Anthrax je americká heavy metalová skupina z New Yorku, kterou v roce 1981 založili rytmický kytarista Scott Ian a baskytarista Dan Lilker. Skupina je považována za jednu z vůdčích osobností thrashmetalové scény 80. let a patří do "velké čtyřky" tohoto žánru spolu s Metallicou, Megadeth a Slayer. Byli také jednou z prvních thrashmetalových kapel (spolu s Overkill a Nuclear Assault), které vznikly na východním pobřeží. Natočili 11 studiových alb, několik živých alb a 26 singlů, včetně spolupráce na singlu s americkou hiphopovou skupinou Public Enemy. Podle společnosti Nielsen SoundScan prodala skupina Anthrax v letech 1991 až 2004 ve Spojených státech 2,5 milionu desek, celosvětově pak 10 milionů. Čtyři studiová alba skupiny získala také zlatou certifikaci RIAA, včetně třetí řadové desky Among the Living (1987), která upevnila pověst Anthrax jako jedné z nejúspěšnějších thrashmetalových kapel.

Sestava Anthrax se během jejich kariéry mnohokrát změnila a Ian zůstal jediným stálým členem kapely. V kapele se vystřídali zpěváci a sóloví kytaristé, mezi nimiž byli Neil Turbin, John Bush, Dan Spitz a Rob Caggiano. Od roku 2013 kapelu tvoří Ian, bubeník Charlie Benante, baskytarista Frank Bello, zpěvák Joey Belladonna a sólový kytarista Jonathan Donais. Ian a Benante (který v roce 1983 nahradil někdejšího bubeníka Grega D'Angela) jsou jediní dva členové, kteří se objevili na všech albech, zatímco Bello je členem Anthrax od roku 1984, kdy nahradil původního baskytaristu Dana Lilkera. Po dvou působeních v Anthrax, v letech 1984 až 1992 a znovu v letech 2005 až 2007, se Belladonna do kapely vrátil v roce 2010.

Skupinu Anthrax založili 18. července 1981 v newyorském Queensu kytaristé Scott Ian a Dan Lilker a Ianův přítel Dave Weiss, který hrál na bicí. Název kapely byl odvozen od stejnojmenné nemoci, kterou Ian viděl v učebnici biologie, a byl vybrán proto, že zněl "dostatečně ďábelsky". Lilker původně zamýšlel, že v kapele bude hrát na baskytaru Scott Setari, a to v počátečních fázích kapely jako cover bandu. Původní sestavu Anthrax doplnili zpěvák John Connelly a baskytarista Paul Kahn. Kahna krátce nahradil baskytarista Kenny Kushner, než baskytaru převzal Lilker a kapela přivedla kytaristu Grega Wallse. Weisse pak brzy nahradil bubeník Greg D'Angelo, kterého kapele doporučil Walls. Ianův mladší bratr Jason Rosenfeld byl dočasným zpěvákem, dokud se koncem srpna 1982 ke kapele nepřipojil Ianův bývalý spolužák Neil Turbin. Turbin se ke kapele připojil částečně kvůli kytaristovi Wallsovi, o kterém Turbin později řekl, že je nejlepší kytarista, jakého kdy Anthrax měli. V této době kapela nahrála svou první demokazetu.

První vystoupení kapely s Neilem Turbinem se konalo v newyorském klubu Great Gildersleeves v září 1982. V této sestavě hrála v následujících měsících pravidelně v oblasti New Yorku a New Jersey. Anthrax se také na jaře 1983 objevili na několika koncertech na stejném koncertním programu jako začínající Metallica. Toho léta opustil kapelu kytarista Walls kvůli třenicím s Ianem a o měsíc později odešel i bubeník D'Angelo. Turbin řekl, že kvůli ztrátě Wallse a D'Angela vážně uvažoval o odchodu, ale vydržel ještě rok. Wallse nahradil Bob Berry, kterého Turbinovi doporučil Rhett Forrester z Riot. Berryho zase brzy nahradil Dan Spitz, který byl předtím členem newjerseyské thrashové kapely Overkill.

Bubeník Charlie Benante nahradil D'Angela v září 1983 po několikaměsíčních Ianových námluvách. V té době se Ian a Lilker spřátelili s majitelem obchodu s deskami v New Jersey Jonem Zazulou, kterému dali ke kritice své demokazety. Zazulova nová nahrávací společnost Megaforce Records nedávno vydala debutové album Metallicy Kill 'Em All, které zaznamenalo velký úspěch. Koncem roku 1983 Zazula souhlasil s podpisem smlouvy s Anthrax a kapela nahrála singl "Soldiers of Metal", který produkoval Ross the Boss z Manowar. B-stranou byla píseň "Howling Furies", která byla převzata z předchozího dema s Gregem D'Angelem na bicí (jeho jediná nahrávka Anthrax). Nahrávky se prodaly 3000 kopií během dvou týdnů.

Anthrax vydali své debutové album Fistful of Metal v lednu 1984 u Megaforce Records (pouze v USA) a Music for Nations v zahraničí. Album obsahuje coververzi skladby "I'm Eighteen" od Alice Coopera. Jedná se o jediné album kapely, na kterém se podíleli původní frontman Neil Turbin a původní baskytarista Dan Lilker, které nahradili Matt Fallon (a posléze třetí zpěvák Joey Belladonna), respektive Frank Bello. Bývalý kytarista Walls prohlásil, že byl šokován tím, že album bylo vydáno bez uvedení Wallsova uznání jako hlavního autora písní "Panic" a "Metal Thrashing Mad", stejně jako menších autorských příspěvků na celém albu.

