-

Rok 1980

+

Události

Nové skupiny

Inspirativní alba

Československá scéna

Události podrobněji

Výročí osobností

Události


Podrobnější popis

Vychází kompilace Metal for Muthas

15. února vychází kompilace různých významějších interpretů NWOBHM, známá především tím, že obsahovala jedny z prvních nahrávek heavymetalové legendy Iron Maiden.


Podrobnější popis

Zemřel Bon Scott

19. února zemřel ve 33 letech zpěvák AC/DC Bon Scott. V dubnu jej nahradil Brian Johnson.


Vychází album Women and Children First

26. března vyšlo album Women and Children First, třetí studiové album od americké skupiny Van Halen. V roce 2017 se deska umístila na 36. místě v seznamu časopisu Rolling Stone "100 Greatest Metal Albums of All Time (100 největších metalových alb všech dob)".


Vychází album British Steel

11. dubna vyšlo album British Steel od britské skupiny Judas Priest. V roce 2017 se deska umístila na 3. místě v seznamu časopisu Rolling Stone "100 Greatest Metal Albums of All Time (100 největších metalových alb všech dob)".


Vychází album Iron Maiden

14. dubna vyšlo album Iron Maiden od britské skupiny Iron Maiden, jedno z nejuznávanějších a nejvlivnějších alb v historii heavy metalu. V roce 2017 se deska umístila na 13. místě v seznamu časopisu Rolling Stone "100 Greatest Metal Albums of All Time (100 největších metalových alb všech dob)".


Vychází album Heaven and Hell

18. dubna vyšlo album Heaven and Hell, deváté album od britské legendy Black Sabbath. Byla to první nahrávka bez jejich původního zpěváka Ozzyho, jeho místo zaujal Ronnie James Dio. V roce 2017 se deska umístila na 37. místě v seznamu časopisu Rolling Stone "100 Greatest Metal Albums of All Time (100 největších metalových alb všech dob)".


Peter Criss odchází z KISS

Bubeník Kiss, Peter Criss, opouští 18. května kapelu. Na jeho místo nastupuje Eric Carr.


Vychází album Back in Black

25. července vyšlo album Back in Black, sedmé studiové album australské legendy AC/DC. Je druhým nejprodávanějším albem všech dob s více než 50 milióny prodaných kusů.


Vychází album Blizzard of Ozz

12. září vyšlo album Blizzard of Ozz, debut Ozzy Osbourne. V roce 2017 se deska umístila na 9. místě v seznamu časopisu Rolling Stone "100 Greatest Metal Albums of All Time (100 největších metalových alb všech dob)".


Podrobnější popis

Zemřel John Bonham

25.září zemřel ve 32 letech bubeník Led Zeppelin John Bonham.


Vychází album Lightning to the Nations

3. října vyšlo album Lightning to the Nations, debut britské skupiny Diamond Head. V roce 2017 se deska umístila na 42. místě v seznamu časopisu Rolling Stone "100 Greatest Metal Albums of All Time (100 největších metalových alb všech dob)".


Změna u IRON MAIDEN

Kytarista Dennis Stratton je v říjnu vyhozen z Iron Maiden, místo něj přicházi do kapely Adrian Smith.


Vznikla společnost Jackson

Jackson je značka kytar prodávaná společností Fender Musical Instruments Corporation. Jackson byl původně nezávislý výrobce elektrických kytar a elektrických baskytar, pojmenovaný po svém zakladateli, americkém loutnistovi Groveru Jacksonovi. V roce 2002 společnost převzala firma Fender, která vyrábí kytary značky Jackson ve svých závodech v Coroně v Kalifornii v USA a v Ensenadě v Mexiku. Levné 'budgetové' modely jsou vyráběny subdodavateli v Indonésii a Číně.


Nové skupiny


Podrobnější popis

Alkatrazz

(GBR - NWOBHM)


Podrobnější popis

Anthem

(JPN - heavy metal)


Podrobnější popis

Baron Rojo

(ESP - hard rock, heavy metal, latin metal)


Podrobnější popis

Battleaxe

(GBR - NWOBHM)


Podrobnější popis

Bitch

(USA - hard rock, heavy metal, glam metal)


Podrobnější popis

Bitches Sin

(GBR - NWOBHM)


Podrobnější popis

Blitzkrieg

(GBR - NWOBHM)


Podrobnější popis

Bulldozer

(ITA - thrash metal, speed metal, black metal)


Podrobnější popis

Dealer

(GBR - NWOBHM)


Podrobnější popis

Destiny

(SWE - heavy metal)


DIRT (Death Is Reality Today)

(GBR - crust punk, anarcho punk)


Podrobnější popis

Ezy Meat

(GBR - NWOBHM)


Podrobnější popis

Gaskin

(GBR - NWOBHM)


Podrobnější popis

Grave Digger

(DEU - heavy metal, speed metal, power metal)


Podrobnější popis

Heaven

(AUS - hard rock, heavy metal)


Podrobnější popis

Heritage

(GBR - hard rock, NWOBHM)


Podrobnější popis

Holy Moses

(DEU - thrash metal)


Podrobnější popis

Chariot

(GBR - NWOBHM)


Podrobnější popis

Incubus

(GBR - NWOBHM)


Kaaos

(FIN - hardcore punk, crust punk)


Kroket

(CZE, Praha - hard rock, heavy metal, poprock)


Lee Aaron

(CAN - hard rock, heavy metal)


Podrobnější popis

Legend

(JEY - NWOBHM)


Podrobnější popis

Lionheart

(GBR - NWOBHM)


Los Suaves

(ESP - hard rock, heavy metal)


Malfunkshun

(USA - glam punk, grunge)


Maninnya Blade

(SWE - speed metal, thrash metal)


Manowar

(USA - heavy metal, power metal)


Metal Church

(USA - heavy metal, speed metal, power metal, thrash metal)


Podrobnější popis

Moby Dick

(HUN - thrash metal)


Podrobnější popis

More

(GBR - NWOBHM)


Neptune

(SWE - heavy metal)


Noir Désir

(FRA - postpunk, grunge)


Odin

(USA - hard rock, heavy metal)


Podrobnější popis

Omega

(GBR - 1980 - NWOBHM)


Overkill

(USA - thrash metal)


Podrobnější popis

Pokolgép

(HUN - heavy metal, speed metal, thrash metal)


Queensrÿche

(USA - heavy metal, power metal, progresivní metal)


Podrobnější popis

Rage

(GBR - hard rock, NWOBHM)


Riff

(ARG - hard rock, heavy metal, latin metal)


The Rods

(USA - hard rock, heavy metal)


Rok Mašina

(YUG - hard rock, heavy metal)


Saint

(USA - heavy metal, křesťanský metal)


Podrobnější popis

Samurai

(GBR - NWOBHM)


Podrobnější popis

Satanic Rites

(GBR - NWOBHM)


Podrobnější popis

Seventh Son

(GBR - NWOBHM)


Sound Barrier

(USA - hard rock, heavy metal)


Podrobnější popis

Spartan Warrior

(GBR - 1980 - NWOBHM)


Suicidal Tendencies

(USA - thrash metal, funk metal, hardcore punk, crossover thrash)


Syron Vanes

(SWE - hard rock, heavy metal)


Podrobnější popis

Tank

(GBR - NWOBHM)


Podrobnější popis

Turbo

(PLR - heavy metal, speed metal, thrash metal)


Vanadium

(ITA - hard rock, heavy metal, glam metal)


Vixen

(USA - hard rock, glam metal)


Warlord

(USA - heavy metal, power metal)


Warning

(FRA - hard rock)


Podrobnější popis

Weapon

(GBR - NWOBHM)


White Sister

(USA - hard rock, heavy metal)


Podrobnější popis

Wolfbane

(GBR - NWOBHM)


Podrobnější popis

Wrathchild

(GBR - NWOBHM, glam metal)



Inspirativní alba

Accept - I'm a Rebel (2.června)

AC/DC - Back in Black (25.července)

Alice Cooper - Flush the Fashion (28.dubna)

Angel Witch - Angel Witch

Black Sabbath - Heaven and Hell (18.dubna)

Blue Öyster Cult – Cultösaurus Erectus (14.června)

Bow Wow - Glorious Road

Bow Wow - Telephone

Budgie - Power Supply (10.října)

Cirith Ungol - Frost and Fire

Def Leppard - On Through the Night (14.března)

Diamond Head - Lightning to the Nations (3.října)

Ethel the Frog - Ethel the Frog

Fist (UK) - Turn the Hell On

Fist (Can) - Hot Spikes

Gamma - Gamma 2

Gillan - Glory Road

Girl - Sheer Greed

Girlschool - Demolition (30.června)

Iron Maiden - Iron Maiden (14.dubna)

Judas Priest - British Steel (11.dubna)

Killer (Bel) - Ready for Hell

Kiss - Unmasked (20.května)

Krokus - Metal Rendez-vous (30.června)

Mama's Boys - Official Album

Manilla Road - Invasion

Frank Marino & Mahogany Rush - What's Next

Michael Schenker Group - The Michael Schenker Group

Motörhead - Ace of Spades (8.listopadu)

Ozzy Osbourne - Blizzard of Ozz (12.září)

Plasmatics - New Hope for the Wretched

Quartz - Stand Up and Fight

The Rods - Rock Hard

Rush - Permanent Waves (14.ledna)

Samson - Head On (27.června)

Saxon - Wheels of Steel (3.dubna)

Saxon - Strong Arm of the Law (14.listopadu)

Scorpions - Animal Magnetism (31.března)

Thin Lizzy - Chinatown (10.října)

Triumph - Progressions of Power

Tygers of Pan Tang - Wild Cat

UFO - No Place to Run (8.ledna)

Uriah Heep – Conquest

Van Halen - Women and Children First (26.března)

Whitesnake - Ready an' Willing (23.května)

Wishbone Ash – Just Testing (18.ledna)

White Spirit - White Spirit

Wild Horses - Wild Horses, aka The First Album

Witchfynde - Give 'Em Hell

Witchfynde - Stagefright


Československá scéna

Vznikla skupina KROKET

Kapela Kroket byla v roce 1980 založena s cílem hrát melodický heavy metal. Formace bohužel nikdy nedosáhla věhlasu, který později získal Arakain a postupně změkčovala svoji hudbu až se stala víceméně komerční záležitostí. Mezi zpěváky skupiny patřili i pozdější známí pop muzikanti Jakub Smolík a Jiří Strnad a mimochodem zde začínala známá postava punkové hospodské legendy Tři sestry, František Sahula.


Události podrobněji

Vychází kompilace Metal for Muthas

Metal for Muthas je název série heavymetalových kompilací, které vznikly v období nové vlny britského heavy metalu (NWOBHM).

