| Původ: | Londýn, Anglie |
| Aktivní roky: | 1975 - 2015 |
| Styl: | Heavy metal, speed metal, hard rock |
| Vydavatelé: | Sanctuary, SPV, Epic, GWR, Chiswick, Stiff, Bronze, ZYX, Cleopatra, BMG, UDR |
| Web: | imotorhead.com |
| Podrobnosti: | Motörhead - Metal Archives |
MOTÖRHEAD byla anglická rocková kapela, kterou v roce 1975 v Londýně založili Lemmy (zpěv, baskytara), Larry Wallis (kytara) a Lucas Fox (bicí). Lemmy byl také hlavním autorem písní a jediným stálým členem. Skupina je často považována za předchůdce nové vlny britského heavy metalu, která na přelomu 70. a 80. let 20. století znovu oživila heavy metal. Ačkoli v MOTÖRHEAD hrálo několik kytaristů a bubeníků, na většině jejich nejprodávanějších alb a singlů se podíleli bubeník Phil 'Philthy Animal' Taylor a kytarista 'Fast' Eddie Clarke.
MOTÖRHEAD vydali během své čtyřicetileté kariéry 22 studiových alb, 10 živých nahrávek, 12 kompilačních alb a pět EP. Obvykle vystupovali jako power trio a úspěch zaznamenali zejména na počátku 80. let, kdy se několik jejich singlů úspěšně umístilo v britské hitparádě Top 40. Alba Overkill, Bomber, Ace of Spades a zejména živé album No Sleep 'til Hammersmith upevnily pověst MOTÖRHEAD jako rockové kapely té nejvyšší úrovně. Skupina se také umístila na 26. místě v žebříčku 100 Greatest Artists of Hard Rock sestavovaném televizní stanicí VH1 a od roku 2016 prodali po celém světě více než 15 milionů alb.
Jsou nejčastěji řazeni k heavy metalu a je jim připisován vliv na řadu hudebních scén, zejména na vývoj thrash metalu a speed metalu. Lemmy však vždy trval na tom, že jsou rock and rollovou kapelou. Říkal, že mají více společného s punkovými skupinami, ale díky svému jedinečnému zvuku jsou přijímáni jak v punkové, tak metalové scéně. Jejich texty se obvykle týkaly takových témat, jako je válka, dobro versus zlo, zneužívání moci, promiskuitní sex, zneužívání návykových látek a nejznámější je téma hazardních her, přičemž posledně jmenovanému tématu se věnoval jejich hit "Ace of Spades".
Lemmy zemřel 28. prosince 2015 na srdeční arytmii a srdeční selhání poté, co mu byla diagnostikována rakovina prostaty. Den po jeho smrti bubeník Mikkey Dee a kytarista Phil Campbell potvrdili, že se MOTÖRHEAD rozpadli... Do roku 2018 zemřeli všichni tři členové nejznámější sestavy (Lemmy, Taylor i Clarke).
Poté, co byl v květnu 1975 v Kanadě zatčen za držení drog, byl Lemmy vyhozen z Hawkwind, jedné z prvních space rockových kapel, kde hrál na baskytaru. Sám k tomu poznamenal: „Kapela mě propustila za to, že jsem bral špatné drogy.“ A hned poté se rozhodl založit nové uskupení Motörhead, jehož název byl inspirován poslední písní, kterou pro Hawkwind napsal.
Lemmy chtěl, aby hudba jeho nové formace byla rychlá a krutá, stejně jako u MC5. Jeho deklarovaným cílem bylo soustředit se na opravdu základní hudbu: hlasitý, rychlý, městský, dravý, arogantní, paranoidní, speedfreak rock’n’roll. Založení Motörhead podle něj nebyl problém. Jako kytaristu mu Mick Farren doporučil Larryho Wallise (doporučení vycházelo z Wallisovy spolupráce s partou Shagrat Steva Peregrina Tooka a jeho dřívějšího působení v Pink Fairies), kterého znal z UFO a osobně z mejdanů. Bubeník Lucas Fox se hodil, protože měl nejen bicí, ale i dodávku, kterou uměl řídit. Z té doby také pochází Lemmyho výrok: „Bude to nejdrsnější rocková skupina světa. Kdybychom se nastěhovali vedle vás, chcípne vám trávník.“
Podle Lemmyho se první zkouška formace konala v roce 1975 v dnes již neexistujících zkušebnách Sound Management v Kings Road v Chelsea. Sound Management si pronajali suterénní prostory obchodu s nábytkem The Furniture Cave, který se nacházel na přilehlé Lots Road. Kilmister později uvedl, že v té době kradli vybavení, protože skupina neměla dostatek aparatury. 20. července 1975 se jejich prvním angažmá stala role předkapely progresivních Greenslade v londýnském The Roundhouse. O tři měsíce později, 19. října, po odehrání deseti koncertů, se pak stali předskokany Blue Öyster Cult v Hammersmith Odeon.
Smlouvu s United Artists uzavřel Andrew Lauder, A&R manažer Lemmyho předchozího uskupení Hawkwind. Debutovou studiovou nahrávku začali pořizovat v září 1975 v Rockfield Studios v Monmouthu s producentem Davem Edmundsem. Během nahrávání se Fox ukázal jako nespolehlivý a nahradil ho bubeník Phil 'Philthy Animal' Taylor, Lemmyho náhodný známý. Jejich nahrávací společnost však nebyla s materiálem spokojena a odmítla jej vydat, ačkoli byl o čtyři roky později, v roce 1979, zveřejněn pod názvem On Parole. To už měla ale parta za sebou určitý úspěch.
V březnu 1976 se sestava rozhodla, že potřebuje dva kytaristy, a tak vyzkoušela jednoho známého bubeníka Taylora jménem 'Fast' Eddie Clarke. Wallis, který pokračoval v turné s reformovanými Pink Fairies, ihned po konkurzu odešel a Clarke tak zůstal znovu jediným kytaristou. Tato trojice Lemmy/Clarke/Taylor je dnes považována za 'klasickou' sestavu Motörhead.
V prosinci formace nahrála singl "Leaving Here" pro Stiff Records, ale United Artists zasáhli a zabránili jeho všeobecnému vydání, protože s nimi měla kapela stále smlouvu, přestože vydavatelství odmítlo vydat jejich debut. První reakce na Motörhead byly nepříznivé – v hudebním časopise NME vyhrála anketu o 'nejlepší nejhorší kapelu na světě'.
V dubnu 1977, kdy Taylor a Clarke stále žili ve squatech a nedočkali se zatím žádného uznání, se všichni nakonec rozhodli činnost přerušit a po debatách se domluvili na rozlučkovém koncertu v londýnském klubu Marquee. Lemmy se tehdy seznámil s Tedem Carrollem z Chiswick Records a požádal ho, aby na koncert přivezl mobilní studio a nahrál ho pro potomky. Carroll sice mobilní jednotku 1. dubna 1977 do klubu dopravit nestihl, ale po vystoupení dorazil do zákulisí a nabídl jim dva dny v Escape Studios s producentem Speedy Keenem na nahrání singlu. Sestava šanci využila a místo jednoho singlu nahrála jedenáct nedokončených skladeb. Carroll jim poskytl ještě několik dní v Olympic Studios pro dokončení vokálů, a skupina tak mohla připravit 13 skladeb pro vydání desky. V červnu Chiswick vydali singl "Motörhead" a v srpnu i LP Motörhead, které se na týden dostalo na 43. místo UK Albums Chart. V červnu formace vyrazila na britské turné jako support Hawkwind, od konce července pak odstartovala šňůru 'Beyond The Threshold Of Pain Tour' s The Count Bishops.
V srpnu převzal vedení souboru Tony Secunda, ale v březnu 1978 byla sestava tak nestabilní, že Clarke a Taylor založili projekt The Muggers a vystupovali s ním společně se Speedy Keenem a Billy Rathem.
