| Původ: | Bellevue, Washington, USA |
| Aktivní roky: | 1982 - současnost |
| Styl: | Heavy metal, progresivní metal |
| Vydavatelé: | 206, EMI, Atlantic, Atco, Sanctuary, Rhino, Roadrunner, Century Media |
| Web: | queensrycheofficial.com |
QUEENSRŸCHE je americká heavy metalová skupina, která vznikla v roce 1982 v Bellevue ve státě Washington z místní kapely The Mob. Vydali 16 studiových alb, jedno EP a několik DVD a nadále koncertují a nahrávají. Původní sestavu tvořili kytaristé Michael Wilton a Chris DeGarmo, bubeník Scott Rockenfield, baskytarista Eddie Jackson a zpěvák Geoff Tate.
QUEENSRŸCHE prodali po celém světě přes 20 milionů alb, z toho přes šest milionů ve Spojených státech. Jsou považováni za jednu z vůdčích osobností progresivní metalové scény poloviny až konce 80. let a často jsou označováni za jednu z "velké trojky" tohoto žánru, spolu s DREAM THEATER a FATES WARNING. Kapela získala celosvětové uznání po vydání konceptuálního alba Operation: Mindcrime v roce 1988. Jejich další album Empire (1990) bylo rovněž velmi úspěšné a obsahovalo hitový singl "Silent Lucidity". Za písně z obou alb získala skupina tři nominace na cenu Grammy a v roce 1998 získal individuální nominaci na Grammy i bubeník Rockenfield.
V roce 1998 kapelu z osobních důvodů opustil kytarista a hlavní autor písní Chris DeGarmo, který se na krátkou dobu vrátil v roce 2003, aby napsal a nahrál album Tribe. V průběhu let ho postupně nahradili Kelly Gray, Mike Stone a Parker Lundgren. Po velmi medializované hádce v zákulisí před koncertem v brazilském Sao Paulu v dubnu 2012 byl z kapely vyhozen Geoff Tate a nahrazen tehdejším zpěvákem Crimson Glory Toddem La Torrem.
V reakci na propuštění Tate a jeho manželka Susan (která v letech 2005-2012 působila jako manažerka kapely) podali žalobu k soudu ve Washingtonu, v níž tvrdili, že byl propuštěn neoprávněně. V předběžném opatření bylo rozhodnuto, že obě strany mohou používat název QUEENSRŸCHE, dokud soudní rozhodnutí nebo dohoda nerozhodne o tom, kdo bude název používat. 17. dubna 2014 bylo dosaženo dohody, v níž zakládající členové Wilton, Rockenfield a Jackson získali práva na ochrannou známku kapely a nadále vystupovali v sestavě, která navíc zahrnuje zpěváka La Torreho a kytaristu Lundgrena.
Během doby, kdy obě strany mohly používat název QUEENSRŸCHE, vytvořil Tate vlastní sestavu, v níž působil bývalý kytarista Gray a hudebníci z kapel jako BLUE ÖYSTER CULT, OZZY OSBOURNE, WHITESNAKE, DIO, AC/DC a QUIET RIOT. Tato verze QUEENSRŸCHE s Geoffem Tatem vydala 23. dubna 2013 album Frequency Unknown, zatímco QUEENSRŸCHE (s La Torrem, který nahradil Tatea) vydali 24. a 25. června 2013 (evropské, resp. americké datum vydání) své stejnojmenné album. Obě kapely absolvovaly v letech 2013 a 2014 turné, po kterém Tate změnil název své verze na OPERATION: MINDCRIME Od té doby QUEENSRŸCHE v čele s La Torrem natočili další tři alba: Condition Hüman (2015), The Verdict (2017) a v roce 2022 album Digital Noise Alliance.
Základy skupiny Queensrÿche se začaly rodit koncem 70. let, kdy kytarista Michael Wilton založil s přáteli skupinu Joker. V roce 1979 byl členem této skupiny krátce, než se na konci školního roku 1979-1980 rozpadla, také nový student druhého ročníku Chris DeGarmo. Po střední škole Wilton navštěvoval Cornish Institute of Allied Arts v Seattlu (nyní známý jako Cornish College of the Arts), kde studoval mimo jiné hudební teorii, jazzovou improvizaci, gamelanovou hudbu a klasickou hudbu (klavír a kytara), což pro něj znamenalo velký životní krok, protože začal více oceňovat etnickou a improvizační hudbu, která ho později ovlivnila jako progresivního rockového hudebníka. Během studia se Michael seznámil s baskytaristou Eddiem Jacksonem a bubeníkem Scottem Rockenfieldem.
V roce 1980 Wilton spolu s Rockenfieldem založili skupinu Cross+Fire, ke které se brzy připojili DeGarmo a baskytarista Eddie Jackson. Později se název kapely změnil na Mob podle písně Black Sabbath "The Mob Rules". Kvarteto začalo hrát na večírcích coververze písní populárních heavymetalových kapel, jako jsou Iron Maiden a Judas Priest, a cvičili v garáži Rockenfieldových rodičů, kterou vybavili kartony od vajec jako akustickým obložením a nazvali 'The Dungeon' (kobka).
Pro jednorázové vystoupení na místním rockovém festivalu angažovala skupina frontmana progresivní kapely Babylon Geoffa Tatea. Tate nejprve začínal v místní cover kapele Tyrant, kde působil s Adamem Bombem a budoucím členem Culprit a TKO Scottem Earlem. Po prohře v místní soutěži "Battle of the Bands" se Tyrant rozpadli a Tate přešel do progresivní kapely Babylon.
Po rozpadu kapely Babylon Tate s The Mob odehrál několik koncertů, ale odešel, protože neměl zájem hrát heavymetalové coververze. Poté se připojil k progresivní metalové kapele Myth jako zpěvák a klávesista. Dalšími členy kapely byli Kelly Gray (později jedna z náhrad za kytaristu Queensrÿche Chrise DeGarmo), a Randy Gane, kteří se v roce 2012 připojili k Tateově verzi Queensrÿche.
V roce 1981 dali Mob dohromady dostatek finančních prostředků na nahrání demokazety, ale stále ještě byli bez zpěváka, a tak byl Tate (k velké nelibosti jeho tehdejší kapely Myth) opět přizván na pomoc. Skupina nahrála čtyři písně - "Queen of the Reich", "Nightrider", "Blinded" a "The Lady Wore Black", z nichž k poslední jmenované napsal Tate text. Celý rok nosili své demo různým vydavatelstvím a všechna je odmítala. Nakonec dostali nabídku od Kima a Diany Harrisových, majitelů Easy Street Records, na manažerskou smlouvu, ale protože Tate byl odhodlán zůstat v Myth, kapela neochotně hledala jiného zpěváka.
Poté co zjistili, že název The Mob už není k dispozici, jejich manažer je vyzval, aby si vybrali jiný název. Údajně jim došly nápady, a tak se rozhodli pojmenovat skupinu podle první písně na demokazetě "Queen of the Reich". Hláskování 'Queensreich' bylo upraveno, aby se zabránilo spojování skupiny s nacismem; 'ryche' je středoanglický výraz příbuzný s 'Reich', stejně jako německé slovo může znamenat "království" nebo "říše". Název Queensrÿche se píše s umlautem nad písmenem 'y'. Jak kapela později žertovala: "Umlaut nad písmenem 'y' nás pronásleduje už léta. Strávili jsme jedenáct let tím, že jsme se snažili vysvětlit, jak se to vyslovuje." Umlaut je použit na všech deskách kapely s výjimkou alba Dedicated to Chaos z roku 2011.
