V německém Hanoveru byla založena hardrocková a heavy metalová skupina SCORPIONS, jedna z nejznámějších a nejdéle hrajících rockových skupin. Skupina se stala synonymem pro melodický heavy metal a velkolepé power balady. Sestava z let 1978–1992 byla zřejmě nejúspěšnější a nejoblíbenější, tehdy v ní hrál Rudolf Schenker (kytara), Klaus Meine (zpěv), Matthias Jabs (sólová kytara), Francis Buchholz (baskytara) a Herman Rarebell (bicí).

Skupinu založil roku 1965 v Hannoveru Rudolf Schenker. Původně plnila funkci „školní“ kapely, ale v roce 1969 se Scorpions stali skupinou profesionální. V těchto prvních čtyřech letech hrál Rudolf na kytaru, ale i zpíval. Na přelomu let 1969/1970 do kapely přišel Rudolfův bratr Michael Schenker a zpěvák Klaus Meine ze skupiny Copernicus. Již o dva roky později, tedy v roce 1972, vychází debutové album skupiny pod názvem Lonesome Crow s Lotharem Heimbergem na baskytaru a s Wolgangem Dzionym za bicími. Krátce po vydání alba hráli Scorpions jako předkapela britské skupiny UFO. Po jednom z koncertů Michael Schenker Scorpions opustil (odešel právě do UFO) a na jeho místo přichází kytarista Uli Jon Roth.

O dva roky později kapela nahrála své druhé album, Fly to the Rainbow (1974). Před začátkem nahrávání se však změnil post bubeníka a baskytaristy. Za bicí si sedl Jürgen Rosenthal a novým basákem se stal Francis Buchholz (se skupinou hrál až do roku 1993). Po tomto albu bubeník Jürgen Rosenthal kapelu opustil a na jeho místo přišel Rudy Lenners. S ním skupina nahrála další album s názvem In Trance (1975), což pro kapelu znamenalo další posun vpřed – tah na bránu slávy a úspěchu byl již znát. V této sestavě Scorpions nahráli také album Virgin Killer (1976). Album je velmi vydařené, ale jeho obal neunikne oku cenzora – není divu, byla na něm fotografie jedenáctileté nahé dívky. Scorpions nakonec obal alba změnili. Sám zpěvák Meine řekl, že byl velmi překvapený, když obal poprvé viděl, byl ale tlačen nahrávací společností k podniknutí nějakého kontroverzního kroku, aby na sebe kapela více upozornila. Dnes je tedy možné získat album s dvěma rozdílnými obaly (na alternativním obalu je fotografie všech členů skupiny).

Po Virgin Killer Scorpions opustil Rudy Lenners a na jeho místo si skupina vybrala Hermana Rarebella (bubeníkem skupiny byl až do roku 1996). S ním nahrávají další album Taken by Force (1977), jež se neslo v podobném duchu jako album předchozí. Během turné k tomuto albu zavítali poprvé i do Japonska, které tehdy prahlo po hardrocku a heavy metalu.

Z koncertu v Tokiu vzniklo jejich první live album pod názvem Tokyo Tapes, vydané v roce 1978, které se v Německu dokonce dostává v žebříčku prodejnosti na 35. místo. Kritiky je album hodnoceno jako jeden z nejlepších „živáků“ v rockové historii. Tokyo Tapes je posledním albem Scorpions s Uli Rothem. Ten ze skupiny odešel a na jeho místo se vrátil Michael Schenker. S ním skupina nahrála album Lovedrive (1979), ale po třech nahraných písních (Lovedrive, Another Piece Of Meat a instrumentálce Coast To Coast) opět odešel (na vině byly problémy s alkoholem). Z celkových 140 zájemců na post sólového kytaristy nakonec Scorpions vybrali Matthiase Jabbse. Stal se tak novým sólovým kytaristou kapely a kapela s ním dokončila nahrávání alba Lovedrive. Toto album bylo velmi úspěšné (některými kritiky hodnocené jako nejlepší počin skupiny). Dokonce se dostává i do Top 100 v USA (55. pozice), ve Velké Británii (36. příčka) i v zemi původu kapely, v Německu (dokonce 11. příčka). Matthias Jabs perfektně zapadl do skupiny a to nejen jako kytarista, ale také jako skladatel. Jeho příchodem začala pro Scorpions nová éra.

