| Původ: | Los Angeles, Kalifornie, USA |
| Aktivní roky: | 1985 - současnost |
| Styl: | Hard rock, heavy metal |
| Vydavatelé: | Geffen, UMG, Uzi Suicide, Black Frog |
| Web: | gunsnroses.com |
| Podrobnosti: | Wikipedia - Guns N' Roses |
GUNS N' ROSES je americká hardrocková skupina z Los Angeles v Kalifornii, která vznikla v březnu 1985 spojením místních formací HOLLYWOOD ROSE a L.A. GUNS. Když v roce 1986 podepsali smlouvu s Geffen Records, tvořili 'klasickou sestavu' uskupení zpěvák Axl Rose, sólový kytarista Slash, rytmický kytarista Izzy Stradlin, baskytarista Duff McKagan a bubeník Steven Adler. Současné složení tvoří Rose, Slash, McKagan, kytarista Richard Fortus, bubeník Frank Ferrer a klávesisté Dizzy Reed a Melissa Reeseová.
V prvních letech existence, než vyšla debutová deska Appetite for Destruction, soubor intenzivně koncertoval především v klubech na západním pobřeží. Prvotina se zpočátku neprosadila – odstartovala na 182. místě žebříčku Billboard 200. Až o rok později, po úspěchu videoklipu "Welcome to the Jungle", se vyšplhala na první příčku. Skladby "Welcome to the Jungle" a "Paradise City" se dostaly do první desítky hitparády a "Sweet Child o' Mine" se stal jejich jediným singlem, který dosáhl vrcholu Billboard Hot 100. LP se celosvětově prodalo přibližně 30 milionů kopií, z toho 18 milionů ve Spojených státech, čímž se stalo nejprodávanějším debutem v historii USA a jedenáctou nejprodávanější nahrávkou vůbec. Stylový mix punk rocku, blues rocku a heavy metalu pomohl kapelu odlišit od doznívající éry glam metalu konce 80. let. Zároveň se významně podíleli na oživení rockových power balad.
Jejich následující studiový počin G N' R Lies (1988) kombinoval rané EP Live ?!*@ Like a Suicide (1986) s novými akustickými písněmi. Umístil se na druhém místě žebříčku Billboard 200 a celosvětově se ho prodalo deset milionů kusů (z toho pět milionů v USA). Obsahoval hit "Patience", který se dostal do Top 5, a kontroverzní píseň "One in a Million". V roce 1990 byl kvůli drogové závislosti ze sestavy vyřazen bubeník Steven Adler, jehož nahradil Matt Sorum.
Use Your Illusion I a Use Your Illusion II, nahrané a vydané současně v roce 1991, debutovaly na druhém a prvním místě žebříčku Billboard 200. Dohromady se těchto nahrávek prodalo 35 milionů kopií po celém světě (z toho 14 milionů v USA). Obsahovaly hlavní singl "You Could Be Mine", coververze písní "Live and Let Die" a "Knockin' on Heaven's Door" i trilogii balad ("Don't Cry", "November Rain" a "Estranged"), ke kterým vznikly nákladné a vizuálně výrazné videoklipy. Obě desky podpořilo rozsáhlé světové turné Use Your Illusion Tour (1991 – 1993).
Na počátku turné roku 1991 kapelu nečekaně opustil Stradlin a nahradil ho Gilby Clarke. Album punkových coververzí The Spaghetti Incident? (1993) bylo posledním studiovým počinem, na němž se podíleli Stradlin a Sorum, a zároveň poslední deskou pro Slashe a McKagana před jejich odchodem. Přestože byla nahrávka přijata většinou kladně, stala se nejméně komerčně úspěšným studiovým titulem skupiny. Nebyla doprovázena žádným turné.
Práce na dalším materiálu zkomplikovaly neshody a osobní konflikty mezi Rosem a zbytkem členů. Slash a McKagan odešli, zatímco Clarke a Sorum byli propuštěni. V roce 1998 začali Rose, Reed, kytaristé Paul Tobias a Robin Finck, baskytarista Tommy Stinson, bubeník Josh Freese a multiinstrumentalista Chris Pitman připravovat nové skladby. Později se k projektu připojili také kytaristé Buckethead, Bumblefoot a Fortus a bubeníci Brain a Ferrer. Protože se Roseovi nepodařilo dokončit připravované šesté studiové album Chinese Democracy v plánovaném termínu, vydal Geffen v roce 2004 kompilaci Greatest Hits, která se s 631 týdny v žebříčku Billboard 200 (k červenci 2023) stala osmou nejdéle prodávanou deskou v historii žebříčku.
Očekávané Chinese Democracy nakonec vyšlo v listopadu 2008, přičemž titulní skladba se stala hlavním singlem. S odhadovanými náklady na výrobu ve výši 14 milionů dolarů šlo o nejdražší rockové album v dějinách. Debutovalo na třetím místě žebříčku Billboard 200 a setkalo se s vesměs příznivými recenzemi.
Slash a McKagan se ke skupině vrátili v roce 2016 v rámci kvazi-reunionového turné Not in This Lifetime... Tour, které se stalo jedním z nejvýdělečnějších koncertních šňůr v dějinách – do svého ukončení v roce 2019 přineslo výdělky přesahující 584 milionů dolarů.
V počátcích své existence byli GUNS N' ROSES přirovnáváni ke 'starým' ROLLING STONES kvůli svému hédonismu a rebelství a získali přezdívku 'nejnebezpečnější kapela na světě'. Provázely je četné kontroverze – od pozdních začátků koncertů a výtržností (zejména incident v Riverportu roku 1991), přes sporné texty, Roseovu výbušnou povahu, až po problémy s drogami, alkoholismem a právními spory.
Rose je považován za jednoho z nejvýraznějších rockových zpěváků, Slash za jednoho z nejlepších kytaristů a McKagan za jednoho z nejrespektovanějších baskytaristů. GUNS N' ROSES (Rose, Stradlin, McKagan, Slash, Adler, Sorum a Reed) byli v roce 2012 uvedeni do Rokenrolové síně slávy. Po celém světě prodali přes 100 milionů nahrávek, z toho 45 milionů ve Spojených státech, což z nich činí jednu z nejúspěšnějších kapel všech dob.
V polovině 70. let se v Lafayette, malém městě v Indianě, potkali na Jeffersonově škole Jeffrey Isbell (později známý jako Izzy Stradlin) a Bill Bailey (Axl Rose). Na Stradlina, který projevoval zájem o hudbu již v raném věku, měla největší vliv jeho babička – hrála na bicí ve vlastní jazzové kapele. Mezi jeho oblíbence patřili Bob Dylan, Pink Floyd, Alice Cooper a Led Zeppelin. Izzy přesvědčil rodiče, aby mu pořídili bicí soupravu, a brzy začal hrát se školní kapelou. Byl to právě on, kdo přemluvil Axla, aby se k nim přidal jako zpěvák.
V roce 1979 dokončil Stradlin školu a přestěhoval se do Los Angeles, kde se rychle zapojil do místní scény. Nejprve působil v punkové formaci Naughty Women, poté (stále jako bubeník) přešel ke kapele The Atoms. Když mu byla část bicí soupravy ukradena, prodal její zbytek a přešel na baskytaru. Následně se připojil k heavymetalovému uskupení Shire, kde začal hrát na kytaru a zároveň skládat první vlastní písně. V té době žil v malém bytě v Huntington Beach, kam za ním občas přijížděl i jeho starý přítel z Indiany – Axl. Koncem roku 1982 se Rose přestěhoval do LA natrvalo a brzy nato spolu založili skupinu Hollywood Rose.
Ve stejné době, kdy si Axl s Izzym užívali rebelský středoškolský život v Indianě, snili v Los Angeles – více než 3000 km na západ – o hudební slávě dva další mladíci. Steven Adler, talentovaný bubeník ze střední školy Bancroft High nedaleko Santa Monica Boulevard, a Saul Hudson (později známý jako Slash), který ve dvanácti letech dostal svou první kytaru právě od Stevena. Po získávání zkušeností v různých kapelách se v polovině roku 1984 znovu potkali v Slashově projektu Roadcrew. Když pozorně sledovali konkurenci, zaujalo je jméno skupiny Hollywood Rose. Seznámení s Axlem a Izzym vyústilo v několik společných vystoupení, po nichž se cesty všech opět rozešly. Slash se na čas připojil k Black Sheep, zatímco Izzy krátce působil ve London a poté ve L.A. Guns, kterou vedl kytarista Tracii Guns.
Když L.A. Guns potřebovali nového frontmana, Stradlin doporučil zpěváka Hollywood Rose – Axla Rose. V březnu 1985 pak došlo ke spojení obou formací a vzniklo nové uskupení Guns N' Roses, které tvořili Rose a Stradlin společně se zakladateli L.A. Guns – kytaristou Traciim Gunsem, bubeníkem Robem Gardnerem a baskytaristou Ole Beichem. Guns později v roce 2019 vzpomínal: „Axl se pohádal s naším manažerem a ten ho vyhodil. Všichni jsme ale bydleli spolu, takže to bylo dost divné. Tu samou noc, co dostal padáka, jsme založili Guns N' Roses. Druhý den jsem zavolal Izzymu a řekl mu, že zakládáme novou kapelu, jestli jde do toho. Bylo to tak jednoduché. Žádné drogy v tom nebyly.“
Název skupiny vznikl prostým spojením jmen obou předchozích formací – původně ho chtěli použít jako název vydavatelství. Mezi další (nakonec zamítnuté) návrhy patřily například Heads of Amazon nebo AIDS.
