| Původ: | Mechanicsburg, Pennsylvánie, USA |
| Aktivní roky: | 1983-současnost |
| Styl: | Glam metal, heavy metal, hard rock |
| Vydavatelé: | Enigma, EMI, Capitol, Cyanide |
| Web: | poisonofficial.com |
POISON je americká rocková skupina, která vznikla v roce 1983 v Mechanicsburgu v Pensylvánii. V polovině 80. až polovině 90. let 20. století dosáhla obrovského komerčního úspěchu a celosvětově prodala přes 50 milionů desek a DVD. Nejúspěšnější sestavu skupiny tvoří zpěvák a kytarista Bret Michaels, bubeník Rikki Rockett, baskytarista Bobby Dall a kytarista C.C. DeVille.
V prosinci 1988 se jejich singl "Every Rose Has Its Thorn" umístil na prvním místě Billboard Hot 100 a několik dalších skončilo na přelomu 80. a 90. let v první čtyřicítce hitparád ("Talk Dirty to Me", "I Won't Forget You", "Nothin' But a Good Time", "Fallen Angel", "Your Mama Don't Dance", "Unskinny Bop", "Something to Believe In", "Ride the Wind" a "Life Goes On"). Debutové album skupiny, multiplatinové Look What the Cat Dragged In, vyšlo v roce 1986, o dva roky později jej následovala deska Open Up and Say.... Ahh!, která získala v USA 5× platinovou desku. Třetím multiplatinovým albem v pořadí bylo Flesh & Blood, které se stalo jejich nejprodávanějším. V devadesátých letech, po vydání prvního živého alba Swallow This Live, kapela zažila několik změn v sestavě a pocítila také úpadek glam metalu způsobený nástupem hnutím grunge, přesto jejich čtvrté studiové album Native Tongue dosáhlo na zlato a první kompilační album Poison's Greatest Hits: 1986-1996 získalo dvojnásobnou platinu.
V roce 2006 oslavila skupina dvacetileté výročí debutu albem The Best of Poison: 20 Years of Rock, které získalo zlatý certifikát a znamenalo poprvé od roku 1993 návrat Poison do první dvacítky žebříčku Billboard. Členové kapely vydali také několik sólových alb a účinkovali v televizních reality show. Od svého debutu v roce 1986 vydali sedm studiových alb, čtyři živá alba, pět kompilačních alb a 28 singlů. V roce 2012 je stanice VH1 zařadila na první místo v žebříčku '5 nejlepších hairmetalových kapel 80. let'.
Kořeny Poison jsou spjaté především s Bretem Michaelsem, který začal svou koncertní kariéru nejdříve se sklepní kapelou Laser a poté se v roce 1979 spojil s dlouholetým kamarádem z dětství Rockettem a založili skupinu Spectres. V roce 1980 se Michaels a Rockett spojili s kytaristou Mattem Smithem a basákem Bobby Dallem a založili skupinu Paris, která začala vystupovat v místních klubech, kde hrála převážně rockové coververze. Podle Vicky Hamiltonové, první manažerky Poison, se zvuk skupiny v této době točil kolem kytaristy Smithe, který byl zdaleka nejlepším hudebníkem ve skupině. Zatímco Smith byl zodpovědný za hudbu, Rockett a Michaels se soustředili na pódiovou show a image skupiny. Paris si v Pensylvánii vytvořili silnou lokální základnu, ale neviděli zde příliš příležitostí k většímu úspěchu, a tak padlo rozhodnutí přestěhovat se do Los Angeles. V březnu 1983 se přejmenovali na Poison a vydali se na západ do Kalifornie.
V Los Angeles si svou pódiovou show začali brzy získávat značnou pozornost v klubech na West Hollywood Sunset Strip. Kapela v té době bydlela společně v malém bytě na Orange St. v Hollywoodu a mnoho místních fanynek jim začalo nosit tašky s potravinami a uklízet byt výměnou za možnost trávit čas se členy kapely. Rodáci z Pensylvánie prožili po usazení v Hollywoodu kulturní šok. „Hned první týden jsme viděli, jak lidi před vchodem dostávají kapky. Vzpomínám si, jak přes ulici jeden pasák doslova tloukl svou šlapku,“ vzpomínal Rockett na začátky Poison na Sunset Stripu. Tentýž pasák na ně později vytáhl velký nůž, když se rozhodli zasáhnout, rychle se tak naučili do takových záležitostí neplést.
