Kiss je americká rocková skupina, kterou v roce 1973 v New Yorku založili Paul Stanley, Gene Simmons, Ace Frehley a Peter Criss. Skupina, známá pro své pomalované obličeje a jevištní oblečení, se proslavila v polovině 70. let 20. století šokujícími živými vystoupeními, při kterých chrlila oheň, plivala krev, hrála na kouřící kytary, střílela rakety, nechala levitovat bicí soupravu a používala ve velkém množství pyrotechniku. Kapela prošla několika změnami v sestavě, přičemž jedinými stálými členy byli Stanley a Simmons. Původní a nejznámější sestavu tvořili Stanley (zpěv a rytmická kytara), Simmons (zpěv a baskytara), Frehley (sólová kytara a zpěv) a Criss (bicí a zpěv).

MTV zařadila Kiss na deváté místo v žebříčku "Největší metalová kapela všech dob", umístila se na desátém místě v žebříčku "100 Greatest Artists of Hard Rock", a časopis Loudwire ji zařadil na třetí místo v žebříčku "Nejlepší metalová a hardrocková koncertní kapela všech dob".

Kiss maji kořeny v newyorské rockové skupině Wicked Lester, kterou vedli Gene Simmons a Paul Stanley. Tato skupina nahrála u Epic Records jedno album, které ale nebylo nikdy vydáno, a odehrála několik živých vystoupení. Simmons a Stanley, kteří cítili potřebu nového hudebního směru, v roce 1972 Wicked Lester opustili a začali zakládat novou skupinu.

Po rozpadu Wicked Lester koncem roku 1972 narazili Simmons a Stanley na inzerát ve východní verzi časopisu Rolling Stone, který podal Peter Criss, bubeník z newyorské scény, který předtím hrál ve skupinách Lips a Chelsea. Simmons a Stanley se s Crissem setkali v nočním klubu, kde hrál na bicí. Poté, co si poslechli Crissův zpěv, je napadlo, že by Criss měl hrát v nové kapele, kterou právě zakládali. Criss se tedy zúčastnil konkurzu a později se stal členem jejich nové kapely. Tato trojice se zaměřila na mnohem tvrdší styl rocku, než jaký hráli Wicked Lester.

V listopadu 1972 skupina odehrála předváděcí akci pro ředitele A&R společnosti Epic Records Dona Ellise, aby si zajistila nahrávací smlouvu. Začátkem ledna 1973 se skupina rozrostla o kytaristu Ace Frehleyho. Frehley na skupinu zapůsobil hned na prvním konkurzu a byl pozván zpět na druhý konkurz. Několik týdnů po Frehleyho příchodu se klasická sestava ustálila na názvu Kiss. Skupina také začala experimentovat se svou image, začala používat make-up a různé oblečení.

Název vymyslel Stanley, když se Simmonsem a Crissem jezdili po New Yorku. Criss se zmínil, že hrál v kapele Lips, a tak Stanley řekl něco ve smyslu: "A co Kiss?" Frehley vytvořil dnes již ikonické logo, přičemž "SS" vypadalo jako blesky, když šel napsat nový název kapely přes "Wicked Lester" na plakát před klub, kde měli hrát (některé kresby Wicked Lester obsahovaly jeden blesk pro "S" ve slově Lester). Později Stanley navrhl logo s pomocí fixů Sharpie a pravítka a omylem nenakreslil obě "S" souměrně, protože to dělal "od oka". Umělecké oddělení se ho zeptalo, jestli to chce předělat, aby to bylo dokonalé, a on řekl: "Dostalo nás to tak daleko, nechme to být. Naším pravidlem číslo jedna vždycky bylo žádná pravidla."

Písmena náhodou vypadala podobně jako insignie nacistické SS, symbol, který je v Německu zakázán § 86a německého trestního zákoníku. Simmons a Stanley, oba Židé, však jakoukoli záměrnou podobnost s nacistickou symbolikou v logu popřeli. Od roku 1979 se na většině obalů alb a merchandise kapely v Německu používá jiné logo, v němž písmena "SS" vypadají jako písmena "ZZ" obráceně. Toto logo se používá také v Rakousku, Švýcarsku, Litvě, Maďarsku a Izraeli, aby se předešlo kontroverzím.

Název skupiny byl opakovaně předmětem fám týkajících se údajných skrytých významů. Mezi tyto fámy patří teorie, že název je akronymem pro "Knights in Satan's Service", "Kinder SS" nebo "Kids in Satan's Service". Simmons všechna tato tvrzení popřel.

První vystoupení skupiny Kiss se uskutečnilo 30. ledna 1973 pro méně než deset lidí v klubu Popcorn (krátce poté přejmenovaném na Coventry) v Queensu. Kapela dostala 50 dolarů za to, že ten večer odehraje dva sety, a to na základě Simmonsova telefonátu do podniku, ve kterém majitele přesvědčil, aby si novou kapelu najal na tři večery. Na prvních třech koncertech, 30. ledna až 1. února, měli na sobě sice make-up, ale ikonické znaky spojené s Kiss debutovaly až během vystoupení 9. a 10. března v klubu The Daisy v Amityville ve státě New York.

Paul k tomu řekl: "Vůbec první vystoupení se konalo v Coventry. Coventry bylo studií kontrastů. Když jsme tam hráli poprvé, nikdo tam nebyl. Když jsme tam hráli naposledy, sotva jste se dostali dovnitř".

Třináctého března téhož roku nahrála kapela s producentem Eddiem Kramerem pětipísňovou demokazetu. Bývalý televizní režisér Bill Aucoin, který skupinu viděl na několika předváděcích koncertech v létě 1973, jí v polovině října nabídl, že se stane jejím manažerem. Kiss souhlasili s podmínkou, že Aucoin do dvou týdnů podepíše smlouvu s nahrávací společností. Dne 1. listopadu 1973 se Kiss stali první kapelou, která podepsala smlouvu s novým vydavatelstvím Casablanca Records bývalého zpěváka teenagerského popu a manažera Buddah Records Neila Bogarta.

"Viděl jsem, že se s námi na cestách objevuje určitý vzorec. Každý večer jsem se před vystoupením někoho zeptal: "Jak se nám daří?", což znamenalo: "Jaká je návštěvnost?". Jeden večer mi řekli: "Je vyprodáno," a další večer jsem slyšel to samé. Najednou se to stalo normou. Poprvé jsem poznal, že jdeme nahoru, když jsme hráli v Hara Areně v Daytonu v Ohiu. Před vystoupením jsem vyšel na pódium, podíval se přes oponu, uviděl ten velký dav a řekl jsem si: "Panebože, tohle se opravdu děje!" - Paul Stanley

Kiss chtěli svým prvním živým albem vyjádřit vzrušení, které bylo cítit na koncertech (což se jim na studiových albech doposud nepodařilo). Album Alive!, sestavené z koncertů nahraných mezi květnem a červencem ve Wildwoodu, New Jersey, Detroitu a Clevelandu a vydané 10. září 1975, získalo zlatý status a zrodil se z něj první singl Kiss v top 40: živá verze písně "Rock and Roll All Nite". Byla to první verze písně s kytarovým sólem a tato nahrávka se stala verzí nejznámější. Je také základem většiny coververzí, například coververze od skupiny Poison z roku 1987. V posledních letech kapela přiznala, že na album přidali dodatečný hluk publika a přebuzení vybraných kytarových a vokálních míst, nikoliv proto, aby oklamali fanoušky, ale aby nahrávce dodali více "vzrušení a realismu".