Po prvních dvou zkouškách byl Beich propuštěn a nahrazen novým basákem Duffem McKaganem, který se narodil v Seattlu jako nejmladší z osmi dětí Elmera a Alice Marie McKaganových. K baskytaře ho přivedl jeho bratr Bruce a i když je dodnes jeho hlavním nástrojem, Duff působil v několika kapelách také jako bubeník – včetně legendární pop-punkové skupiny Fastbacks, ke které se přidal v patnácti letech v roce 1980. V devatenácti se přestěhoval do Kalifornie, kde hrál v řadě rockových uskupení po celém Los Angeles, například Ten Minute Warning nebo hardcorové formaci The Fartz. Odpověď na inzerát v místním časopise ho pak přivedla ke kapele Roadcrew, kde se seznámil s kytaristou Slashem a bubeníkem Stevem Adlerem.
První zkouška s McKaganem – velkým fanouškem Sex Pistols a Sida Viciouse, který přinesl do formující se kapely silný punkový náboj – byla nahrána. Tři písně z ní ("Don't Cry", "Think About You" a "Anything Goes") zazněly během prvního rozhlasového rozhovoru, který skupina odvysílala dva dny před svým debutovým koncertem v klubu Troubadour 26. března 1985. V té době plánovalo uskupení vydat EP se zmíněnými skladbami a coververzí "Heartbreak Hotel". Po hádce s Axlem však Tracii Guns odešel, což vydání zmařilo. Na jeho místo nastoupil bývalý člen Hollywood Rose, Slash. Poslední zástupce L.A. Guns v sestavě, bubeník Rob Gardner, brzy odešel také a nahradil ho Steven Adler, rovněž někdejší člen Hollywood Rose.
Klasická sestava se tak ustálila 4. června 1985, kdy se k Guns N' Roses oficiálně připojili Adler a Slash. Po dvou dnech zkoušení následoval 6. června první koncert. O dva dny později se pětice vydala na krátké, zcela neorganizované turné po západním pobřeží – z kalifornského Sacramenta až do McKaganova rodného Seattlu. Kapela cestovala v dodávce, která se spolu s doprovodným vozem porouchala, což je donutilo nechat vybavení napospas a vrátit se zpět do Los Angeles pouze s nástroji, které dokázali unést. Toto tzv. 'Hell Tour' však podle McKagana sehrálo klíčovou roli při formování kapely: „Tento výlet stanovil nové měřítko toho, čeho jsme schopni, co můžeme a co podstoupíme, abychom jako kapela dosáhli svých cílů.“ Po návratu se usadili v domě a zkušebně zvané 'The Hell House'.
Díky stoupajícímu věhlasu na hollywoodské klubové scéně a pravidelnému hraní v podnicích jako The Troubadour nebo The Roxy na sebe Guns N' Roses brzy upoutali pozornost velkých nahrávacích společností. V březnu 1986 podepsali smlouvu s Geffen Records, která jim zajistila zálohu ve výši 75 000 dolarů (v přepočtu cca 208 470 dnešních dolarů). Nabídku od Chrysalis Records, jež byla téměř dvojnásobná, odmítli kvůli tlaku na změnu image a zvuku, zatímco Geffen nabídl úplnou uměleckou svobodu.
V prosinci téhož roku vyšla čtyřskladbová nahrávka Live ?!*@ Like a Suicide, která měla udržet zájem o skupinu během jejího ústupu z koncertní scény a práce ve studiu. EP mělo navíc uklidnit vydavatelství, které pochybovalo, že má kapela dostatečný repertoár pro dlouhohrající desku. Nahrávka obsahovala coververze "Nice Boys" od Rose Tattoo a "Mama Kin" od Aerosmith a dvě vlastní písně: punkově laděnou "Reckless Life" a rockovější "Move to the City". Ačkoliv EP působilo jako živá nahrávka, šlo o studiové demo s dodatečně přidaným hlukem davu. Vyšlo u dceřiné značky Geffenu Uzi Suicide, a to v omezeném nákladu 10 000 kusů pouze na vinylu a kazetě. Skladby byly později znovu vydány jako součást alba G N' R Lies (1988) a objevily se i na deluxe reedici Appetite for Destruction z roku 2018 – tentokrát s plynulým šumem mezi stopami a přidanou pátou písní "Shadow of Your Love".
Pro účely nahrávání debutu byl nejprve najat producent Spencer Proffer, který s kapelou pořídil skladby "Nightrain" a "Sweet Child o' Mine" jako zkoušku spolupráce. Během těchto sezení vzniklo celkem devět skladeb, mimo jiné "Heartbreak Hotel", "Don't Cry", "Welcome to the Jungle" a "Shadow of Your Love". Další demosnímky pořídili s Mannym Charltonem z Nazareth. Jako producenti byli zvažováni také Paul Stanley z Kiss (odmítnut poté, co chtěl zasahovat do Adlerovy bicí soupravy), Robert John 'Mutt' Lange a Tom Werman, ale kvůli finančním limitům padla konečná volba na Mikea Clinka, který měl za sebou nahrávky s Triumph. Skupina s ním nejprve zkusmo nahrála "Shadow of Your Love".
Po několika týdnech zkoušek vstoupila pětice v lednu 1987 do studia Rumbo Recorders, které vlastnil Daryl Dragon, a začala pracovat na debutovém LP. Základní stopy byly nahrány během dvou týdnů, následné úpravy trvaly přibližně měsíc. Adler nahrál bicí za šest dní, zatímco Axl Rose si na vokály dával mnohem více času – trval na tom, že je bude nahrávat po jednotlivých částech.
Debutové album Guns N' Roses, Appetite for Destruction, vyšlo 21. července 1987. Prvním singlem byla píseň "It's So Easy", která vyšla 15. června 1987 pouze ve Velké Británii, kde se dostala na osmdesáté čtvrté místo UK Singles Chart. V USA byla jako první singl z LP vydána v říjnu skladba "Welcome to the Jungle", ke které byl natočen i videoklip.
Rok po vydání ale činil počet prodaných kopií pouze 500 000, protože MTV odmítla videoklipy Guns N' Roses vysílat kvůli původnímu obalu desky od Roberta Williamse. Ten zobrazoval surrealistickou scénu, na níž dýkou ozubené monstrum mstivě útočí na robotického násilníka, což televize považovala za urážlivé. Skupina uvedla, že původní obal byl symbolickým sociálním prohlášením – robot měl představovat průmyslový systém, který znásilňuje a znečišťuje životní prostředí. Upravený přebal navrhl Andy Engell podle tetování, jež si Rose pořídil v předchozím roce. Na kresbě byly lebky všech pěti členů bandu na kříži.
David Geffen, prezident Geffen Records, prosil MTV, aby videoklip odvysílala, a ta nakonec souhlasila, že "Welcome to the Jungle" pustí jednou, ve dvě ráno. Během 24 hodin se však klip stal nejžádanějším. Skladba, která vznikla v Seattlu, byla o Los Angeles, ale samotný videoklip se odehrával v New Yorku. Podle Roseho byl inspirací pro text písně zážitek s bezdomovcem, který se odehrál krátce po příjezdu do města: „Víte, kde jste? Jste v džungli, děti, zemřete!“ Skladba zazněla také ve filmu The Dead Pool (1988) s Clintem Eastwoodem a členové Guns N' Roses si ve snímku zahráli malé role.
Druhým americkým singlem byla "Sweet Child o' Mine" – milostná skladba, kterou Rose napsal jako báseň pro svou tehdejší přítelkyni Erin Everlyovou, dceru Dona Everlyho z Everly Brothers. Díky rostoucímu úspěchu kapely a přitažlivosti písně pro obě pohlaví se "Sweet Child o' Mine" a doprovodný videoklip dostaly do vysílání rádií i MTV. V létě 1988 se staly obrovským hitem a skladba vystoupala až na vrchol amerických hitparád. Slash později poznamenal, že tuhle píseň „nejprve s obrovskou vášní nenáviděl a nakonec se z ní stal náš největší hit, což dokazuje, co umí“. Píseň vyšla v Japonsku jako součást EP Live from the Jungle, které zahrnovalo i živé nahrávky z vystoupení bandu v londýnském klubu The Marquee v červnu 1987. Šlo o první koncerty mimo Spojené státy. Skladba je nejen nejlépe umístěnou písní Guns N' Roses v žebříčku Billboard Hot 100, ale zároveň jedinou, která kdy dosáhla jeho vrcholu.
Po úspěchu skladby "Sweet Child o' Mine" byla píseň "Welcome to the Jungle" znovu vydána jako singl a dosáhla 7. místa v USA.
V době, kdy byla do vysílání nasazena skladba "Paradise City" doprovázená klipem, se dostala na 5. místo v americkém žebříčku a deska Appetite for Destruction se konečně vyšplhala na první příčku Billboard 200. Celosvětově se tohoto studiového počinu prodalo přes 30 milionů kopií (18 milionů ve Spojených státech), čímž se stal nejprodávanějším debutovým albem v historii USA. Zároveň je jedenáctým nejprodávanějším albem všech dob v této zemi.