Kim Harris poslal demokazetu a fotografii kapely svému příteli, který psal pro časopis Kerrang!, a výsledkem byla pochvalná recenze. Na základě rostoucího rozruchu, který se kolem kapely strhl ve Spojených státech i v Evropě po této recenzi, vydali Harrisovi v roce 1983 demokazetu jako EP s eponymním názvem na své nezávislé značce 206 Records. Poté, co EP sklidilo mezinárodní uznání, dostalo se mu velkého ohlasu a prodalo se ho na malé nezávislé vydavatelství neobvyklé množství kopií, Tate konečně souhlasil, že opustí Myth a stane se stálým zpěvákem Queensryche.
Ve dnech 29. a 30. června 1983 Queensrÿche předskakovali skupině Zebra v Portlandu, respektive v Seattlu. Kim Harris se znal s A&R manažerkou Mavis Brodeyovou z EMI-America z doby, kdy byla hudební ředitelkou KZOK-FM, a přesvědčil ji, aby na jeden z těchto koncertů přišla. Brodeyová nabídla kapele smlouvu s EMI, která byla na 15 let a zahrnovala sedm alb. EMI znovu vydala EP Queensryche, které zaznamenalo mírný úspěch a v žebříčku Billboard se umístilo na 81. místě. Kapela absolvovala turné s Quiet Riot po jihu a s Twisted Sister po východním pobřeží a Kanadě a předskakovala kapele Dio v Seattlu.
Po skončení turné k EP odjeli Queensryche do Londýna, aby nahráli své první dlouhohrající album. Kapela spolupracovala s producentem Jamesem Guthriem, který předtím pracoval s Pink Floyd a Judas Priest.
Album The Warning vyšlo v září 1984 a ukázalo kapelu v raném stádiu vývoje, hrající klasické heavy metalové skladby. Umístilo se na 61. místě v žebříčku Billboard, což znamenalo mírný komerční úspěch. Žádný ze singlů z alba se sice neumístil v domácí hitparádě, ale skladba "Take Hold of the Flame" se stala hitem kapely mimo USA, zejména v Japonsku.
V roce 2013 se zpěvák Geoff Tate zmínil o nespokojenosti kapely s mixem alba: "Jediný případ, kdy jsem zažil omezování tvůrčí svobody nahrávací společností, bylo nahrávání prvního alba The Warning. Překročili jsme rozpočet o 300 000 dolarů a vydavatelství nám desku vzalo z rukou a dalo ji smíchat někomu jinému. Chlapík, který album míchal, neměl ani ponětí, co jsou Queensrÿche zač. Nikdy neposlouchal hardrockovou muziku a nenechal si do toho mluvit od nikoho z kapely. Prostě to smíchal podle toho, jak si myslel, že to má znít. Nikdo z kapely tu desku nedokázal poslouchat. Všichni jsme ji nenáviděli."
Na podporu tohoto alba se Queensryche vydali na celosvětové turné, které probíhalo od srpna 1984 do července 1985. Během americké části turné předskakovali Kiss na jejich turné Animalize Tour 1984-85 a Iron Maiden na jejich World Slavery Tour 1984-85, zatímco v Evropě předskakovali Dio na jejich turné The Last in Line tour 1984. V roce 1985 předskakovali také skupině Accept na jejich turné Metal Heart.
Album Rage for Order, vydané v roce 1986, představilo mnohem uhlazenější vzhled a zvuk, zatímco management tlačil na kapelu, aby přijala image více spojenou s glam metalem, v důsledku čehož byli členové kapely na promo fotografiích a obalech alb zobrazováni v trenčkotech, s těžkým make-upem a trvalou. Tate později toto období popsal slovy: "Opravdu jsme se tou image zabývali a moc se nám to nepovedlo."
Album bylo progresivnější než předchozí nahrávky kapely, s vrstevnatou a komplexní hudební strukturou, která využívala možnosti dvou kytar, ale také přinesla zvýrazněné klávesy. Textově se album zabývalo sociálními, osobními, politickými a technologickými tématy, mimo jiné zdůrazňovalo nebezpečí umělé inteligence a vládních zásahů. Koncept robotiky byl zdůrazněn použitím staccatových rytmů a vokálních efektů, jako je reverzní ozvěna.
Na albu Rage for Order bylo také poprvé výrazně vidět logo kapely Tri-Ryche, jako tomu bylo téměř na všech pozdějších obalech alb, i když pokaždé s jemnými změnam. Ačkoli to není uvedeno, přední stranu obalu navrhl zesnulý metalový a rockový novinář anglického původu Garry Sharpe-Young, který později také založil společnost MusicMight. Původně byl navržen pro 12" picture disc, který nikdy nevznikl, ale společnost EMI-America jej bez povolení použila pro obal alba. Několik tisíc prvních kopií neslo modrostříbrný banner, který byl později změněn na černý, aby byl interpret a název lépe čitelný. Původní kazetové vydání mělo také všechny zlaté akcenty na obalu změněny na bílé. CD s modrým kroužkovým obalem jsou ještě vzácnější. Než byl kroužek změněn na černý, bylo vytištěno pouze několik set kusů.
Písneň "Gonna Get Close to You", kterou napsala a původně nahrála v roce 1984 Lisa Dalbello, byla vydána jako singl a byl k ni natočen videoklip.
Některé skladby nahrané během přípravy alba nebyly na albu použity. Skladba "Prophecy" vyšla jako B strana písně "Gonna Get Close to You" a později byla zařazena na reedici EP Queensryche z roku 1989. Další písně jako "From the Darkside" a "The Dream" zůstaly jako demosnímky. Kapela také napsala "Rage for Order" jako titulní skladbu. Ačkoli se na album nedostala, hlavní riff z této písně byl zpracován do instrumentální skladby hrané během některých koncertů na turné na podporu tohoto alba a nakonec se přetavil ve skladbu "Anarchy-X" na albu Operation:Mindcrime.
Queensryche podpořili album na turné, v rámci kterého předskakovali kapelám jako AC/DC, Bon Jovi, Ozzy Osbourne a Ratt. Mimo to hráli v té době i s dalšími kapelami, jako jsou Black 'n Blue, Fates Warning, Gang Green, Keel a Raven.
V roce 1988 vydala skupina album Operation: Mindcrime, narativní koncepční album, které zaznamenalo obrovský kritický i komerční úspěch. Soudobá kritika chválila muzikantské umění kapely, hlas Geoffa Tatea, komplexní a dobře propracovaný děj i produkci Petera Collinse.
Recenzent časopisu Rock Hard poznamenal, že hudba Queensrÿche se vyznačuje chytrými breaky, neobvyklými strukturami písní a důmyslnými aranžemi, což je neklamnou známkou toho, že kapela necílí na vkus mas, ale především chce vydávat inteligentní, umělecky náročná alba. Derek Oliver z Kerrang! shledal určité nedostatky pouze ve zjevně neúplném příběhu a uvažoval, zda vysoce sociálně-politické téma může stačit k tomu, aby si získali trvalou podporu své stávající fanouškovské základny a zapálili spoustu dalších. Bernard Doe z Metal Forces uvedl, že Operation: Mindcrime si pro svou koncepční brilantnost zaslouží stát po boku takových alb, jako je Quadrophenia od The Who nebo The Dark Side of the Moon od Pink Floyd, a pochválil Queensrÿche za to, že vlili novou krev do starých myšlenek a vtiskli jim svou vlastní autoritu.