V červenci 1978 se Motörhead vrátili pod management Douglase Smithe, který zajistil jednorázovou smlouvu na singly s Bronze Records. Výsledný singl "Louie Louie" byl vydán v září, dosáhl 68. místa v hitparádě UK Singles Chart a formace v rámci jeho propagace absolvovala turné po Velké Británii. 18. září je čekalo nahrávání pro BBC Radio 1 – John Peel in session (tyto skladby vyšly později na kompilaci BBC Live & In-Session z roku 2005), a 25. října se poprvé objevili v pořadu Top of the Pops. Chiswick využil tento čerstvý úspěch k reedici debutové desky na bílém vinylu u EMI Records.
Úspěch singlu vedl k tomu, že Bronze prodloužila smlouvu a poslala partu zpět do studia, tentokrát do Roundhouse Studios s producentem Jimmym Millerem. Náznak toho, co připravovali, zazněl 9. března 1979 v pořadu Top of the Pops, kde zahráli skladbu "Overkill".
Deska Overkill, vydaná 24. března, byla prvním LP Motörhead, které se dostalo do první čtyřicítky UK Albums Chart, když obsadilo 24. místo. Samotný singl skončil na 39. místě. Následné britské turné začalo den před vydáním, 23. března. V červnu spatřil světlo světa další singl – na straně A "No Class", na béčku dosud nevydaná "Like a Nightmare". Ten si vedl skromněji, ale i tak dosáhl 61. místa v žebříčku.
Během července a srpna (s výjimkou vystoupení na Reading Festivalu) pracovalo uskupení na nové studiovce Bomber. Ta vyšla 27. října a dosáhla 12. místa v UK Albums Chart. Následný singl "Bomber" vyšel 1. prosince a vyšplhal na 34. příčku. Turné po Evropě a Británii podpořili tehdy čerstvě nastoupivší metaloví Saxon. Na pódiu nechyběla světelná show ve tvaru leteckého bombardéru. Během tohoto turné vydala United Artists nahrávky z let 1975 – 1976 z Rockfield Studios jako LP On Parole, které v prosinci dosáhlo na 65. místo UK Albums Chart.
Dne 8. května 1980, zatímco parta koncertovala po Evropě, vypustila Bronze desku The Golden Years, která se stala nejprodávanější nahrávkou formace a vyšplhala až na osmé místo v UK Singles Chart. Skupina nicméně preferovala název Flying Tonight – narážka na světelný 'bombardér'. Dne 20. srpna se Motörhead objevili v pořadu Rockstage (vysíláno 4. dubna 1981 na ATV), kde odehráli 40minutový blok, doplněný o 20 minut živého vystoupení Girlschool.
V srpnu a září 1980 formace opět zamířila do studia – tentokrát Jackson's Studios v Rickmansworthu – pod dohledem producenta Vica Maileho. Singl "Ace of Spades" vyšel 27. října jako předvoj stejnojmenné LP Ace of Spades, které vyšlo 8. listopadu. Singl skončil na 15. místě a deska zaznamenala průlomové 4. místo. Bronze oslavila úspěch limitovanou edicí na zlatém vinylu.
V listopadu Motörhead znovu navštívili Top of the Pops s písní "Ace of Spades". Mezi 22. říjnem a 29. listopadem proběhlo britské turné 'Ace Up Your Sleeve' s podporou Girlschool a Vardis. Navíc 8. listopadu si střihli nečekaný výstup v dětském pořadu Tiswas. Fotky ve stylu arizonské pouště z bookletu vznikly v pískovně v Barnetu. Skladba "Ace of Spades", považovaná za 'hymnu kapely', rozdrtila britské žebříčky a ukázala, že tvrdost a rychlost nejsou na úkor úspěchu.
Současně s vydáním Ace of Spades využila Big Beat (dědic katalogu Chiswick) čtyři dosud nevydané skladby ze sessions v Escape Studios (1977) a vydala je jako Beer Drinkers and Hell Raisers. Tato kompilace dosáhla na 43. místo UK Singles Chart.
V roce 1981 Motörhead opět bodovali. Ve spolupráci s Girlschool vydali EP St. Valentine's Day Massacre, které se v únoru vyšvihlo na 5. místo UK Singles Chart. Živá verze "Motörhead", vydaná v červenci, dosáhla 6. příčky, stejně jako koncertní deska No Sleep 'til Hammersmith, z níž pochází. V březnu koncertovali po Evropě, a během posledního týdne měsíce uskutečnili britské turné "Short Sharp, Pain in the Neck", jehož záznamy tvoří základ zmíněné LP.
Od dubna do července vyrazili na první severoamerické turné jako předskokani Blizzard of Ozz, kapely Ozzyho Osbourna. I přesto stihli 9. července vystoupit v Top of the Pops s "Motörhead". V říjnu nahráli skladby ve studiu BBC Maida Vale pro Davida Jensena, odvysílané 6. října. Dne 20. listopadu odstartovali evropské turné s podporou Tank. V prosinci a lednu produkoval Clarke debutovou desku Tank s názvem Filth Hounds of Hades ve studiu Ramport.
Mezi 26. –28. lednem 1982 zahájila skupina nahrávání nového LP ve studiu Ramport (produkce vlastní), poté pokračovala v Morgan Studios během února. Singl "Iron Fist" vyšel 3. dubna a dosáhl 29. místa. Album Iron Fist, vydané 17. dubna, dosáhlo 6. místa UK Albums Chart. Šlo o poslední studiovou spolupráci sestavy Lemmy – Clarke – Taylor, ačkoli trio ještě absolvovalo britské turné Iron Fist (17. 3. –12. 4.) a severoamerické šňůry až do Clarkeova posledního vystoupení v New York Palladium 14. května.
Clarke odešel poté, co formace nahrála cover klasické písně americké country zpěvačky Tammy Wynette "Stand By Your Man" ve spolupráci s Wendy O. Williams a skupinou Plasmatics. Clarke měl za to, že skladba podrývá principy sestavy, odmítl se na nahrávce podílet, odstoupil a později založil vlastní band Fastway. Lemmy a Taylor provedli několik telefonátů při hledání nového kytaristy, mimo jiné oslovili Briana Robertsona, bývalého člena Thin Lizzy, který zrovna natáčel sólovou nahrávku v Kanadě. Robertson souhlasil, že s nimi dokončí turné. Podepsal smlouvu na jednu desku, jejímž výsledkem byl počin Another Perfect Day z roku 1983 a dva singly z něj: "Shine" a "I Got Mine".
V červnu a červenci band odehrál pět koncertů v Japonsku, a od poloviny října do poloviny listopadu objel Evropu. Mezi koncem května a začátkem července absolvovali 'Another Perfect Tour', následovalo americké turné v létě a další evropská jízda na podzim. Robertson začal působit problémy kvůli svému pódiovému outfitu – šortky a baletní boty – a tvrdohlavému odmítání hrát starší hity, které každý fanoušek Motörhead očekával. Nakonec došlo ke smírnému rozchodu a Robertson 11. listopadu odehrál poslední vystoupení s partou v berlínském Metropolu.
Po jeho odchodu v roce 1983 dorazily k souboru nahrávky kandidátů z celého světa. Kolektiv se rozhodl pro návrat ke konceptu dvou sólových kytar a najal neznámého Würzela a Phila Campbella (dříve Persian Risk). V únoru 1984 čtveřice Lemmy, Campbell, Würzel a Taylor nahrála skladbu "Ace of Spades" pro epizodu 'Bambi' v britském seriálu The Young Ones. Scény s kapelou byly prokládány groteskou, v níž postavy zběsile spěchaly na vlak – parodie na film Beatles A Hard Day's Night. Po nahrávce Taylor odešel, což Lemmy glosoval slovy: „Opustil jsem je já, nebo oni mě?“ Ještě před vstupem do Motörhead se Phil Campbell seznámil s Petem Gillem, někdejším bubeníkem Saxon, a trio ho kontaktovalo, zda by nepřijel do Londýna. Zkouška dopadla výborně a Gill se stal členem sestavy.
