostoval s Hagarovou kapelou Waboritas a někdy dokonce zpíval hlavní vokály. Během vystoupení Hagar Anthonyho škádlil otázkou: "Vědí bratři, že jsi tady?" Anthony se na něj podíval a řekl: "Ne". Anthony s Rothem nikdy nehrál. Příležitostně se objevil i Cherone. Hagar vydal živé album (Hallelujah), na kterém zpívali Anthony a Cherone, a dokumentární DVD Long Road to Cabo o turné s Rothem. Zatímco oba zpěváci turné propagovali a veřejně prohlašovali, že se vzájemně respektují, kolovaly zvěsti o hořkém nepřátelství a vzájemné nenávisti. Tato obvinění později podpořilo video ze zákulisí, které ukázalo, že tábory Rotha a Hagara se nestýkají.

Poté se Hagar spojil s Joem Satrianim a kytaristou Journey Nealem Schonem a založili vedlejší projekt Planet Us, v němž na bicí hráli Michael Anthony a Deen Castronovo (z Journey). Skupina nahrála pouze dvě písně a několikrát hrála naživo, než se rozpadla, když se Hagar a Anthony vrátili k Van Halen.

Dne 4. července 2004 vystoupil Roth s jedním z nejpopulárnějších orchestrů na světě, Boston Pops, na každoročních oslavách United States Pops Goes the Fourth v Bostonu. Hagar zůstal aktivní, vydal pět alb a vytvořil vlastní merchandisingovou značku Cabo Wabo, která propůjčila své jméno řadě tequily, kterou dříve vlastnil. V letech 2003 a 2005 se znovu sešel s Montrose na několika vystoupeních a udržoval kontakt s Anthonym, často s ním hrál. Při nečinnosti skupiny Van Halen si Anthony založil webové stránky a pracoval na merchandisingových projektech, jako je jeho signovaná baskytara Yamaha a řada ostrých omáček. Zapojil se do každoroční výstavy hudebního průmyslu NAMM Show.

Anthony opakovaně kontaktoval Hagara ohledně reunionu a podrobně popsal, že pokusy o totéž s Rothem nikdy nevyšly. Nakonec se Hagar rozhodl zavolat Alexovi, aby s ním strávil jeden den, oba si rozuměli a začali se zajímat o opětovné setkání na pódiu. Koncem března 2004 Van Halen a Hagar oznámili, že Hagar se znovu spojí s kapelou kvůli vydání nové kompilace a letnímu koncertnímu turné po USA.

V červenci 2004 vydali Van Halen kompilaci The Best of Both Worlds, dvojité CD, na kterém byly tři nové písně s Hagarovou účastí: "It's About Time", "Up for Breakfast" a "Learning to See". Tyto nové písně byly připsány Hagarovi/Van Halenovi/Van Halenovi, což bylo neobvyklé, protože obvykle se přisuzují celé sestavě, do které patřil i Michael Anthony. Vystoupení však bylo připsáno celé skupině. Anthony později v rozhovorech prozradil, že Eddie ve skutečnosti nechtěl, aby se reunionu účastnil, a připojil se až na Hagarovo naléhání. Nové písně již byly nahrány, Eddie místo nich hrál basové party sám a Anthony poskytl pouze doprovodné vokály pro tři skladby. Žádné písně s Cheronem z alba Van Halen III nebyly do kompilace zařazeny. V srpnu 2004 získalo album v USA platinovou desku.

Turné v létě 2004 vydělalo téměř 55 milionů dolarů a agentura Pollstar zařadila Van Halen mezi deset nejvýdělečnějších turné roku 2004. Odborné recenze turné se však ukázaly být smíšené. Na některých koncertech přišel na pódium Eddieho syn Wolfgang a hrál s otcem na kytaru během písně "316", která byla věnována jeho synovi a jejíž název je odvozen od data jeho narození 16. března. V pozdějších fázích turné se začaly objevovat historky o Eddieho opilosti spolu s videozáznamy špatného hraní pořízenými fanoušky. Na závěrečném koncertu turné v Tucsonu Eddie na konci vystoupení rozbil jednu ze svých kytar.