Původní kompilace se jmenovala Metal for Muthas a vyšla v únoru 1980. Kompilace byla výběrem různých známějších interpretů NWOBHM, známá především tím, že obsahovala jedny z prvních nahrávek heavymetalové legendy Iron Maiden. Původní album se dostalo na 12. místo britské hitparády a stalo se základem turné umělců, kteří na kompilaci přispěli svými skladbami. Skupina Iron Maiden, která byla headlinerem turné, se do značné míry propletla s historií vydavatelství Sanctuary Records (jehož jmenovcem byla stejně pojmenovaná skladba Iron Maiden na kompilaci).

Po Metal For Muthas následovala druhá podobná kompilace Metal for Muthas Volume II. Na této kompilaci se objevili méně významní umělci NWOBHM, ale zároveň připomíná DIY etiku britské heavy metalové undergroundové scény konce 70. a počátku 80. let.

V roce 1980 vyšlo u EMI v rámci stejné série také čtyřskladbové kompilační EP s názvem Muthas Pride.

Značku vzkřísil na počátku 90. let DJ Neal Kay, který vydal kompilaci Metal for Muthas '92, na níž se objevily nepodepsané britské hardrockové kapely. Album vyšlo pouze v Japonsku na značce Pony Canyon.

Volume I

Iron Maiden - "Sanctuary" - 3:32

Sledgehammer - "Sledgehammer" - 3:10

E. F. Band - "Fighting for Rock and Roll" - 3:34

Toad the Wet Sprocket - "Blues in A" - 3:44

Praying Mantis - "Captured City" - 5:31

Ethel the Frog - "Fight Back" - 2:49

Angel Witch - "Baphomet" - 4:58

Iron Maiden - "Wrathchild" - 3:10

Samson - "Tomorrow or Yesterday" - 5:31

Nutz - "Bootliggers" - 4:41


Volume II

Trespass - "One of These Days" - 3:49

Eazy Money - "Telephone Man" - 5:22

Xero - "Cutting Loose" - 4:27

White Spirit - "High upon High" - 4:34

Dark Star - "Lady of Mars" - 4:29

Horsepower - "You Give Me Candy" - 4:39

Red Alert - "Open Heart" - 2:40

Chevy - "Chevy" - 4:39

The Raid - "Hard Lines" - 3:38

Trespass - "Storm Child" - 5:21


Muthas Pride

Wildfire - "Wild Dogs" - 3:20

Quartz - "Back in the Band" - 2:49

White Spirit - "Red Skies" - 5:01

Baby Jane - "Baby" - 2:22


Metal For Muthas '92

Gangland - "Beyond the Law" - 4:08

Savannah Nix - "Love's Last Shot" - 3:33

L.O. Girls - "Big Rock" - 2:59

Dynamite Inc. - "Shark" - 3:06

Flight 19 - "Liar" - 3:52

Crazy Angel - "Daddy's Girl" - 3:39

St. Hellier - "Living in Fear" - 3:55

Pete Wadeson Band - "Thrill of the Chase" - 3:58

L.O. Girls - "Love Injection" - 2:37

Flight 19 - "Flame" - 4:14

Savannah Nix - "Free my State of Mind" - 4:59

Hardland - "Hammerfall" - 3:24

Gangland - "Death Threat" - 3:07

Bad Influence - "Life Goes On" - 5:10

Quick Shimmy - "Quick Shimmy" - 3:49


Zemřel Bon Scott

15. února 1980 se Scott zúčastnil sezení, kde Malcolm a Angus Young pracovali na počátcích dvou písní, které byly později nahrány na album Back in Black: "Have a Drink On Me" a "Let Me Put My Love Into You", přičemž Scott je spíše doprovázel na bicí než zpíval nebo psal texty.

Několik dní předtím jel Scott s Mickem Cocksem navštívit své přátele, francouzskou skupinu Trust, do londýnského studia Scorpio Sound, kde nahrávali album Répression; Scott pracoval na anglické úpravě textů Bernieho Bonvoisina pro anglickou verzi alba. Během této návštěvy si hudebníci zahráli jam session písně "Ride On". Toto improvizované sezení bylo Scottovou poslední nahrávkou.

Někdy během pozdního večera 18. února a časného rána 19. února Scott omdlel a zemřel ve věku 33 let. Právě navštívil londýnský klub Music Machine (v současnosti známý jako KOKO). Zůstal spát ve voze Renault 5, který patřil jeho příteli Alistairu Kinnearovi, na adrese Overhill Road 67 v East Dulwichi. Později toho dne Kinnear našel Scotta bez života a zalarmoval úřady. Scott byl převezen do nemocnice King's College Hospital v Camberwellu, kde byl po příjezdu prohlášen za mrtvého. Oficiální zpráva koronera dospěla k závěru, že Scott zemřel na "akutní otravu alkoholem", a klasifikovala ji jako "smrt nešťastnou náhodou".

Chronologii událostí z 19. února a to, kdy přesně byl Scott nalezen mrtvý, zpochybnila kniha Jesseho Finka z roku 2017 Bon:The Last Highway. V ní cituje zesnulého kytaristu UFO Paula Chapmana, který byl toho dne brzy ráno informován Scottovým přítelem Joem Furym, že Scott je mrtev. Kinnear uvedl, že Scotta našel večer. Chapman tvrdí, že Scott a Fury u něj byli předchozího večera 18. února a Scott odešel z jeho bytu, aby si koupil heroin, a už se nevrátil.

Finkova kniha také tvrdí, že Scott a Kinnear nebyli ve východním Dulwichi sami, ale s třetí osobou, Zenou Kakoulliovou, která přespala v Kinnearově bytě, zatímco Scott zůstal v zaparkovaném Renaultu. Aktualizované vydání Finkovy knihy vydané v roce 2018 přináší nové důkazy o tom, že se Scottem, Kinnearem a Kakoulliovou byla také čtvrtá osoba, manžel Kakoulliové, rockový hudebník Peter Perrett. Fink tvrdí, že příčinou Scottovy smrti byla plicní aspirace zvratků prostřednictvím podezření na předávkování heroinem. V rámci pohřebních příprav bylo Scottovo tělo balzamováno Desmondem Henleym; později bylo zpopelněno a Scottův popel uložila jeho rodina na hřbitově ve Fremantle.

Krátce po Scottově smrti zbývající členové AC/DC krátce uvažovali o rozpadu. Nakonec však bylo rozhodnuto, že Scott by si přál, aby pokračovali, a s podporou Scottovy rodiny skupina najala Briana Johnsona jako nového zpěváka. Pět měsíců po Scottově smrti AC/DC dokončili práci, kterou začali se Scottem, a vydali Back in Black jako poctu jemu. Otázka, zda byly na albu použity Scottovy texty, aniž by byly citovány, zůstává trvalým předmětem diskusí. V knize Bon:The Last Highway Fink uvádí citace z rozhovorů s Angusem Youngem, který připouští, že Scottovy texty byly alespoň částečně použity, a s Vincem Lovegrovem, který tvrdí, že Scottova rodina dostává za Back in Black honorář. Scottovy přítelkyně Silver Smithová (zemřela v roce 2016) a "Holly X" (pseudonym) obě tvrdí, že Scott napsal píseň "You Shook Me All Night Long".


Zemřel John Bonham

24. září 1980 vyzvedl Bonhama asistent Led Zeppelin Rex King, aby se zúčastnil zkoušek ve studiu Bray pro turné po Severní Americe, které mělo začít 17. října v kanadském Montrealu. Bylo to první turné skupiny od roku 1977. Během cesty Bonham požádal o zastávku na snídani, kde vypil čtyři čtyřnásobné šroubováky vodky (16 panáků o objemu 400 až 560 ml). Po příjezdu na zkoušku pak v pití ve velkém pokračoval. Pozdě večer kapela přestala zkoušet a poté se vydala do Pageova domu Old Mill House v Cleweru ve Windsoru. Po půlnoci 25. září Bonham usnul; někdo ho odnesl do postele a položil na bok. Manažer turné Benji LeFevre a baskytarista John Paul Jones ho našli druhý den odpoledne bez známek života, Bonham byl později prohlášen za mrtvého ve věku 32 let.

Vyšetřování 27. října 1980 ukázalo, že Bonham během 24 hodin vypil asi 40 panáků (1-1,4 litru) 40% vodky ABV, po kterých zvracel a dusil se (stav známý jako plicní aspirace). Závěr zněl: "Smrt způsobená nešťastnou náhodou." Pitva nenašla v Bonhamově těle žádné další rekreační drogy. Podle časopisu Rolling Stone Bonham nedávno překonal problémy s heroinem a v době smrti užíval blíže nespecifikované léky na úzkost a deprese.

Bonhamovy ostatky byly zpopelněny a jeho popel uložen 12. října 1980 ve farním kostele v Rushocku v hrabství Worcestershire. Místo toho, aby Bonhama nahradili, se Led Zeppelin rozhodli z úcty ke zesnulému spoluhráči rozpustit. V tiskové zprávě ze 4. prosince 1980 uvedli: "Přejeme si, aby bylo známo, že ztráta našeho drahého přítele a hluboká úcta, kterou chováme k jeho rodině, spolu s pocitem nerozdělené harmonie, který jsme pociťovali my a náš manažer, nás vedly k rozhodnutí, že nemůžeme pokračovat tak, jak jsme byli."


ALKATRAZZ

Alkatrazz byla anglická heavymetalová kapela z Maidstone v Kentu, která vznikla v roce 1980 jako součást hnutí nové vlny britského heavy metalu (NWOBHM) a původně ji tvořili zpěvák Craig Stevens, kytarista a doprovodný vokalista Bob Jenner, baskytarista Gary Bevan a bubeník a doprovodný vokalista Nick Parsons. V roce 1981 podepsali smlouvu s RCA Records a vydali své debutové album Young Blood, po němž v následujícím roce následovalo druhé Radio 5. Krátce po vydání druhého alba ale Alkatrazz od vydavatelství odstoupili, Bevana nakrátko nahradil Phillip Tame, poté se skupina v roce 1983 rozpadla.

Bob Jenner a Nicko Parsons původně vystupovali jako členové jazzové fusion skupiny Interface, než je jejich manažer Tony Tullett přesvědčil, aby se posunuli více rockovým směrem. Po přibrání baskytaristy Garyho Bevana začala skupina zkoušet i s druhým kytaristou Davem Saundersem. Craig Stevens byl angažován poté, co reagoval na inzerát v časopise Melody Maker. Skupina přijala název Alkatrazz a strávila asi šest měsíců vystupováním na místních koncertech, než po vystoupení v rockové show BBC Radio Kent podepsala smlouvu s RCA Records.

Své debutové album Young Blood ve studiích Magritte a Regents Park Studios v Londýně; vyšlo v květnu 1981 a měsíc předtím se objevil jejich první singl "Rockin' High". V rámci propagace alba skupina absolvovala turné po boku dalších NWOBHM kapel Magnum, Tygers of Pan Tang a Samson. Krátce po turné se Alkatrazz vrátili do studia, aby nahráli své druhé album Radio 5, na kterém přijali zvuk více podobný americkým albově orientovaným rockovým (AOR) kapelám. Na albu také hostovali americko-australský zpěvák a skladatel Toni Childs a britský saxofonista Mel Collins.

