Události
Do kin vstupuje This is Spinal Tap
Druhého března do kin vstupuje kultovní parodický film režiséra Roba Reinera This is Spinal Tap o napůl fiktivní heavy metalové skupině Spinal Tap.
Vychází album Stay Hungry
10. května vyšlo třetí studiové album Stay Hungry americké metalové skupiny Twisted Sister. V roce 2017 se deska umístila na 76. místě v seznamu časopisu Rolling Stone '100 Greatest Metal Albums of All Time (100 největších metalových alb všech dob)'.
Vychází album Ride the Lighting
27. července vyšlo album Ride the Lightning, druhá studiová nahrávka americké skupiny Metallica. V roce 2017 se deska umístila na 11. místě v seznamu časopisu Rolling Stone '100 Greatest Metal Albums of All Time (100 největších metalových alb všech dob)'.
Vychází album Hail to England
28. července vyšlo třetí studiové album Hail to England americké metalové skupiny Manowar. V roce 2017 se deska umístila na 87. místě v seznamu časopisu Rolling Stone '100 Greatest Metal Albums of All Time (100 největších metalových alb všech dob)'.
Vychází album Powerslave
3. září vyšlo album Powerslave, pátá studiová nahrávka britské legendy Iron Maiden. V roce 2017 se deska umístila na 38. místě v seznamu časopisu Rolling Stone '100 Greatest Metal Albums of All Time (100 největších metalových alb všech dob)'.
Vychází album No Remorse
15. září vyšlo kompilační album No Remorse britské skupiny Motörhead. V roce 2017 se deska umístila na 7. místě v seznamu časopisu Rolling Stone '100 Greatest Metal Albums of All Time (100 největších metalových alb všech dob)'. Jde o jedinou kompilaci na tomto seznamu.
Vychází album Morbid Tales
V listopadu vyšlo debutové album Morbid Tales švýcarské extrémní metalové skupiny Celtic Frost. V roce 2017 se deska umístila na 28. místě v seznamu časopisu Rolling Stone '100 Greatest Metal Albums of All Time (100 největších metalových alb všech dob)'.
Razzle zahynul při autonehodě
Bubeník skupiny Hanoi Rocks Razzle (vlastním jménem Nicholas Charles Dingley) 8. prosince zahynul při autonehodě. Vůz řídil (a nehodu zavinil) Vince Neil z Mötley Crüe.
Nehoda bubeníka Ricka Allena ze skupiny Def Leppard
Odpoledne 31. prosince 1984 měl Rick Allen, bubeník Def Leppard, jedoucí v autě se svou tehdejší přítelkyní Miriam Barendsenovou nehodu, při které přišel o levou ruku.
Nové skupiny
Agent Steel
(USA - heavy metal, speed metal, power metal, thrash metal)
Angel Dust
(SRN - speed metal, thrash metal, progresivní metal)
Annihilator
(CAN - heavy metal, speed metal, thrash metal)
Atheist
(USA - death metal, progresivní metal)
Blackmayne
(GBR - NWOBHM)
Blind Guardian
(SRN - power metal, speed metal, thrash metal, progresivní metal, symfonický metal)
Bloodgood
(USA - glam metal, křesťanský metal)
Blood Money
(GBR - 1984 - NWOBHM, speed metal)
Candlemass
(SWE - doom metal)
Celtic Frost
(CHE - thrash metal, doom metal, black metal, avantgardní metal)
Cobra
(GBR - NWOBHM)
Concrete Sox
(GBR - crust punk, crossover thrash)
The Crucified
(USA - thrash metal, speed metal, hardcore punk)
Cryptic Slaughter
(USA - thrash metal, hardcore punk, crossover)
Darkness
(SRN - thrash metal)
Deathrow
(SRN - thrash metal)
V letech 1984-86 působili pod názvem Samhain
Deep Switch
(GBR - NWOBHM)
Denet
(ČSSR, Ostrava - thrash metal, death metal)
Détente
(USA - thrash metal)
Deviated Instinct
(NOR - crust punk, death metal)
Dorso
(CHL - speed metal, thrash metal, death metal, progresivní metal)
Dragon
(POL - thrash metal, death metal, industriální metal)
Enuff Z'Nuff
(USA - hard rock, glam metal)
Excruciation
(CHE - thrash metal, death metal, doom metal)
Fast Kutz
(GBR - heavy metal, NWOBHM)
Green River
(USA - punk, heavy metal, grunge)
Gwar
(USA - thrash metal, hardcore punk, shock rock)
Hammer
(GBR - 1982 - NWOBHM)
Heathen
(USA - thrash metal)
Hellbastard
(GBR - crust punk, crossover thrash, thrash metal)
Helloween
(SRN - speed metal, power metal)
Hell's Belles
(GBR - NWOBHM, heavy metal)
Hirax
(USA - thrash metal)
Hlahol
(ČSSR, Teplice, Ústecký kraj - speed metal, heavy metal)
Holland
(USA - hard rock, heavy metal)
Chastain
(USA - heavy metal, power metal)
Chrome Molly
(GBR - 1984 - NWOBHM, hard rock)
Iced Earth
(USA - heavy metal, speed metal, power metal, thrash metal)
Inhume
(NLD - grindcore, death metal)
Jarra
(USA - heavy metal)
Keel
(USA - hard rock, heavy metal, glam metal)
KMFDM
(SRN - 1984 - industriální metal)
Krabathor
(ČSSR, Uherské Hradiště, Zlínský kraj - thrash metal, death metal)
Skupina se původně jmenovala Monster, později Hever, S.A.M. (Spolek Angažovaných Metalistů) a Bastr.
Kraken
(COL - hard rock, heavy metal, latin metal)
Living Color
(USA - funk metal, alternativní metal)
Maineeaxe
(GBR - NWOBHM)
Massacre
(USA - death metal)
Mayhem
(NOR - black metal, avantgardní metal)
Messiah
(CHE - thrash metal, death metal)
Militia
(USA - thrash metal, speed metal, power metal)
Morbid Saint
(USA - thrash metal, death metal)
Mordred
(USA - thrash metal, funk metal)
Motorband
(ČSSR, Teplice, Ústecký kraj - heavy metal, power metal, speed metal)
Muro
(ESP - heavy metal, speed metal, latin metal)
Necrodeath
(ITA - speed metal, black metal, thrash metal)
Nuclear Assault
(USA - thrash metal, crossover thrash)
Obituary
(USA - death metal)
Pain of Salvation
(SWE - progresivní metal)
v letech 1984 - 1991 vystupovali pod názvem Reality
Piledriver
(CAN - speed metal, thrash metal)
Polymetal
(ČSSR, Přelouč, Pardubický kraj - thrash metal, heavy metal)
Powermad
(USA - thrash metal, power metal, speed metal)
Preyer
(GBR - NWOBHM)
Primus
(USA - alternativní metal, funk metal, progresivní rock, experimentální rock)
Racer X
(USA - heavy metal, speed metal)
Rage
(SRN - heavy metal, speed metal, power metal, progresivní metal, symfonický metal, thrash metal)
Rankelson
(GBR - 1984 - hard rock, NWOBHM)
Regon
(ČSSR, Brno - heavy metal)
Repulsion
(USA - grindcore, hardcore, thrash metal)
Sacrilege
(GBR - crust punk, hardcore punk, thrash metal, doom metal)
Sadus
(USA - thrash metal, death metal)
Sapon
(ČSSR, Plzeň - heavy metal)
Sentinel Beast
(USA - heavy metal, speed metal, thrash metal)
Sepultura
(BRA - thrash metal, groove metal, death metal, black metal, alternativní metal)
Soundgarden
(USA - Alternativní metal, Grunge, Heavy metal)
Stratovarius
(FIN - power metal, neoklasický metal, progresivní metal)
Thanatos
(NLD - thrash metal, death metal)
Titanic
(ČSSR, Brno - heavy metal)
TMA
(ČSSR, Praha - thrash metal)
Vendetta
(SRN - thrash metal)
Vinnie Vincent Invasion
(USA - hard rock, heavy metal, glam metal)
Voodoo
(POL - heavy metal)
Warrant
(USA - hard rock, heavy metal, glam metal)
Whiplash
(USA - speed metal, thrash metal)
Wolfsbane
(GBR - hard rock, heavy metal)
Xentrix
(GBR - thrash metal)
v letech 1984 - 1988 vystupovali pod názvem Sweet Vengeance
Yngwie Malmsteen
(SWE - hard rock, heavy metal, neoklasický metal)
Inspirativní alba
220 Volt - Powergames
Anthrax - Fistful of Metal (28.ledna)
Armored Saint - March of the Saint
Autograph - Sign In Please
Avenger (UK) - Blood Sports
Axe Victims - Another Victim
Axe Witch - Visions of the Past
Bathory - Bathory (2.října)
Battleaxe - Power from the Universe
Black Death - Black Death
Black 'n Blue - Black 'n Blue
Black Rose - Boys Will Be Boys
Bon Jovi - Bon Jovi
Celtic Frost - Morbid Tales (EP)
Chateaux - Fire Power
Cirith Ungol - King of the Dead
Cloven Hoof - Cloven Hoof
Corrosion of Conformity - Eye for an Eye
Deep Purple - Perfect Strangers (29.října)
Demon - Wonderland (EP)
Destruction - Sentence of Death (EP, 10.listopadu)
Di'Anno - Di'Anno
Dio - Last in Line (2.července)
Dokken - Tooth and Nail
Earthshaker - Fugitive
Earthshaker - Midnight Flight
Europe - Wings of Tomorrow (24.února)
Exciter - Violence & Force
Faithful Breath - Gold 'n' Glory
Fastway - All Fired Up
Fates Warning - Night on Bröcken (9.září)
Lita Ford - Dancin' on the Edge
Grave Digger - Heavy Metal Breakdown
Gravestone – Victim of Chains
Hazzard - Hazzard
H-Bomb - Attaque
Helix - Walkin' the Razor's Edge
Hellhammer - Apocalyptic Raids (EP, 8.března)
Helstar - Burning Star
Holocaust - No Man's Land
Icon - Icon
Iron Maiden - Powerslave (3.září)
Jag Panzer - Ample Destruction
Jaguar - This Time
Judas Priest - Defenders of the Faith (13.ledna)
Keel - Lay Down the Law
Kick Axe - Vices
Killer (Swi) - Stronger Than Ever
Killer (Bel) - Shock Waves
King Crimson – Three of a Perfect Pair (27.března)
Kiss - Animalize (13.září)
Krokus - The Blitz (22.srpna)
Laaz Rockit - City's Gonna Burn
Leatherwolf - Leatherwolf (EP)
Living Death - Vengeance of Hell
Loudness - Disillusion
Malmsteen - Rising Force
Manowar - Hail to England (28.července)
Manowar - Sign of the Hammer
Marseille – Touch the Night
McCoy – Think Hard
Mercyful Fate - Don't Break the Oath (7.září)
Messiah Prophet - Rock the Flock
Metal Church - Metal Church
Metal Massacre - Metal Massacre V (kompilace)
Metallica - Ride the Lightning (27.července)
Motörhead - No Remorse (kompilace, 15.září)
Obsession - Marshall Law (EP)
Obús - El Que Más
Omen - Battle Cry
Ostrogoth - Ecstasy and Danger
Pantera - Projects in the Jungle
Persian Risk – Too Different (EP)
Picture - Traitor
Piledriver - Metal Inquisition
Pretty Maids - Red Hot and Heavy
Queensryche - The Warning (7.září)
Quiet Riot - Condition Critical (27.července)
Ratt - Out of the Cellar
Razor - Armed & Dangerous (EP)
Running Wild - Gates to Purgatory (26.prosince)
Rush - Grace Under Pressure (12.dubna)
Sacred Rite - Sacred Rite
Saint - Warriors of the Son (EP)
Saint Vitus - Saint Vitus
Samson - Don't Get Mad, Get Even
Savage – We Got the Edge (EP)
Savatage - The Dungeons Are Calling (EP)
Saxon- Crusader (16.dubna)
Scorpions - Love at First Sting (27.března)
Sinner - Danger Zone
Slayer - Haunting the Chapel (EP)
Sortilege - Métamorphose
Sound Barrier - Born to Rock (EP)
Steeler (Ger) - Steeler
Stormwitch - Walpurgis Night
Stryper - The Yellow and Black Attack
Tank - Honour & Blood
Trauma - Scratch and Scream
Triumph – Thunder Seven (19.listopadu, CAN hard/heavy/
Trouble - Psalm 9
TSA – Spunk! (únor, P0L hard/heavy)
TSA – Heavy Metal World (červen, P0L hard/heavy)
T.T. Quick - TT Quick (EP)
Twisted Sister - Stay Hungry (10.května)
Tyran' Pace - Eye to Eye
Tyrant (Ger) - Mean Machine
Steve Vai - Flex-Able
Vanadium - Game Over
Van Halen - 1984 (9.ledna)
Venom - At War with Satan (16.dubna)
Voivod - War and Pain (10.srpna)
Warlock - Burning the Witches
Warlord - Lost and Lonely Days (EP)
Warriors - Warriors
W.A.S.P. - W.A.S.P.
White Wolf - Standing Alone
Whitesnake - Slide It In (30.ledna)
Wild Dogs - Man's Best Friend
Znowhite - All Hail to Thee (EP)
Československá scéna
Vznikla skupina DENET
V Ostravě vznikla thrash metalová skupina Denet. V roce 1993 vydala vysoce ceněné album Terrestrial Dying. V roce 2018 pak vyšla na LP reedice jejich dema Krev.
Vznikla skupina HLAHOL
V Teplicích byla spolužáky ze základní školy založena heavy rock'n'rollová skupina Hlahol, v které hrála i většina členů skupin Kabát a Motorband (z nejslavnější sestavy). Celou kariéru ji provázely časté personální změny, v roce 2019 se však její sestava ustálila návratem původního baskytaristy a spoluzakladatele skupiny Tomáše Jarolíma.
Vznikla skupina KRABATHOR
V Uherském Hradišti vznikla, tenkrát ještě pod názvem Monster, československá death metalová legenda Krabathor. Společně s polskými Vader patří k prvním východoevropským death metalovým skupinám, které se v 90. letech 20. století dokázaly výrazněji prosadit i na Západě. Na kontě má 6 studiových alb.
Vznikla skupina MOTORBAND
V Teplicích vznikla heavy / speed / power metalová skupina Motorband. V roce 1990 nahráli v Německu album Made In Germany, které vzbudilo zájem v ČSFR i ve světě. V kapele nicméně došlo ke sporům a ve svém vrcholném období se rozpadla. Později obnovila činnost a natočila dalších 5 alb. Byl o ní natočen dokumentární film s názvem Restart
Vznikla skupina POLYMETAL
V Přelouči vznikla heavy metalová skupina Polymetal. Kapela hraje dodnes, na kontě má 3 studiová alba.
Vznikla skupina REGON
V Brně vznikla heavy metalová skupina Regon. Hrají dodnes, na kontě mají 3 studiová alba, Hon na štěstí (1995), Drahej špás (1997) a Dirty History (2018).
Vznikla skupina SAPON
V Plzni vznikla skupina Sapon, první regionální kapela, hrající tehdy v zemi nastupující styl heavy metal. Fungují dodnes, na kontě mají 2 studiová alba.
Vznikla skupina TITANIC
V Brně vznikla moravská heavy metalová legenda Titanic. Vydání prvního alba Metal Celebration v roce 1989 otevřelo kapele cestu i do zahraničí, např. v Bulharsku se seznámili s kytaristou Georgim Enčevem ze skupiny Impuls, který se pak stal jejich stálým členem. Titanic ukončili činnost v roce 2002.
V roce 2009 se znovuzrodili. Jejich členem je od srpna 2011 i bubeník Martin Škaroupka (nyní člen Cradle Of Filth). Začátkem roku 2019 nastoupil na post kytaristy Marek 'Ashok' Šmerda (taktéž Cradle Of Filth) místo Georgima Enčeva. 17. 11. 2020 odehrála skupina svébytný livestream z bzeneckého studia, a to nejen na podporu znovuvydaného alba Ábel. V roce 2021 vydali nové album On.
Vznikla skupina TMA
V Praze vznikla thrash metalová skupina TMA (T.M.A.). Kapela se však brzy rozpadla, v roce 1995 natočila své jediné album.
Události podrobněji
Razzle zabit při autonehodě
Koncem roku 1984 se Hanoi Rocks vydali na své první americké turné. Frontman Michael Monroe si zlomil kotník, takže kapela musela vynechat několik koncertů a dát si pauzu. Během této přestávky pozval zpěvák Mötley Crüe Vince Neil kapelu k sobě domů do Redondo Beach v Kalifornii.
Dne 8. prosince se muzikanti dobře bavili v domě zpěváka Vince Neila. Večírek skončil, když si všichni všimli, že jim došlo pivo. Neil a Razzle, oba opilí, jeli do nedalekého obchodu s alkoholem v Neilově De Tomaso Pantera, přičemž Neil řídil. Na zpáteční cestě nabourali do jiného auta. Razzle byl převezen do nemocnice a v 19:12 prohlášen za mrtvého; při srážce na místě zemřel.