Po skončení turné se vše zlomilo. Hagar nejprve prohlásil, že se ještě nerozhodl, co bude s dělat, ačkoli byl stále oficiálním členem kapely. Brzy poté však Hagar i Anthony přiznali, že Eddie měl během turné problémy s alkoholem, které ovlivnily všechny zúčastněné. Hagar prohlásil, že s Van Halen skončil, a přál si, aby to všichni brali vážněji. Přesto se Eddie později označil za spokojeného s turném.

Po skončení turné se Hagar vrátil ke své sólové skupině Waboritas a Anthony se s ním občas objevoval na turné. Po Hagarově opětovném odchodu se kapela rychle vytratila z dohledu. V prosinci 2005 Anthony v rozhovoru pro Mark & Brian prozradil, že s Van Halens nemluvil a není si jistý jejich plány.

Zvěsti o Rothově reunionu se znovu objevily a 3. ledna 2006 Roth během rozhovoru vysvětlil, že předchozí týden mluvil s Alexem Van Halenem a že reunion je nevyhnutelný, nicméně také řekl, že Eddie Van Halen byl v poslední době ve svém vlastním malém světě. Na otázku, zda se během turné v roce 2004 vyskytly nějaké problémy s Hagarem, Eddie odpověděl: "Sammy je Sammy, a to je většinou v pořádku." Roth trval na návrzích na reunion, když řekl: "Lidé chtějí reunion a nikdo nebude mít úctu k tomu, co kdo z nás dělá [hudebně], dokud nebudeme mít reunion z krku".

3. června Anthony zahájil úspěšné turné s Hagarovou skupinou, které bylo oznámeno jako The Other Half (odkaz na to, že jsou polovinou Van Halen a druhou polovinou je Eddie/Alex), přičemž Anthony občas zpíval hlavní vokály. Mezitím 19. června bratři Van Halenovi vyskočili na pódium s Kennym Chesneym v The Home Depot Center a předvedli skladby "Jump" a "You Really Got Me". Toto neobvyklé vystoupení bylo jejich prvním na pódiu od turné v roce 2004. Následovalo další vystoupení Eddieho 19. července 2006 v House of Petals v Los Angeles, kde hrál nový materiál. Následovalo oznámení 27. července 2006, že část jeho nové hudby vyjde na soundtracku k pornografickému filmu Sacred Sin.

V březnu 2006 Anthony promluvil pro japonský rockový časopis Burrn! a tvrdil, že bratři ho nechtěli na reunionovém turné v roce 2004, ačkoli Hagar ano (a bez Anthonyho by nehrál), ale musel souhlasit se snížením honorářů a ukončením absolutně všech vazeb s kapelou po turné, pokud jde o práva na používání jména k vlastní propagaci. V tomtéž rozhovoru přiznal, že se nepodílel na nových skladbách na Best of Both Worlds a pro Van Halen III nahrál pouze tři skladby.

Anthonyho v roce 2006 nahradil na postu baskytaristy Eddieho syn Wolfgang Van Halen. 8. září 2006 přerušil dlouhé mlčení kapely živý rozhovor Howarda Sterna s Eddiem. Eddie řekl, že je ochoten se s Rothem znovu spojit, a prozradil, že chystá sólové album. Potvrdil také, že Wolfgang nahradil Anthonyho na baskytaru. Na dotaz ohledně turné Other Half Eddie odpověděl, že Anthony si teď může dělat, co chce. To mnoho fanoušků šokovalo a urazilo. V listopadu Eddieho mluvčí Janie Liszewski prohlásila, že Van Halenovi píší/zkoušejí na turné v létě 2007, což krátce na to potvrdila i webová stránka časopisu Billboard. Webové stránky Van Halen však zůstaly ve stavu, v jakém byly od Hagarova reunionu.

Dne 11. prosince 2006 Eddie pro časopis Guitar World prohlásil, že Rotha přímo vyzval, aby se ke kapele vrátil, ten ale oznámil, že s Eddiem už dva roky nemluvil a že reunion by mohl vyústit v "hádku ve stylu Jerryho Springera".

