1980

Události

Vychází kompilace Metal for Muthas

15. února vychází kompilace různých významějších interpretů NWOBHM, známá především tím, že obsahovala jedny z prvních nahrávek heavymetalové legendy Iron Maiden.

Podrobnější popis

Zemřel Bon Scott

19. února zemřel ve 33 letech zpěvák AC/DC Bon Scott. V dubnu jej nahradil Brian Johnson.

Vychází album Women and Children First

26. března vyšlo album Women and Children First, třetí studiová deska americké skupiny Van Halen. V roce 2017 se umístila na 36. místě v seznamu časopisu Rolling Stone "100 Greatest Metal Albums of All Time (100 největších metalových alb všech dob)".

Vychází album British Steel

11. dubna vyšlo album British Steel britské skupiny Judas Priest. V roce 2017 se deska umístila na 3. místě v seznamu časopisu Rolling Stone "100 Greatest Metal Albums of All Time (100 největších metalových alb všech dob)".

Vychází album Iron Maiden

14. dubna vyšlo album Iron Maiden britské skupiny Iron Maiden, jedno z nejuznávanějších a nejvlivnějších v historii heavy metalu. V roce 2017 se deska umístila na 13. místě v seznamu časopisu Rolling Stone "100 Greatest Metal Albums of All Time (100 největších metalových alb všech dob)".

Vychází album Heaven and Hell

18. dubna vyšlo album Heaven and Hell, devátá studiovka britské legendy Black Sabbath. Byla to první nahrávka bez jejich původního zpěváka Ozzyho, jehož místo zaujal Ronnie James Dio. V roce 2017 se deska umístila na 37. místě v seznamu časopisu Rolling Stone "100 Greatest Metal Albums of All Time (100 největších metalových alb všech dob)".

Peter Criss odchází z KISS

Bubeník Kiss Peter Criss opouští 18. května kapelu. Na jeho místo nastupuje Eric Carr.

Vychází album Back in Black

25. července vyšlo album Back in Black, sedmá studiová deska australské legendy AC/DC. Je druhým nejprodávanějším albem všech dob s více než 50 milióny prodaných kusů.

Vychází album Blizzard of Ozz

12. září vyšlo album Blizzard of Ozz, debut Ozzyho Osbournea. V roce 2017 se deska umístila na 9. místě v seznamu časopisu Rolling Stone "100 Greatest Metal Albums of All Time (100 největších metalových alb všech dob)".

Podrobnější popis

Zemřel John Bonham

25.září zemřel ve 32 letech bubeník Led Zeppelin John Bonham.

Vychází album Lightning to the Nations

3. října vyšlo album Lightning to the Nations, debut britské skupiny Diamond Head. V roce 2017 se deska umístila na 42. místě v seznamu časopisu Rolling Stone "100 Greatest Metal Albums of All Time (100 největších metalových alb všech dob)".

Změna u IRON MAIDEN

Kytarista Dennis Stratton je v říjnu vyhozen z Iron Maiden, místo něj přicházi do kapely Adrian Smith.

Vznikla společnost Jackson

Jackson je značka kytar prodávaná společností Fender Musical Instruments Corporation. Jackson byl původně nezávislý výrobce elektrických kytar a elektrických baskytar, pojmenovaný po svém zakladateli, americkém loutnistovi Groveru Jacksonovi. V roce 2002 společnost převzala firma Fender, která vyrábí kytary značky Jackson ve svých závodech v Coroně v Kalifornii v USA a v Ensenadě v Mexiku. Levné 'budgetové' modely jsou produkovány subdodavateli v Indonésii a Číně.

Podrobnější popis

Maninnya Blade

(SWE - speed metal, thrash metal)

Manowar

(USA - heavy metal, power metal)

Metal Church

(USA - heavy metal, speed metal, power metal, thrash metal)

Podrobnější popis

Moby Dick

(HUN - thrash metal)

Podrobnější popis

(GBR - NWOBHM)

Podrobnější popis

Neptune

(SWE - heavy metal)

Podrobnější popis

Odin

(USA - hard rock, heavy metal)

(USA - hard rock, heavy metal)

Podrobnější popis

(GBR - NWOBHM, glam metal)

V roce 1980 vznikla například německá skupina Grave Digger

Inspirativní alba

Accept - I'm a Rebel (2.června)

AC/DC - Back in Black (25.července)

Alice Cooper - Flush the Fashion (28.dubna)

Angel Witch - Angel Witch

Black Sabbath - Heaven and Hell (18.dubna)

Blue Öyster Cult – Cultösaurus Erectus (14.června)

Bow Wow - Glorious Road

Bow Wow - Telephone

Budgie - Power Supply (10.října)

Cirith Ungol - Frost and Fire

Def Leppard - On Through the Night (14.března)

Diamond Head - Lightning to the Nations (3.října)

Ethel the Frog - Ethel the Frog

Fist (UK) - Turn the Hell On

Fist (Can) - Hot Spikes

Gamma - Gamma 2

Gillan - Glory Road

Girl - Sheer Greed

Girlschool - Demolition (30.června)

Iron Maiden - Iron Maiden (14.dubna)

Judas Priest - British Steel (11.dubna)

Killer (Bel) - Ready for Hell

Kiss - Unmasked (20.května)

Krokus - Metal Rendez-vous (30.června)

Mama’s Boys - Official Album

Manilla Road - Invasion

Frank Marino & Mahogany Rush - What's Next

MSG (Michael Schenker Group) - The Michael Schenker Group

Motörhead - Ace of Spades (8.listopadu)

Ozzy Osbourne - Blizzard of Ozz (12.září)

Plasmatics - New Hope for the Wretched

Quartz - Stand Up and Fight

The Rods - Rock Hard

Rush - Permanent Waves (14.ledna)

Samson - Head On (27.června)

Saxon - Wheels of Steel (3.dubna)

Saxon - Strong Arm of the Law (14.listopadu)

Scorpions - Animal Magnetism (31.března)

Thin Lizzy - Chinatown (10.října)

Triumph - Progressions of Power (25.března, CAN hard/heavy)

Tygers of Pan Tang - Wild Cat

UFO - No Place to Run (8.ledna)

Uriah Heep – Conquest

Van Halen - Women and Children First (26.března)

Whitesnake - Ready an' Willing (23.května)

Wishbone Ash – Just Testing (18.ledna)

White Spirit - White Spirit

Wild Horses - Wild Horses, aka The First Album

Witchfynde - Give 'Em Hell

Witchfynde - Stagefright

Československá scéna

Vznikla skupina KROKET

Kapela Kroket byla založena v roce 1980 a vytkla si cíl hrát melodický heavy metal. Formace bohužel nikdy nedosáhla věhlasu, který později získal například Arakain a postupně změkčovala svůj hudební styl až se stala víceméně komerční záležitostí. Mezi její zpěváky patřili i pozdější známí pop muzikanti Jakub Smolík a Jiří Strnad a mimochodem zde začínala známá postava punkové hospodské legendy Tři sestry, František Sahula.

Události podrobněji

Vychází kompilace Metal for Muthas

Metal for Muthas je název série heavymetalových kompilací, které vznikly v období nové vlny britského heavy metalu (NWOBHM).

Původní kompilace se jmenovala Metal for Muthas a vyšla v únoru 1980. Byla výběrem různých známějších interpretů NWOBHM a známá především tím, že obsahovala jedny z prvních nahrávek heavymetalové legendy Iron Maiden. Dostala se na 12. místo britské hitparády a stala se základem pro turné umělců, kteří na kompilaci přispěli svými skladbami. Iron Maiden, kteří byli headlinerem turné, se do značné míry propletli s historií vydavatelství Sanctuary Records (jehož jmenovcem byla stejně pojmenovaná skladba Iron Maiden "Sanctuary" na kompilaci).

Po Metal For Muthas následovala druhá podobná kompilace Metal for Muthas Volume II. Na ní se objevili méně významní umělci NWOBHM, ale zároveň připomíná DIY etiku britské heavy metalové undergroundové scény konce 70. a počátku 80. let.

V roce 1980 vyšlo u EMI v rámci stejné série také čtyřskladbové kompilační EP s názvem Muthas Pride.

Značku vzkřísil na počátku 90. let DJ Neal Kay, který vydal kompilaci Metal for Muthas '92, na níž se objevily nezávislé (bez vydavatelství) britské hardrockové bandy. Tento hudební počin vyšel pouze v Japonsku na značce Pony Canyon.

Volume I

Iron Maiden - "Sanctuary" - 3:32

Sledgehammer - "Sledgehammer" - 3:10

E. F. Band - "Fighting for Rock and Roll" - 3:34

Toad the Wet Sprocket - "Blues in A" - 3:44

Praying Mantis - "Captured City" - 5:31

Ethel the Frog - "Fight Back" - 2:49

Angel Witch - "Baphomet" - 4:58

Iron Maiden - "Wrathchild" - 3:10

Samson - "Tomorrow or Yesterday" - 5:31

Nutz - "Bootliggers" - 4:41

Volume II

Trespass - "One of These Days" - 3:49

Eazy Money - "Telephone Man" - 5:22

Xero - "Cutting Loose" - 4:27

White Spirit - "High upon High" - 4:34

Dark Star - "Lady of Mars" - 4:29

Horsepower - "You Give Me Candy" - 4:39

Red Alert - "Open Heart" - 2:40

Chevy - "Chevy" - 4:39

The Raid - "Hard Lines" - 3:38

Trespass - "Storm Child" - 5:21

Muthas Pride

Wildfire - "Wild Dogs" - 3:20

Quartz - "Back in the Band" - 2:49

White Spirit - "Red Skies" - 5:01

Baby Jane - "Baby" - 2:22

Metal For Muthas '92

Gangland - "Beyond the Law" - 4:08

Savannah Nix - "Love's Last Shot" - 3:33

L.O. Girls - "Big Rock" - 2:59

Dynamite Inc. - "Shark" - 3:06

Flight 19 - "Liar" - 3:52

Crazy Angel - "Daddy's Girl" - 3:39

St. Hellier - "Living in Fear" - 3:55

Pete Wadeson Band - "Thrill of the Chase" - 3:58

L.O. Girls - "Love Injection" - 2:37

Flight 19 - "Flame" - 4:14

Savannah Nix - "Free my State of Mind" - 4:59

Hardland - "Hammerfall" - 3:24

Gangland - "Death Threat" - 3:07

Bad Influence - "Life Goes On" - 5:10

Quick Shimmy - "Quick Shimmy" - 3:49

Zemřel Bon Scott

15. února 1980 se Scott zúčastnil zkoušek, kde Malcolm a Angus Youngovi pracovali na počátcích dvou písní, které byly později nahrány na desce Back in Black: "Have a Drink On Me" a "Let Me Put My Love Into You", přičemž Scott je spíše doprovázel na bicí než zpíval nebo psal texty.

Několik dní předtím jel Scott s Mickem Cocksem navštívit své přátele, francouzské hudební uskupení Trust do londýnského studia Scorpio Sound, kde nahrávali svou desku Répression; Scott pracoval na překladu francouzských textů Bernieho Bonvoisina pro anglickou verzi nahrávky. Během této návštěvy si hudebníci zajamovali variace písně "Ride On". (Toto improvizované sezení bylo Scottovou poslední nahrávkou...)

Někdy během pozdního večera 18. února a časného rána 19. února Scott po nadměrné konzumaci alkoholu upadl do bezvědomí a zemřel ve věku 33 let. Právě navštívil londýnský klub Music Machine (v současnosti známý jako KOKO). Neschopen pohybu zůstal spát ve voze Renault 5, který patřil jeho příteli Alistairu Kinnearovi, na adrese Overhill Road 67 v East Dulwichi. Později toho dne ho Kinnear našel již bez známek života a zalarmoval úřady. Scott byl převezen do nemocnice King's College Hospital v Camberwellu, kde byl po příjezdu prohlášen za mrtvého. Oficiální zpráva koronera dospěla k závěru, že Scott zemřel na "akutní otravu alkoholem" a klasifikovala to jako "smrt nešťastnou náhodou".

Chronologii událostí z 19. února a to, kdy přesně byl Scott nalezen mrtvý zpochybnila kniha Jesseho Finka z roku 2017 Bon:The Last Highway. V ní cituje zesnulého kytaristu UFO Paula Chapmana, který byl toho dne brzy ráno informován Scottovým přítelem Joem Furym, že Scott je mrtev. Kinnear uvedl, že Scotta našel večer. Chapman tvrdí, že Scott a Fury u něj byli předchozího večera 18. února a Scott odešel z jeho bytu, aby si koupil heroin, a už se nevrátil.

Finkova publikace také tvrdí, že Scott a Kinnear nebyli ve východním Dulwichi sami, ale s třetí osobou, Zenou Kakoulliovou, která přespala v Kinnearově bytě, zatímco Scott zůstal v zaparkovaném Renaultu. Aktualizované vydání Finkovy knihy vydané v roce 2018 přináší nové důkazy o tom, že se Scottem, Kinnearem a Kakoulliovou byla také čtvrtá osoba, manžel Kakoulliové, rockový hudebník Peter Perrett. Fink tvrdí, že příčinou Scottovy smrti byla plicní aspirace zvratků prostřednictvím kolapsu po předávkování heroinem. V rámci pohřebních příprav bylo Scottovo tělo balzamováno Desmondem Henleym; později bylo zpopelněno a Scottův popel uložila jeho rodina na hřbitově ve Fremantle.

Krátce po jeho smrti zbývající členové AC/DC krátce uvažovali o rozpadu. Nakonec však bylo rozhodnuto, že Scott by si určitě přál, aby pokračovali, a s podporou Scottovy rodiny australská formace najala Briana Johnsona jako nového zpěváka. Pět měsíců po Scottově smrti AC/DC dokončili práci, kterou začali ještě s ním a vydali ji v podobě studiového počinu Back in Black na jeho počest. Otázka, zda byly na albu použity Scottovy texty, aniž by byly citovány, zůstává trvalým předmětem diskusí. V knize Bon: The Last Highway Fink uvádí citace z rozhovorů s Angusem Youngem, který připouští, že Scottovy texty byly alespoň částečně použity, a s Vincem Lovegrovem, který tvrdí, že Scottova rodina dostává za Back in Black honorář. Scottovy přítelkyně Silver Smithová (zemřela v roce 2016) a "Holly X" (pseudonym) obě tvrdí, že Scott napsal píseň "You Shook Me All Night Long".

Zemřel John Bonham

24. září 1980 vyzvedl Bonhama asistent Led Zeppelin Rex King, aby se zúčastnil zkoušek ve studiu Bray pro turné po Severní Americe, které mělo začít 17. října v kanadském Montrealu. Bylo to první turné tohoto hudebního uskupení od roku 1977.

Během cesty Bonham požádal o zastávku na snídani, kde vypil čtyři čtyřnásobné 'cloumáky' vodky (16 panáků o objemu 400 až 560 ml). Po příjezdu na zkoušku pak v pití ve velkém pokračoval. Pozdě večer parta přestala zkoušet a poté se vydala do Pageova domu Old Mill House v Cleweru ve Windsoru. Po půlnoci 25. září Bonham usnul; někdo ho odnesl do postele a položil na bok. Manažer turné Benji LeFevre a baskytarista John Paul Jones ho našli druhý den odpoledne bez známek života, Bonham byl později prohlášen za mrtvého. Bylo mu 32 let.

Vyšetřování 27. října 1980 ukázalo, že Bonham během 24 hodin vypil asi 40 panáků (1-1,4 litru) 40% vodky ABV, po kterých zvracel a dusil se (stav známý jako plicní aspirace). Závěr zněl: „Smrt způsobená nešťastnou náhodou.“ Pitva nenašla v Bonhamově těle žádné jiné drogy. Podle časopisu Rolling Stone Bonham nedávno překonal problémy s heroinem a v době smrti užíval blíže nespecifikované léky na úzkost a deprese.

Jeho ostatky byly zpopelněny a popel uložen 12. října 1980 ve farním kostele v Rushocku v hrabství Worcestershire. Místo toho, aby Bonhama nahradili, se Led Zeppelin rozhodli z úcty ke zesnulému spoluhráči ukončit činnost. V tiskové zprávě ze 4. prosince 1980 uvedli: „Přejeme si, aby bylo známo, že ztráta našeho drahého přítele a hluboká úcta, kterou chováme k jeho rodině, spolu s pocitem nerozdělené harmonie, který jsme pociťovali my a náš manažer, nás vedly k rozhodnutí, že nemůžeme pokračovat tak, jak jsme byli.“

ALKATRAZZ

Alkatrazz byla anglická heavymetalová kapela z Maidstone v Kentu, která vznikla v roce 1980 jako součást hnutí nové vlny britského heavy metalu (NWOBHM) a původně ji tvořili zpěvák Craig Stevens, kytarista a doprovodný vokalista Bob Jenner, baskytarista Gary Bevan a bubeník a doprovodný vokalista Nick Parsons. V roce 1981 podepsali smlouvu s RCA Records a vydali svůj debut Young Blood, po němž v dalším roce následovalo druhé LP s názvem Radio 5. Krátce po vydání Radio 5 ale Alkatrazz od vydavatelství odstoupili, Bevana nakrátko nahradil Phillip Tame a poté se skupina v roce 1983 rozpadla.

Bob Jenner a Nicko Parsons původně vystupovali jako členové jazzové fusion kapely Interface, než je jejich manažer Tony Tullett přesvědčil, aby se posunuli více rockovým směrem. Po přibrání baskytaristy Garyho Bevana začali zkoušet i s druhým kytaristou Davem Saundersem. Craig Stevens byl angažován poté, co reagoval na inzerát v časopise Melody Maker. Skupina přijala název Alkatrazz a strávila asi šest měsíců hraním na místních koncertech, než po vystoupení v rockové show BBC Radio Kent podepsala smlouvu s RCA Records.

Své debutové album Young Blood nahráli ve studiích Magritte a Regents Park Studios v Londýně; vyšlo v květnu 1981 a měsíc předtím se objevil jejich první singl "Rockin' High". V rámci propagace Young Blood skupina absolvovala turné po boku dalších NWOBHM kapel Magnum, Tygers of Pan Tang a Samson. Krátce po turné se Alkatrazz vrátili do studia, aby natočili svou druhou desku Radio 5, na které přijali zvuk více podobný americkým, na studiovou tvorbu orientovaným rockovým (AOR) kapelám. Na albu také hostovali americko - australský zpěvák a skladatel Toni Childs a britský saxofonista Mel Collins.

Krátce po vydání Radio 5 se s nimi společnost RCA rozešla. Ve stejné době byl z kapely vyhozen i Bevan, což byla podle Stevense zrozeno z frustrace, a byl nahrazen jejich zvukařem Phillipem Tamem. Několik zdrojů tvrdí, že Parsonse v roce 1983 nahradil bývalý bubeník Iron Maiden Clive Burr, což se ale nestalo. Burr se připojil k americké skupině s podobným názvem (Alcatrazz). Bevan se k údajnému připojení Burra vyjádřil: „Nemám tušení, kde se to vzalo, ale myslím, že je to docela vtipné.“ Krátce poté se Alkatrazz rozpadli.

Podrobnosti: Alkatrazz - Metal Archives

Diskografie (studiová alba):

Young Blood (1981)

Radio 5 (1982)

ANTHEM

Anthem je japonská heavy metalová skupina, která vznikla na počátku 80. let 20. století v Tokiu. Vedle kapel Loudness a Earthshaker, které v té době také vznikly, je považována za jednu z nejúspěšnějších a nejvlivnějších.

Vznikli v roce 1980 v Tokiu jako kvartet ve složení zpěvák Toshihito Maeda, kytarista Akifumi Koyanagi, baskytarista Naoto 'Ski' Shibata a bubeník Takamasa Ohuchi. Koyanagi odešel koncem roku 1983 a nahradil ho Hiroya Fukuda. V prosinci 1984 je opustil také zpěvák Toshihito Maeda a Anthem tak pro své debutové eponymní album angažovali Eizo Sakamotu. To vyšlo v červenci 1985 u Nexusu (u Roadrunner Records v Evropě) a obsahovalo klasické písně jako "Wild Anthem" a "Warning Action". Singl z roku 1986 s názvem "Xanadu" byl první známou písní, která byla použita k propagaci zbrusu nové videohry, konkrétně počítačové RPG hry Dragon Slayer II: Xanadu od společnosti Nihon Falcom

Druhé album Tightrope, vydané 21. dubna 1986, představilo chytlavější a melodičtější zvuk se zlepšeným Sakamotovým vokálním projevem. Následující Bound to Break pak mělo být poslední deskou s Eizo Sakamotem na téměř dvě desetiletí. Album bylo plné klasických skladeb ("Empty Eyes", "Bound to Break", "Soldiers") a představilo dlouholetého světoznámého producenta skupiny Chrise Tsangaridese (asi nejznámějšího díky produkci klasiky Painkiller kapely Judas Priest z roku 1990).

Po Sakamotově odchodu v roce 1988 Shibata angažoval na pěvecký post Yukio Morikawu a vznikla deska Gypsy Ways, která je považována za jejich nejpopulárnější. Morikawův hlas zajistil kapele v té době velký úspěch a stylem, hlasovým rozsahem a schopnostmi byl podobný Grahamu Bonnetovi. V roce 1989 vyšlo další úspěšné album Hunting Time.

Na začátku 90. let se Anthem potýkali s dalším odchodem: po dokončení studiovky No Smoke Without Fire (tentokrát bez Chrise Tsangaridese) odešel Hiroya Fukuda (kytara) a nahradil ho Hideaki 'Shadow Walker' Nakama. Ten ale sestavu opustil po skončení turné a začalo hledání nového kytaristy. Po mnoha konkurzech se k nim připojil mladý Akio Shimizu a tak mohlo v roce 1992 vzniknout album Domestic Booty.

Heavy metal klasického stylu však na začátku 90. let vyšel z módy a s rozmachem grunge v USA a hnutí Visual Kei v japonské hudbě se Shibata rozhodl činost kapely ukončit. Členové Anthem po vydání Domestic Booty ještě uspořádali turné po mnoha japonských městech a vydali VHS/CD Last Anthem: Live recorded at Nissin Power Station, což byla jejich poslední aktivita na dalších téměř osm let.

V roce 2000 se Anthem vrátili s deskou Heavy Metal Anthem, na které se podílel zpěvák Graham Bonnet (bývalý zpěvák skupin Rainbow a Alcatrazz), Naoto Shibata (baskytara), Akio Shimizu (kytara) a Takamasa Oouchi (bicí). Album je celé složeno z přearanžovaných klasických písní s anglickými texty. Takamasu Oouchiho později za bicími nahradil Hirotsugu Homma (který hrál společně se Shibatou ve skupině Loudness) a ke zpěvu se vrátil Eizo Sakamoto.

A tvořivé tempo se nezpomalilo. V roce 2001 vydali další desku Seven Hills a o rok později i poněkud agresivnější Overload. V roce 2003 skupina nahrála v Citta Club Kawasaki živák Live' Melt Down. V roce 2004 vyšel singl "Onslaught", po němž následovalo album Eternal Warrior, které pokračovalo ve stejném duchu jako Overload. V roce 2005 Anthem oslavili dvacáté výročí svého vzniku speciálním turné, na kterém všichni členové sestavy kapely od roku 1985 zahráli písně její klasické songy. Koncert z tohoto turné, který se konal v Kawasaki byl zaznamenán a vydán na DVD pod názvem 20th Anniversary Tour.

V roce 2006 vydala skupina album Immortal, následované singlem a videoklipem "Immortal Bind". S další deskou Black Empire z roku 2008 se Anthem ještě více posunuli do powermetalového stylu, který předvedli už na albech Domestic Booty a Eternal Warrior. Dlouho očekávané Heraldic Device vyšlo v roce 2011 a byla to jejich poslední studiovka u nahrávací společnosti JVC.

V roce 2012 podepsali Anthem smlouvu s nahrávací společností Universal Music a v září 2012 vydali nový singl "Evil One", po kterém v říjnu 2012 následovala deska Burning Oath. Dne 10. ledna 2013 ale kapela oznámila, že přerušuje činnost poté, co byla Shibatovi diagnostikována rakovina žaludku. Po Shibatově uzdravení odehráli v červenci 2013 několik comebackových koncertů, na které v září a říjnu 2013 opět navázalo Live Circus Tour.

V únoru 2014 skupinu podruhé opustil zpěvák Eizo Sakamoto a nahradil ho bývalý zpěvák Yukio Morikawa. Skupina také oznámila, že bubeník Isamu Tamaru, který v kapele hostoval od roku 2012, nahradí Hommu jako stálý člen. Absolute World, první album Yukio Morikawy jako jejich zpěváka od Domestic Booty z roku 1992 vyšlo 22. října 2014 a Anthem k němu v průběhu listopadu absolvovali turné.

Dne 17. dubna skupina prostřednictvím svých webových stránek skupina oznámila název svého dalšího díla Engraved, které vyšlo 21. června 2017. K singlu "The Artery Song" byl vydán videoklip. Kapela také oznámila, že album jejich největších hitů Nucleus, které bude obsahovat anglicky zpívané verze jejich písní vyjde 29. března 2019 u Nuclear Blast Records. Na turné 'Anthem 2001 vs. Anthem 2021' v roce 2021 se na pódiu objevili staří i současní členové. Zatím poslední deska Crimson & Jet Black jim vyšla v roce 2023.

Podrobnosti: Anthem - Metal Archives

Diskografie (studiová alba):

Anthem (1985)

Tightrope (1986)

Bound to Break (1987)

Gypsy Ways (1988)

Hunting Time (1989)

No Smoke Without Fire (1990)

Domestic Booty (1992)

Heavy Metal Anthem (2000)

Seven Hills (2001)

Overload (2002)

Eternal Warrior (2004)

Immortal (2006)

Black Empire (2008)

Heraldic Device (2011)

Burning Oath (2012)

Absolute World (2014)

Engraved (2017)

Nucleus (2019)

Explosive -Studio Jam- (2020)

Crimson & Jet Black (2023)

ANVIL CHORUS

Anvil Chorus je progresivní heavymetalová skupina, která patřila ke stálicím Sanfranciské heavy metalové scény. Vznikla v roce 1980 z uskupení Leviathan, původně pod názvem Vienna a byla předchůdcem proslulého thrashového hnutí z Bay Area. Soubor odehrál legendární koncerty s Yngwie Malmsteenem, Metallicou a Exodus. Rozpadl se koncem osmdesátých let.

Anvil Chorus jsou všeobecně známí jako jeden z nejtalentovanějších bandů své doby, jehož poznávacím znamením se stal melodický i bleskový útok dvou šestistrunných seker Piercyho a Rasmussena.

V roce 2004 se reformovali v sestavě: Aaron Zimpel - zpěv, baskytara (Metal Church), Thaen Rasmussen - kytara (Control, Black Sun, Vicious Rumors), Doug Piercy - kytara (Control, Heathen, The Company, Angel Witch), Joe Bennett - bicí, Phil Bennett - klávesy.

V roce 2009 vydali svou jedinou studiovou nahrávku The Killing Sun.

Podrobnosti: Anvil Chorus - Metal Archives

Diskografie (studiová alba):

Killing Sun (2009)

BARÓN ROJO

Barón Rojo je španělská heavymetalová skupina z Madridu, která dosáhla mezinárodního úspěchu v 80. letech 20. století a je považována za jednoho z nejvýznamnějších představitelů španělského hard rocku. Vedou ji sourozenci Carlos a Armando de Castrovi, kteří dříve působili v Coz. Název formace znamená ve španělštině 'červený baron' a odkazuje na Manfreda von Richthofena; právě jemu vzdává hold i stejnojmenná píseň "Barón Rojo" z roku 1981. V roce 2017 se umístili na 18. místě žebříčku časopisu Rolling Stone '50 Greatest Spanish Rock Bands'.

Debutové album Larga Vida al Rock and Roll vydali v roce 1981 a prvním singlem z něj byla skladba "Con Botas Sucias". Deska zaznamenala mírný úspěch a po získání zlaté certifikace upoutala pozornost médií. V rámci její propagace Barón Rojo absolvovali turné po Španělsku. Tento studiový počin významně ovlivnil španělskou rockovou skupinu Héroes del Silencio.

Rok nato se parta přesunula do Londýna, kde ve studiu Kingsway, patřícím frontmanovi Deep Purple Ianu Gillanovi, natočila své druhé album Volumen Brutal. To vyšlo ve dvou verzích – jedna měla texty ve španělštině, druhá v angličtině. S překladem pomohl Bruce Dickinson ze Iron Maiden. Tento počin formaci katapultoval k mezinárodnímu úspěchu, zejména ve Velké Británii, kde se dostala na obálku prestižního magazínu Kerrang! Celosvětově se prodaly dva miliony kopií a album se řadí mezi nejlepší metalové nahrávky, jaké kdy ve Španělsku vznikly.

27. srpna 1982 vystoupili na festivalu v Readingu po boku Iron Maiden, Twisted Sister a Marillion. O rok později spatřila světlo světa třetí studiová deska Metalmorfosis, rovněž nahraná v Londýně. Obsahovala mimo jiné i známou baladu "Siempre estás allí" a dodnes patří mezi jejich nejlepší díla. Následně Barón Rojo vydali v roce 1985 čtvrtou studiovku En un lugar de la marcha a také dvě živá alba – Barón al Rojo Vivo (1984) a Siempre Estás Allí (1986). Mezitím koncertovali po Evropě i Latinské Americe; v letech 1984 – 1985 jim na řadě vystoupení předskakovala tehdy začínající Metallica, která ještě v roce 2018 hrála jejich skladby naživo jako coververze.