Vydavatelství Bronze Records pochybovalo o úspěchu nové sestavy, a rozhodlo se podpořit partu kompilační nahrávkou. Lemmy, když se o tom dozvěděl, projekt uchopil sám – vybral skladby, napsal poznámky k obalu a trval na tom, aby Motörhead nahráli čtyři nové písně jako závěr každé strany. Během sezení mezi 19. a 25. květnem 1984 v londýnském studiu Britannia Row vzniklo šest skladeb pro B stranu singlu a desku. Singl "Killed by Death" vyšel 1. září a obsadil 51. místo v UK Singles Chart, zatímco dvojalbum No Remorse následovalo 15. září a vyšplhalo na 14. místo v UK Album Chart, čímž získalo status stříbrné desky.
V následujících dvou letech probíhal právní spor mezi formací a Bronze, jelikož se domnívali, že nahrávky nejsou odpovídajícím způsobem propagovány – a společnost jim dokonce zakázala vstup do studia. V důsledku toho parta hledala příjmy prostřednictvím koncertů. Mezi červencem a srpnem odehrála šňůru v Austrálii a na Novém Zélandu, následovalo krátké zářijové turné po Maďarsku a mezi 24. říjnem a 7. listopadem evropské turné k desce No Remorse s názvem "Death on the Road". Dne 26. října živě vystoupili v hudebním pořadu The Tube na Channel 4 – zazněly skladby "Killed By Death", "Steal Your Face" (běžela přes závěrečné titulky) a nevysílaná "Overkill", po níž ihned pokračovali dál ve svém programu. Od 19. listopadu do 15. prosince absolvoval soubor americké turné po boku kanadské speedmetalové party Exciter a dánských heavymetalistů Mercyful Fate. Rok zakončili pěti koncerty v západním Německu mezi 26. a 30. prosincem.
Dne 5. dubna 1985 televize ITV odvysílala čtyři skladby, které byly natočeny poté, co formace předčasně opustila předchozí přenos pořadu The Tube. O týden později zahráli v přímém přenosu hudebního pořadu ECT (Extra-Celestial Transmission) na Channel 4 – a to v elegantních smokinzích. Na oslavu deseti let existence bandu se konaly dva koncerty v Hammersmith Odeon 28. a 29. června; z druhého vznikl videozáznam vydaný pod názvem The Birthday Party. Od června do srpna absolvovali šňůru 'It Never Gets Dark' po Švédsku a Norsku, a v listopadu následovalo další americké turné trvající do konce prosince.
Od 26. března do 3. dubna 1986 Motörhead absolvovali turné po západním Německu, Nizozemsku a Dánsku v rámci projektu 'Easter Metal Blast' a v červnu odehráli dva koncerty v italské Bologni a Miláně. Soudní spor s Bronzem byl nakonec vyřešen ve prospěch formace. Její management následně podnítil založení vlastního labelu GWR. Nahrávání probíhalo v londýnských Master Rock Studios a 5. července vyšel singl "Deaf Forever" jako ochutnávka desky »Orgasmatron«, která spatřila světlo světa 9. srpna. Ve stejný den poskytli Lemmy a Würzel rozhovor Andymu Kershawovi v pořadu BBC Radio 1 Saturday Live, kde zazněly skladby "Orgasmatron" a "Deaf Forever". Singl dosáhl 67. místa a LP se umístilo na 21. příčce britské hitparády.
Dne 16. srpna parta vystoupila na festivalu Monsters of Rock v Castle Donington a jejich show byla zaznamenána rádiem BBC Radio 1 pro budoucí vysílání Friday Rock Show. Vystoupení zakončil průlet dvojice německých letadel z druhé světové války. Téhož dne byl také Lemmy natočen, jak se vyjadřuje k parodii na metalové uskupení Bad News, která byla určena pro film Petera Richardsona Comic Strip s názvem More Bad News, protože zmíněná skupina – složená z Rik Mayalla, Petera Richardsona, Nigela Planera a Adriana Edmondsona – rovněž vystupovala v Doningtonu.
V září odstartovalo britské turné 'Orgasmatron', kde Motörhead podpořili začínající Zodiac Mindwarp a Love Reaction. V říjnu následovala šňůra po Americe a v prosinci odehráli koncerty v západním Německu.
V roce 1987, během natáčení filmu Eat the Rich (v němž Lemmy účinkoval po boku komediálních herců jako Robbie Coltrane či Kathy Burke), Gill opustil sestavu. Do hry se vrátil Phil Taylor a objevil se jako člen 'In House Club Band' společně s Würzelem a Campbellem. Uskupení složilo skladbu "Eat the Rich" speciálně pro film, na jeho soundtracku se rovněž objevily písně z LP »Orgasmatron« a Würzelův sólový singl "Bess". Druhým studiovým počinem pro GWR se stalo LP »Rock 'n' Roll«, které vyšlo 5. září po náročné studiové práci. Přestože nahrávka obsahovala několik oblíbených skladeb včetně "Eat the Rich", parta se k albu vyjádřila, že bylo prakticky 'přibité'.
Dne 2. července 1988 byli Motörhead jedním z účinkujících na festivalu Giants of Rock ve finském Hämeenlinně. Nahrané skladby vyšly 15. října na živé desce No Sleep at All. Původně chtěla parta na A-stranu plánovaného singlu umístit píseň "Traitor", ale byla vybrána "Ace of Spades". Když si sestava změny všimla, odmítla nechat singl distribuovat – ten byl stažen a k dostání pouze na turné 'No Sleep at All' a skrze fanklub Motörheadbangers. Ač Motörhead v letech 1989 a 1990 nadále koncertovali, opět nebyli spokojeni s vývojem kariéry a následoval soudní spor s GWR, který byl urovnán až v polovině roku 1990.
Po vyřešení právních tahanic parta podepsala smlouvu s Epic/WTG a druhou polovinu roku 1990 strávili nahráváním nové desky a singlu v Los Angeles. Těsně předtím však bývalý manažer Doug Smith vydal záznam koncertu k 10. výročí existence formace (z roku 1986), přestože jí dříve výslovně sdělili, že si jeho zveřejnění nepřejí. Ve studiu kapela nejprve nahrála čtyři skladby s producentem Edem Stasiem, ale brzy došlo na zásadní konflikt.
Celá zápletka vznikla, když Lemmy slyšel mix písně "Going to Brazil" a požádal Eda, aby ji zesílil – v tu chvíli však zjistil, že producent přidal claves (jednoduchý perkusní nástroj původem z Kuby) a tamburíny bez jejich vědomí. Stasium byl vyhozen a na jeho místo nastoupil Peter Solley. Stasiova verze příběhu zněla tak, že Lemmyho konzumace drog a alkoholu překročila únosnou mez, a tak raději sám odešel. Po singlu "The One to Sing the Blues", který vyšel 24. prosince 1990, následovala 21. ledna studiovka 1916. Singl, dostupný na 7", kazetě, picture disku, 12" a CD singlu, dosáhl 45. místa v UK Singles Chart, zatímco deska se umístila na 24.
Lemmy se znal s Mikkey Deem ještě z dob, kdy Motörhead koncertovali s King Diamond. Již dříve Deeho požádal, aby se stal jejich bubeníkem, ale Dee odmítl kvůli svému angažmá v King Diamond. Při této příležitosti byl Dee k dispozici a sešel se s partou, aby to zkusil. Nejprve zahrál píseň "Hellraiser" a Lemmy usoudil, že to bylo okamžitě výborné. Bylo zřejmé, že to bude fungovat. Po nahrání skladeb "Hellraiser" a "Hell on Earth" ve studiu se Deeovo první vystoupení s Motörhead uskutečnilo 30. srpna v Saratoga Performing Arts Center. Nová sestava se poté vydala na turné, na kterém odehrála koncerty s Ozzy Osbournem, Skew Siskin a Exodus. Dne 27. září formace vystoupila v Los Angeles Coliseu společně s Metallicou a Guns N' Roses. Během října soubor absolvoval turné po Argentině a Brazílii a v průběhu prosince uskutečnil společně se Saxon šňůru 'Bombers and Eagles in '92' po Evropě.