Úspěch alba Alive! přinesl kapele nejen vytoužený průlom, ale pravděpodobně zachránil i společnost Casablanca, která byla blízko bankrotu. Po tomto úspěchu Kiss navázali spolupráci s producentem Bobem Ezrinem, který předtím spolupracoval s Alice Cooperem. Výsledkem bylo album Destroyer (vydáno 15. března 1976), do té doby hudebně nejambicióznější studiové album skupiny , které se svou poměrně složitou produkcí (s použitím orchestru, sboru a četných magnetofonových efektů) odklonilo od syrového zvuku prvních tří studiových alb.

Obal alba navrhl Ken Kelly, který předtím kreslil Tarzana a Barbara Conana a vytvářel obaly alb také pro skupiny Rainbow a Manowar. Album se sice zpočátku prodávalo dobře a stalo se druhým zlatým albem skupiny, ale v žebříčcích rychle kleslo. Teprve když se balada "Beth", b-strana singlu "Detroit Rock City", začala více vysílat v FM rádiích, prodeje alba se zvedly. Singl byl následně znovu vydán s obrácenými stranami A a B. "Beth" dosáhla na 7. místo v žebříčku Billboard Hot 100 a stala se prvním singlem skupiny v Top 10 ve Spojených státech.

V říjnu 1976 se Kiss objevili v pořadu The Paul Lynde Halloween Special (vysílaném na ABC 29. října), kde zahráli na playback "Detroit Rock City", "Beth" a "King of the Night Time World". Pořad, který spoluprodukoval Bill Aucoin, pomohl představit kapelu ještě širšímu publiku. Kromě tří písní byla skupina předmětem krátkého komediálního "rozhovoru", který vedl Paul Lynde. Lynde při něm mimo jiné poznamenal, když slyšel křestní jména členů skupiny: "Oh, I love a good religious group." (Miluji dobré náboženské skupiny).

Za necelý rok vyšla další dvě velmi úspěšná studiová alba: Rock and Roll Over (11. listopadu 1976) a Love Gun (30. června 1977). Druhé živé album Alive II je následovalo 14. října 1977. Všechna tři alba získala brzy po svém vydání platinový certifikát.

V letech 1976-1978 vydělali Kiss 17,7 milionu dolarů z honorářů za nahrávky a v roce 1977 byli v průzkumu agentury Gallup označena za nejoblíbenější americkou skupinu. V Japonsku Kiss odehráli pět vyprodaných koncertů v tokijské hale Budokan, čímž překonali předchozí rekord čtyř koncertů skupiny Beatles.

Paul k tomu poznamenal: "Když jsme koncem 70. let hráli v Japonsku, nic vás nemohlo připravit na tu hysterii, protože když vám lidé říkají, jak jste velcí, jste velcí ve srovnání s čím? Dokud nejste konfrontováni s masovou hysterií, tak vám to nedojde. To, že jste v určité zemi nebyli, pro ně znamená, že jsou o to zběsilejší, abyste tam jeli".

V květnu 1977 se kapela objevila poprvé v komiksu, a to ve 12. čísle Howard the Duck, které vydal Marvel Comics. První kompilační album skupiny Kiss s názvem Double Platinum vyšlo 2. dubna 1978. Toto dvojalbum obsahovalo mnoho remixovaných verzí hitů skupiny a také "Strutter '78", znovu nahranou verzi písně z prvního alba skupiny. Na Bogartovo přání byla tato verze písně ve stylu diska.

V tomto období se zboží Kiss stalo pro skupinu významným zdrojem příjmů. Jeho součástí byla i dvojice komiksů vydaných společností Marvel (první obsahoval inkoust smíchaný se skutečnou krví darovanou skupinou), pinballový automat, panenky, sady "Udělej si makeup Kiss", halloweenské masky, stolní hry, krabičky na svačinu, obchodní karty a mnoho dalších upomínkových předmětů.

Počet členů Kiss Army, fanklubu skupiny, se pohyboval v šestimístných číslech. V letech 1977-1979 dosáhl celosvětový prodej zboží (v obchodech a na turné) odhadem 100 milionů dolarů.

Alive II bylo čtvrté platinové album skupiny za necelé dva roky a následné turné mělo nejvyšší průměrnou návštěvnost v historii skupiny. Hrubý příjem skupiny za rok 1977 navíc činil 10,2 milionu dolarů. Skupina se spolu s manažerem Aucoinem snažila o větší prosazení značky. Za tímto účelem byla pro rok 1978 navržena ambiciózní strategie, která měla dva cíle.

První cíl spočíval v současném vydání čtyř sólových alb členů skupiny. Ačkoli Kiss tvrdili, že sólová alba měla zmírnit rostoucí napětí uvnitř skupiny, jejich nahrávací smlouva z roku 1976 skutečně počítala se čtyřmi sólovými deskami, přičemž každá z nich se počítala jako polovina alba do závazku skupiny vydat pět desek. Každé album bylo sólovým počinem (nikdo ze skupiny se neobjevil na albu jiného člena), nicméně všechna byla vydána a prodávána jako alba Kiss (s podobnými obaly a plakátovými vložkami). Bylo to poprvé, kdy všichni současní členové rockové skupiny vydali sólová alba ve stejný den.

První album Kiss s novým materiálem po dvou letech, Dynasty (1979), pokračovalo v platinové sérii kapely. Diskotékově laděný singl "I Was Made for Lovin' You" se stal jedním z největších hitů kapely, když se umístil na 11. místě. Téměř všechny bicí na albu hrál session bubeník Anton Fig, zatímco se Criss zotavoval z automobilové nehody. Jediná píseň, v níž Criss bubnoval, byla "Dirty Living'", v níž také zpíval hlavní vokál. Album je také pozoruhodné tím, že Frehley na něm zpíval tři hlavní vokály oproti Simmonsovým dvěma, což přičítal většímu sebevědomí po úspěchu svého sólového alba.

Turné Dynasty Tour, označované jako "The Return of Kiss", mělo podle očekávání kapely a jejich managementu navázat na úspěch předchozích turné. Byly vypracovány plány na putovní zábavní park s tematikou Kiss nazvaný "Kiss World", ale kvůli obrovským nákladům se od nich upustilo. Turné "The Return of Kiss" tak ve výsledku znamenalo výrazný pokles návštěvnosti.

Diváci na tomto turné byli mnohem mladší než na předchozích koncertech, na většině koncertů bylo mnoho předpubertálních dětí v make-upu Kiss s matkami a otci (kteří se někdy sami líčili) v závěsu. Sami Kiss se snažili tuto novou fanouškovskou základnu neodradit a oblékali si barevné kostýmy, které u těchto mladších fanoušků posilovaly kreslenou image.

Mimo nejbližšího okruhu známých si skoro nikdo nebyl vědom narůstajícího napětí uvnitř kapely. Jedním z velmi veřejných náznaků zvýšených třenic uvnitř skupiny byl nechvalně proslulý rozhovor z 31. října 1979 v nočním pořadu Toma Snydera The Tomorrow Show. Během této epizody se viditelně podráždění Simmons a Stanley neúspěšně pokoušeli zadržet opilého Frehleyho, jehož častý smích a vtipkování zastínily rozhovor mezi Snyderem a zbytkem kapely. Criss se k Simmonsově nelibosti zmínil o své velké sbírce zbraní.

