| Původ: | New York City, stát New York, USA |
| Aktivní roky: | 1981 - současnost |
| Styl: | Heavy metal, thrash metal, speed metal, groove metal, alternativní metal |
| Vydavatelé: | Megaforce, Island, Elektra, Sanctuary, Nuclear Blast |
| Web: | www.anthrax.com |
| Podrobnosti: | Metal-archives - Anthrax |
ANTHRAX je americká heavy metalová skupina z New Yorku, kterou v roce 1981 založili rytmický kytarista Scott Ian a baskytarista Dan Lilker. Skupina je považována za jednu z vůdčích osobností thrashmetalové scény 80. let a patří do 'velké čtyřky' tohoto žánru spolu s METALLICOU, MEGADETH a SLAYER. Byli také jednou z prvních thrashmetalových kapel (spolu s OVERKILL a Nuclear Assault), které vznikly na východním pobřeží. Natočili 11 studiových, několik živých alb a 26 singlů, včetně spolupráce na singlu s americkou hiphopovou skupinou PUBLIC ENEMY. Podle společnosti Nielsen SoundScan prodala skupina ANTHRAX v letech 1991 až 2004 ve Spojených státech 2,5 milionu desek a celosvětově pak 10 milionů. Čtyři studiová alba skupiny získala také zlatou certifikaci RIAA, včetně třetí řadové desky Among the Living (1987), která upevnila pověst ANTHRAX jako jedné z nejúspěšnějších thrashmetalových kapel.
Sestava kapely se během jejich kariéry mnohokrát změnila a Scott Ian zůstal jediným stálým členem. Vystřídali se zde zpěváci a sóloví kytaristé, mezi nimiž byli Neil Turbin, John Bush, Dan Spitz a Rob Caggiano. Od roku 2013 kapelu tvoří Scott Ian, bubeník Charlie Benante, baskytarista Frank Bello, zpěvák Joey Belladonna a sólový kytarista Jonathan Donais. Ian a Benante (který v roce 1983 nahradil někdejšího bubeníka Grega D'Angela) jsou jediní dva členové, kteří se objevili na všech albech, zatímco Bello je členem ANTHRAX od roku 1984, kdy nahradil původního baskytaristu Dana Lilkera. Po dvou působeních v ANTHRAX - v letech 1984 až 1992 a znovu v letech 2005 až 2007 - se Belladonna do kapely vrátil v roce 2010.
Skupinu Anthrax založili 18. července 1981 v newyorském Queensu kytaristé Scott Ian a Dan Lilker a Ianův přítel Dave Weiss, který hrál na bicí. Název kapely byl odvozen od stejnojmenné nemoci, kterou Ian viděl v učebnici biologie, a byl vybrán proto, že zněl 'dostatečně ďábelsky'. Lilker původně zamýšlel, že v kapele bude hrát na baskytaru Scott Setari, a to v počátečních fázích kapely jako cover bandu. Původní sestavu Anthrax doplnili zpěvák John Connelly a baskytarista Paul Kahn. Kahna krátce nahradil baskytarista Kenny Kushner, než baskytaru převzal Lilker a kapelu doplnil kytarista Greg Walls. Weisse pak brzy vystřídal bubeník Greg D'Angelo, kterého skupině doporučil Walls. Ianův mladší bratr Jason Rosenfeld byl dočasným zpěvákem, dokud se koncem srpna 1982 ke kapele nepřipojil Ianův bývalý spolužák Neil Turbin, částečně kvůli kytaristovi Wallsovi, o kterém Turbin později řekl, že je nejlepší kytarista, jakého kdy Anthrax měli. V této době kapela nahrála svou první demokazetu.
Jejich první vystoupení s Neilem Turbinem se konalo v newyorském klubu Great Gildersleeves v září 1982. V této sestavě v následujících měsících pravidelně koncertovali v oblasti New Yorku a New Jersey. Anthrax se na jaře 1983 také objevili na několika koncertech spolu se začínající Metallicou. Toho léta opustil kapelu kytarista Walls kvůli třenicím s Ianem a o měsíc později také bubeník D'Angelo. Turbin uvedl, že kvůli odchodu Wallse a D'Angela vážně uvažoval, že také skončí, ale vydržel ještě rok. Wallse nahradil Bob Berry, kterého Turbinovi doporučil Rhett Forrester z Riot. Berryho zase brzy nahradil Dan Spitz, který byl předtím členem newjerseyské thrashové kapely Overkill.
Bubeník Charlie Benante nahradil D'Angela v září 1983 po několikaměsíčním Ianovým přesvědčování. V té době se Ian a Lilker spřátelili s majitelem obchodu s deskami v New Jersey Jonem Zazulou, kterému dali k posouzení své demokazety. Zazulova nová nahrávací společnost Megaforce Records nedávno vydala debutové album Metallicy Kill 'Em All, které zaznamenalo velký úspěch. Koncem roku 1983 Zazula souhlasil s podpisem smlouvy s Anthrax a kapela nahrála singl "Soldiers of Metal", který produkoval Ross the Boss z Manowar. B-stranou byla píseň "Howling Furies", která byla převzata z předchozího dema s Gregem D'Angelem na bicí (jež byla jeho jedinou nahrávkou s Anthrax). Výlisku se prodalo 3000 kopií během dvou týdnů.