K jejich dalšímu vzestupu přispěla Vicky Hamiltononová, která předtím zastupovala Stryper a později objevila Guns N' Roses. Vyjednala jim smlouvu s vlivným klubem The Troubadour, která měla kapele zajistit pravidelné vystupování a umožnit jí dále rozvíjet svou image a pódiovou show. Nahráli také demosnímky pro Atlantic Records, ale vydavatelství nakonec kapelu odmítlo. V roce 1985 začal být Matt Smith z celé scény rozčarovaný, protože se měl stát otcem a začal pochybovat o šancích kapely na úspěch. Následně skupinu opustil a vrátil se domů do Pensylvánie. Budoucnost Poison se tak stala velmi nejistou.
Kapela vyzkoušela několik kytaristů a nakonec zúžila výběr na dva kandidáty: Slashe a C.C. DeVillea. Slashe znali ze skupiny Hollywood Rose, jejímž členem byl před vstupem do Guns N' Roses, ale kapela doufala, že najde kytaristu z východního pobřeží. DeVille nedávno odmítl nabídku připojit se ke křesťanským rockerům Stryper, a přestože na ně jeho hra a image náležitě zapůsobily, jeho neomalená newyorská osobnost je neupoutala. DeVille se s nimi údajně dostal hned do sporu poté, co odmítl materiál napsaný kapelou, který se měl naučit na konkurz. Zejména Michaels a Dall měli silné pochybnosti o jeho přijetí. Nakonec se kapela navzdory obavám rozhodla, že DeVilleův talent a touha uspět jsou přesto tou nejlepší volbou. A přání kapely nahradit Smithe jiným kytaristou z východního pobřeží podpořilo rozhodnutí najmout DeVillea místo Slashe. Kapela také viděla hitový potenciál v písni "Talk Dirty to Me", kterou si DeVille přinesl s sebou na konkurz a která byla skladbou jeho předchozí skupiny The Screaming Mimis.
Protože se skupině Poison nepodařilo získat nahrávací smlouvu s velkým vydavatelstvím, podepsal v roce 1986 Steev Riccardo s menším vydavatelstvím Enigma Records smlouvu za přibližně 30 000 dolarů, což byl zlomek částky, kterou v té době dostávalo mnoho podobných skupin od velkých vydavatelství a z níž většina padla na nahrávání debutového alba. Zpěvák Bret Michaels označil později nahrávku za 'oslavované demo'. Nahrána byla za dvanáct dní v losangeleských Music Grinder Studios s producentem Ricem Browdem a stála 23 000 dolarů, z nichž část byla financována také z kapes členů kapely a jejich rodin.
Debutové album Look What the Cat Dragged In vyšlo 23. května 1986 a ačkoliv zpočátku nebylo úspěšné, postupně získávalo na síle a o rok později se už umístilo na 3. místě amerického žebříčku Billboard 200. Nakonec se stalo překvapivým úspěchem, který přinesl tři singlové hity ("Talk Dirty to Me", "I Want Action" a "I Won't Forget You"), i když se původně očekávalo, že z alba vyjde na singlu pouze pouze skladba "Cry Tough".
Nahrávka se stala nejprodávanějším albem v historii Enigma Records. V roce 1987 získala zlatou a v roce 1990 trojnásobně platinovou desku od Recording Industry Association of America (RIAA), stříbrnou desku od British Phonographic Industry (BPI) a platinovou desku v Kanadě.
Debut byl hojně rotován na MTV a kapele vynesl turné s dalšími glam rockery Ratt, Cinderella a Quiet Riot, stejně jako vytoužené místo na Texxas Jam v Dallasu. V roce 1987 skupina také nahrála coververzi písně "Rock and Roll All Nite" od KISS pro soundtrack k filmu Less than Zero.