V roce 2011 zařadil LA Weekly album na 14. místo v žebříčku 20 nejlepších hairmetalových alb všech dob a označil ho za 'opus magnum Queensryche' a mistrovské dílo. V roce 2016 jej časopis Classic Rock zařadil mezi '10 zásadních progresivních metalových alb' a v červnu 2017 jej časopis Rolling Stone zařadil na 67. místo v žebříčku '100 nejlepších metalových alb všech dob'.
Stejně pozitivní jsou i novodobé recenze. Steve Huey z AllMusic byl někdy zaskočen texty a politickými postřehy, které byly příliš vážné a intelektuální, ale napsal, že je důkazem kreativity a talentu Queensrÿche, že dokázali uskutečnit projekt takového rozsahu. Kanadský novinář Martin Popoff ocenil, jak se angažované, těžkopádné vyprávění spojilo s nejnaléhavějším, nejpřímočařejším metalovým projevem kapely od dob EP Queensryche, což považoval za docela úspěch na koncepční desku zabalenou do drog a náboženství.
Píseň "I Don't Believe in Love" byla v roce 1990 nominována na cenu Grammy v kategorii 'Nejlepší metalový výkon'. Ve Spojených státech získalo album 14. dubna 1989 zlatou desku a o dva roky později platinovou. Singly "Eyes of a Stranger" a "I Don't Believe in Love" přinesly kapele první hity v amerických hitparádách.
Nápad na koncepční album se zrodil poté, co se Geoff Tate přestěhoval do kanadského Montrealu a poslouchal proslovy členů militantního quebeckého separatistického hnutí, kteří se s ním spřátelili a z nichž někteří byli v organizacích, které se zabývaly bombovými útoky a terorismem. Zařadil do něj také některé své vzpomínky na přátele, kteří se stali troskami v důsledku těžkého užívání drog. K přijetí základní dějové linie alba musel Tate přesvědčit postupně zbytek svých spoluhráčů. Chris DeGarmo se o své nadšení pro projekt brzy podělil a zbytek kapely se o něj nakonec začal zajímat také.
Album začíná v nemocnici, kde leží hlavní hrdina Nikki. Je téměř v katatonickém stavu a nepamatuje si nic než útržky ze své minulosti. Najednou se jeho vzpomínky vracejí jako příval ("I Remember Now"). Vzpomíná, jak byl jako závislý na heroinu a rádoby politický radikál, frustrovaný současnou společností kvůli ekonomické nerovnosti, korupci a pokrytectví kolem sebe, vmanipulován do údajné tajné organizace, která se věnuje revoluci ("Anarchy-X", "Revolution Calling"). V čele této organizace stojí tajemný politický a náboženský demagog známý pouze jako Dr. X, který kombinací jeho závislosti na heroinu a technik vymývání mozku Nikkiho manipuluje, aby se stal vrahem. Kdykoli Dr. X použije slovo 'mindcrime', Nikki se stane jeho poslušnou loutkou, což je stav, který Dr. X využívá k tomu, aby mu přikázal provést jakoukoli vraždu, kterou si Doktor přeje ("Operation: Mindcrime").
S tím, jak roste jeho postavení v organizaci Dr. X, roste i Nikkiho ego a oddanost vizi budoucnosti jeho pána ("Speak"). Prostřednictvím jednoho ze spolupracovníků Dr. X, zkorumpovaného kněze jménem otec William, jsou Nikkimu nabídnuty služby mladistvé prostitutky, jeptišky jménem sestra Mary ("Spreading the Disease"). Díky přátelství a rostoucí náklonnosti k sestře Mary začne Nikki zpochybňovat podstatu toho, co dělá, a vidí, že Dr. X má své vlastní nekalé úmysly ("The Mission"). Dr. X si toho všimne, a protože v Mary vidí potenciální hrozbu pro svůj kult osobnosti, nařídí Nikkimu, aby ji i kněze zabil. Nikki se vydá do kostela za Mary a kněze zabije, ale po konfrontaci s Mary příkaz k její vraždě nesplní ("Suite Sister Mary"). Protože miluje Mary a rozhodne se s ní odejít z organizace, jde Nikki za doktorem X, aby mu řekl, že končí. Dr. X však Nikkimu připomene, že alternativou je návrat k bezútěšnému životu sebenenáviděného, ale bezmocného narkomana ("The Needle Lies"). Nikki odchází, rozpolcený a nejistý, a vrací se k Mary, jen aby ji našel mrtvou ("Electric Requiem").
Nikki se nedokáže vyrovnat se ztrátou, stejně jako s možností, že ji možná sám zabil, aniž by o tom věděl (později bylo na DVD Mindcrime at the Moore odhaleno, že Mary se zabila sama poté, co Dr. X vyhrožoval Nikkimu smrtí) a začíná propadat šílenství. Běhá po ulicích a volá její jméno ("Breaking the Silence"). Přijíždí policie a snaží se ho zkrotit. Najdou uU Nikkiho zbraň a vezmou ho do vazby kvůli podezření z vraždy Mary a vražd, které spáchal pro Dr. X ("I Don't Believe in Love"). Nikki, který trpí téměř úplnou ztrátou paměti, je umístěn do psychiatrické léčebny, kde si v duchu přehrává poslední okamžiky s Mary ("Waiting for 22", "My Empty Room"). Zpět v přítomnosti v nemocničním pokoji na začátku příběhu se Nikkimu vrátila paměť, ale nyní se dívá na svůj obraz v zrcadle a není schopen rozpoznat, kým je a čím se stal ("Eyes of a Stranger").
Většinu let 1988 a 1989 kapela absolvovala na turné s několika dalšími kapelami, včetně Def Leppard, Guns N' Roses a Metallica.
Další album Empire, které vyšlo 4.září 1990, přivedlo Queensrÿche na vrchol jejich komerční popularity, dostalo se na 7. místo a ve Spojených státech se ho prodalo více než tři miliony kopií, což je více než všech jejich předchozích čtyř alb dohromady (ve Velké Británii získalo stříbrný certifikát). Power balada "Silent Lucidity", na níž se podílel orchestr, se stala prvním singlem skupiny v Top 10. "Silent Lucidity" byla také v roce 1992 nominována na cenu Grammy za nejlepší rockovou píseň a nejlepší rockový vokální výkon dua nebo skupiny. Samotné album získalo v roce 1991 cenu Northwest Area Music Award za nejlepší metalovou nahrávku.