Anthrax vydali svou debutovou desku Fistful of Metal v lednu 1984 u Megaforce Records (pouze v USA) a Music for Nations v zahraničí. Obsahuje také i coververzi skladby "I'm Eighteen" od Alice Cooper. Jedná se o jediné album kapely, na kterém se podíleli původní frontman Neil Turbin a původní baskytarista Dan Lilker, které nahradili Matt Fallon (a posléze třetí zpěvák Joey Belladonna), respektive Frank Bello. Bývalý kytarista Walls prohlásil, že byl šokován tím, že album bylo vydáno bez jeho uvedení jako hlavního autora písní "Panic" a "Metal Thrashing Mad", stejně jako i menších autorských příspěvků na celé desce.
Kritici přijali nahrávku smíšeně. Xavier Russel z Kerrang! ji označil za skvělý debut se skladbami hranými rychlostí sto mil za hodinu, které však mohly být jen o něco originálnější. Colin Larkin v Encyklopedii populární hudby označil obal za nevkusný, ale pochválil sice malý, ale stabilní komerční výkon alba. Steve Huey z AllMusic uvedl, že Anthrax ještě nenašli svůj osobitý styl a znějí spíše jako cover kapely Judas Priest. Huey shledal texty jako využívající heavymetalové stereotypy a vyslovil názor, že fanouškům bude deska připadat odbytá. Kanadský novinář Martin Popoff pochválil dobře vyprodukovaný zvuk a téměř operní anti-thrashový vokál Turbina a považoval album zodpovědné za to, že se New York vrátil na metalovou mapu USA a kvalita se vrátila do knih blues a nekompromisního undergroundového metalu. Termín thrash metal poprvé použil v hudebním tisku novinář časopisu Kerrang! Malcolm Dome, když odkazoval na jejich píseň "Metal Thrashing Mad". Časopis Guitar World zařadil nahrávku na seznam nových senzací: V červnu 2019 uvedl časopis Decibel album Fistful of Metal do své Síně slávy, a to díky jeho pověsti jednoho z nejlepších raných příkladů thrash metalu.
Navzdory svému uznání je Fistful of Metal považováno za jedno z nejméně na koncertech zastoupených studiových alb kariéry Anthrax. Většina jeho skladeb se od doby, kdy skupina získala popularitu díky svým dalším dvěma albům Spreading the Disease a Among the Living, hrála naživo jen zřídka, ačkoli skladby "Deathrider", "Metal Thrashing Mad", "Panic", "Soldiers of Metal", "Anthrax" a "Across the River" se v pozdějších letech dočkaly pravidelného oživení. Žádná skladba z Fistful of Metal se také neobjevila na žádném z kompilačních alb skupiny, včetně alb Return of the Killer A's, Madhouse: The Very Best of Anthrax a Anthrology: No Hit Wonders (1985–1991). Na albu The Greater of Two Evils z roku 2004 však kapela znovu nahrála velmi žádané skladby "Deathrider", "Metal Thrashing Mad", "Panic" a "Anthrax" (poslední z nich se objevila na dvoudiskové japonské verzi jako bonus).
Mezi Lilkerem a zbytkem kapely se mezitím z různých důvodů stupňovalo napětí, které nakonec vedlo k tomu, že ho kapela vyhodila. Na naléhání Iana a Benanteho najali jako náhradu Charlieho synovce Franka Bella. Anthrax se poté vydali na úspěšné americké turné, na kterém předskakovali Raven a dalším na podporu alba Fistful of Metal.
V srpnu 1984 se cesty Turbina a Anthrax po dlouhodobých osobních problémech rozešly. Turbin se podílel na nápadech, textech, názvech a aranžích většiny písní na desce, stejně jako tří písní z druhého alba Spreading the Disease, ale Ian a Benante, který kromě bicích hrál i na kytaru měli pocit, že potřebují přísnější kontrolu nad tvorbou. Kvůli spolupráci Iana a Benanteho při psaní písní, kdy Ian chtěl být více ústředním bodem a začal psát texty a Benante hudbu, byl Turbin několik týdnů po vystoupení s Metallicou v Roseland Ballroom nucen z kapely odejít. Hudební novinář Eddie Trunk ve své knize Eddie Trunk's Essential Hard Rock and Heavy Metal přiznává, že tlačil na Jona Zazulu, Scotta Iana a Anthrax, aby vyhodili Turbina kvůli jeho osobnímu vkusu na zpěv. Koncem roku 1984 byl krátce najat zpěvák Matt Fallon, ale jeho cesty se s kapelou brzy rozešly. Zbývající členové se rozhodli vystupovat na koncertech jako čtyřčlenná skupina pod názvem The Diseased se Scottem Ianem na vokálech a hrát hardcoreové a punkové covery, dokud se nenajde stálý zpěvák.
Lilker brzy po odchodu založil s bývalým bedňákem a zpěvákem Anthrax Johnem Connellym skupinu Nuclear Assault.