V následujících letech začala skupina experimentovat s novými prvky, včetně orchestrálních aranží, což se projevilo na albu Tierra de Nadie z roku 1987. Tento pátý studiový počin obsahoval mimo jiné skladbu "Tierra de nadie" a završil jejich nejsilnější období. Mezitím se vztahy mezi členy výrazně zhoršily a atmosféra v kapele byla popisována jako 'čirá nenávist'. Koncem roku 1989, po vydání desek No va más a Obstinato odešli baskytarista/zpěvák/skladatel José Luis 'Sherpa' Campuzano a bubeník Hermes Calabria. Bratři De Castrovi se tak potýkali s neustálými změnami v sestavě.

Album Desafío z roku 1992, nahrané v Madridu, produkoval kytarista Carlos de Castro. Na baskytaru zde hrál Niko del Hierro a na bicí José Antonio del Nogal. Po dvou kompilacích, studiovce Arma Secreta (1997) a soudních sporech s vydavatelstvím Zafiro o autorské poplatky, vydalo BMG dvojalbum Cueste lo que cueste, obsahující 31 hitů a čtyři nové skladby. V roce 2001 vyšlo 20+, narážející na více než dvacet let existence kapely, a v roce 2003 album coververzí Perversiones s interpretacemi písní od legend jako Deep Purple, Black Sabbath, Jimiho Hendrixe, Janis Joplin a AC/DC.

V roce 2005 opustil kapelu bubeník Vale Rodríguez, kterého nahradil navrátilec José Martos. O rok později vydali desku Ultimasmentes, na níž s výjimkou instrumentálních pasáží zpíval Carlos de Castro. Angel Arias a José Martos odešli v roce 2007, těsně po vydání živého CD a DVD Desde Barón a Bilbao, a Tony Ferrer skupinu opustil v září 2008. Jeho místo zaujal baskytarista Nu Gorka Alegre.

20. června 2009 se Barón Rojo představili na festivalu Metalway v Zaragoze v původní sestavě, přičemž za mikrofon se postavil José Luis Campuzano. V témže roce vyšlo živé album En Clave de Rock. Po úspěšném koncertu následovalo reunionové turné, které začalo 30. ledna 2010 v madridské 'La Riviera' a vyvrcholilo 22. října 2011 v býčí aréně 'Palacio de Vistalegre', kde oznámili natáčení dokumentu Barón Rojo, uvedeného v roce 2012. Ve stejném roce vydali poslední studiové album Tommy Barón, obsahující covery skladeb z legendárního alba Tommy od The Who. Na nahrávce se podílela i španělská hudebnice Eva Amaral.

V roce 2020, při příležitosti 40. výročí svého vzniku, oznámili Barón Rojo definitivní ukončení činnosti. Kvůli pandemii COVID-19 však bylo jejich poslední turné odloženo, přičemž rozlučkový koncert se konal až v prosinci 2021. Jako hosté na něm vystoupili Graham Bonnet, Mel Collins, Jorn Lande a Aurora Beltrán.

Podrobnosti: Baron Rojo - Metal Archives

Diskografie (studiová alba):

Larga vida al Rock and Roll (1981)

Volumen brutal (1982)

Metalmorfosis (1983)

En un lugar de la marcha (1985)

Tierra de nadie (1987)

No va más! (1988)

Obstinato (1989)

Desafío (1992)

Arma secreta (1997)

20+ (2001)

Perversiones (2003)

Ultimasmentes (2006)

Tommy Barón (2012)

BATTLEAXE

Heavymetalová skupina z anglického Sunderlandu začínala jako jedna z formací nové vlny britské heavymetalové scény pod názvem Warrior a teprve počátkem roku 1981 se přejmenovala na Battleaxe. Uskupení tvořili Dave King (zpěv), Brian Smith (baskytara), Steve Hardy (kytara) a Ian Thompson (bicí). Po hraní v místních klubech a postupném zdokonalování svého stylu zamířili koncem roku 1982 do nahrávacího studia, aby natočili demo Burn This Town. To jim vyneslo pozornost vydavatelství Roadrunner Records, což nakonec vedlo k vydání jejich debutového alba stejného jména.

Jakmile byla uzavřena smlouva s Roadrunner Records, byly master pásky předány nahrávací společnosti a definitivně potvrzen název desky. Firma si vyžádala návrhy na obal, a tak skupina oslovila přítele a místního umělce Arthura Balla. Ten vytvořil hrubý koncept, který měl následně přepracovat do finální podoby. Když však Roadrunner obdrželi jeho zkušební grafiku, bez konzultace s kapelou ji rovnou použili a vylisovali 2000 kusů pro celosvětové vydání. Výsledný obal působil amatérsky, což v Battleaxe vyvolalo obavy o jejich pověst. Přesto se album prodávalo dobře a kapela si v regionu začala budovat reputaci solidní heavymetalové smečky.

Krátce po dokončení nahrávání ve studiích Guardian v hrabství Durham byl bubeník Ian Thompson těžce zraněn, když ho někdo napadl železnou tyčí. Utrpěl frakturu lebky a musel podstoupit dlouhou léčbu. Mezitím se pozice kapely díky smlouvě s Roadrunner nadále upevňovala a na konci roku už měla hotový materiál pro druhé album. Thompsonovu absenci vyřešil záskok Ian McCormack, bývalý bubeník Satan.

Když deska Power from the Universe vyšla pod hlavičkou Roadrunner i Music for Nations, Battleaxe se rázem ocitli ve středu pozornosti. Fanoušci ocenili vyzrálejší a propracovanější zvuk a nahrávka byla dokonce označena za album s jedním z nejlepších heavymetalových otvíráků té doby – skladbou "Chopper Attack". Skupina v této sestavě absolvovala i session na BBC Radio One v pořadu Tommy Vance Friday Rock, dostala se na celostátní turné jako support Saxon a vystoupila na festivalu v Leeds Queens Hall po boku Twisted Sister, Girlschool, Anvil, Spyder a Plus.

Brzy poté přišla nabídka na smlouvu s Atlantic Records. V kritickém momentu se však kytarista Steve Hardy rozhodl nečekaně ukončit hudební kariéru, což skupinu na téměř dva roky paralyzovalo. Jakmile se podařilo sestavit novou formaci odpovídající původní úrovni, kapela se vrátila na scénu a vyrazila na britské turné jako support Madam X. Kvůli jejich odstoupení z turné kvůli nemoci se nakonec Battleaxe ocitli v roli headlinerů. Série koncertů vyvrcholila vystoupením v londýnském divadle Dominion.

Do nové sestavy nastoupili kytaristé Mick Percy a John Stormont, jejichž kombinace sólové a rytmické kytary dodala kapele hutnější zvuk jak na pódiu, tak ve studiu. Brzy nato nahráli ve studiu Neat Records skladby "Radio Thunder", "Girl Crazee" a "Killer Woman", které se později objevily na EP Nightmare Zone (1987). Stormont ale odešel a personální rošády pokračovaly až do roku 1987, kdy skupina přijala kytaristu Jasona Holta a bubeníka Stewa Curtana (nahrazujícího McCormacka).

V období nestability se Battleaxe seznámili s bubeníkem Paulem AT Kinsonem z Newcastlu, který občas zaskakoval, ale oficiálně se připojil až později. Vlivem neustálých změn v sestavě však bylo čím dál obtížnější koncertovat. Neuskutečnilo se ani plánované turné po Velké Británii s tehdy vycházející hvězdou, skupinou Metallica, která právě prorážela na metalovou scénu. Skupina se ale alespoň objevila na kompilačním albu s Metallicou, Manowar a dalšími.

V letech 1995–1998 si najali nového kytaristu a odehráli jednorázové vystoupení na motorkářském festivalu v Klenové. Plánovali třetí desku a ve studiu nahráli demosnímky, které se staly EP Nightmare Zone. Původně zamýšlené album Metal Edge se však nikdy nerealizovalo, protože se nepodařilo zajistit podporu vydavatelství. Kvůli finančním omezením nemohli současně koncertovat a pracovat na nové hudbě.

Po dlouhém období nečinnosti se kapela v roce 2007 znovu připomněla videoklipem ke skladbě "Chopper Attack". Tento klip upoutal pozornost a přispěl k obnovenému zájmu o Novou vlnu britského heavy metalu.

V roce 2008 založili švédští fanoušci web věnovaný Battleaxe, což pomohlo zaujmout novou generaci metalových nadšenců. O dva roky později se kapela vrátila na scénu a poprvé vystoupila v Evropě na Headbangers Open Air. V letech 2011 a 2012 následovala vystoupení na festivalech Hard Rock Hell, Hammerfest a Heavy Metal Night.

V roce 2013 podepsali Dave King a Brian Smith smlouvu na čtyři alba se SPV Steamhammer. Z neznámých důvodů však byli bubeník Paul AT Kinson a kytarista Mick Percy ze smlouvy vyškrtnuti. Kapela k 30. výročí debutu znovu vydala první dvě desky Burn This Town a Power From The Universe, spolu s třetí a zatím poslední Heavy Metal Sanctuary. Po festivalu Keep It True (Německo) však Kinson kapelu opustil. Nahradil ho Ricky Squires (Heavy Metal Kids), ale kvůli vzdálenosti mezi jeho bydlištěm a zbytkem kapely spolupráce nevydržela.

Kapela tak začala využívat náhradního bubeníka Steva Rixe, který hrával se zesnulým producentem Chrisem Tsangaridesem. Ten měl původně produkovat nové album plánované na roky 2017–2018. Na festivalu BroFest pak za bicí usedl Gary Young (Avenger).

Od roku 2022 kapela pracuje na nové desce ve White Wolf Recording Studios v hrabství Durham a doufá, že se v budoucnu vrátí na turné.

Podrobnosti: Battleaxe - Metal Archives

Diskografie (studiová alba):

Burn This Town (1983)

Power from the Universe (1984)

Heavy Metal Sanctuary (2013)

BITCH

Bitch je americká heavy metalová skupina, která vznikla v prosinci 1980 v Los Angeles. Proslavila se teatrálními živými vystoupeními inspirovanými Alice Cooperem, v nichž nechyběly sadomasochistické motivy. Byli vůbec první formací, která podepsala smlouvu s Metal Blade Records.

První koncert odehráli v květnu 1981 po boku Dante Fox (později Great White). Krátce poté se kytarista David Carruth seznámil s Brianem Slagelem, budoucím generálním ředitelem Metal Blade Records, a oba se spřátelili. Slagel tehdy pracoval na kompilačním albu, které mělo navázat na jeho heavymetalový fanzin 'The New Heavy Metal Revue'. Nabídl Bitch, že je na kompilaci zařadí, pokud mu pošlou demo. Z tohoto projektu se nakonec stala přelomová kompilace Metal Massacre (1982), která odstartovala kariéru Metallicy a zároveň byla prvním albem vydaným Metal Blade Records. Bitch na ni přispěli demoverzí skladby "Live for the Whip", která byla později znovu nahrána pro jejich debutové EP Damnation Alley, financované z vlastních zdrojů.

Rok nato kapela vydala své první dlouhohrající album Be My Slave. Během turné k němu Bitch dál rozvíjeli svou kontroverzní a promyšlenou pódiovou show, která zahrnovala sadomasochistické prvky – například bondážní oblečení, různé pomůcky i ponižování mužského 'otroka' přímo na pódiu. To vše vyvolalo vlnu kontroverze a přitáhlo pozornost organizace Parents Music Resource Center (P.M.R.C.). LP Be My Slave se dokonce dostalo do talk show a bylo zmíněno při slyšení v americkém Kongresu 19. září 1985 před Výborem pro obchod, vědu a dopravu Senátu. V té době skupina pravidelně hrála v klubech na Sunset Stripu, jako jsou The Whiskey-a-Go-Go, Gazzarri's či The Roxy, a dělila se o pódium s dalšími metalovými formacemi, jako W.A.S.P., Slayer a Armored Saint.

V důsledku problémů s managementem vyšlo další album The Bitch Is Back až v roce 1987 – tedy čtyři roky po Be My Slave. Přesto se stalo nejprodávanější deskou skupiny, částečně díky publicitě, kterou jí nechtěně zajistila P.M.R.C. Bitch na to reagovali s nadsázkou a v poznámkách k albu poděkovali Tipper Gorové a celé P.M.R.C. za to, že udrželi jejich jméno v médiích.

Ve stejném roce si Betsy Bitch zazpívala jako hostující vokalistka u Lizzy Borden v coververzi skladby "Don't Touch Me There" (původně od Tubes) na EP Terror Rising. O rok později se skupina z komerčních důvodů rozhodla změnit svůj název na Betsy a v roce 1988 vydala stejnojmenné album, které se zvukově posunulo blíže k hard rocku.

Následovalo EP A Rose By Any Other Name (1989), což byla provizorní kompilace obsahující remixy starších skladeb, nedokončené písně z předchozích nahrávacích sessions a jednu novou skladbu nahranou pro plánované album Bet-Z. Tento projekt byl nakonec zrušen a EP se stalo poslední studiovou nahrávkou Bitch.

Skupina však příležitostně koncertovala i nadále. Jejich poslední významné živé vystoupení se uskutečnilo v roce 2003 na festivalu Bang Your Head!!!, přičemž záznam skladby "Live for the Whip" byl zařazen na DVD Best of Bang Your Head (2006). Bitch měli také čtyři skladby v rotaci na MTV, včetně "You'll Never Get Out (of This Love Alive)" a "Turn You Inside Out".

Původní bubeník Robby Settles zemřel 26. května 2010 na komplikace spojené s leukémií. V letech před jeho smrtí spolupracoval s kytaristou Electric Prunes Stevem Karou na novém albu. Sestavu tehdy tvořila Betsy Bitch, baskytarista Steve Gaines (Abattoir, Bloodlust, Anger as Art) a kytarista Electric Prunes Jay Dean. V této sestavě kapela vystoupila v dubnu 2011 na německém festivalu Keep It True a odehrála několik koncertů v Los Angeles.

V roce 2014 debutovala nová sestava Bitch, v níž vedle Betsy a Angela Espina hráli bubeník Scandal West a kytarista Chris Cardenas. Poprvé se představili 13. dubna na 42. výroční party v Rainbow Bar and Grille, kde vystoupili jako předkapela Great White. V roce 2018 se k nim přidal nový baskytarista Curt Remington, s nímž vyrazili na turné po celé zemi. Podle některých zpráv současná sestava pracuje na novém materiálu.

Podrobnosti: Bitch - Metal Archives

Diskografie (studiová alba):

Be My Slave (1983)

The Bitch Is Back (1987)

Betsy (1988)

BITCHES SIN

Bitches Sin, legendární heavymetalová formace ze severní Anglie, vznikla kolem roku 1980 a byla poznamenána častými změnami v sestavě. V rané inkarnaci skupiny působili bratři Toomeyové, bubeník Bill Knowles, zpěvák Alan Cockburn a baskytarista Pez.

První významnější úspěch přišel v roce 1981, kdy přispěli skladbou "Down the Road" na kompilaci Lead Weight vydavatelství Neat Records. O rok později pak představili svůj debut Predator. Po několika personálních obměnách se ustálila sestava Ian Toomey (kytara), Pete Toomey (kytara), Frank Quegan (zpěv), Billy Knowles (bicí) a baskytarista Mike Frazer, která vytvořila jednu z vlivných heavymetalových smeček 80. let.

Vrchol tvorby skupiny přišel v roce 1986 s vydáním kultovního alba Invaders, které získalo nadšené recenze, mimo jiné i v anketě čtenářů magazínu Aardschock. Deska se stala oblíbeným soundtrackem amerických skateboardistů a často se s ní spojovalo heslo 'skate or die'. V roce 1988 však bratři Toomeyové projekt ukončili a založili kapelu Flash Point, která na vlastní náklady vydala album No Point of Reference.

V roce 2008 se Bitches Sin vrátili na scénu a natočili další dvě alba – Uduvudu (2008) a The Rapture (2011).

Podrobnosti: Bitches Sin - Metal Archives

Diskografie (studiová alba):

Predator (1982)

Invaders (1986)

Uduvudu (2008)

The Rapture (2011)

BLITZKRIEG

Historie kapely se začala psát v roce 1980, kdy se zpěvák Brian Ross připojil k leicesterské skupině Split Image, tvořené kytaristy Jimem Sirottem a Ianem Jonesem, baskytaristou Stevem Englishem a bubeníkem Stevem Abbeyem. Po změně názvu na Blitzkrieg natočili demo, které se v říjnu 1980 dostalo k vydavatelství Neat Records, jež podepisovalo smlouvy s mnoha skupinami zapojenými do nové vlny britského heavy metalu.

Po vydání singlu začátkem roku 1981 došlo k první z mnoha změn v sestavě – Jonese a Englishe nahradili John Antcliffe a Mick Moore. I když Blitzkrieg v té době pravidelně koncertovali po Anglii, kapela se ještě v témže roce rozpadla, aniž by dokončila debutové album. Brian Ross poté zamířil k dalším metalovým formacím, včetně Satan, a občas působil i v dalších uskupeních, jako byli Avenger, Lone Wolf či Unter den Linden.

V roce 1984 Ross spolu se Sirottem a Moorem Blitzkrieg reformoval. Sestavu posílili kytarista Mick Proctor z Tygers of Pan Tang a bubeník Sean Taylor (Satan/Blind Fury, ex-Raven), aby konečně nahráli desku A Time of Changes. Ta měla původně vyjít už v roce 1981, ale nakonec spatřila světlo světa až v roce 1985.

Kuriozitou je, že skladbu "Blitzkrieg", původně B-stranu debutového singlu kapely, převzala Metallica na B-stranu svého singlu "Creeping Death" z roku 1984. byla velkým fanouškem kapely i celé NWOBHM scény. Ještě předtím, než podepsala smlouvu, poslala Rossovi své demo s nadějí, že by jí mohl pomoci získat kontrakt s Neat Records, kde tehdy působil jako A&R (hledač talentů).

V roce 1991 vydala Roadracer Records album 10 Years of Blitzkrieg a kapela natočila nový materiál, který byl nakonec zkombinován se staršími skladbami na desce Unholy Trinity. Kvůli smluvním problémům však její vydání proběhlo až v roce 1995. Blitzkrieg pak pokračovali v činnosti s častými změnami v sestavě a Rossem jako jediným stálým členem. Následovala alba Ten (1997), The Mists of Avalon (1998), Absolute Power (2002), živák Absolutely Live (2004), Sins and Greed (2005) a Theatre of the Damned (2007).

Po šestileté studiové pauze se kapela vrátila v roce 2013 s deskou Back from Hell. O dva roky později vyšla k 30. výročí debutu znovu nahraná a rozšířená verze A Time of Changes. Blitzkrieg jsou stále aktivní – jejich předposlední album Judge Not! vyšlo v roce 2018 a v roce 2024 následovala zatím poslední studiovka Blitzkrieg.

Podrobnosti: Blitzkrieg - Metal Archives

Diskografie (studiová alba):

A Time of Changes (1985)

Unholy Trinity (1995)

Ten (1996)

The Mists of Avalon (1998)

Absolute Power (2002)

Sins and Greed (2005)

Theatre of the Damned (2007)

Back from Hell (2013)

A Time of Changes: 30th Anniversary Edition (2015)

Judge Not! (2018)

Blitzkrieg (2024)

BULLDOZER

Bulldozer je italská black/speed/thrash metalová skupina z Milána, která působila původně v letech 1980 – 1990 a v roce 2008 se znovu dala dohromady.

Kapelu založili v roce 1980 baskytarista Dario Carria a kytarista Andy Panigada, ke kterým se přidal bubeník Erminio Galli. V roce 1981 museli činnost přerušit kvůli povinnostem ve státní službě, ale v roce 1983 se reformovali se zpěvákem Albertem Continim. O rok později rytmická sekce Carria a Galli odešla, a Contini si ke zpěvu musel přibrat i basu. Za bicí usedl Don Andras. V této sestavě natočili demo Fallen Angel, debut The Day of Wrath i druhé album The Final Separation.

The Day of Wrath produkoval Algy Ward ze známé skupiny Tank a jeho vliv je na debutu zřetelně slyšet. The Final Separation přineslo nečekaný zvrat – Roadrunner Records s kapelou náhle ukončili spolupráci. Label desku nedokázal účinně propagovat a navíc jako obal zvolil jiný obrázek, než si skupina přála. Fotka byla členy označena za karikaturní a neefektivní, což vedlo k podpisu nové smlouvy s italským vydavatelstvím Metalmagic, poddivizí Discomagic.

Na třetím studiovém albu IX z roku 1987 se za bicími představil Rob Cabrini. Ve stejné sestavě nahráli i další desku Neurodeliri (1988) a v roce 1990 koncertní album Alive... in Poland. Posledním studiovým počinem před rozpadem pak bylo posmrtné EP Dance Got Sick!, které Contini sestavil hlavně jako 'vtip'. Přesto sklidilo v Japonsku obrovský úspěch, což ho přimělo přestěhovat se do této země a pracovat v hudební produkci.

V roce 2004 byla skladba "Whiskey Time" zařazena na kompilaci Peaceville Records Fenriz Presents.... O dva roky později polské vydavatelství Metal Mind Productions vydalo box set Regenerated in the Grave, který obsahoval pět alb Bulldozer, bonusové skladby a 32stránkový booklet. Limitovaná edice byla omezena na 2000 kusů.

V roce 2007 během japonského turné italských power metalistů Labyrinth vystoupil Contini s kapelou na pódiu, aby zahrál klasiky Bulldozer. Nadšená reakce publika vyvolala první úvahy o reunionu. V roce 2008 se podle vyjádření Alberta Continiho a Andyho Panigady Bulldozer oficiálně vrátili. Contini oznámil, že v srpnu 2008 začnou pracovat na novém albu, které pod názvem Unexpected Fate vyšlo 11. června 2009. Na nahrávce se jako třetí člen objevil bubeník Manu z Death Mechanism a klávesák G.C.

Podrobnosti: Bulldozer - Metal Archives

Diskografie (studiová alba):

The Day of Wrath (1985)

The Final Separation (1986)

IX (1987)

Neurodeliri (1988)

Unexpected Fate (2009)

DEALER

Kapela vznikla v Cirencesteru v roce 1980, ale její kořeny sahají ještě o dva roky zpět. Pod původním názvem Axe Victims vydali v roce 1978 třípísňové demo, které se v roce 2021 objevilo na kompilaci Obscure N.W.O.B.H.M. Demos Vol.3. Jméno Axe Victims tehdy používala i uskupení z Eveshamu a Leicesteru (kde začínali dva členové Blitzkrieg), což mohlo vést k přejmenování nejprve na Lone Wolf a nakonec na Dealer. V roce 1986 vydali své jediné album z této éry, First Strike, a o dva roky později ukončili činnost.

Skladba "Bring the Walls Down" se v roce 1987 objevila na kompilaci The Metal Collection Vol. II vydavatelství Ebony.

V 90. letech tři bývalí členové založili melodickou heavy metalovou kapelu Vandamne, která vydala několik alb, než se rozpadla.

V roce 2010 dal zpěvák Trevor Short dohromady novou sestavu, která od té doby nahrála tři živá alba a tři EP.

Podrobnosti: Dealer - Metal Archives

Diskografie (studiová alba):

First Strike (1986)

One More Time! (2000)

DESTINY

Destiny je švédská heavymetalová skupina, která svou hudbu označuje jako 'mörk rock', což v češtině znamená 'temný rock'. Její historie sahá až do roku 1980, kdy se baskytarista Stefan Björnshög poprvé setkal s kytaristou Magnusem Östermanem. Společně založili Hexagon, který se však brzy přejmenoval na Destiny. Stefan Björnshög je v současnosti (2024) jediným členem původní sestavy.

Po nahrání jediného dema se zpěvačkou Therese Hanserothovou v roce 1982 prošla skupina několika změnami v sestavě, než ji rozšířil zpěvák Hakan Ring. Kapela podepsala smlouvu s vydavatelstvím Musik Bolaget a v prosinci 1984 probíhlo nahrávání debutového alba Beyond All Sense ve studiu Bohus v Kungälvu. Hlavní nástrojové linky byly nahrány živě během jediného dne, následně byly přidány vokály, kytarová sóla a klávesy. Deska byla později znovu nahrána s Kristofferem Göbelem (Falconer), který se postaral o vokály, a vyšla v roce 2005, tedy 20 let po původní nahrávce.

Druhé album kapely, Atomic Winter, vyšlo u U.S. Metal Records v roce 1988, kdy se ke skupině připojil nový zpěvák Zenny Hansson. Desku mixovali Ilbert a Chips ze skupiny Sator. Obal vytvořil Derek Riggs, který je nejvíce známý svou tvorbou pro Iron Maiden. Atomic Winter získalo pozitivní ohlas v mezinárodních hardrockových a metalových publikacích a kapela absolvovala propagační turné po Německu a Beneluxu (Belgie, Holandsko, Lucembursko).

Nahrávání dalšího alba Nothing Left To Fear probíhalo v letech 1989–1990. Skupina se rozhodla opustit U.S. Metal Records poté, co došlo k problémům týkajícím se obalu (který měl opět vytvořit Derek Riggs) a samotné nahrávky, kterou vydavatelství chtělo kompletně předělat. Místo toho Destiny podepsali smlouvu s anglickým vydavatelstvím Active Records. Album bylo zremixováno a nakonec vydáno v červnu 1991. Obal od Riggse nakonec nebyl použit. V témže roce Destiny natočili svůj první videoklip k písni "Evil Trinity" a v létě absolvovali turné jako předskokani americké progresivní metalové skupiny Savatage.

V roce 1992 odešel Zenny Hansson a bez zpěváka se činnost skupiny dočasně zastavila. V roce 1994 se k nim na několik měsíců připojil zpěvák Daniel Heiman (Lost Horizon/Crystal Eyes/Heed), ale nakonec se do kapely vrátil Zenny Hansson (nyní Zenny Gram). V roce 1996 se konečně začalo s nahráváním čtvrtého alba The Undiscovered Country. Jelikož hudební klima pro hardrockovou a heavy metalovou hudbu v roce 1996 bylo poměrně chudé, kapela se rozhodla "usnout na vavřínech" a deska vyšla až v roce 1998, kdy podepsali smlouvu s vydavatelstvím GNW. Album získalo pozitivní mezinárodní recenze, ale kvůli nedostatečné propagaci zůstalo spíše bez povšimnutí.

Před nahráváním alba Future Of The Past pokračovaly turbulence v sestavě. Řady kapely opustil zpěvák Zenny Gram a přišli a odešli noví kytaristé a bubeníci. V roce 2001 se k nim připojil Kristoffer Göbel (Falconer) a začátkem roku 2002 začalo nahrávání páté desky. V roce 2003 Destiny podepsali smlouvu s GMR, ale vydání Future Of The Past se kvůli problémům s obalem a dalšími komplikacemi protáhlo až do dubna 2004. K písni "In The Shadow Of The Rainbow" byl také natočen videoklip. Na podzim téhož roku kapela znovu nahrála svůj debut plus dvě písně navíc a následující rok ho vydala pod názvem Beyond All Sense 2005. K vydání bylo přiloženo bonusové DVD, které obsahovalo videoklipy, záznamy z koncertů a další přídavky.

Kromě několika vystoupení, kdy kapela předskakovala například Tony Martinovi, bývalému zpěvákovi Black Sabbath, na jeho turné po Švédsku v roce 2006, se v následujících letech příliš neudálo. Ještě téhož roku odešel zpěvák Kristoffer Göbel. Ačkoliv většina hudby pro další desku byla již hotová a nahraná, kapela nedokázala najít nového zpěváka, a tak roky plynuly a Destiny zůstávali převážně neaktivní. Když se přiblížil rok 2012 a s ním i 30. výročí založení, vznikl nápad nahrát a vydat album k této příležitosti. Původně plánovali znovu nahrát Nothing Left To Fear, ale nakonec se rozhodli ponechat šest skladeb, které pro něj již nahráli, a přidat nové. Konečně také našli nového frontmana v Jonasi Heidgertovi a nahrávání výroční desky se posunulo k dokončení. Výsledkem byla deska Climate Change, která vyšla v říjnu 2016, opět u GMR. Kromě již zmíněných šesti skladeb obsahuje album také po jedné písni z tří alb (Atomic Winter, The Undiscovered Country a Future Of The Past) a pět dříve nenahraných písní z počátků. Album získalo pozitivní mezinárodní recenze a byly k němu zveřejněny dva oceňované videoklipy ke skladbám "Living Dead" a "Sabotage".

Podrobnosti: Destiny - Metal Archives

Diskografie (studiová alba):

Beyond All Sense (1985)

Atomic Winter (1988)

Nothing Left to Fear (1991)

The Undiscovered Country (1998)

Future of the Past (2004)

Beyond All Sense 2005 (2005)

Climate Change (2016)

EZY MEAT

Stormtrooper vznikla v roce 1980 v severoirském Aghagallonu v sestavě Ivan Lavery (zpěv, kytara, klávesy), Paul Lavery (zpěv, basa) a Ray McKenna (bicí). Kapela byla součástí vlny NWOBHM, která začala ve Velké Británii dominovat na začátku 80. let. Jejich hudba byla kombinací tvrdého rocku, melodických kytarových riffů a energických vokálů, což je činilo typickými představiteli svého žánru. Stormtrooper byla známá svou silnou scénickou přítomností a častými vystoupeními na místních festivalech a klubových akcích.