Druhé album Open Up and Say... Ahh!, které vyšlo 27.dubna 1988, se umístilo na druhém místě americké hitparády a obsahovalo největší hit skupiny, singl "Every Rose Has Its Thorn", který vystoupil na samý vrchol singlového žebříčku. Dalšími hitovými singly se staly písně "Nothin' but a Good Time", "Fallen Angel" a coververze od dua Loggins and Messina "Your Mama Don't Dance". Album získalo už v roce 1988 platinovou desku a v roce 1991 bylo platinové pětinásobně. Čtyřnásobnou platinu získalo také v Kanadě a zlatou desku v Británii.
Album bylo nahráno a smícháno v nahrávacích studiích Conway v Los Angeles. Jako producent byl původně vybrán Paul Stanley ze skupiny KISS, ale kvůli časovému zaneprázdnění se této role nemohl ujmout. Místo toho kapela spolupracovala s Tomem Wermanem. Werman byl zkušený rockový producent, který pracoval s umělci jako Ted Nugent, Cheap Trick, Twisted Sister a Mötley Crüe.
Původní obál alba, na níž byla modelka Bambi oblečená jako svítící červený démon s vyplazeným jazykem, vyvolala mezi rodičovskými skupinami kontroverzi. Kapela proto změnila obal tak, aby byly vidět pouze oči modelky.
Brzy po vydání alba se na trhu objevila také první video kompilace kapely s názvem Sight for Sore Ears, která obsahovala všechny videoklipy z obou alb Open Up and Say...Ahh! a Look What the Cat Dragged In.
I přes dosažené úspěch ale kapelu neustále vytrvale provázely konflikty. Michaelsovy časté rvačky mu vynesly další žaloby v Atlantě, Los Angeles a Tallahassee. Bryn Bridenthalová, šéfka propagace Geffen Records, podala na kapelu žalobu ve výši 1,1 milionu dolarů za to, že ji na večírku hudebního průmyslu polili pitím a kbelíkem ledu. Poté Sanctuary Music, bývalá manažerská společnost Poison, podala na kapelu žalobu za porušení smlouvy ve výši 45,5 milionu dolarů. Kapela se jí pomstila obviněním ze špatného hospodaření s finančními prostředky.
Easy Action zase podali žalobu, v níž tvrdili, že Poison ukradli refrén jejich písně "We Go Rocking" pro svůj singl "I Want Action". Jak vzpomínal zpěvák Easy Action Tommy Nilsson v rozhovoru pro Rock United, v roce 1989 obdrželi za údajný plagiát blíže nespecifikované finanční vyrovnání. DeVille v rozhlasovém rozhovoru s Lonnem Friendem v roce 1994 vyčíslil částku na 25 000 dolarů.
Poison se i nadále drželi přístupu 'kout železo dokud je žhavé' a 21. června 1990 vydali třetí studiovku Flesh & Blood. I toto album bylo velmi úspěšné a získalo 3× platinovou desku v USA a 4× platinovou desku v Kanadě. V žebříčku Billboard se umístilo na 2. místě a celosvětově se ho prodalo více než 7,2 milionu kopií.
Album bylo také pokusem kapely o vážnější hudební postoj, šlo jim o více než jen o dynamiku hair metalových večírků z debutu. Některé části alba jsou temnější a vážnější, mluví o překonávání těžkých časů, o stesku po blízkých a masové společensko-politické deziluzi. Dva singly, "Unskinny Bop" a "Something to Believe In", se objevily v Top 10, následované třemi dalšími hity, "Ride the Wind", "Life Goes On" a "(Flesh & Blood) Sacrifice". Skupina také obdržela dopis od ministra obrany Dicka Cheneyho, v němž děkoval za to, že přispěla 20 000 CD alba Flesh & Blood na pozvednutí morálky amerických vojáků během operace 'Pouštní bouře'.