V roce 1984 byl novým zpěvákem vybrán Joey Belladonna, ze strany otce Ital a z matčiny strany indián. V roce 1983 se Belladonna, tehdy ještě pod rodným jménem Joey Bellardini, stal zpěvákem skupiny Bible Black, kterou založili bývalí členové skupin Elf a Rainbow Craig Gruber a Gary Driscoll a budoucí kytarista skupiny Blue Cheer Andrew 'Duck' MacDonald. S kapelou Bible Black nahrál Belladonna písně "Deceiver" a "Midnight Dance", ale Kapela oficiálně nikdy nevydala žádné album. Producent Carl Canedy navrhl, aby si Anthrax vyzkoušeli právě Joeyho Belladonnu, který se ale v thrash metalu nevyznal. Ačkoli členové kapely nebyli spokojeni s Belladonnovou hudební průpravou, přijali ho a s novým frontmanem si naplánovali několik koncertů. Belladonna debutoval s Anthrax na EP Armed and Dangerous, vydaném v únoru 1985 u Megaforce Records. Skupina si toto album produkovala sama, Carl Canedy a Jon Zazula působili jako výkonní producenti. Jedná se také i o první desku skupiny, na které hraje Frank Bello na basovou kytaru. Vydání z roku 1992 obsahuje jako poslední dvě skladby písně "Soldiers of Metal" a "Howling Furies". Sestava, která je nahrála je následující: Neil Turbin, Scott Ian, Dan Spitz, Greg D'Angelo (s výjimkou místa, kde Charlie Benante znovu nahrál bicí) a Dan Lilker.
Skladba "Armed and Dangerous" se objevuje také na pozdějším albu Spreading the Disease, ovšem s odlišným mixem, který neobsahuje fade-in intro vedoucí k úvodní melodii akustické kytary. Toto intro bylo z neověřených důvodů z albové verze vypuštěno, ale je možné, že to bylo kvůli jeho kontinuitě. Píseň "Raise Hell" byla původní nahrávkou Anthrax exkluzivně pro EP a "God Save the Queen" původně nahráli Sex Pistols na své legendární desce Never Mind the Bollocks, Here's the Sex Pistols. Přestože jsou skladby "Metal Thrashing Mad" a "Panic" označeny jako živé verze, jedná se o studiové reedice skladeb, které se objevily na debutu skupiny.
Druhé album Anthrax nazvané Spreading the Disease vyšlo v říjnu 1985 a bylo dobře přijato coby technický krok vpřed oproti debutu i jako originálnější počin a dodnes patří k nejoceňovanějším deskám kapely. Nahrávalo se v Pyramid Sound Studios v Ithace ve státě New York s Canedym, zatímco Jon Zazula působil jako výkonný producent. Na albu se objevil singl "Madhouse", k němuž byl natočen videoklip, který však nebyl příliš vysílán na MTV, protože stanice se domnívala, že jeho obsah ponižuje duševně choré. Spreading the Disease byl debut skupiny u velkého vydavatelství a vyšel u Megaforce / Island Records.
Spreading the Disease bylo posledním albem Anthrax, na kterém se Turbin podílel jako autor písní. Bylo také prvním, na kterém se autorsky podílel baskytarista Dan Lilker po svém odchodu z kapely, i když více jeho písní se objevilo na následujícím albu Among the Living. Turbin napsal texty k písním "Armed and Dangerous" a "Gung-Ho" a Lilker se podílel na hudbě. Zazula byl autorem skladby "Medusa", což byl jeho jediný příspěvek pro Anthrax. Zazula byl původně uveden jako jediný autor písně, ale v reedicích alba byl podíl připsán i zbytku kapely. Kromě toho bývalý zpěvák Matt Fallon, který odešel během nahrávání, v rozhovoru z roku 2016 prohlásil, že se podílel na textu, ale nebyl uveden jako autor. Kapela se k těmto obviněním nevyjádřila.
Obal vytvořili Peter Corriston a Dave Heffernon, kteří pracovali na obalu Physical Graffiti skupiny Led Zeppelin. Benante přišel s konceptem muže, který je vyšetřován na úroveň absorbované radiace. Říká se, že záměrně vytvořil osobu velmi podobnou svému synovci a baskytaristovi Franku Bellovi jako žert, ačkoli oni to nepotvrdili ani nevyvrátili.
Album získalo široký ohlas hudebních kritiků. V dobové recenzi Howard Johnson z britského časopisu Kerrang! doporučil nahrávku jako nejlepší příklad thrash metalu v současnosti a v řemeslném umění psát skvělé písně se podle něj Anthrax vyrovnali Metallice. Novější recenze jsou také velmi pozitivní. Steve Huey z AllMusic uvedl, že album je velkým skokem vpřed oproti svému předchůdci a patří k tomu nejlepšímu, co kapela vytvořila. Pochválil texty vzdávající hold fiktivním postavám jako v písních "Lone Justice" a "Medusa". Kanadský novinář Martin Popoff označil drsku za šokující výbuch hluku od dlouhovlasé party pankáčů, kteří věděli své, pochválil klamavě chaotické písničkářství a Belladonnův vokál.
Díky zbylému studiovému času Ian, Benante a bývalý spoluhráč Dan Lilker spolupracovali se zpěvákem Billym Milanem na vytvoření vedlejšího projektu Stormtroopers of Death a za tři dny nahráli album Speak English or Die. Vyšlo v srpnu 1985 a dodnes je považováno za průkopnickou crossoverovou thrashovou nahrávku, které obsahuje jeden z prvních blast beatů. Poté byl projekt pozastaven, protože Ian a Benante se opět soustředili na Anthrax.