Kritici přijali nahrávku smíšeně. Xavier Russel z Kerrang! jej označil za skvělé debutové album se skladbami hranými rychlostí sto mil za hodinu, které mohly být jen o něco originálnější. Colin Larkin v Encyklopedii populární hudby označil obal za nevkusný, ale pochválil malý, ale stabilní komerční výkon alba. Steve Huey z AllMusic uvedl, že Anthrax ještě nenašli svůj osobitý styl a znějí spíše jako cover kapely Judas Priest. Huey shledal texty využívající heavymetalové stereotypy a vyslovil názor, že fanouškům bude deska připadat odbytá. Kanadský novinář Martin Popoff pochválil dobře vyprodukovaný zvuk a téměř operní anti-thrashový vokál Turbina a považoval album za zodpovědné za to, že New York se vrátil na metalovou mapu USA a kvalita se vrátila do knih modrého a nekompromisního undergroundového metalu. Termín thrash metal poprvé použil v hudebním tisku novinář časopisu Kerrang! Malcolm Dome, když odkazoval na píseň "Metal Thrashing Mad". Časopis Guitar World zařadil album na seznam "nových senzací: V červnu 2019 uvedl časopis Decibel album Fistful of Metal do své Síně slávy, a to díky jeho pověsti jednoho z nejlepších raných příkladů thrash metalu.

Navzdory svému uznání je Fistful of Metal považováno za jedno z nejméně zastoupených studiových alb kariéry Anthrax. Většina skladeb z tohoto alba se od doby, kdy skupina získala popularitu díky svým dalším dvěma albům Spreading the Disease a Among the Living, hrála naživo jen zřídka, ačkoli skladby "Deathrider", "Metal Thrashing Mad", "Panic", "Soldiers of Metal", "Anthrax" a "Across the River" se v pozdějších letech dočkaly pravidelného oživení. Žádná skladba z tohoto alba se neobjevila na žádném z kompilačních alb skupiny, včetně alb Return of the Killer A's, Madhouse: The Very Best of Anthrax a Anthrology: No Hit Wonders (1985–1991). Na albu The Greater of Two Evils z roku 2004 však kapela znovu nahrála velmi žádané skladby "Deathrider", "Metal Thrashing Mad", "Panic" a "Anthrax" (poslední z nich se objevila na dvoudiskové japonské verzi jako bonusová skladba).

Mezi Lilkerem a zbytkem kapely se mezitím z různých důvodů stupňovalo napětí, které nakonec vedlo k tomu, že ho kapela vyhodila. Na naléhání Iana a Benanteho najala jako náhradu za Lilkera Charlieho synovce Franka Bella. Kapela se poté vydala na úspěšné americké turné, na kterém předskakovala Raven a dalším na podporu alba Fistful of Metal.

V srpnu 1984 se cesty Turbina a Anthrax po dlouhodobých osobních problémech rozešly. Turbin se podílel na nápadech, textech, názvech a aranžích většiny písní na albu, stejně jako tří písní z druhého alba Spreading the Disease, ale Ian a Benante, který kromě bicích hrál i na kytaru, měli pocit, že potřebují přísnější kontrolu nad psaním písní. Kvůli spolupráci Iana a Benanteho při psaní písní, kdy Ian chtěl být více ústředním bodem, začal psát texty a Benante hudbu, byl Turbin několik týdnů po vystoupení s Metallicou v Roseland Ballroom nucen z kapely odejít. Hudební novinář Eddie Trunk ve své knize Eddie Trunk's Essential Hard Rock and Heavy Metal přiznává, že tlačil na Jona Zazulu, Scotta Iana a Anthrax, aby vyhodili Turbina kvůli jeho osobnímu vkusu na zpěv. Koncem roku 1984 byl krátce najat zpěvák Matt Fallon, ale jeho cesty se s kapelou brzy rozešly. Zbývající členové se rozhodli vystupovat na koncertech jako čtyřčlenná kapela pod názvem "The Diseased" se Scottem Ianem na vokálech a hrát hardcore punkové covery, dokud se nenajde stálý zpěvák.

Lilker brzy po odchodu založil s bývalým bedňákem a zpěvákem Anthrax Johnem Connellym skupinu Nuclear Assault.