Na konci turné k albu Dynasty v prosinci 1979 bylo napětí mezi Crissem a zbytkem kapely na nejvyšší úrovni. Jeho bubenické schopnosti znatelně poklesly a během některých koncertů dokonce záměrně zpomalil - nebo úplně přestal hrát. Závěrečný koncert turné (16. prosince 1979) byl posledním vystoupením Crisse se skupinou na téměř 17 let, ačkoli oficiálním členem zůstal ještě téměř šest měsíců. Na dalším albu Unmasked nahrál Anton Fig všechny bicí, ačkoli narozdíl od Crisse nebyl na obalu uveden.

Album Unmasked (vydané 20. května 1980), které se vyznačovalo uhlazeným, moderním popovým zvukem, mělo pochybnou pověst prvního neplatinového alba kapely od dob Dressed to Kill. Brzy po vydání alba byl oficiálně oznámen Crissův odchod. Fig, který byl po Crissově odchodu jeden den považován za člena Kiss, byl poté Stanleym a Simmonsem propuštěn, protože se podle nich do kapely nehodil. Nakonec se připojil k Paulu Shafferovi a skupině World's Most Dangerous Band a působil jako bubeník v televizních pořadech Davida Lettermana až do moderátorova odchodu do důchodu.

V červnu 1980 kapela vyzkoušela desítky náhradníků za Crisse. Jedním z mnoha, kteří se zúčastnili konkurzu, byl Tico Torres (který později působil ve skupině Bon Jovi). Nakonec se rozhodli pro málo známého bubeníka-kytaristu-klavíristu--zpěváka z Brooklynu jménem Paul Charles Caravello (narozen 12. července 1950), který přijal umělecké jméno Eric Carr.

Jeho první make-up byl vytvořen podle vzoru jestřába, ale byl zamítnut, protože Stanley měl pocit, že vypadá spíše jako kuře. Carr se nakonec rozhodl pro postavu "lišáka". V make-upu "Fox" se představil v pořadu ABC Kids Are People Too! a se skupinou debutoval 25. července 1980 v koncertní síni Palladium v New Yorku. Jednalo se o jediné americké vystoupení Kiss na podporu alba Unmasked. Naopak turné skupiny po Austrálii a Novém Zélandu v roce 1980 bylo jedním z největších v její historii, protože hrála pro vyprodané davy a získala převážně pozitivní ohlasy v tisku.

Na dalším albu skupina opět spolupracovala s producentem Ezrinem, s nímž zaznamenali úspěch na albu Destroyer. První zprávy v tisku naznačovaly, že nové album bude návratem k hardrockovému stylu, který skupině původně přinesl úspěch. Nicméně album Music from "The Elder" z roku 1981 bylo koncepčním albem, na kterém se objevily středověké rohy, smyčce, harfy a syntezátory. Album bylo prezentováno jako soundtrack k filmu, který nebyl nikdy natočen, takže je obtížné sledovat děj. Aby toho nebylo málo, po negativních ohlasech, které získala nahrávací společnost po předpremiéře alba, změnili Kiss ve většině zemí pořadí skladeb na desce tak, aby zdůraznil potenciální singly "The Oath" a "A World Without Heroes", což téměř zaručilo, že posluchači nepochopí již tak zmatený děj. Po vydání byla reakce fanoušků na desku příkrá; album nedosáhlo zlatého statusu a v žebříčku Billboard se umístilo na 75. místě.

Kapela na podporu nového alba vystoupila pouze dvakrát, v obou případech v lednu 1982. Jedním z nich bylo vystoupení v nočním varietním pořadu ABC Fridays, druhým bylo vystoupení na playback, které bylo vysíláno přes satelit během italského hudebního festivalu Sanremo. Na satelitním vystoupení chyběl Frehley, který byl stále více frustrován novým hudebním směřováním skupiny. Byl rozladěn rozhodnutím kapely nahrát album Music from "The Elder", aktivně se na jeho tvorbě nepodílel a poskytl hlavní vokály pouze pro jednu skladbu, "Dark Light". Neobjevil se ani na speciálním koncertu ve Studiu 54 v New Yorku a nechal kapelu vystupovat jako trio. Své kytarové party nahrál ve svém domácím studiu ve Wiltonu v Connecticutu a poslal je Ezrinovi poštou.

Dalším zdrojem Frehleyho frustrace bylo to, že po odchodu Crisse a vzhledem k tomu, že Carr nebyl v kapele rovnocenným partnerem, byl často při rozhodování o skupině přehlasován v poměru 2:1. V červnu 1982 byl vyjednán Frehleyho odchod ze skupiny, i když oficiálně odešel až v prosinci.

Simmons ve své autobiografii Kiss and Make-Up uvedl, že zakladatel skupiny Van Halen Eddie Van Halen toužil nahradit Frehleyho na postu kytaristy. Simmons a Eddieho bratr Alex Eddieho přesvědčili, aby ve Van Halen zůstal. Eddie byl ochoten Van Halen rozdělit kvůli napětí mezi ním a zpěvákem Davidem Lee Rothem, který nakonec skupinu v roce 1985 opustil. Mezi další významné kytaristy, kteří se ucházeli o místo Frehleyho, patřili Punky Meadows ze skupiny Angel, Doug Aldrich ze skupin Whitesnake a Dio, Richie Sambora ze skupiny Bon Jovi a Yngwie Malmsteen. Paul Stanley později vyvrátil zvěsti o tom, že by se Eddie Van Halen chtěl připojit ke skupině.

Krátce poté Kiss provedli zásadní změny ve svém podnikání - hlavní z nich bylo zpřetrhání vazeb s devítiletým manažerem Billem Aucoinem a omezení těžkopádného organizačního stromu. Přestože se Frehley již rozhodl skupinu opustit, byl vyobrazen na obalech alb Killers a Creatures of the Night z roku 1982, ačkoli se nahrávání ani jednoho z nich neúčastnil. Creatures of the Night (13. října 1982) bylo do té doby nejtěžším albem Kiss, a přestože se mu dařilo lépe než albu Music from "The Elder", v hitparádě se umístilo pouze na 45. místě a zlatý certifikát získalo až v roce 1994. V době Frehleyho nepřítomnosti využila kapela při nahrávání alba řadu kytaristů, včetně Vinnieho Vincenta.

Frehley se s kapelou naposledy (až do reunionu v roce 1996) objevil ve videoklipu k singlu "I Love It Loud", jehož spoluautorem byl Vincent. Frehley se objevil také na obalu původního obalu alba Creatures of the Night. Když bylo album v roce 1985 zremixováno a znovu vydáno s obalem bez make-upu a s mírně odlišným pořadím skladeb, které mělo odrážet změnu v sestavě kapely a opuštění make-upu a kostýmů, Vincent na obalu alba opět chyběl, místo něj se na něm objevil tehdejší kytarista Bruce Kulick. V poznámkách k remixovanému LP však byly Frehleymu i Vincentovi připsány výkony na albu Creatures of the Night jako sólovým kytaristům. Vincent oficiálně nahradil Frehleyho na pozici hlavního kytaristy v prosinci 1982, kdy skupina vyrazila na turné k desátému výročí.

Vincent chtěl původně v kapele používat své rodné jméno (Cusano), ale Simmons to vetoval s odůvodněním, že to zní "příliš etnicky". Konkrétně podle Simmonse to znělo jako jméno prodavače ovoce. Simmons dále poznamenal, že ať už spravedlivě, nebo nespravedlivě, rock and roll je o image. Vincent poté navrhl jméno "Mick Fury", ale to bylo také zamítnuto. Simmons později navrhl změnu jména na "Vinnie Vincent".