Jejich skladby se objevily na těchto kompilacích:

Belfast (LP, Shock Rock, 1981) – písně "Sexy Lady" a "Soho Escapade"

Metal Warrior (12", Metalother Records, 1987) – píseň "Massacre"

Rock Meets Metal – Volume II (LP, Ebony Records, 1987) – píseň "Warrior"

V polovině osmdesátých let, když už NWOBHM doznívala, natočili dvě alba – Not for Wimps (1984) a Rock Your Brains (1986). Obě desky byly přijaty s pozitivními recenzemi, přičemž Not for Wimps se vyznačovalo tvrdším a více agresivním zvukem, zatímco Rock Your Brains nabídlo více melodií a experimentálních prvků. Kapela však nikdy nezískala širší mezinárodní pozornost, a i přes své kvalitní nahrávky a tvrdou práci na koncertních pódiích zůstala spíše v oblasti kultovní záležitosti mezi fanoušky NWOBHM.

Po vydání posledního alba v roce 1986 kapela postupně utlumila svou činnost a rozdělila se. Přestože Stormtrooper nedosáhli komerčního úspěchu, jejich přínos k vývoji heavy metalu a k popularizaci NWOBHM je nezpochybnitelný. V 90. letech se kytarista Ivan Lavery krátce pokusil o obnovení kapely, ale kvůli změnám v hudební scéně a těžkostem s hledáním nových členů se projekt nikdy neuskutečnil. Stormtrooper tak zůstala v historii heavy metalu jako jedna z těch kapel, které měly svůj podíl na formování tohoto žánru, ale nikdy se nedočkaly většího komerčního uznání.

Podrobnosti: Ezy Meat - Metal Archives

Diskografie (studiová alba):

Not for Wimps (1984)

Rock Your Brains (1986)

GASKIN

Skupina Gaskin vznikla v roce 1980 v Scunthorpe v Lincolnshire ve složení Paul Gaskin (kytara a zpěv), Stefan Prokopczuk (basa) a Dave Norman (bicí). Gaskinův harmonický melodický vokál je odlišoval od mnoha jejich současníků z NWOBHM, jejich styl byl o něco rafinovanější než drsné riffování spojené s britským metalem raných 80. let. I díky vynikající úvodní skladbě "Sweet Dream Maker" se blýskli slibným debutem End Of The World (1981), na který o rok později navázali druhým albem No Way Out (1982). O další rok později bohužel, jako spousta dalších kapel té doby, ukončili činnost.

Po několika letech odmlky, v roce 1998, kapela znovu oživila svou činnost, když Paul Gaskin shromáždil novou sestavu a začal připravovat nový materiál. V roce 2000 vydali album Stand Or Fall, jehož uvedení na trh bylo načasováno s jejich vystoupením na prestižním festivalu Wacken Open Air 2000. Tento comeback byl pro kapelu důležitým krokem zpět na scénu, a jejich vystoupení na Wackenu bylo pozitivně přijaté fanoušky i kritikou.

V roce 2005 vystoupili Gaskin na německém festivalu 'H.O.A.', kde potvrdili svou schopnost přitahovat pozornost i na mezinárodních scénách. V následujících letech se kapela soustředila na přípravu nových skladeb a koncertní činnost. K 30. výročí existence kapela uskutečnila řadu koncertů, včetně vystoupení po Evropě, a začala pracovat na dalším albu.

V roce 2012 vyšlo nové album Edge of Madness, které ukázalo, že Gaskin stále dokáže přinést čerstvý vítr do klasického heavy metalu. Současná sestava kapely zahrnuje: Paul Gaskin (kytara a zpěv), Andy Solomon (kytara), Mick Cross (kytara) a Dave Norman (bicí). Kapela i nadále působí na scéně a je oblíbená u starých i nových fanoušků, kteří oceňují její melodické a přitom syrové metalové skladby.

Podrobnosti: Gaskin - Metal Archives

Diskografie (studiová alba):

End of the World (1981)

No Way Out (1982)

Stand or Fall (2000)

Edge of Madness (2012)

GRAVE DIGGER

Grave Digger je německá speed/power metalová skupina, kterou v roce 1980 založili zpěvák a baskytarista Chris Boltendahl a kytarista Peter Masson. Bývají řazeni do takzvané 'velké čtyřky' německého power metalu, spolu s Helloween, Rage a Running Wild.

Po různých vystoupeních na malých festivalech nahráli v roce 1983 dvě písně na kompilační album Rock from Hell. O rok později Grave Digger, nyní ve složení Chris Boltendahl (zpěv), Peter Masson (kytara), Willi Lackmann (baskytara) a Albert Eckardt (bicí), vydali svůj debut Heavy Metal Breakdown.

V roce 1985 odešel basák Lackmann a druhé album Witch Hunter tak byl nucen nahrát na basu opět Boltendahl. Teprve po jeho dokončení se podařilo najít náhradu na baskytaru v podobě C. F. Branka. Následovala další festivalová vystoupení a turné s Helloween ve funkci speciálního hosta. V lednu 1986 pak nastal čas na třetí desku War Games. Na její podporu následovalo další turné s Celtic Frost a opět s Helloween.

V roce 1987 Petera Massona vystřídal u kytary Uwe Lulis, kapela se přejmenovala na Digger a pod tímto názvem vydala album Stronger Than Ever, které ale propadlo, protože nebylo přijato fanoušky ani médii. V důsledku toho Boltendahl na konci roku 1987 ohlásil rozpad a společně s Lulisem založil skupinu Hawaii.

V roce 1991 byl Grave Digger částečně obnoven. Boltendahl a Lulis, spolu se dvěma nováčky, Tomim Göttlichem a Jörgem Michaelem, který byl bubeníkem skupin Rage a Running Wild, vydali v roce 1993 comebackovou desku s názvem The Reaper, která byla návratem k opravdovým kořenům Grave Digger. V témže roce vyšlo také album The Best of the Eighties.

V roce 1994 následovalo EP s názvem Symphony of Death. Mezitím Grave Digger, nyní s novým bubeníkem Frankem Ullrichem, absolvovali turné po Německu, kde hráli jako předskokani Manowar. V roce 1995 vyšlo další album Heart of Darkness. Jednalo se o velmi temnou nahrávku s mnoha vlivy rané tvorby Annihilator.

O rok později se novým bubeníkem stal Stefan Arnold a v témže roce také vyšlo koncepční dílo Tunes of War, které se zabývalo historií Skotska. Bylo první částí trilogie Middle Ages. Druhé album Knights of the Cross, na němž se jako baskytarista podílel Jens Becker, vyšlo v roce 1998 a pojednávalo o vzestupu a pádu templářů. Závěrečná část trilogie skončila v roce 1999 deskou Excalibur. Ta se zabývala legendou o králi Artušovi a rytířích kulatého stolu. Krátce poté následovalo turné, na kterém se brzy objevil klávesista Hans-Peter Katzenburg, který se později stal stálým členem.

V roce 2000 oslavili Grave Digger 20. výročí založení a při této příležitosti vystoupili na vyprodaném koncertě v bochumském Zeche, kde spolu s nimi zahrála také řada různých doprovodných kapel. Tento koncert také znamenal zlomovou kapitolu v jejich historii, protože Uwe Lulis krátce před koncertem z osobních a pracovních důvodů odešel. Nahradil ho bývalý kytarista Rage Manni Schmidt. Spolu s jeho příchodem a novým vydavatelstvím Nuclear Blast vyšla v roce 2001 deska The Grave Digger. Jako inspirace pro texty na ní posloužilo dílo Edgara Allana Poea.

V roce 2002 vyšlo kapele první živé album Tunes of Wacken a spolu s ním i jejich první stejnojmenné DVD. Další deska Rheingold vyšla 26. května 2003 a jejím ústředním motivem byla opera Der Ring des Nibelungen od Richarda Wagnera. Na její podporu vyrazili na turné, které trvalo až do začátku roku 2004.

Po úspěšném Rheingold Tour nahrála skupina další studiovku The Last Supper, která vyšla 17. ledna 2005. Obal byl poprvé odhalen v listopadu 2004 a setkal se většinou s pozitivními ohlasy, i když řadu fanoušků zklamal kvůli motivu. Kapela poté vydala prohlášení, že obal není poselstvím ďábla a není namířen proti křesťanům, ale zobrazuje depresivního Ježíše Krista v posledních dnech před smrtí.

Na rozdíl od předchozích alb nebylo The Last Supper koncepčním, přestože na něm bylo několik písní o posledních dnech Ježíše. Několik novinářů ho označilo za nejlepší od dob Tunes of War nebo Heavy Metal Breakdown. O necelý měsíc později skupina zahájila v Andernachu, rodišti Manniho Schmidta, turné se Stormhammer a Astral Doors. V říjnu 2005 vyšlo koncertní DVD s názvem 25 to Live, které bylo nahráno živě v Sao Paulu a připomínalo 25. výročí založení kapely.

V prosinci 2006 bylo ohlášeno několik večírků k příležitosti vydání následného alba Liberty or Death, které vyšlo 12. ledna 2007. Následovalo dvojité turné společně s kapelou Therion, které začalo 17. ledna 2007 v Essenu. Koncem února 2008 pak začali Grave Digger psát nový materiál a v polovině srpna vstoupili do studií Principal s dalším kytaristou Thilo Hermannem, aby nahráli svou 13. studiovku s názvem Ballads of a Hangman (vyšla 9. ledna 2009 pod novým labelem Napalm Records). Byla to jejich první nahrávka s dvěma kytarami. V únoru 2009 se ale kapela s novým kytaristou rozešla a začátkem října je opustil také Manni Schmidt kvůli přetrvávajícím neshodám s Chrisem Boltendahlem.

12. ledna 2010 nahradil Schmidta kytarista Domain Axel Ritt, který dočasně vystupoval během zbývajících koncertů předchozího turné. 1. října 2010 vydali Grave Digger nejdříve v Evropě album The Clans Will Rise Again, brzy poté vyšlo i v Severní Americe. Členové kapely vysvětlili, že se jedná o volné pokračování Tunes of War a že se v textové rovině opět vracejí k historickému tématu. Na konci roku 2010 byla také vydaná živá verze 30 Years of Metal.

V roce 2012 přišla série koncertů, které zahrnovaly jak starší, tak i novější skladby. Zároveň v lednu kapela vydala album Clash of the Gods, na kterém se objevily písně inspirované řeckou mytologií. V roce 2013 se po několika měsících, kdy kapela zahrála i několik letních festivalů, rozhodli nahrát nové album Return of the Reaper, které vyšlo v roce 2014. Album vyšlo u značky Napalm Records a produkovala ho známá figura metalové scény, Charlie Bauerfeind.

V roce 2017 vydali Grave Digger své další studiové album The Grave Digger, které se stalo jejich 17. studiovkou. Ve stejné době skupina pořádala turné, které se těšilo velkému úspěchu. V roce 2020 byla vydána nové studiové album Fields of Blood.

V září 2023 kapela oznámila odchod kytaristy Axela Ritta, kterého nahradil Tobias 'Tobi' Kersting, bývalý člen skupiny Orden Ogan.

V lednu 2025, při oslavě 45 let od svého vzniku, vydali Grave Digger své dvacáté druhé studiové LP s názvem Bone Collector. Album bylo nahráno v roce 2024 a vyšlo 17. ledna 2025 u vydavatelství Napalm Records. Prvním singlem z něj byla skladba "Kingdom of Skulls", která vyšla 11. října 2024.

Tato deska je považována za návrat ke kořenům kapely, s důrazem na jednoduché a přímočaré metalové skladby. Podle zpěváka Chrise Boltendahla je Bone Collector nabité energií, svěží a odráží radost, kterou kapela při jeho tvorbě zažila.

Podrobnosti: Grave Digger - Metal Archives

Diskografie (studiová alba):

Heavy Metal Breakdown (1984)

Witch Hunter (1985)

War Games (1986)

Stronger Than Ever (1986) (jako Digger)

The Reaper (1993)

Heart of Darkness (1995)

Tunes of War (1996)

Knights of the Cross (1998)

Excalibur (1999)

The Grave Digger (2001)

Rheingold (2003)

The Last Supper (2005)

Liberty or Death (2007)

Ballads of a Hangman (2009)

The Clans Will Rise Again (2010)

Clash of the Gods (2012)

Return of the Reaper (2014)

Healed by Metal (2017)

The Living Dead (2018)

Fields of Blood (2020)

Symbol of Eternity (2022)

Bone Collector (2025)

HEAVEN

Heaven byla australská heavymetalová skupina ze Sydney, která vznikla v roce 1980. Nahrála tři alba a v 80. letech koncertovala po celých Spojených státech. Jejich původní styl byl podobný AC/DC, ale v pozdějších letech se vydali komerčnějším heavy metalovým směrem po vzoru Judas Priest.

Kapela, kde působili zpěvák Allan Fryer, baskytarista Laurie Marlow a bubeník Joe Turtur vznikla původně v Adelaide pod názvem Fat Lip. Krátce poté, co se přestěhovali do Sydney, zemřel v Londýně zpěvák AC/DC Bon Scott a některé nepodložené zprávy naznačovaly, že na jeho místo uvažovali AC/DC o Fryerovi jako o náhradníkovi. Fryer opustil Fat Lip a vrátil se do Adelaide, ale nikdy nebyl vyzván ke konkurzu. Po jeho návratu do Sydney kapelu tvořili Fryer a Marlow, Aldo Civitico (dříve Scandal) na bicí a kytarista Bradford Kelly, původně ze skupiny Swanee. Civitico ale těsně před podpisem nahrávací smlouvy odešel a místo něj nastoupil Joe Turtur. Přidal se k nim také John Haese jako rytmický kytarista.

Krátce poté si Fat Lip všiml Michael Browning, osobnost hudebního průmyslu v Sydney, který v sedmdesátých letech řídil AC/DC; právě založil novou nahrávací společnost DeLuxe a podepsal smlouvu s INXS. Fat Lip začali pro DeLuxe nahrávat desku, ale během natáčení si změnili název na Heaven. Albu s názvem Twilight of Mischief předcházel koncem roku 1981 singl "Fantasy". Druhý singl, "In the Beginning", se stal titulní skladbou desky, když ji pod tímto názvem vydala CBS v USA.

John Haese po vydání alba Heaven opustil a nahradil ho Mick Cocks, který dříve působil ve skupině Rose Tattoo. Po úspěšném australském turné, na kterém předskakovali Iron Maiden se kapela vydala do Spojených států, kde také zaznamenala úspěch, zejména na západním pobřeží, a absolvovala turné s Judas Priest, Mötley Crüe, Black Sabbath a KISS.

V průběhu roku 1983 nahráli Heaven pro RCA druhé album s názvem Where Angels Fear to Tread, podpořené singlem "Rock School", jenž byl hojně vysílán na MTV a na kterém hostovali Ronnie James Dio, Lita Ford a Glenn Hughes. Poté kapelu opustili Cocks a Turtur. Jako náhrada byli angažováni bývalý baskytarista AC/DC Mark Evans (pravděpodobně jediný případ, kdy se Evans objevil jako kytarista) a John Lalor, ale spolupráce skončila bezprostředně po úspěšném turné po Austrálii. Heaven se rozpadli kvůli konfliktům s Fryerem.

V roce 1984 Fryer angažoval bubeníka Tommyho Dimitroffa (místo původního bubeníka Ronnieho Zadeho) a vrátil se do Ameriky, aby Heaven reformoval, tentokrát s bývalým kytaristou Talas Mitchem Perrym a newyorským hudebníkem Markem Cunninghamem, který naposledy působil ve skupině Cathedral. K nové sestavě se připojil také Dennis Feldman, který dříve působil v Ram-Jam a MSG. Poté se rozhodli nahrát album Knockin' on Heaven's Door.

Mason Munoz z oddělení A&R společnosti Columbia podepsal se skupinou smlouvu a angažoval Paula O'Neilla, aby desku produkoval a podílel se na jejím vzniku. Titulní skladbou byla heavy metalová coververze písně Boba Dylana. Před dokončením nahrávání však Munoze nahradil nový zástupce oddělení A&R a Columbia přivedla jiného inženýra mixu. Poté se Fryer přestěhoval do Texasu a pokračoval v udržování jména Heaven s místními talenty, jako byli kytarista Perry Parris, Scott Howe, John Paul Dutton, Rodger "bam-bam" Weiss, Bryan Cameron a Timi Heiser. V roce 1985 předskakovali Heaven ještě křesťanské metalové skupině Stryper v texaském Corpus Christi, poté se rozpadli.

Kelly, Marlow, Fryer a Haese se v roce 1998 v Sydney znovu sešli a odehráli dva koncerty, přičemž za bicí soupravou se střídali Theo Kats a Joe Turtur. Poté začali Kats a Marlow pracovat na novém materiálu s kytaristou Kevinem Prattem. Pratt v osmdesátých letech působil v sydneyských skupinách Boss a BB Steal a s každou z nich nahrál album. Spolupráce byla původně koncipována pro vznik nové desky Heaven, ale Fryer se vrátil domů do Texasu a na projekt došly peníze. K další reformě však došlo v roce 2001, kdy Fryer, Marlow, Kats a Pratt přibrali kytaristu Rosse Flynna a jako Heaven vyjeli na podporu australského turné Judas Priest. Ihned po těchto koncertech se Fryer opět vrátil do Ameriky.

Dne 4. června 2015 bylo oznámeno, že zpěvák Allan Fryer zemřel po dlouhém boji s rakovinou. Zůstala po něm dcera Kallan a čtyři vnoučata.

Kapela se později reformovala s původními členy Lauriem Marlowem a Johnem Haesem a v listopadu 2022 vystoupila v Sydney.

Podrobnosti: Heaven - wikipedia

Diskografie (studiová alba):

Twilight of Mischief / Bent (1982)

Where Angels Fear to Tread (1983)

Knockin' on Heaven's Door (1985)

HERITAGE

Heritage byla NWOBHM kapela založená v Sheffieldu, v jižním Yorkshire, v roce 1980. Stejně jako jejich kolegové ze severní Anglie Gaskin podepsali smlouvu s převážně punkově orientovaným vydavatelstvím Rondelet Records a debutovali u nich v roce 1981 sedmipalcem "Strange Place To Be".

Jednu z menších hvězd nové vlny britského heavy metalu tvořili Steve Johnson (zpěv, kytara), Steve Barratt (zpěv, kytara), Fasker Johnson (zpěv, baskytara) a Pete Halliday (bicí). V roce 1982 vydali u stejného vydavatelství své debutové album Remorse Code, které bylo jejich jediným LP. Později se několikrát objevilo na CD, naposledy v roce 2019.

Navzdory dobrým recenzím a koncertům s kapelami jako Def Leppard a Magnum je dohnaly personální problémy brzy po vydání alba k rozpadu. V roce 1985 se bratři Johnsonové spojili s bývalým zpěvákem skupiny MSG Garym Bardenem a vytvořili ranou inkarnaci Statetrooper. Paul 'Fasker' Johnson se později připojil k Saxon, zahrál si na jejich deskách Rock The Nations a Destiny a nakonec se znovu spojil se svým bratrem Stevem v USI. V pozdějších letech se 'Fasker' podílel na sólovém albu bývalého kytaristy Saxon Grahama Olivera End Of An Era z roku 2001.

V roce 2022 se Heritage v původní sestavě znovu dali dohromady na jednorázový vzpomínkový koncert v Sheffieldu. Akce se setkala s nadšeným ohlasem fanoušků NWOBHM a kapela následně oznámila plány na vydání remasterované edice Remorse Code s bonusovým materiálem.

Podrobnosti: Heritage - Metal Archives

Diskografie (studiová alba):

Remorse Code (1982)

HOLY MOSES

Holy Moses byla německá thrashmetalová skupina působící v letech 1980-1994 a 2000-2023. Proslavili se tím, že v jejich čele stála Sabina Classenová (později jediná původní členka skupiny) i tím, že byli jednou z prvních německých thrashmetalových kapel. Ve své kariéře se bohužel potýkali s častými změnami v sestavě. Vydali 13 studiových alb, z nichž poslední je Invisible Queen z roku 2023.

Holy Moses vznikli v roce 1980 v Cáchách v Severním Porýní-Vestfálsku. Úplně první sestavu tvořili během studia na střední škole baskytarista Ramon Brüssler, bubeník Peter Vonderstein a kytarista Jochen Fünders, který se zároveň staral o zpěv. Tato sestava odehrála první živé vystoupení pouhé čtyři dny po svém vzniku a ještě téhož roku vydala demo s názvem Black Metal Masters.

Vonderstein a Fünders kapelu opustili v roce 1981 a nahradili je bubeník Paul Linzenich, zpěvák Iggy a kytarista Andy Classen z místní skupiny Desaster. V prosinci 1981 je opustil Iggy a nahradila ho bývalá baskytaristka Desaster a Andyho přítelkyně Sabina Classenová (rozená Hirtzová). V nové stabilní sestavě poprvé vystoupili naživo v listopadu 1982 a vydali řadu demokazet, včetně Walpurgis Night v roce 1985 a The Bitch v roce 1986; objevili se také na split-albové kompilaci Metallic Bunnys.

V roce 1986 vydali u nezávislého vydavatelství Aaarrg své debutové album Queen of Siam, na němž už na bicí hrál Herbert Dreger, protože Linzenich krátce před nahráváním odešel, aby se mohl věnovat univerzitním studiím. Po vydání desky byl ale Dreger vyhozen za to, že se nedostavil na supportní koncert s Agent Steel, a Brüssler (jediný původní člen, který zůstal) kapelu opustil také. Oba členy nahradili devatenáctiletí Uli Kusch a Andre Chapelier.

Následujícího roku Holy Moses vydali svůj druhý počin Finished With the Dogs, který byl mnohem těžší a čistěji znějící než jeho předchůdce. Album zaznamenalo úspěch u kritiky po celém světě a kapele vyneslo distribuční smlouvu u Warner Music Group a turné po Evropě s Angel Dust, Rage, Steeler, Paganini, D.R.I. a Holy Terror, zakončené vystoupením v Hamburku.

V roce 1988 se Sabina Classen stala moderátorkou německého televizního pořadu o heavy metalu s názvem Mosh spolu s novinářem Götzem Kühnemundem. Mezitím začali Holy Moses pracovat na své třetí studiové desce. Album The New Machine of Liechtenstein, vydané v roce 1989, se stalo další úspěšnou nahrávkou skupiny, na které hrála těžší a techničtější thrash metal než na předchozích dvou deskách. Následovalo turné se Sacred Reich a Forbidden a vystoupení na festivalu Dynamo Open Air, přičemž do sestavy přibyl druhý kytarista Rainer Laws.

V roce 1990 Laws kapelu opustil kvůli nemoci a odešel do důchodu, aby se mohl věnovat své práci grafika. Skupina tak nahrála desku World Chaos, vydanou u nezávislého vydavatelství West Virginia Records, které vlastnil nový manažer kapely Uli Wiehagen. Kusch brzy poté odešel a připojil se k Gamma Ray.

Po dalších personálních změnách Holy Moses ukončili činnost v roce 1994, ale v roce 2000 se Sabina rozhodla pro comeback. Kapela pak vydala několik dalších alb, přičemž to poslední, Invisible Queen, vyšlo v roce 2023 a zároveň bylo jejich rozlučkovou deskou.

Podrobnosti: Holy Moses - Metal Archives

Diskografie (studiová alba):

Queen of Siam (1986)

Finished with the Dogs (1987)

The New Machine of Liechtenstein (1989)

World Chaos (1990)

Terminal Terror (1991)

Reborn Dogs (1992)

No Matter What's the Cause (1994)

Disorder of the Order (2002)

Strength Power Will Passion (2005)

Agony of Death (2008)

Redefined Mayhem (2014)

Invisible Queen (2023)

CHARIOT

Skupinu založili v roce 1980 v Londýně John Smith (baskytara), Scott Biaggi (sólová kytara), Jez Denyer (zpěv), Oliver Le Franc (bicí) a kytarista Pete Franklin. Prvotní impuls vzešel od Scotta a Johna, zatímco ostatní členové odpověděli na inzeráty v hudebním týdeníku Melody Maker. První koncert odehráli v klubu Ruskin Arms, kde často vystupovali i Iron Maiden. Později se sestava ustálila ve složení John Smith (basa), Jeff Braithwaite (bicí), Pete Franklin (zpěv, kytara) a Scott Biaggi (kytara).

Debutové album Warrior nahráli v roce 1984 ve studiu Old Barn v jižním Londýně s producentem Mathewem Fisherem z Procol Harum. V roce 1986 zaznamenali svůj koncert ve slavném klubu Marquee, který vyšel na VHS pod názvem Sweating Blood. Chariot se těšili rostoucí popularitě nejen ve Velké Británii, ale i v kontinentální Evropě a Japonsku. Kapela, jejímž mozkem byl kytarista, zpěvák a hlavní skladatel Pete Franklin, si získala fanoušky tvrdého, rychlého a úderného metalu.

Ještě v roce 1986 vzniklo ve studiu Lodge Studios v Cambridge, které vlastnila progrocková formace The Enid, jejich druhé album Burning Ambition. V této době poskytli rozhovor heavymetalovému časopisu Kerrang a předskakovali Manowar na jejich britském turné. Vypadalo to, že se kapela vydala správným směrem – málem podepsali smlouvu s Atlantic Records, ale nakonec z toho sešlo. Pohyb vpřed se zpomalil a baskytarista se rozhodl věnovat rodinnému životu, což vedlo v roce 1989 k rozpadu.

Následovala dlouhá pauza, během níž o Chariot nebylo slyšet až do roku 2003, kdy se kapela reformovala s kytaristou Paulem Lanem, který nahradil Scotta Biaggiho. O rok později vyšly kompilace Early Days, Late Nights a What Goes Around, obsahující i dosud nevydaný studiový materiál. Autorsky se uskupení znovu probudilo v roce 2006 albem Behind the Wire, které bylo nahráno v roce 2004 v Rockridge Studios pod producentským dohledem Tonyho Newtona z Dirty Deeds.

Další desku In the Blood (2012) smíchal Tony Newton v Barnyard Studios Steva Harrise v Essexu. O dva roky později vyšlo další studiové album Demons & Angels. Poslední nahrávka New Horizon Dawns (2018) vznikla ve Franklinově domácím studiu ve východním Londýně a její nahrávání zabralo přibližně měsíc.

Chariot koncertují dodnes, i když v roce 2021 utrpěli těžkou ránu, když zemřel hlavní tahoun skupiny Pete Franklin.

Zdroj: garyalikivi.com

Podrobnosti: Chariot - Metal Archives

Diskografie (studiová alba):

Warrior (1984)

Burning Ambition (1986)

Behind the Wire (2006)

In the Blood (2012)

Demons & Angels (2014)

New Horizon Dawns (2018)

INCUBUS

Incubus byla anglická heavy metalová kapela založená v roce 1980 v Durhamu třemi bratry: Davem Crawfordem (zpěv, kytara), Kenem Crawfordem (kytara), Stevem Crawfordem (bicí) a jejich přítelem Colinem Evansem (basa). V roce 1984 vydali své jediné album To the Devil a Daughter, které navzdory názvu obsahovalo melodický metal s mírně roztříštěným stylem.

Kolem roku 1985 se šířily zvěsti o připravovaném druhém albu s názvem Seance, avšak toto album nikdy nespatřilo světlo světa. Není jasné, zda bylo vůbec nahráno, nebo zda zůstalo pouze v plánech.

Kapela se objevila na několika kompilacích, včetně Pure Overkill (LP, Guardian Records n' Tapes, 1983) s písněmi "Runnin' For You" a "Caught Red Handed", a Hell Has Broken Loose - Heavy Metal '85 (LP, Bronze/Polygram, 1985) s písní "To the Devil A Daughter".

Je důležité nezaměňovat tuto skupinu s jinými kapelami stejného jména, například s Incubus z Exeteru, která vznikla ve stejném roce, nebo s americkou death metalovou kapelou z Louisiany, založenou v roce 1986. Existuje také několik dalších kapel s názvem Incubus, které však většinou nepřekročily fázi demo nahrávek.

Od vydání jejich jediného alba v roce 1984 nejsou k dispozici žádné novinky či aktualizace...

Podrobnosti:

Incubus - Metal Archives

Diskografie (studiová alba):

To the Devil a Daughter (1984)

KAAOS

Kaaos byla finská hardcore punková formace z Tampere, založená v březnu 1980. Patřila mezi první finské hardcore punkové kapely, které vydaly oficiální nahrávky. Jejich sestava se často měnila, jediným stálým členem byl kytarista Jakke, který se později stal také zpěvákem a ústřední postavou uskupení. Raná tvorba Kaaos byla známá kritikou místních úřadů, zejména policie, a často se dotýkala politických a sociálních témat, včetně zneužívání náboženství k ospravedlnění válek. Zpívali také o násilí, s nímž se pankáči setkávali na ulicích, a o dalších osobních i společenských problémech, přičemž vždy zachovávali anarchopunkový postoj.