Album získalo od kritiků vesměs pozitivní recenze. AllMusic nahrávku chválí a za nejlepší skladby alba označuje písně "Jet City Woman", "Empire" a "Silent Lucidity". V recenzi se uvádí, že kapela zvolila písničkový přístup, který je více art rockový a méně metalový s texty, které hovoří o sociálních a fyzických handicapech ve skladbě "Best I Can", o problémech, jako je chudoba a lítost ve skladbě "Della Brown", a o romantice ve skladbách "Another Rainy Night (Without You)" a "Hand On Heart". V závěru recenzent pochválil vyzrálý zvuk kapely a práci producenta Petera Collinse
Následné turné 'Building Empires' bylo prvním plnohodnotným turné, na kterém Queensrÿche vystoupili jako hlavní hvězda (předtím skupina headlinovala pouze na turné v Japonsku na podporu alba Operation: Mindcrime a v letech 1984-1988 vystoupila jako headliner několika klubových a divadelních koncertů v USA a ve Velké Británii). Turné trvalo 18 měsíců, tedy déle než jakékoli, které skupina podnikla předtím nebo potom. Přidalo ale také černou stránku do historie skupiny, když během koncertu ve sportovní hale v belgickém Ichtegemu 20. listopadu 1990 došlo v publiku k potyčce, při níž americký fanoušek smrtelně bodl belgického fanouška do hrudi. Manažer turné Howard Ungerleider show okamžitě přerušil, přestože kapela hrála teprve sedmou píseň ze setlistu, "Roads to Madness".
Během turné vyšlo ještě živé album Operation: Livecrime, které bylo nahrané 10.-12. května 1991 a jehož součástí bylo také vystoupení na MTV Unplugged ve Warner Hollywood Studios v Los Angeles 27. dubna 1992.
Poté, co si skupina vzala pauzu, aby se vypořádala s únavou a vyhořením po náročném turné 'Building Empires' a s dalšími osobními problémy, vydala v říjnu 1994 album Promised Land (v březnu 1996 vyšel navíc doprovodný CD-ROM s hrou na téma Promised Land a dalšími interaktivními prvky). První ochutnávka alba se ale objevila už v létě 1993 v podobě skladby „Real World“, která byla umístěna na soundtrack k akčnímu propadáku „Last Action Hero“ (s Arnoldem Schwarzeneggerem v hlavní roli) a na zmíněné kompilaci patřila k úplně nejlepším věcem.
Promised Land bylo to temné a velmi osobní album, které odráželo tehdejší duševní rozpoložení kapely. Hlavním tématem bylo téma úspěchu a zacházení s ním, stejně jako již tradiční náhled na tehdejší americkou společnost. Pod taktovkou Jamese 'Jimbo' Bartona vznikla zvukově precizní nahrávka, která nesla všechny atributy tvorby Queensrÿche a zároveň ji ještě posunula, stylově byla deska eklektičtější a ne až tolik vázaná na hardrockovou a heavymetalovou scénu.
Hlavním rozdílem oproti předchozímu albu Empire byl méně pompézní, avšak dokonale průzračný zvuk kytar, stejně jako absence hitparádových tutovek, které byly nahrazeny ponurým a méně optimistickým směřováním celého díla a skladbami v pozvolnějším tempu. Geoff Tate zde v několika skladbách sáhl dokonce pro saxofon, což dodalo hypnotičtěji laděné kolekci na větší pestrosti. Celkově je album jeho hlasovou exhibicí, ve které ze sebe mnohdy ždímá doslova emocionální diamanty.
Osmiminutová titulní skladba je první skladbou v katalogu kapely, která je připsána celé skupině. Je to temná skladba plná Rockenfieldových magnetofonových efektů, vzrušující nálady kytarové dvojice DeGarmo/Wilton a představuje Tateovo první vystoupení v roli saxofonisty. Text skladby se zabývá nevýhodami úspěchu. Končí scénou v baru, kde si lidé povídají a popíjejí (trochu připomíná závěr skladby "Welcome to the Machine" na albu Wish You Were Here od Pink Floyd, která se zabývá podobným tématem). Tyto zvukové efekty se prolínají do následné písně "Disconnected", odcizené skladby zabývající se americkou konzumní společností, kde Tate opět hraje na saxofon.
Ačkoli album debutovalo na třetím místě a nakonec získalo platinovou desku, zjevně se nejednalo o takový komerční úspěch, jaký od něj byl očekáván. Stejně jako u mnoha jiných heavymetalových a hardrockových kapel, i u Queensryche komerční úspěch slábl s nárůstem popularity žánrů, jako je alternativní rock a grunge.
V březnu 1997 vydali Queensryche své šesté řadové studiové album Hear in the Now Frontier, které se setkalo se smíšeným přijetím kritiky i fanoušků. Bylo částečně nahráno ve studiu Litho v Seattlu, domovském studiu kytaristy skupiny Pearl Jam Stonea Gossarda a podílel se na něm jako inženýr Toby Wright, který produkoval také stejnojmenné album Alice in Chains z roku 1995. Výsledkem byl zvuk, který je suchý a odosobněný více než cokoli, co kapela kdy vydala. Stěna kytar, bicích a vokálů, která se pro kapelu stala synonymem, byla pryč a nahradil ji mnohem bezprostřednější a méně silový styl.
Album debutovalo na 19. místě, ale rychle zmizelo z hitparád. Navzdory těmto reakcím se singly "Sign of the Times" a "You" dočkaly značného vysílacího času. Obě skladby, stejně jako "Some People Fly", se později objevily na best of kompilacích. Ve skladbě "All I Want" zpívá hlavní vokály kytarista Chris DeGarmo, což je doposud jediný případ, kdy na studiové skladbě zazpíval jiný člen kapely než její zpěvák.
K neuspokojivému prodeji alba přispěly i problémy, které kapelu trápily na následném turné. Po necelém měsíci turné Tate vážně onemocněl a kapela byla nucena poprvé zrušit koncerty. Ještě větší ranou bylo, že ve stejném období zkrachovalo dlouholeté vydavatelství kapely, EMI America Records a Queensrÿche byli nuceni financovat zbývající dva měsíce turné z vlastních prostředků. Kvůli smluvním závazkům odehrála kapela několik prosincových koncertů v Jižní Americe a právě v této době, koncem roku 1997, oznámil zakládající člen Chris DeGarmo, že Queensrÿche opouští. Jeho odchod byl však veřejnosti oznámen až 24. ledna 1998.
Členové kapely později jako důvod jeho odchodu uváděli vyhoření a touhu věnovat se zájmům. Po odchodu z Queensrÿche se DeGarmo začal naplno věnovat kariéře profesionálního pilota dopravních letadel a hudbě se od té doby věnuje jen sporadicky. V očích fanoušků skupiny ale zůstává vysoce ceněn.
DeGarmo byl nahrazen kytaristou a producentem Kelly Grayem, jehož vazby na kapelu sahaly až do počátku 80. let, kdy byl kytaristou kapely Myth, kterou Tate vedl před nástupem do Queensrÿche. Gray také dříve pracoval jako producent pro kapely Dokken a Candlebox.
Kapela s Grayem nahrála jediné studiové album, Q2K z roku 1999, které bylo zároveň prvním albem pro jejich novou značku Atlantic Records. Hudebně se Q2K jen málo podobalo progresivnímu metalu z minulosti kapely a také vykazovalo podobný odosobněný zvuk jako předešlá nahrávka.
Tate popsal nové album jako pokračování experimentů z Hear in the Now Frontier. Klesající popularita navíc donutila kapelu koncertovat spíše v klubech a divadlech než ve větších arénách a venkovních amfiteátrech, kde hrála dříve. Po turné založili Rockenfield a Gray se členy kapely Brother Cane vedlejší projekt Slave to the System a nahráli s ním stejnojmenné album.