Vincent začal aktivně prosazovat, aby se stal plnohodnotným členem Kiss. Navzdory obavám, které Simmons i Stanley chovali k jeho osobnosti, byl ale do kapely přijat. Stanley pro Vincenta navrhl postavu "Wiz", známou také jako "egyptský bojovník", a make-up soustředěný kolem egyptského kříže ankhu. Podle oficiální autorizované biografie Kiss, kterou napsali David Leaf a Ken Sharp, se "egyptský bojovník" vztahuje k Vincentovu make-upu a postavě, zatímco přezdívka "Wiz" odkazuje na jeho kytarovou virtuozitu. Podle Simmonsovy autobiografie byla Vincentova postava v Kiss výhradně "Wiz". Persona jako "egyptský bojovník" nebo podobná není v knize vůbec zmíněna.

V letech 1982 až 1983 se novou sestavou Kiss stali Simmons (Démon), Stanley (Hvězdné dítě), Eric Carr (Lišák) a Vincent (Egyptský válečník nebo Wiz).

Vincentova osobnost se bohužel pro něj neshodovala ani se Stanleym, ani se Simmonsem a na konci turné Creatures byl z kapely propuštěn. Před začátkem nahrávání alba Lick It Up byl ale rychle znovu přijat, protože Simmons a Stanley nemohli v tak krátké době najít nového sólového kytaristu. Vincent se tak objevil na obalu desky a byl uveden jako hlavní kytarista. Byl podepsán pod osmi z deseti písní na albu.

Kapela cítila, že je čas na změnu, a rozhodla se opustit svůj charakteristický make-up a kostýmy. Poprvé od svých počátků se oficiálně objevila na veřejnosti bez make-upu 18. září 1983 v pořadu MTV, který se konal současně s vydáním alba Lick It Up. Turné na podporu nového alba a odmaskovaných členů kapely začalo 11. října 1983 v portugalském Lisabonu v Pavilhao Dramático de Cascais, což byl první koncert kapely bez make-upu od počátku roku 1973. Lick It Up se stala první zlatou deskou po třech letech, ale turné bylo ještě méně navštěvované než to předchozí.

Opět se ale objevily osobnostní problémy a Vincent byl po turné k albu Lick It Up propuštěn, mimo jiné kvůli nadměrnému sólování na kytaru na koncertě v Quebecu v roce 1984. Nahradil ho Mark St. John. Vincenta později využili jako autora písní na albu Revenge z roku 1992, kde se podílel na skladbách "Unholy", "Tough Love", "Heart of Chrome" a "I Just Wanna".

Mezi fanoušky po léta kolovaly přetrvávající fámy o skutečném důvodu Vincentova propuštění, přičemž přinejmenším jeden člen kapely se k tomu odmítl vyjádřit, pouze uvedl, že z právního hlediska to není předmětem diskuse. Simmons o několik let později v jednom rozhovoru uvedl, že důvodem Vincentova vyhazovu bylo neetické chování, ale blíže to neupřesnil.

S novým kytaristou St. Johnem vydali Kiss 13. září 1984 album Animalize. Album navázalo na úspěch alba Lick It Up a částečně i díky soustavnému hraní videoklipu "Heaven's on Fire" na MTV se stalo nejprodávanější deskou skupiny v Americe během desetiletí, prodalo se ho přes dva miliony kusů.

Díky úspěchu alba a následnému turné se Kiss vrátili ke své dřívější slávě (i když ne na úrovni 70. let, kdy byli na vrcholu). St. John však během zkoušek na turné onemocněl reaktivní artritidou a vystoupil jen na několika koncertech, než byl v prosinci 1984 z kapely propuštěn. Na místo St. Johna kapela najala Bruce Kulicka. Kulick předtím zaskakoval za St. Johna během prvních dvou měsíců turné k Animalize. Kulick byl čtvrtým sólovým kytaristou Kiss během necelých tří let, ale ve skupině zůstal 12 let a byl jedním z nejdéle sloužících členů skupiny, s nejdelším nepřetržitým působením ze všech kromě Simmonse a Stanleyho, dokud Tommy Thayer a Eric Singer nepřekonali jeho rekord v roce 2014, respektive 2016.

Jeden z prvních koncertů, který Kulick odehrál jako oficiální člen kapely, se konal v Cobo Hall v Detroitu ve státě Michigan. Byl natočen pro speciální pořad MTV Animalize Live. Sestava Stanley, Simmons, Carr a Kulick se ukázala jako nejstabilnější od dob původní kapely a po zbytek osmdesátých let Kiss vydali řadu platinových alb: Asylum z roku 1985, Crazy Nights z roku 1987 a kompilaci největších hitů Smashes, Thrashes & Hits z roku 1988. Zejména Crazy Nights bylo jedním z nejúspěšnějších alb kapely v zámoří. Singl "Crazy Crazy Nights" se dostal na 4. místo singlového žebříčku ve Velké Británii, což byl nejvyšší singl skupiny v této zemi.

Dekádu Kiss zakončili v říjnu 1989 vydáním alba Hot in the Shade. Ačkoli album nedosáhlo platinového statusu, zrodil se z něj hit, balada "Forever", na které se podílel Michael Bolton. V USA se umístila na osmém místě, byla nejlépe umístěným singlem skupiny od dob skladby "Beth" a stala se druhým singlem skupiny v Top 10.

V této době se skupina potýkala s problémy s identitou a fanouškovskou základnou. Simmons, který byl v 70. letech pravděpodobně hnací silou kapely, se v 80. letech méně angažoval ve skupině, protože se věnoval vnějším zájmům, především filmové kariéře. Stanley v důsledku toho převzal významnější roli.

V únoru 1991 se kapela rozhodla znovu požádat Ezrina o produkci dalšího alba. Než však mohlo nahrávání začít, došlo k tragédii. V březnu 1991 se zjistilo, že Carr má nádor na srdci. Ten mu byl následující měsíc úspěšně odstraněn, ale brzy byly objeveny další nádory na plicích. Carr podstoupil chemoterapii a v červenci byl prohlášen za zbaveného rakoviny. V září však utrpěl první ze dvou krvácení do mozku. Zemřel 24. listopadu 1991 ve věku 41 let.

Navzdory tragické ztrátě dlouholetého člena Kiss pokračovali a představili bubenického veterána Erica Singera (narozen 12. května 1958 v Clevelandu ve státě Ohio jako Eric Doyle Mensinger). Singer hrál s Paulem Stanleym již dříve, a to jako člen Stanleyho doprovodné kapely během sólového turné v roce 1989.

19. května 1992 Kiss vydali album Revenge. Vyznačovalo se chudším, tvrdším zvukem, jak naznačil první singl "Unholy". Kapela překvapivě přizvala Vincenta, aby jim pomohl s psaním písní. Album debutovalo v Top 10 a stalo se zlatým. Na jaře 1992 se Kiss vydali na krátké klubové turné po USA a v září 1992 zahájili americké turné. Turné bylo zdokumentováno na albu Alive III, které vyšlo 14. května 1993. O čtyři dny později byli uvedeni do hollywoodského RockWalku.