Album bylo nahráno a smícháno v Little Mountain Sound Studios ve Vancouveru v Britské Kolumbii v Kanadě s kanadským producentem Brucem Fairbairnem a mixérem Mikem Fraserem. Na obalu je logo kapely a název alba jako tetování na ruce bubeníka Rikkiho Rocketta. Původně byla na obalu plánována trochu jiná verze tetování, se zanícenou červenou kůží s kapajícím inkoustem nebo krví. Původní obál byl použit pro první vydání v Japonsku, ale ze všech pozdějších vydání včetně těch japonských byla odstraněna. Marketing kolem desky také odrážel konec glamové image skupiny, včetně přehnaného make-upu a natupírovaných dívčích vlasů jako u alba Look What the Cat Dragged In, místo toho se začali podobat Guns N' Roses.
Úspěch alba byl impulsem k dalšímu světovému turné. Jedno z mála vystoupení kapely ve Velké Británii se uskutečnilo 18. srpna 1990 na festivalu Monsters of Rock v Doningtonu v létě 1990. Hlavními hvězdami byli Whitesnake a Aerosmith, kterým dělali support Poison společně s Quireboys a Thunder. Tato akce byla vysílána na BBC Radio 1.
Mezitím se ale zhoršovaly vztahy v kapele. Po dvou letech na turné si muzikanti začali jít po krku kvůli osobním neshodám a drogovým závislostem. I tak ale nahráli několik vystoupení, která vyšla v listopadu 1991 jako čtvrté (a první živé) album skupiny Swallow This Live. Dvojalbum obsahuje živé skladby z prvních tří studiových alb Poison a čtyři novinky včetně singlu "So Tell Me Why", které byly posledními nahranými skladbami před odchodem C. C. DeVilla z kapely koncem téhož roku. DeVille byl propuštěn a nahrazen kytaristou Richiem Kotzenem.
Čtvrté album Native Tongue, které vyšlo 8. února 1993 bylo silně ovlivněno Kotzenovým svěžím skladatelským přínosem a kytarovým projevem. Znamenalo pro kapelu změnu, neboť opustila své hymnické party melodie a zaměřila se na vážnější témata, a bylo mnohem více bluesrockové než glam metalové. Obsahovalo singly "Stand" (na kterém se podílel sbor Los Angeles First A.M.E. Church), "Until You Suffer Some (Fire And Ice)" a "Body Talk". První dva byly podpořeny videoklipy a umístily se v žebříčcích v USA a Velké Británii. Skladba "Stand" dosáhla 15. místa v rockovém žebříčku Mainstream, 35. místa v žebříčku Top 40 Mainstream a 50. místa v žebříčku Billboard Hot 100.
Album bylo nahráno a smícháno ve studiích A&M Studios v Hollywoodu v Kalifornii a Rumbo Recorders v Canoga Parku v Kalifornii s producentem Richiem Zitem. Bylo věnováno manažerovi turné Van Halen Scottymu Rossovi a bývalému kytaristovi DeVilleovi. Získalo vesměs pozitivní recenze a stalo se zlatým, i když byl po nástupu grunge jeho prodej ve srovnání s prvními třemi alby slabý. Dosáhlo 16. místa v žebříčku Billboard 200, 20. místa v žebříčku UK Albums Chart, v Kanadě bylo rovněž certifikováno jako platinové.
Angel Alamo na ballbustermusic.com ve svém ohlédnutí za albem v roce 2023 mimojiné napsal: „... Byl to chaotický rok v hudebním žánru 80.let. Mötley Crüe a Anthrax měli nové zpěváky, Judas Priest a Iron Maiden zpěváka pro změnu neměli. Poison angažovali mladého kytaristu Richieho Kotzena, který se k nim připojil. Netušil jsem, kdo to je, nikdy jsem o něm neslyšel, ale jako fanoušek Poison jsem byl zvědavý na nové album a chtěl jsem slyšet, jak bude »Native Tongue« znít. Každý bude mít svůj názor, někteří lidé budou toto album nenávidět, což je v pořádku, někteří ho budou milovat, což je také v pořádku, někteří si budou myslet, že je to nejlepší deska Poison, a i to je v pořádku, neexistují správné nebo špatné odpovědi, jen názory na písně. Já patřím k těm, kteří toto album skutečně milují. Skvělé je, že na téhle desce je opravdu slyšet Richieho vliv. Opravdu se nesnažil být pistolnickým kytaristou byl prostě sám sebou a to se promítá do hudby. Myslím, že to je to, co dělá tuhle desku opravdu dobrou a opravdu upřímně představuje Poison v roce 1993...