Guns N' Roses absolvovali na podporu svého debutu rozsáhlé turné Appetite for Destruction Tour, které trvalo 16 měsíců. Kromě vlastních koncertů v Evropě a USA předskakovali v druhé polovině roku 1987 skupinám The Cult, Mötley Crüe a Alice Cooper v Severní Americe. Během šňůry si bubeník Steven Adler při rvačce zlomil ruku a na osm vystoupení ho nahradil Fred Coury z Cinderella. Baskytarista Duff McKagan v květnu 1988 vynechal několik koncertů kvůli svatbě; zaskočil za něj Kid 'Haggis' Chaos z The Cult. Don Henley z Eagles pak seděl za bicími během koncertu AMA v roce 1989, zatímco Adler podstupoval odvykací léčbu.
Skupina pokračovala v turné po Spojených státech, Austrálii a Japonsku a zároveň předskakovala na koncertech Iron Maiden a Aerosmith v Severní Americe. Tim Collins, tehdejší manažer Aerosmith, poznamenal: „Na konci turné byli Guns N' Roses obrovští. V podstatě explodovali. Všichni jsme byli naštvaní, když se objevil časopis Rolling Stone, aby udělal článek o Aerosmith, ale na obálce časopisu skončili Guns N' Roses. Najednou byli předskokani větší než my.“
Druhé album skupiny, G N' R Lies, vyšlo v listopadu 1988. Obsahovalo čtyři skladby z EP Live ?!*@ Like a Suicide z roku 1986 a čtyři nové akustické písně. Jediným singlem z tohoto počinu byla balada "Patience", která se v americkém žebříčku vyšplhala až na čtvrté místo. Obal desky, stylizovaný jako bulvární noviny, byl později upraven – odstraněny byly kontroverzní titulky 'Bití manželek je tu už 10 000 let' a 'Dámy, vítejte v temném středověku'. Původní vydání LP rovněž obsahovalo necenzurovaný obrázek nahé modelky na vnitřní straně obalu.
Největší pozdvižení však vzbudila skladba "One in a Million", která vyvolala obvinění z rasismu, homofobie a xenofobie. Text písně obsahuje mimo jiné pasáže: „Policie a negři, tak je to správně, jděte mi z cesty, nepotřebuju si dneska kupovat žádný vaše zlatý řetězy“ a „Imigranti a buzeranti, ti mě nezajímají, přišli do naší země a myslí si, že si budou dělat, co chtějí, třeba založit nějakej mini Írán nebo šířit nějakou zasranou nemoc“. Rose se hájil tím, že výraz 'negr' nemá nutně rasový podtext a že ho použil jako synonymum pro problémového člověka. Poukázal i na podobné použití u rapové formace N.W.A. nebo v Lennonově písni "Woman Is the Nigger of the World". Později však přiznal, že výraz použil záměrně jako urážku vůči černochům, kteří se ho údajně pokusili okrást, a také proto, že se jedná o tabuizovaný termín. Obvinění z homofobie vysvětloval svým 'proheterosexuálním' postojem a negativními zkušenostmi s homosexuály.
Počet skandálů okolo Guns N' Roses narůstal. V listopadu 1987 napadl Rose během koncertu v Atlantě několik členů ochranky a následně byl zadržen policií. Skupina odehrála zbytek vystoupení s bedňákem na hlavním vokálu. V srpnu 1988 hrozily nepokoje během dvou newyorských koncertů a tragédie postihla i festival Monsters of Rock v Donington Parku, kde byli během setu kapely ušlapáni dva fanoušci v davu.
Během prvního ze čtyř říjnových koncertů v roce 1989, kdy formace předskakovala Rolling Stones v losangeleském Coliseu, Rose veřejně prohlásil, že pokud někteří členové nepřestanou 'tančit s panem Brownstonem' – narážka na závislost zpodobněnou ve skladbě "Mr. Brownstone" – budou to poslední vystoupení Guns N' Roses. „Bylo to vážné,“ komentoval situaci zpěvák. „Nehodlám se podílet na tom, jak se navzájem zabíjejí. Všichni na mě byli naštvaní, ale pak za mnou přišla Slashova máma a podala mi ruku, stejně jako jeho bratři.“ Právě podobné události přispěly k tomu, že si skupina vysloužila přezdívku 'nejnebezpečnější kapela na světě'.
V roce 1990 se Guns N' Roses vrátili do studia. Adler byl nakrátko propuštěn kvůli své závislosti na kokainu a heroinu, poté, co nebyl schopen nahrát píseň "Civil War", ale byl znovu přijat, když podepsal smlouvu, v níž se zavázal, že přestane brát drogy. Adler tehdy tvrdil, že je nemocný z užívání opiátových blokátorů, které mu mají pomoci se závislostmi. Později podal na kapelu žalobu. V roce 2005 vzpomínal: „Doug Goldstein si mě zavolal do kanceláře asi o dva týdny později. Chtěl, abych podepsal nějaké smlouvy. Řekl mi, že pokaždé, když budu brát heroin, mi kapela napaří pokutu 2000 dolarů. Byla tam celá hromada papírů, všude barevné sponky na podpisy. V těch smlouvách vlastně stálo, že mi kapela zaplatí dva tisíce dolarů za to, že odejdu. Sebrali mi honoráře, všechny mé autorské zásluhy. Už mě neměli rádi a chtěli, abych odešel. Proto jsem podal žalobu - abych všechny ty věci dostal zpátky.“
Jako náhrada byli původně zvažováni Martin Chambers z Pretenders a Adam Maples ze Sea Hags, a než se situace vyřešila, vypomáhal ve studiu na bicí Jussi Tegelman z finské kapely Havana Black. Nakonec pozici obsadil bubeník Matt Sorum, který krátce hrál s The Cult. Slash Sorumovi připisuje zásluhu na tom, že se kapela v té době nerozpadla.
Na poznámku jednoho z tazatelů, že výměna Adlera za Soruma změnila Guns N' Roses z rock'n'rollové kapely na heavy metalovou, Stradlin poznamenal: „Jo, je to velký hudební rozdíl. Poprvé jsem si uvědomil, co Steve pro kapelu udělal, když si v Michiganu zlomil ruku... Tak jsme na houstonský koncert pozvali Freda Couryho z Cinderella. Fred hrál technicky dobře a stabilně, ale písničky zněly prostě hrozně. Byly napsané pro Steva a jeho smysl pro swing byl tím tlakem a tahem, který dával písničkám atmosféru. Když to zmizelo, bylo to prostě... neuvěřitelné, divné. Nic nefungovalo.“ Několik měsíců předtím se šestým do party stal klávesista Dizzy Reed, který se připojil jako stálý člen.
Změny pokračovaly. V květnu 1991 Guns N' Roses propustili svého manažera Alana Nivena a nahradili ho Dougem Goldsteinem. Podle článku na obálce časopisu Rolling Stone z roku 1991 si Rose vynutil Nivenovo propuštění proti vůli některých svých spoluhráčů tím, že odmítl dokončit desky, dokud nebude nahrazen.
Nové nahrávky kapela vydala 17. září 1991 jako dvě alba Use Your Illusion I a Use Your Illusion II, a tato taktika se vyplatila, když alba debutovala na 2., respektive 1. místě v žebříčku Billboardu, čímž se Guns N' Roses stali jedinou kapelou, které se to podařilo, až do hiphopera Nellyho v roce 2004, a první kapelou, která měla dvě alba na prvním místě od Jima Croce v roce 1974. Alb se v prvním týdnu prodalo 770 000 kusů (Use Your Illusion II) a 685 000 kusů (Use Your Illusion I), a v žebříčku strávila 108 týdnů. Celosvětově se jich prodalo dohromady 35 milionů kopií, z toho 14 milionů ve Spojených státech.
Guns N' Roses doprovodili nová alba mnoha videoklipy, včetně "Don't Cry", "November Rain" a "Estranged", jedněmi z nejdražších videoklipů, které kdy byly natočeny. Balada "November Rain" se dostala na třetí místo v USA a stala se nejžádanějším videoklipem na MTV, který nakonec v roce 1992 získal cenu MTV Video Music Award za nejlepší filmové zpracování. S délkou 8:57 se v té době stala také nejdelší písní v historii amerického žebříčku, která se dostala do první desítky. Během předávání cen kapela píseň předvedla za klavírního doprovodu Eltona Johna.
Ještě před vydáním alb se kapela vydala na 28 měsíců trvající Use Your Illusion Tour. To se proslavilo jak svým finančním úspěchem, tak mnoha kontroverzními incidenty, ke kterým na koncertech došlo. Turné zahrnovalo 192 koncertů ve 27 zemích, přičemž koncerty navštívilo více než sedm milionů lidí. Je považováno za nejdelší turné v rockové historii. Jeho program zahrnoval kytarové sólo Slashe na motivy Kmotra, klavírní coververzi skladby "It's Alright" od Black Sabbath a prodloužený jam na klasickým rockem inspirovanou skladbu "Move to the City", kde skupina předvedla soubor hudebníků sestavený pro toto turné.
