TRIUMPH byla kanadská hardrocková kapela, která byla populární na konci 70. a v 80. letech 20. století. Stavěla na své pověsti skvělé koncertní skupiny a se svými 16 alby a DVD získala 18 zlatých a 9 platinových ocenění v Kanadě a Spojených státech. Byla několikrát nominována na cenu Juno Awards, včetně ocenění 'Skupina roku' v letech 1979, 1985, 1986 a 1987. V roce 2007 byla uvedeni do Síně slávy kanadského hudebního průmyslu, v roce 2008 do Kanadské hudební síně slávy a v roce 2019 na kanadský chodník slávy.

Kapela vznikla v Torontu a po většinu své existence hrála ve složení Rik Emmett (kytara, zpěv), Mike Levine (baskytara, klávesy, doprovodný zpěv) a Gil Moore (bicí, zpěv). Tato sestava, která nahrála prvních devět studiových alb skupiny, vydržela až do roku 1988, kdy Emmett TRIUMPH opustil a věnoval se sólové kariéře. Nahradil ho Phil 'X' Xenedis, s nímž TRIUMPH natočili v roce 1993 své dosud poslední album Edge of Excess. V roce 1993 přerušili činnost na dobu neurčitou. Klasická sestava Moore, Levine a Emmett se znovu sešla na dvou živých koncertech v roce 2008 na festivalech Sweden Rock a Rocklahoma a v roce 2019 na vystoupení se třemi písněmi v Torontu.

Ještě před Triumph existovala čtyřčlenná bluesová kapela ve složení Fred Keeler (kytara), Peter Young (varhany), Mike Levine (baskytara) a Gil Moore (bicí, zpěv). Tato skupina s názvem Abernathy Shagnaster podepsala v roce 1975 smlouvu s kanadským vydavatelstvím Attic Records a vydala singl "Hobo"/"Got to Get You Back in My Life". Singl se ale nedostal do hitparády a brzy po jeho vydání skupinu opustili Keeler a Young. V létě 1975 se Moore a Levine seznámili s kytaristou Rikem Emmettem, který hrál v torontské Hollywood Tavern ve skupině ACT III. Po jamování s dvojicí v Moorově domě v Mississaugě a po přezkoumání stávajících smluv skupiny Emmett souhlasil, že se ke skupině, která se přijala název Triumph, připojí. První placený koncert skupiny s Emmettem se konal v září 1975 na Simcoe High School.

Styl kytaristy Emmetta přinesl do kapely vlivy progresivního rocku i klasické hudby; většina alb skupiny obsahuje klasické kytarové sólo. Moore zdvojoval roli zpěváka v mnoha těžších skladbách skupiny a v pozdějších letech i v některých jemnějších baladách; baskytarista a pianista Levine produkoval jejich raná alba. Stejně jako u mnoha progresivních rockových a heavy metalových kapel se jejich styl ukázal jako nepopulární u rockové kritiky; recenzenti časopisu Rolling Stone je označili za 'kapelu bez tváře'.

První album skupiny v produkci Dougha Hilla a basáka Mike Levina s eponymním názvem vyšlo původně v Kanadě v roce 1976 a získalo zde zlato. Později bylo v reedicích (1995 a 2005) přejmenováno na In the Beginning a obdařeno novým obalem.

Na třetím albu Triumph, Just a Game z roku 1979, se objevil mírný americký rádiový hit "Hold On", který se dostal na 38. místo v žebříčku Billboard Hot 100 a stal se významnou písní na některých vybraných trzích; například v St. Louis se píseň dostala na 1. místo v rádiích KSHE a KWK, FM stanicích zaměřených na alba klasického rocku. V Kanadě se píseň "Hold On" dostala na 33. místo v žebříčku RPM Singles.

Druhý singl "Lay It on the Line" se dočkal většího přijetí v albově orientovaných rockových FM rádiích v USA a Kanadě. Skladba byla hojně hrána a dosáhla v žebříčku Billboard Hot 100 na 86. místo. V rádiích formátu 'oldies classic-rock' v USA zůstává nejhranější a nejznámější skladbou z katalogu Triumph. Album se nakonec v USA stalo zlatým.