Krátce po vydání alba Radio 5 se ale společnost RCA s kapelou rozešla. Ve stejné době byl z kapely vyhozen i Bevan, což byla podle Stevense zrozená z frustrace, a byl nahrazen jejich zvukařem Phillipem Tame. Několik zdrojů tvrdí, že Parsonse v roce 1983 nahradil bývalý bubeník Iron Maiden Clive Burr, což se ale nestalo. Burr se připojil k americké skupině s podobným názvem (Alcatrazz). Bevan se k údajnému připojení Burra vyjádřil : „Nemám tušení, kde se to vzalo, ale myslím, že je to docela vtipné.“ Krátce poté se Alkatrazz rozpadli.


ANTHEM

Anthem je japonská heavy metalová skupina, která vznikla na počátku 80. let 20. století v Tokiu. Vedle skupin Loudness a Earthshaker, které v té době také vznikly, je považována za jednu z nejúspěšnějších a nejvlivnějších.

Skupina vznikla v roce 1980 v Tokiu jako kvartet ve složení zpěvák Toshihito Maeda, kytarista Akifumi Koyanagi, baskytarista Naoto 'Ski' Shibata a bubeník Takamasa Ohuchi. Koyanagi odešel koncem roku 1983 a nahradil ho Hiroya Fukuda. V prosinci 1984 odešel také zpěvák Toshihito Maeda a Anthem tak pro své debutové eponymní album angažovali Eizo Sakamotu. Album vyšlo v červenci 1985 u Nexusu (u Roadrunner Records v Evropě) a obsahovalo klasické písně jako "Wild Anthem" a "Warning Action". Singl z roku 1986 s názvem "Xanadu" byl první známou písní, která byla použita k propagaci zbrusu nové videohry, konkrétně počítačové RPG hry Dragon Slayer II: Xanadu od společnosti Nihon Falcom

Druhé album Tightrope, vydané 21. dubna 1986, představilo chytlavější, melodičtější zvuk se zlepšeným Sakamotovým vokálním projevem. Následující Bound to Break pak mělo být posledním albem s Eizo Sakamotem na téměř dvě desetiletí. Album bylo plné klasických skladeb ("Empty Eyes", "Bound to Break", "Soldiers") a představilo dlouholetého světoznámého producenta skupiny Chrise Tsangaridese (asi nejznámějšího díky produkci klasického alba Painkiller z roku 1990 od Judas Priest ).

Po Sakamotově odchodu v roce 1988 Shibata angažoval na pěvecký post Yukio Morikawu a vzniklo album Gypsy Ways, které je považováno za nejpopulárnější album skupiny. Morikawův hlas zajistil kapele v té době velký úspěch a stylem, hlasovým rozsahem a schopnostmi byl podobný Grahamu Bonnetovi. V roce 1989 vyšlo další úspěšné album Hunting Time.

Na začátku 90. let se Anthem potýkali s dalším odchodem: po dokončení alba No Smoke Without Fire (tentokrát bez Chrise Tsangaridese), odešel Hiroya Fukuda (kytara) a nahradil ho Hideaki 'Shadow Walker' Nakama. Ten ale opustil kapelu po skončení turné a začalo hledání nového kytaristy. Po mnoha konkurzech se ke kapele připojil mladý Akio Shimizu a tak mohlo v roce 1992 vzniknou album Domestic Booty.

Heavy metal v klasickém stylu vyšel ale na začátku 90. let z módy a s rozmachem grunge v USA a hnutí Visual Kei v japonské hudbě se Shibata rozhodl činost kapely ukončit. Členové Anthem po vydání alba ještě uspořádali turné po mnoha japonských městech a vydali VHS/CD Last Anthem: Live recorded at Nissin Power Station, což byla poslední aktivita skupiny na téměř osm let.

V roce 2000 se Anthem vrátili s albem Heavy Metal Anthem, na kterém se podílel zpěvák Graham Bonnet (bývalý zpěvák skupin Rainbow a Alcatrazz), Naoto Shibata (baskytara), Akio Shimizu (kytara) a Takamasa Oouchi (bicí). Album je celé složeno z klasických písní přearanžovaných s anglickými texty. Takamasu Oouchiho později na bicí nahradil Hirotsugu Homma (který hrál společně se Shibatou ve skupině Loudness) a ke zpěvu se vrátil Eizo Sakamoto.

A tvořivé tempo se nezpomalilo. V roce 2001 vydala kapela album Seven Hills a o rok později poněkud agresivnější Overload. V roce 2003 skupina nahrála v Citta Club Kawasaki živák Live' Melt Down. V roce 2004 vyšel singl "Onslaught", po němž následovalo album Eternal Warrior, které pokračovalo ve stejném duchu jako Overload. V roce 2005 Anthem oslavili dvacáté výročí svého vzniku speciálním turné, na kterém všichni členové kapely od roku 1985 zahráli písně kapely v jejich sestavách. Koncert v Kawasaki z tohoto turné byl natočen a vydán na DVD pod názvem 20th Anniversary Tour.

V roce 2006 vydala skupina album Immortal, následované singlem a videoklipem "Immortal Bind". S dalším albem Black Empire z roku 2008 se Anthem ještě více posunuli do powermetalového stylu, který předvedli už na albech Domestic Booty a Eternal Warrior. Dlouho očekávané album Heraldic Device vyšlo v roce 2011 a bylo to jejich poslední album u nahrávací společnosti JVC.

V roce 2012 podepsali Anthem smlouvu s nahrávací společností Universal Music a v září 2012 vydali nový singl "Evil One", po kterém v říjnu 2012 následovalo album Burning Oath. Dne 10. ledna 2013 ale kapela oznámila, že přerušuje činnost poté, co byla Shibatovi diagnostikována rakovina žaludku. Po Shibatově uzdravení odehrála kapela v červenci 2013 několik návratových koncertů, na které v září a říjnu 2013 opět navázala Live Circus Tour.

V únoru 2014 skupinu podruhé opustil zpěvák Eizo Sakamoto a nahradil ho bývalý zpěvák Yukio Morikawa. Skupina také oznámila, že bubeník Isamu Tamaru, který v kapele hostoval od roku 2012, nahradí Hommu jako stálý člen. Absolute World, první album Yukio Morikawy jako zpěváka kapely od alba Domestic Booty z roku 1992, vyšlo 22. října 2014 a kapela k němu v průběhu listopadu absolvovala turné.

Dne 17. dubna skupina prostřednictvím svých webových stránek oznámila název svého dalšího alba Engraved, které vyšlo 21. června 2017. K singlu "The Artery Song" byl vydán videoklip. Kapela také oznámila, že jejich album největších hitů Nucleus, které bude obsahovat anglicky zpívané verze jejich písní, vyjde 29. března 2019 u Nuclear Blast Records. Na turné 'Anthem 2001 vs. Anthem 2021' v roce 2021 se na pódiu objevili staří i současní členové. Zatím poslední album Crimson & Jet Black vyšlo v roce 2023.

Diskografie (studiová alba):

Anthem (1985)

Tightrope (1986)

Bound to Break (1987)

Gypsy Ways (1988)

Hunting Time (1989)

No Smoke Without Fire (1990)

Domestic Booty (1992)

Heavy Metal Anthem (2000)

Seven Hills (2001)

Overload (2002)

Eternal Warrior (2004)

Immortal (2006)

Black Empire (2008)

Heraldic Device (2011)

Burning Oath (2012)

Absolute World (2014)

Engraved (2017)

Nucleus (2019)

Explosive -Studio Jam- (2020)

Crimson & Jet Black (2023)



BARON ROJO

Barón Rojo je španělská heavymetalová skupina z Madridu, která dosáhla mezinárodního úspěchu v 80. letech 20. století a je považována za jednoho z nejvýznamnějších představitelů španělského hard rocku. Skupinu vedou sourozenci Carlos a Armando de Castro, kteří dříve působili ve skupině Coz. Název kapely ve španělštině znamená 'červený baron' a je poctou Manfredu von Richthofenovi; o něm je i stejnojmenná píseň "Barón Rojo" z roku 1981. V roce 2017 se umístili na 18. místě žebříčku časopisu Rolling Stone '50 Greatest Spanish Rock Bands'.

Debutové album Larga Vida al Rock and Roll vydali v roce 1981 a prvním singlem z něj byla skladba "Con Botas Sucias". Deska dosáhla mírného úspěchu a po získání zlaté certifikace si vysloužila pozornost médií. V rámci propagace alba Barón Rojo absolvovali turné po Španělsku. Toto album silně ovlivnilo španělskou rockovou skupinu Héroes del Silencio.

V příštím roce se kapela přestěhovala do Londýna, kde ve studiu Kingsway, které vlastnil frontman skupiny Deep Purple Ian Gillan natočili své druhé album Volumen Brutal. Toto album vyšlo ve dvou verzích: jedna s texty ve španělštině a druhá zpívaná v angličtině. S překladem jim pomohl Bruce Dickinson ze skupiny Iron Maiden. Album přivedlo skupinu k mezinárodnímu úspěchu, zejména ve Velké Británii, kde se objevilo na obálce hudebního časopisu Kerrang! Celosvětově se ho prodaly dva miliony kopií a je považováno za jedno z nejlepších metalových alb, která kdy ve Španělsku vyšla, a za jedno z nejlepších alb kapely.

27. srpna 1982 vystoupila skupina na hudebním festivalu v Readingu spolu se známými kapelami jako Iron Maiden, Twisted Sister a Marillion. V roce 1983 vyšlo jejich třetí studiové album Metalmorfosis, které bylo rovněž nahráno v Londýně a obsahovalo kromě mnoha jiných skladeb i známou baladu "Siempre estás allí"; spolu s předchozím je považováno za jedno z jejich nejlepších alb. Následně Barón Rojo vydali v roce 1985 čtvrté studiové album En un lugar de la marcha a dvě živá alba s názvy Barón al Rojo Vivo (1984) a Siempre Estás Allí (1986). Mezitím pokračovali v mezinárodních turné po Evropě a Latinské Americe; v letech 1984-1985 jim na řadě koncertů předskakovala tehdy poměrně mladá kapela Metallica, která ještě v roce 2018 hrála živě coververze jejich písní.

Od té doby začala skupina experimentovat s novými hudebními prvky, včetně orchestrálních skladeb, jak je možné slyšet na albu Tierra de Nadie z roku 1987, které obsahuje známou píseň "Tierra de nadie". Toto album, páté v pořadí, završilo nejlepší období skupiny. Mezitím se nálada mezi členy kapely, jimi popisovaná jako 'čirá nenávist', stále zhoršovala. Koncem roku 1989, po vydání alba No va más a Obstinato, z kapely odešli baskytarista/zpěvák/skladatel José Luis 'Sherpa' Campuzano a bubeník Hermes Calabria, takže se bratři De Castrovi potýkali s neustále se měnící sestavou.