Oba pasažéři druhého vozu byli vážně zraněni, v důsledku nehody utrpěli poškození mozku. Vince Neil byl v souvislosti s nehodou obviněn z neúmyslného zabití a řízení pod vlivem alkoholu. Obsah alkoholu v jeho krvi byl 0,17 promile, což bylo výrazně nad kalifornským limitem, který v té době činil 0,10 promile.
Andy McCoy a bubeník Mötley Crüe Tommy Lee se vydali Neila a Razzla hledat. Projížděli kolem místa nehody a viděli Neila spoutaného a posazeného do policejního auta. Byli informováni, že Razzle byl převezen do nemocnice, kde byl prohlášen za mrtvého. McCoy informoval manažera kapely Seppo Vesterinena, který to pak oznámil zbytku kapely. Razzle měl pohřeb v kostele Holy Cross v Binsteadu na ostrově Wight.
V září 1985 soudce Los Angeles County Superior Court Edward Hinz Jr. odsoudil Neila k 30 dnům vězení a pětileté podmínce.
Neil věnoval Razzlovi třetí studiové album Mötley Crüe Theatre of Pain. V roce 2015 pro Ultimate Classic Rock přiznal, že vypsal soudu šek na 2,5 milionu dolarů, takže si z třicetidenního trestu za neúmyslné zabití odseděl jen 19 dní. Neilova výpověď o této události, která je sice v rozporu s výpověďmi svědků, je zdokumentována v autobiografii Mötley Crüe The Dirt: Confessions of the World's Most Notorious Rock Band z roku 2001. Ve filmovém zpracování příběhu Mötley Crüe z roku 2019 s názvem The Dirt ztvárnil Razzla Max Milner.
Nehoda bubeníka Ricka Allena ze skupiny DEF LEPPARD
Odpoledne 31. prosince 1984 měl Allen se svou tehdejší přítelkyní Miriam Barendsenovou autonehodu na silnici A57 na venkově několik mil západně od Sheffieldu. Při pokusu o předjetí jiného vozu ztratil ve vysoké rychlosti kontrolu nad svým autem Corvette C4, které narazilo do kamenné zdi a vyjelo do pole; jeho levá ruka byla useknuta. Lékaři mu ruku nejprve přišili, ale později mu ji kvůli infekci museli amputovat.
Navzdory ztrátě ruky se Allen rozhodl pokračovat ve hře na bicí se svou skupinou Def Leppard a osvojil si speciálně navrženou elektronickou bicí soupravu. Kapela si dala pauzu v pódiových vystoupeních až do 16. srpna 1986, kdy se Allen mohl vrátit k živému bubnování na festivalu Monsters of Rock v Castle Doningtonu. Od té doby si v závislosti na prostředí opět osvojil i částečně akustické bicí soupravy.
Allen použil kabelové vedení vyrobené na zakázku společností Whirlwind. Pro hraní rytmů, které dříve hrál levou rukou, používá čtyři elektronické pedály pro levou nohu, které zleva doprava spouštějí zvuky zavírací hi-hatky, kopáku, šroťáku a kotle.
Do kin vstupuje This is Spinal Tap
This Is Spinal Tap (také známý jako This Is Spinal Tap: A Rockumentary by Martin Di Berg) je americký film z roku 1984, jehož spoluautorem a režisérem je Rob Reiner (byl to jeho celovečerní režijní debut). Účinkují v něm Christopher Guest, Michael McKean a Harry Shearer jako členové fiktivní heavymetalové skupiny Spinal Tap, která je charakterizována jako jedna z nejhlasitějších anglických kapel. Film je sleduje na jejich americkém turné.
Rob Reiner hraje Martina 'Martyho' Di Bergiho, který připravuje dokumentární film o anglické rockové skupiné Spinal Tap na jejím koncertním turné po Spojených státech v roce 1982, kde propagují své nové album Smell the Glove. Kapelu tvoří talentovaní, ale nedospělí a přitroublí přátelé z dětství David St. Hubbins a Nigel Tufnel (zpěv a kytara), baskytarista Derek Smalls, klávesista Viv Savage a bubeník Mick Shrimpton. Dokument ukazuje jejich začátky coby skifflové skupiny The Originals, než se přejmenovali na Spinal Tap a přešli k heavy metalu. Nigel ukazuje Martymu svou rozsáhlou sbírku kytar a také na zakázku vyrobený zesilovač, který má knoflíky hlasitosti až do jedenácti, protože věří, že díky tomu je 'o stupeň hlasitější' než ostatní zesilovače.
Mezi kapelou a jejím manažerem Ianem Faithem narůstá napětí, protože několik koncertů je zrušeno kvůli nízkému prodeji vstupenek a velcí prodejci odmítají prodávat album Smell the Glove kvůli sexistickému obalu. Davidova přítelkyně Jeanine, vyznavačka jógy a astrologie, se ke skupině na turné přidává, účastní se schůzek kapely a ovlivňuje její kostýmy a pódiovou prezentaci, což Nigela a Iana velmi znepokojuje. Vydavatelství se rozhodne vydat Smell the Glove s kompletně černým obalem, aniž by to konzultovalo s kapelou. Přestože Ian tvrdí, že by to mělo mít podobnou přitažlivost jako Bílé album Beatles, album se neprodává.
Nigel navrhne uspořádat opulentní glamrockovou show s druidskou tematikou a požádá Iana, aby objednal kopii Stonehenge. Nigel však špatně označí jeho rozměry a výsledná rekvizita je vysoká pouze 46 cm, nikoliv 5,5 m, čímž se skupina stává terčem posměchu. Kapela obviní Iana, a když David navrhne, aby Jeanine skupinu spoluřídila, Ian odejde. Turné pokračuje, je přeloženo do stále menších a menších sálů a Nigel je Jeanine a Davidem stále více odsouván na okraj společnosti. Na koncertě na letecké základně Spojených států je Nigel rozrušen poruchou vybavení a v polovině vystoupení odchází. Na dalším koncertě v amfiteátru v zábavním parku, kde je skupina zařazena před loutkové představení zjistí, že bez Nigela je její repertoár značně omezený, a improvizuje v experimentální "Jazzové odysee", která je rovněž špatně přijata.
Na posledním koncertu turné David a Derek zvažují, že ukončí činnost Spinal Tap a začnou se věnovat jiným projektům, například muzikálu o Jacku Rozparovači s názvem Saucy Jack. Než vyjdou na pódium, přijde Nigel, aby jim s ovacemi sdělil, že jejich píseň "Sex Farm" se stala velkým hitem v Japonsku a že Ian tam chce uspořádat turné. David hořce odmítá, ale později, když Nigel sleduje z bočního portálu vystoupení skupiny, David ustoupí a pozve ho, aby se ke kapele na pódiu připojil, čímž potěší publikum, ale rozzuří Jeanine. Když se Ian znovu stane manažerem, Spinal Tap odehrají řadu vyprodaných koncertů v Japonsku, přestože přijdou o bubeníka Micka, který na pódiu díky nezdařenému pyroefektu vybuchne.
Film satirizuje chování a hudební nároky rockových kapel a domnělé hagiografické tendence rockových dokumentů, jako jsou The Song Remains the Same (1976) a The Last Waltz (1978) a navazuje na podobný film All You Need Is Cash (1978) skupiny Rutles. Většina dialogů byla improvizovaná a byly natočeny desítky hodin materiálu.
'Dokument' se dočkal příznivého ohlasu kritiky, ale jeho první vydání zaznamenalo jen skromný komerční úspěch. Pozdější vydání na VHS mu však přineslo větší slávu a kultovní status. V roce 2002 jej Kongresová knihovna označila za 'kulturně, historicky nebo esteticky významný' a byl vybrán k uchování v Národním filmovém registru. Je mu připisováno, že účinně odstartoval žánr 'mockumentary'.
AGENT STEEL
Agent Steel je americká speed metalová skupina z Los Angeles, kterou v roce 1984 založil zpěvák John Cyriis s bubeníkem Chuckem Profusem. Typickým se pro ni stal Cyriisův vysoký vokál, chytlavé písně, rychlá tempa, melodické riffy a zájem o UFO, stejně tak jako častá obměna muzikantů. Než se v roce 1988 kapela rozpadla, vydala dvě alba a jedno EP. O deset let později obnovila svou činnost bez Cyriise (na skok se vrátil až v roce 2010), vydala další tři řadové desky a v roce 2011 opět skončila. V roce 2018 se kapela probudila ze spánku podruhé, tentokrát s Cyriisem jako zpěvákem a bez předchozích členů (včetně dlouholetého kytaristy Juana Garcii, který nyní působí ve skupinách Evildead a Body Count); v této nové sestavě vydali Agent Steel v roce 2021 album No Other Godz Before Me, svou první studiovou nahrávku po 14 letech.
Skupinu Agent Steel založil John Cyriis krátce po svém vyhazovu z Megadeth, kde se neshodl s kytaristou Dave Mustainem na konceptu 'mimozenských návštěvníků'. Registraci názvu Agent Steel provedl 23. července 1984 u Los Angeles County Clerk's Office. Předtím se jeho kapela jmenovala Sanctuary.
První inkarnace Agent Steel nahrála už v létě 1984 ve studiu demo s názvem 144,000 Gone, které původně napsal Cyriis ještě jako kytarista společně s Tonym a Philem Sardovými pro svou předchozí kapelu Sceptre. Skupina se ale záhy rozpadla a Tony a Phil poté založili thrashmetalovou kapelu Sardo. Sestavu Agent Steel v době nahrávání dema tvořili bubeník Chuck Profus, kytaristé Bill Simmons a Mark Marshal a baskytarista George Robb. Oba kytaristé ale zůstali u kapely jen krátce, stejně jako Simmonsův nástupce John Gott. Nová sekernická dvojice Juan Garcia a Kurt Colfelt už se zdržela o něco málo lépe.
Od prosince 1984 do února 1985 nahráli své debutové album Skeptics Apocalypse, které vyšlo v červnu 1985 u Combat Records. Nejpopulárnější píseň na albu, titulní "Agents of Steel" je mimochodem stále v kurzu, od roku 2020 má na YouTube přes půl milionu shlédnutí.
Vydáním prvotiny změny v sestavě nekončily, krátce po jejím uvedení na trh vedly neshody s Johnem Cyriisem k odchodu Colfelta, kterého nahradil nový kytarista Bernie Versailles a v říjnu byl při nahrávání EP s názvem Mad Locust Rising (vyšlo v lednu 1986) vyhozen baskytarista George Robb, na jehož místo nastoupil Michael Zaputil z kapely Letchen Grey.
V březnu 1986 vstoupili Agent Steel znovu do studia, aby nahráli svou druhou desku Unstoppable Force. Nahrávání však bylo záhy přerušeno, aby kapela mohla v dubnu vystoupit na festivalu Aardschok Dag v Eindhovenu a v květnu absolvovat evropské turné s Anthrax a Overkill. Do studia se tedy vrátili až v červnu.
Problémy s albem pokračovaly i po jeho dokončení, nejdříve bylo jeho vydání odloženo kvůli komplikacím s obalem. V listopadu pak projevila zájem o smlouvu s nimi společnost Capitol Records, která nedávno podepsala kontrakt i s Megadeth. Management kapely ale požadoval více peněz, s čímž vydavatelství souhlasilo s podmínkou, že kapela bude muset s vydáním desky počkat do příštího roku, až bude hotový nový rozpočet. Mezitím se John Cyriis a Chuck Profus z různých důvodů přestěhovali na Floridu, zatímco ostatní členové skupiny zůstali v Kalifornii.
V lednu 1987 společnost Capitol Records od nabídky odstoupila kvůli zdánlivé nespolehlivosti Cyriise i náhlým změnám v sestavě. Unstoppable Force tak vyšlo až v březnu 1987 u Combat Records. K Cyriisovi a Profusovi se tehdy připojili jako koncertní výpomoc kytaristé James Murphy a Jay Weslord a baskytarista Richard Bateman. Tato sestava odehrála v červnu několik koncertů v Evropě s Nuclear Assault. Jeden z nich, v Hammersmith Apollo, vyšel na videu Mad Locust Rising až v roce 1989.
V roce 1988 se kapela rozpadla, protože jí její nahrávací společnost Combat Records pozastavila činnost. To trvalo tak dlouho, jak dlouho trvala smlouva kapely s vydavatelstvím, tedy asi tři roky. V jednom rozhovoru k tomu Cyriis uvedl: „....Agent Steel byli pohřbeni zaživa vydavatelstvím Combat Records, které kapelu odstavilo bez legitimního a ospravedlnitelného důvodu. Proč to udělali, zůstává dodnes záhadou...“
V roce 1998 kytaristé Juan Garcia a Bernie Versailles - bez souhlasu Cyriise - Agent Steel reformovali společně s navrátilci Chuckem Profusem a Michaelem Zaputilem a novým zpěvákem Bruce Hallem. Zaputil ale skupinu krátce poté opustil a na jeho místo nastoupil nový baskytarista Karlos Medina. Tato sestava má na svědomí třetí album Omega Conspiracy, které vyšlo 25. října 1999. V roce 2001 si kapela kvůli právnímu nátlaku ze strany Cyriise změnila název na Order of the Illuminati. Během tohoto období ji opustil Chuck Profus a byl nahrazen novým bubeníkem Rigem Amezcuou.
V roce 2003 se vrátili k názvu Agent Steel a 10. června 2003 vydali své čtvrté album Order of the Illuminati podle názvu, pod kterým do té doby vystupovali. V roce 2004 vystoupili na festivalu Dynamo Open Air (DVD z tohoto koncertu vyšlo 21. března 2005) a na jaře 2005 projeli Evropu se skupinou After All. Poté už nastal čas na další studiovou práci, pátá deska Alienigma vychází 31. srpna 2007.
24. dubna 2010 oznámil svůj odchod zpěvák Bruce Hall, kterému vadilo neustálé omílání starých hitů a srovnáváni se svým předchůdcem. O několik dní později - 3. května 2010 Agent Steel oznámili, že se znovu spojili s Johnem Cyriisem. Skupina se staronovým frontmanem poprvé vystoupila na akci ´Thrash Domination´, která se konala 18. a 19. září v Kawasaki a poté začala pracovat na nových skladbách pro další album.
24. ledna 2011 Agent Steel nečekaně oznámili, že Cyriis kvůli 'nešťastným událostem' nevystoupí s kapelou na festivalu 70000 Tons of Metal. Na jeho místo měl nastoupit zpěvák Helstar James Rivera a zpěvák Steel Prophet Rick Mythiasin, s kterými by účinkovali pod názvem Masters of Metal. O měsíc později také zrušili své vystoupení na dubnovém festivalu Keep It True, což vedlo k úvahám o definitivnímu rozpadu. Kytarista Juan Garcia však víceméně popřel zvěsti o tom, že se Rick Mythiasin stal novým zpěvákem a řekl, že byl pouze dočasnou náhradou za Cyriise.
Cyriis se později do kapely ještě vrátil a vystoupil s ní na Sweden Rock Festivalu. Koncert byl prohlášen za jeho poslední vystoupení s Agent Steel, ale Cyriis to během akce vyvrátil. Navzdory svému zdánlivému návratu ale účinkoval v červenci i se svou kapelou S.E.T.I. na festivalu Headbangers Open Air. Zbylí členové Agent Steel mezitím pokračovali v koncertování jako Masters of Metal a 18. září 2015 vydali debutové album From Worlds Beyond, po kterém ukončili činnost.
V listopadu 2018 se John Cyriis opět vrátil, aby znovu vzkřísil Agent Steel s novými členy. Oznámil, že kapela vystoupí v dubnu 2019 na festivalu Keep It True a později vydá po dlouhých dvanácti letech novou desku 8 Lights Protocol. 20. června 2019 byli zveřejněni noví členové: kytarista Nikolaj Atanasov, původní kytarista Bill Simmons, baskytarista Joe McGuigan a bubeník Dennis Kruse Str?mberg. Poté Agent Steel podepsali smlouvu s Dissonance Productions, změnili název chystaného alba na No Mercy from the Godz a datum vydáni upřesnili na 18. října 2019. Na konci roku 2019 a v průběhu roku 2020 mělo následovat turné. V červenci 2019 však kapela oznámila, že se název alba opět změnil, a to na No Others Godz Before Me. Deska se v původním termínu neobjevila, ale v prosinci 2019 Agent Steel zveřejnili dva videoklipy k demo verzím dvou nových písní s názvy "Separation of Church and Fate" a "Way of the Mechanism".
Album nakonec vyšlo až po dvouletém zpoždění v březnu 2021 s převážně smíšenými až negativními recenzemi. V prosinci 2021 Agent Steel vydali novou píseň "Terminator of Souls" a oznámili plány na turné v roce 2022.
V roce 2023 kapela oznámila, že plánuje vydat další desku, během roku 2024 se ale žádné informace o nové nahrávce zatím neobjevily.