Na začátku 80. let Jakke 'vyhodil některé starší členy' své předchozí kapely a nově vzniklou skupinu pojmenoval Kaaos. Chtěl tak zajistit, aby se do hudby nedostaly vlivy nové vlny. Nové uskupení hrálo rychleji, chaotičtěji a přijalo typický hardcore punkový vzhled – kožené bundy s cvočky, ostnaté vlasy a mohykány. Tento styl byl tehdy na finské punkové scéně průkopnický a nečekaný.

Na podzim 1981 nahráli split EP s Cadgers (kteří se později přejmenovali na Riistetyt). Jejich strana EP nesla název Kytät on natsisikoja (Policajti jsou nacistická prasata) a obsahovala stejnojmennou skladbu, která se stala finskou hardcore klasikou. Na této nahrávce Jakke nezpíval, ale hrál na kytaru.

Po mnoha personálních změnách vydali Kaaos EP Totaalinen Kaaos, které je považováno za jejich nejlepší počin a klíčovou nahrávku finského '82-hardcore' stylu. Skupina si získala popularitu i v zahraničí díky undergroundovému šíření nahrávek. Na domácí scéně se jim ale nedostávalo velké podpory – koncertů bylo málo a některé nahrávky vyšly až v 90. letech.

V roce 1984 vydali své jediné plnohodnotné album Ristiinnaulittu Kaaos (Ukřižovaný chaos) a o osm let později své poslední EP Nukke (Panenka). Jejich zvuk se postupně vyvíjel, což vedlo Jakkemu a baskytaristovi Nappimu k založení skupiny Kuolleet Kukat, která se hudebně přiblížila Amebix a post-punku. V 90. letech pak Jakke a Nappi působili také ve formaci Positive/Negative, hrající přímočařejší anarcho punk ovlivněný crustem.

V listopadu 1999 odehráli koncert v legendárním squatu Lepakko v Helsinkách, kde vystupovali už v 80. letech. Tento koncert byl poslední akcí před zbouráním budovy, která musela ustoupit kancelářské výstavbě firmy Nokia. Ačkoliv se vystoupení příliš nepovedlo, inspirovalo vlnu návratů finských oldschool hardcore kapel.

Následně přišli Kaaos s novou sestavou a vydali split EP se Svart Aggression a mini LP Ismit, které se drželo původního crustového zvuku. Tato inkarnace kapely ale postupně upadala a svůj poslední koncert odehrála v říjnu 2007 na akci k vydání knihy Parasta lapsille (To nejlepší pro děti) v klubu Tavastia.

Jakke zemřel 29. listopadu 2007 ve věku 42 let v důsledku požití alkoholu.

Diskografie (studiová alba):

Ristiinnaulittu Kaaos (1984)

Podrobnosti:

Kaaos - Metal Music Archives

LEE AARON

Lee Aaron (narozená jako Karen Lynn Greening 21. července 1962 v Belleville v Ontariu) je kanadská rocková a jazzová zpěvačka, známá jako 'Kanadská metalová královna'. Měla několik hitů s názvy jako "Metal Queen", "Whatcha Do to my Body" a "Sex with Love". Nyní se plně věnuje jazzovému zpěvu.

Po zahájení kariéry v glam metalu vytvořila v Bramptonu v Ontariu rockové uskupení, které nese její jméno a s nímž vydala v roce 1982 svou první dlouhohrající desku. Na albu nazvaném The Lee Aaron Project se objevili 'Buzz' Shearman, Bill Wade, Terry Juric a Earl Johnson, všichni bývalí členové kanadské rockové formace Moxy. Koncem roku 1982 Aaron odletěla do New Yorku a pózovala nahoře bez pro pánský časopis OUI, v březnovém čísle z roku 1983 se objevila na obálce a v rozhovoru. Později dospěla k závěru, že pózování pro časopis poškodilo její hudební důvěryhodnost; svého rozhodnutí litovala a vinu za něj přičítala nátlaku ze strany svého manažera.

Poté vystupovala v Evropě - v Anglii a Německu - a koncem roku 1983 byla opět připravena na studiovou práci. V roce 1984 vyšlo její druhé album nazvané Metal Queen, které z ní učinilo jednu z nejznámějších kanadských sólových hudebnic a vyústilo ve smlouvu na několik desek s Attic Records. Během nahrávání tohoto alba se ke kapele připojil kytarista John Albani (ex-Wrabit), který s Aaron vytvořil pevnou autorskou dvojici, jejíž spolupráce trvala jedenáct let.

V letech 1984 - 1992 absolvovala rozsáhlé turné po Evropě a vystoupení v Japonsku a Spojených státech. Vydala šest studiovek u kanadského vydavatelství Attic Records a mezinárodní alba ve Velké Británii, Německu, Rakousku, Švýcarsku, Beneluxu, Itálii, Skandinávii, Austrálii a Japonsku. Třikrát získala Toronto Music Awards pro nejlepší zpěvačku a šestnáctkrát byla nominována na cenu Juno (bez vítězství). Na její desce Call Of The Wild z roku 1985 se objevila známá rocková balada "Barely Holdin' On". Její komerčně nejúspěšnějším albem bylo Bodyrock vydané v roce 1989, které obsahovalo několik hitů, včetně "Whatcha Do to My Body"; v Kanadě získalo dvojnásobnou platinu.

V roce 1992 Aaron opustila vydavatelství Attic Records a založila svou značku Hip Chic Music, kde vydala další dvě desky. Na albu Emotional Rain z roku 1994 (distribuované společností A & M Canada) nahrávala s Donem Shortem a Donem Binnsem (Sons of Freedom), Reevesem Gabrelsem (Tin Machine Davida Bowieho) a Knoxem Chandlerem (Psychedelic Furs). Deska 2preciious z roku 1995 byla projektovou nahrávkou, napsanou se členy skupiny Sons of Freedom, na které zcela vypustila jméno Lee Aaron a používala své skutečné jméno Karen. Ani jedna z těchto nahrávek nebyla komerčně úspěšná a krátce poté se Sons of Freedom rozpadli. Následující rok Karen studovala herectví a poté začala vystupovat s Dennisem Ziebartem v Torontu, kde se zaměřila na jazzovou a bluesovou hudbu.

V roce 2000 vydala Aaron na svém labelu Barking Dog Music jazzové album Slick Chick, které distribuovala společnost Fusion 3. Na podporu této desky vystupovala na festivalu The Top of the Senator v Torontu i na různých jazzových festivalech v Kanadě a Evropě. V roce 2002 byla oslovena, aby se zúčastnila konkurzu do Modern Baroque Opera Company. Byla obsazena a ještě téhož roku účinkovala v inscenaci 101 písní pro markýze de Sade, která získala cenu ALCAN Performing Arts Award.

Její jedenácté album Beautiful Things, hybrid popu a jazzu, vyšlo v roce 2004. Poté pokračovala ve vystupování na rockových a vybraných jazzových koncertech; v roce 2011 poprvé zazpívala ve Švédsku na festivalu Sweden Rock Festival.

V roce 2016 se Lee Aaron vrátila na scénu s albem Fire And Gasoline, které bylo jejím prvním studiovým albem po desetileté pauze. Album obsahuje originální rockové skladby a bylo dobře přijato jak kritiky, tak fanoušky. Následovalo kanadské a evropské turné a popularita singlů "Tom Boy", "Fire And Gasoline" a "Bad Boyfriend" stále roste.

Lee Aaron byla jednou z prvních žen v Kanadě, které se prosadily v rock'n'rollu, a stala se průkopnicí pro mnoho umělkyň. Její album BodyRock z roku 1989 bylo časopisem Chart vyhlášeno za jeden z 20 nejvlivnějších kanadských alb 80. let, který ovlivnil i zpěvačky jako Avril Lavigne, Alanis Morissette a Shania Twain.

Podrobnosti: Lee Aaron - Metal Music Archives

Diskografie (studiová alba):

The Lee Aaron Project (1982)

Metal Queen (1984)

Call Of The Wild (1985)

Lee Aaron (1987)

Bodyrock (1989)

Some Girls Do (1991)

Emotional Rain (1994)

Slick Chick (2000)

Beautiful Things (2004)

Fire And Gasoline (2016)

LEGEND

Legend byla heavymetalová skupina, která vznikla v roce 1980 v St. Helier, hlavním městě Jersey, který je největším a nejjižnějším ostrovem Normanského souostroví (závislé území britské koruny). Kapela se nedočkala takového úspěchu jako jiné NWOBHM a její první nahrávky vznikly v místním studiu v Jersey.

Legend jsou známí svými ostrými a někdy politickými texty, s názvy písní jako "Hirošima" a "Sabra & Chatila". Hudebně mísí tradiční heavy metal s nádechem jazzu a na prvním albu i s riffy ovlivněnými Black Sabbath. O Haworthovi je také známo, že jeho největším vlivem byla skupina Pink Floyd.

V osmdesátých letech natočili v sestavě Pete Haworth (kytara), Mike Lezala (zpěv), Eggy Aubert (basa), David Whitley (bicí) dvě desky. V roce 1981 vyšla eponymní Legend, na které učinkoval navíc kytarista Marco Morosino. Druhá s názvem Death in the Nursery vyšla o rok později, na kytaru se přidal Peteův bratr Neil Haworth. V květnu 1984 se kapela rozpadla.

Reformovali se v roce 2002 a od té doby natočili dvě alba, Still Screaming (2003) a The Dark Place (2013). Od roku 2015 nevyvíjí žádnou viditelnou aktivitu, v roce 2020 zemřel zakládající kytarista Pete Haworth.

Nezaměňovat s americkou skupinou Legend, která v roce 1979 vydala desku From The Fjords, ani s Legend z Kentu, kteří v roce 1981 vydali sběratelský singl "Hideaway".

Novinky:

V roce 2024 vydala skupina Legend Revisited album For The Lord, které je novou verzí jejich původního alba From The Fjords z roku 1979. Toto nové vydání obsahuje sedm původních skladeb s přepracovanými texty a jednu novou skladbu "Gideon". Album bylo vydáno 24. června 2024 prostřednictvím Sonic Age Records.

V roce 2023 vydala brazilská heavy metalová skupina Icon Of Sin své druhé album Legends, které vyšlo 4. srpna 2023. Prvním singlem z tohoto LP byla skladba "Cimmerian".

V roce 2021 vydala německá metalová skupina We are Legend své debutové album Fallen Angel. Album bylo nahráno mezi lednem a červnem 2021 a produkováno Simone Mularonim.

Podrobnosti: Legend - Metal Archives

Diskografie (studiová alba):

Legend (1981)

Death in the Nursery (1982)

Still Screaming (2003)

The Dark Place (2013)

LIONHEART

Lionheart je britská hardrocková skupina založená koncem roku 1980, původně ve složení zpěvák Jess Cox (ex-Tygers of Pan Tang), kytarista Dennis Stratton (ex-Iron Maiden), kytarista/klávesista Steve Mann (ex-Liar, později MSG, Michael Schenker Eloy), baskytarista/zpěvák Rocky Newton (ex-The Next Band, Wildfire) a bubeník Frank Noon (ex-The Next Band, Def Leppard). V kapele se ale za dobu jejího působení vystřídalo velké množství muzikantů a jejich seznam by působil tak trochu jako seznam všech členů NWOBHM.

Lionheart se poprvé představili publiku jednoho sobotního večera v londýnském klubu Marquee, ale kvůli kritice Coxe se o nich psalo špatně. To vedlo ke zrušení dalších dvou vystoupení a Coxe nahradil bývalý frontman Lautrec Reuben Archer. Další změny se týkaly bubeníků. Na britském turné s Def Leppard v roce 1981 nahradil Noona, který se k připojil k Wild Horses bývalý bubeník Judas Priest Les Binks a toho pak vystřídal bývalý bubeník Wild Horses Clive Edwards. Poté skončil i Archer, který také krátce působil ve Wild Horses, než založil Stampede se svým nevlastním synem, kytaristou Laurencem Archerem, bubeníkem Noonem a baskytaristou Colinem Bondem. Skladba "Lionheart", kterou nahráli Reuben Archer, Dennis Stratton, Steve Mann, Rocky Newton a Frank Noon a která se opožděně objevila na kompilaci Heavy Metal Heroes Vol. 2 (Heavy Metal Records) v roce 1982 zůstává jedinou reprezentativní nahrávkou raného stylu kapely, která ho později výrazně změnila.

Demo nahrané jádrem Stratton, Mann a Newton zajistilo Lionheart v roce 1984 smlouvu s americkou pobočkou CBS Records. Po angažování nového zpěváka Chada Browna a zajištění studiových služeb bubeníka skupiny Leo Sayera Boba Jenkinse přistoupila skupina k nahrávání debutu Hot Tonight s producentem Kevinem Beamishem (REO Speedwagon, Starship) ve studiu Sound City v Los Angeles v Kalifornii. Jednalo se o uhlazený počin ve stylu AOR, který nedokázal zaujmout staré fanoušky ani cílovou skupinu ve Spojených státech. V roce 1985 skupina pokračovala s bývalými členy Grand Prix, bubeníkem Andym Biernem a klávesistou Philem Lanzonem, kteří se objevili v populárním pořadu ECT na Channel 4. Lanzon nakonec odešel k reformovaným Sweet (a později k Uriah Heep), zatímco Brown ustoupil novému zpěvákovi Keithu Murrellovi (ex-Airrace).

V roce 1986 se Lionheart rozpadli, Bierne se stal manažerem, Murrell vedl irskou rockovou skupinu Mama’s Boys a Newton a Mann se připojili k MSG. Dennis Stratton později sklidil úspěch v Japonsku jako člen hvězdné koncertní sestavy Praying Mantis po boku bývalého spoluhráče z Iron Maiden Paula Di'Anna.

V roce 1999 vyšla u japonského vydavatelství Pony Canyon Unearthed třicetipísňová kolekce demosnímků kapely Raiders of the Lost Archives.

V roce 2016 se Lionheart reformovali v sestavě Stratton, Mann, Newton, plus zpěvák Lee Small a Clive Edwards na bicí. Poprvé pak vystoupili v sobotu 22. října 2016 na třídenním hard rockovém festivalu Rockingham 2016, který se konal v Nottinghamu ve Spojeném království.

Po akci v Rockinghamu se rozhodli pokračovat ve společné práci, odehráli další živá vystoupení a vzniklo také nové album s názvem Second Nature, které vyšlo v červnu 2017 v Japonsku u King Records a v srpnu 2017 v Evropě u AOR Heaven, a bylo následované mini turné po Japonsku. Deska byla z větší části nahrána ve studiu Flying Vivaldi Studio Steva Manna v Německu, další části nahrávali Dennis Stratton, Lee Small a Rocky Newton ve Velké Británii. V červnu 2017 se Lionheart objevili na festivalu Sweden Rock, v listopadu a prosinci 2017 skupina absolvovala turné po Velké Británii se skupinou Airrace.

V roce 2020 vyšlo zatím poslední album The Reality of Miracles. Vznikalo dva roky a opět ho produkoval, mixoval a masteroval Steve Mann ve studiu Flying Vivaldi. Lionheart poté podepsali celosvětovou smlouvu s Metalville Records, kteří The Reality of Miracles vydali 31. července 2020. King Records vydali desku v Japonsku a Koreji 23. září 2020. Celosvětově získala nadšené recenze.

Novinky:

V roce 2024 vydali Lionheart nové album The Grace of a Dragonfly, které bylo vydáno 15. února 2024 prostřednictvím Metalville Records. Album bylo nahráno v německém studiu Flying Vivaldi Studio a opět produkováno Stevem Mannem. Toto nové vydání přináší energičtější a modernější zvuk, přičemž zachovává charakteristický hard rockový styl kapely. Album obdrželo pozitivní recenze od hudebních kritiků a bylo podpořeno několika koncertními vystoupeními, včetně vystoupení na festivalu Rockingham 2024.

Podrobnosti: Lionheart - wikipedia

Diskografie (studiová alba):

Hot Tonight (1984)

Second Nature (2017)

The Reality of Miracles (2020)

The Grace of a Dragonfly (2024)

LOS SUAVES

Los Suaves je španělská hardrocková kapela z Ourense v Galicii. Založili ji v roce 1980 (podle některých pramenů v roce 1979) bratři Domínguezovi: baskytarista Charly a zpěvák Yosi.

Příležitost nahrát své první album Esta vida me va a matar (Tenhle život mě zabije) se naskytla poté, co se stali předkapelou The Ramones v A Coru?e během jedné z návštěv této punkové kapely v Evropě. Na této desce vyšly důležité písně jako "Peligrosa María" nebo "Viene el tren". Po dalších osmi letech, které uplynuly celkem bez povšimnutí, dosáhli skutečného úspěchu až se svým třetím albem Ese día piensa en mí (1989). Tímto okamžikem začala jejich nejúspěšnější etapa.

Jsou považováni za jednu z nejlepších koncertních kapel země vůbec. V roce 2016 obdrželi od Xunta de Galicia ocenění 'Medalla de Oro de Galicia' (Zlatá medaile Galicie). Mají také své jméno na náměstí ve městě Ourense, které bylo v roce 2003 pojmenováno jako 'Plaza dos Suaves'.

V roce 2021 vydali své poslední album El regreso de los muertos vivientes, což je jejich první studiová nahrávka po dlouhých deseti letech. Tento počin získal pozitivní recenze a potvrdil jejich místo na španělské rockové scéně.

Skupina pokračovala v koncertování i v období pandemie, i když mnohé z jejich plánovaných vystoupení musely být odloženy. V roce 2022 oznámili, že budou pokračovat ve vystupování a také uvedli, že připravují nové materiály pro budoucí projekty.

Podrobnosti: Los Suaves - Metal Archives

Diskografie (studiová alba):

Esta vida me va a matar (1982)

Frankenstein (1984)

Ese día piensa en mí (1988)

Maldita sea mi suerte (1991)

Malas noticias (1993)

Santa Compa?a (1994)

San Francisco Express (1997)

Víspera de Todos los Santos (2000)

Si yo fuera Dios (2003)

El jardín de las delicias (2005)

Adiós adiós (2010)

El regreso de los muertos vivientes (2021)

MALFUNKSHUN

Malfunkshun je americká rocková skupina, kterou v roce 1980 založili bratři Andrew a Kevin Woodovi. Kombinovali glamové vlivy se silně zkreslenými nástroji a byli jednou z prvních grungeových kapel, která vznikla po boku U-Men a Melvins. Jejich definitivní sestavu tvořili bratři Woodovi a bubeník Regan Hagar. Po interakci s kolegy z grungeové kapely Green River se Andrew stal frontmanem nástupnické Mother Love Bone. Malfunkshun se rozpadli, aniž by vydali větší množství materiálu, ačkoli nahráli demosnímky a objevili se na přelomové grungeové kompilaci Deep Six.

Andrew několik let bojoval se závislostí na drogách a nakonec v roce 1990 zemřel na předávkování heroinem. Mother Love Bone se v důsledku toho rozpadli a jejich nástupcem se stala skupina Pearl Jam. Demosnímky Malfunkshun s Andrewem byly později zkompilovány a vydány jako Return to Olympus u Loosegroove Records, které založil Hagar a jeho kolega z Mother Love Bone Stone Gossard. Malfunkshun se v roce 2005 reformovali a v současné době koncertují a nahrávají nový materiál.

Během vystoupení měl každý člen kapely své alter ego. Andrew byl 'L'Andrew the Love Child', Kevin byl 'Kevinstein' a Regan se stal 'Thundarrem'. Malfunkshun používali make-up a křiklavé glamové oblečení, čímž se přikláněli ke KISS a byli známí svými dynamickými živými vystoupeními. Andrew byl nepředvídatelný a během koncertů se potuloval davem se svou bezdrátovou baskytarou, a dokonce přerušoval vystoupení, aby snědl cereálie a zbytek rozházel do davu. Také se stále více zaplétal do drog a v roce 1985 se přihlásil na odvykací kúru, během níž byla činnost Malfunkshun pozastavena.

Když se Andrew vrátil z léčebny, kapela se dala znovu dohromady a přispěla dvěma skladbami na kompilaci Deep Six, vydanou společností C/Z Records. Navzdory jejich hutně zkreslenému zvuku se Sub Pop o kapelu nikdy příliš nezajímal. Přestože začínali získávat popularitu, jen zřídkakdy vystupovali jako headlineři na vlastních koncertech. Ačkoliv nebyli oficiálně rozpuštěni, dostali se postupně do pozadí spolupráce se členy Green River Stonem Gossardem a Jeffem Amentem. Na těchto sezeních vznikla nejdříve skupina Lords of the Wasteland, ze které se po připojení Grega Gilmora a Bruce Fairweathera stali Mother Love Bone. Soubor demosnímků a nahrávek Malfunkshun z let 1986 až 1987 vyšel v roce 1995 na labelu Loosegroove Stonea Gossarda a Regana Hagara pod názvem Return to Olympus.

V roce 2005 byl natočen dokumentární film Malfunkshun: The Andrew Wood Story, který měl premiéru na Mezinárodním filmovém festivalu v Seattlu. Dne 24. října 2006 začali pozůstalí členové Kevin Wood a Regan Hagar se zpěvákem Shawnem Smithem a baskytaristou Corym Kanem psát novou hudbu s použitím textů, které Andrew napsal před svou smrtí pro nové album, po kterém plánovali vyrazit na turné. Skupina původně zamýšlela používat název Malfunkshun, brzy jej však změnila na Subfunkshun nebo Subfunkshun Project; nakonec se ustálil na From the North (Von Nord).

19. února 2011 na svých webových stránkách oznámili, že zpěv v kapelách Malfunkshun a From the North převezme Jeff Loftis. Dne 14. března 2011 Kevin a Jeff nahráli píseň "Jezebel Woman" a 19. března 2011 píseň "Until the Ocean". Obě zveřejnili na YouTube pod názvem Malfunkshun 2011.

Podrobnosti: Malkunkshun - Metal Music Archives

Diskografie (studiová alba):

Return to Olympus (1995)

Monument (2017)

MANINNYA BLADE

Švédští průkopníci speed a thrash metalu Maninnya Blade z Bodenu jsou dnes považováni za jednu z prvních thrash metalových kapel ze Švédska. V letech 1980 - 1984 hráli pod názvem Fair Warnning.

V roce 1984 vydali singly "Barbarian" a "Ripper Attack" a v roce 1986 před svým rozpadem plnohodnotný vinyl Merchants In Metal. Někteří členové založili v roce 1987 po rozpadu Maninnya Blade skupinu Hexenhaus, mezitím se ale 'The Blade' znovu nakrátko aktivovali pod názvem Maninnya. Poté proběhly ještě dva krátké reuniony v letech 1995 a 2002.

Na kompilačním albu A Demonic Mistress from the Past z roku 2001, které vyšlo pod vydavatelstvím Stormbringer Productions, byly zařazeny starší nevydané demo skladby.

V roce 2005 podepsali Maninnya Blade smlouvu s brazilským metalovým vydavatelstvím Marquee Records na reedici alba kapely spolu s pěti živými skladbami z reunionových koncertů v roce 2002 a třemi dříve nevydanými demo nahrávkami v exkluzivním 2CD balení. To vyšlo v červenci 2006 pod názvem Undead, Unborn, Alive.

Od roku 2007, kdy se dali znovu dohromady, vystupují v sestavě Jan Lindberg (basa), Andreas Lindmark (bicí), Nick Johansson (kytara), Jerry Rutström (kytara) a Leif Eriksson (zpěv). V současné době kapela pravidelně vystupuje a v roce 2024 ohlásila, že pracuje na novém materiálu pro připravované album, které by mělo vyjít v roce 2025.

Podrobnosti: Maninnya Blade - Metal Archives

Diskografie (studiová alba):

Merchants in Metal (1986)

Undead, Unborn, Alive (2006)

MOBY DICK

Moby Dick z maďarské Šoproně se na počátku 90. let stali celostátně známou thrashmetalovou kapelou a dominantní silou maďarské scény. Svými prvními třemi alby, Ugass kutya! (1990), Kuesetlen évek (1991) a Körhinta (1992), si vydobyli popularitu, která trvá dodnes. Od svého reformování v roce 2002 nepřetržitě koncertují a nahrávají. Od roku 2021, kdy odešel kytarista Norbert Mentes, je jediným zbylým zakládajícím členem kapely zpěvák a kytarista Tamás Schmiedl. V roce 2015 byly první tři desky Moby Dick zařazeny na seznam nejvlivnějších maďarských metalových alb, přičemž na prvním místě se umístilo Ugass kutya!.

Skupinu založili v roce 1980 jako teenageři dva kytaristé Tamás Schmiedl a Norbert Mentes, kteří jsou bratranci z druhého kolena. Její název byl inspirován filmem Moby Dick, natočeným podle románu Hermana Melvilla, a stejnojmennou písní skupiny Led Zeppelin. Kapela, kterou doplnili bubeník Tamás 'Rózsi' Rozsonits a baskytarista Kurt Giczy, sledovala mezinárodní trendy. Ve svém demo období během osmdesátých let se dostala nejdříve pod vliv NWOBHM a později, na konci desetiletí, už pod vliv sílícího thrash metalu. V roce 1988 se novým baskytaristou stal Gábor Gőbl, který byl (a stále je) agilním organizátorem dění ve skupině. Ten se snažil získat vliv na rozhodující činitele v Budapešti v naději na vydání alba. Kapela se několikrát snažila najít stálého frontmana, chvíli se dokonce snažili angažovat Zsolta Molicse (Sámán, Classica, Cool Head Clan), ale nakonec přenechala vokální povinnosti Tamásovi Schmiedlovi.

V rozhlasovém pořadu Garáž, který moderoval Feró Nagy, se pravidelně hrály jejich písně "The Valiant Crusader" a "Prometheus Moby Dick", které byly nahrány v rakouském studiu. Kapela byla předskokanem na maďarském turné německých Stormwitch a jako hosté maďarských hard rockových hvězd Beatrice. S pádem komunismu v roce 1989 byl zrušen monopol maďarské nahrávací společnosti a nově vzniklé soukromé labely viděly příležitost uzavřít smlouvy s těmi nejlepšími z tohoto žánru. Moby Dick tak podepsali smlouvu s Protonem a v roce 1990 jim konečně vyšla deska Ugass kutya!.

Druhé album The Cruel Years (1991), které navázalo na úspěch debutu, vyšlo u vydavatelství Quint, které získala společnost EMI. Právě při jeho tvorbě poprvé spolupracovali s textařem Zoltánem Pusztaiem, který svými jadrnými verši otevřel nový rozměr interpretace jejich písní. Úspěch korunovali v roce 1992 deskou Körhinta, která se dostala na 4. místo v žebříčku prodejnosti a videoklip ke coververzi písně "Gazember" od Hobo Blues Bandu se hrál na všech tehdejších televizních kanálech. Po vydání alba Tamás Rozsonits kapelu opustil a nahradil ho Péter Hoffer, jako bubeník i jako autor písní.

V roce 1993 vydali Moby Dick záznam vyprodaného koncertu v Kruhové hale (Atomtámadás) a po podzimním turné po Karpatské kotlině za hranicemi vznikla v nové sestavě experimentální deska Fejfa helyett, která vyšla počátkem následujícího roku. Další studiovka s názvem Memento vyšla v roce 1994. Pro ni kapela znovu nahrála to nejlepší z písní, které napsala během své demo éry. Memento poněkud zmátlo jejich fanoušky, zvyklé na tvrdé thrashmetalové písně, protože většina skladeb na něm byla nevýraznou imitací hard rocku/heavy metalu s ostrými texty. Obrázek o budoucnosti Moby Dick dále zkresloval fakt, že kytarista Norbert Mentes a bubeník Péter Hoffer následující rok založili projekt Brazzil se Zoltánem Szokodim, zpěvákem skupiny Blokád. Na koncertě PeCsa koncem roku navíc Moby Dick kvůli nemoci Norberta Mentese vystoupili jako trio. Odpovědí na to všechno bylo studiové album Indul a boksz (Let the Boxing Begin), vydané v roce 1996 a produkované novým vydavatelstvím Magneoton-Warner. Kapela na něm znatelně omezila experimentování a držela se osvědčeného thrashového receptu.

To už se ale tehdejší historie Moby Dick pomalu chýlila ke konci. Ještě vydali naprosto zbytečné Tisztítótűz a jeho špatné přijetí je dorazilo. Členové si našli jiné aktivity a v roce 1998 se kapela po vzájemné dohodě rozpadla. Po listopadovém rozlučkovém koncertu na kompilaci Good Bye tuto éru ukončili...

Po přelomu tisíciletí došlo k oživení metalového žánru na mezinárodní i domácí scéně a stále častěji se objevovala otázka, kdy se Moby Dick vrátí. Nejprve se Schmiedl objevil na pódiu na začátku roku 2002 jako speciální host na vlčím karnevalu v Akele a o několik měsíců později už na večírku k návratu Moby Dick na scénu. Na prvních koncertech hrál v kapele ještě Balázs Bertalan (Strong Deformity) na bicí, v lednu 2003 se ke kapele připojil Péter Hoffer a Moby Dick začali nahrávat novou studiovku. Tou se stala Golgota, zahalená do krvavě rudé barvy, v pořadí desátá deska kapely. Díky silným, mohutným metalovým motivům a jednotnému hudebnímu i textovému pojetí se album zařadilo mezi jejich nejlepší díla. Po jeho vydání následovalo masivní festivalové turné, kde se k Moby Dick na pódiu každý večer připojilo pět dalších skupin.