2. července 1991 v Riverport Amphitheater v Maryland Heights ve státě Missouri Rose zjistil, že jeden z fanoušků natáčí jeho vystoupení kamerou. Poté, co požádal ochranku, aby mu kameru odebrala, skočil do publika, dostal se s fanouškem do ostrého střetu a napadl ho. Poté, co ho členové štábu vytáhli z publika, Rose prohlásil: „No, díky té trapné ochrance jdu domů!“, hodil mikrofon na zem a odběhl z pódia. Rozzuřený dav se vzbouřil a zranil desítky lidí. Záběry zachytil Robert John, který turné dokumentoval. Policii se podařilo Rose zatknout až téměř o rok později, protože kapela odjela do zámoří pokračovat v turné. Proti Roseovi byla vznesena obvinění, ale soudce rozhodl, že výtržnosti přímo nepodněcoval. Na svou obhajobu Rose uvedl, že ochranka Guns N' Roses čtyřikrát požádala ochranku místa konání koncertu o odstranění kamery, že tyto žádosti byly ignorovány, že ostatní členové kapely hlásili, že byli zasaženi lahvemi vyhozenými z publika, a že ochranka odmítla prosadit omezení konzumace alkoholu. Rose byl nakonec shledán vinným z poškození majetku a napadení a byla mu uložena pokuta 50 000 dolarů a dvouletá podmínka.
7. listopadu 1991 (poté, co se během koncertu v Německu málem opakoval incident ze St. Louis) kapelu náhle opustil kytarista Izzy Stradlin. Jako důvod svého odchodu uvedl kombinaci Roseova osobního chování, špatného vedení souboru a problémů v komunikaci se Slashem, Sorumem a McKaganem kvůli jeho nově nabyté střízlivosti a jejich pokračujícím závislostem. Stradlin to později komentoval slovy: „Jakmile jsem přestal brát drogy, nemohl jsem si pomoct, abych se nerozhlédl kolem sebe a nezeptal se sám sebe: 'Je tohle všechno?' Byl jsem z toho prostě unavený, potřeboval jsem vypadnout.“
Skupina měla tři týdny na to, aby našla náhradu, nebo zrušila několik koncertů. Uvažovalo se o Daveu Navarrovi z Jane's Addiction, ale podle Slashe to nezvládl. Stradlina nakonec nahradil losangeleský kytarista Gilby Clarke, kterému Slash přičítá zásluhu na záchraně formace. V roce 1993 si Clarke během turné zlomil ruku při nehodě na motorce a na několik týdnů ho zastoupil Stradlin.
V roce 1992 soubor vystoupil se třemi skladbami na koncertu k poctě Freddiemu Mercurymu. Kvůli kontroverzní písni "One in a Million" požadovala aktivistická skupina ACT UP, aby byla skupina vyřazena z programu, vyzvala ostatní umělce, aby se Guns N' Roses vyhýbali, a apelovala na publikum, aby kapelu vypískalo. Členové Queen však aktivisty odmítli. Slash později se zbývajícími členy Queen a zpěvákem Def Leppard Joem Elliottem zahrál skladbu "Tie Your Mother Down", zatímco Rose vystoupil s "We Will Rock You" a zazpíval duet s Eltonem Johnem "Bohemian Rhapsody". V jejich samostatném setu zazněly "Paradise City" a "Knockin' on Heaven's Door". Po návratu do USA na druhou část turné Use Your Illusion si Rose přál jako předskokana grungeovou kapelu Nirvana, ale Kurt Cobain nabídku odmítl.
Koncem téhož roku se Guns N' Roses vydali na turné s Metallica, kterou podpořily formace Faith No More, Motörhead a Body Count. Během koncertu v srpnu 1992 na olympijském stadionu v Montrealu utrpěl James Hetfield po poruše pyrotechniky popáleniny druhého stupně na rukou a obličeji. Metallica musela zkrátit vystoupení, ale přislíbila návrat. Po dlouhém zpoždění, během něhož bylo publikum stále neklidnější, nastoupili na pódium Guns N' Roses. Kvůli zkrácenému času mezi sety se nepodařilo správně naladit pódiové monitory a členové se neslyšeli. Rose navíc uvedl, že ho bolí v krku, což vedlo k předčasnému ukončení setu. Zrušení koncertu vyvolalo výtržnosti, při nichž bylo zraněno deset fanoušků a tři policisté. Policie zatkla nejméně deset osob.
Turné Use Your Illusion skončilo po 28 měsících, 17. července 1993, v argentinském Buenos Aires. Kapela během něj odehrála 194 koncertů ve 27 zemích a lámala rekordy v návštěvnosti. Tento koncert byl posledním vystoupením Soruma a Clarka v sestavě a posledním vystoupením Slashe až do roku 2016.
Původně skupina plánovala pro rok 1992 nebo 1993 EP s coververzemi, ale nakonec se rozhodla natočit plnohodnotné album. Jejich pátý studiový počin The Spaghetti Incident?, kolekce punkových a glamrockových předělávek, vyšel 23. listopadu 1993. Obsahuje skladby původně nahrané interprety jako U.K. Subs, The Damned, New York Dolls, Stooges, Dead Boys, Misfits, Johnny Thunders, The Professionals, FEAR, ale také T.Rex, Soundgarden a The Skyliners. Na hlavním singlu "Ain't It Fun" hostoval zpěvák Hanoi Rocks Michael Monroe. Deska debutovala na čtvrté příčce žebříčku Billboard a během prvního týdne se jí prodalo 190 000 kusů.
Mnohé z písní byly nahrány během stejných sezení jako alba Illusions, ale Stradlinovy kytarové party údajně kompletně přehrál Gilby Clarke. Slash nahrávání popsal jako 'spontánní a nelakované', které mělo zmírnit tlak z práce na deskách Illusions. Výběrem skladeb chtělo uskupení upozornit na své oblíbené kapely a podpořit je honoráři. Zvažovalo také název Pension Fund.
Deska obsahuje skrytou píseň, coververzi "Look at Your Game, Girl" od vůdce nechvalně proslulé sekty Charlese Mansona. Skladba byla utajena a vynechána z předběžných verzí zaslaných recenzentům. Její zařazení vyvolalo pobouření — reagovaly na něj orgány činné v trestním řízení i organizace na ochranu práv obětí. Rose k tomu řekl: „Chtěli jsme ji bagatelizovat. Charlesi Mansonovi na albu nepřipisujeme žádné zásluhy.“ Slash uvedl, že šlo o projev naivního a nevinného černého humoru. Prezident vydavatelství David Geffen dodal: „Kdyby si Rose uvědomil, jak urážlivé to pro lidi bude, nikdy by tuto píseň nenahrál.“ Rose následně oznámil, že veškeré honoráře z této skladby věnuje neziskové organizaci na ochranu životního prostředí. Kapela se chystala skladbu odstranit, než zjistila, že honoráře připadají synovi jedné z Mansonových obětí. Geffen Records pak oznámili, že jejich podíl z výnosu poputuje Úřadu pro oběti trestných činů Doris Tateové.
Guns N' Roses na podporu The Spaghetti Incident? nevyjeli na turné, což se možná podepsalo na prodejích. Ačkoli se deska setkala s příznivou kritikou, stala se jejich nejméně prodávaným studiovým albem — do roku 2018 se prodal jeden milion kopií.
V letech 1994 až 1996 skupina nahrávala nový materiál jenom sporadicky. Podle Matta Soruma v roce 1996 vzniklo sedm skladeb, dalších sedm bylo ve fázi psaní a na jaře 1997 se počítalo s vydáním desky s 10 nebo 12 písněmi. V květnu 1994 Gilby Clarke uvedl, že práce na dalším studiovém počinu skončily, přičemž Rose vysvětlil, že písně byly vyřazeny kvůli nedostatku spolupráce mezi členy souboru: „Stále jsme potřebovali spolupráci celé kapely, abychom napsali ty nejlepší písně. Protože k ničemu takovému nedošlo, je to důvod, proč byl tento materiál sešrotován.“ McKagan popsal tehdejší tvorbu jako sestavenou z rychlých rockových skladeb bez balad. Sorum navíc uvedl, že It's Five O'Clock Somewhere, debutová deska Slashovy formace Slash's Snakepit, mohla být albem Guns N' Roses, ale Axl ji nepovažoval za dostatečně kvalitní.
V roce 1994 se všichni tehdejší členové spolupodíleli na debutu Gilbyho Clarkea Pawnshop Guitars a v prosinci Guns N' Roses vydali coververzi písně "Sympathy for the Devil" od Rolling Stones. Nahrávka zazněla ve filmech Interview s upírem a Fallen a vyšla jako singl. Jde o poslední píseň, na níž hrají Slash, McKagan a Sorum. V této skladbě se objevil i Roseův kamarád z dětství a bývalý člen Hollywood Rose Paul 'Huge' Tobias na rytmickou kytaru.
Tobiasova přítomnost v sestavě však způsobovala třenice. Slash s ním měl osobní i tvůrčí spory a v září 1996 dal ostatním na výběr – buď odejde Tobias, nebo on.
Duff později vzpomínal: „Hudba se ubírala směrem, který byl vůči jeho příteli [Hugeovi] naprosto shovívavý... A dalším faktorem je ten chlapík, kterého Axl přivedl a řekl nám: »Tohle je náš nový kytarista«... Nebyla tam žádná demokracie. A tehdy si Slash začal říkat: »Seru na to. To je teď jeho kapela nebo co?«... Bylo to směšné. Chodil jsem tam na zkoušku v deset a Axl se objevil ve čtyři nebo v pět ráno. Takové věci se děly několik let.“
Clarkova smlouva nebyla obnovena a v roce 1995 už ve skupině nepůsobil. Slash později ve své knize uvedl, že Rose Gilbyho vyhodil bez jakékoli konzultace a označil ho za námezdního dělníka. Clarke se nezúčastnil ani nahrávání skladby "Sympathy for the Devil". Později zmínil, že mu Axl před závěrečným koncertem turné Use Your Illusion řekl, ať si užije poslední vystoupení. S Clarkeem se později soudili kvůli použití jeho podobizny v Guns N' Roses Pinballu.