Diskografie (studiová alba):
Skeptics Apocalypse (1985)
Unstoppable Force (1987)
Omega Conspiracy (1999)
Order of the Illuminati (2003)
Alienigma (2007)
No Other Godz Before Me (2021)
ANGEL DUST
Angel Dust (původně Angeldust) je německá skupina, která během svého prvního období v letech 1984 - 1990 hrála především speed a thrash metal, po svém procitnutí v roce 1998 se posunula spíše směrem k progresivnímu metalu a power metalu. Během tří etap své existence se v ní vystřídalo značné množství muzikantů, jediným členem, který prošel celou její historií je bubeník Dirk Assmuth.
Angel Dust vznikli v roce 1984 v Dortmundu jako typická garážová kapela v sestavě Romme Keymer (kytara a zpěv), Andreas Lohrum (kytara), Frank Banx (basa) a bubeník Dirk Assmuth. Svůj název zvolili podle písně z debutového alba Welcome to Hell anglické blackmetalové skupiny Venom. Jejich styl byl zpočátku silně ovlivněn Novou vlnou britského heavy metalu a thrash metalovou scénou v sanfranciském Bay Area, brzy si ale našli svou vlastní cestu na pomezí speed a thrash metalu, úderných stylů, které byly v té době velmi populární.
V roce 1986 vydali vysoce oceňované debutové studiové album Into the Dark Past, které ještě dnes srší energií a kde skloubili pekelné tempo speed metalu a agresivitu thrash metalu s takovou instrumentální zručností, že to v jejich podání vypadalo jako samozřejmost.
O dva roky později přivedli Angel Dust na svět další vynikající desku To Dust You Will Decay, při jejímž nahrávání došlo k důležité změně v sestavě: Rommeho Keymera a Andrease Lohruma nahradili kytaristé Vinni Lynn a Stefan K. Nauer a roli zpěváka převzal po Kramerovi S. L. Coe. Noví kytaristé dodali svým pojetím hry kapele jasnější, silnější a techničtější projev a Coe se stal tím prvkem, který na předchozím albu chyběl: skvělým zpěvákem schopným kombinovat progresivní metriku, epické melodie a chytlavé refrény. Vytvořili tak vedle Iron Angel, Paradox, Helloween nebo Blind Guardian další skvělou klasiku německého metalu.
V roce 1989 skupina předskakovala v rámci dvoutýdenního turné Running Wild, později následovala další vystoupení, mimo jiné s Blind Guardian, Destruction, Tankard a Sodom a vypadalo to, že je vše na dobré cestě. Kvůli vnitřním konfliktům se ale v roce 1990, kdy konečně mohli zúročit svůj nesporný talent, tato nadějná formace bohužel rozpadla a odmlčela na příštích sedm let. Jejich první dvě alba jsou dnes vzácnými metalovými sběratelskými kousky; na přelomu let 2002 - 2003 byly znovu neoficiálně vydány ve velmi omezeném množství bez informací o vydavateli a autorských právech a s dvěma bonusovými skladbami na každém z nich.
V roce 1998 dali dva původní členové, basák Frank Banx a bubeník Dirk Assmuth dohromady zcela novou sestavu s klávesistou Stevenem Banxem (mladším bratrem Franka), kytaristou Berndem Aufermannem a zpěvákem Dirkem Thurischem a začali od nuly. Tato reinkarnace zvolila jiný hudební přístup, posunula původní energický styl směrem k progresivnímu metalu a následně si získala svým comebackovým albem Border of Reality (1998) v Evropě solidní renomé. Po dalších deskách Bleed (1999) a Enlighten the Darkness (2000) absolvovala mimo jiné turné po Evropě s Overkill, Jag Panzer, Lefay a Steel Prophet, a v Severní Americe s God Forbid, Nevermore a Opeth.
Před americkým turné opustil skupinu Bernd Aufermann a nahradil ho Ritchie Wilkison, který předtím hrál v Demons & Wizards. Společně s Wilkisonem nahráli Angel Dust v roce 2002 ještě desku Of Human Bondage, načež jejich aktivita postupně slábla a omezila se pouze na koncerty. V roce 2011 se opět rozpadli.
V roce 2016 byla skupina pozvána, aby vystoupila v rámci festivalu Enlighten the Darkness na Prog Power Festivalu 2017 v Atlantě. S výjimkou Stevena Banxe, který musel z osobních důvodů odmítnot, členové kapely tuto příležitost využili. Druhé znovuzrození Angel Dust bylo oznámeno v září 2016 a jako náhrada za Banxe byl vybrán Boris Odenkirchen. Po zveřejnění na facebookové stránce oznamující koncert v Atlantě následovaly žádosti o další vystoupení v Německu a Evropě. Před koncertem v Atlantě vystoupili Angel Dust na festivalu Bang-Your-Head v Balingenu a na festivalu Metalacker v Tennenbronnu.
Na začátku roku 2019 opustil kapelu z osobních důvodů baskytarista Frank Banx a jeho nástupcem se koncem roku 2019 stal Marc Hermann. O nové studiové nahrávce se začalo mluvit hned v následujícím roce, ale uběhly čtyři dlouhá léta a na další album se stále čeká. Jediná zpráva z tábora Angel Dust tak patřila mezi ty smutné: 4. dubna 2022 zemřel na infarkt zakládající člen kapely, baskytarista Frank Banx.
Diskografie (studiová alba):
Into the Dark Past (1986)
To Dust You Will Decay (1988)
Border of Reality (1998)
Bleed (1999)
Enlighten the Darkness (2000)
Of Human Bondage (2002)
ATHEIST
Atheist je deathmetalová kapela ze Sarasoty na Floridě, známá svým technickým stylem. Podařilo se jí získat značné renomé v undergroundu a její album Unquestionable Presence z roku 1991 je považováno za mezník žánru technického death metalu. Mike DaRonco z Allmusic prohlásil, že Atheist, v jejichž hudbě jsou patrné také silné thrashmetalové tendence, jsou pravděpodobně nejlepší progresivní metalovou kapelou své doby. Po rozpadu v roce 1994 se Atheist v roce 2006 reformovali a vydali další studiovou desku a živé DVD Unquestionable Presence: Live at Wacken (2009).
Ačkoliv se vznik kapely většinou datuje do roku 1987, kdy začala používat název Atheist, její úplné začátky jdou ještě o tři roky hlouběji do minulosti. Nejdříve byla krátce známa pod jménem Oblivion, později jako R.A.V.A.G.E. (Raging Atheists Vowing A Gory End). Původní sestavu tvořili zpěvák a kytarista Kelly Shaefer, baskytarista Roger Patterson a bubeník Steve Flynn, v roce 1987 se k nim přidal sólový kytarista Rand Burkey.
Sůj první počin Piece of Time, který vzbudil v komunitě extrémního metalu i mezi kritiky zaslouženou pozornost, vydali 30.srpna 1989. James Hinchliffe z časopisu Terrorizer ho později označil za technicky sice nejméně dokonalé a textově nejnevyzrálejší album kapely, které ale přesto zůstává výjimečným dílem deaththrashe konce 80. let, sršícím neobvyklou energií a kreativitou. Mike DaRonco z Allmusic zpětně napsal, že jeho sofistikované písničkářství a disonantní riffy zarazily většinu náhodných posluchačů a kritiky ohromily naprostou drzostí jejich death-jazzu. V roce 2005 se nahrávka umístila na 402. místě v žebříčku 500 nejlepších rockových a metalových alb všech dob časopisu Rock Hard.
Vydání debutu se zpozdilo kvůli bankrotu původního vydavatelství Mean Machine Records, což kapelu donutilo najít si nový label. Nakonec podepsali smlouvu s britským vydavatelstvím Active Records, které desku brzy vydalo v Evropě. V USA vyšla až po dalších šesti měsících v listopadu 1990 pod Metal Blade Records, poté co sjednali s Active Records licenční smlouvu.
Krátce před vstupem do studia na nahrávání druhého alba zemřel 12. února 1991 při autonehodě ve věku 22 let basák Roger Patterson. Zdrcená kapela poté angažovala bývalého baskytaristu kapel Pestilence a Cynic Tonyho Choye, aby s nimi nahrál Unquestionable Presence, které vyšlo v srpnu 1991 a přineslo nový zvuk plný jazzových harmonií, jemných latinských rytmů a neobvyklých časových signatur. James Hinchcliffe popsal album jako samotný vrchol spalujícího a zároveň mozek kroutícího technického metalu a Phil Freeman v časopise The Wire (číslo 261) napsal, že oproti debutu jde o složitější a progresivnější desku, kde každá skladba prochází několika složitými časovými signaturami a nekonečnými variacemi na již tak matoucí riffy. V říjnu 2005 bylo Unquestionable Presence uvedeno do síně slávy časopisu Decibel a stalo se tak celkově devátým albem, které tam bylo zařazeno.
Krátce po jeho vydání, začátkem roku 1992 se Atheist rozhodli kapelu rozpustit, ale o rok později byli nuceni se znovu sejít, aby nahráli třetí desku s názvem Elements a splnili tak své smluvní požadavky. Poté znovu ukončili činnost. Na albu se kromě nového bubeníka Joshe Greenbauma objevil také třetí kytarista, Frank Emmi, který byl přizván, protože u Kellyho Shaefera se objevil syndrom karpálního tunelu, který mu nedovoloval hrát sólovou kytaru a Rand Burkey se natáčení neměl zůčastnit. Před nahráváním se ale Burkey vrátil a tak měla kapela nakonec tři kytaristy. Shaefer nahrál rytmickou kytaru, zatímco Emmi a Burkey se podělili o sóla. Eduardo Rivadavia tuto nahrávku pro Allmusic popsal jako obdivuhodně věrnou proslulým komplikovaným aranžím a přesným synkopickým rytmům, která se ale zároveň může pochlubit větší muzikálností, o kterou se skupina dříve nepokoušela.
V roce 2005 pak začaly události pomalu směřovat k obnovení skupiny. Bubeník Steve Flynn se vrátil k hraní s novou kapelou Gnostic a v závěru roku Elapse Records vydalo reedici všech tří desek a vinylový box set obsahující všechna tři alba a demo R.A.V.A.G.E. On They Slay. V lednu 2006 Atheist oznámili, že se dávají znovu dohromady a během léta a podzimu budou vystupovat živě. Sestavu tvořili původní členové Shaefer, Burkey, Choy a Flynn a kytarista Gnostic Sonny Carson, který převzal všechny Shaeferovy kytarové party, protože ten se kvůli dlouhému boji se zánětem šlach a syndromem karpálního tunelu věnoval pouze zpěvu. Burkeyho brzo nahradil kytarista Chris Baker, další posila z Gnostic.
12. července 2008 vydal Shaefer prohlášení, že s Flynnem pracují na novém materiálu a o měsíc později začali nahrávat nové studiové album, první po více než 15 letech. V roce 2009 kapela absolvovala turné po Evropě a USA u příležitosti 20. výročí vydání desky Piece of Time; koncem roku se objevilo i živé DVD, natočené na festivalu Wacken Open Air.
V létě 2010 Atheist prozradili, že jejich čtvrtá studiová deska se bude jmenovat Jupiter a vyjde 8. listopadu pod vydavatelstvím Season of Mist. Oznámili také, že Tony Choy se kvůli svým vlastním hudebním aspiracím na albu neobjeví, ale je pravděpodobné, že se i nadále bude účastnit živých vystoupení.
Vydání dalšíh desky, původně plánováné na rok 2015 se neuskutečnilo a ačkoliv kapela v únoru 2018 podepsala smlouvu s vydavatelstvím Agonia Records, neobjevila se ani po tomto termínu.
Diskografie (studiová alba):
Piece of Time (1989)
Unquestionable Presence (1991)
Elements (1993)
Jupiter (2010)
BLACKMAYNE
Blackmayne byla NWOBHM kapela z anglického Kentu, která vznikla v roce 1984 a hrála ve složení Tim Cooke (zpěv), pevná kytarová dvojice Phil McDermott a Richard Mattews, Julian Sackett (baskytara) a Andy Terry (bicí). Předchozí inkarnace skupiny nesla v letech 1983 až 1984 název Isis (nejde o NWOBHM/hard rockovou kapelu, která vydala demokazetu s názvem Basic Typicality).
V roce 1984 nahráli Blackmayne demo pro producenta Ebony Records Darryla Johnsona. Byly na něm dvě písně - "Lost Sons" (z níž se pak stala "Blackmayne" s novým textem) a další věc, která nebyla pro album znovu nahrána. Toto demo spolu s faktem, že Darryl vydal nahrávku bývalé kapely kytaristy Phila McDermotta Breeze pro kompilaci Metal Warriors jim pomohlo získat smlouvu na desku Blackmayne. Po nahrávání v listopadu 1984 byl původní návrh obalu zničen při požáru cestou do tiskárny, takže musel být vytvořen nový. Tím se vydání posunulo o několik měsíců. Zpoždění způsobilo v kapele frustraci a Blackmayne se v létě 1985 rozpadli.
V roce 2012 byla skupina znovu obnovena a později natočila album Spat from Hell (2019).
Diskografie (studiová alba):
Blackmayne (1985)
Spat from Hell (2019)
BLOODGOOD
Bloodgood byla americká křesťanská metalová skupina, která vznikla v Seattlu ve státě Washington a v roce 1988 představovala vedle skupin Barren Cross, Leviticus a Whitecross jednu ze čtyř největších křesťanských metalových kapel (nepočítáme-li mainstreamový úspěch skupiny Stryper). Stali se známými pro svůj neústupný přístup k showmanství, který je přivedl do střetu s některými krajními křesťanskými pravičáky. Později křesťanský hudební kritik Brian Quincy Newcomb napsal, že jejich křesťanská činnost a hudba byly důležitým odrazovým můstkem v procesu zrání křesťanského rocku.
Skupina se zformovala pod vedením zpěváka Lese Carlsena a basáka Michaela Bloodgooda, kteří již nějakou dobu působili na místní hudební scéně v Seattlu poté, co se v polovině roku 1984 rozpadl jejich předchozí počin a Michael Bloodgood se cítil povolán k vybudování křesťanské metalové kapely. Oblast Seattlu byla v té době známá metalovými skupinami jako TKO, Queensrÿche a Metal Church, ale Bloodgood cítil potřebu představit lidem Krista a kapela byla přirozeným způsobem, jak toho dosáhnout.
V roce 1985 vydali demo Metal Missionaries, kterého se na koncertech prodalo přes 5 000 kopií. O rok později vstoupil na trh jejich eponymní debut produkovaný Darrellem Mansfieldem. Ačkoli se Bloodgood vizuálně podobali ostatním metalovým kapelám té doby, třemi prvky se od nich poněkud odlišovali: zpěvem Lese Carlsena, způsobem psaní písní Michaela Bloodgooda a kytarovými postupy Davida Zaffira. Ačkoliv jejich zvuk byl v mnoha ohledech typický pro glam metalové kapely 80. let, jejich texty byly výrazně křesťanské a často používaly biblické výrazy.
První velké turné po Spojených státech se konalo v roce 1987 a protestovaly proti němu skupiny krajní křesťanské pravice. Kapela byla populárnější v Evropě než ve Spojených státech a v roce 1988 absolvovala turné po Velké Británii, kde zpěvák Les Carlsen během písně "Crucify" ztvárnil Piláta Pontského a také názorně předvedl ukřižování Krista. Postoj Bloodgood k divadlu shrnul Carlsen slovy: „Heavy metal se hodí k vizuálnímu a dramatickému ztvárnění.... Ty přirozeně vycházejí z hudby, kterou píšeme.“
Po pěti studiových albech a třech živých nahrávkách se skupina v roce 1994 na dlouhých 12 let oficiálně rozpadla. V roce 2006 se Bloodgood zreformovali a několikrát ročně vystupovali v USA i Evropě v lehce pozměněné sestavě s kytaristou Ozem Foxem ze Stryper. Toto období, ve kterém vydali i další dvě nové desky trvalo až do 29. července 2022, kdy Michael Bloodgood zemřel v důsledku komplikací po hemoragické mrtvici, kterou utrpěl v únoru 2022. O dva dny později Bloodgood oznámili svůj rozpad.
V roce 2010 byli Bloodgood uvedeni do Síně slávy křesťanské hudby a časopis HM Magazine zařadil album Detonation na 23. místo žebříčku 100 nejlepších křesťanských rockových alb všech dob.
V roce 2017 skupina vydala celovečerní dokument Trenches of Rock, produkovaný společností Bloodygood Pictures, který obsahuje exkluzivní rozhovory, hudbu a fotografie a mapuje všechny kontroverzní události kolem kapely.
Mimo svou aktivitu ve skupině vydal baskytarista Michael Bloodgood počátkem roku 2008 pod názvem Michael Bloodgood and Friends sólové album The Cross Changes Everything, na kterém hostují další hudebníci, včetně spoluhráčů ze skupiny. Byl také starším pastorem kaple Calvary Chapel v Redmondu ve státě Washington, kam za ním přijížděli vystupovat další umělci, například dlouholetý přítel a zpěvák Les Carlsen, Randy Stonehill, Buck Storm nebo Darrell Mansfield.
Zpěvák Les Carlsen si zahrál také hlavní roli v broadwayském muzikálu Haira v roce 1993 se objevil jako hostující zpěvák s americkou křesťanskou metalovou skupinou Tourniquet na albu Intense Live Series, Vol. 2.