V roce 2004 začali nahrávat další desku a absolvovali turné po republice jako speciální hosté skupiny Tankcsapda. Další studiovka Se Nap se Mond byla doplněna bonusovým koncertním DVD se záznamem vystoupení na Szigetu v roce 1995. CD se umístilo na 4. místě v žebříčku prodejnosti.

Ve stejném roce vyšlo album Moby Dick tribute (BálnaVadÁszok), na kterém byly jejich nejlepší písně v podání maďarských kapel jako Ossian, Akela, Wall Of Sleep, Cadaveres, Watch My Dying, Depresszió, Dalriada a na kterém zpívali József Kalapács, Joe Rudán a Zsolt Molics. Pokračováním oslav byl jubilejní koncert, který se konal 10. února 2006 v Petőfiho sále u příležitosti 25. výročí vzniku Moby Dick. Záznam tohoto koncertu vyšel téměř o rok později na DVD a CD.

Rok 2007 byl pro Moby Dick poměrně pasivní. Norbert Mentes, Péter Hoffer a textař Zoltán Pusztai opět investovali své síly do samostatného projektu, kterým bylo založení národní rockové skupiny Hungarica.

Dne 22. března 2008 vystoupili Moby Dick v Budapešti s německou skupinou Brainstorm v neobvyklé retro-thrashové show, zaměřené na písně z jejich prvních tří desek, včetně celého alba Cruel Years. Zvukový a obrazový záznam koncertu byl bonusem k deluxe reedici studiovky Ugass Hund! v roce 2009.

Po dlouhé odmlce se kapela vrátila na pódia v únoru 2010 na koncertě v Budapešti a na koncertě ve Vojvodině, aby ukázala, že stále žije. Začátkem dubna vyšel projekt Bloody Roots frontmana Tamáse Schmiedla s názvem Gott kezében (Bůh v hrsti). Na něm hostují členové několika maďarských metalových kapel.

10. října 2011 vydali po šesti letech novou studiovku Tomorrow's Graveyard. Na jejich červencovém koncertě v Green Pardon byl také natočen videoklip k písni Rough as a Volcano. Album se dostalo na první místo v žebříčku prodejnosti Mahasz Top 40 a na jaře následujícího roku bylo nominováno na cenu Fonogram v kategorii 'Maďarské hardrockové nebo heavy metalové album roku'. Získalo také cenu HangSúly v kategorii 'Nejlepší studiová produkce'.

V roce 2012 odehráli Moby Dick několik velkých koncertů u příležitosti 30. výročí založení, v dubnu 2013 předskakovali v Szombathely Sepultuře, která se vrátila do Maďarska.

Dne 10. listopadu 2015 je opustil kvůli jiným závazkům Péter Hoffer a nahradil ho Béla Budai, který byl předtím členem Leander Rising. V prosinci 2016 bylo znovu vydáno album Cruel Years u příležitosti 25. výročí jeho vzniku. Vzhledem k tomu, že vydavatelská práva stále vlastní EMI, která ho odmítla znovu vydat, rozhodla se ho kapela znovu nahrát celé a v této podobě ho znovu vydat u Hammer Records.

6. dubna 2018 vydali Moby Dick novou klíčovou píseň s názvem "Smart World". Začátkem prosince bylo oznámeno, že kapelu opouští Béla Budai a novým bubeníkem se stává Zoltán Király, který dříve působil mimo jiné ve skupině Akela. 13. března 2019 byla zveřejněna nová píseň a videoklip k jedenácté desce Moby Dick s názvem Terapia, v dubnu videoklip k titulní skladbě a v květnu pak videoklip k písni "Minden egy". V srpnu se Terapia stalo zlatým, což bylo završeno vystoupením na Barba Negra v USA před Testament. V červnu 2021 byl dokončen šestý videoklip, a to k písni "Twilight Zone". 7. července 2021 oznámila jejich oficiální facebooková stránka, že se rozloučili s Norbertem Mentesem a že novým kytaristou bude v budoucnu frontmanův syn Balázs Schmiedl (Bloody Roots, ex-Amadea). V listopadu 2022 vydavatelství e-Music znovu vydalo album Ugass kutya! v remasterovaném digipakovém formátu.

Podrobnosti: Moby Dick - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Ugass kutya! (1990)

Kegyetlen évek (1991)

Körhinta (1992)

Fejfa helyett (1994)

Memento (1994)

Indul a boksz (1996)

Tisztítótűz (1997)

Golgota (2003)

Se nap se hold (2005)

A holnapok ravatalán (2011)

Földi pokol (2014)

Kegyetlen évek (2016)

Terápia (2019)

MORE

More je britské heavymetalové uskupení, které bylo součástí nové vlny britské heavymetalové scény na počátku 80. let. Nahráli dvě desky a dva singly, přičemž v srpnu 1981 zahajovali německý rockový festival Golden Summer Night ve Stuttgartu a Darmstadtu a o týden později festival Monsters of Rock v Donington Parku.

Zpočátku stál v čele skupiny zpěvák Paul Mario Day, který zpíval v rané inkarnaci Iron Maiden, společně s kytaristy Kennym Coxem a Paulem Toddem, baskytaristou Brianem Dayem a bubeníkem Frankem Darchem. Skoro ve stejné sestavě natočili v roce 1981 první album Warhead (pouze Paula Todda vystřídal Laurie Mansworth). O rok později, v době vydání druhé desky Blood & Thunder, odešli bubeník Frank Darch a kytarista Laurie Mansworth, který založil skupinu Airrace. Novým bubeníkem se stal Andy John Burton a uskupení se stalo čtyřčlenným.

Natáčení už se nezúčastnil ani zpěvák Paul Mario Day, který odešel do Wildfire, místo něj se mikrofonu chopil Mick Stratton. Po vydání alba odešel také baskytarista Brian Day, kterého nahradil Barry 'Baz' Nicholls. Sestava Cox, Nicholls, Burton a Stratton vydala v roce 1982 ještě sedmipalcový singl s názvem Trickster a poté se kapela rozpadla.

Kenny Cox More krátce obnovil v roce 1985 ve složení zpěvák Ron Jackson, kytarista Mel Jones, baskytarista Baz Nicholls a Paul George na bicí. Poté Kenny Cox přešel do skupiny Mammoth, kde působili bývalý baskytarista kapel Gillan a Sun Red Sun John McCoy a bývalý zpěvák skupiny Samson Nicky Moore.

K dalšímu pokusu o obnovení došlo na jaře 1998, kdy se na zpěvu podílel Mike Freeland. Tato inkarnace skupiny nahrála skladbu "My Obsession", ale krátce poté, v roce 2000, se opět rozpadla.

V roce 2011 Andy John Burton angažoval Baze Nichollse (baskytara; v uskupení More působil od roku 1982), Mikea Freelanda (zpěv; člen sestavy More z roku 1999), Paula Sticklese a speciálního hosta Chrise Tsangaridese, aby založili Exmore, která měla vzdát hold skupině More. V červenci 2011 vystoupili živě na festivalu Headbangers Open Air, přičemž zahřívací koncert se konal v Astor Theatre v Dealu v Kentu a následující neděli se konalo klubové vystoupení po skončení festivalu. Po nadšené reakci publika se členové kolektivně rozhodli pokračovat v koncertování dále. Dne 15. října 2011 odehráli společné vystoupení s Marseille v sále Sir Robert Peel v Kingstonu nad Temží v hrabství Surrey.

V následujícím roce si změnili název na More 2012 a naplánovali další koncerty, mimo jiné 26. května v klubu Railway v Boltonu, 23. listopadu v hospodě Red Lion v Gravesendu v Kentu a 1. prosince na festivalu Hard Rock Hell VI, kde za bicími hrál Steve Rix.

Dne 5. října 2013 vystoupili na festivalu 'Metalwave UK' v Purfleetu v Essexu po boku skupin Praying Mantis, Dennis Stratton, Cloven Hoof, Chariot a Deep Machine, poté následovalo 19. října vystoupení na festivalu 'Heavy Metal Maniacs' v Amstelveenu.

V květnu 2014 nahradil kytaristu Paula Sticklese Dave John Ross. Následovalo několik dalších festivalových koncertů a v listopadu a prosinci 2016 skupina podnikla krátké evropské turné jako speciální hosté německé skupiny Bonfire, přičemž absolvovala vystoupení v Belgii, Německu a Holandsku.

6. ledna 2018 zemřel Chris Tsangarides a 7. listopadu 2021 Andy John Burton. Kenny Cox zemřel 21. června 2022.

V březnu 2022 obnovená skupina More oznámila angažování polského zpěváka Romana Kańtocha (ex-Kruk), který v nové sestavě nahradil Mikea Freelanda.

Podrobnosti: More - Metal Archives

Diskografie (studiová alba):

Warhead (1981)

Blood & Thunder (1982)

NEPTUNE

Na konci 70. a na začátku 80. let existovala skupina Warriens, kterou tvořili tři kluci: Roland na basu, Tommy na bicí a Ray na kytaru a obstarával i zpěv. Hráli rockovou hudbu inspirovanou 60. lety a koncertovali všude, kde jen to šlo. Postupem času se jejich publikum začalo rozrůstat a dokonce vyhráli několik hudebních soutěží.

Po nějaké době, pravděpodobně ke konci roku 1980, se rozhodli přitvrdit, inspirováni velkými arénovými kapelami jako Judas Priest, Saxon a Iron Maiden. Jejich vzhled měl být také mnohem více vizuálně propracovaný, podobně jako Heavy Load a Manowar, a měl odkazovat na starobylé severské mužné Vikingy. Odtud název - Neptune. Také texty měly vycházet ze starých severských příběhů nebo pověstí.

Dalším krokem bylo rozšíření sestavy o dalšího kytaristu, kterým se stal Jan Granvik (Grave, Glory). Ten je ale brzy opustil a krátce poté musel Tommy nastoupit vojenskou službu, což znamenalo, že Neptune byl dočasně pozastaven. Jan, který byl krátce mimo dění, kontaktoval Raye a rozhodli se kapelu znovu založit, ale s jinými členy. Na bicí najali Matse Förareho, na basu Björna Melandera (Gotham City, Mogg) a na druhou kytaru Ralpha Thornberga. Nahráli demo se dvěma písněmi Neptune a dvěma skladbami Gotham City. Tato verze Neptune ale nebyla aktivní dlouho, snad jen asi půl roku, poté Jan, Björn a Mats odešli do kapely Glory North.

Na vojnu nemusel jen Tommy. Kytarista skupiny Excetra - Anders Olsson (support z předloňského koncertu) také absolvoval vojenskou službu ve stejnou dobu a na stejném místě jako Tommy. Začali se bavit o společných hudebních zájmech a o tom, že Neptune vlastně hledá nového kytaristu. Tommy pak přesvědčil Anderse, aby po skončení vojenské služby odešel do jeho kapely. Sestava Roland, Tommy, Johnny, Ray s Andersem jako druhým kytaristou začala pravidelně psát nové písně a vzniklo také několik demo nahrávek jak v jejich zkušebně, tak v různých studiích. Proběhlo několik schůzek s různými nahrávacími společnostmi a nejlepší nabídku dostali od vydavatelství s názvem CMR Records. Ve stejném časovém rozmezí se však Johnny rozhodl odstěhovat ze Stockholmu a znovu začal hon na nového kytaristu. Následovaly další změny sestavy, vzniklo také další demo, ale už to nemělo tu správnou jiskru a kapela byla brzy poté rozpuštěna.

Koncem roku 2017 se stalo něco, co nikdo nemohl předvídat. Johnny přehrál několik starých písní zpěvákovi Narnia - Christianu Liljegrenovi. Tomu se natolik zalíbily, že je sdílel dál a tak se dostaly k nahrávací společnosti. O pár dní později dostal Tommy na Facebooku zprávu od Janne Starka, který zastupoval nahrávací společnost Sonic Age/Cult Metal Classics, specializující se na reedice nahrávek a demosnímků z 80. let. Poněkud překvapený Tommy zvedl telefon, kontaktoval své bývalé spoluhráče a řekl jim o nabídce nahrávací společnosti na znovuvydání několika jejich starých nahrávek, a to jak na CD, tak na vinylu. Smlouva byla podepsána a CD Land of Northern bylo v obchodech začátkem roku 2018.

Situace nakonec vyústila v obnovu kapely a vydání dalších dvou alb - Northern Steel (2020) a End of Time (2024).

Podrobnosti: Neptune - Metal Archives

Diskografie (studiová alba):

Northern Steel (2020)

End of Time (2024)

ODIN

Odin byla americká glam metalová skupina z Los Angeles. Je pravděpodobně nejznámější díky účinkování ve filmu Zánik západní civilizace II. část: Metalová léta. Kytarista Jeff Duncan hrál po jejich prvním rozpadu v losangeleské metalové skupině Armored Saint a zpěvák Randy O se stal řidičem kamionu pro filmový průmysl.

V opojných dobách osmdesátých let v Los Angeles byla koncertní pódia svědkem vzestupu skupiny, která vyprodala téměř všechna významná místa v rozlehlé metropoli Los Angeles, včetně The Roxy, Whisky A-Go-Go, The Troubadour a Country Clubu Chucka Landise. Byla jedinou kapelou bez smlouvy s vydavatelstvím, která jako headliner několikrát trhala rekordy návštěvnosti v Gazarri's na Sunset Stripu i v The Palace (nyní The Avalon). V roce 1985, kdy vyšlo jejich přelomové EP Don't Take No For An Answer, předskakovali nejúspěšnějším skupinám té doby, včetně Warrant, W.A.S.P., Ratt, Tesla, Dokken, Armored Saint, Bang Tango a Keel.

Popularita Odin dosáhla dalších výšin, když v roce 1986 vydali EP The Gods Must Be Crazy, jehož úvodní skladbou je "Little Gypsy". Tato horkokrevná píseň je chvalozpěvem na svůdné ženy, které houfně navštěvovaly jejich koncerty. "Little Gypsy" a Odin se objevují i v klasickém dokumentu Penelope Spherrisové The Decline Of Western Civilization Part II: The Metal Years. Přesto všechno se život skupiny pomalu chýlil ke konci. První a zároveň poslední dlouhohrající deska Odin Fight For Your Life, nahraná ve stejném roce jako The Gods Must Be Crazy, vyšla v roce 1988. O dva roky později už Odin neexistovali.

V pozdějších letech došlo k několika krátkým reunionům a v roce 2008 se objevilo i nové EP Human Animal.

Podrobnosti: Odin - Metal Archives

Diskografie (studiová alba):

Fight for Your Life (1988)

OMEGA

Londýnská skupina Omega byla v podstatě založena už v roce 1980 pod původním názvem Apocalypse, pod kterým natočili jedno demo a v roce 1982 vydali u Gate singl "Stormchild". O rok později byli nuceni z právních důvodů změnit název a od té doby vystupovali pod názvem Omega (trochu zvláštní výběr vzhledem k existenci maďarské hardrockové legendy).

V roce 1983 přispěli písní "Blood Sacrifice" na kompilaci "Metal Warriors" (LP, Ebony Records). Nějakou dobu je řídil Gerry Floyd, který byl místním DJem v klubu Marquee. Během této doby nahráli demo Alpha, které sloužilo především jako prostředek k oslovení vydavatelství a nakladatelů. Bohužel Gerry Floyd krátce nato zemřel, což narušilo jejich plány. Přesto jim v roce 1985 vyšlo jediné album The Prophet. Omega fungovala až do roku 1988 kolem kytaristy Steva Graingera, který psal a nahrával s různými dalšími hudebníky ve svém vlastním studiu.

Na přelomu 80. a 90. let Steve, Dave a Marc, zakládající členové, skupinu krátce obnovili pod původním názvem Apocalypse. Navštívili sice několikrát studio, ale nekoncertovali a nevydali žádný nový materiál. V roce 2005 Steve vdechl Apokalypse život podruhé, ale už bez Nicka Brenta. V roce 2010 vyšly dvě kompilace Stormchild a Abandon Hope a o dva roky později LP Blood Sacrifice, na kterém se objevily skladby z období Apokalypse i Omega.

Skladba "Stormchild" se objevila také na kompilaci The Roots Of Metallica (CD, 2010), která byla v Německu zdarma rozdávána s časopisem Rock Classics #3.

Podrobnosti: Omega - Metal Archives

Diskografie (studiová alba):

The Prophet (1985)

OVERDRIVE

Švédští Overdrive vznikli v roce 1980 smísením dvou místních kapel Paradize (nahráli jeden singl) a Ocean (nahráli dva singly a album). V roce 1981 vydali vlastním nákladem EP Reflexions, které je dnes ceněnou sběratelskou záležitostí. Kapela také nahrála skladby "Tonight" a "Damnation Angel" pro místní kompilaci Rockslaget. Poté byli kontaktováni vydavatelstvím Planet Records, s kterými v roce 1983 podepsali smlouvu.

V roce 1983 vyšel kapele debut Metal Attack, který měl velký dopad na švédskou, potažmo evropskou metalovou scénu. O rok později jim vyšlo další album Swords And Axes, které bylo přijato ještě příznivěji než debut. V té době vystupovali na koncertech a festivalech společně s kapelami jako E. F. Band, Mercyful Fate, Pretty Maids, Tygers of Pan Tang, Hanoi Rocks a dalšími. Idylka skončila na jaře 1985, kdy bubeníka Kentu Swenssona nahradil Zoltan Djembe; v červnu téhož roku se kapela rozpadla

V roce 1992 se Overdrive částečně reformovali ve složení Janne Stark (kytara), Pelle (původní zpěvák, tentokrát jako basák), Kenta Svensson (bicí) a nový zpěvák a kytarista Jörgen Aspring. V této sestavě bylo nahráno demo Back To Basics s písněmi "Die For Love", "Mighty Lord", "Back To Basics" a "Lock Of Gold". Deska se ale nakonala a tak byla v roce 1994 skupina definitivně rozpuštěna. Jörgen, Pelle a Kenta založili skupinu Crosseyed Mary, zatímco Janne s dalším původním členem, kytaristou Kjellem Jacobssonem založili Locomotive Breath.

V roce 1995 byla první dvě alba znovu vydána na CD u Rock Treasure a myšlenka obnovy začala zřejmě znovu hlodat. V roce 1997 uspořádala původní sestava 12 let po rozpadu kapely znovuobnovený koncert na rockovém festivalu v Karlshamnu. Koncert byl zaznamenán jak na video, tak na magnetofonový pásek, jednalo se však pouze o 'vystoupení na jednu noc'. Záznam byl později vydán pod názvem Mission Of Destruction - Live u Crook'd Records.

V roce 2000 vyšlo první demo Overdive nahrané v roce 1980 ("Overdrive"/"20th Century") nyní jako sedmipalcový picture disc.

V srpnu 2003 se Overdrive opět reformovali v původní sestavě a vystoupili na několika festivalech. V té době se bohužel zpěvák Pelle rozhodl, že chce skončit. Kapela naštěstí našla poměrně rxchle nový hlas v podobě Pera Karlssona, který byl v té době frontmanem skupiny Unchained. V lednu 2004 vyšly u High Vaultage Records znovu první tři nahrávky kapely - EP Reflexions a elpíčka Metal Attack a Swords And Axes. Všechna měla rozsáhlé booklety s rodokmenem a kompletní historií kapely.

V červnu 2006 měla kapela hrát na Sweden Rock Festivalu a usoudila, že by se hodila nová deska, kterou by se mohla prezentovat. Znovu proto nahráli čtyři staré písně, jako třešničku na dortu přidali Perův nový vokál, přidali jednu dříve nevydanou skladbu a vydali nové pětiskladbové MCD Resurrected. Tahle iniciativa vedla nakonec k uzavření smlouvy s finským vydavatelstvím Lion Music a v lednu 2008 vyšlo první album kapely po 24 letech: Let The Metal Do The Talking. Album obsahuje jak nové skladby, tak skladby napsané v letech 1983-1986, recenze však prozrazují, že není snadné rozpoznat staronovou tvorbu. Album mixoval Johan Blomström ve studiu Sound Palace a podařilo se mu zachytit atmosféru kapely z 80. let a přetvořit ji do moderní podoby. V červenci 2008 kapela vystoupila jako headliner čtvrtečního programu na festivalu Baltic Sea.

Overdrive: Kenta Svensson (bicí), Kjell Jacobsson (kytara), Per 'PerilOz' Lengstedt (zpěv), Janne Stark (kytara), Johnny Granström (basa)

V roce 2009 kapela pokračovala kromě koncertování v práci na novém materiálu. V roce 2010 si nejdříve připomněla 30 let od svého založení a v dubnu pak začalo nahrávání nového alba. To vychází 11. ledna 2011 u Lion Music pod názvem Angelmaker. Ve stejném roce vychází také (pouze na vinylu) deska The Angelmaker's Daughter, která obsahuje 6 skladeb, které nejsou na CD.

V lednu 2012 Overdrive oznamují, že se do kapely vrátil původní zpěvák Pelle Thuresson, tentokrát však na místo baskytaristy. V roce 2013 odehrála kapela tři koncerty v Japonsku, kde bylo také natočeno živé DVD. Pouhé tři dny před odjezdem kapely do Japonska měl ale bubeník Kenta nehodu, která mu zabránila odjet s kapelou. Na poslední chvíli ho pro tyto koncerty nahradil Jimmy Lexe.

V roce 2019 vydal brazilský label Hellion records reedici alb Metal Attack a Swords and Axes a dosud nevydané živé CD The Battle of Rock. Kapela se také rozhodla, že rok 2020 bude nejen rokem 40. výročí založení kapely, ale také rokem posledním. Baskytarista Pelle Thuresson se bohužel nemohl zúčastnit, a tak kapela povolala Kjellova a Kentova starého kolegu z kapely Ocean Johnnyho Granströma. Kapela měla hrát na mnoha festivalech, včetně Sweden Rock... Covid však vše zastavil. Až v roce 2022, kdy se svět pomalu začíná znovu probouzet k životu, vyrazili Overdrive na turné ke 40. (+2) výročí.

Podrobnosti: Overdrive - Metal Archives

Diskografie (studiová alba):

Metal Attack (1983)

SSwords and Axes (1984)

Let the Metal Do the Talking (2008)

Angelmaker (2011)

The Angelmaker's Daughter (2011)

POKOLGÉP

Pokolgép je maďarská heavymetalová kapela, která vznikla na samém počátku 80. let a patřila spolu s Moby Dick k prvním maďarským heavymetalovým skupinám. Název 'Pokolgép' doslova znamená 'Pekelný stroj', ale jinak je to maďarský výraz pro podomácku vyrobenou bombu. Zakládajícími členy byli Gábor Kukovecz (kytara), Endre Paksi (basa) a Tibor Varga (klávesy). Kukovecz bral lekce hry na kytaru od kytaristy/zpěváka skupiny Prognózis Istvána Vöröse, který navrhl, aby se metalová kapela jmenovala 'Kommandó', což znělo méně urážlivě. Tento název používali několik měsíců, než ho změnili zpět na Pokolgép.

Pokolgép

Na začátku své hudební kariéry čelili těžkým obdobím nedostatku peněz a negativnímu postoji systému vůči kapele. Hráli na pololegálních koncertech na předměstí Budapešti a díky tomu se dočkali nečekaného úspěchu. Vystřídali několik bubeníků a kytaristů, až našli László Nagyfiho jako druhého kytaristu a Andráse Gyenizse na bicí. V roce 1985 Paksi skupinu opustil kvůli osobním konfliktům (nemohl se dohodnout s Kukoveczem na vedení kapely) a odešel do skupiny Ossian. Na basovou kytaru ho nahradil György Pazdera. O několik měsíců později Gyenizs emigroval do USA, a tak Pazdera přizval ke spolupráci svého starého přítele László Tarczu.

V roce 1983 se umístili na druhém místě v soutěži Ki mit tud? (státem organizovaný hudební festival hledající talenty), takže jim bylo umožněno nahrát píseň ("Kegyetlen asszony"), která vyšla na splitovém sedmipalcovém singlu. V roce 1984 nahráli také dvě skladby pro maďarský rozhlas ("Cirkusz és rács" a "A bűn"). V roce 1985 natočili a vydali svůj první singl se dvěma písněmi ("A Sátán" a "A maszk").

V roce 1986 vláda konečně povolila vydavatelství Hungaroton vydat první heavy metalové album v Maďarsku. Jednalo se o debut skupiny Pokolgép s názvem Totális Metal. V té době také začaly heavy metalové kapely ze Západu pomalu koncertovat ve východním bloku (např. Iron Maiden a Queen), především v Polsku a Maďarsku. Pokolgép si tak zahráli na konci 80. let například před Metallicou a Motörhead.

V roce 1987 vydali své druhé album Pokoli színjáték a v letech 1988 - 1989 vyrazili na evropské turné, během něhož hráli v obou tehdejších německých státech, v Nizozemsku a v Belgii. Konec roku ale pro kapelu určitě nebyl veselý. Dne 27. prosince 1987 utrpěl patnáctiletý Lajos 'Szőrme' Varga těžkou nehodu během festivalu Metál Karácsony, který se konal v sále Petőfi Csarnok. Vybuchlo pyrotechnické zařízení a jeho kusy zasáhly Szőrmeho hlavu a způsobily mu těžké zranění. Tři měsíce byl v kómatu a několikrát málem zemřel, ale lékařům se podařilo jeho život zachránit. Skupina stále odmítá odpovědnost za tuto nehodu. Szőrme není schopen pracovat ani navazovat řádné sociální kontakty, jeho duševní schopnosti jsou však stále nadprůměrné.

Pokolgép

V roce 1989 vydali Pokolgép své třetí studiovku Éjszakai bevetés. Na konci roku 1989 také nahráli koncert v Petőfiho sále (vyšel v roce 1990 pod názvem Koncertlemez). Ještě před vydáním zvukového záznamu koncertu stihli natočit také své čtvrté album Metál az ész. To vznikalo v poměrně špatné atmosféře, protože kytarista Nagyfi a zpěvák Kalapács se chystali ze skupiny odejít.

Nagyfi v rozhovoru uvedl, že se s Kukoveczem nemohli dohodnout na stylu hudby, která se bude hrát. Nagyfi dával přednost syrovým, impulzivnějším a rychlejším písním, zatímco Kukovecz měl rád sóla a melodie. To vedlo k tomu, že Nagyfi a Kalapács odešli a založili skupinu Omen. Zbývající tři členové Pokolgép, Tarcza, Pazdera a Kukovecz začali tedy hledat nového zpěváka a druhého kytaristu. Krátce se připojil kytarista Péter Kun, brzy ale odešel k Edda művek. Zpěvákem se stal József Rudán z kapely Coda, která byla tributem Led Zeppelin. Přesto se první období skupiny pomalu chýlilo ke konci. Do roku 1994, kdy se rozpadli, ale vydali ještě dvě další alba, Adj új erőt (1991) a Vedd el ami jár! (1992).

V roce 1998 se Pokolgép dali znovu dohromady a hrají stále, ačkoliv se v jejich řadách vystřídala pěkná dávka muzikantů. Nejstabilnější sestava byla mezi lety 2014 - 2024, kdy hráli ve složení Attila Tóth (zpěv), Gábor Kukovecz (kytara), Zalán Z. Kiss (kytara), Csaba Pintér (basa), Márk Kleineisel (bicí). Během let 2000 až 2024 skupina vydala dalších devět desek. V roce 2024 Attilu Tótha vystřídal nový zpěvák Richárd Bánhegyesi.

Podrobnosti: Pokolgép - Metal Archives

Diskografie (studiová alba):

Totális Metál (1986)

Pokoli színjáték (1987)

Éjszakai bevetés (1989)

Metál az ész (1990)

Adj új erőt (1991)

Vedd el ami jár! (1992)

Csakazértis (2000)

Ancient Fever (2001)

Momentum - Végtelen úton (2002)

Te sem vagy más (2002)

A túlélő (2004)

Oblatio (2006)

Pokoli mesék (2007)

Metalbomb (2016)

Vissza sose nézz (2024)

RAGE

Rage byla hardrocková skupina z anglického Liverpoolu, která vznikla v roce 1980 z kapely Nutz. Ta po sérii desek, kterou uzavírá album Nutz Live Cutz, vydané v roce 1978, přerušila styky s nahrávací společností A&M, která však poté uplatnila svou smlouvu v plném rozsahu a nedovolila kapele nahrávat další dva roky. V tomto období se také její členové přestěhovali do Jersey.

Nahrávací producent Geoff Appleby přilákal hudebníky zpět do Londýna a uspořádal pro ně předváděcí koncert v klubu Croydon Greyhound. Načasování bylo pro Nutz ideální, protože punk byl upozaděn a hnutí NWOBHM nabíralo na síle. Na tomto koncertě uspořádal legendární DJ Neal Kay pro kapelu sezení, na kterém nahráli svou novou skladbu "Bootligger". Nahrávky se brzy chopilo francouzské vydavatelství Carrere Records a podepsalo s kapelou smlouvu. V roce 1980 se kapela rozhodla přejmenovat na Rage, což se stalo už bez Newtona, který se připojil k Nightwing, a znovu debutovala albem Out Of Control, které produkoval Pete Hinton. Mylett se v témže roce podílel na bicích na první desce Nightwing Something In The Air.