Po vydání kolekce největších hitů v roce 2000 se Queensryche vydali na další turné, tentokrát jako support Iron Maiden. Díky tomu si kapela poprvé zahrála v Madison Square Garden. V té době narůstala nespokojenost skupiny s nedostatečnou podporou, které se jim dostávalo od Atlantic Records, a proto v roce 2001 přešli k Sanctuary Records. V červenci téhož roku odehráli několik koncertů v Moore Theatre v Seattlu ve státě Washington. Vystoupení byla nahrána a vydána v září 2001 jako Live Evolution, druhé živé album kapely. V letech 2001 a 2002 začal také Tate na svém prvním sólovém albu, které vyšlo 25. června 2002.
V květnu 2002 byl Gray ze skupiny propuštěn, což bylo podle Rockenfielda kvůli jeho osobním návykům a přetrvávajícím problémům.
Na jaře roku 2003 vstoupila skupina opět do studia, tentokrát jako kvartet, aby nahrála své osmé řadové album. V té době také vyšla druhá kompilace jejich největších hitů v rámci série Classic Masters.
Vzhledem k blížícímu se termínu vydání dalšího alba a napjatým vnitřním vztahům v kapele, kvůli kterým neměli dostatek nového materiálu, byl osloven bývalý kytarista Chris DeGarmo, zda by měl zájem přispět písněmi na tento projekt. Chris po schůzce s Geoffem Tatem souhlasil a zúčastnil se skládání a nahrávání skladeb "Falling Behind", "Doin' Fine", "Art of Life", "Desert Dance" a "Open". Přestože se DeGarmo zúčastnil také focení s kapelou a měl v plánu vystoupit na evropské části turné, z natáčení odstoupil ještě před dokončením alba. Obecně se předpokládá, že to byl důsledek podobných mezilidských problémů, které vedly k jeho odchodu z kapely v roce 1997.
Album Tribe, které si Queensrÿche produkovali sami s pomocí Scotta Olsona (Adam Kasper album mixoval), vyšlo v červenci roku 2003. Po vydání alba vydavatelství Sanctuary Records DeGarmovu účast na nahrávání zkreslilo jako "reunion" Queensrÿche, což někteří považovali za PR trik s cílem zvýšit prodej. Album přesto nebylo komerčně úspěšné, v roce 2007 vygenerovalo pouze 75 000 jednotek SoundScan a nakonec bylo jediným albem skupiny u tohoto vydavatelství. Písně jako "Open" a "Losing Myself" byly hrány na satelitní stanici Ink'd a první z nich byla zařazena na soundtrack k PC portu videohry True Crime: Streets of LA. V tomto období Wilton trávil čas nahráváním stejnojmenného alba svého bočního projektu Soulbender.
Náhradu za Graye kapela nakonec našla v Mikeu Stoneovi, který předtím pracoval na Tateově sólovém albu. Stone poté doprovázel kapelu na turné k albu Tribe jako druhý kytarista, ačkoli nikdy nebyl plnohodnotným členem kapely. V červnu 2003 Queensrÿche vyrazili na společné turné s další progresivní metalovou skupinou Dream Theater. Obě kapely se střídaly v otevírání akcí a koncerty pak zakončily společným zahráním několika písní. Speciálním hostem turné byli navíc ještě další hvězdy progresivního metalu, Fates Warning. Záznam z tohoto turné vyšel na CD a DVD pod názvem The Art of Live, přičemž DVD obsahovalo také dva covery zahrané společně s Dream Theater.
V červenci 2004 Queensrÿche oznámili, že plánují natočit pokračování alba Operation: Mindcrime. Aby skupina vzbudila zájem fanoušků o připravované album, vyrazila na podzim 2004 na turné 'An Evening With Queensryche', které zahájil zkrácený set největších hitů, po němž následovala přepracovaná produkce alba. Pamela Moore si zopakovala svou roli sestry Mary. Jako přídavek po skončení setu kapela zahrála přes PA předem nahranou verzi skladby "Hostage" z připravovaného alba. Druhá část turné začala na začátku roku 2005. Před zahájením třetí části turné na podzim 2005 Queensrÿche koncertovali po Severní Americe s Judas Priest a odehráli hodinový set složený převážně ze starší tvorby.
Album Operation: Mindcrime II bylo mezinárodně vydáno 31. března 2006 a bylo prvním albem Queensrÿche pro jejich novou značku Rhino Entertainment, se kterou podepsali smlouvu v roce 2005, a také první albem, které produkoval Jason Slater. Debutovalo na 14. místě albového žebříčku Billboard 200, když se ho v prvním týdnu prodalo 43 773 kopií, a stalo se tak nejvyš umístěným albem Queensrÿche v žebříčku od roku 1994, kdy Promised Land dosáhlo na 3. místo. Skladby "I'm American" a "The Hands" byly vydány jako singly, k nimž byly vytvořeny doprovodné videoklipy. Také recenze se nesli převážně v pozitivním duchu.
Příběh navazuje na album z roku 1988 a začíná po osmnácti letech, kdy je Nikki propuštěn z vězení. Během věznění se nedokázal zbavit nenávisti k Doktoru X, manipulátorovi, který v masově zkorumpované společnosti zůstal bohatý a mocný. Nikki také stále chová odpor k americké vládě, kterou považuje za autokratickou, chamtivou a nespasitelnou. Výcvik k zabíjení a vymývání mozku, které absolvoval od Doktora X, na něj mají stále silný vliv, ale Nikki se přesto cítí rozpolcený. I když stále velmi touží po pomstě a chce dosáhnout revoluční změny ve zchátralé společnosti, jeho myšlenky se stěhují k Mary.
Nikki se opět dostává do problémů se zákonem a během soudního procesu jeho prosby o milost a shovívavost ztroskotají na soudci a porotě, kteří si stále pamatují jeho minulé zločiny. To jen prohlubuje jeho pohrdání okolním světem, přemítá o vládě, právním systému a Doktoru X, protože všechny tři viní ze všech svých problémů. Poté, co uprchne a ocitne se opět na útěku, jeho vlastní potřeba pomsty spojená s vizí Mariina ducha (zpočátku není jasné, zda tento přízrak skutečně existuje, nebo je pouze výplodem jeho mysli, která se rozchází s realitou) obrátí jeho myšlenky k zabití Doktora X.
Jak se blíží závěrečná konfrontace, Nikki začíná mít pochybnosti. Zpochybňuje sám sebe a přemýšlí, zda by si neměl přiznat, že je to i jeho vina, že jeho život je tak špatný. Nikki Doktora X nakonec vystopujr, čímž začíná dramatická honička, ve které ho zabije, když nastane rozhodující okamžik. Přesto se zdá, že vražda Nikkimu nepřinese útěchu, po které tolik touží. Přemýšlí, zda se díky vraždě skutečně něco zlepšilo, a dále ho sžírají pochybnosti a zoufalství. Znovu se mu zjevuje duch Marie. Začíná si myslet, že překročil hranici čirého šílenství, přičemž svět pro jeho smutek neskýtá žádné východisko, a spáchá sebevraždu. Když album končí, Nikkiho duch se znovu spojí s Maryiným, přičemž se ukáže, že v posmrtném životě dosáhnou jakéhosi šťastného konce, a uvažují o tom, že jediné chvíle, kdy byli předtím šťastní, byly prchavé okamžiky, kdy byli spolu.