... Po 30 letech album »Native Tongue« obstálo ve zkoušce časem. Poison rozhodně udělali nejlepší rozhodnutí, když do kapely přijali Richieho. Poison stále koncertují a Richie Kotzen se stal úžasným skladatelem, který dodnes píše skvělé písně.“
Po vydání alba absolvovali Poison turné na jeho podporu, ale mezi Richim Kotzenem a zbytkem kapely narůstalo napětí. Budoucnost mladého kytaristy v kapele pak byla v okamžiku odsouzena k zániku, když se zjistilo, že se romanticky zapletl s Rockettovou tehdejší snoubenkou Deannou Eve. Kotzen byl okamžitě propuštěn a v listopadu 1993 ho nahradil Blues Saraceno, který s kapelou absolvoval světové turné včetně slavných koncertů v brazilském Riu de Janeiru a Sao Paulu, kde hráli pro více než 165 000 lidí.
Vzpomínky na toto album, i když jsou těmito událostmi nepochybně zkaleny, nicméně zřejmě věrně odrážejí základní rozpor mezi Kotzenovým stylem a stylem zakládajících členů kapely. Kotzen později prohlásil, že působení v Poison mu pomohlo zapomenout, že je muzikant, zatímco Rockett litoval toho, že se vytratil původní přístup kapely
Po vydání alba skupina vydala DVD s názvem Seven Days Live, které obsahovalo koncert ze světového turné k albu Native Tongue.
Začátkem roku 1994 začali Poison nahrávat své šesté album Crack a Smile. Nahrávání bylo náhle zastaveno v květnu 1994, kdy se Michaels stal účastníkem autonehody, při níž ztratil kontrolu nad svým Ferrari. Michaels utrpěl zlomeninu nosu, žeber, čelisti a prstů a přišel o čtyři zuby. Po jeho uzdravení v roce 1995 skupina pokračovala v nahrávání alba. Krátce poté bylo ale album odloženo a datum vydání nebylo v dohledu. Místo toho se vydavatelství rozhodlo pro kompilaci Greatest Hits, která obsahovala dvě nové skladby se Saracenem na kytaru ("Sexual Thing" a "Lay Your Body Down"). Kompilace vyšla v 26. listopadu 1996 a prodávala se velmi dobře, dosáhlo dvojnásobné platiny.
Mezitím se situace kolem stabilní kytary vyřešila tím nejlepším možným způsobem, Po několika letech odloučení se Michaelsovi a DeVilleovi konečně podařilo urovnat vzájemné neshody a tak mohl Michaels v roce 1996 DeVillea přivítal zpět v Poison, aby se opět ujal své původní role. Michaels se zase rozhodl vyzkoušet něco nového a se svý přítelem, herecem Charlie Sheenem, spoluzaložili produkční společnost Sheen Michaels Entertainment. V roce 1998 Michaels debutoval jako herec po boku Charlieho a Martina Sheena ve filmu Dopis z cely smrti, který Michaels také napsal a režíroval.
V létě 1999 se uskutečnilo úspěšné reunionové turné Greatest Hits v původní sestavě. Koncert v Pine Knob Amphitheater v metropoli Detroitu přilákal vyprodaný sál s 18 000 diváky a na dalších koncertech bylo v průměru 12 000 lidí. Kromě toho se kapela objevila v pořadu 'Behind the Music' na stanici VH1.
Dne 14. března 2000 konečně vyšlo album Crack a Smile... and More!, které zaujalo singlem "Shut Up, Make Love" a power baladou "Be the One". Na albu se podílel ještě kytarista Blues Saraceno, který byl najat po vyhazovu Richieho Kotzena na konci roku 1993. Dvě nové skladby s jeho doprovodnou kytarou se objevily na albu Poison's Greatest Hits: 1986-1996 z roku 1996 a tyto dvě nové skladby se znovu objevují na tomto albu spolu s třinácti novými písněmi a pěti bonusovými skladbami. V prvním týdnu po vydání se alba prodalo 12 000 kusů a debutovalo na 131. místě albového žebříčku Billboard 200.