V roce 1995 skupina vydala knihu Kisstory, která na 440 stranách podrobně popisuje dosavadní historii skupiny a váží 9 liber (4,1 kg). V témže roce se skupina vydala na jedinečné a dobře přijaté celosvětové turné Kiss Convention Tour. Jednalo se o celodenní akce, na nichž byly vystaveny historické jevištní kostýmy, nástroje a memorabilie skupiny, vystoupily cover kapely Kiss a prodejci prodávali zboží ze všech období kariéry skupiny. Kiss na nich vystupovali živě, kladli otázky, odpovídali, rozdávali autogramy a hráli dvouhodinový akustický set složený převážně ze spontánních žádostí fanoušků. Na prvním americkém koncertě (17. června 1995) se Peter Criss objevil na pódiu společně s kapelou a zazpíval písně "Hard Luck Woman" a "Nothin' to Lose". Bylo to poprvé, co s nimi po téměř 16 letech veřejně vystoupil.

Dne 9. srpna 1995 se skupina připojila k dlouhé řadě hudebníků, kteří vystoupili na MTV Unplugged. Kontaktovali Crisse a Frehleyho a pozvala je k účasti na této akci. Oba se ke Kiss připojili na pódiu na několik písní na konci setu. Vystoupení na Unplugged odstartovalo několikaměsíční spekulace o možném reunionu původní sestavy. V týdnech následujících po koncertu Unplugged se však skupina (s Kulickem a Singerem), poprvé po třech letech vrátila do studia, aby nahrála pokračování alba Revenge pod názvem Carnival of Souls: The Final Sessions bylo dokončeno v únoru 1996, ale jeho vydání se zpozdilo o téměř dva roky. Mezi fanoušky mezitím hojně kolovaly bootlegové kopie alba. Zatímco Kiss nadále veřejně existovali jako Simmons, Stanley, Kulick a Singer, probíhaly přípravy na reunion původní sestavy.

Tyto snahy vyvrcholily veřejnou akcí, která byla stejně dramatická jako všechny, které kapela uspořádala od svého odhalení v roce 1983 na MTV. Následujícími výroky představil Tupac Shakur původní sestavu Kiss v plném make-upu a pódiovém oblečení z éry alba Love Gun a sklidil bouřlivé ovace na 38. ročníku udílení cen Grammy: "Víte, jak to na Grammy vypadalo dřív, samí heterosexuálně vypadající lidé v oblecích. Všichni vypadali unaveně. Žádné překvapení. Už nás to unavovalo. Potřebujeme něco jiného, něco nového, potřebujeme lidi šokovat ... tak pojďme lidi šokovat!"

16. dubna uspořádali členové kapely tiskovou konferenci na palubě lodi USS Intrepid v New Yorku, kde oznámili své plány na plnohodnotné reunionové turné s pomocí nového manažera Doca McGheeho. Konference, kterou moderoval Conan O'Brien, byla simultánně přenášena do 58 zemí. 20. dubna bylo téměř 40 000 vstupenek na první koncert turné vyprodáno za 47 minut.

Prvním veřejným koncertem, na kterém vystoupili nově sjednocení Kiss, byla hodinová zahřívací show 15. června pro každoroční KROQ Weenie Roast v kalifornském Irvine, během níž skupina téměř zapálila pódium amfiteátru Irvine Meadows. 28. června pak začalo turné Kiss Alive/Worldwide Tour na Tiger Stadium v Detroitu před vyprodaným hledištěm s 39 867 fanoušky. Turné obsahovalo 192 koncertů v průběhu jednoho roku a vydělalo 43,6 milionu dolarů, čímž se Kiss stali nejúspěšnějším koncertním počinem roku 1996. Průměrná návštěvnost 13 737 diváků je nejvyšší v historii skupiny.

Paul Stanley k tomu poznamenal: "Bylo mnoho večerů, kdy jsem se rozhlížel po pódiu a říkal si: 'Tohle je kouzlo. Tohle je kouzlo. Tohle překonává všechny nejdivočejší představy.' Důležité na těchto vystoupeních bylo, že jsme měli mnohem větší úkol, než lidé chápali. Naší největší konkurencí byla naše historie. Nemuseli jsme být tak dobří jako dřív. Museli jsme být tak dobří, jak si lidé mysleli, že jsme. Přehlídka neměla být replikou toho, co jsme dělali, měla být tím, co si lidé představovali, že jsme dělali. Museli jsme být naprosto odhodlaní. a také naprosto přesvědčení, že dokážeme legendě nejen dostát, ale také ji překonat. Co se týče pódiové show pro reunionové turné, chtěli jsme se na show z roku 77 dívat v jistém smyslu jako na vrchol. Rozhodli jsme se na něm stavět, ale nekopírovat ho. Jsou tam také prvky z jiných show v tom smyslu, že tam jsou bomby a létající zařízení a rozbíjení kytar. V té době to byla vrcholná show Kiss v tom smyslu, že jsme se podívali na show, kterou jsme považovali za naši nejlepší, a řekli jsme si: 'Tohle překonat.'' Tohle je pro nás nejlepší."

V září 1998 vydala znovu sjednocená skupina album Psycho Circus. Přestože šlo o první album s původní sestavou od alba Dynasty z roku 1979, Frehleyho a Crissův podíl na něm byl minimální. Zatímco podobizny Frehleyho a Crisse se na albu objevují na viditelném místě, později vyšlo najevo, že většinu sólových kytarových partů obstaral budoucí člen skupiny Tommy Thayer. Bývalý člen Kulick se objevil v úvodu písně "Within". Většinu bicích obstaral session hudebník Kevin Valentine.

Navzdory tomu se album umístilo na 3. místě hitparády, což bylo nejvyšší umístění alba Kiss až do roku 2009, kdy deska Sonic Boom debutovala na 2. místě. Titulní skladba získala nominaci na cenu Grammy za nejlepší hardrockový výkon. Turné k albu bylo zahájeno na Dodger Stadium v Los Angeles o Halloweenu v roce 1998 a bylo simultánně vysíláno FM rádiem po celých Spojených státech. Ukázalo se jako další úspěch a stalo se historicky prvním, které do pódiové show zapojilo 3D vizualizace.

11. srpna 1999 byla skupina Kiss uvedena na Hollywoodský chodník slávy v kategorii "Recording Industry". Následující měsíc skupina ve spolupráci s World Championship Wrestling vytvořila wrestlera s motivem Kiss, známého jako Démon, jehož obličej byl pomalován tak, aby se podobal Simmonsovu make-upu. Při debutu této postavy skupina živě zahrála skladbu "God of Thunder" v pořadu WCW Monday Nitro. Za toto vystoupení, které se uskutečnilo během jedné noci a zahrnovalo jednu píseň, skupina obdržela 500 000 dolarů.

V březnu 2000 Kiss zahájili rozlučkové turné po Spojených státech. Skupina ale rychle přidala další termíny a turné trvalo až do dubna 2001.

Paul Stanley k tomu řekl: "Reunionové turné z nás udělalo opět kapelu číslo jedna. Během jednoho roku jsme hráli asi pro dva miliony lidí. Pak jsme absolvovali turné Psycho Circus a po něm jsme si řekli: "Už to bylo, už to bylo". Jsme zase šampióni, pojďme do důchodu na vrcholu a cítili jsme, že není nic horšího, než když někdo odejde a vy se s ním nemáte možnost rozloučit, takže tohle turné je opravdu pro fanoušky a na oslavu celé historie kapely."

V předvečer japonské a australské části turné Farewell Tour 31. ledna 2001 Criss náhle opět opustil skupinu, protože se s ní nemohl dohodnout na výši svého smluvního platu. Na jeho místo nastoupil předchozí bubeník Eric Singer, který v rámci pokračování Farewell Tour převzal, což bylo mezi dlouholetými fanoušky příčinou vášnivých sporů, Crissovu postavu Kocoura.