V dubnu 1993 Motörhead odehráli dva koncerty v Arena Obras Sanitarias v Buenos Aires a od začátku června do začátku července pokračovali evropským turné. Dne 14. srpna se vrátili do Spojených států, kde odehráli jeden koncert v newyorském Ritzu. Pro další studiový počin hledala sestava nového producenta, nakonec byl vybrán Howard Benson, který měl produkovat další čtyři nahrávky uskupení. Nahrávalo se ve studiích A&M Studios a Prime Time Studios v Hollywoodu a výsledná deska Bastards vyšla 29. listopadu 1993. Singl "Don't Let Daddy Kiss Me" obsahoval skladbu "Born to Raise Hell", která se na desce rovněž objevila a později byla znovu nahrána se společnými vokály Ice-T a frontmana Ugly Kid Joe, Whitfielda Cranea, pro soundtrack k filmu Airheads (v němž se Lemmy také objevil) a vydána jako samostatný singl. Ačkoli Bastards dostali vysílací čas, nahrávací společnost ZYX Music nechtěla zaplatit za propagační kopie, takže si skupina musela rozesílat výlisky sama. V průběhu prosince téhož roku se uskutečnilo další evropské turné.
V únoru a březnu 1994 absolvovali Motörhead turné po Spojených státech s formacemi Black Sabbath a Morbid Angel. V dubnu pokračovala trojice v americké šňůře až do začátku května a 14. května odehrála vystoupení s Ramones na Estadio Velez v Buenos Aires, které přilákalo 50 000 diváků. Koncem května následovalo turné po Japonsku a v červnu, srpnu a prosinci další evropské koncerty.
Koncem dubna 1995 začalo nové turné souboru v Evropě. V červnu se vydali na druhé turné s >Black Sabbath, tentokrát s podporou uskupení Tiamat, dokud formace nepodlehla chřipce a nezamířila zpět do Los Angeles a Cherokee Studios v Hollywoodu, kde měla natočit studiovku. Během natáčení se ukázalo, že Würzel končí, a po nahrávání band opustil. Titulní píseň z desky Sacrifice byla později použita ve filmu Tromeo a Juliet, kde Lemmy vystupuje jako vypravěč. Sestava se rozhodla pokračovat ve tříčlenné podobě a během října a prvních dvou listopadových dnů proběhlo turné po Evropě. Týden poté následovalo třídenní turné po Jižní Americe. Ještě téhož roku oslavil Lemmy své padesáté narozeniny s Motörhead v losangeleském klubu Whisky a Go Go; Metallica na této akci vystoupila pod názvem 'The Lemmy's'.
V roce 1996 začala Motörhead začátkem ledna koncertovat ve Státech a do 15. února odehrála 30 koncertů; v červnu a červenci následovalo sedmidenní turné po Evropě a během srpna dvě angažmá v Jižní Americe. Šňůra po Spojených státech s formacemi Belladonna a Speedball začala dvěma koncerty (Los Angeles a Hollywood) na začátku října 1996 a skončila ve Washingtonu 4. prosince. V té době trio nahrálo studiovku Overnight Sensation ve studiích Ocean Studio a Track House Recording Studio. Deska vyšla 15. října a byla prvním oficiálním LP partičky v tříčlenné sestavě od Another Perfect Day a zároveň nejlépe distribuovaným počinem posledních let. Roční turné zakončili třinácti koncerty v Německu.
Během roku 1997 formace vyrazila na rozsáhlé koncertní tažení, které odstartovalo první evropskou část k Overnight Sensation 12. ledna v londýnské Astorii. Zde si zahrál Todd Campbell, syn Phila Campbella, v "Ace of Spades" a 'Fast' Eddie Clarke v "Overkill". Evropská etapa trvala do března, poté následovaly čtyři show v Japonsku (konec května – 1. červen) a americké turné s W.A.S.P. po zbytek června. V srpnu po třech evropských štacích následovalo sedm koncertů v Británii, uzavřených vystoupením v Brixton Academy 25. října, kde s partou zahrál Lemmyho syn Paul Inder v "Ace of Spades". Poslední čtyři říjnové koncerty v Rusku uzavřely kalendářní rok 1997.
Lemmy vzpomínal, že šňůra šlapala skvěle, v zemích jako Argentina a Japonsko se trio představilo ve větších halách a britští promotéři si uvědomili, že na Motörhead se dá slušně vydělat. Podle jeho slov tříčlenná sestava šlapala výborně a byl ideální čas natočit další živák. Než k tomu však došlo, formace natočila další studiovku Snake Bite Love, nahranou v různých studiích a vydanou 3. března 1998.
Dne 3. dubna se banda připojila k Judas Priest v losangeleském Universal Amphitheatre, čímž odstartovala turné 'Snake Bite Love'. Dne 21. května natáčeli v The Docks v Hamburku – záznamy z koncertu vyšly později jako Everything Louder Than Everyone Else. Uskupení se také zapojilo do Ozzfest Tour a od začátku července do začátku srpna vystupovalo napříč Spojenými státy. Od října do konce listopadu se opět vrátili do Evropy. Britská část nesla název 'No Speak With Forked Tongue' tour a předkapelami byly Groop Dogdrill, Radiator a Psycho Squad, vedená Toddem Campbellem, synem Phila.
V roce 1999 Motörhead absolvovali turné po Spojených státech mezi 20. dubnem a 2. červnem, načež zamířili do Karo Studios v německém Brackelu, kde vznikla deska We Are Motörhead, vydaná v květnu následujícího roku. Během natáčení stihli odehrát koncerty po Evropě – ten první proběhl ve Fila Forum v Assagu u Milána, kde se na pódiu přidal James Hetfield z Metallicy a s kapelou si střihl "Overkill".
V říjnu a začátkem listopadu proběhla americká šňůra po boku Nashville Pussy. Zbytek listopadu pak patřil evropskému turné 'Monsters of the Millennium' s Manowar, Dio a Lion's Share, zakončenému dvěma koncerty v londýnské Astorii. Oba koncerty spadaly pod hlavičku 'Kerrang! X-Fest'. Během první show kapelu podpořili Backyard Babies, zatímco druhé vystoupení ozdobily hostovačky Skin ze Skunk Anansie a Nina C. Alice ze Skew Siskin v "Born to Raise Hell" a Ace ze Skunk Anansie si zahostoval v "Overkill".
V květnu 2000 se vydání desky We Are Motörhead a singlu z ní, coververze skladby "God Save the Queen" od Sex Pistols, časově shodovalo se zahájením turné "We Are Motörhead" po Jižní a Severní Americe v průběhu května a června. V červenci pak formace absolvovala dalších devět koncertů po Evropě. Po vystoupeních ve Spojených státech a Francii následovalo 26. srpna vydání dvoudiskového kompilačního počinu The Best Of.
Čtyři koncerty v Japonsku předcházely oslavě 25. výročí uskupení 22. října v Brixton Academy v Londýně, kde jako hosté vystoupili "Fast" Eddie Clarke, Brian May, Doro Pesch, Whitfield Crane, Ace, Paul Inder a Todd Campbell. Na večírku se také vrátila osvětlovací souprava Bomber. Akce byla natočena a vydána následujícího roku jako DVD 25 & Alive Boneshaker a živák Live at Brixton Academy vyšel o dva roky později. Lemmy uvádí jako důvod vzniku DVD, že ho chtěl nahrát pro potomstvo nebo co to je: „Přikývl jsem přes desáté výročí, dvacáté jsme nikdy nic nedělali, takže pětadvacáté dávalo smysl.“
Po výročním koncertu následovalo turné po západní a východní Evropě, které uskupení provázelo říjnem, listopadem a prosincem. Harmonogram východoevropského zájezdu byl poměrně brutální, zahrnoval dvě osmnáctihodinové jízdy za sebou a málo volna. Na místo konání ve Varšavě dorazili až v jedenáct hodin večer, přičemž přípravy do sálu probíhaly ještě v jednu ráno, zatímco fanoušci čekali.