V roce 1984 byl novým zpěvákem vybrán Joey Belladonna, ze strany otce Ital a z matčiny strany indián. V roce 1983 se Belladonna, tehdy ještě pod rodným jménem Joey Bellardini, stal zpěvákem skupiny Bible Black, kterou založili bývalí členové skupin Elf a Rainbow Craig Gruber a Gary Driscoll a budoucí kytarista skupiny Blue Cheer Andrew "Duck" MacDonald. S kapelou Bible Black nahrál Belladonna písně "Deceiver" a "Midnight Dance", ale Kapela nikdy oficiálně nevydala žádné album. Producent Carl Canedy navrhl, aby si Anthrax vyzkoušeli právě Joeyho Belladonnu, který se ale v thrash metalu nevyznal. Ačkoli členové kapely nebyli spokojeni s Belladonnovou hudební průpravou, přijali ho a s novým frontmanem si objednali několik koncertů. Belladonnův nahrávací debut s Anthrax znamenalo EP Armed and Dangerous, vydané v únoru 1985 u Megaforce Records. Skupina album produkovala, Carl Canedy a Jon Zazula působili jako výkonní producenti. Jedná se i o první album skupiny na kterém hraje Frank Bello na basovou kytaru. Vydání z roku 1992 obsahuje jako poslední dvě skladby písně "Soldiers of Metal" a "Howling Furies". Sestava těchto dvou skladeb je následující: Neil Turbin, Scott Ian, Dan Spitz, Greg D'Angelo (s výjimkou místa, kde Charlie Benante znovu nahrál bicí) a Dan Lilker.

Píseň "Armed and Dangerous" se objevuje také na pozdějším albu Spreading the Disease s odlišným mixem, který neobsahuje fade-in intro vedoucí k úvodní melodii akustické kytary. Toto intro bylo z neověřených důvodů z albové verze vypuštěno, ale je možné, že to bylo kvůli kontinuitě alba. Píseň "Raise Hell" byla původní nahrávkou Anthrax exkluzivně pro EP a "God Save the Queen" původně nahráli Sex Pistols na album Never Mind the Bollocks, Here's the Sex Pistols. Přestože jsou skladby "Metal Thrashing Mad" a "Panic" označeny jako živé verze, jedná se o studiové reedice skladeb, které se objevily na debutovém albu skupiny.

Druhé album Anthrax nazvané Spreading the Disease vyšlo v říjnu 1985 a bylo dobře přijato jako technický skok vpřed oproti debutu i jako originálnější počin a dodnes patří k nejoceňovanějším albům kapely. Nahrávalo se v Pyramid Sound Studios v Ithace ve státě New York s Canedym, zatímco Jon Zazula působil jako výkonný producent. Na albu se objevil singl "Madhouse", k němuž byl natočen videoklip, který však nebyl příliš vysílán na MTV, protože stanice se domnívala, že jeho obsah ponižuje duševně choré. Spreading the Disease byl debut skupiny u velkého vydavatelství a vyšel u Megaforce / Island Records.

Jednalo se o poslední album Anthrax, na kterém se Turbin podílel jako autor písní. Bylo to také první album, na kterém se autorsky podílel baskytarista Dan Lilker po svém odchodu z kapely, i když více jeho písní se objevilo na následujícím albu Among the Living. Turbin napsal texty písní "Armed and Dangerous" a "Gung-Ho" a Lilker se podílel na hudbě. Zazula získal autorství písně "Medusa", což byl jeho jediný příspěvek pro Anthrax. Zazula byl původně připsán jako jediný autor písně, ale v reedicích alba byl připsán i zbytek kapely. Kromě toho bývalý zpěvák Matt Fallon, který odešel během nahrávání, v rozhovoru z roku 2016 prohlásil, že se podílel na textu, ale zůstal nepřipsán. Kapela se k těmto obviněním nevyjádřila.

Obal vytvořili Peter Corriston a Dave Heffernon, kteří pracovali na obalu alba Physical Graffiti skupiny Led Zeppelin. Benante přišel s konceptem muže, který je vyšetřován na úroveň radiace. Říká se, že záměrně vytvořil muže velmi podobného svému synovci a baskytaristovi Franku Bellovi jako vtip, ačkoli to nepotvrdili ani nevyvrátili.

Album získalo široký ohlas hudebních kritiků. V dobové recenzi Howard Johnson z britského časopisu Kerrang! doporučil album jako nejlepší příklad thrash metalu v současnosti a v řemeslném umění psát skvělé písně se podle něj Anthrax vyrovnal Metallice. Moderní recenze jsou také velmi pozitivní. Steve Huey z AllMusic uvedl, že album je velkým skokem vpřed oproti svému předchůdci a patří k tomu nejlepšímu, co kapela vytvořila. Pochválil texty vzdávající hold fiktivním postavám jako v písních "Lone Justice" a "Medusa". Kanadský novinář Martin Popoff označil album za šokující výbuch hluku od dlouhovlasé party pankáčů, kteří věděli své, pochválil klamavě chaotické písničkářství a Belladonnův vokál.

Díky zbylému času ve studiu z těchto sezení Ian, Benante a bývalý spoluhráč Dan Lilker spolupracovali se zpěvákem Billym Milanem na vytvoření vedlejšího projektu Stormtroopers of Death a za tři dny nahráli album Speak English or Die. Vyšlo v srpnu 1985 a dnes je považováno za průkopnické crossoverové thrashové album, které obsahuje jeden z prvních příkladů blast beatu na desce. Poté byl projekt pozastaven, protože Ian a Benante se opět soustředili na Anthrax.