Vzhledem k tomu, že kapela měla údajně odejít do důchodu počátkem roku 2001, vyšla v listopadu téhož roku kolekce zahrnující celou kariéru nazvaná jednoduše The Box Set, která obsahovala 94 skladeb na pěti CD, zatímco v létě se objevil dosud asi nejskandálnější kus zboží Kiss - Kiss Kasket (jedná se o rakev zdobenou logem a obrázky členů kapely). Při představování Kiss Kasket Simmons zavtipkoval: "Miluju život, ale s tímhle vypadá alternativa zatraceně dobře."

Dne 4. prosince 2001 byla skupina jedním z oceněných na slavnostním předávání cen National Academy of Recording Arts and Sciences v newyorské pobočce NARAS. NARAS má 12 poboček po celých Spojených státech, tudíž 12 ceremoniálů v průběhu roku, přičemž každý z oceněných je vyznamenán pobočkou, která je nejblíže jeho bydlišti. Získáním této pocty, kterou NARAS přejmenovala na "Recording Academy Honors", Kiss fakticky získali druhé nejvyšší ocenění v kariéře, hned po ceně Grammy za celoživotní dílo.

V únoru 2002 Kiss (se Singerem za bicími a Frehleym na sólovou kytaru) vystoupili během závěrečného ceremoniálu Zimních olympijských her 2002 v Salt Lake City v Utahu, což bylo Frehleyho poslední vystoupení jako člena Kiss.

Dne 6. března 2002 Kiss vystoupili na soukromém koncertě v letovisku v Trelawny na Jamajce. Frehley, který již neměl smlouvu, se skupinou nevystoupil. Nahradil ho Thayer, který si na své první živé vystoupení s kapelou namaloval Frehleyho make-up a oblékl kostým Spacemana. Ten měsíc skupina (s Thayerem) natočila vystoupení v americkém sitcomu That '70s Show. Epizoda s názvem "That '70s Kiss Show" byla odvysílána v srpnu 2002. Thayer se skupinou znovu vystoupil v dubnu 2002, kdy Kiss zahráli skladbu "Detroit Rock City" (s předem nahranou hudbou a živými vokály) pro vystoupení v pořadu Dicka Clarka "American Bandstand 50th Anniversary show", který byl odvysílán 3. května.

V únoru 2003 skupina odcestovala do Austrálie a na Marvel Stadium (tehdy známém jako Telstra Dome) v Melbourne natočili s Melbourne Symphony Orchestra album Kiss Symphony: Alive IV. Thayer opět nahradil Frehleyho, zatímco Criss se vrátil do skupiny.

Po více než deseti letech od posledního studiového alba a po letech popírání, že by kdy chtěli natočit nové album, si to Stanley a Simmons rozmysleli. V listopadu 2008 Stanley prohlásil rockovému fotografovi Rossu Halfinovi, že se na novém albu pracuje. Producentem by byl sám Stanley a album by mělo mít "skutečný zvuk Kiss 70. let". Později téhož měsíce Simmons i Stanley informaci o novém albu veřejně potvrdili: "Máme nahrané čtyři skladby. Pokud jste fanoušky našich věcí z období kolem roku 1977, budete se cítit jako doma. Všichni jsme přijali výzvu ke skládání písní do zbraně ve stejném duchu jako kdysi - bez starostí a bez externích autorů. Nikomu nemusíme nic dokazovat. Prostě děláme to, co nám přijde přirozené. Bez ohledu na módu, trendy a s osobním slibem nás všech: žádné rapování. Venku je spousta lidí, kteří to dělají, a nepotřebují čtyři bledé tváře předstírající, že jsou z kapely. Kromě toho si nejsem jistý, jak se správně vyslovuje "wassup". Uvidíme se tam... Nebo možná později!

V květnu 2009 se kapela objevila v soutěži American Idol, kde s Adamem Lambertem předvedla písně "Detroit Rock City" a "Rock and Roll All Nite".

V říjnu 2009 vyšlo nové studiové album s názvem Sonic Boom, které obsahovalo CD s novým materiálem, znovu nahrané verze slavných hitů kapely (dříve vydané jako Jigoku-Retsuden, exkluzivní japonské album v roce 2008) a živé DVD nahrané v Buenos Aires v Argentině. 19. srpna 2009 vyšla jako hlavní singl ze Sonic Boom skladba "Modern Day Delilah". Píseň byla prvním vydaným singlem skupiny po 11 letech, od vydání písně "You Wanted the Best" v roce 1998. Získala pozitivní ohlasy kritiků i fanoušků a byla přirovnávána k tvorbě skupiny ze 70. let. Na podporu nového alba vystoupili Kiss 6. října 2009 živě v pořadu Late Show with David Letterman a 7. října 2009 v pořadu Jimmy Kimmel Live! Album Sonic Boom debutovalo na 2. místě v žebříčku Billboard 200.

Dne 25. září 2009 bylo v Cobo Hall v Detroitu zahájeno severoamerické turné Kiss Alive/35 a oba večery byly natočeny pro budoucí DVD. Jednalo se o poslední vystoupení kapely v této hale, protože později byla v rámci rekonstrukce Cobo Center uzavřena. V roce 2009 Kiss vystoupili jako hlavní hvězda na festivalu Voodoo Experience, který se konal o halloweenské noci v City Parku v New Orleans ve státě Louisiana. Během jejich vystoupení v MTS Centre 9. listopadu 2009 ve Winnipegu ve státě Manitoba vzplál jeden z osvětlovacích trámů od pyrotechniky. Hrazda musela být spuštěna, aby mohl být požár uhašen. Během zhruba pěti minut, které trvalo uhašení požáru, kapela zazpívala píseň "Firehouse". Nikomu se nic nestalo a show pokračovala.

V květnu 2010 Kiss zahájili evropskou část turné Sonic Boom Over Europe Tour. Potřetí zasáhla kapelu tragédie, když 28. června 2010 ve věku 66 let zemřel na rakovinu jejich bývalý manažer Bill Aucoin. Stanley a Simmons o něm řekli, že byl jako pátý člen Kiss.

Turné zahrnovalo jejich první koncerty v britské aréně po 11 letech a první návštěvu Slovenska. Později vystoupili na dvou koncertech v amerických městech Cheyenne ve Wyomingu a North Dakota State Fair v Minotu v Severní Dakotě v červenci 2010. V srpnu hráli také na státním veletrhu v Indianě a v září na státním veletrhu v Minnesotě. Krátce vystoupili také 17. srpna 2010 v Saratoga Performing Arts Center v Saratoga Springs ve státě New York. Dne 23. červencezahájili turné The Hottest Show on Earth Tour po Spojených státech.

Dne 13. dubna 2011 začali Kiss nahrávat nové album, které mělo být vydáno později v tomto roce. Simmons prohlásil, že album bude dalším krokem Sonic Boom. Velmi podobné - přímočaré rockové písně, žádné balady, žádné klávesy, nic, jen rock. Kapela také použila staré analogové vybavení namísto populárnějšího digitálního nahrávacího zařízení. Simmons k tomu řekl: "Vždycky jsem si myslel, že je to tak. Technologie je svůdná mrcha, svede vás. Když zmáčkneš tohle tlačítko, nemusíš dělat nic. Ale analog je láska na celý život. Můžete na něj pořádně zatlačit a on vám to vždycky vrátí. Pro nové album se vlastně nahrávalo na 24stopý pásek a starou desku Trident. A co nejvíc elektronek. Potřebujete lampy, elektřinu a tlusté dřevo, abyste vytvořili ten hutný zvuk."