Album Desafío, vydané v roce 1992 a nahrané v Madridu, produkoval kytarista Carlos de Castro, na baskytaru hrál Niko del Hierro a na bicí José Antonio del Nogal. Po dvou kompilačních albech, studiovém albu Arma Secreta (1997) a soudních sporech s vydavatelstvím (Zafiro) o autorské poplatky vydalo BMG dvojalbum Cueste lo que cueste, které obsahovalo 31 hitů skupiny a čtyři nové písně. V roce 2001 vyšlo album 20+, které je narážkou na více než dvacet let existence skupiny, a v roce 2003 album coververzí Perversiones, které obsahuje interpretace písní od interpretů jako Deep Purple, Black Sabbath, Jimi Hendrix, Janis Joplin a AC/DC.

V roce 2005 kapelu opustil bubeník Vale Rodríguez a nahradil ho navrátivší se José Martos.O rok později skupina vydala album Ultimasmentes, které s výjimkou instrumentálního úvodu a finále celé nazpíval Carlos de Castro. Angel Arias a José Martos opustili Barón Rojo v roce 2007, těsně po vydání živého CD a DVD Desde Barón a Bilbao, a Tony Ferrer opustil skupinu v září 2008. Nahradil ho bývalý baskytarista Nu Gorka Alegre.

20. června 2009 uspořádali Baron Rojo na hudebním festivalu Metalway v Zaragoze reunionový koncert v původní sestavě, na kterém zpíval José Luís Campuzano. V témže roce vydali živé album En Clave de Rock. Po tomto úspěšném koncertu se znovu sešli na turné, které začalo a skončilo v Madridu, přičemž první koncert se konal 30. ledna 2010 v 'La Riviera' a poslední 22. října 2011 v bývalé býčí aréně 'Palacio de Vistalegre', kde oznámili natáčení dokumentárního filmu Barón Rojo; byl uveden v roce 2012. Ve stejném roce také vydali své poslední studiové album s názvem Tommy Barón, které obsahovalo covery skladeb z alba Tommy od The Who, na kterém se podílela také španělská hudebnice Eva Amaral.

V roce 2020, v den 40. výročí svého založení, se Barón Rojo rozhodli definitivně ukončit činnost. Kvůli pandemii COVID-19 však bylo jejich poslední turné odloženo a rozlučkový koncert jako takový přesunut na prosinec 2021. Jako hosté na něm vystoupili umělci jako Graham Bonnet, Mel Collins, Jorn Lande a Aurora Beltrán.

Diskografie (studiová alba):

Larga vida al Rock and Roll (1981)

Volumen brutal (1982)

Metalmorfosis (1983)

En un lugar de la marcha (1985)

Tierra de nadie (1987)

No va más! (1988)

Obstinato (1989)

Desafío (1992)

Arma secreta (1997)

20+ (2001)

Perversiones (2003)

Ultimasmentes (2006)

Tommy Barón (2012)



BATTLEAXE

Heavymetalová skupina z anglického Sunderlandu začínala jako jedna z kapel nové vlny britské heavymetalové scény pod názvem Warrior a teprve počátkem roku 1981 se přejmenovala na Battleaxe. Skupinu tvořili Dave King (zpěv), Brian Smith (baskytara), Steve Hardy (kytara) a Ian Thompson (bicí). Po hraní v okolí a zdokonalování svého umění vstoupili koncem roku 1982 do nahrávacího studia, aby natočili demo s názvem Burn This Town. Tím si získali pozornost vydavatelství Roadrunner Records a výsledkem nakonec bylo jejich první album se stejným názvem.

Jakmile byla uzavřena smlouva o vydání s Roadrunner Records, byly master pásky předány do nahrávací společnosti a bylo také rozhodnuto o názvu alba. Společnost si vyžádala nějaké nápady na obal, a tak kapela požádala přítele a místního umělce Arthura Balla, zda by mohl přijít s návrhy. Ten pak vytvořil první obal pouze jako hrubou zkušební kresbu. Arthur měl v plánu celou věc znovu překreslit na mnohem vyšší úroveň, jakmile bude schválena nahrávací společností. Když však Roadrunner obdrželi zkušební grafiku ke schválení, bez souhlasu kapely vylisovali 2000 kusů pro celosvětové vydání. Grafika vypadala amatérsky a kapela se obávala, co by to mohlo udělat s její pověstí. Album se však prodávalo dobře a kapela si v regionu začala budovat pověst solidní heavymetalové smečky.

Krátce po dokončení nahrávání alba ve studiích Guardian v hrabství Durham byl bubeník Ian Thompson těžce zraněn a skončil s frakturou lebky, když ho někdo napadl železnou tyčí. Jeho zranění byla rozsáhlá a vyžadovala dlouhou dobu léčení. Během této doby se síla kapely, i díky smlouvě s Roadrunner, stále zvyšovala a do konce roku měla dokončit druhé album. Místo něj byl o záskok požádán Ian McCormack, bývalý bubeník skupiny Satan.

Když album Power from the Universe vyšlo u vydavatelství Roadrunner i u Music for Nations, kapela se rázem dočkala nečekané slávy. Posluchači prohlašovali, že toto album ukázalo vytříbenější a vyzrálejší zvuk, a bylo také zvoleno jako album s jedním z nejlepších heavy metalových otvíráků té doby - skladbou "Chopper Attack". Battleaxe v této sestavě absolvovali také session na BBC Radio One v pořadu Tommy Vance Friday Rock, byli zařazeni do celostátního turné jako support Saxon a pozváni na festival Leeds Queens Hall, kde vystoupili s Twisted Sister, Girlschool, Anvil, Spyder a Plus.

Krátce poté dostala kapela nabídku na brzké podepsání smlouvy s Atlantic Records. Kytarista Steve Hardy se však z neznámého důvodu rozhodl s hraním skončit a trvalo téměř dva roky, než se našla nová sestava, která se kvalitou a duchem blížila té, kterou měli. To byla těžká rána pro jejich kariéru a kapela pozastavila činnost, dokud se znovu nepostaví na nohy. Poté absolvovali turné po Velké Británii jako support Madam X; ti museli kvůli nemoci z turné odstoupit, a Battleaxe tak zůstali headlinery. Turné zakončili v londýnském divadle Dominion.

V nové sestavě se objevili kytaristé Mick Percy a John Stormont jejichž kombinace sólové a rytmické kytary dodala kapele plnější zvuk naživo i ve studiu. Brzy poté se kapela vydala do studia Neat Records, kde nahráli skladby "Radio Thunder", "Girl Crazee" a "Killer Woman" (později přidány na jejich EP Nightmare Zone z roku 1987). John Stormont ale kapelu opustil a ve skupině se střídali hudebníci až do roku 1987, kdy do ní přijali Jasona Holta na kytaru a Stewa Curtana na bicí (poté, co skončil Ian McCormack).

V tomto období nestability se kapela také seznámila s bubeníkem Paulem AT Kinsonem z Newcastlu, který tu a tam zaskakoval, ale oficiálně se ke kapele připojil až později. Tato nová sestava však vydržela opět jen krátce, takže pro Battleaxe začalo být obtížné koncertovat. Nevyšlo ani turné po Velké Británii s novou vycházející hvězdou, kapelou Metallica, která se nedávno objevila na metalové scéně. Battleaxe se ale dostali aspoň na kompilační album s Metallicou, Manowar a dalšími významnými kapelami.

V letech 1995-1998 si kapela na krátkou dobu najala jiného kytaristu a odehrála jednorázové vystoupení pro malé publikum na motorkářském festivalu v Klenové. Plánovali natočení třetího alba a vydali se do studia, aby nahráli demosnímky, které se staly EP Nightmare Zone. Třetí album se původně mělo jmenovat Metal Edge, ale nepodařilo se jim zajistit zájem nahrávací společnosti a kapela začala ztrácet zájem. Kvůli finančním omezením nebylo možné současně koncertovat a vystupovat na turné.

Dlouho se nedělo nic podstatného, až roce 2007 čtveřice Mick Percy (kytara), Paul AT Kinson (bicí, ex Jess Cox/Skyclad/Bob Dee), Brian Smith (baskytara) a Dave King (zpěv) natočila videoklip ke skladbě "Chopper Attack". Tento videoklip na kapelu upozornil publikum, které začalo znovu objevovat Novou vlnu britského heavy metalu.

V roce 2008 založili někteří švédští fanoušci webové stránky věnované Battleaxe, které upoutaly pozornost nové generace fanoušků; o dva roky později se kapela vrátila na metalovou scénu a poprvé vystoupila v Evropě na Headbangers Open Air. V letech 2011 a 2012 vystoupila také na festivalech Hard Rock Hell (Velká Británie), Hammerfest (Velká Británie) a Heavy Metal Night (Itálie).

V roce 2013 podepsali Dave King a Brian Smith smlouvu na čtyři alba (reedice/nová alba) s SPV Steamhammer, z neznámých důvodů byli ale ze smlouvy vyškrtnuti bubeník Paul AT Kinson a kytarista Mick Percy. Ke třicátému výročí debutu tak kapela znovu vydala první dvě alba Burn This Town a Power From The Universe spolu s třetím nejnovějším Heavy Metal Sanctuary. Poté ale kapelu po festivalu Keep It True (Německo) opustil bubeník Paul AT Kinson, který s kapelou spolupracoval na různých demosnímcích a malých koncertech od počátku 90. let a v letech 2007 až 2014 se také podílel na obnovení činnosti kapely spolu s Davem Kingem. V tomto období byl producentem dvou oficiálních videoklipů kapely a také hlavním producentem a spoluautorem alba Heavy Metal Sanctuary.

Kinsona nahradil Ricky Squires (ex Heavy Metal Kids atd.), který se k Battleaxe připojil v květnu 2014 před jejich vystoupením na festivalu Bloodstock Open Air. Vzdálenost mezi Squiresem (žijícím v Ayrshire) a kapelou v Newcastle upon Tyne však ztížila pokračování spolupráce. Battleaxe tak využívali i náhradního session bubeníka Steva Rixe, který pravidelně hrával se zesnulým Chrisem Tsangaridesem (kapela plánovala využít Tsangaridesa k produkci nového alba v letech 2017/2018). A na metalovém festivalu BroFest (Velká Británie) na bicí zaskočil také Gary Young (Avenger).

Od roku 2022 kapela pracuje na novém albu ve White Wolf Recording Studios v hrabství Durham a doufá, že se v budoucnu vrátí na turné.


BITCH

Bitch je americká heavy metalová skupina, která vznikla v prosinci 1980 v Los Angeles. Proslavila se díky svým teatrálním živým vystoupením inspirovaným Alice Cooperem, v nichž se objevovaly sadomasochistické motivy. Byli vůbec první skupinou, která podepsala smlouvu s Metal Blade Records.