Komerčnějším směrem se Triumph vydali se studiovým albem The Sport of Kings z roku 1986. Píseň Rika Emmetta "Somebody's Out There" se hned koncem roku 1986 dostala do americké Top 40, zaznamenala značný ohlas v rádiích a prosadil se také videoklip. Skladba, napsaná a nahraná v závěru natáčení alba The Sport of Kings ve snaze dodat hitový singl, který by uspokojil požadavky nahrávací společnosti, se během října a listopadu 1986 dostala na až na 27. místo v žebříčku Billboard Hot 100 a je dodnes nejvýše umístěnou skladbou z katalogu Triumph v tomto žebříčku. Dostala se také na 9. místo v žebříčku Top Rock Tracks, i když v Kanadě se jí dařilo méně, v tamním singlovém žebříčku dosáhla pouze na 84. místo.

Skladba "Tears in the Rain" od Gila Moorea, která byla střižena ze stejného materiálu jako "Mind Games", si v USA nevedla v hitparádách tak dobře, neboť dosáhla 'pouze' na 23. místo v žebříčku Top Rock Tracks. Třetí singl, pomalá skladba "Just One Night", ke které byl natočen i videoklip, si vedl v Kanadě poměrně dobře a v dubnu 1987 se umístil na 33. místě singlového žebříčku (v USA se ale do hitparád nedostal).

Na podzim roku 1986 Triumph doplnili svou sestavu o již zmíněného Ricka Santerse a vyrazili na turné na podporu alba po Spojených státech doprovázeni švédským kytaristou Yngwie Malmsteenem.

V roce 1987 se kapela pokusila o návrat ke svému obvyklému stylu s albem Surveillance. Zatímco Gil Moore a Mike Levine zůstali pevně zakotveni v blues-rocku, Rik Emmett se vydal modernějším progresivním směrem, do kterého zapojil i kytaristu Dixie Dregs a Kansas Steva Morseho. Spolupracovali na dvoukytarovém sólu pro úzkostný vokál Gila Moora v písni "Headed for Nowhere", kterou napsali Emmett a Santers.

Prvním singlem uvolněným pro rozhlasové stanice v Kanadě byla skladba "Let the Light Shine on Me", která si vedla dobře na některých kanadských rockových stanicích, například dosáhla prvního místa na Q107 v Torontu a zároveň se dostala na 61. místo kanadské singlové hitparády. V USA se v hitparádě neobjevila. První singl vydaný pro rozhlasové stanice v USA, "Long Time Gone", dosáhl 23. místa v žebříčku Top Rock Tracks; v Kanadě se píseň do hitparády nedostala. K singlu "Never Say Never" byl natočen videoklip, ale píseň se neumístila v žebříčku Top Rock Tracks ani v kanadském singlovém žebříčku.

Turné v roce 1988, během něhož členové kapely zažívali rostoucí neshody ohledně obchodních rozhodnutí a uměleckého směřování, skončilo 3. září koncertem na pódiu Kingswood v kanadském Wonderlandu. Ještě téhož roku opustil Emmett kapelu a vydal se na sólovou dráhu, jeho první sólové album Absolutely přineslo v Kanadě čtyři hity. Mezitím Triumph vydali v roce 1989 kompilační album Classics jako svou povinnou pátou desku, kterou dlužili MCA Records.

V roce 1992 zbývající členové Triumph angažovali Phila Xenidise, kanadského kytaristu známého ze spolupráce s Aldo Novou a Frozen Ghost a vrhli se na natáčení nového materiálu. Hlavním autorem písní a zpěvákem na albu Edge of Excess z roku 1992 byl Moore s pomocí kytaristy a producenta Mladena Zarrona. Po ruce zůstal také Rick Santers jako koncertní kytarista, klávesista a zpěvák pro severoamerické turné v roce 1993. Zazpíval také party Rika Emmetta ve fanoušky oblíbených skladbách "Magic Power" a "Fight the Good Fight". Počáteční přijetí alba americkými rádii se zdálo být poměrně příznivé, dokud nahrávací společnost kapely, dceřiná firma Polygramu, v roce 1993 nečekaně nezanikla.

James Anderson na Allmusic o albu napsal: „Poté, co v roce 1988 opustil Triumph původní kytarista a ústřední hudební postava Rik Emmett, se zdálo, že s jednou z nejúspěšnějších kanadských hardrockových kapel je konec. Skupina se těšila více než desetiletému úspěchu, prodávala miliony desek a vstupenek na koncerty především díky Emmettovu mile opernímu vokálu a neoklasické, ale pro rádia příjemné kytarové práci a skladbám. Bubeník Gil Moore a baskytarista Mike Levine se však na úspěchu kapely solidně podíleli a po několika letech nečinnosti oba hudebníci doplnili sestavu o dalšího kanadského kytaristu Phila X a v roce 1993 vydali album »Edge of Excess«. Reformovaná verze Triumph si vedla překvapivě dobře a v Kanadě si za tuto comebackovou nabídku vysloužila velkou chválu; ve Státech byl disk obecně ignorován. Deska se pyšnila dvěma hitovými singly, "Child of the City" a "Trouble Maker" (který se objevil i na soundtracku k filmu »Hellraiser III«). Další výrazné skladby jako titulní a "Black Sheep" se mohou pochlubit svalnatým a zároveň melodickým zvukem, který byl vždy charakteristickým znakem kapely, a dokazují, že Moore, Levine a X mají potřebné schopnosti a instinkty, aby se jim dařilo i bez Emmetta. Přestože starším fanouškům bude Emmettova přítomnost jistě chybět, »Edge of Excess« nijak nezhoršila pověst Triumph.“