Vydání alba bylo vyvoláno silnou poptávkou fanoušků, přičemž propagační kopie a bootlegy se prodávaly za 50 a více dolarů. Aby konkurovalo bootlegovému vydání, přistoupilo vydavatelství Capitol k neobvyklému kroku a přihodilo k albu další bonusové skladby. Bootlegová verze alba obsahovala původních 12 skladeb z alba, 6 písní z vystoupení Poison na MTV Unplugged a coververzi klasiky skupiny Kiss "Rock and Roll All Nite". Finální verze alba s názvem Crack a Smile... and More! obsahovala původních 12 skladeb z alba, dva studiové outtaky, jedno nejmenované demo, skladbu "Face the Hangman" (dříve vydanou pouze jako B-stranu na evropských singlech k písni "Every Rose Has Its Thorn") a čtyři písně z MTV Unplugged.
Po reunionu Poison vydal DeVille také své sólové album Samantha 7 a Michaels sólové album Show Me Your Hits, které obsahovalo znovu nahrané klasiky Poison v nové podobě (na vybraných skladbách se s Michaelsem podíleli i další umělci).
Kapela vydala také napůl živé album Power to the People, první album s DeVillem po devíti letech. Deska obsahovala pět nových studiových písní: "Power to the People", ke které byl natočen videoklip, "Can't Bring Me Down", "The Last Song", "Strange" a "I Hate Every Bone In Your Body But Mine", ve které DeVille poprvé zpíval. V květnu 2001 pak Poison vydali internetový singl "Rockstar" jako předzvěst připravovaného nového alba a vyrazili s Warrant na turné.
Hollyweird, šesté studiové album skupiny Poison, první s novým materiálem, na kterém se po svém návratu podílel DeVille, vyšlo 21. května 2002. Bylo ale většinou fanoušků i kritiků silně kritizováno, protože měli pocit, že má nízkou kvalitu produkce a nevýrazný nový zvuk. Na melodicrock.com se například psalo: „Je zastřené, nedostatečně produkované, špatně smíchané a obsahuje mizerný zvuk bicích a kytar.“ Někteří recenzenti ale byli spíše nadšení, například na AllMusic se psalo, že je to jedna z nejlepších desek Poison. Jako druhý singl z alba byl 2. dubna 2002 vydána coververze písně The Who "Squeeze Box". Konečně 5. listopadu 2002 byl vydán třetí a poslední singl alba "Shooting Star", zatím (v roce 2025) poslední původní písní skupiny, která byla vydána jako singl.
Po světovém turné k aktuálnímu albu vydali Poison v roce 2003 své druhé kompilační album Best of Ballads & Blues. Obsahuje novou akustickou verzi písně "Something to Believe In" s novým textem a novou akustickou verzi písně "Stand". Michaels vydal také své druhé sólové album Songs of Life, které obsahovalo singly "Bittersweet" a "Raine", k němuž byl natočen videoklip a které bylo věnováno jeho dceři. Sedmého ledna téhož roku, po téměř dvaceti letech působení ve skupině, vydal Rockett své první sólové album Glitter 4 Your Soul, které bylo distribuováno online.
V létě 2004 byli Poison pozváni jako předkapela na turné skupiny KISS 'Rock the Nation'. V následujícím roce byli Poison převážně neaktivní, což umožnilo Michaelsovi vydal své třetí sólové album, country-rockem ovlivněné Freedom Of Sound, které obsahovalo singl "All I Ever Needed" s Jessicou Andrews, k němuž byl natočen i videoklip a který se objevil v žebříčku Billboard 'Hot Country Songs', přičemž jeho nejlepším umístěním bylo na 45. místo.