Diskografie (studiová alba):
Bloodgood (1986)
Detonation (1987)
Rock In a Hard Place (1988)
Out of the Darkness (1989)
All Stand Together (1991)
Dangerously Close (2013)
Trenches of Rock Movie Soundtrack (2019)
BLOOD MONEY
Blood Money byla britská kapela působící v letech 1984 - 1987, která se řadí k závěru nové vlny britského heavy metalu, ačkoli její hudba se nesla spíše v duchu speed metalu (a později až thrash metalu) než heavy metalu.
Vydali dvě alba, Red, Raw a Bleeding! (1986) a Battlescarred (1987) v sestavě Dale Lee (basa), Gramie Dee (kytara), Danny Foxx (zpěv) a Brett Avok (bicí). Ten vystřídal v roce 1985 bubeníka J. Colina Clarka.
Vznikli z popela skupiny Wolfbane, kde hráli Dale Lee a Gramie Dee.
Po rozpadu Blood Money Danny Foxx založil China Beach, Gramie Dee a Brett Avok Morgueazm a Dale Lee spolupracoval s Gramie Deem na death/doom metalovém projektu Xanthoma.
Obě jejich alba vyšla v roce 2023 u Svart Records na 2CD Complete Execution.
Diskografie (studiová alba):
Red, Raw and Bleeding! (1986)
Battlescarred (1987)
CONCRETE SOX
Concrete Sox je crust punková skupina z anglického Nottinghamu. Jsou považováni za ranou crossoverovou thrashovou kapelu, která do punkového stylu svých dřívějších nahrávek později začlenila i mnoho thrashmetalových riffů.
Kapelu založil Vic Timoveric s Lesem Dulym po jamování s přáteli. I když nebyli pevně rozhodnuti pro stálý název (jednou vystupovali jako Concrete Evidence), ale oficiálně byli známí jako Concrete Sox. Jejich prvním albem se v roce 1985 stalo Your Turn Next, následované splitem s Heresy, vydaným u Earache Records v roce 1986.
V polovině a na konci 80. let patřili k nejznámějším britským thrashovým formacím, ovlivněným hardcore a crust punkem a byli jednou z prvních kapel, které byly součástí hudebního žánru punk / metal crossover (spolu s dalšími skupinami jako Sacrilege, English Dogs, Onslaught a Deviated Instinct). Aktivní činnost ukončili v roce 1999, ale v roce 2009 se k hraní vrátili v nové sestavě. Po neúspěšném turné v dubnu 2010 (které bylo po třech koncertech zrušeno) byla tato inkarnace kapely rozpuštěna. Od prosince 2012 zkoušel zakládající člen Vic Timoveric pracovat s další sestavou, do které se vrátil Pug na bicí a další členové Lambert (zpěv) a Brownie (baskytara). Po 4 - 5 měsících, které k ničemu nevedly se ale Vic rozhodl skupinu definitivně rozpustit.
V září 2012 vyšly znovu jejich první dvě alba, Your Turn Next a Whoops Sorry Vicar na vlastním labelu SoxCore Records ve spolupráci s Boss Tuneage. Ve stejné době byla v Japonsku vydána nová trička. Většina jejich nahrávek je také dostupná prostřednictvím peer-to-peer sítí a kapela poskytla všechny své nahrávky zdarma prostřednictvím MediaFire.
Diskografie (studiová alba):
Your Turn Next (1986)
Whoops Sorry Vicar! (1987)
Sewerside (1989)
No World Order (1993)
COBRA
Sheffildská kapela Cobra (někde je také psáno, že jsou z Lancashiru) vydala během své kariéry dvě dlouhohrající LP: Warriors of the Dead (1985) a následné Back From The Dead (1987). Jejich spojení s Neat / Ebony je jedinou věcí, která je skutečně spojuje s NWoBHM, protože v roce 1984, kdy skupina vznikla, už bylo po všem. Obě alba jsou nicméně, až na produkci, zajímavými přírůstky do žánru, který vzkvétal inovacemi a talentem.
Diskografie (studiová alba):
Warriors of the Dead (1985)
Back From The Dead (1987)
THE CRUCIFIED
The Crucified je americká křesťanská hardcore a crossover thrashová skupina z Fresna v Kalifornii. Její sestavu tvoří zpěvák Mark Salomon, kytarista Greg Minier, baskytarista Jeff Bellew a bubeník Jim Chaffin. Kapela je považována za průkopníky křesťanského hardcoru. Během svého počátečního působení v letech 1984 - 1993 několikrát hrála na festivalu Cornerstone a předskakovala také nenáboženským punkovým a metalovým kapelám jako D.R.I. a Pantera. Rozpadla se v roce 1993 kvůli osobním neshodám, ale v roce 2009 obnovila činnost.
Koncem roku 1984 založili spolužáci ze střední školy, bubeník Jim Chaffin, kytarista Greg Minier, baskytarista Kirk Palmer a zpěvák Wayne Stonecipher ve Fresnu v Kalifornii skupinu K.G.B.; název neměl žádný význam, členové si jen mysleli, že iniciály znějí cool. Hned na začátku příštího roku ale nastal problém se zpěvákem kvůli odchodu Stoneciphera a Minier tak požádal svého přítele Marka Salomona, aby si tuto roli vyzkoušel. Kapela také cítila, že je potřeba dát jejich názvu nějaký význam a tak uvedla, že iniciály znamenají 'Kids in God's Blessings'. Nedlouho poté ale mladíci usoudili, že název zní dětinsky a změnili ho na The Crucified, který se více hodil pro křesťanskou kapelu.
Po téměř roce psaní a zkoušení v Palmerově obývacím pokoji nahráli kluci deset písní na demokazetu pod názvem K.G.B., která se však nikdy nedostala do oběhu. Brzy poté Kirk Palmer kapelu opustil a nahradil ho jeho bratr Trevor. V roce 1986 dali The Crucified dohromady malou částku peněz a nahráli 15 písní na kazetu s názvem Take up Your Cross pod novým názvem The Crucified a demo distribuovali po svém okolí a prostřednictvím zásilkového obchodu. Následujícího roku bylo nahráno druhé demo Nailed a ohlas kapely nadále rostl. Krátce po nahrání druhého dema členové kapely ukončili studium na střední škole, poté je však opustil Trevor Palmer a nahradil ho Mark Johnson. V březnu 1989 skupina nahrála živé demo Live at the New Order.
V té době dostala kapela od Grega Sostroma, který je viděl na několika koncertech nabídku na spolupráci s jeho vydavatelstvím Narrowpath Records. Nabídku přijali a začali ve studiu Casbah Studios v jižní Kalifornii nahrávat patnáctiskladbové album, které dostalo název The Crucified. Po jeho vydání začala skupina hojněji koncertovat po Kalifornii, včetně vystoupení na Cornerstone Festivalu a také jako předskokani D.R.I., G.B.H. a Pantery. Opět se ale objevil tlustostrunný problém, Johnson byl z kapely propuštěn kvůli osobním neshodám a kluci začali hledat nového baskytaristu. Problém byl naštěstí vyřešen celkem rychle poté, co Chaffin odpověděl na inzerát v novinách od jistého Jeffa Bellewa, který jako svůj vliv uvedl The Crucified. Bellew se ke kapele připojil a každý víkend jezdil čtyři hodiny ze svého domova v So Cal do Fresna, aby mohl zkoušet. Nakonec se mu cestování stalo příliš nákladným, a tak se přestěhoval do Fresna, aby byl kapele blíž.
Po angažování Bellewa začala skupina psát a nahrávat své druhé studiové album The Pillars of Humanity, které vyšlo v roce 1991 u Ocean Records. Kapela na jeho podporu ale příliš nekoncertovala a o dva roky později, v roce 1993 oznámila svůj rozpad. Okolnosti, proč se tak stalo jsou nejasné. Podle Bellewa byl Minier v té době ze skupiny vyhozen kvůli jakési kontroverzi, kterou kapela nechtěla řešit. Když odešel, kapela na krátkou dobu najala kytaristu Jona Madduxe z Deliverance. V té době se navíc Salomon odstěhoval do jiné části Kalifornie a potýkal se s hledáním práce a smyslu svého života. Bellew a Chaffin tak zůstali jedinými členy a Chaffin proto skupinu rozpustil.
V roce 1995 se dali nakrátko dohromady, aby odehráli svůj poslední koncert na Cornerstone Festivalu a pak se všichni členové připojili k novým projektům, mezi něž patřily Stavesacre, Neon Horse, The Blamed, CHATTERbOX a Applehead.
Po svém rozpadu se kapela několik let snažila získat práva na opětovné vydání své hudby od předchozího vydavatelství Ocean Records. Tato snaha nakonec vedla k jejich znovusjednocení, kdy baskytarista Bellew v roce 2009 oslovil Chaffina a Solomona a navrhl jim, aby skupina odehrála dostatek koncertů, aby mohli autorská práva na svou hudbu odkoupit zpět. V roce 2009 se jim to podařilo a sestavili vzpomínkový box-set jejich diskografie, který vyšel u Tooth & Nail Records, kteří znovu vydali i album The Pillars of Humanity. Svůj první koncert po 14 letech The Crucified odehráli 14. června 2009 v Diamond Bar v Kalifornii. V červenci 2009 zahráli také na Cornerstone Festivalu, což byl reunionový koncert, který recenzenti časopisu HM označili za fantastickou ukázku syrové síly a energie kapely, která se znovu sešla po více než deseti letech. Kolem roku 2016 ale začali The Crucified utlumovat svá vystoupení i aktivitu na sociálních sítích.
V roce 2010 časopis HM Magazine zařadil The Pillars of Humanity na 37. místo svého seznamu 100 nejlepších křesťanských rockových alb všech dob.
Diskografie (studiová alba):
The Crucified (1989)
The Pillars of Humanity (1991)
CRYPTIC SLAUGHTER
Cryptic Slaughter je americká crossover thrashová kapela z kalifornské Santa Moniky, kterou v roce 1984 založili kytaristé Les Evans (17 let) a Adam Scott (15 let), basák Rob Nicholson (14 let) a bubeník Scott Peterson (14 let), kteří se seznámili díky společné účasti v Americké fotbalové lize mládeže (AYSO). Brzy se k nim přidal zpěvák Bill Crooks (15 let), kamarád a spoluhráč Adama Scotta. Adam Scott byl ale o několik měsíců později propuštěn kvůli konfliktům s rodiči a školou.
Jejich první demo Life in Grave vzniklo v roce 1985 a začalo se rychle prosazovat v rodícím se kazetovém undergroundu. O rok později následoval sebut Convicted, kterého se během prvního roku prodalo více než 25 000 kopií a který jim přinesl pověst jedné z nejrychlejších kapel v oblasti hardcoru.
Následovala deska Money Talks z roku 1987, dodnes mnohými považována za jejich nejlepší počin. Money Talks, které mísí drtivé groovy s bleskovou rychlostí, překonalo úspěch Convicted, když se ho v prvním roce prodalo 35 000 kusů, a získalo Cryptic Slaughter fanatické příznivce po celém světě. S písněmi jako "Freedom of Expression", které se strefovaly do cenzurního charakteru Parents Music Resource Center (PMRC), založeného manželkou Ala Gora Tipper, se pustili přímo do pravicové teokracie. Jejich píseň "American Heroes" se přímo postavila masmediální hrdinské mytologii astronautů, kteří zahynuli při výbuchu raketoplánu Challenger, v době kdy miliony lidí denně dřou o přežití ve světě plném nespravedlnosti. Spolu s DRI stáli v čele hudebního žánru, který byl známý stejně tak svou neutuchající energií jako radikální antiautoritářskou politikou, i když ne všichni posluchači tomu věnovali pozornost.
Původní sestava nahrála své poslední studiové album Stream of Consciousness v roce 1988. Vnitřní problémy kapely, která nebyla spokojena s nahrávacím procesem a produkcí alba, byly umocněny životem na cestách. Rozpadli se na letním turné ještě před srpnovým vydáním své nové desky. 14. července 1988 odehráli svůj poslední koncert v Detroitu.
V květnu 1989 se Evans přestěhoval do Portlandu, aby skupinu reformoval ve zcela nové sestavě a natočil s ní poslední album Speak Your Peace (1990), které bylo určitým odklonem od předchozího materiálu a bylo silně ovlivněno měnící se hudební scénou. V témže roce se kapela znovu rozpadla.
V roce 2003 vydalo Relapse Records reedici alb Convicted a Money Talks s bonusovými skladbami z dema a živých nahrávek Cryptic Slaughter.
V roce 2018 se skupina z právních důvodů přejmenovala na Lowlife a pokračovala v koncertování, a to až do října 2021, kdy se vrátili ke svému názvu Cryptic Slaughter. V roce 2022 plánovali vydat své první studiové album po více než třech desetiletích, ačkoli od té doby k němu nebyly vydány žádné aktuální informace.
Cryptic Slaughter jsou často považováni za jednoho z předchůdců crossoveru, tedy křížence thrash metalu a hardcoru, spolu s takovými zásadními skupinami, jako jsou D.R.I., Corrosion of Conformity a Suicidal Tendencies.
Diskografie (studiová alba):
Convicted (1986)
Money Talks (1987)
Stream of Consciousness (1988)
Speak Your Peace (1990)
DARKNESS
Darkness je německá thrashmetalová skupina z Essenu v Severním Porýní-Vestfálsku, která vznikla v roce 1984 původně pod názvem Destroyer, který byl však záhy zavržen. Darkness se rozpadli v roce 1991, ale o 13 let později se dali znovu dohromady pod názvem Eure Erben. Od roku 2013 opět působí jako Darkness. Za tu dobu se v jejich sestavě vystřídalo poměrně značné množství muzikantů.
Kapela byla založena v prosinci 1984 po dojmech z koncertu skupin Destruction a Tormentor (později Kreator) a tvořili ji bubeník a zpěvák Andreas 'Lacky'/'Torturer' Lakaw, baskytarista Hartmut 'Agony' Schöner a kytarista Andreas 'Skull' Becker. Členové se poté přesunuli do kulturního areálu Zeche Carl, kde složili svou první píseň "Armageddon". Krátce nato se ke kapele připojil Uwe 'Damager' Christoffers jako druhý kytarista.
V této sestavě nahráli své první demo The Evil Curse. Krátce poté Christopfers kapelu opět opustil a další demo Titanic War tak nahráli pouze ve třech. Následně se k nim připojil zpěvák Oliver 'Olli'/'Zeutan' Fernickel a krátce nato se dokonce na chvíli rozpadli. Jako noví členové se poté připojili kytarista Pierre Danielscyk a baskytarista Bruno, aby pomohli nahrát třetí demo Spawn of the Dark One. Krátce poté se ke kapele ještě připojil Arnd Klink jako druhý kytarista.
V roce 1987 vydali u Tales of Thrash Records své debutové album Death Squad, které je typickým představitelem staré školy německého thrash metalu. Ve své době sice nepatřili k 'nejhlučnějším' kapelám, ale hráli velmi rychlý, srozumitelný thrash s několika náznaky originality a poměrně zapamatovatelnými riffy.
Jejich druhá deska Defenders of Justice byla vydána v roce 1988 u Scratch Records na CD a u Tales of Thrash Records na LP. Byla znovu vydána v roce 1992 u Polybandu pod názvem Broken Heart a v roce 2005 u Battle Cry Records pod názvem Bloodbath.
V roce 1989 vyšel u Hot Blood Records jejich třetí počin Conclusion & Revival, poslední nahrávka před rozpadem kapely. Zatímco jejich druhé album Defenders of Justice mělo výrazný styl, Conclusion & Revival znělo obyčejněji a méně inspirativně než jejich předchozí tvorba.
V roce 2004 se členové kapely znovu spojili a založili smečku Eure Erben, která hrála písně Darkness, většinou v němčině, a také nové skladby (v roce 2010 vyšlo pod tímto názvem album Terror 2.0).
V roce 2005 byly znovu vydány desky Death Squad, Defenders of Justice a Conclusion & Revival, společně s živákem Bocholt Live Squad, který obsahuje záznam koncertu ze 17. května 1987.
V roce 2013 skupina znovu začala používat název Darkness; od té doby jim vyšli další tři alba.
Diskografie (studiová alba):
Death Squad (1987)
Defenders of Justice (1988)
Conclusion & Revival (1989)
The Gasoline Solution (2016)
First Class Violence (2018)
Blood on Canvas (2024)
DEATHROW
Deathrow byla německá thrashmetalová skupina z Düsseldorfu. Patřila k nejvýznamnějším představitelům německého thrashmetalového hnutí (takzvaného 'teutonského thrashe') 80. let 20. století.
Kapelu založili v roce 1984 Milo, Thomas Priebe, Sven Flügge a Markus Hahn pod názvem Samhain. Čtveřice hudebníků ve věku 17 až 20 let se seznámila prostřednictvím inzerátů v různých hudebních časopisech. V roce 1985 kvarteto nahrálo své první demo s názvem The Lord of the Dead, po němž následovalo v roce 1986 další s názvem Eternal Death, natočené už v profesionálním nahrávacím studiu.