Americké turné na podporu Spreading the Disease, na kterém předskakovali skupině Black Sabbath, bylo po čtyřech koncertech zrušeno kvůli problémům zpěváka Sabbath Glenna Hughese s hlasem. V dubnu 1986 se Anthrax pokusili o první turné po Evropě, které začalo v německé Bochumi a bylo podpořeno kapelami Overkill a Agent Steel. Součástí turné bylo i vystoupení poblíž ukrajinského Černobylu, bezprostředně po černobylské havárii. Později téhož roku absolvovali turné po Evropě s Metallicou. Turné začalo 10. září v St David's Hall a skončilo 26. září ve švédském Solnahallenu. Švédské vystoupení bylo posledním vystoupením Anthrax před nehodou autobusu následujícího dne, při které zahynul baskytarista Metalliky Cliff Burton.

Třetí studiové album Among the Living vyšlo v březnu 1987 a je často považováno jak kapelou, tak kritikou za zásadní průlom pro Anthrax. Kapela chtěla producenta, který by dokázal zachytit energii jejich živé show, a požádala o to Eddieho Kramera, slavného producenta a inženýra, který spolupracoval mimo jiné s Jimim Hendrixem, Led Zeppelin a Kiss. Živý zvuk, který Kramer zachytil na albu Kiss Alive! (1975), zapůsobil na Iana a Benanteho zejména v mládí. Kapela nahrála nové písně asi za šest týdnů ve studiích Quadradial v Miami na Floridě a produkce se pak přesunula na retušování a mixování skladeb do Compass Point Studios v Nassau na Bahamách, zařízení, které vlastnil Chris Blackwell, prezident nahrávací společnosti Anthrax Island Records. Ian toto nahrávací studio navrhl jen proto, že Iron Maiden v něm pracovali od roku 1983.

Autorem obalu je ilustrátor a malíř Don Brautigam, který se této práci věnuje od počátku 70. let a pracoval jak na albu Among the Living, tak na kultovním albu Master of Puppets od Metalliky.

Album ukázalo humornou, experimentální stránku kapely a zahájilo lyrický trend zaměřený na filmy, politiku, komiksy a romány Stephena Kinga. Bylo věnováno památce Cliffa Burtona. Úspěch alba, podpořený singly "Indians" a "I Am the Law", nejenže udělal z kapely známou značku (spolu se zbývající třemi členy "velké čtyřky" thrash metalu, kterými byli Metallica, Megadeth a Slayer), ale nakonec jim vynesl jednu z prvních zlatých desek certifikovaných RIAA.

"I Am the Law", který vyšel jako druhý singl alba, byl podpořen rap-metalovým hybridem "I'm the Man" jako jeho B-strana. Anthrax se dále vyžívali v rapu, když se objevili v titulní skladbě alba U.T.F.O. "Lethal", a jejich uctívání tohoto žánru bylo také připisováno Ianovi, který nosil tričko Public Enemy na pódiu i při reklamním focení; v reakci na to Public Enemy jmenovali Anthrax v textu svého singlu "Bring the Noise" z roku 1988.

Anthrax absolvovali více než roční turné na podporu alba, přičemž v Evropě koncertovali opět s Metallicou, ve Spojených státech s Metal Church, Testament, D.R.I., Exodus a Celtic Frost a předskakovali skupině Kiss na jejich turné Crazy Nights.

Své čtvrté album State of Euphoria vydali Anthrax v září 1988, jeho producentem byl Mark Dodson a inženýrsky se na něm podílel Alex Perialas. Kytarista Scott Ian se nechal slyšet, že kapela si Dodsona najala jako producenta tohoto alba kvůli jeho práci s kapelami Judas Priest, U.D.O. a Metal Church. Album se koncem roku 1988 dostalo na 30. místo žebříčku Billboard 200 a 8. února 1989 získalo zlatou certifikaci RIAA. Písně "Who Cares Wins", zabývající se těžkou situací bezdomovců, a "Antisocial" (coververze písně francouzské skupiny Trust) byly vydány jako singly s doprovodnými videoklipy.

Píseň "Misery Loves Company" vychází z románu Stephena Kinga Misery, zatímco "Now It's Dark" byla inspirována filmem Davida Lynche Modrý samet, konkrétně chováním sexuálně zvráceného, sebepoškozujícího a vraždícího sociopata Franka Bootha, kterého ztvárnil Dennis Hopper. Píseň "Make Me Laugh" kritizuje Jima a Tammy Fae Bakkerovy a obecně televangelizaci, která byla v té době oblíbeným terčem thrashmetalových kapel. Píseň konkrétně zmiňuje drobnosti, jako je klimatizovaná psí bouda a křesťanský zábavní park. Většinu hudby na albu složil bubeník Charlie Benante, zatímco texty napsal rytmický kytarista Scott Ian. Zadní obal alba obsahuje parodický obrázek kapely, který nakreslil Mort Drucker, karikaturista známý především svými kresbami v časopise Mad.

V roce 1989 Anthrax začali hrát v arénách jako hlavní hvězda nebo předskokan, nejprve předskakovali Ozzymu Osbournovi na jeho turné No Rest for the Wicked v Severní Americe, poté byli hlavními hvězdami evropských turné s Living Colour, Suicidal Tendencies a King's X a amerického Headbangers Ball Tour s Exodus a Helloween. V roce 1989 také MTV sponzorovala soutěž, v níž vítěz nechal kapelu zdemolovat svůj dům. To později inspirovalo kapelu k vystoupení v televizním seriálu Married... with Children (Ženatý s dětmi) v roce 1992, v němž Bundovi vyhráli podobnou televizní soutěž.