Po roční pauze se skupina vrátila na hudební scénu, aby v létě 2006 oslavila dvacáté výročí světovým turné '20 Years Of Rock', na kterém jim předskakovali kolegové Cinderella a Endeverafter. Turné se rychle stalo jedním z nejúspěšnějších turné roku 2006 ve Spojených státech s průměrnou návštěvností kolem 10 000 lidí za večer. Jako doplněk k němu kapela v dubnu téhož roku vydala výroční kompilační album The Best Of Poison: 20 Years Of Rock, které obsahuje také nový singl, coververzi skladby "We're An American Band" od Grand Funk Railroad, kterou produkoval Don Was a ke které vznikl i videoklip. Kompilace debutovala na 17. místě s prodejem 39 721 kusů za první týden, což znamenalo návrat Poison do první dvacítky hitparády poprvé od roku 1993.
1. srpna 2006 vydala společnost Capitol Records remasterované verze prvních tří alb Poison: Look What the Cat Dragged In, Open Up a Say... Ahh! a Flesh and Blood na počest 20. výročí založení skupiny. Všechna tři alba obsahují bonusové skladby.
3. ledna 2007 skupina na své oficiální stránce na MySpace oznámila, že by chtěla, aby jí fanoušci pomohli vybrat oblíbené klasické rockové písně pro nové studiové album, které se chystá natočit. Fanoušci odpověděli návrhy jako "Freebird" od Lynyrd Skynyrd, "The Ballroom Blitz" od Sweet a "You Shook Me All Night Long" od AC/DC spolu s písní "Poison" od Alice Cooper.
Album coververzí, nazvané Poison'd!, vyšlo 5. června 2007 u Capitol Records. V žebříčku Billboard 200 se umístilo na 32. místě a v žebříčku Top Rock Albums na 12. místě, přičemž se ho v prvním týdnu prodalo 21 000 kopií. K prvnímu singlu "What I Like About You" natočila kapela videoklip. Poté se měli Poison vydat na letní turné s kapelami White Lion a Ratt. White Lion ale byli kvůli právním problémům z turné staženi a jejich místo zaujali Vains of Jenna.
Vyprodaný koncert 2. srpna ve Verizon Wireless Amphitheatre v St. Louis ve státě Missouri byl natočen pro koncertní DVD a pro koncertní speciál HDNet s názvem Poison: Live, Raw & Uncut. Ten byl odvysílán 26. října 2007 v rámci Heavy Metal Halloweenu. Kapela se také ten večer objevila v pořadu Sound Off s Mattem Pinfieldem. DVD vyšlo později 15. července 2008. Tento set DVD/CD byl zpočátku exkluzivně k dispozici v obchodech Best Buy a jako bonus obsahuje záběry ze zákulisí a živé audio CD s výběrem z koncertu.
O víkendu 22.-23. března 2008 kapela vystoupila na rockovém festivalu Rock2Wgtn ve Wellingtonu na Novém Zélandu. Na festivalu vystoupili také další legendární rockeři KISS, Ozzy Osbourne, Alice Cooper, Whitesnake a finská hardrocková skupina Lordi. Následoval Sweden Rock Festivalu 2008 a turné se Sebastian Bach a Dokken.
Dne 7. června 2009 vystoupili Poison na 63. ročníku udílení cen Tony, kde společně s herci představení Rock of Ages, v němž je píseň "Nothin‚ But a Good Time" součástí představení, píseň zahrála. Když Michaels odcházel z pódia, zasáhla ho do hlavy klesající kulisa a srazil ho na zem. Utrpěl zlomeninu nosu a roztržený ret, který si vyžádal tři stehy.
V roce 2010 vyšla neautorizovaná biografie s názvem A Shot of Poison, která obsahuje sbírku příběhů z více než dvacetileté spolupráce s kapelou, jež vychází z osobních setkání autora, rockového novináře a zasvěceného člověka z hudebního průmyslu Christophera Longa.