V lednu 2007 byla skupina Van Halen uvedena do Rock and Rollové síně slávy. Do síně byli uvedeni bratři Van Halenovi, Anthony, Hagar a Roth, i když na slavnostním uvedení se jménem skupiny objevili pouze Hagar a Anthony. Eddie Van Halen byl v té době na odvykací kúře, takže se ani on, ani Alex slavnostního uvedení nezúčastnili. Velvet Revolver měli vystoupit s písní "You Really Got Me" s Rothem v čele, nicméně Roth chtěl vystoupit s písní "Jump" a skupina tuto píseň neměla nacvičenou, takže se Roth rozhodl ceremoniálu vůbec nezúčastnit. Billboard 24. ledna 2007 oznámil, že se Van Halen s Rothem znovu sejdou na americkém turné, což bylo krátce nato potvrzeno na oficiálních stránkách.

Van Halen News Desk 15. února 2007 oznámil, že do 3. dubna vyjde jednodisková kompilace Van Halen Best Of (1978-1984) z Rothovy éry. Krátce poté přišla záplava informací. Různé zdroje tvrdily, že turné bylo zrušeno, stejně jako nové CD. 8. března 2007 Eddie na webových stránkách oznámil, že je na odvykací kúře. Spolu s tímto oznámením byla provedena změna na webových stránkách. Logo v horní části stránky se změnilo na původní logo Van Halen z jejich debutového alba z roku 1978.

Dne 21. dubna 2007 působil Eddie jako čestný činovník závodu NASCAR na okruhu Phoenix International Raceway a 24. května zveřejnil na webových stránkách skupiny vzkaz, ve kterém potvrdil, že úspěšně dokončil odvykací léčbu. Po téměř deseti měsících spekulací a zvěstí Van Halen (a Roth samostatně prostřednictvím svých vlastních webových stránek) oznámili, že skupina vyrazí na turné po Severní Americe. Roth v tiskové zprávě tvrdil, že myšlenka je taková, že to bude pokračovat dál a dál a dál, a také že se pracuje na světovém turné a novém albu.

Reakce tisku na reunion byly vesměs vřelé, ale přepracované webové stránky vyvolaly kontroverzi, když z nich byly odstraněny obrázky starých obalů alb s Anthonym. O den později byly obaly alb beze slova uvedeny do původního stavu. Wolfgang později v roce 2020 vysvětlil, že vynechání Anthonyho na webových stránkách bylo rozhodnutím marketingového týmu kapely a bylo provedeno bez souhlasu kapely. Jakmile kapela zjistila stav webových stránek, nařídila jejich uvedení do původního stavu. Turné na podzim 2007 mělo původně 25 koncertů, ale bylo prodlouženo do roku 2008 o druhou část.

Van Halen zahájili nové turné 27. září 2007 v Charlotte v Severní Karolíně. Turné hrálo pro vyprodané davy a sklidilo pozitivní ohlasy. Kvůli zvěstem o Eddieho návratu na odvykací kúru bylo několik termínů turné odloženo. Oficiálním důvodem byla nutnost provést u Eddieho lékařské zákroky. Dne 5. března 2008 World Entertainment Weekly pro CBS News uvedl, že důvodem přerušení turné byla Eddieho potřeba znovu nastoupit na odvykací kúru. Zpráva také uváděla, že to byla zuřivá zákulisní roztržka na Floridě s jeho sedmnáctiletým synem a spoluhráčem z kapely Wolfgangem, která Eddieho motivovala k tomu, aby znovu vyhledal pomoc.

Turné skončilo 2. června 2008 ve Van Andel Areně v Grand Rapids ve státě Michigan. Během koncertu Roth několikrát prohlásil, že to nebude jejich poslední vystoupení a že se se všemi uvidí příště. Na této show byl nápis na aréně změněn na "VAN HALEN ARENA". Podle Van Halen News Desk bylo reunionové turné s Rothem nejvýdělečnějším v historii kapely, když vydělalo téměř 93 milionů dolarů. Dne 3. července 2008 Van Halen vystoupili jako hlavní hvězda letního festivalu v Quebecu před 85 000 diváky.

V rozhovoru pro časopis Guitar World, zveřejněném 12. listopadu 2008, o výrobě své připravované nové kytary EVH Wolfgang od společnosti Fender, Eddie v souvislosti s novou hudbou Van Halen řekl: "Budu dělat hudbu až do své smrti. Dělal jsem už spoustu věcí a další se chystají. Nemůžu vám teď říct, kdy přesně. Wolfgang je ve dvanácté třídě a nejdřív musí odmaturovat. Pak se budu v červnu vdávat. Potom na to navážeme." Eddie se v roce 2009 také podrobil operaci levé ruky, která následovala po léčbě artritidy, protože během turné v roce 2007 pociťoval bolest v prstech.