Anthrax se vrátili do studia na konci roku 1989, aby pracovali na svém pátém albu, opět s Dodsonem jako producentem. Album Persistence of Time vyšlo v srpnu 1990 a bylo napsáno a nahráno v období zmatků, protože Ian se nedávno rozvedl se svou první ženou a nahrávání bylo přerušeno požárem, který způsobil, že kapela přišla o vybavení v hodnotě více než 100 000 dolarů a o zkušebnu.

Členové kapely také tvrdili, že právě v tomto období se mluvilo o možné spolupráci s jiným zpěvákem, o čemž Belladonna v té době nevěděl. Album Persistence of Time, které bylo fanoušky považováno za jejich seriózní počin, bylo temnější, techničtější a progresivnější než předchozí tvorba kapely, čímž se trefilo do vkusu metalových fanoušků, kteří se obávali "hloupé" stránky kapely. Nejúspěšnějším singlem z alba byla coververze písně "Got the Time" od Joea Jacksona, o které Jackson prohlásil, že se mu líbila.

Počátkem roku 1991 získalo album zlatou certifikaci od RIAA a kapela v rámci propagace alba absolvovala téměř dvouleté turné, na kterém předskakovala Iron Maiden na jejich turné No Prayer for the Dying v Evropě a Severní Americe a objevila se na turné Clash of the Titans s Megadeth, Slayer a předskokany Alice in Chains.

V roce 1991 Anthrax spolupracovali s Public Enemy na verzi písně "Bring the Noise", která se stala hitem a následovalo jejich společné úspěšné turné. "Bring the Noise" se stala pro Anthrax koncertní stálicí od roku 1989, kdy ji poprvé zahráli na koncertě. V roce 1991 vyšla kompilace Attack of the Killer B's, která obsahovala tři skladby z jejich EP Penikufesin z roku 1989, novou verzi "I'm the Man" a coververzi "Bring the Noise", na které Ian nazpíval několik vokálů. Na začátku roku 1992, krátce po vystoupení ve filmu Married... with Children, byl Belladonna z Anthrax propuštěn kvůli tvůrčím a stylovým neshodám.

Po vyhazovu Belladonny zbývající členové vyzkoušeli několik vokalistů, včetně Marka Oseguedy z Death Angel a Spika Xaviera z Mind Over Four. Zpěvák Armored Saint John Bush byl však největším favoritem a ve skutečnosti byl již několik let předtím uváděn jako potenciální náhrada za Belladonnu kvůli pochybnostem o jeho spolehlivosti pramenící z užívání drog a alkoholu.

Skupina opustila Island Records a podepsala smlouvu s Elektrou, kde v roce 1993 vydala album Sound of White Noise. Album, které produkoval Dave Jerden (v té době známý svou prací s kapelami Jane's Addiction a Alice in Chains), znamenalo změnu oproti dřívější tvorbě skupiny, s temným zvukem ovlivněným alternativním rockem, a dočkalo se převážně pozitivních recenzí. Kritik Dave Connolley z AllMusic napsal, že Bush má hlas s nižším rejstříkem než Belladonna a výsledek je hrozivý, promyšlený a zlověstný. Jako první singl z alba vyšla píseň "Only". V poznámkách k albu Return of the Killer A's Ian uvedl, že mu James Hetfield řekl, že je to "dokonalá píseň." V souladu se zálibou kapely v nepravděpodobných spolupracích poskytl hudbu k písni "Black Lodge" (poklona Twin Peaks) klasický skladatel Angelo Badalamenti. Toto album ukázalo, že Anthrax se plně zbavil své karikaturní postavy ve prospěch vyzrálého, promyšleného písničkářství, které započalo na albu Persistence of Time. Úspěch alba Sound of White Noise rozptýlil veškeré obavy fanoušků, že se kapela nevzpamatuje z rozchodu s Belladonnou; téměř dva měsíce po vydání bylo certifikováno RIAA jako zlaté a zajistilo kapele dosud nejvyšší umístění na sedmém místě žebříčku Billboard 200. Díky albu Anthrax také dál pokračovali v headlinování arén a divadel či amfiteátrů a jako předskokany si vzali několik kapel, jako Suicidal Tendencies, White Zombie, Quicksand, Fight a Clawfinger.

Po vydání alba Sound of White Noise opustil kapelu dlouholetý kytarista Dan Spitz, aby se stal hodinářem, a Anthrax tak dočasně zůstal kvartetem. V roce 1995 vydala kapela své sedmé studiové album Stomp 442, na kterém hrál většinu sólových kytarových partů Charlie Benante. Benantemu asistovali Paul Crook, který se později stal na několik let koncertním kytaristou skupiny, a Dimebag Darrell ze skupiny Pantera. Protože Elektra album nepropagovala, bylo komerčně méně úspěšné než jeho předchůdce a Anthrax s vydavatelstvím přerušili spolupráci.

Kapela podepsala smlouvu s nezávislým vydavatelstvím Ignition Records a v roce 1998 vydala album Volume 8: The Threat Is Real. Stejně jako na albu Stomp 442 nahrál Benante spolu s Crookem a Darrellem hlavní kytarové party. Na albu také hostuje zpěvák Pantery Phil Anselmo. Po vydání alba vydavatelství zkrachovalo, což narušilo jeho distribuci. Anthrax poté podepsali smlouvu s Beyond Records, kteří vydali album největších hitů Return of the Killer A's (1999), po němž Beyond rovněž zkrachovali.