1. prosince 1993 se na předávání rockových cen Q107 k Mooreovi, Levinovi a Ricku Santersovi ještě připojili superfanoušek skupiny Triumph Sebastian Bach ze Skid Row a Phil X, aby společně zahráli skladbu "Rock & Roll Machine", koncem roku 1993 se ale Triumph fakticky rozpadli, především kvůli krachu jejich nahrávací společnosti. V roce 1998 sice proběhly určité pokusy o obnovení skupiny, Rik Emmett ale odolal nabídkám svých bývalých spoluhráčů na potenciálně lukrativní turné k dvacátému výročí založení kapely v USA s tím, že nemá zájem. Moore a Levine nicméně odkoupili zpět celý jejich albový katalog od MCA, založili vlastní vydavatelství TML Entertainment a nadále vydávali živé nahrávky a videoklipy ze své dlouhé kariéry.

10. března 2007 byla skupina Triumph uvedena do Síně slávy kanadského hudebního průmyslu na slavnostním ceremoniálu v torontském hotelu Fairmont Royal York. Slavnosti se zúčastnili všichni členové 'klasické' sestavy skupiny (Emmett, Moore, Levine). Přestože se neplánoval žádný reunion a Moore se věnoval práci na plný úvazek ve společnosti Metalworks, členové kapely nevyloučili budoucí spolupráci; Nick Blagona například masteroval Emmettův poslední hardrockový projekt Airtime (2007) v masteringovém studiu Metalworks. Dne 6. dubna 2008 pak byla skupina uvedena také do kanadské hudební síně slávy v rámci předávání cen Juno Awards.

V roce 2008 vystoupila klasická sestava poprvé od roku 1988 naživo, a to na dvou reunionových koncertech: první se konal 7. června na Sweden Rock Festivalu ve švédském Solvesborgu a druhý 11. července na hudebním festivalu Rocklahoma v Pryoru ve státě Oklahoma. V roce 2011 skupina znovu vydala album Allied Forces jako vinylový balíček ke svému 30. výročí a 14. července stejného roku byla na počest kapely oficiálně vysvěcena ulice Triumph Lane ve městě Mississauga v provincii Ontario.

Dne 28. srpna 2012 skupina vydala balíček CD+DVD z reunionového koncertu ze 7. června 2008 ve Švédsku s názvem Live at Sweden Rock Festival na Frontiers Records v Evropě a na labelu TML v Kanadě a Spojených státech. V roce 2013 pak byli Triumph na slavnostním ceremoniálu konaném na radnici města Mississauga uvedeni do Legends Row (Řady legend).

V roce 2016 vydal Rik Emmett album RES9, na kterém se objevila píseň "Grand Parade", na které hrál Gil Moore na bicí a Mike Levine na baskytaru. Píseň je baladou připomínající "Suitcase Blues" a dokonce obsahuje verš 'Já, já se zase poflakuju s Johnnym Walkerem'.

V roce 2019 byla skupina Triumph vyhlášena legendou živé hudby na předávání cen Live Music Industry Awards 2019 v rámci kanadského hudebního týdne. V témže roce, 16. listopadu, vystoupila skupina poprvé po jedenácti letech společně na akci pouze pro zvané v Metalworks Studios v Mississaugě v Ontariu, kde před přibližně 300 přítomnými 'superfanoušky' zahráli tři písně - "When the Lights Go Down", "Lay It on the Line" a "Magic Power". Toto vystoupení Superfan Fantasy bylo natočeno pro dokument Triumph: Rock 'n Roll Machine. Téhož měsíce byli Triumph uvedeni na kanadský chodník slávy. Na otázku, zda bude kapela v budoucnu znovu vystupovat, Emmett odpověděl: „Myslím, že se to pokusíme udělat každých zhruba 11 let. To je doba, která uplynula od našeho reunionu ve Švédsku“. Dokumentární film Triumph: Rock 'n Roll Machine měl premiéru na mezinárodním filmovém festivalu v Torontu (TIFF) 10. září 2021 .