Koncertně Rage debutovali na britském turné Roryho Gallaghera v roce 1981. První album se v Evropě prodávalo lépe než v jejich rodné zemi, což předznamenalo dlouhé evropské turné. V červnu 1982 následovala deska Nice n' Dirty, na které už se objevil i druhý kytarista Terry Steers. Její obal vyvolal v některých kruzích velké zděšení, protože na něm byly vyobrazeny dvě modelky v intimním kontaktu. Na koncertní scéně Rage vystupovali s Uriah Heep jako hosté jejich turné 'Conquest'. Ačkoli album Nice n' Dirty zajistilo Rage větší popularitu i prodeje, na tento impuls nenavázali a vysloužili si lhostejné odezvy na následující desku Run For The Night (1983), přestože na britském turné předskakovali Meat Loafovi. Vydavatelství Carrere Records, které se potýkalo s problémy, od kapely dalo ruce pryč a ta se v roce 1984, po vydání kuriózního singlu 'So You Want To Be A Rock 'n' Roll Star', kde použili jméno Spitfire, rozešla. Ve stejném roce při autonehodě během dovolené ve Španělsku tragicky zahynul bubeník John Mylett.

Po rozpadu založil kytarista Mick Devonport spolu s bývalým bubeníkem Bitter Suite a Panza Division Stevem Mitchellem skupinu Fieldforce. Zpěvák Dave Lloyd naopak nejprve natočil demo s bývalým baskytaristou Diamond Head Mervynem Goldsworthym, bývalým kytaristou Samson Davem Colwellem a bubeníkem Petem Juppem. Poté založil s Markem Thomasem skupinu 2 AM, orientovanou na AOR a zúčastnil se také jako zpěvák amerického turné Uliho Jona Rotha. Zpíval také v Sliced Bread s budoucím Gillanovým kytaristou Stevem Morrisem. Baskytarista Keith Mullholland se v roce 1991 připojil ke stafordshirské skupině Demon.

V roce 2015 se původní sestava RAGE znovu sešla a vytvořila projekt s názvem Refuge. Tento projekt zahrnoval zpěváka a basistu Peavyho Wagnera, kytaristu Manniho Schmidta a bubeníka Chrise Efthimiadise. První koncert odehráli v rodném městě Herne v Německu, kde sklidili velký úspěch. Fanoušci této sestavy je měli možnost vidět na festivalu Metalfest v Plzni.

Podrobnosti: Rage - Metal Music Archives

Diskografie (studiová alba):

Out Of Control (1981)

Nice 'N' Dirty (1982)

Run For The Night (1983)

RIFF

Riff byla argentinská heavymetalová kapela, která vznikla v Buenos Aires v roce 1980. V jejím čele stál kytarista Norberto 'Pappo' Napolitano, který ji založil po rozpuštění svého starého hudebního projektu Pappo's Blues. Skupina byla ovlivněna především kapelami jako AC/DC, Motörhead, Saxon a novou vlnou britské heavymetalové scény. Rozpadla po Pappově smrti v roce 2005. V roce 2007 zařadilo argentinské vydání časopisu Rolling Stone jejich album Contenidos (1982) na 58. místo v seznamu '100 nejlepších alb národního rocku'. V roce 2018 ohlásili reunion s dvěma původními členy.

14. listopadu 1980 uspořádal Pappo show s názvem 'Adiós Pappo's Blues, bienvenido Riff' (Sbohem Pappovo blues, vítej Riffe). Tato skupina vznikla jako pokračovatelka Pappovy bývalé kapely a měla změnit argentinský rock objevením heavy metalové hudby, žánru, který byl pro místní scénu zcela nový. Debutové album Ruedas de metal vyšlo v roce 1981 a ještě téhož roku vyšlo i druhé s názvem Macadam 3...2...1...0..., které bylo oficiálně představeno koncertem v Estadio Obras Sanitarias v prosinci 1981.

V říjnu 1982 vyšla další deska Contenidos, která obsahovala skladby, jež se staly novými klasikami skupiny, jako například "Susy Cadillac", "Maquinación" a "Pantalla del mundo nuevo". V listopadu téhož roku se Riff představil na populárním festivalu BA Rock spolu s významnými místními umělci, jako byli mimo jiné Spinetta-Jade, David Lebón, La Torre a León Gieco. V březnu se ke kapele připojil klávesista a zpěvák Danny Peyronel (Michelův bratr). První vystoupení jako kvintet uskutečnili v dubnu 1983 v Estadio Obras Sanitarias, to bylo nahráno a vydáno na dvojalbu Riff En acción, první živé desce skupiny. Během těchto vystoupení bohužel došlo k násilným incidentům, o nichž s chutí informovala média.

Ve snaze zvrátit tuto špatnou image, která si získala určitou pozornost veřejnosti, uspořádala skupina 17. prosince 1983 velký koncert ve Ferrocarril Oeste Areně, kde jako předkapela vystoupili Los Violadores. Tento koncert byl nazván 'Riff končí rok bez řetězů', nicméně i během tohoto koncertu došlo k vážným incidentům, které Riff donutily k rozpuštění. Danny Peyronel se vrátil do USA, Boff začal zkoušet se svou skupinou Boxer a Pappo pokračoval v sólové kariéře, stejně jako Michel Peyronel a baskytarista Vitico.

V roce 1985 se Riff vrátili k činnosti s Pappem a Viticem a dvěma novými členy. V této sestavě nahráli album Riff VII, které se vyznačovalo vybroušenějším heavy metalovým zvukem a vynikal na něm silný hlas Juana Antonia Ferreyry. V roce 1986 odehrála kapela řadu úspěšných koncertů v hospodách a klubech, přesto toto období vyvrcholilo novým rozpuštěním skupiny v roce 1986. Ferreyra a Vitico se vydali na sólovou dráhu a Pappo a Boff vytvořili novou kapelu: Hoy No Es Hoy, která vydala pouze jedno album Plan diabólico v roce 1987. Poté se Pappo přestěhoval do Los Angeles, kde vytvořil nový hudební projekt. V roce 1989 se však vrátil do Argentiny, aby pokračoval ve své sólové kariéře.

V novém desetiletí se Pappo, Vitico, Boff a Michel Peyronel znovu sešli na několika vystoupeních v Argentině a v roce 1992 vydali novou desku s názvem Zona de nadie. V devadesátých letech Riff předskakovali Motörhead a AC/DC (na stadionu River Plate). Reunion skončil v roce 1998 po vydání jejich posledního alba Que sea rock. Poté hlavní muž Pappo dělil svůj čas mezi sólovou kariéru a občasné reuniony. Poslední vystoupení skupiny se uskutečnilo 4. února 2005 na festivalu Cosquín Rock. Dne 25. února 2005 Pappo Napolitano zahynul při nehodě na motocyklu poblíž Lujánu v Buenos Aires. Zbytek kapely se po tomto neštěstí rozhodl ukončit činnost, což znamenalo až do roku 2018 konec skupiny.

V roce 2018 se Riff vrátili na scénu s původními členy Viticem, JAFem, Luciano Napolitanem (synem Pappa) a Juanitem Morou (synem Oscara Mory). Kapela uspořádala tři koncerty v Teatro Vorterix v Buenos Aires.

V roce 2019 se k sestavě připojil Boff Serafine, který nahradil JAFa na pozici rytmického kytaristy. Riff pokračovali v koncertování a plánovali rozsáhlé turné po zemi.

V roce 2022 vydal JAF své patnácté studiové album s názvem Nocivo a představil ho v Teatro Ópera Orbis v Buenos Aires.

Podrobnosti: Riff - Metal Archives

Diskografie (studiová alba):

Ruedas de metal (1981)

Macadam 3...2...1...0... (1981)

Contenidos (1982)

VII (1985)

Zona de nadie (1992)

Que sea rock (1997)

ROK MAŠINA

Rok Mašina byla krátkodobě fungující jugoslávská hardrocková a heavy metalová skupina, kterou v Bělehradě v roce 1980 založili bývalí členové progresivně-hardrockové kapely Pop Mašina. Vydala pouze jedno eponymní studiové album a v roce 1982 se rozpadla, když byla uprostřed nahrávání své druhé desky. Část tohoto materiálu vyšla v roce 1983 na vlivném minialbu Izrod na granici.

Skupinu založili v roce 1980 bývalí členové skupiny Pop Mašina Robert Nemeček (zpěv a basová kytara), bratři Zoran a Vidoja Božinovićovi (kytary) spolu s bubeníkem Vladanem Dokićem (dříve působícím v uskupeních Pop Šou a Opus). Přiklonili se zde k těžšímu, méně komplexnímu zvuku, než byl progresivní/hardrockový zvuk skupiny Pop Mašina s prvky blues, psychedelie a acid rocku.

Kapela poprvé živě vystoupila v roce 1980 v Záhřebu v rámci akce Pozdrav iz Beograda (Pozdrav z Bělehradu). Ještě téhož roku vydala sedmipalcový singl s písněmi "Vatra" (Oheň) a "Bilo mi je bojle" (Bylo mi lépe). V roce 1981 vydala u vydavatelství Jugodisk své jediné studiové album Rok Mašina. Část textů napsaly Dragana Stanaćevová a Koviljka Milićová, herečky divadla Teatar Levo (Levé divadlo). Objevily se na něm jako doprovodní vokalisté také Ljuba Ninkovićová (dříve S Vremena Na Vreme) a Dragan Popović (dříve DAG). Po vydání desky nahradil Dokiće Dragan Đorđević, bývalý člen skupiny Generacija 5. Protože se však v době velké popularity novovlnných kapel v Jugoslávii nezdála budoucnost skupiny příliš slibná, v roce 1982, uprostřed nahrávání druhé desky se Rok Mašina rozpadla a naposledy vystoupila na bělehradském rockovém festivalu, který se konal v hale Pionir v září 1982.

Část materiálu, nahraného pro druhou studiovku, vydala společnost Jugodisk v roce 1983 na minialbu Izrod na granici (Bastard na hranici), objevila se zde také živá verze písně "Bilo mi je bolje", nahraná na Bělehradském rockovém festivalu v roce 1982, na jejich posledním živém vystoupení. V písni "Promašen san" (Nepovedený sen) se mimochodem objevila nahrávka hlasu Aleistera Crowleyho.

Zoran Božinović po rozpadu Rok Mašiny načas ukončil hudební činnost; až koncem 90. let se vrátil k vystupování a začal hrát s bluesrockovou skupinou Zona B. Zemřel 12. července 2004. Vidoja Božinović se věnoval studiu architektury na bělehradské fakultě architektury a příležitostně koncertoval s jazzovou skupinou Interaction, než se v roce 1985 připojil k velmi populární kapele Riblja Čorba. Robert Nemeček se stal redaktorem filmového programu v TV Politika, později pracoval jako programový redaktor v TV Pink a Rádiotelevizi Srbska a nakonec jako šéfredaktor TV Avala. V roce 2003 se stal také členem skupiny Riblja Čorba.

Nahrávky Rok Mašiny vycházely i v novém tisíciletí. V roce 2001 vydalo vydavatelství One Records kompilační album s názvem Rok Mašina, které obsahovalo všechny skladby z jejich debutu a desky Izrod na granici. V roce 2008 vydalo nakladatelství Nemeček kolekci nahrávek skupiny Pop Mašina na boxu Antologija 1972 - 1976. V následujících letech se ho Vidoja Božinović snažil přesvědčit, aby podobnou věc udělal i s nahrávkami skupiny Rok Mašina, což se nakonec povedlo a v roce 2015 vyšlo prostřednictvím Multimedia Music kompilační album Antologija 1980 - 1983. Písně na něm vydané byly remasterovány samotným Němečkem a jeho synem Janem, kompilace obsahovala veškerý oficiálně vydaný materiál Rok Mašiny, dosud nevydané nahrávky a knihu o skupině. Mezi dříve nevydanými skladbami byla i píseň "Umbra Zonule" (latinsky 'Zóna soumraku'), kterou původně hrála Němečkova skupina Dogovor iz 1804. z 60. let a později ji nahrála Rok Mašina.

Robert Nemeček zemřel 8. ledna 2024 v Bělehradě.

Podrobnosti: Rok Mašina - Metal Archives

Diskografie (studiová alba):

Rok mašina (1981)

SAMURAI

Samurai byla heavy metalová skupina z velšského Merthyr Tydfil, která vznikla v roce 1980. V polovině 80. let natočili pod Ebony Records dvě alba, Sacred Blade (1984) a Weapon Master (1986).

V době změny názvu, krátce před rozpadem, se jejich sestava rozšířila o klávesistu (jehož jméno není známo). Zatímco jeden zdroj uvádí, že se rozpadli koncem 80. let, jiný uvádí informace o demu, které vyšlo počátkem 90. let pod názvem Cruise 101.

Kapel s tímto názvem existuje po celém světě několik. Jen z Velké Británie pocházejí tři, takže nezaměňujte tuto smečku s následujícími britskými skupinami:

- Samurai (britská skupina na kompilaci Roksnax z roku 1980)

- Samurai (NWOBHM/Hard rocková kapela ze skotského Glasgow)

- Samurai (skupina z Basildonu v Essexu - šlo jen o dočasnou změnu názvu NWOBHM kapely Prowler v letech 1981/82)

Samurai byli známí svými energickými koncerty a podporovali kapely jako Savage, Tobruk, Grim Reaper, Dianno, Girlschool a Lee Aaron. Také koncertovali přibližně pět týdnů po celé Kalifornii v USA.

Po rozpadu kapely se někteří členové věnovali jiným hudebním projektům. Například Craig Ridsdale hrál v kapelách Talan, Northwind, Strangers Of A Kind a Cortez, Huw Lewis v Mammath, Neil Rogers v Nightime Flyer a Michael Davis v Mammath.

Podrobnosti: Samurai - Metal Archives

Diskografie (studiová alba):

Sacred Blade (1984)

Weapon Master (1986)

SATANIC RITES

Satanic Rites vznikli v Halifaxu v Západním Yorkshire. Svůj název převzali z hororu The Satanic Rites of Dracula z roku 1973.

V roce 1985 vydali album Which Way the Wind Blows a o dva roky později následovalo druhé pod názvem No Use Crying. Sestava byla následující: Dave Kershaw (bicí), Stuart Page (kytara, zpěv), David Ingham (basa), Kevin Doyle (klávesy) a Deborah Websterová (zpěv, vdala se za Davida Inghama, zemřela v roce 2019). Na druhé desce vystřídal klávesistu Kevina Doyla Graham Dyson.

Skupina se objevila s písněmi "Live to Ride" a "Hit and Run" na kompilaci Heavy Metal Records - The Singles Collection Vol. 1 (British Steel, 1996). Stejné skladby vyšly také na kompilaci Live to Ride (Heavy Metal, 2009).

V roce 2020 byly na YouTube zveřejněny nahrávky, které byly původně určeny pro třetí album skupiny, které nikdy nevyšlo. Tyto nahrávky, včetně skladeb "The War" a "Eye for an Eye", byly fanoušky přijaty s velkým zájmem.

Podrobnosti: Satanic Rites - Metal Archives

Diskografie (studiová alba):

Which Way the Wind Blows (1985)

No Use Crying (1987)

SEVENTH SON

Seventh Son vznikli počátkem roku 1980 v Barnsley (rodišti legendy Saxon) v anglickém hrabství South Yorkshire a svůj první koncert odehráli v červenci 1980 v klubu Speakeasy ve Wakefieldu v hrabství West Yorkshire. V Barnsley debutovali na podzim téhož roku v Civic Hall Centenary Rooms, v sále nad hlavní budovou Civic Hall s menší kapacitou a dějištěm mnoha bujarých koncertů. V létě 1983 se přesunuli do hlavní haly Civic Hall, kde vystupovali jako hlavní hvězdy.

Skupinu dali dohromady bratři Kev a Bri Shaughnessyovi. Kev předtím hrál ve dvou dalších místních kapelách Aura a Misadventure. Nápad založit Seventh Son se zrodil v hotelu King George v Barnsley, který byl v sedmdesátých a počátkem osmdesátých let místem, kde se scházeli barnsleyští metaláci, aby drtili jukebox, z něhož se linuly písně Led Zeppelin,Deep Purple, Pink Floyd, Hendrixe, Bowieho, T.Rex, Sex Pistols, Clash, Damned atd. Kev přesvědčil bratra Briho, studenta umění, aby se ujal role hlavního zpěváka, přibral baskytaristu Roba Whitea a spolu s bubeníkem Billem Mc Neishem (který hrál v Kevových dvou předchozích kapelách) se stali první inkarnací Seventh Son. Punková exploze vyburcovala lidi k zakládání vlastních kapel a Seventh Son se tak stali součástí The New Wave of British Heavy Metal, metalové odpovědi na punk.

První sestava se nadšeně pustila do koncertování a získávání příznivců na místní scéně, kterou byl proslulý The Drum (Darton Hotel) a také do pravidelných koncertů v centru města, v Civic Centenary Rooms. V Blackpoolu a Derby vystoupili jako předkapela Witchfynde a v srpnu 1981 jako headliner festivalu v Locke Parku v Barnsley. Tato první sestava se nikdy neodvážila do nahrávacího studia, ale po změně na postu bubeníka, když přišel Jon Shaw, nahrála kapela v červenci 1982 ve Streetlife Studios v Barnsley své první demo, které obsahovalo čtyři skladby: "Dark they Were", "Killing Yourself to Live", "Red Procession" a "Alive by Night".

Nyní se kluci cítili dostatečně připravení a silní na to, aby nahráli svůj první singl na vinyl, což učinili v listopadu 1982 ve Fairview Studios v Hullu. Singl produkovaný Royem Neavem obsahoval skladby "Man in the Street" a "Immortal Hours". Vyšel v prosinci 1982 na vlastním labelu kapely Rising Son a získal recenze v časopisech Kerrang! a Sounds i v mnoha fanzinech doma i v zahraničí. Poté pokračovali v koncertování po celé severní a střední Anglii.

V dubnu 1983 došlo ke změně na postu baskytaristy, když se k nim na inzerát připojil Rick Gregory ze Sheffieldu. Poté, co producent pořadu Colin Slade slyšel jejich první demo, byli pozváni k nahrávání své první session pro program sheffieldského rádia Hallam 'Hallam Rock Show'. Tato session byla odvysílána v dubnu 1983 a později pro stanici nahráli další dvě v letech 1984 a 1985.

V roce 1984 došlo k další změně v sestavě, když kapelu opustil bubeník Jon Shaw a nahradil ho John Talbot. Poté nahráli další singl (v srpnu 1984), a to dvojstranu "Metal to the Moon" / "Sound and Fury", opět ve Fairview Studios v Hullu s producentem Colinem Sladem a technikem Johnem Spencem.

Pokračovalo intenzivní koncertování a singl byl opět recenzován v Kerrang!, Sounds a Metal Forces. Psaly o něm také fanouškovské časopisy v Evropě, USA a Jižní Americe. Po nahrání singlu přibrali druhého kytaristu Kerryho Scotta, aby se ozšířil zvuk a stali se tak poprvé kvintetem. Tato sestava ale neměla dlouhého trvání, v roce 1986 nahradil Kerryho Scotta Andy Frost.

V roce 1986 byla uzavřena smlouva s jihoyorkshirským vydavatelstvím Music Factory a na podzim 1987 vyšel singl "Northern Boots". Po natočení alba pro tuto značku se v létě 1987 uskutečnilo turné po jižní Francii. Singl "Northern Boots" (předělávka skladby Nancy Sinatrové "These Boots are Made for Walking") získal kapele velkou pozornost médií. Po návratu do Anglie se uskutečnily koncerty se skupinami Demon a Shy. Koncert v Barnsley Civic Hall v listopadu 1987 byl natočen a vydán na videu pod názvem Alive by Night in Yorkshire, kapela také vystoupila v Rotherham's Clifton Hall.

Album Dangerous Kiss nakonec regulérně vyšlo až na německém labelu Iron pages koncem roku 1999. Částečně kvůli tomu, že nespatřilo světlo světa v Anglii a i kvůli smluvním potížím se tato sestava v roce 1988 rozpadla. Kev emigroval do Austrálie a Andy a John také odešli. Bri udržel kapelu v chodu s Rickem na baskytaru a různými kytaristy a bubeníky a v roce 1989 vydal dvanáctipalcové čtyřskladbové EP s názvem What More Do You Want? a v roce 1991 další sedmipalcový singl "Factory Girls".

V roce 1992 Seventh Son předskakovali legendárním Nazareth a v Barnsley Civic Hall se jim dostalo plného sálu. V roce 1995 došlo k dalším změnám a opět se rozrostli na pětičlenný band. Následovalo období nečinnosti až do roku 1999, kdy se kapely chopilo nakladatelství Iron Pages v Německu a vydali znovu album Dangerous Kiss. V letech 2000 a 2001 se vrátili k živému hraní v pětičlenné sestavě s novými členy Davem Foxem na kytaru a Chrisem Jacksonem na bicí, ke kytaře se vrátil starý známý Andy Frost a připojil se k hlavní opoře, zpěvákovi Bri Shaughnessymu a dlouholetému basákovi Ricku Gregorymu.

V roce 2009 Seventh Son vydali své druhé album Spirit World, na kterém hostují Kev Shaughnessy a Graham Oliver ze skupiny Saxon, a je to první nový materiál kapely po více než osmi letech! V roce 2016 vyšlo EP See Emily Play.

Podrobnosti: Seventh Son - Metal Archives

Diskografie (studiová alba):

Dangerous Kiss (1987)

Spirit World (2009)

SOUND BARRIER

Sound Barrier je americký průkopnický černošský heavy metalový kvartet z Los Angeles, jehož členové nahrávali a koncertovali také se skupinami jako Masi, Total Eclipse, Mother's Finest a Fishbone.

Kapela vznikla v roce 1980 poté, co se zpěvák Bernie K. a kytarista Spacey T. seznámili při hraní v jedné R&B funkové skupině. Byla zajímavá především tím, že heavy metal byl vnímán jako bělošský žánr a všichni její původní členové byli Afroameričané. To jim sice zajistilo značnou publicitu, ale nepřineslo komerční úspěch. Podepsali smlouvu s MCA Records, ale rychle od ní upustili, když se jejich debutu Total Control (1982) prodalo pouhých 12 000 kusů.

Poté vydali vlastním nákladem EP Born to Rock (1984), jehož producentem byl Karat Faye a které obsahovalo coververzi klasiky skupiny Steppenwolf "Born to Be Wild". V roce 1986 je opustil baskytarista Stanley E. a nahradil ho Emil Lech, původem Rumun, který předtím hrál ve skupině Terriff s budoucím kytaristou Ozzyho Osbourna Joem Holmesem. V nové sestavě podepsali smlouvu s Metal Blade na LP Speed of Light (1986), tentokrát s coververzí "Hollywood (Down on Your Luck)" od Thin Lizzy, ale následující rok se rozpadli.

Zpěvák Bernie Kimbell a bubeník Dave 'Skavido' Brown se opět spojili v Masi, další skupině Metal Blade, kterou vedl italský kytarista Alex Masi, a v roce 1987 nahráli album Fire in the Rain. Po jeho vydání se Kimbell a Brown rozešli s Masim a spojili síly s bývalými členy The BusBoys Vicem Johnsonem a Andre 'Dre' Berrym ve skupině Total Eclipse, jejíž jediná deska vyšla v roce 1992 na značce Tabu Records, distribuované A&M Records. Videoklipem skupiny na MTV se stala píseň "Fire in the Rain", kterou Kimbell a Brown předtím natočili s Masim.

Kytarista Spacey T. založil kapelu Gangland, do níž přibral Stanleyho E. na baskytaru, a v roce 1988 natočil třípísňové demo s hudebním producentem Billem Metoyerem. Po zániku Ganglandu se Spacey T. přidal k průkopníkům funku a hard rocku Mother's Finest a podílel se na psaní a nahrávání jejich alba Black Radio Won't Play This Record z roku 1992. Se skupinou také absolvoval turné. V roce 1997 se připojil k losangeleské alternativní rockové skupině Fishbone, se kterou koncertoval a nahrával až do roku 2003. Po jeho odchodu založil spolu se zakládajícím členem Fishbone Walterem Kibbym II alias Dirt Waltem skupinu Year Of The Dragon, se kterou nahrál EP A Time To Love Is A Time To Bleed (2006) a desku Blunt Force Karma (2009).

Emil Lech se připojil k Joshua na jejich albu Intense Defense z roku 1988 a poté založil s dalšími členy Joshua Robem Rockem a Gregem Shultzem skupinu Driver, která v roce 1990 vydala pouze kazetové EP s eponymním názvem. Po zániku Driver se Lech přestěhoval do Německa, kde založil skupinu Ape s kytaristy Matthiasem Diethem a Andym Susemihlem, dříve působícími v kapelách Sinner a U.D.O., a bubeníkem Chrisem Pfannschmidtem. Skupina vydala v roce 1992 desku Human Greed a poté se rozpadla.

Dne 16. srpna 2013 uspořádal Bernie Kimbell benefiční koncert pro nemocného bývalého spoluhráče Davea Browna, který se konal v Paladino's v Tarzaně v Los Angeles a na kterém živě vystoupili mimo jiné Armored Saint, DC4, Roy Z & Friends a P.A.I.D.. Brown zemřel 12. listopadu 2013.

V roce 2017 se skupina Sound Barrier znovu sešla a vystoupila na akci "Metal Has No Color" v klubu Whisky a Go Go v Hollywoodu. Tato událost byla významná, protože kapela představila svou první novou skladbu za více než 30 let, "I'm Just A Man", kterou produkoval Tom Morello.

V roce 2013 uspořádal Bernie Kimbell benefiční koncert pro nemocného bývalého spoluhráče Davea Browna, který se konal v Paladino's v Tarzaně v Los Angeles. Na koncertě vystoupili mimo jiné Armored Saint, DC4, Roy Z & Friends a P.A.I.D.. Dave Brown zemřel 12. listopadu 2013.

Podrobnosti: Sound Barrier - Metal Archives

Diskografie (studiová alba):

Total Control (1982)

Speed of Light (1986)

SPARTAN WARRIOR

Spartan Warrior vznikli v roce 1980 v Sunderlandu z popela místních kapel Deceiver a Cloud a rychle si získali velkou oblibu v severovýchodní Anglii. Hvězdný ohlas jejich debutového alba Steel n' Chains z roku 1983 vedl ke smlouvě s Roadrunner, u nichž o rok později vydali desku Spartan Warrior. V roce 1985 se však kapela rozpadla.

V roce 2008 se Spartan Warrior reformovali se čtyřmi původními členy a v následujících letech vydali další dvě alba, Behind Closed Eyes (2010) a Hell to Pay (2018). Během této doby kapela odehrála několik koncertů a festivalů po celé Evropě a Velké Británii, což obnovilo jejich popularitu a přitáhlo nové posluchače. I když jejich původní sláva nikdy nebyla úplně zopakována, skupina si vytvořila pevnou základnu fanoušků, kteří oceňovali jejich tradiční heavy metalový zvuk a energické vystoupení.

V současnosti kapela pokračuje ve své činnosti, i když s občasnými změnami v sestavě. V roce 2020 vydali nový singl, který naznačil, že by mohli pokračovat v psaní nového materiálu, i když konkrétní detaily o dalším albu nejsou zatím potvrzené. Spartan Warrior zůstávají důležitou součástí britské heavy metalové scény, přičemž jejich historie a vliv stále rezonují mezi fanoušky klasického zvuku metalových kapel 80. let.

Objevili se na těchto kompilacích:

Na Pure Overkill (LP, Guardian Records n’ Tapes, 1983) se skladbami "Steel ‘n’ Chains" a "Comes As No Surprise".

Na The Metal Machine (LP, Roadrunner Records, 1984) s písní "Mercenary"

Na 100% Pure Metal Sampler (LP, Roadrunner Records, 1984) s písní "Assassin".

Na Headbangers Open Air 2011 (2DVD, Hellion Records, 2012) se "Steel ‘n’ Chains, "Witchfinder" a "French".

Podrobnosti: Spartan Warrior - Metal Archives

Diskografie (studiová alba):

Steel n' Chains (1983)

Spartan Warrior (1984)

Behind Closed Eyes (2010)

Hell to Pay (2018)

SYRON VANES

Syron Vanes je heavymetalová skupina, která vznikla v roce 1980 ve švédském Arlövu. Založili ji bubeník Staffan Lindstedt a kytarista Anders Hahne a stala se významnou součástí rané švédské heavymetalové scény. „Prostě jsme chtěli být rockovými hvězdami,“ vzpomíná Anders Hahne.

Syron Vanes byli jednou z prvních švédských kapel inspirovaných novou vlnou britského heavy metalu. Po turné v Německu v roce 1983 jim nabídl majitel Ebony Records a producent Darryl Johnston nahrávací smlouvu a v roce 1984 vyšlo jejich první album Bringer of Evil. Dobře se prodávalo, skupina se objevila téměř ve všech rockových časopisech a hudební tisk je oslavoval jako novou velkou věc.

Druhá deska Revenge vyšla v roce 1986 a byla jejich poslední nahrávkou pod křídly Ebony Records. Zatímco většina metalových kapel z počátku 80. let zanikla, Syron Vanes si dali pauzu, ale nikdy se nerozpadli. Pokračovali v koncertování a psaní písní, ale až do roku 2003, kdy vyšlo nové album Insane, nic nevydali. Novinka měla skvělé recenze a pro skupinu znamenala nový začátek, turné k aktuální nahrávce vyvrcholilo vystoupením na Sweden Rock 2003. O rok později Anders Hahne odešel a dal si pauzu.