Americké turné na podporu Spreading the Disease, na kterém předskakovali skupině Black Sabbath bylo po čtyřech koncertech zrušeno kvůli problémům zpěváka Sabatů Glenna Hughese s hlasem. V dubnu 1986 se Anthrax pokusili o první turné po Evropě, které začalo v německé Bochumi a bylo podpořeno kapelami Overkill a Agent Steel. Součástí turné bylo i vystoupení poblíž ukrajinského Černobylu, bezprostředně po černobylské havárii. Později téhož roku absolvovali i turné po Evropě s Metallicou. Začalo 10. září v St David's Hall a skončilo 26. září ve švédském Solnahallenu. Švédské vystoupení bylo posledním vystoupením Anthrax před nehodou autobusu následujícího dne, při které zahynul baskytarista Metalliky Cliff Burton.
Třetí studiové album Among the Living vyšlo v březnu 1987 a je často považováno jak kapelou, tak kritikou za zásadní průlom pro Anthrax. Kapela chtěla producenta, který by dokázal zachytit energii jejich živé show, a požádala o to Eddieho Kramera, slavného producenta a inženýra, který spolupracoval mimo jiné s Jimim Hendrixem, Led Zeppelin a KISS. Živý zvuk, který Kramer zachytil na albu Kiss Alive! (1975) zapůsobil na Iana a Benanteho zejména v mládí. Kapela nahrála nové písně asi za šest týdnů ve studiích Quadradial v Miami na Floridě a produkce se pak přesunula na retušování a mixování skladeb do Compass Point Studios v Nassau na Bahamách, zařízení, které vlastnil Chris Blackwell, prezident nahrávací společnosti Anthrax Island Records. Ian toto nahrávací studio navrhl jen proto, že Iron Maiden v něm pracovali od roku 1983.
Autorem obalu je ilustrátor a malíř Don Brautigam, který se této práci věnuje od počátku 70. let a pracoval jak na albu Among the Living, tak na kultovním albu Master of Puppets od Metalliky.
Deska ukázala humornou i experimentální stránku kapely a zahájila trend textů zaměřených na filmy, politiku, komiksy a romány Stephena Kinga. Byla věnováno památce Cliffa Burtona. Její úspěch, podpořený singly "Indians" a "I Am the Law" nejenže udělal z kapely známou značku (spolu se zbývající třemi členy 'velké čtyřky' thrash metalu, kterými byli Metallica, Megadeth a Slayer), ale nakonec jim vynesl jednu z prvních zlatých desek certifikovaných RIAA.
Skladba "I Am the Law", která vyšla jako druhý singl alba byla podpořena rap-metalovým hybridem "I'm the Man" jako jeho B-strana. Anthrax se dále vyžívali v rapu, když se objevili v titulní skladbě alba kapely U.T.F.O. "Lethal". Jejich úcta k tomuto žánru bylo také připisována Ianovi, který na pódiu i při reklamním focení nosil tričko skupiny Public Enemy; v reakci na to Public Enemy zmínili Anthrax v textu svého singlu "Bring the Noise" z roku 1988.
Anthrax absolvovali na podporu tohoto alba více než roční turné, přičemž v Evropě koncertovali opět s Metallicou ve Spojených státech s Metal Church, Testament, D.R.I., Exodus a Celtic Frost a předskakovali skupině Kiss na jejich turné Crazy Nights.
Své čtvrté album State of Euphoria vydali Anthrax v září 1988, jeho producentem byl Mark Dodson a inženýrsky se na něm podílel Alex Perialas. Kytarista Scott Ian se nechal slyšet, že kapela si Dodsona najala jako producenta kvůli jeho práci s kapelami Judas Priest, U.D.O. a Metal Church. Deska se koncem roku 1988 dostala na 30. místo žebříčku Billboard 200 a 8. února 1989 získala zlatou certifikaci RIAA. Písně "Who Cares Wins", zabývající se těžkou situací bezdomovců, a "Antisocial" (coververze písně francouzské skupiny Trust) byly vydány jako singly s doprovodnými videoklipy.
Píseň "Misery Loves Company" vychází z románu Stephena Kinga Misery, zatímco "Now It's Dark" byla inspirována filmem Davida Lynche Modrý samet, konkrétně chováním sexuálně zvráceného, sebepoškozujícího se a vraždícího sociopata Franka Bootha, kterého ztvárnil Dennis Hopper. Píseň "Make Me Laugh" kritizuje Jima a Tammy Fae Bakkerovy a obecně televangelizaci, která byla v té době oblíbeným terčem thrashmetalových kapel. Píseň konkrétně zmiňuje drobnosti, jako je klimatizovaná psí bouda a křesťanský zábavní park. Většinu hudby na albu složil bubeník Charlie Benante, zatímco texty napsal Scott Ian. Zadní obal alba obsahuje parodický obrázek kapely, který nakreslil Mort Drucker, karikaturista známý především svými kresbami v časopise Mad.
V roce 1989 Anthrax začali hrát v arénách jako hlavní hvězdy nebo předskokani, nejprve před Ozzy Osbournem na jeho turné No Rest for the Wicked v Severní Americe, poté byli hlavními hvězdami evropských turné s Living Colour, Suicidal Tendencies a King's X a amerického Headbangers Ball Tour s Exodus a Helloween. V roce 1989 také MTV sponzorovala soutěž, v níž vítěz nechal kapelu zdemolovat svůj dům. To později inspirovalo kapelu k vystoupení v televizním seriálu Married... with Children (Ženatý se závazky) v roce 1992, v němž Bundovi vyhráli podobnou televizní soutěž.