V srpnu 1995 Rose právně opustil skupinu a založil novou firmu pod jejím jménem. V roce 1997 odkoupil veškerá práva na název Guns N' Roses. Tvrdil, že tento krok učinil proto, aby kapelu zachránil, nikoliv si ji přivlastnil. Slash ale prohlásil, že on i ostatní byli k podpisu donuceni: „Axl jednoho večera během turné Use Your Illusion v roce 1992 odmítl jít na pódium, pokud kapela nepodepíše práva na název skupiny. Bohužel jsme to podepsali. Nemyslel jsem si, že by jinak šel na pódium.“ Rose to odmítl s tím, že jde o výmysl a blud bez jakéhokoliv základu.
V roce 1996 se Rose, Slash, McKagan a bývalý člen Izzy Stradlin podíleli na debutové desce Anxious Disease skupiny The Outpatience. Šlo o poslední materiál, na němž čtyři klasické postavy Guns N' Roses spolupracovaly.
V lednu 1997 nahradil Slashe na turné kytarista Nine Inch Nails Robin Finck, který v srpnu téhož roku podepsal dvouletou smlouvu a stal se oficiálním členem. Fincka původně doporučil Sorum jako potenciálního druhého kytaristu k Slashovi. Po Slashově odchodu v dubnu 1997 následoval i samotný Sorum, který byl vyhozen Rosem po hádce ohledně Tobiasova působení ve skupině. Později Sorum prohlásil, že Tobias byl 'Yoko Ono z Guns N' Roses'.
Rose poté vyzkoušel několik hudebníků, včetně multiinstrumentalisty Chrise Vrennyho, kytaristy Zakka Wyldea a bubeníků Davea Abbruzzese, Michaela Blanda, Joeyho Castilla a Kellii Scotta z Failure. Podle Rolling Stone z dubna 1997 tvořili tehdejší sestavu Guns N' Roses: Rose, McKagan, Tobias, Finck a Vrenna.
McKagan jako poslední člen klasické éry odešel v srpnu 1997. V autobiografii vysvětlil, že se stal otcem a: „Guns už tři roky – od roku 1994 do roku 1997 – platili nájem za studia a stále neměli jedinou písničku. Celý provoz byl tak nevyzpytatelný, že se nezdál být v souladu s mými nadějemi na rodičovství, na stabilitu.“
Soruma nakonec nahradil bubeník Josh Freese, který se připojil v létě 1997. Na jeho doporučení byl v roce 1998 přizván i bývalý baskytarista Replacements Tommy Stinson. Do konce roku 1998 vznikla nová sestava Guns N' Roses: Rose jako zpěvák, Stinson na basu, Freese na bicí, Finck na sólovou kytaru, Tobias na rytmickou kytaru, Reed na klávesy a Chris Pitman jako multiinstrumentalista.
V roce 1998 vydalo vydavatelství Geffen upravenou verzi alb Illusion sloučenou na jednom disku pod názvem Use Your Illusion a v listopadu 1999 pak kompilaci živých nahrávek Live Era '87–'93, obsahující vystoupení z koncertů k deskám Appetite for Destruction a Use Your Illusion.
Na novém albu Guns N' Roses se údajně pracovalo již od roku 1994, přičemž Rose zůstal jediným původním členem sestavy. Na přelomu dekády s ním spolupracovala řada producentů – Youth, Moby, Mike Clink, Eric Caudieux a Sean Beaven – kteří do tvorby přinesli nové elektronické a industriální prvky.
Magazín Rolling Stone uvedl, že vydavatelství plánovalo vydání nahrávky na konec roku 1999. Do srpna téhož roku skupina údajně nahrála přes 30 skladeb pro desku s pracovním názvem 2000 Intentions. V listopadu 1999 Axl Rose během rozhovoru s Kurtem Loderem pro MTV prohlásil, že s novou sestavou znovu nahrál Appetite for Destruction – s výjimkou dvou skladeb, které nahradil písněmi "Patience" a "You Could Be Mine". Zároveň oznámil název připravovaného počinu – Chinese Democracy. Vysvětlil ho slovy: „V Číně existuje mnoho demokratických hnutí, o kterých se hodně mluví, a je to něco, co je dobré sledovat. Mohlo by to být také jen ironické prohlášení. Nevím, prostě se mi to líbí. (Album má) spoustu různých zvuků. Je tam pár heavy songů, je tam spousta agresivních písní, ale všechny jsou v různých stylech a různých zvucích. Je to opravdu tavicí kotlík.“
Manažer Guns N' Roses Doug Goldstein tehdy uvedl, že kapela téměř dokončila nahrávání a že nahrávka by mohla vyjít během roku 2000. Ještě v listopadu se objevil nový singl – industriálně znějící "Oh My God", zařazený na soundtrack k filmu End of Days (Konec dní). Ve skladbě hostovali Dave Navarro a Gary Sunshine, Roseův osobní kytarový lektor. Rose později prohlásil, že bývalí členové Duff McKagan a Matt Sorum v písni neviděli potenciál a odmítli ji nahrát nebo zahrát. V roce 2003 došlo k úpravám písně o nové kytarové party.
V srpnu 1999 kapelu opustil kytarista Robin Finck, aby se opět připojil k Nine Inch Nails. V březnu 2000 ho nahradil avantgardní kytarista Brian Carroll, známý pod přezdívkou Buckethead. Ve stejném období odešel bubeník Josh Freese, jehož nahradil Bryan Mantia (alias Brain), bývalý člen Primus. Koncem roku 2000 se Finck ke kapele vrátil. Když se v polovině téhož roku dokončení alba blížilo, producent Roy Thomas Baker přesvědčil Rose, aby materiál nahrál znovu – což vedlo k dalším zpožděním.
V rozhovoru pro Rolling Stone v únoru 2000 Rose novinářům přehrál několik skladeb z chystané desky: "Chinese Democracy", "Catcher in the Rye", "I.R.S.", "The Blues", "There Was a Time" a "Oklahoma". Zmínil, že zdržení vydání bylo způsobeno mimo jiné jeho snahou vzdělat se v nových technologiích, které formovaly současný rock. Rolling Stone tehdy charakterizoval nahrávku jako »Physical Graffiti od Led Zeppelin zremixované Beckem a Trentem Reznorem«.
Osm let po posledním koncertu se Guns N' Roses v lednu 2001 opět objevili na veřejnosti – nejprve v Las Vegas a poté na festivalu Rock in Rio v Riu de Janeiru. Skupina zde odehrála jak staré skladby, tak písně z dosud nevydané desky Chinese Democracy. Na Rock in Rio Rose reagoval na spekulace kolem bývalých členů následovně: „Vím, že mnozí z vás jsou zklamaní, že někteří z lidí, které jste poznali a měli rádi, tu dnes nemohli být s námi. Bez ohledu na to, co jste slyšeli nebo četli, lidé se velmi snažili (myšleno moji bývalí přátelé) udělat vše pro to, abych tu dnes nemohl být. Jsem stejně zraněný a zklamaný jako vy, že jsme na rozdíl od Oasis nedokázali najít způsob, jak spolu všichni vyjít.“
Na konci roku 2001 sehrála skupina dva koncerty v Las Vegas. Bývalý kytarista Slash tvrdil, že se pokusil dostat dovnitř, ale byl ochrankou u vstupu odmítnut. V následujícím roce kvůli neshodám a únavě z turné odešel rytmický kytarista Paul Tobias, jehož nahradil Richard Fortus, dříve působící v The Psychedelic Furs a Love Spit Love.
V srpnu 2002 band odehrál několik festivalových vystoupení v Asii a Evropě, například na Pukkelpopu, Summer Sonic Festivalu a The Carling Weekendu. Na předávání cen MTV Video Music Awards 2002 Guns N' Roses překvapivě zakončili večer vystoupením, v němž zahráli "Welcome to the Jungle", "Madagascar" a "Paradise City".
V listopadu 2002 zahájili první severoamerické turné od roku 1993, avšak hned první koncert ve Vancouveru byl zrušen – Axl se nedostavil kvůli údajným mechanickým potížím letadla z Los Angeles. Následovaly výtržnosti. Turné mělo smíšený ohlas: některé koncerty byly vyprodané během minut, jinde byl zájem slabý. Po dalších nepokojích ve Filadelfii, kde se kapela opět neobjevila, promotér Clear Channel zrušil celý zbytek šňůry.
V září 2003 odvysílal Eddie Trunk ve svém pořadu dosud neslyšenou skladbu "I.R.S.", kterou mu poskytl baseballista Mike Piazza. Po odhalení úniku skladby získal management soudní příkaz k zastavení vysílání na všech stanicích, které měly její kopii. Dva měsíce předtím přehrál Rose několik nových skladeb v lasvegaském striptýzovém klubu, aby otestoval reakci publika.