Díky přímluvě Milleho Petrozzy z Kreator se jim poté podařilo podepsat smlouvu s německým nezávislým vydavatelstvím Noise Records. Vydání debutového alba ale zbrzdily potíže. Nejprve se kapela musela na naléhání nahrávací společnosti přejmenovat na Deathrow, protože skupinu Samhain už před nimi založil Glenn Danzig. Kromě toho muselo být album pro severoamerický trh přejmenováno z Riders of Doom na Satan's Gift, protože v USA první název vadil. Americký trh dostal také nový obal.
Jelikož byl thrash metal v době vydání debutu v Německu velmi populární, kapela si na místní scéně rychle získala jméno a po turné s Possessed a Voivod se dokázala prosadit po boku dalších německých velikanů, jako jsou Kreator, Sodom, Destruction a Tankard. Album se poté dostalo do vysílání různých univerzitních rádií v USA a dosáhlo předních míst v různých žebříčcích, zejména ve východní Evropě.
V roce 1987 vyšla druhá deska Raging Steel a následovalo turné s Tankard. Zakládající člen Thomas Priebe poté Deathrow opustil a nahradil ho do té doby neznámý Uwe Osterlehner. Ten byl zodpovědný za techničtější a progresivnější směr třetího alba Deception Ignored, které vyšlo v roce 1989. Ačkoli se jednalo o nejúspěšnější nahrávku kapely, kvůli finančním problémům vznikly neshody s Noise Records a kapela nepřijala nabídnutou opci na další desku.
V následujících letech se Deathrow odmlčeli. V červnu 1991 absolvovali krátké turné s Psychotic Waltz a Life Artist a také festivalové vystoupení ve Španělsku. V roce 1992 se vrátili s albem Life Beyond, které produkoval Andy Classen z Holy Moses. Po právních sporech s novou nahrávací společností West Virginia Records se ale situace opět vyhrotila, kapela se rozpadla a její členové svou energii věnovali jiným aktivitám.
Sven Flügge a Markus Hahn založili v roce 1997 s přáteli nahrávací studio, kde nejenže nahrávali hudbu, ale také dabovali, animovali a vytvářeli zvuky pro počítačové hry. Zpěvák a baskytarista Milo si následně pod pseudonymem vydělával technem a reklamními znělkami, později pracoval v počítačovém průmyslu a pořádal koncerty. Uwe Osterlehner se přestěhoval zpět do rodného Augsburgu, kde si zřídil nahrávací studio a nějaký čas pracoval jako studiový hudebník.
Vzhledem k velkému zájmu o první dvě LP se nizozemské vydavatelství Displeased Records rozhodlo v roce 2008, přibližně 20 let po jejich prvním vydání, vydat obě alba znovu na CD. Jako bonus byly přiloženy demosnímky.
13.února 2024 zemřel zakládající člen skupiny, kytarista Thomas Priebe.
Diskografie (studiová alba):
Riders of Doom (1986)
Raging Steel (1987)
Deception Ignored (1989)
Life Beyond (1992)
DEEP SWITCH
Partička z Norwiche vznikla v roce 1984 a o dva roky později natočila své jediné album Nine Inches of God. V roce 2010 pak vyšla kompilace, která spojila tuto desku s jejich dalšími demosnímky.
Šlo o originální kapelu, jak svědčí jejich popis na Bandcamp: „Nová vlna britského heavy metalu má podle mého názoru v podstatě dvě období. První éra je od roku 1979 do roku 1981 a je považována za velký boom heavy metalu. Druhá éra je od roku 1982 do roku 1986. V polovině 80. let se objevila britská kapela Deep Switch. Vypadali a hlavně zněli jako žádná jiná skupina a to platí dodnes. Nikdy nebrali heavy metal příliš vážně, ale to neznamená, že jejich hudba nebyla seriózní, protože byla, i když byla protkaná spoustou humoru. Myslím, že Deep Switch byli více ovlivněni Monty Pythonem než heavy metalem. Jedná se o nesmírně jedinečný a originální materiál.
I když vás nezajímá obskurní NWOBHM, měli byste si dopřát jeho poslech už jen kvůli tomu zážitku. Vydání se skládá ze dvou CD, přičemž první je jejich klasické album, zatímco druhý disk je kolekcí všech jejich demosnímků. Měli velmi krátkou kariéru, ale uvnitř tohoto masivního bookletu je sepsáno velmi dlouhé vyprávění o jejich historii spolu s tunou jejich fotografií. Tahle kapela je tak originální a jedinečná, že bych vás opravdu ani nemohl odkázat na nějaké jiné, podobně znějící...“
Diskografie (studiová alba):
Nine Inches of God (1986)
DÉTENTE
Détente je americká thrashmetalová skupina založená v roce 1984 v Los Angeles. Původní sestavu skupiny tvořili zpěvačka Dawn Crosbyová, basák Steve Hochheiser, bubeník Dennis Butler a kytaristé Ross Robinson a Caleb Quinn. V roce 2012 skupina čelila problémům kvůli své písni "Kill Rush", která odkazovala na amerického konzervativního politika Rushe Limbaugha, přičemž moderátor konzervativní talk show Sean Hannity o skupině hovořil jako o součásti nenávistného levicového spiknutí, spojeného s tehdejší členkou Sněmovny reprezentantů USA Michele Bachmannovou.
Po třech demosnímcích z roku 1985 vyšlo v následujícím roce u Roadrunner Records a v licenci také u Metal Blade Records jejich debutové album Recognize No Authority. Chystané doprovodné turné ale muselo být zrušeno během několika dní po jeho začátku, když byl bubeník a spoluzakladatel Dennis Butler těžce popálen při průmyslové nehodě, což mělo za následek jeho více než tříměsíční hospitalizaci. I přes absenci turné se ale debut v Evropě, zejména v Německu a Nizozemsku, prodával velice dobře.
V následujícím roce se kapela rozdělila. Ross Robinson, Caleb Quinn a Steve Hochheiser po svém vyhazovu založili s kanadskou zpěvačkou a textařkou Veronicou Rossovou skupinu Catalepsy, zatímco zpěvačka Dawn Crosbyová pokračovala dále pod názvem Détente. Kvůli právnímu sporu musela ale její kapela v roce 1989 název Détente přestat používat a začala vystupovat pod názvem Fear of God. Ti nakonec podepsali smlouvu s Warner Bros. Records a vydali pod nimi debut Within the Veil (1991).
Demo Catalepsy, nahrané ve studiu Baby O' Studios v Hollywoodu se mezitím vyšplhalo na první místo v undergroundovém rádiu WVVX-FM a kapela měla nakročeno k novému albu s názvem Beyond the Threshold a usilovala o smlouvu s CBS Records, která ale nakonec padla. Catalepsy si poté sami financovali nahrávání dalších sedmi písní, ale než se jim desku podařilo vydat, čas pokročil a každý z členů kapely se vydal svým směrem. Ross Robinson se později stal producentem, na jehož kontě jsou například Korn, Sepultura, Limp Bizkit a mnoho dalších skupin.
Dawn Crosbyová natočila s Fear of God v roce 1994 ještě jedno album Toxic Voodoo a víc už ve svém životě bohužel nestihla, 15. prosince 1996 zemřela na selhání jater v souvislosti s nadužíváním alkoholu a drog.
V roce 2007 byla deska Recognize No Authority znovu vydána vlastním labelem Steva Hochheisera Cognitive Records a pro nové fanoušky, objevující Détente byla od té doby znovuvydána v několika dalších edicích. V roce 2008 se skupina znovu sešla k sérii vystoupení, na kterých Crosbyovou nahradila zpěvačka Ann Boleynová z Hellion. V červenci zahráli na festivalu Headbanger's Open Air v Německu. Od listopadu 2009 Boleynovou nahradila Tiina Tealová. S ní bylo nahrána nová deska Decline, která vyšla v červnu 2010; kapela se však ještě téhož roku rozpadla.
V roce 2011 časopis The Gauntlet zařadil Détente mezi 10 nejlepších metalových kapel s ´frontwomen´.
V prosinci 2022 skupina oznámila, že se v dubnu 2023 znovu sejde, aby na festivalu Metal Threat Fest představila celé své album Recognize No Authority.
Diskografie (studiová alba):
Recognize No Authority (1986)
Decline (2010)
DRAGON
Dragon je polská hudební skupina hrající thrash metal s death metalovými vlivy, která vznikla v roce 1984 v Katovicích. V roce 2000 ukončila činnost a byla obnovena po dlouhých šestnácti letech.
Kapelu založili v říjnu 1984 v Katovicích Jarosław Gronowski (kytara, zpěv), Krzysztof Nowak (basová kytara) a Marek Wojcieski (bicí, zpěv). Jejich první významné vystoupení se uskutečnil během prvního ročníku festivalu Metalmania v dubnu 1986, kde zahráli v pětičlenné sestavě s Markem Ganiou (zpěv) a Leszkem Jakubowskim (kytara). Koncert byl úspěšný a vedl k podpisu nahrávací smlouvy s Metal Mind Records.
Po Metalmanii odešel zpěvák Marek Gania, kterého nahradil Marek Wojcieski a novým bubeníkem se stal Krystian Bytom. S novými členy skupina vystoupila na festivalu v Jarocinu a následně nahrála sedm písní na kompilaci Metal Invasion. O rok později, těsně po druhém ročníku festivalu Metalmania kapelu opustil kytarista Leszek Jakubowski, aby se o měsíc později vrátil kvůli nástupu Jarosława Gronowského na vojnu. Jako kvartet ještě téhož roku vystoupili na festivalu v Jarocinu. O rok později (1988) vydalo Metal Mind Records kompilaci nazvanou Metalmania '87, která kromě nahrávek Wolf Spider obsahovala i nahrávky Dragon, pořízené během koncertu na tomto festivalu.
Skupina také vystoupila na sérii koncertů s názvem Metal Battle (mimo jiné po boku Nasty Savage, Exumer a Atomkraft) a na festivalu S'thrash. První album s názvem Horda Goga vyšlo až v roce 1989 ve dvou polských i v anglické verzi; místo Wojcieskiho, který skupinu opustil na nich zpíval Grzegorz Kupczyk.
Krzysztof Nowak a Leszek Jakubowski kapelu však brzy opustili. Z vojny se ale vrátil Jarosław Gronowski a společně s Krystianem Bytomem pokračoval ve spolupráci s novým zpěvákem Adrianem Frelichem a baskytaristou Grzegorzem Mroczkem. V nové sestavě nahráli druhou desku s názvem Fallen Angel, která vyšla rovněž ve dvou jazykových verzích. V prosinci 1990 se vydali na východoevropské turné společně se skupinami Death a Kreator. Koncem následujícího roku jim vyšlo další album Scream Of Death, které obsahovalo mnohem agresivnější hudbu než dříve, s výraznými deathmetalovými vlivy. Během následujících dvou let skupina vystoupila také na 1. Death Metal Festivalu v Jastrzębie a absolvovala turné s kapelami jako Morbid Angel, Morgoth, Grave a Sadus.
Kolem roku 1994 skupinu opustili Mroczek a Bytom, které nahradili Tomasz Dańczak (bicí) a Tomasz Woryna (basová kytara). V této sestavě vzniklo v roce 1999 experimentální album Faces.. Kapela se rozpadla kolem roku 2000, ale ještě předtím vystoupila na 1. srazu fanoušků kapely Metallica v Katovicích v září 2000.
Po dlouhé pauze se na konci roku 2016 kapela znovu obnovila v této sestavě: Jarosław Gronowski (kytara), Adrian Frelich (zpěv), Krystian Bytom (bicí), Krzysztof Oset (baskytara).
Dne 10. ledna 2019 bylo oznámeno, že se rozloučili s dlouholetým bubeníkem Krystianem Bytomem a 17. února 2019 na svém oficiálním facebookovém profilu oznámili, že se novým bubeníkem stal Ireneusz Loth, který se právě rozešel se skupinou KAT & Roman Kostrzewski. Ani ten ale dlouho nevydržel a o rok později ho za bicími vystřídal Mikołaj Toczko. V této sestavě natočila kapela další dvě alba, Arcydzieło zagłady (2021) a Unde Malum (2023).
Diskografie (studiová alba):
Horde of Gog (1989)
Fallen Angel (1990)
Scream of Death (1991)
Sacrifice (1994)
Twarze (1999)
Arcydzieło zagłady (2021)
Unde Malum (2023)
FAST KUTZ
Fast Kutz je britská heavy metalová kapela ze severovýchodní Anglie. Vznikli v roce 1985, kdy kytarista Kenny Nicholson, který nahrál alba se skupinami Holland a Hammer u britského vydavatelství Ebony dostal příležitost naplnit svou touhu vytvořit něco mnohem těžšího, než výše zmíněné kapely. Přibral bubeníka Paula Fowlera, baskytaristu Neva Percivala a zpěváka Martyho Clerkina a v roce 1986 se pustili do práce na debutu s názvem Burnin. Během nahrávání Clerkina nahradil energický zpěvák Keith Davison.
Album vyšlo v roce 1987 a po pozitivní recenzi Ozzyho Osbourna v BBC Radio 1 Friday Rock Show byla kapela pozvána DJ-em Tommym Vancem, aby pro tento pořad vystoupila. V té době už Percivala nahradil Ian MacLauchlan a sestavu doplnil druhý kytarista Ian Gillson. Aby nahrávací společnost Ebony zužitkovala počáteční zájem o kapelu, přinutila je vrátit se rychle do studia, aby natočili druhou desku The Pill To Ease The Pain. Mezitím bohužel Ebony zkrachovala a album zůstalo nedokončené a nebylo nikdy vydáno. Zklamaná kapela se v roce 1988 rozpadla a Fowler se připojil k NWOBHM skupině Black Rose. Ostatní členové se připojili k různým místním kapelám.
V roce 2013 byli Fast Kutz požádáni o reunion, aby v roce 2014 vystoupili jako headlineři druhého večera metalového festivalu Brofest Tyneside, což byl jejich první společný koncert po 26 letech, přičemž pozici mezitím bohužel zesnulého MacLauchlana zaujal baskytarista Black Rose Kiko Rivers. Ačkoli je kapela v současné době neaktivní, oficiálně ještě neskončila. Nicholson a Fowler jsou v současnosti rovněž členy Black Rose.
Fast Kutz už většinou k NWOBHM nebývá řazena, nicméně v Encyklopedii NWOBHM se nachází.
Diskografie (studiová alba):
Burnin'(1987)
GREEN RIVER
Green River byla americká rocková skupina, která vznikla v roce 1984 v Seattlu ve státě Washington. Je považována za jednu z prvních grungeových kapel a předchůdkyni několika klíčových rockových skupin počátku 90. let, zejména Pearl Jam, Mudhoney, Mother Love Bone, Temple of the Dog a Love Battery. Po svém rozpadu koncem 80. let se Green River v letech 2008 - 2009 znovu sešli k několika koncertům.
Na prvních zkouškách na začátku roku 1984 byli členy Green River zpěvák Mark Arm, kytarista Steve Turner, bubeník Alex Vincent (známý také jako Alex Shumway) a baskytarista Jeff Ament, kteří předtím hráli v různých rockových, punkových a hardcorových skupinách, často v překrývajících se sestavách. Arm a Turner spolu hráli v kapelách Mr. Epp and the Calculations a Limp Richerds. Rozhodli se však založit novou společnou skupinu, a tak nejprve nabrali Vincenta, s nímž Turner krátce hrál v Spluii Numa jako bubeníka, a poté se pustili do přesvědčování Amenta, který s Turnerem pracoval ve stejném seattleském coffee shopu. Ament sice o jejich kapele neměl valné mínění, ale souhlasil, že se k nim připojí, a to díky Turnerově vytrvalosti a Amentově frustraci z Deranged Diction, kde účinkoval. První zkouška Green River se konala v Turnerově domě na Mercer Islandu. Krátce poté se k nim připojil jako druhý kytarista také Stone Gossard, Turnerův a Vincentův kamarád ze střední školy.
(K názvu Green River uvedl Arm několik možných inspirací, například místní komunitní vysokou školu nebo píseň Creedence Clearwater z roku 1969. Nejvíce ale rezonovala asociace s Green River Killerem, nechvalně proslulým sériovým vrahem ze státu Washington, který se v té době objevoval v titulcích novin. Pro Alice Wheelerovou, fotografku kapely, název odrážel spodní proudy deprese a nebezpečí, které začaly charakterizovat grunge. Turner to později začal považovat za hloupý vtip).
Nová kapela nezahálela a 23. června 1984 nahrála ve studiu Reciprocal Recording své první demosnímky (na vinylu vyšly v roce 2016), na podzim už vystupovala na koncertech v Seattlu a okolí a v prosinci začala pracovat na svém prvním EP Come on Down. V době, kdy v polovině roku 1985 desku dokončili, Turner skupinu opustil, což zdůvodnil svým odporem k heavy metalu, ke kterému se začal příklánět zbytek kapely; nahradil ho bývalý kytarista Deranged Diction Bruce Fairweather.