Po měsíční pauze začala formace pracovat na novém studiovém počinu v domě Chucka Reida v Hollywood Hills. Tato deska s názvem Hammered vyšla následujícího roku. Dne 1. dubna 2001 uskupení vystoupilo s jednou písní při příchodu zápasníka 'Triple H' na WrestleManii X-Seven v hale Reliant Astrodome v Houstonu.
Druhá část turné 'We Are Motörhead' začala v květnu v Irsku a přesunula se do Spojeného království. V Manchesteru band podpořili Goldblade a na dvou londýnských koncertech Pure Rubbish. Na druhém londýnském koncertě vystoupili také Backyard Babies a Paul Inder, který hostoval v skladbě "Killed By Death". Od června do srpna hráli Motörhead na řadě rockových festivalů v Evropě; mimo jiné na Graspop Metal Meeting v Belgii, Quart Festival v Norsku a Wacken Open Air, kde byly nahrány čtyři písně pro DVD 25 & Alive Boneshaker. Od konce září do začátku října se formace vrátila do Spojených států na sedm koncertů.
V dubnu 2002 bylo vydáno DVD s některými vystoupeními uskupení ze 70. a 80. let spolu s archivními záběry pod názvem The Best of Motörhead. Dva týdny předtím vyšla deska Hammered, která podpořila turné, jež ve stejné době odstartovalo ve Státech. Termíny pokračovaly až do konce května a mezi červnem a srpnem následovala evropská část zájezdu. V říjnu odehrála formace pět koncertů ve Velké Británii společně s Anthrax, Skew Siskin a Psycho Squad. Posledním místem byla londýnská Wembley Arena, kde místo Psycho Squad vystoupili Hawkwind a Lemmy s nimi na pódiu zahrál "Silver Machine". Po zbytek října a větší část listopadu bylo uskupení na evropském turné s Anthrax.
V dubnu a květnu 2003 band pokračoval v propagaci desky Hammered ve Státech a na třech koncertech, které musel Phil Campbell vynechat kvůli úmrtí matky, ho zastoupil Todd Youth. Od konce května do poloviny července uskupení odehrálo sedm koncertů na letních festivalech v Evropě a od konce července do konce srpna koncertovalo ve Spojených státech s Iron Maiden a Dio. Dne 1. září 2003 se formace vrátila do hollywoodského klubu Whisky A Go-Go na slavnostní uvedení na Rockový chodník slávy v Hollywoodu.
Dne 7. října vyšla rozsáhlá pětidisková kolekce nahrávek uskupení zahrnující období 1975-2002 pod názvem Stone Deaf Forever! V říjnu také absolvovali turné po Velké Británii s The Wildhearts a Young Heart Attack. Mezi 21. a 28. říjnem odehráli sedm koncertů po Belgii, Nizozemsku a Španělsku, a od konce listopadu do začátku prosince byli na zájezdu se Skew Siskin a Mustasch v Německu a Švýcarsku. Dne 9. prosince vyšlo dříve nahrané živé Live at Brixton Academy.
22. února 2004 Motörhead vystoupili na pozvání v Královské opeře Covent Garden v Londýně, v květnu na letních festivalech v Jižní Americe a v červnu, červenci a srpnu v Evropě. To už trávili čas i ve studiu, kde pracovali na desce Inferno, která vyšla 22. června a po níž následovalo turné "Inferno" po Irsku, na němž se představili na třech koncertech společně s Class of Zero.
Společně s uskupením Sepultura turné zasáhlo do Velké Británie. Část londýnského koncertu v Hammersmith Apollo, kde Gene Simmons představil extra předskokany The Class, složené ze školních dětí ze seriálu Rocková škola, byla natočena pro televizi. Bývalý kytarista Würzel hostoval ve skladbě "Overkill". Band pokračoval v zájezdu se Sepulturou po Evropě po zbytek listopadu a prosince. Na koncertě v německém Magdeburgu 4. prosince se Motörhead připojili k Sepultuře na pódiu během jejich supportu a zahráli "Orgasmatron" na oslavu 20. výročí Sepultury. Ve Philipshalle v Düsseldorfu 7. prosince byl koncert zaznamenán a později vydán jako DVD Stage Fright.
Motörhead získali v roce 2005 svou první cenu Grammy v kategorii Nejlepší metalový výkon za coververzi skladby "Whiplash" od Metallicy na desce »Metallic Attack: The Ultimate Tribute«. „Podařilo se jim tam vrazit nůž,“ zabručel Lemmy. „Byl to jenom průser z milosti – bylo to naše třicáté výročí. Kdyby nám dali Grammy za jedno z našich alb nebo písní, něco by to znamenalo.“
Od března do začátku května 2005 toto uskupení koncertovalo ve Spojených státech a v červnu a srpnu bylo na šňůře k „30. výročí“ v Evropě. 22. srpna se stalo předmětem hodinového dokumentu Live Fast, Die Old, který vysílala Channel 4 v rámci série dokumentárních filmů The Other Side, natočených novými i zavedenými režiséry.
Dne 20. září vyšla kompilace obsahující vystoupení formace v BBC Radio 1 a záznam koncertu z londýnského Paris Theatre pod názvem BBC Live & In-Session. V říjnu absolvovala sestava evropské turné s Mondo Generator a poté se v říjnu a listopadu vrátila do Británie na šňůru s In Flames a Girlschool. Během koncertu v Brixton Academy 19. listopadu se Lemmy připojil na pódiu k Girlschool a zahrál skladbu "Please Don't Touch".
Motörhead zakončili turné v prosinci dvěma vystoupeními na Novém Zélandu a pěti v Austrálii s Mötley Crüe. V roce 2005 hráli také na rozlučkovém festivalu Vaya Con Tioz Böhse Onkelz na Lausitzringu. V březnu 2006 tato parta absolvovala čtyřdenní šňůru House of Blues ve Spojených státech s Meldrum a od června do začátku srpna hrála na evropských festivalech pod širým nebem doplněných několika halovými koncerty. Dne 28. října vystoupila na The Rock Freakers Ball v Kansas City a poté vyrazila na turné po Velké Británii společně s Clutch a Crucified Barbara.
Během této šňůry vyšla 29. srpna 2006 u Sanctuary Records studiová nahrávka Kiss of Death s videoklipem k písni "Be My Baby". Šňůra skončila 25. listopadu v Brixton Academy, kde Phil Campbell zahrál "Killed By Death" během setu supportu Crucified Barbara. Dvanáct evropských koncertů s Meldrum proběhlo na přelomu listopadu a prosince, přičemž na prvních dvou vystoupeních hostovali také Skew Siskin.
V listopadu se kapela dohodla na sponzorské smlouvě s fotbalovým týmem Greenbank B do 10 let z North Hykehamu v Lincolnu. Na dresech týmu se objevilo jméno party i logo War-Pig a tým do 10 let vybíhá na hřiště za zvuků "Ace of Spades". Myšlenka vzešla od Garyho Weighta, manažera týmu a starého Lemmyho přítele. Sestava mu odpověděla, že je to skvělý nápad a doufají, že dohoda přitáhne pozornost k vystoupením jeho týmu.
25. dubna 2007 zahráli v Poliedro de Caracas ve venezuelském Caracasu a 29. dubna ve Fundiçao Progresso v Riu de Janeiru. V červnu odehráli vystoupení v Royal Festival Hall v rámci koncertu Jarvise Cockera Meltdown. Dne 26. února 2008 vyšlo znovu No Sleep 'til Hammersmith jako dvoudiskové CD.
Od března do června 2008 se kapela sešla v Los Angeles s producentem Cameronem Webbem, aby zahájila práce na svém devatenáctém počinu Motörizer. Bubenické party Mikkey Deeho byly nahrány ve studiu Davea Grohla. Deska vyšla 26. srpna a tentokrát nevyužila obrázek od Joea Petagna, umělce, který navrhl mnoho jejich klasických obalů.