V tomto období bylo plánováno turné se dvěma zpěváky Belladonnou a Bushem, ale Belladonna se na poslední chvíli rozhodl turné nezúčastnit; na zmíněné kompilaci však byla nahrána coververze písně The Temptations "Ball of Confusion", na které se kromě bývalého zpěváka Belladonny a bývalého baskytaristy Lilkera podílela i tehdejší sestava kapely (Ian/Benante/Bello/Bush/Crook). Jedná se o jedinou píseň, v níž se Belladonna i Bush podíleli na zpěvu.

Navzdory těžkostem a právním tahanicím ohledně práv na album Anthrax pokračovali. V roce 2001 se ke kapele připojil Rob Caggiano na sólovou kytaru. Během antraxových útoků ve Spojených státech v roce 2001 kapela změnila své webové stránky, na kterých poskytovala informace o této nemoci poté, co lidé začali na internetových vyhledávačích hledat "anthrax.com". Uprostřed potenciální PR noční můry vydali Anthrax 10. října 2001 tiskovou zprávu, v níž žertovali, že název kapely bude změněn na "něco přátelštějšího, třeba 'Basket Full of Puppies'." Veškeré zvěsti o změně názvu odvozené z této tiskové zprávy vyvrátili na benefičním koncertu New York Steel 9/11 v listopadu 2001, kdy nastoupili na pódium v kotlových oblecích, na každém z nich byl jiný nápis, který nakonec zněl "We're not changing our name". Bello uvedl, že tak učinili poté, co se jim dostalo podpory od členů newyorské policie a FDNY, kteří se domnívali, že změna názvu kapely by vyslala špatný signál. Obrázek kapely v oblecích je na vnitřní kartě zásobníku alba We've Come for You All.

V roce 2003 skupina podepsala smlouvu s vydavatelstvím Sanctuary Records a vydala své deváté studiové album We've Come for You All, které metaloví novináři chválili jako návrat do formy. Léto 2003 pak skupina strávila na turné s Motörhead.

Počátkem roku 2004 vydali Anthrax album The Greater of Two Evils, které je "živou studiovou" nahrávkou dřívější tvorby v tehdejší sestavě kapely. Krátce poté oznámil baskytarista Frank Bello, že z kapely odchází do Helmet, a nahradil ho člen Fates Warning a Armored Saint Joey Vera.

V dubnu 2005 Anthrax oznámili, že se reformují v "klasické" sestavě Scott Ian, Charlie Benante, Dan Spitz, Joey Belladonna a Frank Bello. Na některých koncertech následujícího turné zahráli celé album Among the Living. Ačkoli se očekávalo, že sestava po turné nahraje nové album, v lednu 2007 Ian řekl, že Belladonna s reunionem nesouhlasil. John Bush také řekl, že není připraven se kapele znovu zavázat, a uvedl, že byl požádán o návrat, ale odmítl. Na otázku, zda se chtěl ke kapele vrátit, když Belladonna odešel, Bush odpověděl, že se prostě necítil na to, aby to udělal.

V prosinci 2007 bylo oznámeno, že novým zpěvákem kapely bude Dan Nelson, dříve působící ve skupině Devilsize, a na post kytaristy se vrátí Rob Caggiano. V květnu 2008 odehrála skupina svůj první koncert po 19 měsících v klubu Double Door v Chicagu. Ve svém měsíčním sloupku Food Coma zveřejněném v prosinci 2008 Scott Ian napsal, že pracoval ve studiu na novém albu, a slíbil, že porodí pořádně naštvané, hlasité, rychlé a těžké dítě. Později napsal, že album míchá Dave Fortman, který spolupracoval s Evanescence a Slipknot.

Na začátku roku 2009 Anthrax zahájili krátké turné, na kterém předskakovali Iron Maiden v Jižní Americe. V červenci manažer kapely Izvor Živkovič potvrdil odchod Dana Nelsona z důvodu nemoci. Nelson to popřel s tím, že byl propuštěn. Všechna následující vystoupení byla zrušena s výjimkou srpnového britského festivalu Sonisphere, na kterém zpíval John Bush. Reakce fanoušků po jeho vystoupení vedla ke kampani "Bring Back Bush", kterou Ian podpořil. Brzy poté Benante uvedl, že se Bush ke kapele vrátil. V únoru 2010 Anthrax odehráli pět koncertů v rámci festivalu Soundwave v Austrálii. Po australských koncertech Bush řekl, že kapela hodlá znovu nahrát vokály několika skladeb z připravovaného alba.

Koncem roku 2009 Anthrax potvrdili účast na několika koncertech "velké čtyřky" s kapelami Metallica, Megadeth a Slayer v rámci festivalu Sonisphere 2010 v Evropě. John Bush se rozhodl, že se nechce kapele věnovat na plný úvazek, a podruhé kapelu opustil. Joey Belladonna se do kapely vrátil na začátku roku 2010 na koncerty Sonisphere a také se zavázal, že s kapelou nahraje nové studiové album. V červnu 2010 Anthrax, Metallica, Megadeth a Slayer vůbec poprvé vystoupili na jednom koncertě v rámci sedmi koncertů Sonisphere. Koncert v bulharské Sofii byl vysílán v kinech a později vyšel na DVD a Blu-ray. V následujícím roce kapely odehrály také několik koncertů ve Spojených státech, včetně koncertu na Yankee Stadium v září 2011.