Kiss strávili léto 2011 koncertováním na místech v USA a Kanadě, kde navštěvovali města, ve kterých už nějakou dobu nehráli; turné bylo nazváno "Lost Cities Tour".

Jejich další album Monster vyšlo v říjnu 2012. V březnu 2012 byl v Las Vegas otevřen minigolf KISS by Monster. Jedná se o kryté minigolfové hřiště s 18 jamkami, arkádovými hrami, obchodem se suvenýry a mnoha vystavenými memorabiliemi kapely. Slavnostního otevření se zúčastnila kompletní současná verze kapely.

20. března 2012 Kiss vystoupil v pořadu Jimmy Kimmel Live! Téhož dne se konala tisková konference, na níž bylo oznámeno letní severoamerické turné nazvané The Tour, jehož hlavním hostem bude skupina Mötley Crüe. Turné začalo 20. července a skončilo 1. října. Singl "Hell or Hallelujah" byl mezinárodně vydán 2. července 2012 a v Severní Americe 3. července 2012. V Severní Americe byl singl "Monster vydán" 9. října 2012.

Dne 16. října 2013 byla skupina Kiss opět oznámena jako kandidát na členství v Rock and rollové síni slávy a následně byla 17. prosince kandidatura proměněna.

V roce 2013 společnost Kiss zakoupila podíl v rozšiřující se franšíze Arena Football League, která měla v roce 2014 začít hrát v Honda Center v kalifornském Anaheimu. Simmons, Stanley a manažer McGhee společně vlastnili tým s názvem Los Angeles Kiss (Simmons i Stanley jsou známí fanoušci AFL). LA Kiss nabídli volnému hráči National Football League quarterbackovi Timu Tebowovi smlouvu, aby se připojil k jejich týmu a hrál v AFL, ten se však nepřipojil. Tým se v roce 2016 rozpadl.

V roce 2014 absolvovali Kiss turné jako spoluhráči skupiny Def Leppard. Poté, co Simmons absolvoval turné s Joe Elliottem v Jižní Americe, hovořili oba o spolupráci svých kapel. Od 23. června do 31. srpna 2014 kapely absolvovaly turné po 42 městech, přičemž jeden dolar za vstupenku byl věnován na vojenské charitativní účely, jako je například Wounded Warrior Project.

Poprvé v 41leté historii kapely se Kiss objevili na obálce časopisu Rolling Stone z 10. dubna 2014 (číslo 1206). Dne 10. dubna 2014 byla skupina uvedena do Rock and Rollové síně slávy. Ačkoli rockeři nevystoupili, původní čtyři členové se dostavili na 29. výroční slavnostní uvedení do Síně slávy v Brooklynu, aby převzali tuto poctu. V listopadu 2014 kapela odehrála historické vystoupení s devíti koncerty v Hard Rock Hotel & Casino v Las Vegas.

Dne 28. ledna 2015 vydala skupina Kiss společný singl s japonskou ženskou idolovou skupinou Momoiro Clover Z s názvem "Yume no Ukiyo ni Saite Mi na". Bylo to poprvé, co Kiss vydali společnou nahrávku s jiným umělcem. V Japonsku vyšla fyzicky ve dvou verzích. Alternativní mix titulní písně singlu byl také zařazen jako úvodní skladba na japonském SHM-CD albu Best of Kiss 40, které vyšlo v Japonsku ve stejný den. Členové skupiny se před touto spoluprací dívali na koncertní videa skupiny Momoiro Clover Z. Stanley se k tomu později vyjádřil v jednom rozhovoru: "Velkolepá show! Skvělá choreografie! Hudba, jakou jsme nikdy předtím neslyšeli. Řekli jsme si: 'Tohle je něco, co můžeme udělat!'. Zeptali se nás: 'Kiss, proč to děláte?'. 'Protože můžeme!' Je to spojení dvou světů, které dělají něco neuvěřitelného. Síla hudby otřásá světem."

Dne 15. září 2015 oznámila RIAA, že skupina získala více zlatých desek než kterákoli jiná americká skupina v 63leté historii asociace, celkem 30 zlatých alb (včetně čtyř sólových alb skupiny z roku 1978).

V roce 2016 kapela uskutečnila letní turné nazvané Freedom to Rock Tour, které se soustředilo na méně navštěvovaná města a menší sály. Turné probíhalo po celé léto a jako předskokani na něm vystoupili Caleb Johnson a Dead Daisies. 13. prosince 2016 Kiss vystoupili během finále 11. sezóny soutěže The Voice, kde je doprovázel vítěz sezóny Sundance Head.

O tom, zda Kiss natočí další album, kolovaly rozporuplné informace. Simmons v rozhovorech říkal, že ano, že už má napsané a připravené písně pro nové album. Stanley a Thayer to však zpochybňovali a tvrdili, že neslibovali, že nějaké natočí, a že kapela může pokračovat i bez nové hudby. 25. března 2021 však Stanley prohlásil, že nevyloučil možnost, že Kiss vyprodukují novou hudbu, přičemž Simmons i Stanley v pozdějších rozhovorech uvedli, že kapela nemá potřebu nahrávat další album.

V letech 2017 a 2018 skupina pokračovala v koncertech v Severní Americe a Evropě v rámci turné Kissworld Tour. Dne 19. září 2018 po vystoupení v soutěži America's Got Talent skupina oznámila, že v roce 2019 ukončí svou kariéru po turné End of the Road World Tour, což Stanley komentoval: "Tohle bude naše poslední turné. Bude to ta nejvýbušnější a největší show, jakou jsme kdy udělali. Lidé, kteří nás mají rádi, přijďte se na nás podívat. Pokud jste nás ještě nikdy neviděli, je ten správný čas. Tohle bude ta show."

V říjnu 2018 se kapela znovu sešla s Ace Frehleym a Brucem Kulickem na albu Kiss Kruise. Zazněly skladby "2,000 Man", "New York Groove", "Nothin' to Lose" a "Rock and Roll All Nite". Bylo to poprvé od roku 2002, kdy Frehley a skupina společně vystoupili na závěrečném ceremoniálu zimních olympijských her v roce 2002, a poprvé, kdy Kulick s kapelou živě vystoupil od svého odchodu v roce 1996.

Poslední turné skupiny začalo 31. ledna ve Vancouveru v kanadské Britské Kolumbii. Obsahovalo dalších 186 koncertů až do 3. října 2020 ve Fort Worthu ve Spojených státech. V únoru 2019 Simmons uvedl, že rozlučkové turné pravděpodobně vydělá 150 až 200 milionů dolarů, nepočítaje v to vedlejší aktivity, licence, merchandise a podobné věci. Během první části světového turné End of the Road Tour byla skupina obviněna fanoušky z playbacku a používání doprovodných skladeb. Tři roky předtím Simmons kritizoval kapely, které na koncertech používají doprovodné skladby. Bývalý zpěvák skupiny Skid Row Sebastian Bach se skupiny zastal s tím, že na koncertu, kterého se zúčastnil, kapela playback nepoužívala. Stanley to nepotvrdil ani nevyvrátil a uvedl, že se stará o svůj hlas.