Po Lovedrive Scorpions nahráli album Animal Magnetism (1980), které svým úspěchem navazuje na albaTaken by Force, Tokyo Tapes a Lovedrive. Rychle se stalo platinovým, a to dokonce v USA. Scorpions získávají celosvětovou popularitu. Koncertují již i v Americe, Kanadě, Skotsku či Švédsku. Stávají se novou německou senzací a získávají si pověst jako největší a nejlepší německá skupina. Kapele se však záhy do cesty postavil nepříjemný problém – Klaus Meine po nahrávání alba Animal Magnetism ztratil hlas. Byl již připraven z kapely odejít, ale kvůli svému příteli Rudolfovi nemohl. Prodělal množství operací a prakticky se znovu učil zpívat, přičemž ho podporovala celá skupina. Nakonec se do kapely vrátil, s hlasem opět v pořádku. V roce 1982 vydávají Scorpions další album Blackout. Ve Francii se toto album dokonce dostalo na první místo v žebříčku prodejnosti a v zemích jako USA, Británie, Německo, či Švédsko už není pouze v Top 100, ale rovnou v Top 20. Z turné se skupina vrací s množstvím platinových ocenění. Album obsahuje mnoho známých skladeb, např. „Blackout“, „China White“, baladu „When The Smoke Is Going Down“, či snad nejznámější skladbu z alba – „No One Like You“.

Přelomovým albem se ale Blackout nestává. Na to si Scorpions počkali do roku 1984, do vydání (opět) platinového Love At First Sting, alba s bezkonkurenčně největším počtem hitů. Obsahuje množství vynikajících skladeb, jako „Coming Home“, „Bad Boys Running Wild“, „Big City Nights“, „I’m Leaving You“, jednu z jejich nejznámějších skladeb „Rock You Like a Hurricane“, či jejich nejznámější power baladu „Still Loving You“ (Singlů „Still Loving You“ se prodalo po celém světe několik miliónů). Většinu těchto písní můžeme stále objevit v setlistech koncertů.

Pro Scorpions bylo koncem 80. let těžké se výrazně prosadit, protože hardrockové scéně tou dobou kralovalo mnoho jiných kapel – proto se vydání nového alba opozdilo. V roce 1988 ale vychází silné rockové album s názvem Savage Amusement. Doprovázejí ho tři singly – „Believe In Love“, „Passion Rules“ „The Game a Rhythm Of Love“. V různých žebříčcích se Savage Amusement umísťuje taktéž na vysokých pozicích. Savage Amusement bylo ale posledním album, jehož producentem byl Dieter Dierks (který byl producentem kapely již od alba In Trance).

V roce 1989 byli Scorpions přijati u prezidenta SSSR Michaila Gorbačova a v té době vystupovali i na Moskevském Hudebním Mírovém Festivalu spolu s dalšími rockovými velikány jako Mötley Crüe, Ozzy Osbourne nebo například Bon Jovi.

Album Crazy World, další studiové album skupiny Scorpions vyšlo v roce 1990. Obsahuje skladbu „Wind of Change“, složenou Klausem Meinem (k jejímu složení se inspiroval právě na festivalu v Moskvě). Skladba se stala jakousi hymnou změn ve východním bloku a také komerčně nejúspěšnějším hitem skupiny. Určitě i díky ní získalo toto album obrovský úspěch a například v USA i v Německu získalo po dvou platinách. V různých žebříčcích se vyšplhalo i na ta nejvyšší místa. Situace po vydání alba byla pro Scorpions vynikající. Skalní fanoušci byli potěšeni, většina těch, kteří skupinu předtím neuznávali uznali, že album Crazy World bylo začátkem 90. let trefou do černého.