V červnu 2008 vystoupili na hlavním pódiu festivalu Download. Mezi 6. a 31. srpnem se Motörhead připojili k Judas Priest, Heaven & Hell a Testament na Metal Masters Tour. Dne 20. srpna zahráli v newyorském Roseland Ballroom v rámci 'The Volcom Tour 2008', které pokračovalo 2. září v House of Blues v Anaheimu v Kalifornii, kde odehráli dalších třináct koncertů společně s The Misfits, Airbourne, Valient Thorr a Year Long Disaster. Šňůru zakončili bez doprovodných uskupení, 20. září odehráli ještě jeden koncert v Roseland Ballroom a 21. září poslední vystoupení v The Stone Pony v Asbury Parku v New Jersey.
Dne 30. září agentura Reuters oznámila, že Neverdie Studios podepsali s Lemmym a Motörhead smlouvu o vývoji a prodeji Lemmyho hradu a stadionu Motorhead ve virtuálním světě Entropia Universe, online vesmíru. Rok zakončilo turné po Evropě, které mělo 34 koncertů a na kterém vystoupila řada doprovodných formací, včetně Danko Jones, Saxon, Witchcraft a Airbourne.
Dne 6. března 2009 sestava poprvé vystoupila na Blízkém východě, a to na každoročním festivalu Dubai Desert Rock Festival. 1. dubna se objevila zpráva, že Motörhead uzavřeli dvouletou sponzorskou smlouvu s britským týmem Roller Derby Lincolnshire Bombers Roller Girls. V září téhož roku zaskakoval na americkém turné za Mikkey Deeho známý bubeník Matt Sorum. „Byl jsem naprosto unešen a bylo mi velkou ctí, že mi zavolali,“ řekl Sorum. „Víte, co se mi na Lemmym líbí? Že přijde vždycky včas. Jdeme na pódium, žádné zpoždění. Být v kapelách, kde musíš čekat několik hodin, tě vytočí.“
V listopadu 2009 formaci na irské části šňůry (30 let po prvním společném vystoupení) podpořili veteráni NWOBHM Sweet Savage a na britské části světového turné legendy punku a goth rocku The Damned. Captain Sensible na oficiálních stránkách The Damned uvedl: „Ha ha ... zase pracujeme s Lemmym, že? Výborně! Je to opravdová osobnost, absolutní protiklad všeho, co představují lidé jako Simon Cowell. A za to bychom mu měli být všichni vděční. Tohle turné bude oslavou všeho rock'n'rollového... škoda chudáků silničářů, to je vše, co k tomu můžu říct!“
V rozhovoru s E.S. Dayem z časopisu ABORT v listopadu 2009 Lemmy uvedl, že Motörhead vstoupí do studia v únoru 2010, aby zkoušeli, psali a nahrávali své dvacáté studiové LP, které by mělo vyjít do konce roku. Deska byla nahrána s Cameronem Webbem a velšským producentem Romeshem Dodangodou ve studiu Longwave v Cardiffu. V rozhovoru pro maďarskou televizi v červenci 2010 bubeník Mikkey Dee oznámil, že deska je hotová, obsahuje 11 skladeb a bude se prý jmenovat The Wörld Is Yours. Dne 3. listopadu 2010 oznámila britská mediální společnost Future plc, že Motörhead vydají studiovku The Wörld Is Yours prostřednictvím exkluzivní vydavatelské smlouvy s časopisem Classic Rock 14. prosince 2010. 17. ledna 2011 se mělo začít prodávat standardní CD vydání alba prostřednictvím vlastního labelu Motörhead Music.
U příležitosti vydání nadcházejícího počinu vyrazila parta na turné k 35. výročí založení formace ve Velké Británii, které se konalo od 8. do 28. listopadu 2010, a na evropskou šňůru od 30. listopadu 2010 do 19. prosince 2010. V roce 2011 se s koncerty vydali i do Ameriky. V říjnu nahráli pomalou bluesovou verzi svého dlouholetého hitu "Ace of Spades" pro televizní spot na pivo Kronenbourg. 5. prosince vyšel singl "Get Back in Line", následovaný 6. prosince vydáním videoklipu k singlu. V prosinci Mikkey Dee francouzským novinářům prohlásil, že plánují v roce 2011 vydat box-set s několika DVD. Neuvedl žádné podrobnosti, ale řekl, že vyjde v krásném balení včetně mnoha překvapení.
17. ledna 2011 bylo oznámeno, že Motörhead budou součástí festivalu Sonisphere v Knebworthu. Dne 2. března 2011 vystoupili v pořadu Late Night with Jimmy Fallon a v srpnu 2011 byli headlinery open-air festivalu Brutal Assault v České republice.
Dne 9. července 2011 zemřel na infarkt bývalý kytarista Würzel.
Na oslavu 35 let koncertování vydala parta koncem roku 2011 živé DVD The Wörld Is Ours – Vol 1 – Everywhere Further Than Everyplace Else, zahrnující vystoupení v O2 Apollo Manchester, Best Buy Theater, New York City a Teatro Caupolicán, Santiago de Chile. Dne 19. prosince 2011 bylo oznámeno, že Motörhead vystoupí v červnu 2012 na německých festivalech Rock am Ring a Rock im Park v Nürburgringu, respektive Norimberku. Na začátku roku 2012 vyrazí na turné po USA a Kanadě společně s dalšími třemi metalovými uskupeními Megadeth, Volbeat a Lacuna Coil. Gigantour se konalo od 26. ledna do 28. února 2012, ale Motörhead vynechali poslední čtyři koncerty, protože Lemmy měl kombinaci virové infekce horních cest dýchacích a hlasivek, což mělo za následek těžký zánět hrtanu. Lemmy na Facebooku napsal: „Dávám svému hlasu pořádně odpočinout.“ Doufal, že se brzy uzdraví, aby mohl hrát na festivalu Mayhem, který se konal od 30. června do 5. srpna 2012. Motörhead se také 23. června zúčastnili festivalu Rock-A-Field Luxembourg Open Air v Roeseru.
V rozhovoru pro Classic Rock Revisited z dubna 2012 byl Lemmy dotázán, zda plánují natočit pokračování desky The Wörld Is Yours. Odpověděl: „Ještě jsme nezačali psát žádné písně, ale budeme. Každé dva roky vydáváme album. Budu v tom pokračovat, dokud si budu moci dovolit zesilovač.“ V červnu 2012 řekl Lemmy pro Auburn Reporter, že vydají další LP v roce 2013 a že zatím napsali asi šest skladeb. Dne 18. června 2013 bylo zveřejněno, že název nového počinu zní Aftershock.
V polovině listopadu 2013 mělo Motörhead vyrazit společné na evropské turné se Saxon. Následovat mělo putování po Německu a Skandinávii do poloviny prosince 2013, ale termíny byly odloženy a přeloženy na únor a březen 2014 kvůli Lemmyho zdravotním problémům. V lednu 2014 však toto uskupení oznámilo zrušení únorových a březnových termínů svého kontinentálního turné, protože Lemmy se stále ještě plně neuzdravil ze zdravotních potíží spojených s cukrovkou. Tentýž měsíc byla potvrzena účast party na festivalu Coachella, který se konal během dvou víkendů na jaře 2014 v kalifornském Indiu.
V únoru 2014 Motörhead potvrdili letní turné 2014 s osmi evropskými koncerty ve Francii, Švýcarsku, Itálii, Německu, Rusku a na Ukrajině. V březnu 2014 formace oznámila koncert v Los Angeles, který se uskutečnil 11. dubna 2014 v klubu Nokia. Později byly přidány dva nové termíny 17. a 18. dubna 2014 v Las Vegas (Pearl) a San Franciscu (Warfield). Ještě v březnu 2014 Motörhead potvrdili, že tři heavymetalové party Megadeth, Anthrax a oni sami vystoupí ve dnech 22. až 26. září 2014 na první výroční plavbě Motörhead's Motörboat na palubě lodi Carnival Ecstasy (samozvaná 'Nejhlučnější loď na světě'), která měla vyplout z Miami a navštívit přístavy Key West a ostrov Cozumel nedaleko mexického poloostrova Yucatán.