V roce 2007 vyšlo album Property of.., které mixoval bývalý spoluhráč Anders Hahne a dočkalo se také slušných recenzí. Syron Vanes byli v té době tříčlenná kapela. Anders se k Syron Vanes vrátil v roce 2009 a společně začali psát písně pro novou desku Evil Redux (2013). Pete Pardo na Sea Of Tranquility o ní napsal: „Pokud máte rádi klasický metalový zvuk, je pravděpodobné, že z tohoto CD vytěžíte hodně. Není těžké se dostat do headbangingové formy se skladbami jako "Sacrifice", "Only Hell Remains", "Hellion Child", "Heaven and Back" a grindovou "Bringer of Evil". Na celém albu je spousta chutných, křupavých riffů, které mají na svědomí Vahlstroem & Hahne, a spolu s vypointovanou produkcí to jen zvyšuje faktor zábavy.“.

Během června 2014 byli Syron Vanes speciálními hosty skupiny Red Dragon Cartel Jakea E. Leeho na jeho britském turné. Koncerty se konaly v londýnské O2 Academy Islington a v Rescue Rooms v Nottinghamu. V červenci 2014 pak předskakovali Sebastianu Bachovi.

Na začátku roku 2016 vydala kapela svůj šestý studiový počin s názvem Chaos from a Distance, který byl švédským tiskem přijat opět velmi dobře. V současné době si Syron Vanes užívají více než čtyřicetiletou kariéru a do důchodu se podle všeho zatím nechystají.

V roce 2020 kapela oznámila, že začala pracovat na novém materiálu a přípravy na nové album byly v plném proudu. Zatím však není jasné, kdy bude novinka vydána. Fanoušci se tak těší na další krok v jejich kariéře, který by mohl pokračovat v tradici jejich silného heavy metalového zvuku. I v roce 2023 Syron Vanes pokračovali v koncertování a vystoupili na několika významných festivalech v Evropě.

Podrobnosti: Syron Vanes - Metal Archives

Diskografie (studiová alba):

Bringer of Evil (1984)

Revenge (1986)

Insane (2003)

Property of.. (2007)

Evil Redux (2013)

Chaos from a Distance (2017)

TANK

Skupinu Tank založil v roce 1980 basák a zpěvák Algy Ward, bývalý člen punkové kapely The Damned, spolu s bratry Peterem Jamesem Brabbsem (kytara) a Markem Arthurem Brabbsem (bicí). Tank byli často přirovnáváni k Motörhead, protože obě formace tvořila tria v čele se zpívajícím baskytaristou a hrály uvolněnou, téměř punkovou metalovou hudbu s barvitými texty.

Od počátku stavěli Tank na neustálém koncertování. Předskakovali kapelám jako Girlschool, Baron Rojo nebo Motörhead (s Lemmym se Algy znal ještě z dob svého působení v The Damned). V roce 1982 se dvakrát vydali do studia – nejprve natočili svůj debutový počin Filth Hounds of Hades a poté druhou desku Power of the Hunter. Díky dobře přijatým nahrávkám a neustálému koncertování jejich popularita rostla. V roce 1983 podepsali smlouvu s nastupujícím metalovým vydavatelstvím Music For Nations, čímž se dostali do stejné stáje jako Anthrax, Metallica a Manowar. Téhož roku k nim přibyl druhý kytarista Mick Tucker a krátce nato zamířili znovu do studia. Výsledkem bylo třetí album This Means War, které vyšlo v červnu 1983.

Ačkoli se zdálo, že jejich kariéra nabírá na obrátkách, vnitřní situace nebyla ideální. Bratři Brabbsové odešli a koncertní činnost se na čas zastavila. Na krátkou dobu se k nim přidal bubeník Michael Bettell, kterého brzy nahradil Graham Crallan. Novým členem se stal i kytarista Cliff John Evans. V této sestavě vzniklo v roce 1984 album Honour & Blood, čtvrtý studiový počin během tří let a druhý pro Music For Nations. Koncem roku si Tank odbyli dosud největší turné – Metallica si je vybrala jako předkapelu pro evropskou část turné k Ride The Lightning. Přestože si stále udržovali silnou koncertní aktivitu, jejich poslední deska si nevedla tak dobře a kapela nakonec s Music For Nations ukončila spolupráci.

V roce 1985 odešel Crallan a nahradil ho Gary Taylor. Popularita Tank v Británii pomalu upadala, a tak se rozhodli prorazit v USA. Získání nové nahrávací smlouvy však zabralo čas, a aby udrželi zájem fanoušků, vydali v roce 1985 kompilaci Armour Plated. V roce 1987 jim pomohlo vydavatelství GWR, které v té době spolupracovalo s Motörhead. Ke konci roku vyšla jejich pátá studiovka Tank, která byla nahrána už v roce 1986. Mezitím kytarista Mike Tucker odešel do Velké Británie a krátce po vydání desky kapelu opustil i Taylor. Novým bubeníkem se stal Steve Clarke.

GWR sice album vydali, ale v USA se ho fanoušci dočkali až v roce 1989, a ani tam nesklidilo větší ohlas. Podpůrné turné se ukázalo jako fiasko – dramatický pokles návštěvnosti způsobil, že na konci roku 1989 Tank přestali existovat.

Stejně jako mnoho jiných kapel z hnutí New Wave of British Heavy Metal, i Tank v průběhu 90. let zažili obnovený zájem o své nahrávky. Když se Kurt Cobain z Nirvany zmínil, že pro něj byli důležitou kapelou, podnítilo to jejich comeback. Na festivalu Wacken Open Air vystoupili ve složení Ward, Tucker, Evans a nový bubeník Steve Hopgood. V roce 1998 vydali živé album The Return Of The Filth Hounds a v roce 2001 archivní koncertní nahrávku War of Attrition.

V roce 2002 Hopgood odešel a nahradil ho Bruce Bisland. Krátce nato spatřila světlo světa nová studiová deska Still At War. V roce 2007 vyšla kolekce živých a raritních skladeb Live & Rare. O studiovém albu Sturmpanzer se mluvilo už od roku 2004, ale stále nevycházelo.

V roce 2008 přišel šok. Algy Ward oznámil, že končí s aktivní hudební činností, a zbytek kapely představil novou sestavu s bubeníkem Markem Brabbsem, kytaristy Mickem Tuckerem a Cliffem Evansem, baskytaristou Chrisem Dalem a bývalým zpěvákem Rainbow Doogiem Whitem. V roce 2010 vyšlo album War Machine, o rok později War Nation. Kapela tehdy také oznámila vydání koncertního DVD.

V roce 2013 se situace zdramatizovala. Algy Ward oznámil svou vlastní verzi Tank a na albu Breath of the Pit napsal, nazpíval i nahrál všechny nástroje sám. Po ostrých právních a tvůrčích sporech vznikly dvě verze kapely – jednu vedl Ward, druhou kytaristé Tucker a Evans. Tank v jejich podání vydali v roce 2015 desku Valley of Tears, zatímco Wardova verze konečně v roce 2018 dokončila dlouho slibované album Sturmpanzer.

V červnu 2019 se Tucker/Evans Tank vydali na své první australské turné, kde vystoupili s Girlschool a Raven. Téhož roku vyšlo album Re-Ignition.

Algy Ward zemřel 17. května 2023.

Podrobnosti: Tank - Metal Archives

Diskografie (studiová alba):

Filth Hounds of Hades (1982)

Power of the Hunter (1982)

This Means War (1983)

Honour & Blood (1984)

Tank (1987)

Still at War (2002)

TURBO

Turbo patří mezi nejvýznamnější polské heavy metalové formace a svou dlouhou historií se zařadilo po bok legend evropské scény. Skupinu založil v roce 1980 v Poznani baskytarista Henryk Tomczak, který už měl zkušenosti z působení v kapelách Stress a Heam. Od počátku bylo cílem vytvořit sestavu schopnou konkurovat západním hard rockovým a metalovým gigantům, což se Turbo v následujících letech podařilo.

První stabilní sestavu tvořili Henryk Tomczak (baskytara), Wojciech Hoffmann (kytara), Wojciech Anioła (bicí) a Wojciech Sowula (zpěv). První větší úspěch přišel s debutovým albem Dorosłe dzieci z roku 1983, které obsahovalo stejnojmenný hit – skladbu, jež se stala jednou z nejikoničtějších písní polského rocku. Baladický, ale zároveň epický zvuk skladby oslovil široké publikum, a tak se Turbo dostalo do širšího povědomí.

Po tomto úspěchu však došlo k významné změně – k mikrofonu se postavil charismatický Grzegorz Kupczyk, který měl hlasový rozsah a sílu srovnatelnou s Brucem Dickinsonem z Iron Maiden. S ním v čele skupina nahrála album Smak ciszy (1985), které se neslo v klidnějším, až hard rockovém duchu. Tento směr ale fanoušci nepřijali s nadšením, a tak Turbo změnilo kurz.

Zásadním přelomem se stala deska Kawaleria Szatana (1986), která kapelu katapultovala mezi špičku východoevropské metalové scény. Agresivnější kytary, temnější atmosféra a technicky propracované skladby jako "Żołnierz fortuny" nebo "Ostatni wojownik" ukázaly, že polský metal se může směle rovnat západním kapelám. Toto album je dodnes považováno za největší klasiku polského heavy metalu.

V roce 1987 vyšlo album Ostatni wojownik, anglicky nazvané Last Warrior, které bylo určeno i pro zahraniční trh. V té době bylo jasné, že Turbo čerpá inspiraci z thrash metalu, který tehdy ovládal scénu, a především vliv rané tvorby kapel Metallica a Slayer byl znatelný.

Dalším krokem bylo album Epidemie (1989), které posunulo tvorbu směrem k technickému thrash metalu a přineslo komplexnější kompozice i propracovanější aranžmá. Bohužel, přicházela 90. léta a metalová scéna v Polsku se dostávala do krize, což vedlo k rozpadu kapely v roce 1991.

Po několikaleté pauze se Turbo v roce 1995 vrátilo na scénu a navzdory změnám v sestavě si udrželo své věrné publikum. Skupina se pravidelně objevovala na velkých festivalech a postupně vydala několik nových desek, mezi nimi Awatar (2001), kde se mísil moderní hard rock a heavy metal.

Následovalo album Tożsamość (2004), na kterém se Turbo vrátilo k tradičnějším metalovým kořenům. V roce 2009 přišla další zásadní změna – za mikrofon se postavil Tomasz Struszczyk a kapela vydala album Strażnik Światła, které potvrdilo, že Turbo je stále silným hráčem na metalové scéně.

Posledním studiovým počinem je album Piąty żywioł (2013), které upevnilo pozici kapely na polské metalové scéně. Přestože už kapela není tak aktivní jako v dobách největší slávy, její odkaz a kultovní status jsou nepopiratelné.

Turbo zůstává jednou z nejrespektovanějších polských metalových formací a dodnes je považováno za průkopníky žánru v regionu. Jejich klasická alba mají i po desetiletích své pevné místo mezi fanoušky, ať už jde o oldschoolové metalisty nebo mladší generace objevující polský heavy metal.

Podrobnosti: Turbo - Metal Archives

Diskografie (studiová alba):

Dorosłe dzieci (1983)

Smak ciszy (1985)

Kawaleria Szatana (1986)

Ostatni wojownik / Last Warrior (1987, 1988)

Epidemie / Epidemic (1989, 1990)

Dead End (1990)

One Way (1992)

Awatar (2001)

Tożsamość / Identity (2004, 2005)

Strażnik Światła (2009)

Piąty żywioł / The Fifth Element (2013, 2014)

VANADIUM

Vanadium byla italská heavymetalová skupina z Milána. Patřila mezi první heavy rocková uskupení na Apeninském poloostrově a bývá považována za jednu z nejúspěšnějších evropských formací tohoto žánru. Díky svému melodickému, ale zároveň dravému zvuku si získala fanoušky nejen v Itálii, ale i v dalších zemích Evropy.

Vanadium založili v Miláně v roce 1980 (někdy je uváděn rok 1979) kytarista Stefano Tessarin, klávesista Ruggero Zanolini, baskytarista Domenico Prantera, bubeník Lio Mascheroni a zpěvák Pino Scotto. Hudebně se inspirovali ikonickými kapelami jako Deep Purple, Thin Lizzy, Uriah Heep, Black Sabbath a Judas Priest. Navzdory počáteční skepsi italského publika vůči tvrdší hudbě si dokázali vydobýt silné postavení, přičemž jejich tvorba kombinovala melodiku britského hard rocku se syrovostí klasického heavy metalu.

Po průlomu prvního singlu "We Want to Live with Rock 'n' Roll" (Durium, 1981) vydali sedm studiových alb a jeden živák On Streets of Danger (1985). Jejich třetí deska Game Over (1984) se stala komerčně nejúspěšnější, přičemž se prodalo přibližně 54 000 kopií. Po krachu vydavatelství Durium v roce 1988 skupina podepsala smlouvu s GreenLine a natočila své poslední album Seventheaven. Nedlouho poté, v roce 1990, se však rozpadla.

V roce 1995 se Vanadium krátce reformovali a vydali album Nel cuore del caos, své jediné LP kompletně nazpívané v italštině. Přestože bylo kritikou dobře přijato a ukazovalo, že kapela stále disponuje energií i kompoziční jistotou, komerčně příliš neuspělo. Po následném turné se formace definitivně rozpadla. Členové se poté vydali vlastními cestami – Stefano Tessarin, Ruggero Zanolini a Lio Mascheroni založili skupinu Rustless, zatímco Pino Scotto odstartoval sólovou kariéru, v jejímž rámci vydal osm studiových alb. Domenico Prantera se stáhl z profesionální hudební scény a začal se věnovat podpoře mladých kapel.

Dne 11. května 2014 vyšla pod hlavičkou italského nakladatelství Crac Edizioni oficiální biografie Vanadium, jejímž autorem je hudební novinář Luca Fassina. Kniha mapuje celou historii skupiny, její vzestupy, pády i vliv na italskou metalovou scénu.

Přestože Vanadium již nefungují, jejich hudba zůstává dodnes kultovní záležitostí pro fanoušky italského heavy metalu. Mnoho jejich skladeb dodnes rezonuje mezi posluchači a jsou připomínkou doby, kdy se snažili prorazit s tvrdou hudbou i v zemi, která tradičně inklinovala spíše k melodickému rocku a progresivnímu stylu.

Podrobnosti: Vanadium - Metal Archives

Diskografie (studiová alba):

Metal Rock (1982)

A Race with the Devil (1983)

Game Over (1984)

Born to Fight (1986)

Corruption of Innocence (1987)

Seventheaven (1989)

Nel cuore del caos (1995)

VIXEN

Vixen je americká rocková skupina, která během svého komerčně nejúspěšnějšího období v letech 1987 až 1992 hrála ve složení Jan Kuehnemundová (sólová kytara), Janet Gardnerová (zpěv, rytmická kytara), Share Rossová (basová kytara) a Roxy Petrucciová (bicí). Jejich první eponymní album vyšlo až v roce 1988 a dosáhlo 41. místa v žebříčku Billboard. Kapela, která je součástí glam metalové scény v Los Angeles v Kalifornii, byla označována za 'ženské Bon Jovi'. Poprvé se rozpadla v roce 1992.

V letech 1997 až 1998 Gardnerová a Petrucciová Vixen oživily, ale soudní proces, který iniciovala Kuehnemundová kvůli vlastnictví názvu, rozhodl v její prospěch a jejich verze kapely skončila. V roce 2001 Kuehnemundová Vixen znovu obnovila v klasické sestavě, ale neshody způsobily, že rychle rozjela novou verzi se třemi novými členkami a tato sestava vydržela až do roku 2011.

V roce 2013 Kuehnemundová zemřela a Gardnerová, Rossová a Petrucciová reformovaly kapelu s Ginou Stileovou na kytaru. Od roku 2022 sestavuu tvoří Petrucciová, Britt Lightningová, Lorraine Lewisová a Julia Lageová.

Vixen založila v roce 1980 kytaristka Jan Kuehnemundová, která už dříve na střední škole hrála ve skupině Lemon Pepper (později se přejmenovali na Genesis a v závěru, než se v roce 1974 rozpadli, na Vixen). V té době byla její spoluhráčkou Nancy Shanksová a v kapele působily dvě bubenice, Marlene Petersonová a Laurie Hedlundová.

O šest let později založila Jan v Saint Paul v Minnesotě novou, čistě ženskou rockovou skupinu Vixen v novém složení. Alex Henderson, píšící pro AllMusic uvedl, že začaly v roce 1981 v Los Angeles, ale sama Kuehnemundová to popřela, v roce 1981 se kapela do Los Angeles pouze krátce přesunula.

V roce 1984 se raná verze Vixen ve složení Kuehnemundová, zpěvačka Janet Gardnerová, baskytaristka Pia Maiocco, bubenice Laurie Hedlundová a rytmická kytaristka/zpěvačka Tamara 'Tammy' Ivanovová objevila ve filmu Hardbodies jako filmová skupina Diaper Rash. V té době tvořily kvintet hrající ve stylu pop-rocku. V roce 1985 se Vixen přestěhovaly do vnitřních oblastí Los Angeles, aby se připojily k městské rockové scéně

V následujících letech se sestava měnila, až vznikla 'klasická sestava' Kuehnemundová, Gardnerová, Roxy Petrucciová a Share Pedersenová. V té Vixen poskytly v roce 1987 rozhovor spolu s mnoha dalšími rockovými umělci té doby Penelope Spheerisové pro její film The Decline of Western Civilization II: The Metal Years. Ve filmu se objevily všechny členky kromě Jan.

V roce 1988 skupina podepsala smlouvu s EMI Manhattan a začala nahrávat svůj debut Vixen, který vyšel 31. srpna. Jejich charakteristický hit "Edge of a Broken Heart" napsal a zaranžoval, a píseň také produkoval zpěvák a skladatel Richard Marx spolu s Fee Waybillem. S následným CD ale neměl Marx nic společného, protože se stával spíše zpěvákem než skladatelem. Následující rok strávily Vixen na turné po celém světě, kde předskakovaly kapelám jako Ozzy Osbourne, Scorpions a Bon Jovi a také vystupovaly na vlastních koncertech.

Na přelomu let 1989 a 1990 se vrátily do studia, aby nahrály další album Rev It Up, které vyšlo v červenci 1990. Následovalo roční turné, na kterém vystupovaly jako headlineři vlastních koncertů i jako předskokani Kiss a Deep Purple. Po ukončení turné v polovině roku 1991 se ale skupina v příštím roce rozpadla kvůli hudebním neshodám.

V roce 1997 bubenice Roxy Petrucciová spolu s Janet Gardnerovou Vixen reformovaly a přibral Ginu Stileovou na sólovou kytaru a Ranu Rossovou, která dříve působila ve skupině Phantom Blue na basovou kytaru. V této sestavě absolvovala skupina ještě téhož roku turné po Spojených státech a v roce 1998 natočily desku Tangerine, která se nakonec stala jediným albem Stileové a posledním Gardnerové během jejich působení v kapele. Po jeho vydání byla na americké turné během roku 1998 přizvána Roxyina sestra Maxine Petrucciová, aby hrála na baskytaru.

Kuehnemundová, která si uvědomila, že ji zbytek Vixen vynechal, kapelu úspěšně zažalovala za porušení ochranné známky. Share Rossová se poté připojila ke skupině svého manžela The Dogs D'Amour, která se po dlouhé pauze reformovala. V roce 2000 se objevila také na jejich albech Happy Ever After a Seconds, kde hrála na baskytaru, klávesy a postarala se o doprovodné vokály. Share a její manžel Bam měli také vlastní kapelu Bubble, která byla v L. A. velmi populární.

Vixen: Roxy Petrucciová (bicí), Janet Gardnerová (kytara, zpěv), Pat Hollowayová (basa), Jan Kuehnemundová (kytara)

V roce 2001 Kuehnemundová obnovila Vixen v sestavě, kterou tvořila ona, Janet Gardnerová, Roxy Petrucciová a nová baskytaristka Pat Hollowayová. Takto absolvovaly po USA turné Voices of Metal. V polovině tour však došlo kvůli neshodám s managementem k rozpadu kapely, ve které zůstala pouze Kuehnemundová. Ta poté rychle přibrala Jennu Sanz-Agerovou, Lynn Louise Lowreyovou a Kathrin 'Kat' Kraftovou, aby turné dorály.

V roce 2004 oslovila stanice VH1 čtyři členky 'klasické sestavy', aby vystoupily v jejich pořadu Bands Reunited. Pořad byl natočen v srpnu 2004 a v listopadu odvysílán v USA. Po jeho odvysílání americký label EMI Capitol znovu vydal první dvě desky: Vixen a Rev It Up. Vixen také vyhrály šestý ročník Independent Music Awards Vox Pop v hlasování o nejlepší hardrockovou/metalovou píseň za skladbu "I Try".

V roce 2006 vydala kapela dvě nová alba; živé album, nahrané na koncertě ve Švédsku, nazvané Extended Versions, a studiovku Live & Learn.

Sanz-Agerová v rozhovoru z roku 2011 potvrdila, že se pracuje na druhé desce se sestavou z roku 2001 a že existuje skladba "I Understand" spolu s dalšími novými nahrávkami a výstupy z nahrávání Live & Learn. K řádnému vydání těchto nahrávek ale nedošlo, protože členky této sestavy buď odešly do hudebního důchodu, nebo se věnovaly nehudební kariéře.

Na konci roku 2012 Jan Kuehnemund plánovala obnovit klasickou sestavu s Janet Gardnerovou, Share Rossovou a Roxy Petrucciovou, která se mezitím spojila v JSRG s kytaristkou Ginou Stileovou. V lednu 2013, několik dní předtím, než se chystaly oficiálně oznámit svůj reunion, však byla Kuehnemundové diagnostikována rakovina. To je donutilo odložit oznámení na neurčito, případně až do doby, kdy se Kuehnemundová zcela uzdraví. Plán na plnohodnotný reunion se stal nemožným 10. října 2013, kdy po devítiměsíčním boji se zákeřnou nemocí Jan Kuehnemundová ve věku 59 let zemřela.

V prosinci 2013 se tři zbylé členky klasické sestavy s Ginou Stilevou na kytaru rozhodly pokračovat pod názvem Vixen na počest Kuehnemundové. V roce 2014 odehrály několik koncertů v USA, Španělsku a Kanadě a v říjnu 2014 bubeníce Roxy Petrucciová v rozhovoru uvedla, že kapela pracuje na novém albu, na kterém bude jedna píseň věnovaná Jan.

Vixen 2023: Britt Lightningová (kytara), Lorraine Lewisová (zpěv), Roxy Petrucciová (bicí), Julia Lageová (basa)

V březnu 2017 se Vixen rozloučily s kytaristkou Ginou Stileovou a na její místo vybrali Britt Lightningovou, která předtím hrála v Jaded, další čistě ženské kapele, která již zanikla. Během roku 2018 Gardnerová naposledy nahrávala jako zpěvačka, když se Vixen poprvé po více než deseti letech vydaly do studia a nahrály dvě skladby pro desku Live Fire: "You Ought to Know by Now" a akustickou verzi "Edge of a Broken Heart".

16. ledna 2019 Gardnerová ve svém příspěvku na Facebooku potvrdila, že definitivně opustila skupinu, aby se mohla více věnovat rodině a upřednostnit svou sólovou kariéru. Kapela později vydala na své oficiální stránce na Facebooku prohlášení, že plánuje pokračovat i bez Gardnerové a že se pracuje na novém studiovém albu, které mělo vyjít v roce 2019.

22. ledna kapela oznámily, že jejich se jejich novou zpěvačkou stala Lorraine Lewisová z Femme Fatale (současnice Vixen v době největšího rozkvětu glam metalu a rovněž čistě ženská kapela). Lewisová se s Petrucciovou a Rossovou seznámila během své dřívější spolupráce s nimi v Rocktopuss, respektive v místní cover kapele L.A. Nookie. Vydání nové desky se ale zadrhlo a její nahrávání a psaní probíhalo průběžně, ale pomalu v letech 2021 a 2022.

8. února 2022 oznámila baskytaristka Share Rossová, že si dává pauzu a na její místo nastoupila Julia Lageová, manželka kytaristy Richieho Kotzena. Brazilka Lageová je první členkou Vixen, která nepochází ze Spojených států.

Dne 2. října 2023 skupina vydala nový singl "Red", jehož spoluautory jsou Fred Coury, Carly Robyn Green a Peter Amato. Na této nahrávce se poprvé objevuje Lewisová jako zpěvačka a Lageová jako baskytaristka.

Podrobnosti: Vixen - wikipedia

Diskografie (studiová alba):

Vixen (1988)

Rev It Up (1990)

Tangerine (1998)

Live & Learn (2006)

WARLORD

Warlord je americká heavymetalová skupina, která vznikla v roce 1980 v Los Angeles v Kalifornii. Od svého vzniku ji vedli kytarista William J. Tsamis a bubeník Mark Zonder.

Warlord je dítětem kytaristy a skladatele Billa Tsamise a bubeníka Marka Zondera, kteří se vydali ze San Jose v Kalifornii do Los Angeles. Nová kapela upoutala pozornost začínajícího majitele nahrávací společnosti Briana Slagela, jehož label Metal Blade Records nedávno vydal kompilaci Metal Massacre, na které se objevily začínající místní metalové skupiny jako Malice, Steeler, Ratt a Metallica. Slagel, obdivovatel nové vlny britského heavy metalu a evropské metalové estetiky byl ohromen poloprogresivním stylem Warlord, inspirovaným různými kapelami, jako jsou Rainbow, Angel Witch a Jethro Tull. Slagel se jim rozhodl nabídnout místo na své další kompilaci Metal Massacre II (1982), kde Warlord debutovali s písní "Lucifer's Hammer". Vysloužili si nadšené recenze, na Metal Massacre III se objevili znovu s "Mrs. Victoria" a v roce 1983 podepsali smlouvu s Metal Blade pro své šestipísňové minialbum Deliver Us, díky němuž se objevili ve významných publikacích, jako je Kerrang!

K rostoucímu pocitu tajemna kolem Warlord přispělo i to, že členové kapely používali pseudonymy jako 'Destroyer' (Tsamis), 'Thunderchild' (Zonder), 'Damien King' (zpěvák Jack Rucker) a 'Sentinel' (klávesistka Diane Kornarens), stejně jako to, že se Warlord odmítli stát jen další klubovou kapelou v Los Angeles a rozhodli se prezentovat ve větším měřítku. Za tímto účelem si pronajali divadlo Raymond Theatre, aby zde uspořádali jediné živé vystoupení, které bylo natočeno a nahráno - bez přítomnosti publika - pro jejich první plnohodnotné album And the Cannons of Destruction Have Begun..., vydané v říjnu 1984 a doprovázené stejnojmenným domácím videem na VHS (nyní na DVD). Deska obsahovala dvě zbrusu nové skladby, "Soliloquy" a "MCMLXXXIV", a také oba kousky z 12“ singlu "Lost And Lonely Days" / "Aliens" vydaného dříve téhož roku. K Tsamisovi, Zonderovi a Kornarensovi se připojili baskytarista Dave Watry ('Archangel') a nový zpěvák Rick Cunningham ('Damien King II'). Třetí zpěvák Rick Anderson, známý také jako 'Damien King III' s kapelou krátce spolupracoval, i když jen při studiovém nahrávání a nikdy ne na pódiu.

Neschopnost udržet funkční sestavu, tedy potíže se získáním stálého zpěváka vedly k vnitřnímu napětí a zoufalství, a tak Warlord v roce 1986 definitivně skončili, Tsamis se přestěhoval z Kalifornie na Floridu a nakonec prošel duchovní konverzí. V prosinci téhož roku ještě vydalo vydavatelství Metal Blade album Thy Kingdom Come, něco jako Best Of. Rozšířená verze, zahrnující celé EP Deliver Us, následovala v roce 1989 pod názvem Best of Warlord. Bylo to poprvé, kdy byla hudba kapely vydána na kompaktním disku.

Tsamis poté nahrál akustické demo pod jménem Lordian Winds a několik let pracoval na projektu nazvaném My Name Is Man, což bylo sedmdesátipěti minutové hudební video založené na Ztraceném ráji Johna Miltona a podobné Homérově Iliadě a Odyssei. Naděje na jeho převedení do podoby skutečného filmu se ale nikdy nenaplnily, protože se nenašel producent, který by se projektu ujal. Tsamis následně založil nový podnik s křesťanskou apokalyptickou tematikou nazvaný Lordian Guard, v němž jako zpěvačka působila jeho manželka Vidonne Sayre Riemenschneiderová. Lordian Guard vydali dvě desky, Lordian Guard (1995) a Sinners in the Hands of an Angry God (1997) u německého vydavatelství Hellion Records. Mnoho písní, zejména těch na stejnojmenné desce, bylo původně plánováno pro zařazení na nevydané album My Name Is Man nebo na druhou řadovou desku Warlord. Plánováno bylo i třetí album s názvem The Holy Empire, které se však nikdy neuskutečnilo, protože projekt byl rozpuštěn.