Koncem roku 1985 se skupina vydala na své první celostátní turné k propagaci desky Come on Down, jejíž vydání se však zpozdilo, čímž byl účel turné zmařen. Podle všeho to nebyla příliš pozitivní zkušenost, i když pomohla upevnit spojenectví s dalšími nově vznikajícími americkými indie rockovými kapelami. Mezi ně patřili Sonic Youth, kteří později zmínili jejich píseň "Come on Down" ve své vlastní skladbě "Nevermind (What Was It Anyway)". Po skončení turné nakonec Come on Down vydalo newyorské vydavatelství Homestead Records. Deska vyšla bez velkých fanfár a neprodávala se příliš dobře. Často je však považována za první album, vydané 'grungeovou' kapelou, protože předcházelo jak debutovému EP Melvins, tak kompilačnímu Deep Six.
V roce 1986 Green River pokračovali v koncertování na severozápadním pobřeží, kde se poté, co začátkem roku vyšlo na místním labelu C/Z Records dnes již legendární kompilační album Deep Sixsetkávala se stále větším zájmem posluchačů (zejména v rodném Seattlu). Vedle dvou skladeb Green River se na kompilaci objevila hudba jejich kolegů z Washingtonu, kapel Malfunkshun, Melvins, Skin Yard, Soundgarden a The U-Men. Kathleen C. Fennessy z AllMusic uvedla, že kompilace dokumentuje formativní období v historii severozápadního rocku.
V červnu 1986 začala skupina s místním producentem Jackem Endinem natáčet své druhé EP Dry as a Bone, které se rozhodli nahrát pro nový label Bruce Pavitta, Sub Pop. Pavitt si však nemohl dovolit vydat desku dříve než v následujícím roce, a tak stejně jako v případě Come on Down byla i toto album odloženo. Mezitím kapela vydala jednorázový singl "Together We'll Never" u místního labelu Tasque Force Records. EP Dry as a Bone nakonec vyšlo u Sub Popu v červenci 1987, tedy celý rok po jeho dokončení. Jednalo se o první nekompilované vydání tohoto nového labelu, propagované Sub Popem jako 'ultra-loose GRUNGE, který zničil morálku jedné generace'. Steve Huey z AllMusic jej označil za nejsilnější desku Green River - zdokonalující jejich 'špinavou', bouřlivou fúzi hard rocku 70. let a post-hardcore punku.
Téměř ihned po vydání Dry as a Bone se skupina vrátila do studia, aby zahájila nahrávání svého prvního dlouhohrajícího LP Rehab Doll. Přednost před hudbou však dostaly vnitřní spory v kapele poté, co vypukl stylový rozkol mezi Amentem a Gossardem na jedné straně a Armem na straně druhé. Ament a Gossard chtěli usilovat o smlouvu s velkým vydavatelstvím, zatímco Arm chtěl zůstat nezávislý a považoval duo za příliš kariéristické. Neshody vyvrcholily po vystoupení v říjnu 1987 v Los Angeles v Kalifornii. Ament zřejmě, aniž by o tom skupinu informoval, zaplnil seznam hostů koncertu zástupci velkých vydavatelství místo přáteli kapely; přesto se dostavili pouze dva z nich. 31. října 1987 Ament, Gossard a Fairweather prohlásili, že chtějí ze skupiny odejít. Přestože se dohodli, že během následujících tří měsíců dokončí nahrávání a produkci alba Rehab Doll, Green River koncem října 1987 jako skupina zanikli a deska, coby její pohrobek vyšla až v červnu 1988.
Ke krátkému reunionu došlo 30. listopadu 1993 během koncertu Pearl Jam v Las Vegas. Zůčastnili se ho Arm, Turner, Gossard, Ament a Chuck Treece, který zaskočil za bicími Vincenta, jenž v té době žil v Japonsku. Skupina zahrála písně "Swallow My Pride" a "Ain't Nothing to Do". V roce 2008 se Green River znovu sešli na čtyřech koncertech, na kterých vystoupilo všech šest členů z 80. let.
Diskografie (studiová alba):
Rehab Doll (1988)
HAMMER
Britská skupina Hammer vznikla v roce 1984, a to poněkud zvláštním způsobem. Kapela ve složení Marty Wilkinson (zpěv), Kenny Nicholson (kytara), Bob Henman (kytara), Graeme Hutchinson (baskytara) a Marty Day (bicí) fungovala vlastně už v roce 1982, tehdy pod názvem Holland a podepsala smlouvu s undergroundovým metalovým vydavatelstvím Ebony Records, které vydalo jejich debut. Když se ale kanadská skupina Holland chystala proti nim podniknout právní kroky, rozhodli se, že pro ně bude snadnějším řešením změna názvu. A zvolili si název Hammer.
V té době už byli v pokročilém stádiu tvorby svého druhého alba Contract With Hell, které spatřilo světlo světa v roce 1985. Změna názvu kapely jim ale nový začátek nepřinesla, protože kytarista Nicholson byl stále více nespokojen s hudebním směrem, kterým se skupina začala ubírat. Zatímco on měl rád tvrdší materiál a cítil, že v něm vynikají, jeho spoluhráči chtěli prozkoumat jemnější styl metalu. Tento rozkol se nezlepšil ani po recenzích jejich desek, kdy si právě jejich nejtvrdší tvorba vysloužila největší uznání kritiky. Nicholson krátce po vydání desky kapelu opustil a založil novou skupinu Fast Kutz.
Hammer pokračovali dál a Nicholsona nahradil kytarista Art Fixer. O rok později opustil sestavu také basák Hutchinson a nahradil ho Brian 'Skippy' Wilson. Hammer si dost možná v tomto období říkali, že název jejich alba je více než výstižný, když se, vázáni smlouvou s vydavatelstvím, které nechtělo vydat žádný materiál v novém stylu, který prosazovali, nakonec v roce 1987 rozpadli.
Diskografie (studiová alba):
Contract With Hell (1985)
HEATHEN
Heathen je americká thrashmetalová skupina pocházející ze San Franciského Bay Area, která působila v letech 1984 až 1993 a poté znovu od roku 2001. Přestože nikdy nedosáhli velkého komerčního úspěchu, bývají často považováni - vedle Exodus, Testament, Forbidden, Death Angel a Vio-lence za jedny z lídrů thrashmetalové scény Bay Area poloviny až konce 80. let. Prošli mnoha změnami v sestavě, jediným stálým členem zůstal kytarista Lee Altus. K roku 2024 vydali Heathen čtyři studiová alba.
Skupinu založili v roce 1984 kytarista Lee Altus a bubeník Carl Sacco (bývalý člen Metal Church), k nimž se přidal zpěvák Sam Kresse a kytarista Jima Sanguinettiho (který později založil skupinu Mordred). Krátce po prvním koncertu v roce 1985 Kress a Sanguinetti skupinu opustili a nahradili je zpěvák David White (dříve Blind Illusion) a kytarista Doug Piercy (dříve Anvil Chorus a Control). V té době se v sestavě objevil také baskytarista Eric Wong. Takto se uvedli na začátku roku 1986 a brzy se stali známými v celé Bay Area. Jejich raný styl by se dal popsat jako agresivní thrash metal v kombinaci s vokály a aranžemi ve stylu NWOBHM, s akustickými vstupy a rychlými melodickými kytarovými sóly.
Zlom pro Heathen nastal, když vydali demo Pray For Death, které je v roce 1987 přivedlo až k podpisu smlouvy s Combat Records. Krátce poté se sestava opět měnila, kapelu opustil Eric Wong, který se vzápětí připojil k Piranha, a na baskytaru ho nahradil bývalý kytarista Griffin Mike 'Yaz' Jastremski.
Jejich kritikou dobře přijaté debutové album Breaking the Silence vyšlo v roce 1987 a obsahovalo jeden velmi úspěšný singl, coververzi skladby "Set Me Free" glamrockové skupiny Sweet ze 70. let. Píseň se hrála v rockových rádiích a její videoklip se objevil v pořadu Headbangers Ball na MTV. Kapela se na podporu desky vydala na turné, v rámci kterého vystoupila mimo jiné s kapelami Megadeth, King Diamond, Testament, Exodus, Savatage, Zoetrope, Dark Angel a Lizzy Borden.
V roce 1988 opustil Heathen kvůli hudebním neshodám Carl Sacco (nahradil ho Darren Minter) a roztočil tím další kolotoč změn v sestavě; krátce po něm odešli také kytarista Mike Jastremski a zpěvák David White. V letech 1988 až 1991 pak prošla kapelou řada baskytaristů a zpěváků. Na několik měsíců se stal jejich vokalistou bývalý frontman Exodus Paul Baloff a krátce s nimi také vystupoval David Wayne z Metal Church. Koncem roku 1988 byl do kapely přijat Rick Weaver z The Dispossessed, kteří předskakovali Heathen na středozápadní části národního turné, ten ale v příštím roce s odvoláním na tvůrčí neshody přátelsky odešel a White se ještě téhož roku do Heathen vrátil.
Jejich druhé album Victims of Deception vyšlo v roce 1991 u Roadrunner Records (ve studiu hrál na basu kytaristu skupiny Blind Illusion Marc Biedermann) a bylo podstatně techničtější než debut, obsahovalo liché časové signatury, složitější riffy, změny temp i tónin a často je popisováno jako progresivní thrash metal. Bylo také vysoce ceněno kritikou, i když nebylo tak komerčně úspěšné jako jeho předchůdce. Coververze písně "Kill the King" skupiny Rainbow a jejich balada "Prisoners of Fate" byly vydány jako singly a měly jistý ohlas v rockových rádiích.
Kapela opět absolvovala turné na podporu nového alba, mimo jiné se Sepulturou a Sacred Reich po Evropě. Poté následovaly další změny v sestavě, které už Heathen neustáli a tak v roce 1993 přerušili činnost.
Znova se sešli v roce 2001 ve složení David White, Lee Altus, Ira Black, Mike Jastremski a Darren Minter, aby odehráli benefiční koncert Thrash of the Titans, který měl pomoci Chucku Billymu a Chucku Schuldinerovi získat finanční prostředky na Billyho léčbu rakoviny hrdla a Schuldinerovu léčbu rakoviny mozku. Koncert měl obrovský úspěch, přesto v roce 2004 Jastremski kapelu opět opustil a nahradil ho baskytarista Ulysses Siren Jon Torres. V ten samý rok vyšlo u Relentless Metal Records EP Recovered které se skládalo z demosnímků z doby Victims of Deception a nově nahraných coververzí.
V srpnu 2005 jim také vyšlo demo, obsahující tři nové písně. Poté kapela angažovala Terryho Lauderdalea na pozici druhého kytaristy a absolvovala turné po Evropě. V roce 2005 se Lee Altus připojil k Exodus, dalším legendárním thrasherům z Bay Area, ale zůstal také členem Heathen. V listopadu 2007 skupina přijala kytaristu Prototype Kragena Luma a bubeníka Marka Hernandeze, kteří nahradili Darrena Mintera, respektive Lauderdalea. Minter se do ale kapely následující rok vrátil.
23. prosince 2009 vydala skupina The Evolution of Chaos, své první studiové album po téměř dvaceti letech a ještě ten samý rok si zahrála na Rock Hard Festivalu v Německu. Později také předskakovali Testament, Exodus a Kreator na Thrash Domination v Kawasaki v Japonsku. Turné absolvovali v dubnu a květnu 2010 poté, co museli zrušit plánované březnové koncerty.
V roce 2012 Heathen oznámili, že podepsali smlouvu s Nuclear Blast Records na další alba. Stálou sestavu se ale stále nedařilo udržet, na jaře 2013 kapela oznámila odchod dlouholetého bubeníka Darrena Mintera, kterého na následném evropském turné nahradil bývalý bubeník Evildead, Slayer a Testament Jon Dette.
V únoru 2020 umístili Heathen na svou facebookovou stránku leták, který odhaloval obal a název jejich čtvrtého alba Empire of the Blind. 26. června 2020 vyšla skladba "The Blight" jako pilotní singl a bylo oznámeno, že deska vyjde 18. září. Kvůli "pandemii" COVID-19 ale nemohla kapela téměř dva roky vyjet na turné na jeho podporu.
V červnu 2022 Heathen absolvovali turné po Evropě s Toxik, a spolu s Exodus a Death Angel zde koncertovali v červenci a srpnu před Testament na turné Titans of Creation posledně jmenovaných. O rok později v dubnu následovalo další turné po Evropě s Overkill a Exhorder, stejné tři kapely poté společně koncertovaly i v USA. V březnu 2024 měli Heathen předskakovat Metal Church na kanadské části jejich turné Congregation of Annihilation, ale turné bylo zrušeno kvůli přetrvávajícím problémům se zády kytaristy Metal Church Kurdta Vanderhoofa.
V květnu 2024 kapela oznámila, že nové album by mělo vyjít v roce 2025.
Diskografie (studiová alba):
Breaking the Silence (1987)
Victims of Deception (1991)
The Evolution of Chaos (2009)
Empire of the Blind (2020)
HELL'S BELLES
Hell's Belles, později HellsBelles) je anglická heavymetalová skupina, založená v roce 1984, která je považována za součást poslední fáze Nové vlny britského heavy metalu.
V době největší slávy si získali značný počet příznivců a dosáhli významného ohlasu v rozhlase a médiích, například v páteční rockové show Tommyho Vance na BBC Radio 1, v oceňovaném rozhlasovém pořadu 'Barbed Wireless' zpěváka Paula Quigleyho na BBC Radio Derby nebo na pirátské rockové stanici Alice's Restaurant Rock Radio. V metalových časopisech Kerrang! a Metal Forces se jim také dostalo nadšených ohlasů na jejich živá vystoupení i nahrávky.
Na svou dobu byli neobvyklí tím, že hráli výraznou směs punk rocku a tradičnějšího heavy metalu. Punkový prvek vnesli do kapely bývalý bubeník Discharge a The Varukers Garry Maloney, který hrál na zásadním hardcorovém albu Discharge Hear Nothing See Nothing Say Nothing z roku 1982 i kytarista Pooch, který byl členem Discharge po odchodu Bonese do skupiny Broken Bones. Gareth Holder byl zase bývalým členem punkové skupiny The Shapes z Leamington Spa.
Dávku heavy metalu a klasického rocku dodal zpěvák, kytarista a textař Paul Quigley, který dříve působil v zásadní heavy rockové kapele SwingFire, v londýnských skupinách A.M. a RAAM s bývalým kytaristou Metal Mirror Chrisem Haggertym. V roce 1987 také založil glamrockovou kapelu londýnské scény BellaDonna, která dále vystupovala s bývalým bubeníkem skupiny Tokyo Blade Andym 'A.D. Dynamite' Parsonsem (ten později také účinkoval i s bývalým zpěvákem Iron Maiden Paulem Di'Anno v Battlezone.
Paul Quigley si také zahrál hlavní roli ve dvou promo videoklipech heavymetalové skupiny Girlschool "20th Century Boy" (coververzi hitu Marca Bolana ze 70. let) a "Play Dirty", které se obě objevily na stejnojmenném albu Girlschool z roku 1983, produkovaném Noddym Holderem a Jimmym Leou ze skupiny Slade.
V roce 1986 Hell's Belles vydali dvě nahrávky: své jediné dlouhohrající album Hell's Belles a EP Barricades, obě pod labelem Raw Power společnosti Castle Communications. Jejich dvě skladby se objevili také na kompilaci Metal Killers Kollection Volume 1 a Metal Killers Kollection Volume 2 vydavatelství Castle, stejně jako na dalších rockových kompilacích jiných vydavatelství.
Hostující klávesistka, klasicky hudebně vzdělaná Lyndsay Bridgwaterová, která byla dříve členkou kapely Ozzyho Osbournea, hrála na EP Barricades a v albových skladbách "Strangelove" a "Looks Like Love", z níž James Hetfield z Metalliky vzal Quigleyho text a použil jej v podobném pomalém úseku, kde oba zpívají 'spát s jedním okem otevřeným' v multiplatinové skladbě "Enter Sandman". Hetfield, Ulrich a Burton byli v počátcích dlouholetými obdivovateli Discharge, na začátku osmdesátých let chodili na jejich koncerty v USA a následně nahráli dvě jejich písně na album Garage Inc. z roku 1998.
Brzy po vydání první desky v roce 1986 Holder skupinu opustil a koncem roku 1986 ho nahradil baskytarista Jon Archer. Tato sestava se ale krátce nato rozpadla.
Paul Quigley v roce 1998 založil znovuobnovil skupinu pod upraveným názvem HellsBelles. Ta v roce 2011 vydal dva nové singly: "Abyssinian Demesne" a "(Why Did They Kill) Joe Hill", v lednu 2013 pak "Gone but Not Forgotten". Od té doby však nevyvíjí žádnou činnost.
Diskografie (studiová alba):
Hells Belles (1986)
CHROME MOLLY
Kapela vznikla v Leicestru v roce 1984 (datum je nejasné, na oficiálních stránkách je uveden rok 1984, na Wikipedii 1982 a na Metalarchives 1981) a po prvním demu se sestava ustálila na těchto členech: zpěvák Steve Hawkins, kytarista John Antcliffe, baskytarista Nic Wastell a bubeník Chris Green. Po vydání EP You Said v roce 1984, ještě před nahráním debutu You Can't Have It All...or Can't You?, který vyšel v roce 1985, nahradil bubeníka Chrise Greena Mark Godfrey. Album bylo nadšeně přijato hudebním tiskem, například recenzenti britského časopisu Music Week mu udělili nejvyšší hodnocení a vyjádřili přání, aby se kapela posunula k něčemu většímu.