První koncert kapela odehrála v květnu 1981 po boku Dante Fox (později Great White). Krátce poté se kytarista David Carruth seznámil s Brianem Slagelem, budoucím generálním ředitelem Metal Blade Records, a oba se spřátelili. Slagel pracoval na kompilačním albu, které mělo navázat na jím založený heavymetalový fanzin 'The New Heavy Metal Revue', a nabídl Bitch, že je na kompilaci zařadí, pokud mu pošlou demo. Z tohoto projektu se stala přelomová kompilace Metal Massacre (1982), která se proslavila tím, že odstartovala kariéru Metalliky a byla vůbec prvním albem vydaným u Metal Blade Records. Příspěvkem Bitch byla demo verze skladby "Live for the Whip", která byla později znovu nahrána na jejich debutové EP Damnation Alley, které si kapela financovala sama.

Následující rok skupina vydala své první dlouhohrající album Be My Slave. Během turné k tomuto albu Bitch rozvíjeli svou kontroverzní a propracovanou pódiovou show. Ta zahrnovala sadomasochistické prvky, jako například bondážní oblečení a pomůcky a také ponižování mužského 'otroka' na pódiu. Skupina se poté stala terčem kontroverze v rámci Parents Music Resource Center. LP Be My Slave se objevilo v talk show a v televizním slyšení v Kongresu, které se konalo před Výborem pro obchod, vědu a dopravu Senátu Spojených států 19. září 1985. Během této doby kapela pravidelně hrála v klubech na Sunset Stripu, jako jsou The Whiskey-a-Go-Go, Gazzarri's, The Roxy a mnoho dalších, přičemž se dělila o účet s dalšími metalovými skupinami, jako jsou W.A.S.P., Slayer a Armored Saint.

Kvůli problémům s managementem vyšlo následné album skupiny The Bitch Is Back až v roce 1987, čtyři roky po vydání Be My Slave, aby se stalo nejprodávanějším albem skupiny, částečně i díky publicitě, kterou vytvořila P.M.R.C. Kapela dokonce zašla tak daleko, že v poznámkách k albu poděkovala Tipper Gorové a P.M.R.C. za to, že udržely jejich jméno v tisku.

Ve stejném roce se Betsy Bitch objevila jako hostující zpěvačka Lizzy Borden na coververzi písně "Don't Touch Me There" (původně od skupiny Tubes) pro její minialbum Terror Rising. V následujícím roce se skupina z komerčních důvodů rozhodla změnit název na Betsy a v roce 1988 vydala stejnojmenné album. Jeho zvuk byl melodičtější a blížil se spíše hard rocku.

Následně skupina vydala další EP A Rose By Any Other Name (1989), provizorní kompilaci obsahující remixy dříve vydaných písní, nedokončené skladby z předchozích nahrávacích sessions a jednu píseň nahranou pro plánované nové album, které se mělo jmenovat Bet-Z (od projektu bylo následně upuštěno).

Toto EP bylo poslední studiovou nahrávkou, kterou Bitch vydali, ale kapela od té doby nadále příležitostně vystupuje, přičemž jejich poslední významné živé vystoupení se uskutečnilo v roce 2003 na hudebním festivalu Bang Your Head!!!. Jejich vystoupení s písní "Live For The Whip" z tohoto festivalu je zařazeno na DVD Best of Bang Your Head (2006). Bitch měli také čtyři písně v rotaci MTV včetně "You'll Never Get out (of this Love Alive)" a "Turn You Inside Out".

Původní bubeník skupiny, Robby Settles zemřel 26. května 2010 na komplikace způsobené leukémií. V letech předcházejících jeho smrti spolupracovali Settles a kytarista Electric Prunes Steve Kara na novém albu v sestavě, v níž hrála původní členka Betsy Bitch s baskytaristou Stevem Gainesem z Abattoir, Bloodlust a Anger as Art a další kytarista Electric Prunes Jay Dean. Druhá sestava se členy Anger as Art hrála v dubnu 2011 na německém festivalu Keep it True a na několika koncertech v Los Angeles.

Nová sestava, v níž nyní vedle Betsy a Angela Espina hrají na bicí Scandal West a na kytaru Chris Cardenas, debutovala 13. dubna 2014 na 42. výroční party v baru Rainbow Bar and Grille na podporu kapely Great White. Curt Remington debutoval na Angelově místě baskytaristy v roce 2018 a absolvoval s kapelou turné napříč celou zemí. Podle některých zpráv současná sestava pracuje na novém materiálu.

Diskografie (studiová alba):

Be My Slave (1983)

The Bitch Is Back (1987)

Betsy (1989)



BITCHES SIN

Tato legendární heavymetalová kapela ze severní Anglie vznikla kolem roku 1980. Bitches Sin byli poznamenáni neustále kolísající sestavou. V rané inkarnaci skupiny hráli bratři Toomeyové, bubeník Bill Knowles, zpěvák Alan Cockburn a baskytarista Pez a skupina přispěla skladbou "Down the Road" na kompilaci Lead Weight vydavatelství Neat Records v roce 1981. V roce 1982 pak vydali debut Predator. Po několika změnách se dala dohromady definitivní sestava Ian Toomey (kytara), Pete Toomey (kytara), Frank Quegan (zpěv), Billy Knowles bicí) a basák Mike Frazer, která tvořila jednu z vlivných heavymetalových smeček 80. let.

Vyvrcholením jejich tvorby v osmdesátých letech bylo kultovní klasické album Invaders vydané v roce 1986, které mimo jiné získalo nadšené recenze v anketě čtenářů časopisu Aardshock. Album Invaders bylo pro skateboardisty v USA nepostradatelným poslechem. Často se citovalo 'skate or die'. V roce 1988 však bratři Toomeyové zrušili činnost a založili skupinu Flash Point, která vydala na vlastní náklady album No Point of Reference.

V roce 2008 se dala kapela znovu dohromady a natočila dálší dvě alba, Uduvudu (2008) a The Rapture (2011).


BLITZKRIEG

Historie kapely se začala psát v roce 1980, kdy se zpěvák Brian Ross připojil k leicesterské skupině Split Image, tvořené kytaristy Jimem Sirottem a Ianem Jonesem, baskytaristou Stevem Englishem a bubeníkem Stevem Abbeyem. Po změně názvu na Blitzkrieg natočili demo a to se v říjnu 1980 dostalo k vydavatelstvím Neat Records, které podepisovalo smlouvy s mnoha kapelami zapojenými do nové vlny britského heavy metalu.

Po vydání singlu začátkem roku 1981 došlo k první z dlouhé řady změn v sestavě, když Jonese a Englishe nahradili John Antcliffe a Mick Moore. V té době sice Blitzkrieg pravidelně koncertovali v Anglii, ale ani to nezabránilo tomu, aby se později v roce 1981 rozpadli ještě před dokončením debutového alba. Brian Ross se připojil k další metalové skupině Satan a občas působil i v dalších seskupeních jako byli Avenger, Lone Wolf, Unter den Linden a další.

V roce 1984 Ross spolu se Sirottem a Moorem kapelu reformoval (sestavu posílili kytarista Mick Proctor (z Tygers of Pan Tang) a bubeník Sean Taylor (Satan/Blind Fury, ex-Raven), aby konečně nahráli album A Time of Changes, které mělo původně vyjít v roce 1981 (vyšlo v roce 1985).

Zajímavostí je, že "Blitzkrieg", b-stranu debutového singlu kapely, převzala Metallica na b-stranu singlu "Creeping Death" z roku 1984. Metallica byla fanouškem kapely a vůbec NWOBHM scény a předtím, než podepsala smlouvu, poslala Rossovi demo, aby se pokusila získat smlouvu s Neat Records, pro které Ross tehdy pracoval jako A&R.

V roce 1991 vydala společnost Roadracer Records album 10 Years of Blitzkrieg a kapela nahrála nový materiál, který byl zkombinován se staršími skladbami na albu Unholy Trinity, jehož vydání bylo ale kvůli smluvním problémům odloženo až na rok 1995. Kapela pak pokračovala s častými změnami v sestavě a Rossem jako jediným stálým členem a vydala postupně v rychlém sledu alba Ten (1997), The Mists of Avalon (1998), Absolute Power (2002), živák Absolutely Live (2004), Sins and Greed (2005) a Theatre of the Damned (2007).

Následovala šestiletá studiová přestávka, po které se kapela vrátila v roce 2013 s albem Back from Hell. V roce 2015 vyšla u příležitosti 30 let od vydání původního alba znovu nahraná a rozšířená verze alba A Time of Changes . I když je kapela stále aktivní, poslední album Judge Not! vydala už v roce 2018 (o rok pozdějí následovalo ještě EP Loud and Proud).


BULLDOZER

Bulldozer je italská black/speed/thrash metalová skupina z Milána, která původně působila v letech 1980-1990 a v roce 2008 se dala znovu dohromady.

Skupinu Bulldozer založili v roce 1980 baskytarista Dario Carria a kytarista Andy Panigada, k nimž se přidal Erminio Galli na bicí. V roce 1981 byli nuceni přerušit činnost kvůli povinnostem ve státní službě, ale v roce 1983 se reformovali spolu se zpěvákem Alberto Continim. O rok později odchází rytmická sekce Carria a Galli a Contini je nucen si ke zpěvu přibrat také basu. Za bicími se objevuje Don Andras. V této sestavě nahráli demo Fallen Angel, debut The Day of Wrath i druhé album The Final Separation.

The Day of Wrath produkoval Algy Ward ze známé skupiny Tank a jeho vliv je na debutu zřetelně slyšet. The Final Separation signalizovalo náhlé přerušení smlouvy s Roadrunner Records, která album nedokázala účinně propagovat a navíc jako obal zvolila jiný obrázek, než kapela navrhovala. Fotka byla kapelou označena za karikaturní a neefektivní a celá kauza vedla k podpisu nové smlouvy s italským vydavatelstvím Metalmagic, poddivizí Discomagic.

Pro třetí album IX z roku 1987 byl na bicí nástroje přibrán Rob Cabrini a v této sestavě nahráli i další desku Neurodeliri (1988) a v roce 1990 živák Alive... in Poland. Jejich posledním albem té doby pak bylo posmrtné EP Dance Got Sick!, které, ačkoli ho Contini sestavil hlavně jako 'vtip', sklidilo v Japonsku obrovský úspěch, což ho přimělo přestěhovat se do této země a pracovat zde v hudební produkci.

V roce 2004 byla jejich píseň "Whiskey Time" zařazena na kompilaci Peaceville Records Fenriz Presents... a v listopadu 2006 bylo pět alb Bulldozer shromážděno polským vydavatelstvím Metal Mind Productions na box setu Regenerated in the Grave (box set s bonusovými skladbami a 32stránkovým bookletem byl limitován na 2000 kusů).