Anthrax se na konci roku 1989 vrátili do studia, aby pracovali na své páté desce, opět s Dodsonem jako producentem. Album Persistence of Time vyšlo v srpnu 1990 a bylo napsáno a nahráno v období zmatků, protože Ian se nedávno rozvedl se svou první ženou a nahrávání bylo přerušeno požárem, který způsobil, že kapela přišla o vybavení v hodnotě více než 100 000 dolarů i o zkušebnu.
Členové kapely také tvrdili, že právě v tomto období se mluvilo o možné spolupráci s jiným zpěvákem, o čemž Belladonna v té době nevěděl. Album Persistence of Time, které bylo fanoušky považováno za jejich seriózní nahrávku bylo temnější, techničtější a progresivnější, než jejich předchozí tvorba, čímž se trefilo do vkusu metalových fanoušků, kteří se obávali 'hloupé' stránky kapely. Nejúspěšnějším singlem z něj byla coververze písně "Got the Time" od Joea Jacksona, o které Jackson prohlásil, že se mu líbila.
Počátkem roku 1991 získala deska zlatou certifikaci od RIAA a kapela v rámci její propagace absolvovala téměř dvouleté turné, na kterém předskakovala Iron Maiden na jejich turné No Prayer for the Dying v Evropě a Severní Americe a objevila se také na tour Clash of the Titans s Megadeth, Slayer a předskokany Alice in Chains.
V roce 1991 Anthrax spolupracovali s Public Enemy na verzi písně "Bring the Noise", která se stala hitem a následovalo jejich společné úspěšné turné. "Bring the Noise" se stala od roku 1989 pro Anthrax koncertní stálicí. V roce 1991 vyšla kompilace Attack of the Killer B's, která obsahovala tři skladby z jejich EP Penikufesin z roku 1989, novou verzi "I'm the Man" a coververzi "Bring the Noise", na které Ian nazpíval několik vokálů. Na začátku roku 1992, krátce po vystoupení v epizodě seriálu Ženatý se závazky byl Belladonna z Anthrax propuštěn kvůli tvůrčím a stylovým neshodám.
Po vyhazovu Belladonny zbývající členové vyzkoušeli několik vokalistů, včetně Marka Oseguedy z Death Angel a Spika Xaviera z Mind Over Four. Zpěvák Armored Saint John Bush byl však největším favoritem a ve skutečnosti byl již několik let předtím uváděn jako potenciální náhrada za Belladonnu kvůli pochybnostem o jeho spolehlivosti pramenící z užívání drog a alkoholu.
Skupina opustila Island Records a podepsala smlouvu s Elektrou, kde v roce 1993 vydala album Sound of White Noise. Deska, kterou produkoval Dave Jerden (v té době známý svou prací s kapelami Jane's Addiction a Alice in Chains) znamenala změnu oproti dřívější tvorbě, měla temný zvuk ovlivněný alternativním rockem, a dočkala se převážně pozitivních recenzí. Kritik Dave Connolley z AllMusic napsal, že Bush má hlas s nižším rejstříkem než Belladonna a výsledek je hrozivý, promyšlený a zlověstný.
Jako první singl z alba vyšla píseň "Only". V poznámkách k albu Return of the Killer A's Ian uvedl, že mu James Hetfield řekl, že je to "dokonalá píseň." V souladu se zálibou kapely v nepravděpodobných spolupracích jim složil hudbu k písni "Black Lodge" (poklona Twin Peaks) klasický skladatel Angelo Badalamenti. Toto album ukázalo, že Anthrax se plně zbavili své karikaturní podstaty ve prospěch vyzrálého, promyšleného písničkářství, které započalo na Persistence of Time. Úspěch desky Sound of White Noise rozptýlil veškeré obavy fanoušků, že se kapela nevzpamatuje z rozchodu s Belladonnou; téměř dva měsíce po vydání bylo certifikováno RIAA jako zlaté a zajistilo jim dosud nejvyšší umístění, a to na sedmém místě žebříčku Billboard 200. Díky tomuto albu Anthrax také dál pokračovali jako headlineři v mnoha koncertních arénách, divadlech či amfiteátrech a jako předskokany si zvolili několik kapel, jako Suicidal Tendencies, White Zombie, Quicksand, Fight a Clawfinger.
Po vydání Sound of White Noise opustil kapelu dlouholetý kytarista Dan Spitz, aby se stal hodinářem, a Anthrax tak dočasně zůstal kvartetem. V roce 1995 vydali své sedmé studiové album Stomp 442, na kterém hrál většinu sólových kytarových partů Charlie Benante. Benantemu asistovali Paul Crook, který se později na několik let stal jejich koncertním kytaristou, a Dimebag Darrell ze skupiny Pantera. Protože vydavatelství Elektra album nepropagovalo, bylo komerčně méně úspěšné než jeho předchůdce a Anthrax s ním přerušili spolupráci.