Čas běžel a album stále nevycházelo. V únoru 2004 Geffen prohlásil: „Vzhledem k tomu, že všechny rozpočtované a schválené náklady na nahrávání byly překročeny o miliony dolarů, je financování a dokončení desky povinností pana Rose, nikoli Geffenu.“ V březnu pak vydavatel stáhl financování Chinese Democracy. Přibližně v té době manažer skupiny Merck Mercuriadis prohlásil, že nahrávka je velmi blízko dokončení. Podle zprávy deníku The New York Times z roku 2005 Rose údajně do té doby utratil ve studiu 13 milionů dolarů (20 280 797 USD v současnosti). Mercuriadis však tvrzení o rozpočtu, které uvedl The New York Times, odmítl. Projekt byl přesto často označován za nejdražší studiový počin, jaký kdy vznikl.
V březnu 2004, když se Roseovi za více než deset let nepodařilo vydat nový materiál, vydal Geffen kompilaci Guns N' Roses' Greatest Hits. Slash a McKagan se tentokrát připojili k Roseovi a zažalovali vydavatelství, aby zastavilo vydání výběrovky, která byla sestavena bez autorizace současných nebo bývalých členů formace. Žaloba byla zamítnuta a kolekce se stala v USA trojnásobně platinovou a nakonec třetím nejdéle prodávaným výběrovým albem v éře Nielsen SoundScan. McKagan a Slash se také připojili k Roseovi v neúspěšné snaze zabránit vydání nahrávky The Roots of Guns N' Roses.
V únoru 2006 unikly na internet prostřednictvím fanouškovské stránky demosnímky písní "Better", "Catcher in the Rye", "I.R.S." a "There Was a Time". Management skupiny požádal, aby byly z fór a webových stránek odstraněny všechny odkazy na MP3 soubory a texty skladeb. Přesto rozhlasové stanice začaly "I.R.S." zařazovat do playlistů a píseň se v posledním únorovém týdnu dostala na 49. místo v žebříčku Radio & Records Active Rock National Airplay. V srpnu 2006 pak Slash a McKagan zažalovali Rose kvůli problémům s vydavatelskými a autorskými právy, které podle Roseova právníka vznikly administrativní chybou při změně vydavatele.
Na doporučení kytarového virtuosa Joea Satrianiho se v roce 2006 ke Guns N' Roses připojil kytarista Ron 'Bumblefoot' Thal, který nahradil Bucketheada. Thal s formací debutoval 12. května 2006 v Hammerstein Ballroom v New Yorku, což byl první koncert skupiny po více než třech letech.
V září 2006 se uskutečnilo pět zahřívacích vystoupení před severoamerickým turné a samotné turné oficiálně začalo 24. října v Miami. Bubeník Frank Ferrer nahradil Braina, který si vzal dovolenou, aby mohl být se svou ženou a novorozeným dítětem.
V listopadu 2006 byly zrušeny koncerty v Portlandu ve státě Maine, přičemž uskupení tvrdilo, že důvodem zrušení byla omezení, která nařídili místní hasiči. O měsíc později pak Rose vydal otevřený dopis fanouškům, ve kterém oznámil, že Merck Mercuriadis byl propuštěn z funkce manažera kapely a prozradil, že poslední čtyři termíny severoamerického turné budou vyškrtnuty, aby mohli hudebníci pracovat na postprodukci Chinese Democracy. Poprvé od oznámení projektu také stanovil předběžné datum jeho vydání (6. března 2007). 23. února 2007 cestovní manažer Del James oznámil, že nahrávání bylo dokončeno a skupina se přesunula k jeho mixáži. Ukázalo se však, že termín 6. března nebude možné dodržet, a opět neexistovalo naplánované datum vydání. V únoru 2007 unikla na internet 'finální' verze "Better", která se setkala s pozitivními recenzemi, a 4. května 2007 následovaly další tři písně z nové kolekce (všechny byly předtím hrány naživo).
V červnu Guns N' Roses zahájili v Mexiku část světového turné Chinese Democracy World Tour 2007, po kterém následovaly koncerty v Austrálii a Japonsku. Poprvé od turné Use Your Illusion Tour na něm zazněly i skladby "Nice Boys" a "Don't Cry". Šňůra skončila v den dvacátého výročí vydání Appetite for Destruction v Ósace. Během koncertní série tvořili sestavu Axl Rose, Robin Finck, Ron Thal a Richard Fortus na kytary, Tommy Stinson na baskytaru, Dizzy Reed a Chris Pitman na klávesy a Frank Ferrer na bicí.
V prosinci 2007 Eddie Trunk oznámil, že nahrávka je hotová a předaná Geffen Records, ale zpožděná kvůli problémům s vydavatelstvím. Následující měsíc se objevily zprávy, že důvodem zpoždění jsou neshody mezi Geffenem a Rosem ohledně marketingu. V únoru 2008 manažerka Rose, Beta Lebeis, vyvrátila Trunkovu domněnku a uvedla, že skupina jedná s vydavatelem a album je dokončeno již od Vánoc 2007.
22. října 2008, po měsících spekulací, vydaly management Guns N' Roses, Best Buy a Interscope Geffen A&M Records společnou tiskovou zprávu, v níž potvrdily, že očekávané vydání Chinese Democracy v USA bylo naplánováno na 23. listopadu 2008 jako exkluzivní titul Best Buy. Několik dní před oficiálním vydáním skupina streamovala celé album na své stránce Myspace. Kolekce byla přehrána více než třímilionkrát, čímž překonala rekord Myspace v počtu streamování desky vůbec.
Chinese Democracy, šestý studiový počin skupiny a první od The Spaghetti Incident? z roku 1993, vyšel 22. listopadu 2008 v Evropě a Austrálii, 23. listopadu v Severní Americe a 24. listopadu ve Spojeném království. Debutoval na 3. místě v žebříčku Billboard 200, ale nepřekonal očekávání hudebního průmyslu. Rozporuplné přijetí vedlo k tomu, že byl titul v několika publikacích zařazen mezi nejhorší i nejlepší alba roku.
6. února 2009 poskytl Rose svůj první rozhovor po devíti letech, když se sešel s Jonathanem Cohenem z Billboardu. Mimo jiné řekl, že neexistuje žádná šance, že by někdy souhlasil s reunionem se Slashem: „Je jasné, že jeden z nás dvou zemře dřív, než dojde k reunionu, a ať už to kdokoli vnímá jakkoli smutně, ošklivě nebo nešťastně, je to tak, jak to je. Ta rozhodnutí byla učiněna už dávno a rok co rok je opakoval jeden člověk.“ Rose nicméně prohlásil, že je otevřený další spolupráci se Stradlinem a McKaganem. V březnu 2009 formace oznámila, že novým kytaristou bude DJ Ashba, který nahradil odcházejícího Robina Fincka, jenž se vrátil k Nine Inch Nails.
V červnu 2009 bylo oznámeno, že manažer Irving Azoff byl vyhozen, pak znovu najat a opět vyhozen. O rok později Azoffova společnost Front Line Management zažalovala Rose, že porušil ústní dohodu o vyplacení 15 % výdělku, tedy téměř 2 milionů dolarů, z lukrativního koncertního turné, a požadovala 1,87 milionu dolarů za nevyplacené honoráře. Rose podal na Azoffa protižalobu v hodnotě 5 milionů dolarů s tím, že Azoff sabotoval prodej comebackového studiového počinu Chinese Democracy, snažil se Rose donutit ke znovuspojení s odcizenými spoluhráči, nepropagoval LP a podal žalobu na provize, které mu nepříslušely. Spor byl urovnán v roce 2011.
V roce 2010 vystoupili Guns N' Roses v pátek večer na festivalu v Readingu a o dva dny později uzavřeli festival v Leedsu. Na pódium přišli s téměř hodinovým zpožděním a kvůli zákazu vycházení, který vydala rada Readingu, jejich set skončil o půlnoci. Rose směřoval frustraci fanoušků na pořadatele a odvolával se na přísná omezení. Další pozdní příchody způsobovaly problémy; během koncertu 1. září 2010 v Dublinu přišla sestava na pódium opět s více než hodinovým zpožděním. Rose přerušil show uprostřed druhé písně "Welcome to the Jungle", když někdo hodil na pódium lahev. Po vhození další kapela odešla během čtvrté skladby a vrátila se zhruba za hodinu, aby koncert dokončila.
Bývalý baskytarista Duff McKagan se ke skupině připojil na pódiu poprvé od 14. října 2010 v O2 Areně v Londýně a odehrál s ní čtyři skladby (později si s nimi zahrál i na dvou vystoupeních v Seattlu v prosinci 2011 a jeho kapela Loaded jim tehdy dělala předskokana).
Na Rock in Rio 4, 2. října 2011, hráli Guns N' Roses za silného deště a poprvé od roku 1993 zazněla skladba "Estranged". Kytarista Bumblefoot uvedl, že to byl nejhorší koncert, jakého se kdy zúčastnil. O dva měsíce později, během show v Nashvillu, se po osmnáctileté absenci do setlistu vrátila i píseň "Civil War". V listopadu pak Rose poskytl svůj první televizní rozhovor po mnoha letech – Eddiemu Trunkovi, Donu Jamiesonovi a Jimu Florentinovi z pořadu That Metal Show – kde mluvil o své kariéře i budoucnosti kapely.