Na přelomu let 1992/1993 byl ze skupiny vyhozen baskytarista Francis Buchholz. Na jeho místo přišel Ralph Rieckermann a s ním se Scorpions pustili do nahrávání dalšího alba. To vyšlo v roce 1993 a neslo název Face the Heat. Bylo to další album, ze kterého bylo cítit mírné změny stylu – skupina kráčela s dobou. I přesto se album dobře prodávalo a ve Francii získalo zlaté ocenění.

V roce 1995 vychází další live album pod názvem Live Bites. Šlo o záznam z koncertů z Ruska, USA, Mexika a Německa. V porovnání s World Wide Live to byl komerčně neúspěšný živák, který ani nezískal žádné ocenění. Před nahráváním dalšího studiového alba skupinu opustil dlouholetý bubeník Herman Rarebell. Album Pure Instinct (1996) skupina nahrála s Curtem Cressem, který hned po nahrání alba ze skupiny odešel. Turné absolvovali s bubeníkem Jamesem Kottakem, který hned do skupiny zapadl hlavně pro jeho výborné bubenické umění a show, kterou publikum častoval během koncertů. Album Pure Instinct se ale oproti Face the Heat u fanoušků příliš neujalo. Po hudební stránce dosti zasahovalo do pop music a pravděpodobně proto poklesl i prodej. Pure Instinct ale obsahoval i několik rockových skladeb (i když v dosti jiném stylu než bylo od Scorpions očekáváno).

Dalším albem, které kapela nahrála, bylo Eye II Eye (či Eye To Eye), vydané v roce 1999. Bylo to album velmi experimentální. Skupina se velice přiblížila k popu a k technu. Byl to obrovský pokles nejen v prodejnosti, ale i v počtu ocenění (album se dobře prodávalo jen v Německu). Některé písně byly považovány za podařené, i ty však byly na poměry Scorpions příliš popové (snad jen Du Bist So Schmutzig, což je první píseň, kterou Scorpions zpívali německy, má typické rysy rockové skladby).

Pro nevelký úspěch proto Scorpions počkali s nahráváním nového studiového alba a vydali CD Moment of Glory (2000), na kterém se objevilo 10 písní nahraných spolu s Berlínskou filharmonií. Pod stejným názvem vydávají i DVD. Byl to projekt, který je částečně vrátil zpět na výsluní (v Německu byl oceněný zlatem), ale i přesto to pro kapelu nebyla až tak velká výhra. Znovu vydávají živé album, tentokrát opět není obyčejné. Jmenuje se Acoustica (2001) a už sám název napovídá, je to několik skladeb v akustickém aranžmá (tzv. „unplugged“ album). Stejně jako v případě Moment Of Glory, i toto album vyšlo spolu s videonahrávkou na DVD nosiči.

Zpět ke slávě se dostali albem Unbreakable z roku 2004, které nahráli s novým baskytaristou Pawlem Maciwodou (Ralph Rieckermann odešel věnovat se čistě hudbě pro filmy). Unbreakable je silné rockové album, na kterém se Scorpions vrací ke své tradiční tvorbě. Písně jako Love’em or Leave’em či Deep And Dark jsou oblíbenými koncertními kousky. Unbreakable se zalíbilo i starým fanouškům a zaujalo množství dalších, proto si díky němu Scorpions vrátili „zašlou“ slávu (navíc se i dobře prodával). Hned po vydání Unbreakable vydávají i DVD pod názvem Unbreakable : One Night In Vienna. Jde o záznam koncertu z Vídně spolu s dokumentem o Scorpions. Nyní již bylo jisté, že Scorpions ještě nekončí. V roce 2006 se spojili s producenty Jamesem Michaelem a Desmondem Childem (producent mnohých alb Kiss, Bon Joviho či Aerosmith) a začali skládat nové písně. Strávili 4 měsíce v Los Angeles a v květnu 2007 vyšlo album s názvem Humanity Hour 1. Album se po hudební stránce příliš nehlásí ke klasické tvorbě Scorpions – jak Klaus Meine řekl, je to album „tady a teď, album z roku 2007“. Během turné k novému albu skupina zavítala do mnoha zemí, kde v minulosti nehrála.