Dne 14. listopadu 2019 skupina oznámila, že koncerty v Austrálii a na Novém Zélandu v rámci závěrečného turné byly zrušeny kvůli Stanleyho zdravotním problémům, a uvedla: "V prosinci 2019 se ke kapele na japonské části turné v Tokiu a Ósace připojil Yoshiki z X Japan, aby na klavír zahrál skladbu "Beth" a na bicí "Rock and Roll All Nite". Později spolupracovali na televizním silvestrovském vystoupení v Japonsku, kde pod společným názvem "YoshiKiss" zahráli skladbu "Rock and Roll All Nite".

Kiss se znovu objevili jako speciální hosté v soutěži America's Got Talent 17. února 2020 s televizním vystoupením s písní "Rock and Roll All Nite". 4. března 2020 během vystoupení v losangeleském Staples Center skupina věnovala píseň "Do You Love Me" Kobemu Bryantovi a obětem havárie vrtulníku v Calabasas v roce 2020.

V souvislosti s událostmi pandemie COVID-19 skupina dočasně přerušila své poslední turné, přičemž Simmons poznamenal, že turné bude pokračovat, jakmile vědci potvrdí, že je bezpečné v něm pokračovat. Akce 2020 Kiss Kruise byla v důsledku pandemie odložena na říjen 2021.

20. listopadu 2020 kapela oznámila, že odehrají exkluzivní livestreamovou show na Silvestra 2020. Lifestreamový koncert produkovala společnost City Drive Studios a režíroval ho Daniel Catullo. Placený koncert byl součástí série Landmarks Live Series a byl natáčen více než padesáti 4K kamerami s 360stupňovým záběrem na 250metrovém pódiu na pláži The Royal Beach v Atlantis The Palm v Dubaji. Vystoupení překonalo dva Guinnessovy rekordy: jeden za nejvyšší plamennou projekci na hudebním koncertě a druhý za nejvíce plamenných projekcí spuštěných současně na hudebním koncertě.

2. prosince 2020 Simmons potvrdil, že kapela bude v létě 2021 pokračovat ve svém posledním turné; na kterém zbývá odehrát ještě 150 koncertů. V rozhovoru z června 2021 Stanley zůstal optimistický, že kapela dokončí své poslední turné, když hraní koncertů je bezpečné, a hovořil o nevyhnutelném odchodu Kiss do důchodu. Nevyloučil ani možnost, že by na závěrečném turné vystoupili bývalí členové Ace Frehley a Peter Criss, a uvedl, že je této myšlence otevřen. Simmons později pozval Frehleyho, aby s kapelou na závěrečném turné zahrál přídavky, Frehley však pozvání odmítl.

Dne 15. prosince 2020 bylo oznámeno, že se pracuje na biografickém filmu o kapele, přičemž se doufá, že bude vydán v době posledního koncertu skupiny. Manažer kapely Doc McGhee k tomu řekl: "Doufejme, že v příštím týdnu za tím bude stát nějaká společnost, začneme dokončovat scénář a doufejme, že než skončíme, budeme mít film hotový na červenec příštího roku." Server Deadline uvedl, že společnost Netflix téměř dokončila dohodu o produkci biografického filmu Kiss s názvem Shout it Out Loud. Film vznikne za úzké spolupráce Simmonse i Stanleyho a zaměří se na formativní léta kapely.

Po oznámení biografického filmu byl o kapele natočen dvoudílný dokumentární film s názvem Biography: Kisstory. Byl rovněž odvysílán na stanici A&E 27. a 28. června 2021, přičemž po jeho premiéře na filmovém festivalu Tribeca 11. června 2021 následovalo exkluzivní živé vystoupení.

V rozhovoru z 6. října 2021 Stanley potvrdil, že k poslednímu koncertu skupiny dojde pravděpodobně během příštího roku a půl, a uvedl: "Pevně věřím, že začátkem roku 2023 skončíme, zdá se přirozené, že poslední koncert bude v New Yorku. Tam kapela začínala, a to bylo skutečně zázemí pro to, aby se dala dohromady a napsala tyhle písničky a hrála na půdních večírcích a v klubech, kde začínala s publikem čítajícím pravděpodobně deset lidí. Zdá se, že bychom měli dokončit kruh."

15. února 2022 kapela oznámila, že nadcházející ročník Kiss Kruise v říjnu až listopadu 2022 bude jejím posledním vystoupením na palubě. Kromě toho, že do roku 2023 přidá dalších 100 měst na turné, Simmons uvedl, že bude pokračovat ve spolupráci s restaurací Rock & Brews inspirovanou americkým rockem a po skončení závěrečného turné bude vystupovat se svou sólovou kapelou. Později uvedl, že kapela končí z úcty k sobě samému a z lásky k fanouškům a že během posledního vystoupení kapely bude velmi emotivní.

30. září 2023 Kiss vystoupili jako hlavní hvězda předzápasové zábavy na Velkém finále AFL 2023 v Austrálii před více než 100 000 diváky na stadionu a televizními diváky, kterých bylo jen v Austrálii zhruba 1,2 milionu, bez započítání online přenosů. Týden po vystoupení na AFL odehráli své poslední australské vystoupení v Sydney.

Přestože turné bylo jejich poslední, Simmons i Stanley nevyloučili, že by Kiss mohli pro 'novou generaci' pokračovat bez nich nebo původních členů s možností příležitostných hostujících vystoupení. Simmons po oznámení posledních koncertů skupiny vyjádřil zájem o koncertní rezidenci v Las Vegas, ale Stanley později tuto možnost vyloučil s tím, že si to nedokáže představit.

Simmons později v listopadu 2023 potvrdil, že turné bylo sice poslední, ale že značka bude pokračovat kreslenou show, dalším merchandisem a putovními show s tématikou Kiss s různými hudebníky. Znovu také zopakoval, že kapela neplánuje natočit další album, a jako faktory uvedl streamování a stahování hudby. Poslední koncert odehráli Kiss 2. prosince 2023 v Madison Square Garden v New Yorku, ten byl streamován prostřednictvím služby Pay-per-view.

Na konci posledního koncertu skupiny v New Yorku bylo oznámeno, že skupina bude žít dál jako digitální avataři pro plně virtuální pódiová vystoupení, která vytvořily společnosti Industrial Light and Magic a Pophouse, jež předtím vytvořily podobnou digitální prezentaci ABBAtar. Simmons sice uvedl, že do avatarů bylo investováno 200 milionů dolarů, ale první vystoupení mají začít až v roce 2027. Simmons v současné době pokračuje v práci s restaurací Rock & Brews inspirovanou americkým rockem a bude vystupovat se svou sólovou kapelou; své první vystoupení uskuteční v dubnu 2024 v Brazílii.

Kiss bývají řazeni k žánrům hard rock, shock rock, heavy metal, glam metal a v menší míře i glam rock. Většina alb ze sedmdesátých let, zejména prvních šest vydaných v letech 1974-1977 a také Creatures of the Night z roku 1982 a Animalize z roku 1984, se vyznačovala hard rockovým nebo tradičním heavy metalovým stylem. Na albech Dynasty z roku 1979 a Unmasked z roku 1980 se objevil spíše disco/poprockový zvuk a na albu Music from "The Elder" z roku 1981 se kapela přiklonila k progresivnímu rocku. V roce 1983, počínaje albem Lick It Up a odstraněním charakteristického make-upu, začala kapela do svého zvuku a vizuální podoby začleňovat glam metal. Později, na počátku 90. let, její zvuk ztěžkl a glam metalový zvuk opustila. V polovině 90. let se kapela vrátila ke svému původnímu zvuku.