Příběh byl během živých vystoupení Queensrÿche rozšířen pomocí videa a herců. Zpěvačka Pamela Moore si na albu zopakovala svou roli sestry Mary a roli Doktora X (na prvním albu ji hrál herec Anthony Valentine) získal slavný heavymetalový zpěvák Ronnie James Dio. Zpěvák Geoff Tate obstaral vokály hlavního hrdiny.
Produkce alba probíhala ve chvíli hlubokého napětí a frustrace mezi členy kapely. Zbytek kapely se zdráhal doplnit původní příběh a nesouhlasil s myšlenkou pokračování. S producentem Jasonem Slaterem v čele se na díle kromě Tatea a Mikea Stonea podíleli členové kapely jen v málo, přičemž Wilton označil produkční proces za nahodilý. Velkou část materiálu nahráli spíše studioví hudebníci než skupina sama.
Dne 9. srpna 2007 skupina oznámila, že vydá nové album největších hitů s názvem Sign of the Times. Vyšlo 28. srpna 2007 a speciální sběratelská edice obsahovala bonusový disk obsahující různá dema a novou píseň "Justified", na které hraje na kytaru Chris DeGarmo. Dne 13. listopadu 2007 skupina také vydala album coververzí s názvem Take Cover. Album obsahovalo coververze písní skupin Queen, U2, The Police, Black Sabbath, Pink Floyd a Petera Gabriela a bylo druhým vydáním kapely pro Rhino Records.
Dne 3. února 2009 Stone oznámil ukončení spolupráce s kapelou, aby se mohl věnovat svému bočnímu projektu Speed-X, ačkoli ze soudních prohlášení později vyplynulo, že ho Geoff a Susan Tateovi vyhodili kvůli "příliš velkým požadavkům", aniž by své rozhodnutí projednali s ostatními členy kapely.
Na jedenáctém studiovém albu skupiny American Soldier, které vyšlo 31. března 2009, nahrál Wilton jak sólovou, tak rytmickou kytaru. Bylo to první album, které Queensrÿche kompletně nahráli jako kvartet. Je to také první původní album kapely, na kterém zakládající kytarista Michael Wilton nemá ani jeden autorský podíl. Na následném turné nahradil Stonea Parker Lundgren (dříve člen skupin The Nihilists a Sledgeback, který hrál i na Tateově sólovém turné a měl vztah s Tateovou nevlastní dcerou Mirandou).
American Soldier je koncepční album, které se zabývá válkou z pohledu těch, kteří byli v prvních liniích amerických válek od druhé světové až po současnost, zejména válkou v Iráku. Obsahuje také obzvlášť osobní duet Geoffa Tatea s jeho dcerou Emily. Píseň s názvem "Home Again" se zaměřuje na otce, který se po delší době vrací domů ke své rodině. Toto téma odráží jak život Tatea jako koncertního hudebníka, tak život člověka, který slouží v armádě.
Při přípravě alba Tate strávil několik let rozhovory s veterány (včetně svého vlastního otce) ze všech konfliktů, kterých se Amerika účastnila od druhé světové války až po válku v Iráku, a sbíral jejich příběhy.
Když mluvil o inspiraci pro toto album, Tate řekl: „Queensrÿche měli vždy neuvěřitelnou podporu příslušníků ozbrojených složek. Zdá se, že po každém koncertu jsem skončil u rozhovoru s fanouškem, který byl nebo je zapojen do armády. Čím víc jsem poslouchal jejich vyprávění a pocity, tím víc jsem opravdu cítil přesvědčení vyprávět jejich příběh. Za poslední dva roky jsem vedl desítky individuálních rozhovorů s veterány mnoha různých amerických válek. Naslouchal jsem jejich úžasným a dojemným vyprávěním a snažil jsem se zkoumat válku jejich očima.
Úplně první věc byl rozhovor s mým otcem. Můj táta byl v armádě; má všechny ty zkušenosti ze všech míst, kde sloužil... Korea, Vietnam... Mluvili jsme o jeho životě v armádě. A Susan, moje žena, mi jednou řekla proč nenapíšu písničku o svém otci. Takže jsme se začali bavit o životě v armádě... pak jsem začal přemýšlet o vojácích, protože o nich toho moc nevíme. O tom, jak vnímají spoustu věcí...“
Na přelomu let 2009 a 2010 absolvovala skupina turné The Queensryche Cabaret a v listopadu 2010 odehrála několik koncertů pro americké vojáky umístěné v Iráku. Během pobytu na pozici americké armády začaly na základnu v důsledku bombového útoku dopadat granáty. Na rozdíl od některých zpráv, které uváděly, že někteří členové kapely byli zraněni, Tate v několika rozhovorech uvedl, že byl špatně citován a nikdo z členů kapely neutrpěl žádné zranění.
Dvanácté studiové album Dedicated to Chaos vyšlo 28. června 2011 u vydavatelství Roadrunner/Loud & Proud Records, s nímž kapela podepsala smlouvu 25. srpna 2010. Album bylo výrazným odklonem od předchozích počinů kapely, neboť se vyznačovalo větším důrazem na baskytaru a bicí a minimem kytarových partů. Debutovalo na 70. místě žebříčku Billboard 200 a bylo nejhůře umístěnou studiovou nahrávkou skupiny v její historii.
Album se setkalo se smíšenými reakcemi, někteří kritici ho hodnotili kladně, jiní ho naopak odmítali kvůli velkým stylovým rozdílům oproti předchozím albům. Rustyn Rose z Metalholicu považoval album za nejlepší album kapely za poslední roky a doporučil posluchačům, aby zahodili své předsudky o tom, jak mají Queensryche znít, a poslouchali ho s ušima dokořán. Eduardo Rivadavia z Allmusic byl k albu kritičtější a napsal, že Queensrÿche jsou prakticky k nepoznání, což je možná horší než vykrádání sebe sama. Kriticky se k albu vyjádřil i zaměstnanec Sputnikmusic Trey Spencer, který napsal, že Dedicated to Chaos je zcela nová kapitola ve zvuku kapely, o které si většina dlouholetých fanoušků bude pravděpodobně přát, aby nikdy nevznikla.
Mezi nejkritičtější recenze patří ta od Murata Batmaze ze Sea of Tranquility, který napsal: "Netušil jsem, že Queensryche mohou vydat tak příšerné album. Tohle je nejnižší z nejnižších, nejhorší z nejhorších. Je zřejmé, že tahle kapela je Queensrÿche jen podle jména." Vyjádřil také přesvědčení, že tuhle kapelu už nikdo nezachrání. Dokonce ani sám Tate.
Stejně jako album American Soldier z roku 2009, i Dedicated to Chaos nahráli Queensryche jako kvartet. Parker Lundgren, který na tomto albu hostoval jako kytarista, se ale následně stal stálým členem kapely. Nahrávka se také stala posledním albem s původním zpěvákem Geoffem Tatem. Část problému spočívala v tom, že ačkoli Tate tvrdil, že zejména Rockenfield a Eddie Jackson se na této desce autorsky hodně podíleli, podle Rockenfielda Tate jeho a Wiltonovi písně zavrhl ve prospěch písní, které napsal s externími autory, jako byli Jason Slater a Kelly Gray, kteří album společně produkovali.