Po druhém albu Stick It Out (1987) Antcliffa nahradil Tim Read a Chrome Molly podepsali smlouvu s I.R.S. Records; jejich prvním singlem vydaným pod touto značkou byla coververze "Shooting Me Down", kterou složili Jim Lea a Noddy Holder ze Slade a produkoval Lea; singl byl často vysílán na BBC Radio 1, ale utrpěl sporem mezi I.R.S.Records a distributory MCA Records. Jejich třetí album Angst vyšlo v dubnu 1988 a obsahovalo coververzi písně "Take Me I'm Yours" od Squeeze. Ve stejném roce absolvovala kapela turné jako předskokani Alice Coopera na jeho turné Raise Your Fist And Yell.
Poté do sestavy přibyl kytarista Andrew Barrott a se čtvrtou deskou Slaphead (1990) přešli Chrome Molly k labelu Music for Nations. To už se blížil konec, skupina se i přes dílčí úspěchy rozpadla v roce 1991.
V roce 2009 se Chrome Molly reformovali (ke členům původní sestavy Hawkinsovi, Antcliffovi a Wastellovi se připojil Greg Ellis) a oznámili vydání nové desky Gunpowder Diplomacy. Poté byla první dvě alba skupiny znovu vydána u sublabelu Cherry Red Lemon Recordings. Samotné Gunpowder Diplomacy nakonec vyšlo v roce 2013 u earMUSIC. V prosinci 2014 kapelu opustil Johnny Antcliffe, kterého v roce 2015 nahradil John Foottit. V srpnu 2015 se skupina vrátila do studia, aby nahrála svou šestou studiovku s názvem Hoodoo Voodoo, které se jako producent znovu ujal Toby Jepson a jež vyšla v lednu 2017 u vydavatelství Edel records. Později se do sestavy vrátil také bývalý člen Andy Barrott, který nahradil Sama Flinta.
Diskografie (studiová alba):
You Can't Have It All... (1985)
Stick It Out (1987)
Angst (1988)
Slaphead (1990)
Gunpowder Diplomacy (2013)
Hoodoo Voodoo (2017)
MAINEEAXE
Pod názvem Maineeaxe existuje tato skupina od roku 1984, její skutečná historie ale začíná formací Trans - Am, která vznikla počátkem roku 1981 sloučením několika dalších kapel z Yorku. Původní sestavu tvořili Andy Neal (zpěv), Chris Percival (sólová kytara), Lol Ruderham (rytmická kytara), IJ Greensmith (baskytara) a Doc Simpson (bicí). Všichni členové byli pravidelnými hosty v The Grob & Ducket - yorské heavy metalové hospodě číslo 1 a svůj debutový koncert odehráli na York Tech College. Chris odešel už v roce 1981 a nahradil ho Zeff Stewart, který koncem 70. let působil v úspěšné yorské punkové skupině Cyanide.
Navzdory své punkové minulosti byl Zeff velkým fanouškem Michaela Schenkera (UFO), dokázal zahrát dokonale mnoho jeho sól - a s jeho příchodem se kapela okamžitě posunula o stupeň výše. Nová sestava odehrála svůj první koncert v klubu The Barge v Yorku, kde ji podpořili Dipshits'. Ještě téhož roku odešel Andy Neal, aby se zúčastnil konkurzu do skupiny Tygers of Pan Tang, kde těsně prohrál s Johnem Deverillem, přestože zapůsobil téměř dokonalou imitací bývalého zpěváka Jesse Coxe!
Na místo Andyho byl původně angažován student z Cambridge Tim Heap, ale na začátku roku 1982 ho rychle nahradil Dave Wilson, člen skupiny Grobs. V letech 1982 až 1983 kapela hojně koncertovala na severovýchodě země a získávala si místní fanoušky. Hrála směs coververzí (UFO, Y&T, MSG, AC/DC, Girl, Def Leppard a Motörhead) i vlastního materiálu. V roce 1983 odešel Dave Wilson a nahradila ho zpěvačka Michelle Morris.
V roce 1984, kdy byla skupina po odchodu Michelle a Lola na pokraji rozpadu byli tři zbývající členové (Doc, IJ a Zeff) požádáni, aby šli do studia a nahráli nějaký materiál. Ten si poslechla nahrávací společnost Powerstation, která jim představila zpěváka Micka Adamsona (ex-Flight a Bulldog Breed). Kapela poté podepsala smlouvu s tím, že si změní název na Maineeaxe, což se původním třem členům moc nelíbilo a neochotně to přijali. Jejich debutové album Shout it Out bylo nahráno ve Fairview v Hullu a jeho producentem byl Roy Neave, který pracoval na prvním EP Def Leppard u labelu Bludgeon Riffola (1979), které bylo také nahráno ve Fairview.
Vydali dva singly: "Gonna Make You Rock" a "The Game" a získali hodně prostoru ve vysílání Radia 1, včetně 'Friday Rock Show' Tommyho Vance. Album a singly pak byly vydány ve Francii, Španělsku, Kanadě a Austrálii, ve Francii a Japonsku vyšly skladby na kompilačních albech.
Ke konci roku 1984, během čekání na nahrávání své druhé desky dostali nabídku předskakovat nastupující hvězdě Metallica na francouzské části jejího evropského turné, ale kvůli politice nahrávací společnosti nemohli nabídku přijmout. V té době byla u Powerstation uprostřed nahrávání svého debutového alba harrogatská metalová skupina Syar a měla problémy s vokály. Aby se vyhnuli přerušení projektu, Powerstation za zády Doca a IJ přesvědčili Stewarta a Adamsona, aby spojili Maineeaxe se Syar a dokončili nahrávání desky. Ta byla poté vydána pod názvem Maineeaxe. Sloučená skupina (bez Doca a IJ) pak vydala ještě další EP a singl, absolvovala turné s Magnum a ukončila činnost.
Diskografie (studiová alba):
Shout It Out (1984)
Going for Gold (1985)
PREYER
Welšká skupina Preyer z města Pontypridd vznikla na sklonku NWOBHM v září 1984, tedy přesně ve chvíli, kdy ještě mohli být považováni za součást tohoto hnutí. Dvakrát nahrávali pro pořad BBC "Juice". Dvě jejich skladby ("Shout It Out" a "The Preyer") byly odvysílány v prosinci 1985 a přesně o rok později, v prosinci 1986, další skladba "Leather and Chains".
Získali si pověst skupiny, která předváděla výborné koncerty a získala také mnoho příznivých recenzí v tehdejším celostátním i nezávislém hudebním tisku. V roce 1986 natočili své jediné album Terminator a o pár let později, těsně před přelomem devadesátých let se rozpadli.
Reformovali se v roce 2005 a od začátku roku 2015 měli chystat písně na připravované nové album, zatím se ale žádný nový materiál neobjevil a jejich stránky mají poslední aktualizaci z prosince 2014.
Diskografie (studiová alba):
Terminator (1986)
RANKELSON
Skupina Rankelson vznikla ve welšském Cardiffu v roce 1984 v době, kdy už se Nová vlna britského metalu pomalu chýlila ke konci, v sestavě Dave Vincent (bicí), Kim Hooker (basa a zpěv), Steve Wilson (kytara), Tim Ranson (klávesy) a Colin Sargent (zpěv).
V roce 1986 vydali u Ebony records svou debutovou desku Hungry for Blood. I když nejde o přímočaré NWOBHM album (jsou tam i jiné věci, které se více podobají hair metalu, který byl v té době také populární) a je celkově poněkud nevyrovnané, je tam několik výborných atmosférických, dobře šlapajících lehce progresivních metalových skladeb, kterým pomáhají chutné klávesové vyhrávky.
O rok později následovalo druhé album The Bastards of Rock 'n' Roll.
Colin Sargent zemřel v roce 2007. V roce 2019 skupina obnovila činnost.
Diskografie (studiová alba):
Hungry for Blood (1986)
The Bastards of Rock 'n' Roll (1987)
DENET
Skupina Denet se zrodila ze školních lavic základní školy Ludovíta Štúra v Ostravě - Porubě v květnu 1984. Jarek Opiela (v té době sedmák) se zde seznámil s ještě o rok mladším Petrem Kunešem, který s ním měl mnoho společných zájmů a jehož snem bylo ovládnutí bubenického umění. Brzy zjistili, že nejsou jediní, kdo měl v plánu dát dohromady kapelu; spojili se s o rok staršími spolužáky, kytaristy Davidem Szalayem a Lubomírem Kanyzou a klávesákem Luďkem Kubáně a Denet byl na světě.
Jarek se tenkrát sice místo kytary musel chopit basy, ale to byla pouhá maličkost na cestě k hudební kariéře a obvodním kulturním střediskem, které se mladé kapely ujalo se brzo nesly zvuky vydávané pilně zkoušejícími mladíky. Začalo to převzatými písněmi Olympicu, Katapultu, ale taky Visacího zámku a poměrně brzo došlo i na vlastní tvorbu.
V roce 1988 se v sestavě poprvé objevuje Roman Kříbek, který mění hudební zaměření kapely. Jeho příchod Jarkovi konečně umožnil přesedlat z basy na vytouženou kytaru a současně spustil personální a hudební změny v dosavadním vývoji skupiny. Jednou z nich bylo také ukončení spolupráce s Obvodním kulturním střediskem, jehož hlavní příčinou byly jejich 'problematické' texty. Po příchodu dalšího kytaristy Jarka Pirkla skupina kompletuje první kolekci opravdu zběsilých skladeb, která byla později v roce 1990 zvečněna na demu Oslavy zla.
Píše se rok 1989 a v České republice je obrovský hlad po metalových kapelách. Návštěvnost koncerů je vysoká, na kdejakou akci se lidé sjíždějí i z větších vzdáleností, desky i demokazety se prodávají prakticky bez reklamy a ve velkém. V září roku 1989 se skupina setkává na společném koncertě v Ostravě s jihomoravskou smečkou Terminator. Ti jsou jejich vystoupením nadšeni a nabízejí svou pomoc při zajišťování dalších koncertů. Denet na jejich pozvání přijíždí v únoru 1990 do Bzence na festival Attack of Fire, kde odehráli fantastický koncert, po kterém následovala smršť dalších akcí po celé ČR.
O kapele se začíná mluvit a zažívá explozi nárůstu popularity (během 14 dnů se jejich fanklub rozrostl na 300 lidí), přitom ale prochází i vnitřní krizí, která pomalu ale jistě směřuje k dalším změnám. Tahle sestava ještě stihne natočit slavné demo Oslavy zla ; točilo se na 'učňáku' naživo do dvou stop na kotoučák s pomocí pana Březiny. Poté však odchází kytarista Jarek Pirkl a po zpackaném vystoupení v Polsku i basák Roman Kříbek, který zakládá projekt Crux.
Na místo kytaristy přichází Petr 'Šrámo' Šrámek a hned si s Denetem (tenkrát pouze trojčleným) na dvou skladbách poprvé vyzkouší možnosti profesionálního studia. Kapela získala cenné zkušenosti, nicméně sampler Necrometal, zprostředkovaný brněnskou black metalovou legendou BigBossem z nějakých nejasných důvodů nakonec bohužel nevyšel. Stejně dopadly i námluvy s Radimem Pařízkem a ostravským vydavatelstvím Direkt, takže vynikající demáč Krev se nakonec realizoval v těšínském studiu Fors, už s basákem Radimem Hložánkem. Kazety se nakonec docela dobře prodávaly, i když za tím bylo dost práce, Jarek s krosnou objížděl republiku a nabízel novou nahrávku do obchodů.
Získané finance byly obratem investovány do další nahrávky. Jarek se spojil s manažerem mohelnických Apostasy Pepou Zapletalem a v září 1993 spolu vydali první a zatím jediné CD s názvem Terrestrial Dying. Na nahrávce, která už reprezentovala novou, nedeathmetalovou tvář Denetu se basy ujal Baron, člen Apostasy.
Následují další koncerty, vše vypadá být na dobré cestě, ale... Nejdříve v roce 1994 sestavu opouští zakládající člen, bubeník Petr Kuneš. Toho sice nahrazuje Pavel Stejskal s nímž Denet natáčí krátké demo Satori, ale ke vzniku dalšího repertoáru už nedojde. A přijde ještě horší rána. Jarek zakláda své vydavatelství Sacred a produkuje a vydává desku kapele Sax Piják, odnoži brněnských thrasherů Sax. Osudová chyba, deska se neprodává a Jarkovi na krku zůstávají jen dluhy. Aby je umořil, odjíždí hrát na čtyři dlouhé roky s kapelou Dragons po Švýcarsku, Německu a Rakousku a Denet tak přestává existovat.
Po návratu ze zahraničí se sice pokouší Denet obnovit, ale už v tom není ta původní energie. V roce 2000 kapela natočila v sestavě David Ševčík (bicí), Roman Papánek (basa), Jaromír Opiela (kytara, zpěv) a Petr Šrámek (tentokrát jako host na kytaru a klávesy) třískladbové demo s názvem About It, které ovšem nenašlo vydavatele a tak je k dispozici pouze na internetových stránkách spolu s dalšími nahrávkami.
V dubnu 2005 se dává na krátkou dobu znovu dohromady v podstatě nejstarší sestava: Kuneš - Opiela - Kříbek. A zpočátku se zdá, že mají chuť udělat pořádný kravál, ovšem dlouho to nevydrží. V září 2005 ještě Denet vystoupili před německými speed metalovými legendami Grave Digger v Pardubicích, pak se objevili až v roce 2007. To už hrál na basu opět Baron a na druhou kytaru zaskakoval Petr Háček, který se kdysi velkou měrou podílel na textech desky Terrestrial Dying. Tyto poslední dva koncerty se uskutečnily v klubech 'Chlív' a 'Underground aréna' v Ostravě a po nich znovu nastalo ticho.
Od této doby fungovala kapela paralelně ve dvou sestavách až do roku 2017. Jedna v duchu thrash metalu a ta druhá se zakládajícími členy v klidnějším hávu. Od roku 2018 už potom aktivně působí pouze původní jádro Petr a Jaromír, ke kterému se později připojil Radim ´Mára´ Marek na basovou kytaru.
Diskografie (studiová alba):
Terrestrial Dying (1993)
HLAHOL
Skupina byla založena partou spolužáků z osmé třídy, Milošem „Mumli“ Levkem (bicí), Milanem „Junem“ Kordou (zpěv a kytara) a Tomášem „Jamesem“ Jarolímem na basu ještě spolu s Pavlem Novakovským na druhou kytaru. Původně se jmenovali Black Out. Novakovský ale záhy odchází a na jeho místo nastupuje Milan Špalek z kapely Kabát. V roce 1985 skupinu také opouští Jarolím (jde do Motorbandu) a na jeho místo baskytaristy nastupuje Milan Špalek, jehož kolegové byli povoláni na vojnu. Ten kapele dává definitivní název - Hlahol. Špalek však odchází ještě během téhož roku.
Pro rok 1986 se opět mění sestava – Korda mění kytaru za basu, novým kytaristou se stává Martin Křivka a k němu se přidává na druhou kytaru Josef Vojtek. Kapela je v tomto období inspirována skupinami jako Motörhead, Judas Priest či německými Accept. Mumli je na jaře roku 1987 nahrazen Danielem „Hafo“ Hafsteinem, který ale v závěru roku odchází, aby se připojil k Motorbandu a s ním končí i Vojtek, který míří zpívat do Kabátu. Hlahol tímto nakrátko přerušuje činnost.
Na začátku roku 1988 však již opět funguje v sestavě: Mumli (bicí), Korda (zpěv + basa) a kytarista Ota Váňa (toho později doplňuje kytarista z Krupky Karel Steiniger). Po odchodu Váňi se do kapely vrací zpět Křivka, nicméně do konce roku 1989 kapela činnost znovu ukončuje. V tomto období se smečka inspirovala především thrash metalem – kapelami jako Slayer, Metallica či Anthrax.
V roce 1991 Hlahol oživuje už jen Korda. Ten si do kapely bere na post kytaristy Milana Ileše, který do její hudby přináší prvky rock´ n´ rollu ve stylu AC/DC. Zbytek bandu tvoří Pavel Hradil (bicí) a Petr Záhorčák (sólová kytara). V této době se zvuk kapely ustaluje tak, jak ho známe dodnes. V roce 1993 dochází k dalším změnám – Záhorčák odchází do Scandall a Hradila za bicím střídá Honza Brand. Záhorčákovo místo zaujímá Lubor 'Lowr' Ileš (ex Mewa, Uruguay Cavallery), Milanův bratr.
Další změny přicházejí v roce 1995 – kapelu opouští sám Milan Korda. Basu přebírá Dan Trojánek a zpěv Martin Koláčný. Hlahol tak poprvé hraje v pětičlenné sestavě. Branda střídá další bubeník – Radek Šikl. V této sestavě kapela vydržela až do roku 1997.