Podepsali smlouvu s nezávislým vydavatelstvím Ignition Records a v roce 1998 vydali desku Volume 8: The Threat Is Real. Stejně jako na albu Stomp 442 nahrál Benante spolu s Crookem a Darrellem hlavní kytarové party. Na nahrávce také hostuje zpěvák Pantery Phil Anselmo. Po jejím vydání vydavatelství zkrachovalo, což narušilo její distribuci. Anthrax poté podepsali smlouvu s Beyond Records, kteřé vydalo album jejich největších hitů Return of the Killer A's (1999), po němž Beyond rovněž zkrachovalo.
V tomto období bylo plánováno turné se dvěma zpěváky - Belladonnou a Bushem, ale Belladonna se na poslední chvíli rozhodl nezúčastnit; na zmíněné kompilaci však byla nahrána coververze písně The Temptations "Ball of Confusion", na které se kromě bývalého zpěváka Belladonny a bývalého baskytaristy Lilkera podílela i tehdejší sestava kapely (Ian/Benante/Bello/Bush/Crook). Jedná se o jedinou píseň, v níž se Belladonna i Bush podíleli na zpěvu.
Navzdory těžkostem a právním tahanicím ohledně práv na album Anthrax pokračovali. V roce 2001 se ke kapele připojil Rob Caggiano na sólovou kytaru. Během antraxových útoků ve Spojených státech v roce 2001 kapela změnila své webové stránky, na kterých poskytovala informace o této nemoci poté, co lidé začali na internetových vyhledávačích hledat 'anthrax.com'. Uprostřed takovéto potenciální PR noční můry vydali Anthrax 10. října 2001 tiskovou zprávu, v níž žertovali, že název kapely bude změněn na něco přátelštějšího, třeba 'Basket Full of Puppies'.
Veškeré zvěsti o změně názvu odvozené z této tiskové zprávy vyvrátili na benefičním koncertu New York Steel 9/11 v listopadu 2001, kdy nastoupili na pódium v oblecích, na každém z nich byl jiný nápis, který nakonec složen zněl 'We're not changing our name'. Bello uvedl, že tak učinili poté, co se jim dostalo podpory od členů newyorské policie a FDNY, kteří se domnívali, že změna názvu skupiny by vyslala špatný signál. Fotka kapely v těchto oblecích je na vnitřní straně obalu alba We've Come for You All.
V roce 2003 podepsali smlouvu s vydavatelstvím Sanctuary Records a vydali svou devátou studiovou desku We've Come for You All, kterou metaloví novináři chválili jako návrat do formy. Léto 2003 pak skupina strávila na turné s Motörhead.
Počátkem roku 2004 vydali Anthrax album The Greater of Two Evils, které je 'živou studiovou' nahrávkou dřívější tvorby v tehdy aktuální sestavě kapely. Krátce poté oznámil baskytarista Frank Bello, že odchází do skupiny Helmet a nahradil ho člen Fates Warning a Armored Saint Joey Vera.
V dubnu 2005 Anthrax oznámili, že se znovuschází v 'klasické' sestavě Scott Ian, Charlie Benante, Dan Spitz, Joey Belladonna a Frank Bello. Na některých koncertech následujícího turné zahráli celé album Among the Living. Ačkoli se očekávalo, že sestava po turné nahraje nové album, v lednu 2007 Ian řekl, že Belladonna s reunionem nesouhlasil. John Bush také uvedl, že není připraven se kapele znovu zavázat a řekl, že byl požádán o návrat, ale odmítl. Na otázku, zda se chtěl ke kapele vrátit, když Belladonna odešel, Bush odpověděl, že se prostě necítil na to, aby to udělal.
V prosinci 2007 bylo oznámeno, že novým zpěvákem bude Dan Nelson, dříve působící ve skupině Devilsize a na post kytaristy se vrátí Rob Caggiano. V květnu 2008 odehráli Anthrax svůj první koncert po 19 měsících v klubu Double Door v Chicagu. Ve svém měsíčním sloupku Food Coma, zveřejněném v prosinci 2008 Scott Ian napsal, že pracoval ve studiu na novém albu a slíbil, že splodí pořádně naštvané, hlasité, rychlé a těžké dítě. Později napsal, že album míchá Dave Fortman, který spolupracoval s Evanescence a Slipknot.
Na začátku roku 2009 Anthrax zahájili krátké turné po Jižní Americe, na kterém předskakovali Iron Maiden. V červenci manažer kapely Izvor Živkovič potvrdil odchod Dana Nelsona z důvodu nemoci. Nelson to popřel s tím, že byl propuštěn. Všechna následující vystoupení byla zrušena s výjimkou srpnového britského festivalu Sonisphere, na kterém zpíval John Bush. Reakce fanoušků po jeho vystoupení vedla ke kampani 'Bring Back Bush', kterou Ian podpořil. Brzy poté Benante uvedl, že se Bush ke kapele vrátil. V únoru 2010 Anthrax odehráli pět koncertů v rámci festivalu Soundwave v Austrálii. Po australských koncertech Bush řekl, že kapela hodlá znovu nahrát vokály několika skladeb z připravovaného alba.
Koncem roku 2009 Anthrax potvrdili účast na několika koncertech 'velké čtyřky' s kapelami Metallica, Megadeth a Slayer v rámci festivalu Sonisphere 2010 v Evropě. John Bush se rozhodl, že se nechce kapele věnovat na plný úvazek a podruhé odešel. Joey Belladonna se vrátil zpět na začátku roku 2010 na koncerty Sonisphere a také se zavázal, že s kapelou nahraje nové studiové album. V červnu 2010 Anthrax, Metallica, Megadeth a Slayer vůbec poprvé vystoupili na jednom pódiu v rámci sedmi koncertů Sonisphere. Koncert v bulharské Sofii byl vysílán v kinech a později vyšel na DVD a Blu-ray. V následujícím roce kapely odehrály také několik vystoupení ve Spojených státech, včetně koncertu na Yankee Stadium v září 2011.