V červenci 2012 se na pódiu v Saint-Tropez překvapivě objevil Izzy Stradlin při svatbě a opět si zahrál s kolegy. Ve stejném měsíci podnikli Guns N' Roses první izraelské turné od roku 1992. Podle magazínu NME měli členové ochranky nařízeno nepustit na koncerty nikoho, kdo bude mít tričko se Slashem.
14. dubna 2012 byla formace uvedena do Rock and Rollové síně slávy. Znovu se tak na pódiu objevili Slash, McKagan, Adler, Sorum a Clarke. Posledně jmenovaný, přestože oficiálně uveden nebyl, vystoupil na Sorumovu žádost. Zahráli skladby "Mr. Brownstone", "Sweet Child o' Mine" a "Paradise City", přičemž hlavní vokály obstaral Myles Kennedy z Alter Bridge. Rose se ceremoniálu nezúčastnil a požádal, aby nebyl uveden; Stradlin a Reed účast rovněž odmítli. Během slavnostního večera dav vypískal Roseovo jméno a skandoval 'Fuck Axl'. Rose později zveřejnil prohlášení, že nerozumí smyslu síně slávy, způsobu jejího financování ani výběru uváděných interpretů. Slash v rozhovoru přiznal, že zpočátku nikdo z bývalých členů netušil, jak událost proběhne, a zvažoval neúčast.
Na začátku roku 2012 oznámilo uskupení turné Up Close and Personal Tour s koncerty po Spojených státech a Evropě. Na rozdíl od předchozího Chinese Democracy Tour se tyto show konaly v menších klubech a byla z nich odstraněna veškerá pyrotechnika.
V říjnu 2012 odehráli Guns N' Roses akustický set na benefičním koncertě Neila Younga Bridge School. Vystoupení sklidilo ostrou kritiku a Rose prohlásil, že měl začínající angínu, která mu bránila v kvalitním zpěvu. Dne 21. listopadu bylo vystoupení kapely v Las Vegas natočeno ve 3D a v roce 2014 se promítalo v kinech. Dne 1. července 2014 pak vyšlo jako Appetite for Democracy 3D.
Na začátku roku 2014 odstartovalo jihoamerické turné, v jehož rámci vystoupila parta v Brazílii a Portugalsku. Na několik koncertů se vrátil bývalý baskytarista Duff McKagan, který nahradil Tommyho Stinsona kvůli jeho závazkům s The Replacements. Dne 24. dubna 2014 se Guns N' Roses představili jako hlavní hvězda ceremoniálu Revolver Golden Gods, kde opět hrál na basu McKagan. Během večera převzal Rose cenu Ronnieho Jamese Dia za celoživotní dílo.
Rok 2015 byl opět ve znamení změn v sestavě. Dne 27. července opustil soubor kytarista DJ Ashba s odvoláním na své závazky vůči rodině a své další skupině Sixx:A.M. O pár dní později hudební publicista Gary Graff uvedl, že mu 'potvrzený zdroj z kapely' sdělil, že i Ron Thal odešel po turné v roce 2014. Oficiální vyjádření ze strany Thala ani souboru však učiněno nebylo. Následně formaci opustil Tommy Stinson s odkazem na osobní důvody, kvůli nimž se nemohl zúčastnit plánovaného turné.
Dne 29. prosince 2015, krátce poté, co byl v kinech uveden upoutávkový film spojený s Guns N' Roses, oznámil Billboard, že se má ke kapele vrátit Slash a 'sjednocená' sestava bude headlinerem festivalu Coachella 2016. V následujícím týdnu měl Axl Rose vystoupit v pořadu Jimmy Kimmel Live!, kde měl promluvit o budoucnosti formace, avšak jeho účast byla zrušena kvůli 'nepředvídaným okolnostem'. Festival Coachella později prostřednictvím tiskového prohlášení potvrdil návrat Slashe a Duffa McKagana.
Dne 25. března 2016 soubor oznámil turné Not in This Lifetime... Název narážel na Roseův výrok z roku 2012, kdy na dotaz ohledně reunionu odpověděl: „Ne v tomto životě.“ Zahřívací koncert, který nebyl předem avizován, se uskutečnil 1. dubna 2016 v losangeleském klubu Troubadour. Během vystoupení Rose spadl z monitoru a zlomil si nohu, načež mu Dave Grohl zapůjčil svůj upravený trůn, který sám používal během vlastního zranění. V kapele rovněž došlo ke změně: Chrise Pitmana na pozici druhého klávesisty nahradila Melissa Reeseová.
První plánované koncerty s navrátilci Slashem a McKaganem se uskutečnily 8. a 9. dubna 2016 v nově otevřené T-Mobile Areně. Během prvního víkendu festivalu Coachella se k souboru na pódiu připojil kytarista AC/DC Angus Young (vzhledem k tomu, že Axl měl AC/DC doprovodit jako zpěvák na jejich turné). Při koncertu dne 6. července 2016 v Cincinnati se ke kapele přidal i bývalý bubeník Steven Adler, který zahrál na bicí při skladbách "Out ta Get Me" a "My Michelle". Bylo to poprvé od roku 1990, kdy s kapelou vystoupil. Později se objevil také na koncertech v Nashvillu, Los Angeles a Buenos Aires. Mezi dalšími hosty turné byli Sebastian Bach, Angus Young, Angry Anderson, Billy Gibbons či Dave Grohl.
Podle fanoušků i kritiků byl Axl Rose v nejlepší pěvecké formě za poslední dvě dekády. Sám se nabídl, že na turné Rock Or Bust zastoupí zdravotně indisponovaného zpěváka AC/DC Briana Johnsona (který měl vážné problémy se sluchem). Přestože mezi skalními příznivci formace – zejména kolem Anguse Younga – panovala počáteční nevole, projekt přezdívaný Axl/DC si nakonec získal uznání díky Roseově výborné pěvecké kondici.
V listopadu 2017 byli Guns N' Roses oznámeni jako hlavní hvězda britského festivalu Download. V roce 2018 se stali headlinery Graspop Metal Meeting, kde vystoupili po boku Iron Maiden a Marilyn Manson. Získali také cenu Top Tour/Top Draw na Billboard Touring Awards 2017 a byli nominováni na Billboard Music Awards v kategoriích Top Touring Artist, Top Rock Tour a Top Duo/Group. Následující rok se znovu objevili v nominacích na Top Rock Tour i Top Touring Artist.
Turné se ukázalo jako komerčně velmi úspěšné – do svého konce v prosinci 2018 vyneslo 563,3 milionu dolarů, čímž se zařadilo na druhé místo v historickém žebříčku nejvýdělečnějších koncertních šňůr, hned za U2 a jejich 360° Tour. V rámci evropské části turné vystoupila kapela 4. července 2017 také v pražských Letňanech.
Dne 18. října 2017 se uskutečnil koncert v Madison Square Garden. Podle svědků Axl Rose v tamním střešním baru mezi známými vtipkoval, že se Slashem nyní skvěle vycházejí, užívají si hraní starých hitů a zkouší i novou tvorbu. Údajně, jakmile oba překonali své dřívější spory a znovu spolu začali komunikovat, vše se rychle srovnalo a reunion se stal realitou. V roce 2018 několikrát Slash, Richard Fortus i Duff McKagan naznačili možnost nového studiového počinu, avšak Axl se k těmto úvahám nevyjádřil. Aktivní tak byli alespoň sólově – Slash vydal s SMKC desku Living The Dream, Dizzy Reed přišel s debutem Rock 'N Roll Ain't Easy a Duff McKagan se prezentoval albem Tenderness.
V létě 2019 unikly na internet nevydané skladby z archivů kapely. Únik byl spojen s nepozorností jednoho ze členů technického personálu. Přestože se management snažil šíření materiálů zabránit, fanouškovská komunita je stačila ve velkém stáhnout. Jedna z písní, "Hard School", se objevila na alternativním playlistu a byla očekávána na nadcházející desce. Téhož roku se Slash a Duff zapojili do tvorby nového alba Ordinary Man Ozzyho Osbourna, které vyšlo v lednu 2020 – Slash se podílel na několika skladbách, Duff na celém projektu.
V roce 2020 oznámili Guns N' Roses stadionové turné po Severní Americe a účast na několika festivalech. V září bylo znovu vydáno kompilací Greatest Hits, nově doplněné o skladbu "Shadow of Your Love" a poprvé vydané i na vinylu.
V červnu 2021 oznámila kapela návrat na pódia v rámci We're F'n' Back Tour, které probíhalo od července do října po Spojených státech. Později bylo turné rozšířeno na rok 2022 a zahrnovalo Evropu, Latinskou Ameriku i Oceánii. Dne 6. srpna 2021, krátce po debutu skladby na pódiu ve Fenway Parku, vydala skupina singl "Absurd", první nový materiál od roku 2008. Následoval další singl "Hard Skool", přičemž obě skladby byly přepracované verze z éry Chinese Democracy.
Dne 20. září 2022 oznámila skupina vydání remasterovaného box setu s názvem Use Your Illusion (Super Deluxe Edition), který vyšel 11. listopadu téhož roku. Obsahoval obě desky v novém masteru, dva živé koncerty z let 1991 (New York) a 1992 (Las Vegas), blu-ray z newyorského vystoupení, fotografie i memorabilie. Před vydáním boxu vyšla jako pilotní singl živá verze skladby "You Could Be Mine".