Kytarista Parker Lundgren vzpomíná: "Předtím to skoro vypadalo, jako by se vedl boj mezi tím, jaké písně použít, hlavně mezi producenty. Skoro to vypadalo, jako by z toho chtěli kapelu vyškrtnout, i když byla součástí procesu. Tak jsem to cítil i já. Na desce skončily písničky, které jsem ani neslyšel. Deska vyšla a já si říkal, že tuhle písničku jsem nikdy neslyšel. Bylo to prostě bizarní."
V průběhu pěti vydaných alb (Q2K, Tribe, Operation: Mindcrime II, American Soldier a Dedicated To Chaos) po odchodu DeGarma prošla kapela pěti nahrávacími společnostmi, čtyřmi manažerskými firmami a vystřídala tři kytaristy. Po turné k albu Tribe byl také propuštěn manažér Lars Sorensen a ma jeho místo byla povýšena manželka Geoffa Tatea Susan, která pro kapelu pracovala od roku 2001 jako jeho asistentka.
Na schůzi kapely 12. dubna 2012, které se Tate nezúčastnil, kapela vyhodila jak Tateovu nevlastní dceru Mirandu, která vedla fanklub, tak jeho manželku Susan, která byla od roku 2005 jejich manažerkou. Podle Wiltona byly důvody následující: "Poslední tři roky to v podstatě dospělo do bodu, kdy už jsme v kapele neměli hlas. Všechno řídil zpěvák a jeho manželka manažerka."
Dne 14. dubna 2012 před zvukovou zkouškou na koncert v brazilském Sao Paulu se Tate kvůli vyhazovu své rodiny pohádal s ostatními členy. Tato konfrontace se vyhrotila, což vedlo k tomu, že Tate shodil bicí soupravu a fyzicky napadl Rockenfielda a Wiltona. Během následujících tří koncertů kapely měli Wilton, Rockenfield a Jackson pocit, že se Tate nadále chová špatně, a dospěli k závěru, že s panem Tatem nemohou dále pracovat ani vystupovat. Na 5. června (některé zdroje uvádějí 6. června) svolali schůzi kapely. Tate z tohoto konferenčního hovoru odstoupil, načež ostatní členové kapely odhlasovali, že považují Geoffa Tatea za vyloučeného z kapely a že budou nadále používat jméno Queensryche s novým zpěvákem, což Tatea přimělo k podání žaloby.
Zatímco Tate pokračoval v práci na připravovaném sólovém albu Kings & Thieves a následném turné, ostatní členové kapely založili vedlejší projekt, pozdější Rising West.
Wilton k tomu řekl: "Původně to bylo považováno za vedlejší projekt, protože nám náš management řekl, že příští rok nebudeme nic dělat, takže hele, musíme přežít."
Wilton, který stále hledal frontmana pro tehdy ještě nepojmenovaný projekt, doporučil svým spoluhráčům Todda La Torreho, tehdejšího frontmana Crimson Glory, s nímž se seznámil několik měsíců předtím na NAMM Show v lednu 2012. Jejich setkání vyústilo v autorskou spolupráci, mimo jiné na skladbě "Don't Look Back", která se v roce 2013 dostala na stejnojmenné album Queensryche.
Kapela si poslechla na YouTube několik La Torreho demosnímků a ještě předtím, než se La Torre se členy kapely seznámil, se odhodlala k riskantnímu kroku a zamluvila a ohlásila dva koncerty v Hard Rock Cafe v Seattlu na 8. a 9. června 2012, přičemž projekt se měl zpočátku jmenovat West, což byla zkratka pro čtyři členy kapely: 'Wilton, Eddie, Scott a Todd', ale později byl na návrh Jacksona přejmenován na Rising West. Kapela byla tímto doplněním původního názvu nadšená, protože to odráželo pocit, že projekt je pro všechny zúčastněné něco opravdu čerstvého; navíc odkazoval na členy kapely žijící na západním pobřeží, lépe zněl jako název kapely a potvrzoval, že se na projektu bude podílet i Parker Lundgren, jehož jméno nebylo ve zkratce uvedeno.
Koncerty byly veřejně oznámeny 29. května 2012 a bylo jasné patrné, že se zaměří na starší tvorbu Queensrÿche. Obě akce byly vyprodány během 48 hodin, mimo jiné i pro fanoušky z Japonska, Austrálie a Nového Zélandu. Než kapela devět dní před koncertem přiletěla s La Torrem z Floridy do Seattlu, aby u Rockenfielda zkoušeli, nehráli spolu ani notu a nevěděli, zda to bude fungovat. Ačkoli byl La Torre velkým fanouškem starších alb, skladby od Promised Land příliš neznal. A protože na přípravu koncertů měli jen omezený čas, kapela se zaměřila na materiál od EP Queensryche po čtvrté studiové album Empire, které jsou obecně považovány za nejsilnější nahrávky kapely.
První společná zkouška proběhla podle Wiltona velmi hladce: "Odpálili jsme 18 až 20 skladeb a všichni byli ohromeni z profesionality, muzikantství a barvy Toddova hlasu." I po nadšeném ohlasu během těchto prvních vystoupení zůstávala ale znovu se rozjíždějící kapela v následujících dnech stále bez podpisu. To se ale mělo brzy změnit, Glen Parrish z PGM Management, který je oslovil po jejich vystoupení 9. června 2012 a nabídl se jako manažér kapely, se po několika jednáních rozhodl podepsat smlouvu s Century Media.
Mezitím Tate spolu se svou ženou pokročili v soudním sporu, který podali proti svým bývalým spoluhráčům, požadovali ukončení spolupráce uznat za nezákonné a trvali na vydání předběžného opatření, které by jemu i zbývajícím členům kapely znemožnilo používat jméno Queensrÿche, dokud nebude záležitost vyřešena. Nadřízený soud státu Washington sice 13. července 2012 tento návrh zamítl, ale zároveň zamítl i protinávrh na vydání předběžného opatření, který podala obhajoba (Wilton, Jackson a Rockenfield); tato rozhodnutí společně umožnila oběma stranám používat značku 'Queensrÿche', dokud soudní rozhodnutí nebo smír celou záležitost dále nevyjasní.
Po tomto dočasném rozsudku absolvovaly oba subjekty v období od června 2012 do dubna 2014 turné se samostatnými kapelami pod názvem Queensrÿche, přičemž jednu inkarnaci tvořili zbývající členové kapely v čele s La Torrem a ve druhé vystupoval Tate s vlastní sestavou. Obě verze skupiny navíc v tomto období vydaly studiové nahrávky. Inkarnace Geoffa Tatea vydala v dubnu 2013 album Frequency Unknown a sestava s La Torrem v čele vydala o dva měsíce později album s eponymním názvem Queensryche.
Dne 17. dubna 2014 došlo k dohodě a 28. dubna 2014 bylo vydáno prohlášení obou stran, v němž bylo oznámeno, že Tate přišel o značku Queensryche ve prospěch Rockenfielda, Wiltona a Jacksona, kteří spolu s La Torrem a Lundgrenem budou jedinou kapelou nahrávající a koncertující jako Queensrÿche, zatímco bývalý zpěvák Tate má výhradní právo na názvy Operation: Mindcrime a Operation: Mindcrime II v jejich úplnosti na jedinečných vystoupeních. Dne 5. května 2014 byla prostřednictvím Wiltonovy facebookové stránky zveřejněna tisková zpráva, která dále upřesnila specifika dohody.