V dubnu 2011 Anthrax poprvé vystoupili jako headlineři na každoročním festivalu Pulp Summer Slam na Filipínách společně s Death Angel a Hellyeah. Kapela také hrála coby hlavní hvězda na vedlejší scéně Jägermeister na festivalu Mayhem 2012, kde spoluúčinkovali Slayer a Slipknot. Absolvovala také turné s Testament a Death Angel. V červnu na svých webových stránkách Anthrax zveřejnili singl "Fight 'Em 'Til You Can't" z tehdy připravovaného nového alba Worship Music, jež bylo ke stažení zdarma jako poděkování fanouškům za jejich trpělivost při několikaletém čekání na nový materiál. To vyšlo 12. září 2011 a umístilo se na 12. místě v žebříčku Billboard Top 200, což bylo nejvýše od vydání desky Sound of White Noise v roce 1993.
V lednu 2013 kapela zveřejnila, že kytarista Rob Caggiano odešel a připojil se k Volbeat. Krátce poté bylo oznámeno, že na turné byl angažován kytarista Jonathan Donais ze Shadows Fall. Donais byl poté potvrzen jako oficiální člen v srpnu téhož roku. V březnu vydali EP Anthems, na kterém byly coververze rockových písní ze 70. let a také dvě nové verze skladby "Crawl" z alba Worship Music. Podle Iana začala kapela koncem roku 2013 pracovat na dalším studiovém počinu. V roce 2014 vydali živé DVD Chile on Hell, které obsahovalo jejich vystoupení v Teatro Caupolican v Santiagu v Chile z roku 2013. Začátkem roku 2015 kapela potvrdila, že nahrála nový materiál a vyrazila na turné s Volbeat.
Rok 2016 kapela zahájila krátkým americkým turné s Lamb of God a 26. února 2016 vydala svou jedenáctou studiovou desku For All Kings, která se umístila v žebříčku Billboard 200 na 9. místě, čímž překonala 12. místo Worship Music. V březnu předskakovala legendě Iron Maiden na latinskoamerické části jejich světového turné The Book of Souls World Tour. Následně strávili léto hraním na festivalech v Evropě a poté se vydali na podzimní turné po USA a Kanadě se Slayer a Death Angel. Anthraxpokračovali v koncertování i během následujících dvou let, kdy dvakrát (v letech 2017 a 2018) vyrazili na turné The Killthrax Tour s kapelou Killswitch Engage; a také s Lamb of God, Behemoth, Testament, Napalm Death a Obituary předskakovali skupině Slayer na jejím posledním světovém turné, trvajícímu od května do prosince 2018.
Dne 1. února 2017 se kapela vydala na plovoucí festival 70 000 tun metalu, kde odehrála dva sety a stala se první z 'velké čtyřky', která se festivalu na otevřeném moři zúčastnila. Během divadelního setu zahráli coververzi skladby "March of the S.O.D." od Stormtroopers of Death a debutovali písní "Blood Eagle Wings".
V roce 2018 vydali Anthrax živé album a DVD Kings Among Scotland, které bylo nahráno během koncertu ve skotském Glasgow v rámci turné For All Kings. V rozhovoru z března 2017 bubeník Charlie Benante naznačil, že kapela začne v létě pracovat na svém dvanáctém studiovém albu.
Prozradil také, že existuje několik nevydaných skladeb z nahrávání For All Kings, které by mohly posloužit jako základ pro plánovanou desku a uvedl: „Myslím, že jsou dvě nebo tři, které bychom mohli oprášit a použít jako výchozí bod.“ Na otázku z května 2018, zda na albu pracují, kytarista Scott Ian uvedl: „Velmi, velmi, velmi předběžné stádium. Je tam pár opravdu skvělých riffů. Charlie poslal pár vynikajících nápadů. Ale ve skutečnosti jsme ještě na ničem nezačali pracovat. Byli jsme příliš zaneprázdněni turné.“ O měsíc později baskytarista Frank Bello prohlásil, že Anthrax měli v úmyslu vrátit se do studia v polovině roku 2018, ale protože souhlasili s předskakováním Slayer na jejich rozlučkovém turné, měli začít psát materiál na nové album nejdříve v roce 2019. V rozhovoru pro Full Metal Jackie v listopadu 2020 Ian uvedl, že Anthrax budou určitě připraveni udělat desku příští rok, ale dodal, že datum jejího vydání by se mohlo posunout až na rok 2022.
V říjnu 2019 se Anthrax spolu s kapelami Testament, Corrosion of Conformity, Armored Saint, DevilDriver, John 5, Doro a Metal Church zúčastnili historicky první plavby skupiny Megadeth nazvané 'Megacruise' na festu 70000 tun metalu a v létě a na podzim 2021 plně obnovili koncertní činnost, v rámci které se uskutečnil nejen livestreamový koncert k 40. výročí založení kapely, ale také vystoupení na festivalech v U.S.A., jako jsou Aftershock a Welcome to Rockville. V létě 2022 Anthrax pokračovali v oslavách 40. výročí na turné po Severní Americe s Black Label Society a Hatebreed, po němž následovalo podzimní evropské turné s Municipal Waste.