Van Halen vstoupili do studia Henson Studio C 17. ledna 2011 s producentem Johnem Shanksem. Shanks na svém účtu na Twitteru napsal, že je se skupinou ve studiu, a zveřejnil obrázek jednoho z Eddieho charakteristických zesilovačů. Nové album mělo být prvním plnohodnotným albem Van Halen od alba Van Halen III z roku 1998 a první novou hudbou skupiny od tří nových písní z kompilace Best of Both Worlds z roku 2004. Bylo by to také první album, na kterém by místo Anthonyho hrál na baskytaru Eddieho syn Wolfganga a první dlouhohrající album, na kterém by Roth zpíval po více než 27 letech. Bylo by to také první dlouhohrající album Rotha od alba Diamond Dave z roku 2003.

Dne 16. června 2011 kytarista Creed, Alter Bridge a Tremonti Mark Tremonti prohlásil, že byl pozván do studia 5150 a že Eddie, Alex a Wolfgang Van Halen zahráli album naživo, celé, pro Tremontiho a kytaristu Erica Friedmana. 5. září 2011 bylo oznámeno, že mixáž nového alba byla dokončena v polovině srpna a produkce postoupila do fáze masteringu.

Dne 26. prosince 2011 byly aktualizovány jejich oficiální webové stránky, kde bylo oznámeno, že vstupenky na turné v roce 2012 budou k dispozici od 10. ledna 2012. Dne 5. ledna 2012 odehráli Van Halen intimní klubový koncert v newyorském klubu Cafe Wha?, který se setkal s širokou chválou médií i fanoušků. 10. ledna měl v rádiích premiéru první singl z připravovaného alba s názvem "Tattoo". Následující týden singl debutoval na 67. místě v hitparádě Billboard Hot 100. Nové studiové album kapely od Interscope Records s názvem A Different Kind of Truth vyšlo 7. února 2012.

Dne 8. února 2012 odehrála skupina Van Halen generální zkoušku "pro přátele a rodinu" ve Foru v kalifornském Inglewoodu. Na vystoupení zaznělo mnoho klasických skladeb i několik nových písní z jejich poslední desky, která byla den předtím oficiálně vydána ve Spojených státech. Navzdory dlouhé pauze mezi studiovými alby se během prvních šesti dnů od vydání alba A Different Kind of Truth prodalo 188 000 kopií, čímž debutovalo na prvním místě. A Different Kind of Truth se setkalo s převážně pozitivním ohlasem kritiky i fanoušků, což přispělo k dlouhému umístění alba v horních příčkách amerického žebříčku Billboard 200. Kromě toho se album dostalo na historicky nejvyšší příčku ve Velké Británii (debutovalo na 6. místě).

Navzdory průměrné ceně vstupenek přibližně 150 dolarů se turné k albu A Different Kind of Truth Tour ukázalo být i komerčně úspěšné, téměř všechny koncerty v amerických arénách byly buď vyprodané, nebo se k tomu blížily. Kritika získala většinou pozitivní recenze, zejména při vystoupeních na severovýchodním a západním pobřeží USA. Legendy R&B Kool and the Gang byly frontmanem Rothem vybrány, aby zahájily první dvě části turné Van Halen.

17. května 2012 časopis Rolling Stone oznámil, že skupina Van Halen odkládá všechny koncerty turné po vystoupení 26. června v New Orleans v Louisianě. Krátce poté se na stránkách kapely objevila informace, že členové skupiny jsou v dobrém zdravotním stavu, že se mezi sebou nepohádali a že důvodem odložených termínů turné je snaha dát si pauzu po 18 měsících nepřetržitého nahrávání a koncertování a také umožnit skupině vylepšit koncertní prezentaci před obnovením turné koncem léta 2012. Krátce poté však byly odložené termíny oficiálně uvedeny jako zrušené.