V roce 2010 skupina oznámila, že album Sting in the Tail bude jejich poslední, jakožto i světové turné Get Your Sting and Blackout World Tour, které odstartovali v Praze 15. března 2010. Nicméně zpěvák Klaus Meine v červenci 2011 během rozhovoru o budoucnosti Scorpions na otázku, zda se kapela chystá natočit další album, řekl, že nejnovější projekt kapely, něco jako Scorpions 3D, vyjde během několika měsíců.

Navzdory pokračujícím zvěstem o přestávce či „odchodu do důchodu“ kytarista Matthias Jabs 12. června 2012 pro plátek Arizona Republic řekl, že se Scorpions rozcházet nebudou. O měsíc později Jabs pro časopis Billboard řekl, že skupina pracuje na desce, která bude obsahovat nevydané skladby pro alba Blackout, Love at First Sting, Savage Amusement a Crazy World a mělo by vyjít v roce 2014.

V dubnu Scorpions na říjen 2013 oznámili vystoupení s orchestrem v Rusku a Bělorusku. Dne 11., 12., a 14. září 2013 Scorpions zahráli tři MTV Unplugged koncerty na hoře Lycabettus v Athénách. 6. listopadu 2013 byly oznámeny další 4 koncerty MTV Unplugged v Německu na rok 2014. V prosinci 2013 v interview pro řeckou rock show v rádiu Klaus Meine řekl, že není jisté, že album, které bude obsahovat skladby zamýšlené pro alba Blackout, Love at First Sting, Savage Amusement a Crazy World bude vydáno v roce 2014 či později. Na rok 2014 byli Scorpions nominováni na dvě ocenění Echo („Euro Grammy“) za jejich ‚MTV‘ Unplugged. 16. srpna Scorpions oznámili, že nové album bude připraveno k vydání v roce 2015.

23. října 2014 zpěvák Klaus Meine mluvil s francouzským fan-clubem Crazyscorps a oznámil, že nová nahrávka bude zveřejněna v únoru nebo v březnu 2015 a bude se krýt s 50. výročím skupiny. Oproti tomu, co bylo řečeno v roce 2013, bude nová deska obsahovat nejen nově nahrané verze nikdy nepublikovaných písní, ale také nový materiál z let 2011 a 2014. Album se nahrávalo ve Švédsku s producenty Martinem Hansenem a Mikaelem Nordem Anderssonem. Bubeník James Kottak, který skupinu v květnu 2014 kvůli rehabilitaci opustil, bude na nové nahrávce hrát. Nové album Return to Forever bylo nakonec vydáno 20. února 2015.

V roce 2016 skupinu opustil bubeník James Kottak a na jeho místo nastoupil Mickey Dee z Motörhead. 18. ledna 2017 byli Scorpions uvedeni do Síně slávy heavy metalu. V srpnovém rozhovoru pro Digital Journal, kytarista Scorpions Rudolph Schenker uvedl, že skupina je otevřená myšlence na následovníka alba Return to Forever. Vysvětlil: „Stále čekáme na inspiraci pro další album, jako to udělali Judas Priest a Metallica. Musíte počkat, až nastane správný čas. “ V květnu 2019 Klaus Meine naznačil, že nové album by mohlo vyjít v roce 2020. 1.dubna 2020 skupina vydala píseň „Znamení naděje“ věnovanou obtížné době spojené s epidemií koronavirů.