Anthrax je jednou z kapel, které stály u zrodu speed metalu a thrash metalu. Na svých raných albech vykazovala typický thrashmetalový zvuk a byla známá humorem a komiksovými odkazy v textech, čímž se odlišovala od svých současníků. Podle časopisu Rolling Stone byli jednou z mála heavymetalových skupin, kterým se dostalo chvály kritiků a které v 80. letech nově definovaly žánr. Styl původních kytaristů Scotta Iana a Dana Spitze byl popisován jako 'agresivní a hlavu rvoucí', čehož bylo dosahováno používanými power akordy a čvachtajícími šlapáky.
Autor Thomas Harrison napsal, že Anthrax hraje metal v rychlejším tempu kvůli svým punkovým vlivům. V roce 1989 Brad Tolinski z časopisu Guitar World poznamenal, že pokud je Exodus speed metalovou obdobou Rolling Stones, pak newyorští Anthrax musí být jistě Beatles tohoto žánru. Šesté album skupiny, Sound of White Noise z roku 1993 (první se zpěvákem Johnem Bushem) zahrnovalo vlivy grunge a alternativního metalu v temnějším duchu. Kritici považují studiové nahrávky kapely z Bushovy éry za nahrávky s alternativnějším metalovým a groove metalovým zvukem. Album Worship Music znamenalo návrat k thrash metalu i návrat zpěváka Joeyho Belladonny. Ačkoli jsou písně připisovány celé kapele, od dob Spreading the Disease je autorem hudby téměř výhradně Charlie Benante a textů Scott Ian, ačkoli John Bush během svého působení ve skupině také přispěl několika texty.
Na EP Anthems, které obsahuje covery kapel Rush, Cheap Trick, AC/DC, Kiss, Queen, Thin Lizzy, Boston a Journey ze 70. let, se Anthrax nechali ovlivnit klasickými rockovými interprety, jako Suicidal Tendencies, Bad Brains, Ramones, Sex Pistols, Dead Kennedys, Black Flag, Agnostic Front, Misfits, The Exploited a Discharge a heavymetalovými kapelami jako Black Sabbath, Judas Priest, Accept, Anvil, Iron Maiden, Motörhead, UFO a Saxon.
Anthrax patří do 'velké čtyřky' thrash metalu spolu s kapelami Metallica, Megadeth a Slayer a často jsou považováni za jednu z prvních kapel tohoto žánru, která vznikla na východním pobřeží spolu s Overkill a Nuclear Assault. Skupině se připisuje zásluha za položení základů rap metalu a nu metalu. Podle společnosti Nielsen SoundScan prodali v letech 1991 až 2004 ve Spojených státech 2,5 milionu desek a celosvětově 10 milionů.
Anthrax ovlivnili řadu kapel, například Cannibal Corpse, Pantera, Sepultura, Testament, Death Angel, Korn, Limp Bizkit, 311, Papa Roach, Killswitch Engage, Sevendust, Terror a Insane Clown Posse.
Jsou známí tím, že čerpají vlivy z mnoha zdrojů populární kultury. "I Am the Law" je o komiksové postavě soudce Dredda, titulní skladba alba "Among the Living" vychází z románu Stephena Kinga The Stand, konkrétně z postavy padoucha Randalla Flagga, zatímco "A Skeleton in the Closet" vychází z Kingovy novely Apt Pupil a "Efilnikufesin (N. F.L.)" vzdává hold herci a původnímu členovi souboru Saturday Night Live Johnu Belushimu, píseň "The Constant" zase vychází z epizody seriálu Ztraceni.
Kapela po určitou dobu používala jako maskota karikaturu holohlavého muže, který byl hovorově překřtěn na 'Not Mana'. Samotný obličej pochází z gumové dětské hračky s názvem 'Magic Monster'.
V roce 2012 se Anthrax a jejich bývalý zpěvák Dan Nelson dohodli na neveřejném finančním vyrovnání poté, co byl Nelson vyhozen během turné v roce 2009.
V říjnu 2014 bývalý zpěvák Neil Turbin udeřil na kytaristu Scotta Iana, že si vymýšlí lži o jeho rozchodu s kapelou v roce 1984, aby přitáhl pozornost ke své autobiografii.
V říjnu 2015 se bývalý kytarista Dan Spitz ohradil proti článku na serveru Guitar.com z roku 2004 (od té doby není k dispozici), který naznačoval, že bubeník skupiny Charlie Benante byl zodpovědný za sólovou kytaru v mnoha klasických písních skupiny. V rozhovoru pro Metal Voice z roku 2016 a znovu ve videu, které nahrál na YouTube v prosinci 2020, bývalý kytarista Greg Walls tvrdil, že se podílel na psaní písní na prvním albu skupiny Fistful of Metal, konkrétně tvrdil, že napsal veškerou hudbu k "Metal Thrashing Mad" a většinu "Panic", ale že skupina tyto písně okopírovala bez uvedení jeho autorství. Ve stejných videích Walls také tvrdil, že Scottovi řekl, aby se zbavil jména Rosenfeld a vystupoval prostě jako 'Scott Ian'.