Bubeník Mark Zonder si po zániku Warlord ponechal zkušebnu kapely v San Fernando Valley, kterou v následujících letech rozšířil a vybudoval z ní jedno z nejlepších zkušebních míst v oblasti severního Los Angeles. Zonder se také věnoval studiové bubenické práci a byl žádaným hráčem na session, mimo jiné působil v kapele Plane English, odnoži Animotion, a nakonec se připojil k Fates Warning v době, kdy tvořili album Perfect Symmetry (1989). Zonder s nimi nakonec spolupracoval deset a půl roku a natočil celkem šest studiových a dvě živé desky. V roce 2004 oznámil, že FWX bude jeho posledním albem s Fates Warning a následující rok je opustil. Začal spolupracovat s kolegou ze San Diega, multiinstrumentalistou Waynem Findlayem (Michael Schenker Group, Vinnie Moore) v nové kapele Temple Within, která v roce 2007 vydala pod názvem Slavior u Inside Out Music svůj eponymní debut.

Warlord, kteří si v průběhu let udrželi značnou undergroundovou popularitu jako oblíbená kultovní kapela, se v roce 2002 zreformovali. K původním členům Tsamisovi a Zonderovi se připojil zpěvák HammerFall Joacim Cans, dlouholetý obdivovatel Warlord, jehož kapela v roce 1997 na svém debutovém albu Glory to the Brave nahrála jejich klasiku "Child of the Damned". Warlord vydali studiovku Rising Out of the Ashes, přičemž znovu nahráli několik skladeb, které se dříve objevily na albech Lordian Guard, avšak s tradičním těžším zvukem Warlord. V témže roce Tsamis, Zonder a Cans, podpořeni členy italské kapely Black Jester odehráli své vůbec první živé vystoupení na festivalu Wacken Open Air.

Až do roku 2011 se žádné další aktivity nekonaly, ale zpěvák Joacim Cans v rozhovoru pro italský metalový časopis Metal Maniac v únoru 2009 uvedl, že v případě dostatečného zájmu vydavatelství by se mohla objevit další deska. O přetrvávajícím zájmu o Warlord svědčí četná pozvání na koncerty v Německu, Itálii a Řecku, či jako headlinera festivalu Headbangers Open Air v Hamburku v létě 2009; Tsamis a Zonder je však z různých důvodů odmítli.

Koncem roku 2011 Bill Tsamis na fanouškovské stránce Warlord na Facebooku oznámil, že kapela je opět ve studiu. Následně Mark Zonder na YouTube zveřejnil úryvek připravované písně. Tsamis tehdy odmítl prozradit jméno vokalisty, který bude na nahrávce zpívat. Dne 12. března 2012, v předvečer svých 51. narozenin, Tsamis překvapil fanoušky první písní Warlord po deseti letech, která se jmenovala "Night of the Fury". Tehdy také vyšlo najevo, že se vokalistických povinností opět ujal Rick Anderson (Damien King III), jehož působení u kapely Martiria právě skončilo. V srpnu 2012 Warlord oznámili, že budou v roce 2013 headlinery festivalu Keep It True XVI. Po tomto oznámení následovaly další dva koncerty v Řecku v Aténách a Soluni.

V březnu 2013 vydali nové studiové album s názvem The Holy Empire. To bylo metalovým tiskem přijato kladně a dvě živá vystoupení (se zpěvákem Gilesem Laverym) v Aténách 27. dubna 2013 a 28. dubna 2013 byla vyprodána.

V září 2013 Warlord oznámili, že jejich novým zpěvákem bude Kypřan Nicholas Leptos, známý ze skupin Arrayan Path, Astronomikon, Prodigal Earth, Diphtheria a Gangland. V březnu 2014 následovalo další oznámení, že povinnosti baskytaristy na turné 2014 byly kvůli problémům s časovým plánem Philipa Bynoe svěřeny Garymu Wehrkampovi ze Shadow Gallery.

V květnu 2021 zemřel kytarista, skladatel a zakladatel skupiny Bill Tsamis. O dva roky později, 10. dubna 2023 skupina oznámila, že se reformovala v sestavě Mark Zonder (bicí), Giles Lavery (zpěv), Philip Bynoe (baskytara) a Jimmy Waldo (klávesy), aby odehrála vybrané koncerty v roce 2024 jako poctu spoluzakladateli skupiny Billu Tsamisovi. Pozice kytaristů byla oznámena později, stali se jimi Diego Pires a Eric Juris. V roce 2024 vyšlo také nové album Free Spirit Soar.

Podrobnosti: Warlord - Metal Archives

Diskografie (studiová alba):

And the Cannons of Destruction Have Begun... (1984)

Rising Out of the Ashes (2002)

The Holy Empire (2013)

The Hunt for Damien (2015)

Free Spirit Soar (2024)

WARNING

Warning byla francouzská heavymetalová skupina z Paříže, která původně začínala pod názvem Stratos. Působila v letech 1980 až 1985 a vydala tři alba zpívaná ve francouzštině, přičemž to druhé si vzal na starost německý producent Dieter Dierks, proslulý spoluprací s legendárními Scorpions.

V roce 1979 zkoušel zpěvák Raphaël Garrido s kapelou Stratos ze západního předměstí Paříže, kde působili i kytarista Stéphane Bonneau (později Satan Jokers), další kytarista Didier Bernoussi, basák Daniel Rivens a bubeník Henri Barbut. Po několika měsících zkoušení nahráli demo, ale krátce nato se kvůli střetu osobností rozpadli. Demo se však dostalo do kanceláří vydavatelství Polydor, které s Raphaëlem rychle podepsalo smlouvu. Ten okamžitě kontaktoval Henriho Barbuta a Didiera Bernoussiho, kteří se k němu připojili, a začali hledat další hudebníky. Brzy poté byl přijat kytarista Joël Hervé. Mezitím ředitel reklamní agentury a Raphaëlův přítel vytvořil reklamu na známou značku džínů, která nabízela řadu pod názvem 'Warning'. Název kapelu zaujal natolik, že si ho rovnou přisvojila.

Joël Hervé však brzy oznámil svůj odchod a doporučil za sebe mladého kytaristu Christopha Auberta, který tehdy doprovázel na turné Johnnyho Hallydaye. Didier Bernoussi s ním vedl tříhodinový telefonát, na jehož konci se Christophe rozhodl ke skupině připojit. Po delším hledání se přidal i baskytarista Alain Pernette, studiový hudebník, který už s Raphaëlem spolupracoval v kapele Open Music.

Skupina se usadila na bárce na Seině poblíž Boulogne-Billancourt a začala pracovat na nových skladbách. Po třech měsících se přestěhovala do pařížského Studia des Dames, kde produkci debutu Warning obstaral Thomas Noton, zatímco mixáž měl na starosti Dominique Blanc-Francard. Deska vyšla v roce 1981 a díky skvělé propagaci a distribuci ze strany Polydoru, stejně jako poutavému logu a obalu, se během deseti týdnů prodalo přes 65 000 kopií.

Alain Pernette bohužel musel kapelu brzy opustit ze zdravotních důvodů a nahradil ho Frédéric Guillemet. Skupina se poté přestěhovala do Théâtre de la Roquette, kde se pilně připravovala na turné pořádané Polydorem. Koncem srpna 1981 odehrála soukromý koncert pro média, oficiální šňůra pak odstartovala 24. září ve Villeneuve-Saint-Georges a zahrnovala dvaadvacet vystoupení. Přestože se neobešla bez problémů, zaznamenala slušný úspěch. Na jejím konci však Henri Barbut a Frédéric Guillemet odešli a byli nahrazeni bubeníkem Géraldem Manceauem a baskytaristou Michelem Aymém.

Pod vlivem manažera Raymonda Manny se kapela (s výjimkou Raphaëla) rozhodla posunout k tvrdšímu metalovému zvuku. Nahrála nové demo a úspěch debutu jí umožnil oslovit renomované producenty. Ve výběru byli Jack Douglas, Ted Templeman a Dieter Dierks, producent Scorpions. Právě Dierkse 'mezinárodní' styl Warning zaujal natolik, že souhlasil s produkcí druhého alba. V červnu 1982 se skupina vydala do Dierksových studií v Pulheimu poblíž Kolína nad Rýnem, kde nahrála novinku s Michaelem Wagenerem jako zvukařem.

Deska Warning II vyšla v září 1982 a byla výrazně tvrdší než debut, což překvapilo fanoušky i média, která ji přijala vlažněji. Navíc v té době probíhala reorganizace vydavatelství Polydor, které se rozhodlo kapelu opustit a nefinancovat její propagační turné. Manažer Raymond Manna proto doporučil, aby s Polydorem rozvázali smlouvu, s tím, že si snadno najdou jiného vydavatele. Warning se jeho radou řídili a s labelem se rozešli.

Mezitím byla skupina oslovena reklamní agenturou, aby natočila klip pro společnost Air France. Byla vybrána píseň "Rock City" a video se natáčelo na vrcholu Vítězného oblouku v prudkém dešti, avšak letecká společnost ho nakonec nikdy nepoužila. Jako poděkování Jeffovi (Jean-François Bouquet), který uváděl pořad Prohibice na Radiu 7, složila kapela znělku pořadu.

Uvnitř Warning však narůstalo napětí. Raphaël měl sice skvělý hlas, ale na pódiu působil méně přesvědčivě. Naopak stále větší pozornost přitahoval kytarista Christophe Aubert, jehož vliv na hudební směřování kapely neustále rostl. Mezi oběma muzikanty se stupňovalo napětí, které nakonec vedlo k nevyhnutelnému odchodu Raphaëla.

Začátkem roku 1983 kapela zkoušela nové skladby pro album Métamorphose, ale Raphaël Garrido se s ostatními členy stále více rozcházel v názorech, až se nakonec rozhodl Warning opustit. Odešel do Německa, kde se stal zpěvákem kapel Rated X, Victory a The Element. Později zpíval i v piano barech, dokonce až v Japonsku, kde absolvoval několik vystoupení.

V roce 1984 vyšla u Columbia deska Métamorphose, kterou skupina nahrála v pařížském Studiu des Dames a sama produkovala. Didier Bernoussi však odešel ještě před nahráváním, protože se necítil dostatečně technicky vybavený pro nové skladby, které napsal Christophe Aubert. Po vydání alba následovalo turné, vyvrcholilo koncerty na Bol d'Or a festivalu France, kde kapela vystoupila po boku Trust, Satan Jokers, Vulcain a dalších. Přestože Warning natočili i klip k písni "Portrait Robot" pro pořad TF1 Salut les tympans felés, kvůli problémům s managementem se v roce 1985 definitivně rozpadli.

Podrobnosti: Warning - Metal Archives

Diskografie (studiová alba):

Warning (1981)

Warning II (1982)

Métamorphose (1984)

WEAPON

Kapela Weapon vznikla na začátku roku 1980, když si zpěvák Danny Hynes podal inzerát v Melody Makeru, že hledá kapelu, a ve stejnou dobu si kytarista Jeff Summers podal inzerát, kde hledal zpěváka. Danny se zúčastnil konkurzu a byla mu nabídnuta práce v Jeffově kapele Fast Relief. Po několika týdnech zkoušení a jednom koncertu se Danny a Jeff rozhodli vyměnit rytmickou sekci. Danny doporučil svého nejlepšího kamaráda, baskytaristu Baze Downese (dříve Inner City Unit), který po jeho boku hrál ve skupině Snatch. Jeff navrhl bubeníka Bruce Bislanda (Lip Service) a po jediné zkoušce vznikla nová smečka Weapon.

Po předváděcím koncertu pro Laurieho Dunna, tehdejšího šéfa vydavatelství Virgin, podepsala kapela s touto firmou smlouvu. Při hraní v londýnském The Venue byl náhodou v publiku Eddie Clarke z Motörhead, kterému se líbilo, co slyšel, a navrhl zbytku kapely a manažerskému týmu, aby je Weapon podpořili na jejich nadcházejícím turné. Pro kapelu byl narychlo domluven předváděcí koncert v Camden Palace, kam se na ni Motörhead a jejich manažer přišli podívat.

V průběhu dne se z nervozity mezi členy Weapon odehrálo mnoho hádek, byli skoro na pokraji rozchodu, takže v době, kdy šli na pódium, byli plní agrese a navzájem na sebe pořádně naštvaní. To samozřejmě přispělo ke skvělé show. Slovy Lemmyho: „Každá kapela, která dokáže takhle pohrdat svým publikem, s námi musí jet na turné.“ Weapon dostali nabídku a přijali ji. Následně odjeli v Británii 32 koncertů pod názvem 'Ace Up Your Sleeve'. Turné začalo 22. října 1980 v Ipswich Gaumont a skončilo v listopadu čtyřdenním vystoupením v londýnském Hammersmith Odeon.

V osmdesátých letech vydala kapela jeden singl ´It's A Mad Mad World/Set The Stage Alight´, který se dostal na druhé místo v žebříčku 'Sounds' Heavy Metal. Nahráli také několik skladeb na album Set The Stage Alight, které však nespatřilo světlo světa až do října 2003, kdy vyšlo u Zoom Club Records.

Skupina koncertovala následujících 18 měsíců, než to kvůli manažerským a smluvním problémům ukončila, ale všichni zůstali nejlepšími přáteli natolik, že se v létě 2005 sešli, aby oslavili 25. výročí založení. Po několika zahřívacích koncertech v Londýně zahráli v sobotu 8. července na německém Headbangers-Open-Air Ball. O čtyři roky později došlo k reunionu. V roce 2012 byli nuceni změnit jméno na Weapon UK poté, co si kanadská black/death metalová kapela Weapon, která vznikla 23 let po ní, nárokovala autorská práva na název 'Weapon'. V roce 2014 vydali nové album Rising from the Ashes, po kterém následovaly ještě dvě další, Ghosts of War (2019) a New Clear Power (2023).

Podrobnosti: Weapon - Metal Archives

Diskografie (studiová alba):

Rising from the Ashes (2014)

Ghosts of War (2019)

New Clear Power (2023)

WHITE SISTER

White Sister byla americká hardrocková a AOR skupina založená v roce 1980. Jejich písně celkem často podkreslovaly filmovou produkci. "Save Me Tonight" se objevila na soundtrackovém albu k filmu Fright Night společnosti Columbia Pictures z roku 1985, "April" je zase možné slyšet ve filmu Killer Party společnosti Metro-Goldwyn Mayer z roku 1986, kde kapela také vystupuje. Skladba "Touch the Sky" zazněla ve filmu Thrashin' z roku 1986 s Joshem Brolinem v hlavní roli, píseň "Dancin' on Midnight" se objevila na albu soundtracku k filmu společnosti Magnum Pictures Halloween 5: Pomsta Michaela Myerse z roku 1989 a píseň "Fashion by Passion" byla součástí soundtrackového alba k filmu Stella (1990) společnosti Touchstone Pictures s Bette Midlerovou v hlavní roli.

White Sister založili v kalifornském Burbanku zpěvák a baskytarista Dennis Churchill-Dries, kytarista Rick Chadock, zpěvák a klávesista Gary Brandon a bubeník Gus Moratinos. Svůj první koncert odehráli v The Ice House v Pasadeně a postupně se vypracovali na přední místa; nakonec vystupovali v The Troubadour, West Hollywood, Whisky a Go Go, Roxy Theatre a dalších významných klubech v Hollywoodu. Původní bubeník Gus Moratinos odešel už v roce 1981 z důvodu jiného pohledu na jejich hudební směřování a na jeho místo nastoupil Richard Wright, který doplnil druhou inkarnaci kapely.

Jednoho večera se na benzínové pumpě kluci seznámili s Greggem Giuffriou z kapely Angel, se kterým začali spolupracovat na aranžování písní, což vedlo k tomu, že Giuffria produkoval jejich demosnímky a nakonec i jejich stejnojmenný debut, vydaný v roce 1984 u EMI America Records.

Krátce po jeho vydání se skupina obrátila na EMI, aby zajistila peníze na podporu turné, věřili, že jejich silná koncertní show by výrazně pomohla zvýšit prodejnost. Vydavatelství však bohužel nebylo ochotné turné financovat. Další třenice vznikly, když vydavatelství požadovalo, aby si kapela změnila název, protože jiná americká skupina měla v názvu také slovo 'sister' - (Twisted Sister). Po hlasování v kapele se její členové rozhodli, že název nezmění, což odůvodnili tím, že více než jedna další americká skupina má v názvu slovo 'white' přesto jsou svými vydavatelstvími úspěšně prodávány. EMI nakonec ustoupilo a obal alba nebyl předělán.

Gary Brandon se s nimi rozloučil ještě před vydáním druhé desky. Poté pokračoval v několika televizních vystoupeních a turné s britskou popovou senzací Johnem Parrem, zatímco zbývající členové White Sister pokračovali v nahrávání desky Fashion By Passion, která obsahovala písně "April" a "Save Me Tonight"; obě skladby napsal Brandon ještě před svým odchodem. Album produkoval Joel Goldsmith a vyšlo u FM Revolver Records. Kapela "zalátala" sestavu a nakonec odcestovala za oceán do Velké Británie, kde absolvovala turné se skupinou FM a kde bylo jejich přijetí podstatně vřelejší než ve Spojených státech.

Churchill-Dries, Chadock a Wright nakonec White Sister opustili a založili s klávesistou Michaelem Lordem kapelu Tattoo Rodeo, která podepsala smlouvu s Atlantic Records. V roce 1991 vydali album Rode Hard Put Away Wet s hitovými písněmi "Been Your Fool" a "Let Me Be the One". Tattoo Rodeo se na podporu desky vydali na turné, kde předskakovali skupinám Bad Company a Damn Yankees. Druhé album s názvem Skin vyšlo v roce 1995 a produkoval ho Arthur Payson.

Bubeník Richard Wright zemřel po zdravotních komplikacích 14. června 2006 ve věku 44 let. V roce 2008 se Brandon znovu připojil k Churchill Driesovi a Chadockovi, protože tři původní členové byli pozváni do Velké Británie na rockový festival Firefest. Z jejich vystoupení v Nottinghamu v roce 2008 bylo natočeno celovečerní koncertní DVD, které vyšlo v roce 2009. Bicí na těchto vystoupeních zkušeně zastal Jason Montgomery. DVD se v krátké době vyprodala. V roce 2009 byla skupina pořadateli festivalu pozvána opět, ale toto, pravděpodobně poslední vystoupení White Sister nebylo profesionálně zaznamenáno.

Podrobnosti: White Sister - wikipedia

Diskografie (studiová alba):

White Sister (1984)

Fashion by Passion (1986)

WOLFBANE

Wolfbane vznikli v roce 1980, poté co kytarista a zpěvák Gramie hledal baskytaristu a odpověděl na inzerát v Musician's Only, který zněl: „Baskytarista hledá skupinu. Špičkové vybavení - žádný žabař“. Gramie zavolal na číslo uvedené v inzerátu a na druhém konci linky našel Dalea Leeho. To byl začátek skvělé spolupráce a dlouhé historie Gramieho hraní v kapelách.

Během čtyřletého působení na britské metalové scéně prodělali Wolfbane mnoho změn v sestavě. Kapelou prošlo víc bubeníků než ve Spinal Tap a tolik vokalistů, že by to vydalo na sbor, ale kluci přesto stihli vydat tři dema a vybudovat si v undergroundových kruzích obrovskou reputaci.

Dalšími členy byli bubeníci Col Seymoure, Syd Mercury, Deke Oxton, Chris Dadson a Rick Henshaw a zpěváci Michelle Bibby, Gary Owen a Mike Osbourne. Oficiálního alba se ale kapela v žádné z těchto sestav nedočkala.

Když se na scéně v roce 1984 objevili Wolfsbane, basák Dale Gee a kytarista a zpěvák Gramie Dee se přetransformovali do nové smečky Blood Money, podepsali smlouvu s Ebony Records a znatelně přitvrdili. Blood Money vydali v letech 1986 - 1987 dvě desky: Red Raw and Bleeding a Battlescarred.

Podrobnosti: Wolfbane - Metal Archives

WRATHCHILD

Wrathchild (ve Spojených státech někdy známá jako Wrathchild UK kvůli konfliktu s názvem Wrathchild America) je anglická glam metalová skupina, která byla raným představitelem tohoto žánru a vznikla přibližně ve stejné době, jako americké glam metalové kapely, například Mötley Crüe. Ve své domovině se vyznačovali především svou DIY (udělej si sám) estetikou, přehnanou pódiovou show a výraznou obrazotvorností. Ve svých začátcích často hráli v hospodách, ale přesto používali konfety a pyrotechniku, přičemž byli oblečeni v plné glam metalové výbavě, včetně charakteristických bot na podpatku a obrovských natupírovaných účesů. V průběhu let prošli několika změnami členské základny, přičemž sestava číslo dvě - ve složení Rocky Shades, Lance Rocket, Marc Angel a Eddie Starr - je považována za 'klasickou'. Až do roku 2023 byl baskytarista Marc Angel jediným členem, který se neustále objevoval v každé jejich sestavě. Od roku 2023 se vrátil původní zpěvák Rocky Shades spolu se čtyřmi novými členy.

Skupinu založili v listopadu 1980 v Eveshamu v hrabství Worcestershire basák Marc Angel a kytarista Philip Vokins (oba dříve působili v kapele Sinner). Jako zpěváka si přibrali Roberta Barclaye, známého jako Rocky Shades, a Briana Parryho na bicí. Phil Vokins ale odešel hned v roce 1981 do Ameriky k Billu Wardovi z Black Sabbath, aby rozšířil řady jeho nové skupiny Max Havoc. Přibližně ve stejné době odešel i Brian Parry. Vokins dále působil jako člen Tyrant (1984 - 1985 a 2014 - dosud) a Persian Risk (1985 - 1986).

Sestavu doplnili kytarista Lance Rocket a bubeník Eddie Starr, kteří se stali oporami Wrathchild na příštích deset let koncertování a nahrávání. Po vydání řady demosnímků, například Mascara Massacre v roce 1982, dostala skupina nabídku na nahrávací smlouvu od Bullet Records. U tohoto labelu vydali v roce 1983 své první oficiální album: EP s názvem Stackheel Strutt. O rok později nahráli a vydali svůj plnohodnotný debut Stakk Attakk, z něhož vzešly dva singly: coververze písně Garyho Glittera "Doing Alright with the Boys" a původní skladba "Trash Queen".

V době, kdy se Wrathchild začali stávat poměrně úspěšnými, zkomplikovaly situaci smluvní problémy s jejich vydavatelstvím Heavy Metal Records. Nepomohlo ani významné vydavatelství RCA Records, které se neúspěšně pokoušelo kapelu od Heavy Metal Records vykoupit. Mezitím v roce 1984 skupina vydala videoklipovou kompilaci War Machine.

Po urovnání sporu s vydavatelstvím Heavy Metal Records vydali Wrathchild v roce 1988 (téměř o čtyři roky později) své druhé album The Biz Suxx, z něhož vzešel singl "Nukklear Rokket", k němuž byl natočen propagační videoklip, který produkoval Bruce Dickinson z Iron Maiden. Dickinson si v něm také zahrál, natáčel se na parkovišti poblíž jeho domu v Chiswicku. Ron Kennedy video režíroval a stříhal a také se v něm objevil jako šílený profesor. Kameramanem byl Steve Prior.

Krátce poté v roce 1989 vyšla třetí studiovka Delirium, na které se jako doprovodný zpěvák podílel Steve Grimmett ze skupiny Grim Reaper. Brzy po jeho vydání ale odešel Rocky Shades do punkové skupiny Discharge a s nástupem grunge se Wrathchild v roce 1990 rozpadli. Z plánovaného čtvrtého studiového alba tak nakonec sešlo.

V devadesátých letech a na počátku roku 2000 několik členů Wrathchild pokračovalo v působení v různých uskupeních. Marc Angel hrál na baskytaru v undergroundové alternativní rockové kapele Bang Bang Machine, zatímco Rocky Shades vystupoval s Blues Brothers tribute band a poté stál v čele The Handsome Beasts (mezi lety 2007 a 2013).

V roce 2005 se začal domlouvat reunion Wrathchild. Ačkoli měli ostatní členové původně v plánu dát se znovu dohromady s Rockym Shadesem (proběhlo i několik zkoušek), ten měl již závazky na turné se svou tribute kapelou The Birmingham Blues Brothers, takže byl nucen jakoukoli účast na reunionu odložit. Marc Angel, Eddie Starr a Phil Vokins založili tedy skupinu Psychowrath, ve které působil nový zpěvák Gaz Harris (ex-Beyond Recognition).

V roce 2009 se jim povedlo získat ochranné známky na názvy Wrathchild a Wrathchild UK. Vrátili k používání původního názvu a 23. srpna 2011 vydali u labelu Perris Records desku s názvem Stakkattakktwo, která byla novináři serveru Grande-Rock.com i v anketě čtenářů tohoto webu zvolena nejlepším albem roku 2011.

V srpnu 2013 se cesty Gaze Harrise a Wrathchild rozešly. Harris se připojil k Gypsy Pistoleros a poté k Psycho Dollz, což opět vedlo k rozpadu Wrathchild.

Mezitím založil bývalý zpěvák Rocky Shades v roce 2006 skupinu Rocky Shades' Wrathchild (známou také jako R.S.W.). Nahráli demo s názvem Dead Good, které se krátce objevilo na jejich stránkách Myspace. Kapelu tvořili Rocky Shades, Jon Sudbury a James Crofts. Měli hrát na festivalu Hard Rock Hell III v prosinci 2009, ale v říjnu byli z programu staženi; jako důvod pořadatelé Hard Rock Hell uvedli následující: „Všichni zúčastnění na Hard Rock Hell měli pocit, že bez možnosti použít jméno k reklamě a bez více než jednoho člena původní sestavy to, co nám zbylo, prostě není to, co jsme si objednali. Je to, jako kdybychom si objednali Genesis a dostali Phila Collinse. Nebyl to tedy v pořádku, s čímž souhlasil i agent, který to zařizoval.“ V prosinci 2010 se Rocky Shades tedy rozhodl začít znovu a založil úplně novou kapelu s názvem Wildside Riot.

Koncem roku 2019 začal Rocky Shades opět vystupovat pod jménem Rocky Shades' Wrathchild. V březnu 2023 bylo oznámeno (po letech bojů o jméno mezi současnými a bývalými členy), že se jméno 'Wrathchild' vrací do péče Rockyho Shadese. V oficiálním prohlášení se uvádí, že: „Wrathchild Rockyho Shadese se nyní bude oficiálně jmenovat Wrathchild, protože vlastnictví této tolik sporné a kontroverzní ochranné známky a odkazu bylo vráceno jejímu spolutvůrci a frontmanovi Rockymu Shadesovi...“. Od roku 2023 kapela pracuje na novém materiálu, včetně nového singlu "Freakshow" a plánované reedice písně "Trash Queen". Bylo to poprvé od vydání studiového alba Delirium v roce 1989, co zpěvák Rocky Shades účinkoval na desce Wrathchild.

Dne 27. července 2023 byla na rádiu Hard Rock Hell předvedena nová skladba "Still Here In The Freakshow".

Podrobnosti: Wrathchild - wikipedia

Diskografie (studiová alba):

Stakk Attakk (1984)

The Biz Suxx (1988)

Delirium (1989)

Stakkattakktwo (2011)

Výročí osobností

leden 1980

1.1.1980 - narodil se RICHIE FAULKNER, anglický kytarista a člen skupiny Judas Priest

únor 1980

19.2.1980 - zemřel australský zpěvák a bubeník BON SCOTT (9.7.1946 - 19.2.1980), člen skupiny AC/DC

20.2.1980 - narodil se anglický kytarista BEN ASH, člen skupin Carcass, Strigoi a dalších

červenec 1980

15.7.1980 - narodil se švýcarský kytarista bosenského původu DAMIR ESKIC, člen skupiny Destruction

září 1980

25.9.1980 - zemřel anglický bubeník JOHN BONHAM (31.5.1948 - 25.9.1980), člen skupiny Led Zeppelin

26.9.1980 - zemřel AUBURN 'PAT' HARE, americký bluesový kytarista a zpěvák

prosinec 1980

8.12.1980 - byl zavražděn JOHN LENNON, anglický kytarista, zpěvák a skladatel (9.10.1940 - 8.12.1980), zakládající člen The Beatles

Rok 1980

Události

Vychází kompilace Metal for Muthas

Zemřel Bon Scott

Vychází album Women and Children First

Vychází album British Steel

Vychází album Iron Maiden

Vychází album Heaven and Hell

Peter Criss odchází z KISS

Vychází album Back in Black

Vychází album Blizzard of Ozz

Zemřel John Bonham

Vychází album Lightning to the Nations

Změna u IRON MAIDEN

Vznikla společnost Jackson

Nové skupiny

Alkatrazz

Anthem

Anvil Chorus

Baron Rojo

Battleaxe

Bitch

Bitches Sin

Blitzkrieg

Bulldozer

Dealer

Destiny

Ezy Meat

Gaskin

Grave Digger

Heaven

Heritage

Holy Moses

Chariot

Incubus

Kaaos

Kroket

Lee Aaron

Legend

Lionheart

Los Suaves

Malfunkshun

Maninnya Blade

Manowar

Moby Dick

More

Neptune

Odin

Omega

Overdrive

Pokolgép

Rage

Riff

Rok Mašina

Samurai

Satanic Rites

Seventh Son

Sound Barrier

Spartan Warrior

Suicidal Tendencies

Syron Vanes

Tank

Turbo

Vanadium

Vixen

Warlord

Warning

Weapon

White Sister

Wolfbane

Wrathchild

Inspirativní alba

Československá scéna

Vznikla skupina KROKET

Události podrobněji

Volume I

Volume II

Muthas Pride

Metal For Muthas '92

Podrobnosti: Alkatrazz - Metal Archives