Dne 12. dubna 2010 byl Michaels po intenzivních bolestech žaludku převezen do nemocnice a byla mu provedena akutní operace slepého střeva. 22. dubna 2010 byl Michaels opět převezen do nemocnice, tentokrát s nesnesitelnou bolestí hlavy. Lékaři zjistili, že utrpěl masivní subarachnoidální krvácení. Byl v kritickém stavu, a zatímco některé zprávy naznačovaly, že se jeho stav stabilizoval, jiné později uváděly, že to bylo předčasné. 28. dubna Michaelsovi zástupci oznámili, že je poprvé od hospitalizace při vědomí a mluví, i když pomalu. Na tiskové konferenci 5. května 2010 Dr. Joseph Zabramski uvedl, že Michaels byl propuštěn z nemocnice a že se zcela zotaví.
Ve stejném roce Michaels vydal album Custom Built. Polovina nového alba byla obohacena o dříve vydaný sólový materiál. V úvodním singlu "Nothing to Lose" se objevila popová zpěvačka Miley Cyrus a v týdnu vydání se stala nejčastěji přidávanou písní v rádiích. Deska se dočkala smíšených až negativních recenzí, přesto se v americkém žebříčku Billboard 200 umístila na 14. místě, přičemž obsadila první příčku jak v žebříčku nezávislých alb, tak v žebříčku hardrockových alb. To znamená nejvyšší umístění člena skupiny Poison v americkém žebříčku od alba Flesh & Blood v roce 1990.
Dne 1. března Poison oznámili letní turné 2011 s Mötley Crüe a New York Dolls k výročí jejich kapel. K 25. výročí kapely vyšlo 3. května 2011 také dvojité CD s názvem Double Dose: Ultimate Hits složené výhradně ze skladeb distribuovaných společností Capitol/EMI, které se v kanadském žebříčku umístilo na 17. místě. V roce 2012 vystoupili Poison a Def Leppard na turné Rock of Ages pojmenovaném podle jejich písně z roku 1983 a podle stejnojmenného filmu z roku 2012, kde písně obou kapel hrály hlavní roli.
Po skončení turné Rock of Ages se cesty členů kapely rozešly. Michaels pokračoval v koncertování a se svou sólovou kapelou hrál téměř výhradně singly skupiny Poison. 25. června 2013 vydal album Jammin' with Friends, které obsahovalo znovu nahrané alternativní verze skladeb Poison a Michaelsových sólových skladeb a umístilo se na 80. místě v žebříčku Billboard 200. Rockett v červnu 2014 spoluzaložil skupinu Devil City Angels. V létě 2015 DeVille, Dall a Rockett vystupovali společně bez Michaelse jako koncertní skupina nazvaná The Special Guests. Doprovázel je zpěvák Brandon Gibbs. Na konci roku 2015 byla bubeníkovi Rockettovi diagnostikována rakovina dutiny ústní a společné projekty musely být kvůli nutné léčbě pozastaveny.
V roce 2017 se Poison vydali na společné turné s Def Leppard a speciálním hostem Tesla, které probíhalo celé jaro a léto a shodovalo se s omezeným počtem hlavních koncertů po celých Spojených státech a Kanadě při oslavách nedávného 30letého výročí. turné Nothing But a Good Time Tour s předskokany Cheap Trick a Pop Evil začalo 18. května a skončilo 1. července následujícího roku.
V roce 2019 Michaels oznámil, že napřesrok vyjde jeho autobiografie s názvem Unbroken: My life in Pictures & Stories. Projekt, který se měl původně jmenovat 'Roses & Thorns' měl původně vyjít v roce 2010, ale vydání se neustále odsouvalo, aby zahrnovala více obsahu.V květnu 2020 vyšla deska Bret Michaels: Auto-Scrap-ography Volume 1: My Life in Pictures & Stories jako první část trilogie.
Od 16. června do 9. září 2022 absolvovali Poison turné po Severní Americe jako předskokani skupin Mötley Crüe a Def Leppard s Joan Jett v rámci The Stadium Tour. Turné bylo původně naplánováno na léto 2020, ale bylo odloženo kvůli pandemii COVID-19. Během turné Michaels vyjádřil pochybnosti, zda kapela natočí další album, ale doufal, že napíše a nahraje další píseň, která bude evokovat jejich hity z dob největší slávy.