Od založení skupiny Triumph přispívá kapela svým časem, energií, hudbou, zařízením, vybavením a finančními prostředky na podporu celé řady charitativních, vzdělávacích a humanitárních akcí.

Největším jednorázovým charitativním příspěvkem skupiny bylo její poslední vystoupení v Maple Leaf Gardens v Torontu 22. ledna 1987. Uspořádal ho Gary Slaight pro kampaň 'Sounds United' kanadské pobočky United Way of Canada, Greater Toronto Division, a celý výtěžek ve výši 179 356,66 dolarů byl věnován na tento účel.

V nedávné době také trio získalo více než 250 000 dolarů díky programu Signed Guitars. Od roku 2009 Triumph podepsali více než 100 kytar Fender a věnovali je různým charitativním organizacím do živých a tichých aukcí, přičemž každá z nich vynesla 1 500 až 6 500 dolarů. Individuálně Emmett přispěl kytarami také organizacím Kids With Cancer, CNIB Ride For Sight a Barrett House Aids Hospice. V roce 2011 věnovala kapela svůj hudební a obchodní archiv knihovnám Torontské univerzity.

Moore, Levine a Emmett se společně i každý zvlášť podíleli na mnoha významných sbírkách, včetně vystoupení posledně jmenovaného na singlu "Tears Are Not Enough" kanadského hudebního průmyslu na podporu etiopského hladomoru v roce 1985, který nakonec vynesl přes 3,5 milionu dolarů. Moore, spolu s Tomem Cochranem , Alexem Lifesonem z Rush a dalšími působil ve výboru, který stál v čele pomoci při tsunami, Canada for Asia, v roce 2005.

Mezi další akce, které Triumph a Metalworks podpořili nebo sponzorovali, patří např: MusiCounts, program Rock Star for a Day, nadace Children's Wish Foundation, program Canada's Walk of Fame Emerging Artist Program, národní soutěž v psaní písní Canadian Music Week, mnoho středoškolských soutěží Battle of the Bands, Full Circle, Camp Rock, Bike for Betty a Friends of We Care - Easter Seals. Moderní zařízení ve studiích Metalworks bylo také mnohokrát věnováno na pomoc dobročinným účelům, včetně kanadského koncertu Live 8, který se konal 2. července 2005 v Barrie v Ontariu.

V roce 1996 věnovali Triumph autorské honoráře písně "Magic Power" za jeden milión prodaných kusů diamantové kompilace Oh What a Feeling": A Vital Collection of Canadian Music na podporu Kanadské akademie nahrávacích umění a vědy a ceny Juno. Moore také věnoval kytary s autogramy na golfové turnaje celebrit, Levine hrál bowling pro nadaci TJ Martell a Emmett pravidelně vystupuje na mnoha benefičních akcích.

V roce 2013 byla Emmettovi udělena Medaile královny Alžběty II. k diamantovému jubileu 2012 za práci pro komunitu a Moore získal hvězdu na Mississaugském hudebním chodníku slávy za přínos ve vzdělávání a podporu komunity. Skupina Metalworks Production Group získala v roce 2014 od Mississauga Board of Trade cenu Sam McCallion Small Business Community Involvement Award. Metalworks Institute koordinuje dobrovolníky pro charitativní organizaci Make Music Matter se sídlem v Calgary (dříve Song For Africa), kteří jezdí do Afriky a sdílejí své technologické a hudební vzdělání. V květnu 2015 obdržel Moore cenu Laurie Pallett Patron of the Arts, MARTY Award od Mississauga Arts Council za svůj přínos pro mississaugskou uměleckou komunitu a v dubnu 2016 enu Mississauga Board of Trade, Lifetime Achievement Award za svou oddanost podnikání v Mississaugě a komunitě.

Členové skupiny v průběhu let působili také v různých správních radách. V roce 2014 se Moore stal členem poradních rad organizací Music Canada a CAAMA (Canadian Association for the Advancement of Music and the Arts) a Levine působí v představenstvu a poradním sboru organizace MROC (Musicians' Rights Organization Canada). Emmett v minulosti působil v poradních radách Humber College a Songwriters Association of Canada. Moore působil také ve výkonné radě Kanadské akademie nahrávacích umění a vědy (CARAS) a v Asociaci hudebníků v Torontu (TMA).