V dubnu 2011 Anthrax poprvé vystoupili jako headlineři na Filipínách na každoročním festivalu Pulp Summer Slam společně s Death Angel a Hellyeah. Kapela také headlinovala na vedlejší scéně Jägermeister na festivalu Mayhem 2012, kde spoluúčinkovali Slayer a Slipknot, a absolvovala turné s Testament a Death Angel. V červnu Anthrax na svých webových stránkách zveřejnili singl "Fight 'Em 'Til You Can't" z tehdy připravovaného nového alba ke stažení zdarma jako poděkování fanouškům za jejich trpělivost při několikaletém čekání na nový materiál. Album Worship Music vyšlo 12. září 2011 a debutovalo na 12. místě v žebříčku Billboard Top 200, což bylo jejich nejvyšší umístění od vydání alba Sound of White Noise v roce 1993.

V lednu 2013 kapela oznámila, že hlavní kytarista Rob Caggiano opustil kapelu a připojil se k Volbeat. Krátce poté bylo oznámeno, že byl na turné najat jako hlavní kytarista kapely Jonathan Donais ze Shadows Fall. Donais byl potvrzen jako oficiální člen v srpnu téhož roku. V březnu Anthrax vydali EP Anthems, na kterém byly coververze rockových písní ze 70. let a také dvě nové verze písně "Crawl" z alba Worship Music. Podle Iana začala kapela koncem roku 2013 pracovat na dalším studiovém albu. V roce 2014 vydali živé DVD Chile on Hell, které obsahovalo vystoupení kapely v Teatro Caupolican v Santiagu v Chile v roce 2013. Začátkem roku 2015 kapela potvrdila, že nahrála nový materiál a vyrazila na turné s Volbeat.

Rok 2016 kapela zahájila krátkým americkým turné s Lamb of God a 26. února 2016 vydala své jedenácté studiové album For All Kings, které debutovalo v žebříčku Billboard 200 na 9. místě, čímž překonalo 12. místo debutu Worship Music. V březnu předskakovali legendě Iron Maiden na latinskoamerické části jejich světového turné The Book of Souls World Tour. Následně strávili léto hraním na festivalech v Evropě a poté se vydali na podzimní turné po USA a Kanadě se Slayer a Death Angel. Kapela pokračovala v koncertování i během následujících dvou let, kdy dvakrát (v letech 2017 a 2018) vyrazila na turné The Killthrax Tour s kapelou Killswitch Engage a spolu s Lamb of God, Behemoth, Testament, Napalm Death a Obituary předskakovala skupině Slayer na jejím posledním světovém turné od května do prosince 2018.

Dne 1. února 2017 se kapela vydala na plavbu 70 000 tun metalu, kde odehrála dva sety a stala se první z "velké čtyřky", která se festivalu na otevřeném moři zúčastnila. Během divadelního setu zahráli coververzi skladby "March of the S.O.D." od Stormtroopers of Death a debutovali písní "Blood Eagle Wings".

V roce 2018 vydali Anthrax živé album a DVD Kings Among Scotland, které bylo nahráno během koncertu ve skotském Glasgow v rámci turné For All Kings. V rozhovoru z března 2017 bubeník Charlie Benante naznačil, že Anthrax začne v létě pracovat na svém dvanáctém studiovém albu. Prozradil také, že existuje několik nevydaných skladeb ze sessions For All Kings, které by mohly posloužit jako geneze pro následné album, a uvedl: "Myslím, že jsou dvě nebo tři, které bychom mohli oprášit a použít jako výchozí bod." Na otázku z května 2018, zda na albu pracují, kytarista Scott Ian uvedl: "Velmi, velmi, velmi předběžné stádium. Je tam pár opravdu skvělých riffů. Charlie poslal pár opravdu skvělých nápadů. Ale ve skutečnosti jsme ještě na ničem nezačali pracovat. Byli jsme příliš zaneprázdněni turné." O měsíc později baskytarista Frank Bello prohlásil, že Anthrax měli v úmyslu vrátit se do studia v polovině roku 2018, ale protože souhlasili s předskakováním Slayer na jejich rozlučkovém turné, měli začít psát nové album nejdříve v roce 2019. V rozhovoru pro Full Metal Jackie v listopadu 2020 Ian uvedl, že Anthrax určitě budou připraveni udělat desku příští rok, ale dodal, že datum jejího vydání by se mohlo posunout až na rok 2022.

V říjnu 2019 se Anthrax spolu s kapelami Testament, Corrosion of Conformity, Armored Saint, DevilDriver, John 5, Doro a Metal Church zúčastnili historicky první plavby skupiny Megadeth nazvané "Megacruise" a v létě a na podzim 2021 obnovili koncertní činnost, v rámci které se uskutečnil livestreamový koncert k 40. výročí založení kapely, a také vystoupení na festivalu U. S. A. Komenského. S. festivalech, jako jsou Aftershock a Welcome to Rockville. V létě 2022 bude Anthrax pokračovat v oslavách 40. výročí na turné po Severní Americe s Black Label Society a Hatebreed, po němž bude následovat evropské turné na podzim s Municipal Waste.