V roce 1997 se skupina vydává do Žirovnice do studia k Milošovi "Dodo" Doležalovi, aby nahrála demo Břichem vzad. Následně ji opouští Lubor Ileš a střídá jej Libor Matejčík, kterému dá Hlahol energii a chuť oživit Motorband. V roce 1999 Hlahol znovu přerušuje aktívní činnost, tentokrát na dlouhých 9 let.
V roce 2008 se Milan Korda rozhodl dát kapelu znovu dohromady. Spojil se s oběma bratry Ilešovými a doplnil je bubeníkem Milanem 'Fugasem' Krbcem. Sám se chopil zpěvu a baskytary. Na jaře roku 2009 měli na playlistu 14 skladeb. Zvuk se nezměnil a nesl se dále ve stylu Motörhead a AC/DC. V roce 2011 z kapely odchází ze zdravotních důvodů Fugas, ale zpět se vrací jeden z hrdinů doby minulé – Daniel 'Hafo' Haftstein.
Další změna proběhne, když ke konci roku 2018 skončí s basou Milan Korda a vystřídá jej spoluzakladatel kapely, ztracený syn Tomáš 'James' Jarolím. V roce 2019 Hlahol vyráží na turné se skladbami z nové desky Buď zdráv a pozdravuj se!, natočené ve spolupráci s Milanem Cimfem ve studiu SONO Records.
Diskografie (studiová alba):
Sveřepina (2011)
Neserzem (2014)
Buď zdráv a pozdravuj se! (2018)
KRABATHOR
Skupinu Krabathor založil kytarista a zpěvák Petr 'Christopher' Kryštof. Původně se jmenovala Monster, později Hever, S.A.M. (Spolek Angažovaných Metalistů) a Bastr. Název Krabathor si zvolila podle postavy Krabata z německé pohádky Čarodějův učeň (v letech 1987 - 1990 byl název ještě bez "h" - Krabator). Sestava se v průběhu let měnila, její základ však po většinu času tvořila dvojice Christopher - Bruno. První koncert Krabathoru se uskutečnil 17. listopadu 1988 v Praze v rámci festivalu Death Metal Session II.
V roce 1999 však odešel kvůli osobním neshodám s Christopherem baskytarista Bruno, který založil deathmetalovou kapelu Hypnos. V tiskovém prohlášení uvedl: „ Během roku 1999 se vyhrotily dlouhodobější názorové neshody mezi mnou a Christopherem ohledně současných a budoucích aktivit Krabathoru. Zdůrazňuji, že se nejednalo o neshody finanční ani stylové. Vše vyvrcholilo po ukončení evropského turné s Malevolent Creation a Master, kdy se navíc náš osobní vztah dostal do takového stádia, že jsme spolu přestali absolutně komunikovat a naše dlouholeté přátelství přestalo existovat. Krabathor již delší dobu postrádal kolektivního ducha a Christopherův individualismus byl, mírně řečeno, přehnaný. Po zjištění, že tato situace je do budoucna neúnosná a že je vyloučena jakákoliv naše spolupráce jsem se rozhodl ustoupit a v červenci oznámil skupině svůj odchod s tím, že dodržím veškeré smluvní závazky, do té chvíle potvrzené, tzn. do ukončení našeho říjnového domácího turné. Od léta jsem se tedy přestal podílet na veškerém dění v kapele, protože to ani zdaleka neodpovídalo mým představám o profesionálně odvedené práci, a proto ani nechci být s tímto vývojem dáván do souvislosti... Domácí turné Krabathor, Ritual Carnage a Sacralis bylo tím nejlepším turné, jaké jsem kdy v životě odehrál, i navzdory špatné atmosféře, která u nás panovala. V neposlední řadě chci poděkovat fanouškům za fantastickou účast na této šňůře i za morální podporu, která mi byla vyslovena. Doufám, že se opět brzy uvidíme.“
Bruna nahradil americký muzikant Paul Speckmann ze skupiny Master. Speckmann nahrál s kapelou dvě studiová alba, která však nesklidila takový ohlas jako desky z devadesátých let. V roce 2003 kapela přerušila činnost, svůj tehdejší poslední koncert odehrála na festivalu Basinfirefest ve Spáleném Poříčí. Christopher odjel pracovat do USA, Speckmann obnovil skupinu Master a bubeník Skull založil se svým bratrem formaci Bad Face.
Krabathor vystupovali po boku řady známých metalových kapel, např. Deicide, Kreator, Napalm Death, Anathema, Impaled Nazarene, Malevolent Creation, Master, Paradise Lost či Cannibal Corpse, s nimiž dokonce koncertovali i v Jihoafrické republice. Mimoto vystupovali v téměř celé Evropě, USA, Mexiku i Japonsku.
9. srpna 2014 kapela odehrála svůj jedinečný koncert na festivalu Brutal Assault v Jaroměři. Jejich vystoupení navštívily tisíce lidí. Na základě četných žádostí fanoušků pak v březnu 2015 odehráli 7 koncertů po Česku a Slovensku pod názvem Krabatour 2015. Původně bylo naplánováno 6 koncertů, avšak vzhledem k velkému zájmu byl přidán ještě jeden koncert v Uherském Hradišti.
V únoru 2021 se na facebookovém účtu kapely Hypnos objevila informace o chystané nahrávce Krabathor. Bude se jednat o nově nahrané skladby z prvních tří demosnímků. Album Demonizer / Mortal Memories II vyšlo nakonec dne 30. dubna 2021 a obsahuje 17 skladeb z demo snímků z roku 1988, tj. Breath of Death, Total Destruction a Brutal Death.
Diskografie (studiová alba):
Only Our Death Is Welcome... (1992)
Cool Mortification (1993)
Lies (1995)
Orthodox (1998)
Unfortunately Dead (2000)
Dissuade Truth (2003)
MOTORBAND
Skupina, jejíž název byl odvozen od anglických Motörhead vznikla roku 1984 v Teplicích a začala stoupat velmi rychle vzhůru. Sestava kapely se po dvou letech ustálila ve složení: Kamil Střihavka (zpěv), Libor 'Máča' Matejčík (kytara) a dva ex-členové skupiny Hlahol - Tomáš Jarolím (baskytara) a Daniel Hafstein (bicí). Hráli speed metal a brzy se stali stálicí české heavymetalové scény, podobně jako Arakain či Vitacit. Vrcholy tohoto období byla soutěž Rockfest v Praze, kde hráli ve sportovní hale coby finalisté soutěže před 12 000 diváky či účast na kompilaci Rockmapa (1989) Petra Jandy s písní "Je To Špás".
Roku 1990 nahráli v Německu album Made In Germany, které bylo vydáno v českém i anglickém jazyce a vzbudilo zájem jak v ČSFR, tak i ve světě. V kapele nicméně došlo ke sporům – Matejčík chtěl pokračovat, Střihavka změnit směr kariéry, a ani ostatní nebyli ušetřeni svých problémů. Skupina se rozpadla ve svém vrcholném období.
V roce 1993 dal Matejčík Motorband znovu dohromady. Frontmanem se stal Milan Daim, na rytmickou kytar hrál René Schildhauer, na basu Jakub Fojtík a za bicí znovu zasedl Daniel Hafstein. Rok poté vydali desku Rock 'n' Roll, načež se znovu rozpadli.
Další znovuzrození kapely přišlo v roce 2002, k čemuž dopomohla skupina Hlahol, u níž Libor Matejčík dostal znovu chuť do hraní. Sestavu mimo Matejčíka tvořili Josef Šutara (zpěv), bratři Haasovi, Zbyněk (kytara) a Roman (bicí) a baskytaru vzal do rukou Radek Šikl. Skupina začala koncertovat a nové CD Satisfakce vydala v roce 2005.
V roce 2008 opět přicházejí změny – Šutaru vystřídal frontman Radek Popel a přibyli noví členové Martin Przeczek (kytara), Sláva Safonkin (baskytara) a Daniel Hafstein (bicí). V německém Hannoveru kapela nahrála své čtvrté album Heart Of The Machine, jejich první pouze v angličtině, které zaznamenalo jistý úspěch v britských rádiích. Po jeho vydání se do kapely vrátil Josef Šutara.
Na podzim 2010 se ke kapele připojil legendární baskytarista Karel Adam (ex-Vitacit, ex-Kreyson, ex-ABBand) a za bicí zasedla další legenda – Klaudius Kryšpín Pražský Výběr. V roce 2015 se dlouho očekávaným druhým kytaristou stal Jan 'Hans' Jiříček (ex-Titanic), který se v roce 1997 dokonce účastnil konkurzu na post kytaristy Helloween, kde se dostal až do finále, poté ale kvůli rodině další účast vzdal. A nakonec byl vyměněn i Šutara – nahradil jej talentovaný Luděk Struhař (ex-Vindex). Kryšpína pro jeho zdravotní potíže a po vzájemné dohodě vystřídal Ivo Batoušek (Jumping Drums).
Nové album V spatřilo světlo světa 23. července 2017. V listopadu pak zamířil na plátna kin snímek Motorband: restart, vyprávějící jak o historii kapely, tak i o některých dalších osobnostech metalu 80. let. Ústřední postavou dokumentu byl se svým příběhem plným odhodlání dostat se na vrchol kytarista Libor Matejčík.
V roce 2019 přišly opět změny v sestavě. V březnu Iva Batouška nahradil na postu bubeníka Stanislav Pliska a 20. října téhož roku v kapele skončil frontman Luděk Struhař i kytarista Jan Jiříček; oba odešli v přátelském duchu. Ke konci října byl přijat nový kytarista Vojtěch Brázda, který dříve působil v melodické metalové kapele Liberate. Dne 17. prosince 2019 byl jako nový frontman oznámen Petr Malý; před ním se v kapele vystřídalo několik zpěváků, nicméně po nedlouhé době zase v tichosti odešli; přijetí Malého bylo dlouho tajeno.
V kapele pokračovaly přípravy na tour a další desku. V lednu 2020 vyšel singl "Sraž mě znova", první oficiální singl s Malým z nového alba (později známého jako Černá & Bílá). 19. dubna 2020 ale Petr Malý z rodinných důvodů na post frontmana rezignoval a kapela v následujích měsících zkoušela a hledala jeho nástupce. Tím se nakonec 20. června 2020 stal Ladislav Korbel, který se objevil mimo jiné v The Voice of Československo. Skupina s ním začala nahrávat novou skladbu "Pravda nebo lež" ve studiu Propast Petra Jandy. O týden později měl s kapelou první koncert. Situace ovšem 26. června 2020 nabrala dosti jiný směr: nespokojenost se směřováním kapely vyjádřil prostřednictvím e-mailu Matejčikovi její ex-frontman Struhař, který se dokonce stal vlastníkem značky Motorband. Struhař dal Matejčikovi určitá ultimáta, která skupina následně na svém oficiálním facebooku (29. června) zveřejnila. Záležitost předala svému právnímu zástupci; vznikla tak situace, známá u mnoha amerických kapel, kde existují jejich 2 různé verze – například L.A. Guns.
Ačkoliv spor o značku nebyl oficiálně ukončen, Matejčik s kapelou pokračovali v přípravách nové desky. Vydali i několik singlů, jako "Pravda Nebo Lež", "Nechte Mě Bejt", či "Pár důvodů". 4. května 2021 konečně vyšla Černá & Bílá a skupina naplánovala festivalovou šňůru, ovšem festivaly byly jeden po druhém zrušeny. V prosinci 2021 pokřtila formace videoklip k písni "Ukaž svou tvář" z aktuálního alba; autorem námětu i scénáře, a současně i režisérem hororově laděného klipu je Ladislav Korbel. Na začátku roku 2022 ohlásili Motorband velké turné k 35. výročí od založení, které odstartovalo 26.2.2022 v severočeských Teplicích a skládalo se z 27 koncertů, z toho 11 z nich s německou kapelou Bonfire.
Dne 19.2. 2023 skupina na svém facebooku oznámila po 'půlročním zvažování z obou stran' odchod frontmana Ladislava Korbela; jako důvody uvedla Korbelovo angažmá v muzikálech a neshody ve finanční koncertní strategii (aby se vystoupení s muzikálem nekryla). Také uvedla, že spíše doufala v to, že Korbel upřednostní Motorband před muzikály. Poslední show s Korbelem proběhla 18.2. v Soběkurech. Motorband následujících pár týdnů počítal s novou érou bez zpěváka, kdy by se o mikrofon podělilo duo Matejčik / Brázda. 6. března ale ohlásili, že proběhla zkouška s potenciálním novým vokalistou. Motorband jej přijali okamžitě, on váhal. O den později (7.3.2023) potvrdili angažování bývalého frontmana skupiny Votchi Petra Kutheila. Zároveň vyhlásili, že se 18. března s novým členem zavřou do MC Studios v Teplicích a nahrají novou skladbu.
Současná sestava (2023) Motorbandu je Petr Kutheil (zpěv), Libor Matejčik (kytara), Karel Adam (baskytara), Stanislav Pliska (bicí) a Vojtěch Brázda (kytara).
Diskografie (studiová alba):
Made in Germany (1990)
Rock 'n' Roll (1994)
Satisfakce (2005)
Heart of the Machine (2009)
V (2017)
Černá & bílá (2021)
007 (2024)
SAPON
Již v únoru 1984 vznikl v Plzni Sapon, první regionální skupina v zemi, hrající tehdy nastupující styl heavy metal. V zakládající sestavě byli kytaristé Michal Štrauch a Miroslav Kulhánek, rytmiku tvořili zpívající baskytarista Vladimír Sochací a bubeník Josef Zedník. Po půlroce zkoušek se k nim přidal zpěvák Vladimír ´Vápno´ Vápeník, který s sebou přivedl i kytaristu Miroslava ´Jabko´ Hanuše. Ten se po čase stal jediným hráčem kapely na tento určující nástroj.
Sestava Vápeník - Hanuš - Sochací - Zedník se záhy vypracovala z tanečních zábav na republiková koncertní pódia a stala se ozdobou mnoha přehlídek a festivalů tvrdé muziky, kde účinkovala po boku tehdy populárních formací Arakain, Vitacit, Titanic či Citron. Jejich koncertní program nesl název ´Hlavou do zdi´ a byl i zaznamenán – v ryze amatérských podmínkách – na kazetu. Nejslavnější písní skupiny, považovanou za její neoficiální hymnu byl "Ďábel v nás". Na Plzeňsku měl Sapon trvalé problémy u úřadů a přehrávkových komisí hraničících až s hysterií. Mimo jiné byla kapele vyčítána neznalost not, depresivní texty a celkový pesimismus. To, že zde hrál pod přezdívkou 'Jabko' absolutně špičkový kytarista republikové úrovně poroty jaksi nezaznamenaly.
Sestavu se často měnila, krátce a dočasně ji doplnili na klávesy M. Cíla, později na Hammondy M. Orca, na kytaru Jaromír Sýrius, na bicí R. Krajdl a zpěváci P. Batěk a R. Zíka. Největší úspěchy slavil Sapon v roce 1988, kdy vystoupil (v rámci národního Rockfestu) na Metalovém matiné v pražské Lucerně jako objev roku 1987. Ukázka jeho tvorby byla i na tehdejší supraphonské kompilaci Rockmapa. Kapela pokračovala v činnosti ještě nějaký čas po revoluci, kdy na postu baskytaristy hrál sušický Josef Štěpán. Rozešla se po epizodním koncertním vystoupení na festivalu v Rakousku.
Nynější Sapon vznikl koncem roku 2011 a volně tak navazuje na tvorbu formace z let 1984 až 1989. Několik skladeb z tohoto období bylo oprášeno a kapela je chce fanouškům představit 'skoro' v původním kabátu, jen s minimem úprav. K těmto starým Sapoňáckým peckám samozřejmě přibylo i pár nových songů. Od roku 2011, po několika personálních změnách se v roce 2016 sestava ustálila ve složení: Vladimír Vápeník (zpěv, řev, zvuky, harmonika), Jakub Štěpán (bicí, vokály), Josef Štěpán (basa, vokály) a Jiří Baumruk (kytara, vokály).
Diskografie (studiová alba):
Sapon 2002 (2002)
Sapon (2018)
Výročí osobností
leden 1984
23.1.1984 - narodil se polský bubeník WITOLD KIELTYKA (23.1.1984 - 2.11.2007), člen death metalové skupiny Decapitated
červen 1984
17.6.1984 - narodil se český bubeník MILOŠ MEIER, člen skupiny Dymytry
červenec 1984
3.7.1984 - narodil se český baskytarista, zpěvák a skladatel DAVID HRADÍLEK, člen skupin Adagio Funebre, Törr a dalších
14.7.1984 - narodil se dánský zpěvák RASMUS BOM ANDERSEN, člen skupiny Diamond Head
říjen 1984
12.10.1984 - narodil se americký basák a kytarista JOE PAYNE (12.10.1984 - 24.1.2020), člen skupin Nile a Divine Heresy
prosinec 1984
8.12.1984 – zemřel anglický bubeník NICHOLAS CHARLES DINGLEY, známý jako RAZZLE (2.12.1960 – 8.12.1984), člen finské glam metalové skupiny Hanoi Rocks