V rozhovoru pro Full Metal Jackie v září 2014 Lemmy uvedl, že kapela pravděpodobně vstoupí do studia v lednu 2015, aby začali pracovat na svém 22. studiovém počinu, který by měl vyjít předběžně ke konci roku 2015. 25. února 2015 Motörhead oficiálně potvrdili, že jsou ve studiu a nahrávají novou nahrávku v Los Angeles s dlouholetým producentem Cameronem Webbem. Dne 4. června bylo nové dílo (které by bylo jejich posledním) Bad Magic uvedeno k předobjednání na Amazonu, přičemž byl odhalen jeho název a obal, na němž je uvedeno "XXXX", což se shoduje se 40. výročím založení formace. Deska vyšla 28. srpna 2015. Poslední koncert ve Spojeném království se konal 27. června 2015 v Eden Project.
Během turné k albu v rámci '40th anniversary Tour' museli Motörhead přerušit vystoupení v Salt Lake City 27. srpna 2015 (ve Skalistých horách) kvůli Lemmyho problémům s dýcháním (následek výškové nemoci) a poté museli zcela zrušit svůj den volna na Denver Riot Festu 28. srpna 2015. Jejich turné opět pokračovalo 1. září 2015 v klubu Emo's v texaském Austinu (přesunutém z Cedar Park Center), ale sestava byla opět nucena po třech písních svůj set přerušit a zrušit další koncerty.
Navzdory přetrvávajícím zdravotním problémům, kvůli nimž Motörhead museli zkrátit nebo zrušit několik amerických vystoupení, se Lemmy Kilmister dokázal včas vzpamatovat na každoroční heavymetalovou plavbu tria Motörboat z Miami na Bahamy, která probíhala od 28. září do 2. října 2015 a zahrnovala party jako Slayer, Anthrax, Exodus, Suicidal Tendencies a Corrosion of Conformity. Při této příležitosti Motörhead odehráli živě dva celé (identické) sety 30. září a 1. října 2015.
V listopadu a prosinci Motörhead pokračovali v turné ke 40. výročí v Evropě. Koncertovali v Německu, Švédsku, Norsku a Finsku. Poslední vystoupení se konalo 11. prosince 2015 v Berlíně. Po Lemmyho smrti o něm v jednom rozhovoru promluvil bubeník Mikkey Dee: „Byl strašně hubený. Veškerou energii vydal na pódiu a potom byl velmi, velmi unavený. Je neuvěřitelné, že vůbec mohl hrát, že mohl dokončit evropské turné. Vždyť to bylo teprve před dvaceti dny. Neuvěřitelné.“
Lemmy zemřel 28. prosince 2015, čtyři dny po oslavě svých 70. narozenin. Po Philu Taylorovi, který odešel v předchozím měsíci, byl druhým členem Motörhead, který zemřel v roce 2015.
Kapela na Facebooku zveřejnila následující zprávu:„Náš mocný, vznešený přítel Lemmy dnes zemřel po krátkém boji s extrémně agresivní rakovinou. O nemoci se dozvěděl 26. prosince a doma seděl se svou rodinou před oblíbenou videohrou z baru The Rainbow, která se nedávno dostala ven. Nedokážeme vyjádřit náš šok a smutek, nemáme slov. V příštích dnech řekneme víc, ale zatím vás prosíme... pouštějte si Motörhead nahlas, pouštějte si Hawkwind nahlas, pouštějte si Lemmyho hudbu HLASITĚ. Dejte si skleničku nebo pár skleniček. Sdílejte příběhy. Oslavte ŽIVOT, který tento krásný, úžasný muž sám tak živě oslavoval. PŘESNĚ TO BY SI PŘÁL.“
„Ian 'Lemmy' Kilmister 1945 – 2015. Narodil se, aby prohrával, žil, i vyhrával.“
Následující den bubeník Mikkey Dee potvrdil, že formace nebude pokračovat, a prohlásil: „Motörhead samozřejmě skončili. Lemmy byl Motörhead. Už nebudeme podnikat žádná další turné ani nic podobného. A nebudou ani žádné další desky. Ale značka přežívá a Lemmy žije dál v srdcích všech.“
Dva dny po Lemmyho smrti také kytarista Phil Campbell uvedl, že „Motörhead už nejsou“.
O několik dní později dlouholetý manažer formace Todd Singerman sdělil tisku, že Lemmy dva dny po oslavě svých 70. narozenin (konané v klubu Whisky a Go Go) pocítil bolesti na hrudi a navštívil pohotovost, ale druhý den byl propuštěn. Singerman byl však znepokojen, protože Lemmyho řeč se zhoršovala, a vzal ho na vyšetření mozku.
Dne 26. prosince přišel lékař do Lemmyho bytu, přinesl výsledky a všem řekl, že mu zbývá dva až šest měsíců života. Lemmy reagoval klidně. „Vzal to lépe než my všichni,“ řekl Singerman. „Jeho jediná poznámka byla: 'Aha, jenom dva měsíce, co?'. Doktor na to: 'Jo, Leme, nechci ti do toho kecat. Je to špatné a nikdo s tím nemůže nic dělat. Lhal bych ti, kdybych ti řekl, že je nějaká šance'.“
Plánovalo se, že se Lemmy bude léčit doma. Do jeho bytu byla přinesena herní konzole z baru Rainbow Bar and Grill, kterou rád hrával. Dne 28. prosince 2015 strávil na konzoli hodiny a majitel Rainbow Mikael Maglieri ho navštívil. Lemmy později toho dne zemřel ve spánku. Pitva ukázala, že příčinou smrti byla rakovina prostaty, srdeční arytmie a srdeční selhání.
10. června 2016 vydala společnost UDR Music archivní živé album Clean Your Clock, které obsahuje materiál nahraný na koncertech 20. a 21. listopadu 2015 v mnichovském Zenithu. 1. září 2017 vydala formace Motörhead Under Cöver, sestávající z cover verzí z celé historie Motörhead, včetně těch, které se objevily pouze na tribute nahrávkách, spolu s novými skladbami.
Bývalý kytarista Motörhead 'Fast' Eddie Clarke zemřel 10. ledna 2018 po boji se zápalem plic ve věku 67 let, čímž se stal posledním členem klasické sestavy (po Taylorovi a Lemmym), který zemřel.
Původní kytarista Motörhead Larry Wallis zemřel 19. září 2019 ve věku 70 let z neznámé příčiny.
Stephen Thomas Erlewine, vedoucí redaktor časopisu AllMusic, v životopisu hudebního uskupení napsal: „Ohromně hlasitý a rychlý styl heavy metalu formace Motörhead byl jedním z nejpřelomovějších stylů, které tento žánr koncem 70. let nabídl.“ A přestože Motörhead nebyli punkrockem... byli první metalovou partou, která tuto energii využila, a vytvořili tak speed metal a thrash metal.
Ačkoli jsou Motörhead často považováni za heavymetalovou sestavu, Lemmy vždy popisoval jejich hudbu prostě jako rock and roll. V roce 2011 se v rozhovoru pro časopis The New York Times vyjádřil, že je to pro něho velmi důležité: „Nebyli jsme heavy metal. Byli jsme rock'n'rollová formace. A stále jsme. Všichni nás vždycky popisují jako heavy metal, i když jim říkám něco jiného. Proč mě lidé neposlouchají?“ V roce 2014 pro Der Spiegel zopakoval, že heavy metal nemá nijak zvlášť rád.