7. listopadu 2014 zahájila kapela prostřednictvím služby PledgeMusic kampaň, která umožnila fanouškům přispět na nahrávání a předobjednat si jejich další album, které mělo být jejich druhým albem s La Torrem a celkově čtrnáctým. Kampaň používala motto 'Building The Empire' a nabízela pravidelné odměny pro přispěvatele, jako jsou CD, exkluzivní přístup a vybavení, ale také investiční příležitost ve výši 50 000 dolarů ve společnosti Queensryche Holdings a LLC pro akreditované investory. Stránka kampaně prozradila, že nahrávání bude pravděpodobně probíhat mezi 1. prosincem 2014 a 28. únorem 2015 a že album by mělo být připraveno k vydání koncem jara nebo začátkem léta 2015.
V rozhovoru z ledna 2015 zpěvák Todd La Torre datum natáčení alba posunul a prozradil, že snad začne v únoru. O tři měsíce později kytarista Michael Wilton na festivalu Welcome to Rockville 2015 hovořil s tazatelkou Jennifer Kessinger o průběhu psaní písní na album, které se nahrávalo ve studiu Uberbeatz ve Washingtonu s producentem Zeussem. Wilton řekl, že je na něm všechno, co by fanoušek Queensrÿche od kapely chtěl a uvedl, že na nejnovějších koncertech a festivalech fanoušci vyjádřili spokojenost se současnou sestavou kapely. V pozdějším rozhovoru Wilton prozradil, že nahrávání alba bylo dokončeno a právě probíhá jeho mix a mastering před odesláním do jejich vydavatelství Century Media Records. Název ani datum vydání však neprozradil.
Dne 17. července 2015 kapela oznámila, že fanouškům, kteří se zúčastnili jejich kampaně PledgeMusic, zveřejní klip k nové písni s názvem "Arrow of Time", která je úvodní skladbou nového alba s názvem Condition Hüman. Dne 3. srpna byl odhalen seznam skladeb a obal alba, o kterém Todd La Torre uvedl, že zobrazuje krásnou nevinnost obklopenou temnotou vyčerpaného nepředvídatelného světa. Nové album vyšlo o dva měsíce později, 2. října 2015, v žebříčku Billboard Top Rock Albums debutovalo na 5. místě a v prvním týdnu se ho prodalo 14 000 kusů.
Alan Yarborough, přispěvatel KNAC, udělil albu čtyři a půl hvězdičky z pěti, napsal, že kapela rozhodně zní jako znovuoživená, a pochválil mnoho písní jako nejlepší materiál, který od kapely slyšel za velmi dlouhou dobu, možná už od jejích začátků. Jeff Cornell z časopisu Loudwire poznamenal, že se album vrací ke kořenům a uvedl, že se na něm mimo jiné objevují měnící se časové signatury a progresivní struktury. Cornell album označil za nejlepší album skupiny za poslední desetiletí a zároveň jej prohlásil za nejtěžší nabídku kapely. Kromě toho uvedl skladby jako "Guardian", "Hellfire", "Hourglass", "Eye9" a titulní skladbu jako materiál, který by neměl uniknout fanouškům raného materiálu skupiny.
V týdnech předcházejících vydání alba Condition Hüman absolvovala kapela turné po Severní Americe s německými hardrockovými veterány Scorpions a po vydání nového alba vyrazila kapela na začátku roku 2016 na turné po Spojených státech. V září téhož roku čekalo skupinu evropské turné a v říjnu 2016 vystoupila v Austrálii a na Dálném východě.
28. března 2017 kapela oznámila, že bubeník Rockenfield si vezme otcovskou dovolenou, aby se mohl starat o svého novorozeného syna, a že jeho místo na nadcházejících koncertech zastoupí bubeník kapely Kamelot Casey Grillo. V srpnu 2018 se na pár měsíců vrátil kytarista Mike Stone, který zaskakoval za Parkera Lundgrena, jenž se musel věnovat osobním záležitostem.
Dne 1. května 2017 Todd La Torre odhalil plány na další studiové album kapely. Uvedl, že v té době bylo hotových přibližně 15 písní, které by se mohly vyznačovat rychlejším tempem než ty na předchozím albu. Kapela doufala, že do studia vstoupí v září 2017, aby mohla album vydat počátkem roku 2018 prostřednictvím společnosti Century Media. Tenhle termímn se ale nakonec nepodařilo dodržet.
V červenci 2018 kapela v příspěvku na Facebooku, v němž nabízela připravované album k předčasným objednávkám, oznámila, že album vyjde až v roce 2019. Dne 29. října 2018 dále prozradila, že album ponese název The Verdict, a vyjde 1. března 2019.
První singl z alba, "Man the Machine", byl vydán 16. listopadu 2018 a 11. ledna 2019 jej následoval druhý singl "Dark Reverie". Kromě toho byl také natočen videoklip k písni "Blood of the Levant". Louder Sound album popsal jako vylepšení jejich alba Condition Hüman z roku 2015, které má všechny znaky rané klasiky kapely, heavy metalovou sílu a progrockovou jemnost, majestátní harmonie dvou kytar a vokály tříštící sklo.
Album, které produkoval Chris 'Zeuss' Harris, je také zajímavé tím, že zpěvák Todd La Torr na něm kvůli nepřítomnosti bubeníka Scotta Rockenfielda hrál na bicí, takže se jedná o první album od alba American Soldier z roku 2009, které bylo nahráno ve čtyřčlenné sestavě. V listopadu 2019 Wilton prohlásil, že chce, aby na příštím albu Queensrÿche hrál koncertní bubeník Grillo.
V červenci 2021 Parker Lundgren oznámil, že opustil kapelu, aby se mohl věnovat jiným podnikatelským záměrům. Na následujícím turné za něj zaskočil Mike Stone, který se později ke kapele vrátil jako stálý člen.
V lednu 2022 Queensrÿche potvrdili, že vstoupili do studia, kde se Zeuss znovu ujal role producenta, a začali nahrávat své šestnácté studiové album s předběžným datem vydání na konci roku 2022. Casey Grillo také potvrdil, že na albu bude hrát na bicí. Album pojmenované Digital Noise Alliance vyšlo 7. října, provázeno vcelku příznivými recenzemi.
Logo Queensrÿche, takzvané Tri-Ryche (psané bez umlautu na "y"), pochází také z počátků kapely. Výtvarník Wes 'Grizz' Griswold, který vytvořil obálku pro EP Queensrÿche, podepisoval svá díla čmáranicí vzniklou z hrubé kresby sokola stěhovavého, kterou použil i pro kulisy a pozadí scény prvního turné, které navrhl.
Poté, co skupina podepsala smlouvu, přijala nahrávací společnost čmáranici jako logo kapely. Kvůli dlouholetému sporu o to, kdo vlastně čmáranici vytvořil, však Queensrÿche nikdy nezískali na Tri-Ryche ochrannou známku. Todd Rockenfield, bratr bubeníka skupiny, který navrhl písmo nápisu 'Queensrÿche' na přední a zadní straně EP, tvrdil, že návrh Tri-Ryche v jeho konečné podobě je jeho, a kapela jeho roli při vývoji loga uznává. Tri-Ryche je výrazně zobrazeno na většině obalů alb skupiny.