V roce 2007 italští power metalisté Labyrinth během turné po Japonsku hostili Continiho na pódiu, aby přednesli klasiky Bulldozeru. Extatické ocenění písní publikem vyvolalo první myšlenky na reunion. V roce 2008 se podle vyjádření Alberta Continiho i Andyho Panigady Bulldozer znovu spojili a Contini oznámil, že v srpnu 2008 začnou pracovat na novém albu, které pod názvem Unexpected Fate vyšlo 11. června 2009 a na kterém se jako třetí člen Bulldozeru objevil bubeník Death Mechanism Manu a klávesák G.C.

Diskografie (studiová alba):

The Day of Wrath (1985)

The Final Separation (1986)

IX (1987)

Neurodeliri (1988)

Unexpected Fate (2009)



DEALER

Kapela vznikla v Cirencesteru v roce 1980, ale její kořeny sahají ještě o dva roky dál, když pod názvem Axe Victims vydali v roce 1978 třípísňovou demokazetu, která byla zařazena na CD kompilaci z roku 2021 Obscure N.W.O.B.H.M. Demos Vol.3. Kapely s názvem Axe Victim existovaly ještě v Eveshamu a Leicesteru (tady začínali dva členové Blitzkrieg), proto možná došlo k přejmenování nejdříve na Lone Wolf a poté na Dealer. V roce 1986 vydali své jediné album z tohoto období, First Strike, a o dva roky později ukončili činnost.

Skladba "Bring the Walls Down" se objevila na kompilaci The Metal Collection Vol. II (Ebony, 1987).

V 90. letech tři její členové založili melodickou heavy metalovou kapelu Vandamne, která v devadesátých letech vydala několik alb a poté se rozpadla.

V roce 2010 dal zpěvák Trevor Short dohromady novou sestavu kapely, která od té doby nahrála tři živá alba a tři EP.



DESTINY

Destiny je švédská heavymetalová skupina, která svou hudbu kategorizuje jako 'mörk rock', což v překladu do češtiny znamená 'temný rock'. Historie kapely sahá až do roku 1980, kdy se baskytarista Stefan Björnshög poprvé setkal s kytaristou Magnusem Östermanem. Společně založili skupinu Hexagon, která se však brzy přejmenovala na Destiny. Stefan Björnshög je v současné době (2024) jediným zbývajícím členem z původní sestavy.

Po nahrání jediného dema se zpěvačkou Therese Hanserothovou v roce 1982 prošli několika změnami v sestavě než ji rozšířil zpěvák Hakan Ring. Byla podepsána smlouva se společností Musik Bolaget a v prosinci 1984 proběhlo ve studiu Bohus v Kungälvu nahrávání debutového alba Beyond All Sense. Hlavní instrumentace alba byla nahrána živě během jediného dne, později byly přidány pouze vokály, kytarová sóla a klávesy. Album bylo později znovu nahráno s Kristofferem Göbelem (Falconer), který se postaral o vokály, a vyšlo v roce 2005, 20 let po původní nahrávce

Druhé album skupiny, Atomic Winter, vyšlo u U.S. Metal Records v roce 1988, kdy se ke skupině připojil nový zpěvák Zenny Hansson. Desku mixovali Ilbert a Chips ze skupiny Sator. Obal alba vytvořil Derek Riggs, který je jinak nejvíce známý tvorbou pro skupinu Iron Maiden. Album získalo mnoho pozitivní pozornosti v mezinárodních hardrockových a metalových publikacích a kapela absolvovala propagační turné v Německu a v oblasti Beneluxu.

Nahrávání dalšího alba Nothing Left To Fear probíhalo v letech 1989-1990. Kapela se rozhodla opustit U.S. Metal Records poté, co se vyskytly problémy týkající se obalu (který měl opět vytvořit Derek Riggs) a samotné nahrávky, kterou chtělo vydavatelství kompletně předělat. Místo toho Destiny podepsali smlouvu s anglickým vydavatelstvím Active Records. Album bylo zremixováno a nakonec vydáno v červnu 1991. Obal od Riggse nebyl nikdy použit. V témže roce kapela natočila svůj první videoklip k písni "Evil Trinity" a v létě absolvovala turné jako předskokan americké progresivní metalové skupiny Savatage.

V roce 1992 kapelu opustil Zenny Hansson a bez zpěváka se kariéra skupiny dočasně zastavila. V roce 1994 se na několik měsíců připojil zpěvák Daniel Heiman (Lost Horizon/CrystalEyes/Heed), ale nakonec se do řad kapely vrátil Zenny Hansson (nyní Zenny Gram) a v roce 1996 mohlo konečně dojít k nahrávání čtvrtého alba The Undiscovered Country. Jelikož hudební klima pro hardrockovou a heavy metalovou hudbu bylo v roce 1996 poměrně chudé, rozhodla se kapela usnout na vavřínech a alba se dočkala až v roce 1998, kdy podepsala smlouvu s vydavatelstvím GNW. Album získalo dobré mezinárodní recenze, ale protože jejich nový label neměl dostatek prostředků na jeho prosazení, zůstalo v podstatě bez povšimnutí.

Před nahráváním alba Future Of The Past pokračovaly turbulence v sestavě. Řady kapely opět opustil zpěvák Zenny Gram a přišli a odešli noví kytaristé a bubeníci. V roce 2001 se ke kapele připojil Kristoffer Göbel (Falconer) a začátkem roku 2002 začalo nahrávání pátého alba. V roce 2003 kapela podepsala smlouvu s GMR, ale vydání alba Future Of The Past se kvůli různým problémům s obalem atd. protáhlo až do dubna 2004. K písni "In The Shadow Of The Rainbow" byl také natočen videoklip. Na podzim téhož roku kapela znovu nahrála své debutové album plus dvě písně navíc a následující rok ho vydala pod názvem Beyond All Sense 2005. K vydání kapela přiložila bonusové DVD; obsahovalo videoklipy, záznamy z koncertů a další přídavky.

Kromě několika vystoupení, kdy předskakovali např. Tony Martinovi, bývalému zpěvákovi Black Sabbath, na jeho turné po Švédsku v roce 2006, se v následujících letech nic moc nedělo. Ještě téhož roku odešel i zpěvák Kristoffer Göbel. Zatímco většina hudby pro nové album byla hotová a nahraná, kapele se nepodařilo najít nového zpěváka, a tak roky plynuly a kapela zůstávala převážně neaktivní. Když se přiblížil rok 2012 a s ním i 30. výročí založení kapely, vznikl nápad nahrát a vydat album k jeho oslavě. Původním plánem bylo znovu nahrát album Nothing Left To Fear, ale nyní se kapela rozhodla ponechat si šest skladeb, které už pro něj nahrála, a přidat další. Konečně také našli nového frontmana v Jonasi Heidgertovi a nahrávání výročního alba pokračovalo k dokončení. Z této myšlenky se nakonec stalo album Climate Change, které nakonec vyšlo v říjnu 2016, opět u GMR. Kromě již zmíněných šesti písní obsahuje také po jedné skladbě ze tří alb (Atomic Winter, The Undiscovered Country a Future Of The Past) a pět dříve nenahraných písní z počátků kapely. Album se dočkalo pozitivních mezinárodních recenzí a byly k němu zveřejněny dva oceňované videoklipy ke skladbám "Living Dead" a "Sabotage".

Diskografie (studiová alba):

Beyond All Sense (1985)

Atomic Winter (1988)

Nothing Left to Fear (1991)

The Undiscovered Country (1998)

Future of the Past (2004)

Beyond All Sense 2005 (2005)

Climate Change (2016)



EZY MEAT

Kapela vznikla v roce 1980 v severoirském Aghagallonu v sestavě Ivan Lavery (zpěv, kytara, klávesy), Paul Lavery (zpěv, basa), Ray McKenna (bicí).

Jejich skladby se objevily na těchto kompilacích:

Belfast (LP, Shock Rock, 1981) písně "Sexy Lady" a "Soho Escapade"

Metal Warrior (12”, Metalother Records, 1987) píseň "Massacre"

Rock Meets Metal – Volume II (LP, Ebony Records, 1987) píseň "Warrior"

V polovině 8smdesátých let, když už NWOBHM doznívala natočili dvě alba - Not for Wimps (1984) a Rock Your Brains (1986).


GASKIN

Skupina Gaskin vznikla v roce 1980 v Scunthorpe v Lincolnshire ve složení Paul Gaskin (kytara a zpěv), Stefan Prokopczuk (basa) a Dave Norman (bicí). Gaskinův harmonický melodický vokál je odlišoval od mnoha jejich současníků z NWOBHM, jejich styl byl o něco rafinovanější než drsné riffování spojené s britským metalem raných 80. let. I díky vynikající úvodní skladbě "Sweet Dream Maker" se blýskli slibným debutem End Of The World (1981) na který o rok později navázali druhým albem No Way Out (1982). O další rok později bohužel, jako spousta dalších kapel té doby, ukončili činnost.

O mnoho let později Paul Gaskin nabral novou sestavu a v roce 2000 vydal album Stand Or Fall, jehož uvedení na trh bylo načasováno s jejich vystoupením na Wackenu 2000. V roce 2005 Gaskin vystoupili na německém festivalu 'H.O.A.'

K 30. výročí se kapela nachystala řada koncertů, včetně těch evropských a začala pracovat na dalším albu, které vyšlo v roce 2012 po d názvem Edge of Madness. Současná sestava je následující: Paul Gaskin (kytara a zpěv), Andy Solomon (kytara), Mick Cross (kytara), Dave Norman (bicí).


GRAVE DIGGER

Grave Digger je německá speed/power metalová skupina, kterou v roce 1980 založili zpívající baskytarista Chris Boltendahl a kytarista Peter Masson. Bývají řazeni do takzvané 'velké čtyřky' německého power metalu, spolu s Helloween, Rage a Running Wild.

Po různých vystoupeních na malých festivalech nahrála skupina v roce 1983 dvě písně na kompilační album Rock from Hell. O rok později Grave Digger, nyní ve složení Chris Boltendahl (zpěv), Peter Masson (kytara), Willi Lackmann (baskytara) a Albert Eckardt (bicí), vydali své debutové album Heavy Metal Breakdown.

V roce 1985 kapelu opustil basák Lackmann a druhé album Witch Hunter tak byl nucen nahrát na basu opět Boltendal. Teprve po dokončení alba se podařilo najít náhradu na baskytaru v podobě C. F. Branka. Následovala další festivalová vystoupení a turné s Helloween jako speciální host. V lednu 1986 pak nastal čas na třetí album War Games. Na podporu tohoto alba následovalo další turné s Celtic Frost a opět s Helloween.