Dne 30. srpna 2012 byl Eddiemu diagnostikován divertikulitický zánět a podstoupil operaci, čímž byly odloženy koncerty v Japonsku původně plánované na listopad 2012. 20. dubna 2013 odehrála skupina první koncert mimo Severní Ameriku od roku 1984 a první v Austrálii od roku 1998 na Stone Festivalu v Sydney. 18. až 26. června následovalo po jednom koncertu v Tokiu a Nagoji a dva v Ósace.

V únoru 2015 fanouškovská stránka Van Halen VHND.com oznámila, že skupina vydá 31. března 2015 své vůbec první živé album s původním zpěvákem Davidem Lee Rothem Tokyo Dome Live in Concert. Album obsahovalo vystoupení z jejich koncertu v Tokyo Dome 23. června 2013. Bylo také oznámeno, že skupina vydá nově remasterované verze svých debutů z let 1978 a 1984 na CD, digitálně a na vinylu. V rozhovoru z téhož měsíce Eddie na otázku o stavu Van Halen odpověděl slovy: "Rád bych natočil studiovou desku. Záleží na tom, jak si to všichni načasují. Nevím, co teď dělá Dave Lee Roth. Nevím, jestli žije v New Yorku, v Japonsku nebo kdekoliv jinde.".

24. března 2015 oznámili Van Halen s Rothem turné, které se mělo uskutečnit od července do října 2015 po celé Severní Americe, v počtu 39 koncertů. V dubnu 2015 řekl Eddie časopisu Rolling Stone, že po turné se kapela pravděpodobně uklidní a natočí studiovou desku.

Dne 12. září 2019 skupina oznámila, že vydá box set japonských singlů, který vyšel 1. listopadu 2019. 30. září 2019 při propagaci nadcházejícího sólového koncertu v roce 2020 Roth vyjádřil nejistotu ohledně budoucnosti skupiny a prohlásil: "Myslím, že Van Halen skončili. "

Hagar však v rozhovoru z května 2020 naznačil, že věří v opak, když tvrdil: "Dokud Ed nebo Alex Van Halen nezemřou, neskončili." Vyjádřil naději, že by se kapela mohla dát znovu dohromady s ním a Anthonym, když řekl: "Moje vysněné turné je turné Sama a Davea s Edem, Alem a Mikem."

Dne 6. října 2020 Wolfgang na svém účtu na Twitteru oznámil, že Eddie zemřel na rakovinu. Jeho smrt přišla jen deset dní poté, co na rakovinu zemřel původní baskytarista Van Halen Mark Stone. V rozhovoru s Howardem Sternem v listopadu 2020 Wolfgang Van Halen potvrdil konec kapely a prohlásil: "Nemůžete mít Van Halen bez Eddieho Van Halena." Potvrdil také, že kapela před Eddieho nemocí zvažovala reunionové turné s Hagarem, Anthonym a Cheronem. Uvedl také, že Eddie byl z opětovného setkání s Anthonym, Hagarem a Cheronem nadšený.

Složité technické nároky turné skupiny Van Halen měly nakonec pozoruhodný vedlejší účinek na turné moderní popové hudby, zejména prostřednictvím smluvních technických jezdců (contract-riders) koncertu. Kapela je používala k ověření dostupnosti energie, zabezpečení, konstrukčních detailů a rozložení hmotnosti v místě konání koncertu. Jejich dnes již proslulí jezdci stanovili, že v jejich šatně má být umístěna miska bonbónů M&M's a zvlášť, v jiné části smlouvy, že všechny hnědé bonbóny M&M's mají být odstraněny.

Podle manažera Noela Monka i Rotha to bylo v technické části smlouvy uvedeno nikoli proto, že by si kapela chtěla klást rozmarné požadavky na umístění místa konání, ale spíše jako test, zda byly důsledně dodrženy elektrické, konstrukční, bezpečnostní a ochranné požadavky.

Pokud byla miska bez hnědých M&M přítomna, pak kapela, vedení a štáb mohli bezpečně předpokládat, že ostatní, oprávněnější požadavky v technickém dodatku byly splněny; naopak, pokud by miska chyběla nebo by byly přítomny hnědé M&M, pak by vedení Van Halen mělo právo nechat svůj štáb nebo místo konání akce zkontrolovat, předělat nebo dokonce zrušit produkci na náklady místa konání akce.