Anthrax je jednou z kapel, které stály u zrodu speed metalu a thrash metalu. Na svých raných albech vykazovala typický thrashmetalový zvuk a byla známá humorem a komiksovými odkazy v textech, čímž se kapela odlišovala od svých současníků. Podle časopisu Rolling Stone byli jednou z mála heavymetalových kapel, které se dostalo chvály kritiků a které v 80. letech nově definovaly žánr. Styl původních kytaristů Scotta Iana a Dana Spitze byl popisován jako"agresivní a hlavu rvoucí, přičemž zvukový pohon obstarávaly power akordy a čvachtající šlapáky. Autor Thomas Harrison napsal, že Anthrax hraje metal v rychlejším tempu kvůli svým punkovým vlivům. V roce 1989 Brad Tolinski z časopisu Guitar World poznamenal, že pokud je Exodus speed metalovou obdobou Rolling Stones, pak newyorští Anthrax musí být jistě Beatles tohoto žánru. Šesté album skupiny, Sound of White Noise z roku 1993 (první se zpěvákem Johnem Bushem), zahrnovalo vlivy grunge a alternativního metalu v temnějším duchu. Kritici považují studiové nahrávky kapely z Bushovy éry za nahrávky s alternativnějším metalovým a groove metalovým zvukem. Album Worship Music znamenalo návrat k thrash metalu a návrat zpěváka Joeyho Belladonny. Ačkoli jsou písně připisovány celé kapele, od dob Spreading the Disease je autorem hudby téměř výhradně Charlie Benante a textů Scott Ian, ačkoli John Bush během svého působení ve skupině také přispěl několika texty.

Na EP Anthems, které obsahuje covery kapel Rush, Cheap Trick, AC/DC, Kiss, Queen, Thin Lizzy, Boston a Journey ze 70. let, se Anthrax nechali ovlivnit klasickými rockovými interprety, Suicidal Tendencies, Bad Brains, Ramones, Sex Pistols, Dead Kennedys, Black Flag, Agnostic Front, Misfits, The Exploited a Discharge, a heavymetalovými kapelami jako Black Sabbath, Judas Priest, Accept, Anvil, Iron Maiden, Motörhead, UFO a Saxon. Anthrax patří do "velké čtyřky" thrash metalu spolu s kapelami Metallica, Megadeth a Slayer a často je považován za jednu z prvních kapel tohoto žánru, která vznikla na východním pobřeží, spolu s Overkill a Nuclear Assault. Kapele se připisuje zásluha za položení základů rap metalu a nu metalu. Podle společnosti Nielsen SoundScan prodali v letech 1991 až 2004 ve Spojených státech 2,5 milionu desek a celosvětově 10 milionů.

Anthrax ovlivnili řadu kapel, jako jsou Cannibal Corpse, Pantera, Sepultura, Testament, Death Angel, Korn, Limp Bizkit, 311, Papa Roach, Killswitch Engage, Sevendust, Terror a Insane Clown Posse.

Anthrax jsou známí tím, že čerpajíá vlivy z mnoha zdrojů populární kultury. "I Am the Law" je o komiksové postavě soudce Dredda, titulní skladba alba "Among the Living" vychází z románu Stephena Kinga The Stand, konkrétně z postavy padoucha Randalla Flagga, zatímco "A Skeleton in the Closet" vychází z Kingovy novely Apt Pupil a "Efilnikufesin (N. F.L.)" vzdává hold herci a původnímu členovi souboru Saturday Night Live Johnu Belushimu, píseň "The Constant" vychází z epizody seriálu Ztraceni.

Kapela po určitou dobu používala jako maskota karikaturu obličeje holohlavého muže, který byl hovorově překřtěn na "Not Mana". Samotný obličej pochází z gumové dětské hračky s názvem "Magic Monster".

V roce 2012 se Anthrax a bývalý zpěvák Dan Nelson dohodli na nezveřejněném vyrovnání poté, co byl zpěvák vyhozen během turné v roce 2009. V říjnu 2014 bývalý zpěvák Neil Turbin udeřil na kytaristu Scotta Iana, že si vymýšlí lži o jeho rozchodu s kapelou v roce 1984, aby přitáhl pozornost ke své autobiografii. V říjnu 2015 se bývalý kytarista Dan Spitz ohradil proti článku na serveru Guitar.com z roku 2004 (od té doby není k dispozici), který naznačoval, že bubeník skupiny Charlie Benante byl zodpovědný za sólovou kytaru v mnoha klasických písních skupiny. V rozhovoru pro Metal Voice z roku 2016 a znovu ve videu, které nahrál na YouTube v prosinci 2020, bývalý kytarista Greg Walls tvrdil, že se podílel na psaní písní na prvním albu skupiny Fistful of Metal, konkrétně tvrdil, že napsal veškerou hudbu k "Metal Thrashing Mad" a většinu "Panic", ale že skupina tyto písně okopírovala bez jeho připsání. Ve stejných videích Walls také tvrdil, že Scottovi řekl, aby se zbavil jména Rosenfeld a vystupoval prostě jako "Scott Ian".