V roce 1987 Petera Massona vystřídal u kytary Uwe Lulis, kapela se přejmenovala na Digger a pod tímto názvem vydala album Stronger Than Ever, které ale propadlo, protože nebylo přijato fanoušky ani masami. V důsledku toho Boltendahl na konci roku 1987 ohlásil rozpad kapely a s společně s Lulisem založil skupinu Hawaii.

V roce 1991 byla skupina částečně obnovena. Boltendahl a Lulis. spolu se dvěma nováčky, Tomim Göttlichem a Jörgem Michaelem, který byl bubeníkem skupin Rage a Running Wild, vydali v roce 1993 comebackovou desku s názvem The Reaper, která byla návratem k opravdovým kořenům Grave Digger. V témže roce vyšlo také album The Best of the Eighties.

V roce 1994 následovalo EP s názvem Symphony of Death. Mezitím Grave Digger, nyní s novým bubeníkem Frankem Ullrichem, absolvovali turné po Německu, kde hráli jako předskokani Manowar. V roce 1995 vyšlo další album Heart of Darkness. Jednalo se o velmi temné album s mnoha vlivy rané tvorby Annihilator.

O rok později se novým bubeníkem kapely stal Stefan Arnold a v tomto roce také vyšlo koncepční album Tunes of War, které se zabývalo historií Skotska. Toto album bylo první částí trilogie Middle Ages. Druhé album Knights of the Cross, na němž se jako baskytarista podílel Jens Becker, vyšlo v roce 1998 a pojednávalo o vzestupu a pádu templářů. Závěrečná část trilogie skončila v roce 1999 albem Excalibur. Toto album se zabývalo legendou o králi Artušovi a rytířích kulatého stolu. Krátce poté následovalo turné, na kterém se brzy objevil klávesista Hans-Peter Katzenburg, který se později stal stálým členem kapely.

V roce 2000 oslavili Grave Digger 20. výročí založení a při této příležitosti vystoupili na vyprodaném koncertě v bochumském Zeche, kde spolu s nimi vystoupila také řada různých doprovodných kapel. Tento koncert také znamenal zlomovou kapitolu v historii kapely, protože Uwe Lulis krátce před koncertem z osobních a pracovních důvodů odešel. Nahradil ho bývalý kytarista skupiny Rage Manni Schmidt. Spolu s ním a novým vydavatelstvím Nuclear Blast vyšlo v roce 2001 album The Grave Digger. Jako inspirace pro texty nového alba posloužilo dílo Edgara Allana Poea.

V roce 2002 vyšlo kapele první živé album Tunes of Wacken a spolu s ním i jejich první stejnojmenné DVD. Další album Rheingold vyšlo 26. května 2003 a jeho ústředním motivem byla opera Der Ring des Nibelungen od Richarda Wagnera. Na podporu tohoto alba vyrazili na turné, které trvalo až do začátku roku 2004.

Po úspěšném Rheingold Tour nahrála skupina další album The Last Supper, které vyšlo 17. ledna 2005. Obal byl poprvé odhalen v listopadu 2004 a setkal se většinou s pozitivními ohlasy, i když řadu fanoušků zklamal kvůli motivu. Kapela poté vydala prohlášení, že obal není poselstvím ďábla a není namířen proti křesťanům, ale zobrazuje depresivního Ježíše Krista v posledních dnech před smrtí.

Na rozdíl od předchozích alb nebylo The Last Supper koncepčním albem, přestože na něm bylo několik písní o posledních dnech Ježíše. Několik novinářů označilo album za nejlepší od dob Tunes of War nebo Heavy Metal Breakdown. O necelý měsíc později skupina zahájila v Andernachu, rodišti Manniho Schmidta, turné se Stormhammer a Astral Doors. V říjnu 2005 vyšlo koncertní DVD s názvem 25 to Live, které bylo nahráno živě v Sao Paulu a připomínalo 25. výročí založení kapely.

V prosinci 2006 bylo ohlášeno několik večírků k vydání následného alba Liberty or Death, které vyšlo 12. ledna 2007. Následovalo dvojité turné společně s kapelou Therion, které začalo 17. ledna 2007 v Essenu. Koncem února 2008 pak začali Grave Digger psát nový materiál a v polovině srpna vstoupili do studií Principal s dalším kytaristou Thilo Hermannem, aby nahráli své 13. studiové album s názvem Ballads of a Hangman (vyšlo 9. ledna 2009 pod novým labelem Napalm Records). Bylo to jejich první album s dvěma kytarami. V únoru 2009 se ale kapela s novým kytaristou rozešla a začátkem října opustil kapelu také Manni Schmidt kvůli přetrvávajícím neshodám s Chrisem Boltendahlem.

12. ledna 2010 nahradil Schmidta kytarista skupiny Domain Axel Ritt, který dočasně vystupoval během zbývajících koncertů předchozího turné kapely. 1. října 2010 vydali Grave Digger nejdříve v Evropě album The Clans Will Rise Again, brzy poté vyšlo i v Severní Americe. Členové kapely vysvětlili, že se jedná o volné pokračování alba Tunes of War z roku 1996, tentokrát však nejde o koncepční album o skotské historii, ale spíše o dílo o Skotsku, jeho mystice a jeho lidech. Dne 11. září 2011 byl zpřístupněn ke streamování videoklip k písni "Highland Farewell".

Dne 27. července 2012 skupina vydala EP s názvem Home at Last a 31. srpna 2012 následovalo album Clash of the Gods, na jehož podporu odehrála od začátku do konce roku 2012 několik koncertů ve Velké Británii a v Evropě a poté v průběhu roku 2013 absolvovala turné po Evropě a několik koncertů v Brazílii.

V únoru 2014 začala kapela nahrávat další album s názvem Return of the Reaper, které vyšlo 11. července 2014. V listopadu opustil kapelu klávesista H. P. Katzenburg, aby se mohl více věnovat externím projektům. Nahradil ho nový člen Marcus Kniep, který měl nadále vystupovat jako 'The Reaper'. V říjnu 2015 vyšlo album Exhumation - The Early Years, které podle tiskové zprávy obsahuje znovu nahrané verze absolutních klasik kapely s dynamickým a silným zvukem roku 2015.

V červnu 2016 vstoupili Grave Digger do studia, aby začali pracovat na svém dalším albu s názvem Healed by Metal, které vyšlo 13. ledna 2017 a vydali se na turné s Blind Guardian jako support na druhé etapě severoamerického turné na podporu jejich alba Beyond the Red Mirror.

V březnu 2018 se kapela vrátila do studia, aby nahrála své devatenácté album The Living Dead, které vyšlo 14. září 2018, a v lednu 2019 se konalo evropské turné. 25. června 2018 odešel z kapely dlouholetý bubeník Stefan Arnold. Nahradil ho Marcus Kniep, který si tak ke klávesám přidal také bicí.

Jubilejní, dvacáté album Fields of Blood vyšlo 29. května 2020 u příležitosti 40. výročí založení kapely. A kapela své tempo nezpomalila. O dva roky později, 26. srpna 2022, vyšlo album Symbol of Eternity a načalo třetí desítku studiovek.

10. září 2023 kapela oznámila odchod kytaristy Axela Ritta, kterého nahradil nový člen Tobias Kersting, bývalý kytarista skupiny Orden Ogan.

Diskografie (studiová alba):

Heavy Metal Breakdown (1984)

Witch Hunter (1985)

War Games (1986)

Stronger Than Ever (1986) (jako Digger)

The Reaper (1993)

Heart of Darkness (1995)

Tunes of War (1996)

Knights of the Cross (1998)

Excalibur (1999)

The Grave Digger (2001)

Rheingold (2003)

The Last Supper (2005)

Liberty or Death (2007)

Ballads of a Hangman (2009)

The Clans Will Rise Again (2010)

Clash of the Gods (2012)

Return of the Reaper (2014)

Healed by Metal (2017)

The Living Dead (2018)

Fields of Blood (2020)

Symbol of Eternity (2022)



HEAVEN

Heaven byla australská heavymetalová skupina ze Sydney, která vznikla v roce 1980. Nahrála tři alba a v 80. letech koncertovala po celých Spojených státech. Původní styl skupiny byl podobný stylu AC/DC, ale v pozdějších letech se vydala komerčnějším heavy metalovým směrem po vzoru Judas Priest.

Kapela, kde působili zpěvák Allan Fryer, baskytarista Laurie Marlow a bubeník Joe Turtur vznikla původně v Adelaide pod názvem Fat Lip. Krátce poté, co se přestěhovali do Sydney, zemřel v Londýně zpěvák AC/DC Bon Scott a některé nepodložené zprávy naznačovaly, že kapela uvažovala o Fryerovi jako o náhradníkovi. Fryer opustil Fat Lip a vrátil se do Adelaide, ale nikdy nebyl vyzván ke konkurzu. Po jeho návratu do Sydney kapelu tvořili Fryer a Marlow, Aldo Civitico (dříve Scandal) na bicí a kytarista Bradford Kelly, původně ze skupiny Swanee. Civitico ale těsně před podpisem nahrávací smlouvy z kapely vystoupil a ke skupině se místo něj připojil Joe Turtur. Přidal se také John Haese jako rytmický kytarista.

Krátce poté si Fat Lip všiml Michael Browning, osobnost hudebního průmyslu v Sydney, který v sedmdesátých letech řídil AC/DC; právě založil novou nahrávací společnost DeLuxe a podepsal smlouvu s INXS. Fat Lip začali pro DeLuxe nahrávat album, ale během natáčení si změnili název na Heaven. Albu s názvem Twilight of Mischief předcházel koncem roku 1981 singl "Fantasy". Druhý singl, "In the Beginning", se stal titulní skladbou alba, když jej pod tímto názvem vydala CBS v USA.

John Haese po vydání alba Heaven opustil a nahradil ho Mick Cocks, který dříve působil ve skupině Rose Tattoo. Po úspěšném australském turné, na kterém předskakoval Iron Maiden, se kapela vydala do Spojených států, kde také zaznamenala úspěch, zejména na západním pobřeží, a absolvovala turné s Judas Priest, Mötley Crüe, Black Sabbath a Kiss.

V průběhu roku 1983 nahráli Heaven pro RCA druhé album s názvem Where Angels Fear to Tread, podpořené singlem "Rock School", jenž byl hojně vysílán na MTV a na kterém hostovali Ronnie James Dio, Lita Ford a Glenn Hughes. Poté kapelu opustili Cocks a Turtur. Jako náhrada byli přivedeni bývalý baskytarista AC/DC Mark Evans (pravděpodobně jediný případ, kdy se Evans objevil jako kytarista) a John Lalor, ale spolupráce skončila bezprostředně po úspěšném turné po Austrálii. Heaven se rozpadli kvůli konfliktům s Fryerem.