Následovalo turné Guns N' Roses 2023 Tour. Dne 24. června 2023 vystoupila skupina poprvé jako hlavní hvězda festivalu Glastonbury. Vystoupení vyvolalo smíšené reakce – některá média jej dokonce označila za jeden z nejhorších headlinerských setů v historii festivalu. Kapela na kritiku reagovala prohlášením, že problémy s technikou zapříčinily špatný zvukový mix.
Dne 18. srpna 2023 skupina vydala nový singl, baladu "Perhaps" s klavírním doprovodem.
Guns N' Roses podepsali smlouvu s velkou nahrávací společností během osmi měsíců od svého vzniku a několik týdnů poté, co se v pozdních hodinách objevili na MTV, se dostali na vrchol národních prodejních žebříčků. Appetite for Destruction je nejprodávanějším debutovým albem všech dob ve Spojených státech.
Duff později řekl: „Guns bylo pět chlapů se společnou vizí. Potkali jsme se a bylo to přesně těch pět správných chlapů. V okamžiku, kdy jsme se sešli v místnosti a zahráli první tři akordy, všichni jsme to věděli. Nedělali jsme si iluze, že budeme velcí nebo tak něco. Ale lidi začali chodit na naše koncerty a pak na naše koncerty začaly chodit labely a my jsme udělali desku, kterou jsme chtěli udělat. A najednou se to stalo hitem a zdá se, že celá jedna generace na světě si tu desku oblíbila.“
Mnoho kolegů z hudební branže se o formaci vyjadřovalo pochvalně. Joe Perry prohlásil, že skupina mu jako první připomněla Led Zeppelin, a Ozzy se vyjádřil, že mohli být další Rolling Stones, kdyby klasická sestava zůstala pohromadě. K Rolling Stones je přirovnal také Tom Petty.
Ne všichni vrstevníci však byli pozitivní – frontman Nirvany Kurt Cobain například prohlásil, že jeho band není typická formace typu Guns N' Roses, která nemá absolutně co říct.
Raná tvorba Guns N' Roses byla fúzí punk rocku, blues rocku, hard rocku, heavy metalu a glam metalu. Na albech Use Your Illusion se uskupení posunulo k art rocku, přičemž se objevily vlivy progresivního rocku, folk rocku, progresivního metalu, speed metalu, funk metalu i industriální hudby. Na LP The Spaghetti Incident? přehráli převážně punkrockové skladby. Od svého obnovení v roce 1999 si parta zachovala hardrockové rysy a zároveň do repertoáru zahrnula prvky industrial rocku, elektronického rocku, nu metalu, industrial metalu a trip hopu.
V 90. letech se ve skladbách začaly objevovat klávesové nástroje, na které hrál buď Rose, nebo Reed. Na turné Use Your Illusion Tour byl přibrán další klávesista a hráč na foukací harmoniku Teddy Andreadis, spolu s doprovodnými vokalisty a dechovou a žesťovou sekcí. Na pozdějších šňůrách přispěl Chris Pitman (po roce 2016 Melissa Reese) subbasovými a syntezátorovými party a elektronicky reprodukoval dechové a smyčcové pasáže.
Velký vliv na styl i zvuk Guns N' Roses měla finská skupina Hanoi Rocks (zpěvák Michael Monroe a Rose při různých příležitostech spolupracovali). Rose uvedl, že je masivně ovlivnily formace jako Queen, AC/DC, Rolling Stones, Aerosmith a Rose Tattoo. Zvuk Appetite for Destruction podle něj formovaly kapely AC/DC, Led Zeppelin, The Who, Cheap Trick, Van Halen, New York Dolls a Hanoi Rocks. Inspiraci čerpali i z tvorby T.Rex, Sex Pistols, Black Sabbath a Accept. Roseovo orchestrální uvažování na deskách Illusion ovlivnili Electric Light Orchestra, Elton John a Queen, zejména jejich počin Queen II. Při nahrávání titulní písně "Chinese Democracy" zmínil vliv "Smells Like Teen Spirit" od Nirvany. Silně jej také ovlivnil industriální rock Nine Inch Nails, což přispělo k proměně zvuku na LP Chinese Democracy. Kritici v některých skladbách z této desky zaznamenali ozvuky Queen, Wings a tvorby Andrewa Lloyda Webbera.
Guns N' Roses ovlivnili celou řadu pozdějších rockových jmen, jako jsou Fall Out Boy, Avenged Sevenfold, Mother Love Bone, Buckcherry, Hinder, Manic Street Preachers, Nickelback, Bullet for My Valentine, Fozzy, The Strokes, Sum 41 nebo Black Label Society.
V americkém vydání hry Mega Man X5 pro PlayStation byla na počest skupiny změněna jména herních bossů.
Kytarista Aerosmith Joe Perry prohlásil: „Guns N' Roses jsou dodnes příkladem toho, jak může kapela posunout rock kupředu. Někdy si říkáte: »Jak můžete překonat něco od The Yardbirds, Zeppelin nebo Stones?«. A pak uslyšíte Guns N' Roses a je to inspirující. Můžete si myslet, že už to všechno bylo napsáno, ale není to tak.“
Desce Appetite for Destruction se připisuje zásluha na změně tehdejšího vnímání hard rocku – přinesla do něj nebezpečnost, postoj a legitimitu, což vedlo k úpadku glam metalové mánie na konci 80. let. Formaci se rovněž přisuzuje znovupopularizace power balad v heavy metalu. "Welcome to the Jungle", často hraná na sportovních akcích, je považována za jednu ze sportovních hymn.
V roce 2002 zařadil časopis Q Guns N' Roses na seznam '50 kapel, které musíte vidět, než zemřete'. Televizní stanice VH1 je umístila na deváté místo ve speciálu '100 Greatest Artists of Hard Rock' a na 32. příčku v žebříčku '100 Greatest Artists of All Time'. Appetite for Destruction se v žebříčku Rolling Stone 'The 500 Greatest Albums of All Time' umístilo na 62. místě. V roce 2004 časopis Rolling Stone zařadil Guns N' Roses na 92. pozici v žebříčku '100 Greatest Artists of All Time'. Skladba "Paradise City" byla zvolena 9. nejlepší 'Best Hard Rock Song' ze 100 kandidátů podle VH1.
Skupina byla 14. dubna 2012 uvedena do Rock and Rollové síně slávy, a to hned v prvním roce, kdy mohla být nominována. Patří mezi nejprodávanější interprety všech dob – celosvětově prodali přes 100 milionů nosičů, z toho 45 milionů v USA. Jak turné Use Your Illusion Tour, tak Not in This Lifetime... Tour patří mezi nejnavštěvovanější koncertní šňůry historie. Jejich klip "Sweet Child o' Mine" je nejsledovanějším videoklipem z 80. let na YouTube, zatímco "November Rain" drží prvenství mezi videi z 90. let – jako první z této dekády dosáhl miliardy zhlédnutí.
Několik členů Guns N' Roses je považováno za jedny z nejlepších ve svých oborech a nejuznávanějších na světě – Rose bývá označován za jednoho z největších zpěváků všech dob, Slash za jednoho z nejvýraznějších kytaristů a McKagan za jednoho z předních baskytaristů v rocku podle publikací jako Rolling Stone, NME, Time či Guitar World. Izzyho Stradlina zařadil časopis Ultimate Guitar mezi nejlepší rytmické kytaristy historie a Stevena Adlera umístil Rolling Stone na 98. místo v žebříčku nejlepších bubeníků všech dob.
Také pozdější členové kapely byli oceňováni: klávesista Dizzy Reed se objevil mezi nejlepšími rockovými pianisty podle časopisu IROCKU, bubeník Matt Sorum figuroval v žebříčcích magazínu DRUM! a kytarista Buckethead byl chválen za svou rychlost a inovaci publikacemi jako AllMusic a Guitar World. Studiový bubeník Josh Freese byl zase zařazen společností Gibson mezi deset nejlepších bubeníků vůbec.
Guns N' Roses však v průběhu let čelili také výrazné kritice. V osmdesátých a počátkem devadesátých let byla formace často napadána kvůli nadměrnému užívání drog a alkoholu. Kontroverzi vzbudily písně jako "One in a Million" a cover skladby Charlese Mansona "Look at Your Game, Girl". Některé texty byly rovněž kritizovány jako sexistické. Skupina byla navíc nechvalně známá svou nedochvilností a pozdními začátky koncertů. Výtkám neunikly ani dlouhé časové prodlevy mezi jednotlivými studiovými počiny.
V říjnu 2009 byly společnosti Independiente a Domino, které zastupovaly Ulricha Schnausse, žalobci ve sporu, kde tvrdily, že kapela porušila autorská práva použitím částí jeho skladeb ve skladbě "Riad N' the Bedouins" na albu Chinese Democracy. Guns N' Roses uvedli, že samply byly získány legálně. Titulní píseň této desky byla zároveň důvodem, proč bylo Chinese Democracy zakázáno v Čínské lidové republice – podle tamních úřadů obsahovala kritiku vlády a zmínku o Falun Gongu. Státní média tehdy uvedla, že „obrací hrot svého kopí proti Číně“.
V listopadu 2023 byla kapela opět žalována – tentokrát svou bývalou fotografkou Katarínou Benzovou. Tvrdila, že si skupina neoprávněně přisvojila autorská práva k fotografiím, které pořídila, a že během dvanáctileté spolupráce čelila opakovanému nežádoucímu chování ze strany manažera Fernanda Lebeise, kterého obvinila ze sexuálního obtěžování.