Lemmy prohlásil, že obecně cítí větší spřízněnost s punkrockery než s heavy metalovými kapelami. Motörhead měli angažmá s britskými kolegy The Damned, s nimiž hrál na baskytaru na několika koncertech koncem 70. let, a také napsal píseň "R.A.M.O.N.E.S." jako poctu partě Ramones. Po estetické stránce mají podle Lemmyho více společného s The Damned než s Black Sabbath a vůbec nic společného s Judas Priest. Lemmy řekl, že necítí přílišnou spřízněnost se speedmetalovými uskupeními, která Motörhead inspirovala: „Vidí to prostě špatně. Myslí si, že být rychlý a hlasitý je to hlavní, a ono není. Kytarová sóla nejsou pro kytaristu nijak složitá, jde jen o hraní stupnic. Vnímat sólo a vnořit se do něj... myslím tím, že Hendrix je nejlepší kytarista, jakého jste kdy v životě viděli. A učil se od lidí jako Buddy Guy, Lightnin' Hopkins a podobných, kteří Hendrixe inspirovali. Aby tě něco ovlivnilo, musíš to hrát stejně.“
NME uvedl, že jejich krátká sóla byla tak akorát dlouhá, aby si otevřeli další láhev piva, zatímco Stereo Review z roku 1977 poznamenal: „Vědí, že jsou jako zvířata, a nechtějí vypadat jinak. Vzhledem k mnoha ošklivým žabožroutům v heavy metalu, kteří si myslí, že jsou Božím darem ženstvu, se tihle Quasimodos dokonce zdají být svým způsobem okouzlující.“ Přístup Motörhead se během kariéry formace nijak drasticky nezměnil, ačkoli šlo o záměrnou volbu. Někdejší bubeník Phil 'Philthy Animal' Taylor řekl, že rockové ikony jako Chuck Berry a Little Richard nikdy drasticky neměnily svůj styl a stejně jako oni i Motörhead raději hráli to, co je bavilo a šlo jim nejlépe. Tato záliba v první dekádě rock and rollu (od poloviny 50. do poloviny 60. let) se odráží i v některých příležitostných coververzích písní formace Motörhead z této éry.
Lemmy ve svých basových linkách často hrál power akordy. Na otázku, zda začínal jako rytmický kytarista, uvedl: „Ne, hraju hodně not, ale také hodně akordů. A hraju hodně otevřených strun. Prostě nehraju jako baskytarista. Čas od času se na mě objeví stížnosti. Není to jako mít baskytaristu, je to jako mít hlubokého kytaristu.“
Název Motörhead je odkazem na uživatele drogy amfetamin. Charakteristické logo sestavy s kly, řetězy a hroty vytvořil výtvarník Joe Petagno v roce 1977 pro obal desky Motörhead a objevilo se v mnoha variantách na obalech následujících studiových počinů. Tvář s tesáky byla také označována jako War-Pig a Snaggletooth. Název bandu je obvykle vytištěn malým písmem ve formě blackletteru. Umlautový znak ö je pravděpodobně odvozen od podobného heavy metalového umlautu v názvu jejich známých Blue Öyster Cult z roku 1975. Tento umlaut však nijak nemění výslovnost jména formace. Na otázku, zda Němci vyslovují band Motuuuurhead, Lemmy odpověděl: „Ne, nevyslovují. Dal jsem ji tam jen proto, aby to vypadalo sprostě.“
Petagno prohlásil: „V roce 1977 jsem se setkal s Lemmym. Inspirace přišla z toho, že jsem prostě přirozeně nasraný bastard! A Lemmy je stejný! Takže to musela být alchymistická svatba spíše 'prapůvodní povahy'. Hodně jsem zkoumal typy lebek a zjistil jsem, že kombinace křížence gorily, vlka a psa by mohla dobře fungovat s nadměrnými kančími rohy. Lemmy přidal helmu, řetězy, plivance, bodce a štěrk.“
Eddie Clarke si zpočátku nebyl tak jistý vyobrazením: „Když jsem to viděl poprvé, otřásl jsem se. Říkal jsem si sakra, tohle se mi nebude líbit, protože to tehdy bylo prostě hodně přehnané. Ale pak jsem si to zamiloval... Zpočátku to nebylo děsivé ani hrůzostrašné, v té době by to bylo považováno za špatný vkus.“
Snaggletooth, nebo jak ho někteří nazývali a zapisovali jako War-Pig, zůstal symbolem Motörhead po celá léta, Petagno vytvořil mnoho variací pro obaly následujících alb. Pouze dva z původních obalů 22 studiových počinů kapely neobsahují na obalu žádnou variaci War-Piga: On Parole a Overnight Sensation (z nichž On Parole nebylo nikdy schváleno sestavou a bylo znovu vydáno s černým Snaggletooth na bílém pozadí). Phil má na obalu desky Ace of Spades odznak Snaggletooth. Na obalu desky Iron Fist je vyobrazena kovová rukavice se čtyřmi kroužky ve tvaru lebky, z nichž jeden je Snaggletooth, zatímco na zadní straně desky je zobrazena plně detailní trojrozměrná kovová plastika tohoto symbolu. Původně design Snaggletooth obsahoval hákový kříž na jednom z hrotů helmy. Ta byla na pozdějších reedicích studiovek na CD zaretušována.
Dne 21. září 2007 Petagno oznámil: „Z mých rukou už žádné další 'HEADS' nebudou,“ což zdůvodnil nesmiřitelnými rozpory mezi ním a současným managementem sestavy, společností Singerman Entertainment. Petagno prohlásil: „V roce 2007 jsme se dohodli, že budeme pokračovat ve spolupráci se skupinou Singerman: Byla to dlouhá, vzrušující a usilovná cesta plná umění a intuice, odlišnosti v opakování a tvůrčí inovace. Mám pocit, že jsem za posledních 31 let dokázal v historii metalu něco jedinečného, když jsem znovu a znovu vdechoval život výplodu své vlastní představivosti, obrazu nebo lépe entitě, která si žije vlastním životem, který, jak věřím, skutečně přesahuje hudbu, k jejímuž ztvárnění byla vytvořena. Na to jsem zatraceně hrdý!“
V odpovědi Lemmy uvedl: „Jak mnozí z vás vědí, s Joem Petagnem spolupracujeme už 31 let. Vždycky jsme se k Joeovi chovali férově a rád bych zdůraznil, že můj manažer nikdy nepožadoval to, co si Joe myslí, že požadoval - všechno je to kolosální nedorozumění. Vždycky jsme jeho díla samozřejmě milovali, a pokud se nyní rozhodne s námi přestat spolupracovat, nezbývá nám než využít služeb někoho jiného. Nicméně... pokud si o tom nechce osobně promluvit a pokusit se věci vyřešit, považuji to za velkou tragédii. Pokud s námi Joe bude pokračovat, nikdo nebude mít větší radost než já. Pokud je to sbohem, Joe, přeji ti vše dobré, ale doufám, že se i v této fázi usmíříme a budeme pokračovat v našem spojení.“
Motörhead jsou dobře známí ve světě profesionálního wrestlingu tím, že hrají vstupní hudbu wrestlera Triple H, "The Game", kterou používá jako svou vstupní znělku od ledna 2001. Kromě toho, že píseň hraje vždy, když se Triple H objeví v pořadech WWE, jako je Raw nebo SmackDown, a na dalších placených wrestlingových akcích, kapela mu ji zahrála naživo na WrestleManii X-Seven a WrestleManii 21. Jejich skladba "Rock Out" byla také použita jako znělka pay-per-view WWE Unforgiven v roce 2008. Poskytli také vstupní hudbu pro frakci Evolution Triple H s názvem "Line in the Sand". "The Game" vyšla na obou amerických verzích desek Hammered a WWF The Music, Vol. 5, a "Line in the Sand" byla vydána na albu WWE ThemeAddict: The Music, Vol. 6. V roce 2008 byla vydána na albu WWE ThemeAddict. Motörhead od té doby pro Triple H zahráli třetí vstupní skladbu s názvem "King of Kings", která debutovala na WrestleManii 22. Triple H také představil kapelu na koncertě a promluvil na Lemmyho pohřbu.