V roce 1984 Fryer angažoval bubeníka Tommyho Dimitroffa (místo původního bubeníka Ronnieho Zadeho) a vrátil se do Ameriky, aby Heaven reformoval, tentokrát s bývalým kytaristou Talas Mitchem Perrym a newyorským hudebníkem Markem Cunninghamem, který naposledy působil ve skupině Cathedral. K nové sestavě se připojil také Dennis Feldman, který dříve působil ve skupinách Ram-Jam a MSG. Poté se skupina rozhodla nahrát album Knockin' on Heaven's Door.

Mason Munoz z oddělení A&R společnosti Columbia podepsal se skupinou smlouvu a angažoval Paula O'Neilla, aby album produkoval a podílel se na jeho vzniku. Titulní skladbou alba byla heavy metalová coververze písně Boba Dylana. Před dokončením alba však Munoze nahradil nový zástupce oddělení A&R a Columbia přivedla jiného mixéra. Poté se Fryer přestěhoval do Texasu a pokračoval v udržování jména Heaven s místními talenty, jako byli kytarista Perry Parris, Scott Howe, John Paul Dutton, Rodger "bam-bam" Weiss, Bryan Cameron a Timi Heiser. V roce 1985 předskakovali Heaven ještě křesťanské metalové skupině Stryper v texaském Corpus Christi, poté se skupina rozpadla.

Kelly, Marlow, Fryer a Haese se v roce 1998 v Sydney znovu sešli a odehráli dva koncerty, přičemž za bicí soupravou se střídali Theo Kats a Joe Turtur. Poté začali Kats a Marlow pracovat na novém materiálu s kytaristou Kevinem Prattem. Pratt v osmdesátých letech působil v sydneyských skupinách Boss a BB Steal a s každou z nich nahrál album. Spolupráce byla původně koncipována jako nové album Heaven, ale Fryer se vrátil domů do Texasu a na projekt došly peníze. K další reformě však došlo v roce 2001, kdy Fryer, Marlow, Kats a Pratt přibrali kytaristu Rosse Flynna a jako Heaven vyjeli na podporu australského turné Judas Priest. Ihned po těchto koncertech se Fryer opět vrátil do Ameriky.

Dne 4. června 2015 bylo oznámeno, že zpěvák skupiny, Allan Fryer zemřel po dlouhém boji s rakovinou. Zůstala po něm dcera Kallan a čtyři vnoučata.

Skupina se později reformovala s původními členy Lauriem Marlowem a Johnem Haesem a v listopadu 2022 vystoupila v Sydney.

Diskografie (studiová alba):

Twilight of Mischief / Bent (1982)

Where Angels Fear to Tread (1983)

Knockin' on Heaven's Door (1985)



HERITAGE

Heritage byla NWOBHM kapela založená v Sheffieldu, v jižním Yorkshire, v roce 1980. Stejně jako jejich kolegové ze severní Anglie Gaskin podepsali smlouvu s převážně punkově orientovaným vydavatelstvím Rondolet Records Rondelet Records a debutovali u nich v roce 1981 sedmipalcem "Strange Place To Be".

Jednu z menších hvězd nové vlny britského heavy metalu tvořili Steve Johnson (zpěv, kytara), Steve Barratt (zpěv, kytara), Fasker Johnson (zpěv, baskytara) a Pete Halliday (bicí). V roce 1982 vydali u stejného vydavatelstvísvé debutové album Remorse Code, které bylo jejich jediným LP. Později se několikrát objevilo na CD, naposled v roce 2019.

Navzdory dobrým recenzím a koncertům s kapelami jako Def Leppard a Magnum donutily personální problémy kapelu brzy po vydání alba k rozpadu. V roce 1985 se bratři Johnsonové spojili s bývalým zpěvákem skupiny Michael Schenker Group Garym Bardenem a vytvořili ranou inkarnaci Statetrooper. Paul 'Fasker' Johnson se později připojil k Saxon, zahrál si na jejich albech Rock The Nations a Destiny a nakonec se znovu spojil se svým bratrem Stevem v USI. V pozdějších letech se 'Fasker' podílel na sólovém albu bývalého kytaristy Saxon Grahama Olivera End Of An Era z roku 2001.



HOLY MOSES

Holy Moses byla německá thrashmetalová skupina působící v letech 1980-1994 a 2000-2023. Proslavili se tím, že v jejich čele stála Sabina Classenová (později jediná původní členka skupiny), a že byli jednou z prvních německých thrashmetalových kapel. Ve své kariéře se bohužel potýkali s častými změnami v sestavě. Vydali 13 studiových alb, z nichž poslední je Invisible Queen z roku 2023.

Holy Moses vznikli v roce 1980 v Cáchách v Severním Porýní-Vestfálsku. Úplně první sestavu kapely tvořili během studia na střední škole baskytarista Ramon Brüssler, bubeník Peter Vonderstein a kytarista Jochen Fünders, který se zároveň staral o zpěv. Tato sestava odehrála první živé vystoupení pouhé čtyři dny po svém vzniku a ještě téhož roku vydala demo s názvem Black Metal Masters.

Vonderstein a Fünders skupinu opustili v roce 1981 a nahradili je bubeník Paul Linzenich, zpěvák Iggy a kytarista Andy Classen z místní skupiny Desaster. V prosinci 1981 skupinu opustil Iggy a nahradila ho bývalá baskytaristka Desaster a Andyho přítelkyně Sabina Classenová (rozená Hirtzová). V nové stabilní sestavě skupina poprvé vystoupila naživo v listopadu 1982 a vydala řadu demokazet, včetně Walpurgis Night v roce 1985 a The Bitch v roce 1986; objevila se také na split-albové kompilaci Metallic Bunnys.

V roce 1986 vydala kapela u nezávislého vydavatelství Aaarrg své debutové album Queen of Siam, na němž hrál už na bicí Herbert Dreger, protože Linzenich krátce před nahráváním odešel, aby se mohl věnovat univerzitním studiím. Po vydání desky byl ale Dreger vyhozen za to, že se nedostavil na supportní koncert s Agent Steel, a Brüssler (jediný původní člen, který zůstal), kapelu opustil také. Oba členy nahradili devatenáctiletí Uli Kusch a Andre Chapelier.

Následujícího roku Holy Moses vydali svůj druhý počin Finished With the Dogs, který byl mnohem těžší a čistěji znějící než jeho předchůdce. Album zaznamenalo úspěch u kritiky po celém světě a kapele vyneslo distribuční smlouvu u Warner Music Group a turné po Evropě s Angel Dust, Rage, Steeler, Paganini, D.R.I. a Holy Terror, zakončené vystoupením v Hamburku.

V roce 1988 se Sabina Classen stala moderátorkou německého televizního pořadu o heavy metalu s názvem Mosh spolu s novinářem Götzem Kühnemundem. Mezitím začala skupina pracovat na své třetí studiové desce. Album The New Machine of Liechtenstein, vydané v roce 1989, se stalo další úspěšnou nahrávkou skupiny, na které kapela hrála těžší a techničtější thrash metal než na předchozích dvou albech. Následovalo turné se skupinami Sacred Reich a Forbidden a vystoupení na festivalu Dynamo Open Air, přičemž do sestavy přibyl druhý kytarista Rainer Laws. Přibližně v této době Holy Moses přerušili spolupráci s Warner Music Group, což bylo důsledkem snahy nových zaměstnanců nahrávací společnosti přimět kapelu k odklonu od thrashmetalových vlivů a psaní komerčnější hudby.

V roce 1990 Laws opustil kvůli nemoci kapelu a odešel do důchodu, aby se mohl věnovat své práci grafika. Kapela tak nahrála desku World Chaos, vydanou u nezávislého vydavatelství West Virginia Records, které vlastnil nový manažer kapely Uli Wiehagen, ve čtyřech. Kusch brzy poté z kapely odešel a připojil se ke Gamma Ray, na chvíli ho nahradil Atomic Steif a v roce 1992 pak Sven 'Meff' Hervig, který nahrál bicí na albu Terminal Terror (1991) jako session bubeník.

Brzy po vydání alba Reborn Dogs (1992) odešla z Holy Moses Sabina Classen a kapela se následně rozpadla. Sabina pak založila Temple of the Absurd se Schrödeyem, Ozzym Fresem a bubeníkem Mikem Rechem - členy Warpath.

Dva roky po rozpadu vydal Andy Classen pod názvem Holy Moses novou desku s názvem No Matter What's the Cause. Na albu se objevila sestava Classen (kytara a zpěv), Dan Lilker ze skupiny S.O.D. (baskytara) a bubeník Meff. Album bylo více ovlivněno hardcore/death metalem než předchozí thrashově orientované počiny kapely a nesetkalo se s výrazným úspěchem.

V roce 1999 během turné k druhému albu Temple of the Absurd Sabina Classen zkolabovala na pódiu a byla hospitalizována a o rok později vážně onemocněla. Jejímu zdraví neprospěla ani havárie na motocyklu. Poté se Temple of the Absurd rozpadli a Sabina začala s Andym znovu pracovat na novém materiálu Holy Moses. Počátkem roku 2001 se kapela reformovala ve složení Franky Brotz a Joern Schubert na kytaru, Jochen Fünders na basu a Julien Schmidt na bicí. Odehráli několik comebackových koncertů po celé Evropě a Jižní Koreji a vydali EP s názvem Master of Disaster u Century Media.

V roce 2002 vydali Holy Moses album Disorder of the Order, první album v nové sestavě. Ta ale nevydržela dlouho. Michael Hankel, kytarista skupiny Erosion a Andyho přítel, nahradil Schuberta brzy po vydání alba a stal se hlavním autorem písní kapely. V roce 2004 skupina vystoupila na festivalu Wacken Open Air a díky poptávce fanoušků začala pracovat na dalším materiálu. Následující rok v květnu pak vyšlo album Strength Power Will Passion. Jedná se o první album bez přispění Andyho Classena. Po zajištění smlouvy prostřednictvím Wacken Records a následné reedici materiálu skupiny odešli Fünders a Schmidt, které nahradili Thomas Neitsch a navrátivší se Atomic Steif.

Své desáté album Agony of Death, jehož veškerou hudbu napsali nový kytarista Oliver Jaath a Michael Hankel vydali Holy Moses v roce 2008. Po šestileté přestávce se objevilo jedenácté album Redefined Mayhem (28. dubna 2014) a po další devíti letech rozlučkové Invisible Queen (2023).

Diskografie (studiová alba):

Queen of Siam (1986)

Finished with the Dogs (1987)

The New Machine of Liechtenstein (1989)

World Chaos (1990)

Terminal Terror (1991)

Reborn Dogs (1992)

No Matter What's the Cause (1994)

Disorder of the Order (2002)

Strength Power Will Passion (2005)

Agony of Death (2008)

Redefined Mayhem (2014)

Invisible Queen (2023)



CHARIOT

Skupinu založili v roce 1980 v Londýně John Smith (baskytara), Scott Biaggi (sólová kytara), Jez Denyer (zpěv), Oliver Le Franc (bicí) a kytarista Pete Franklin. Prvotní impuls vzešel od Scotta a Johna a ostatní odpověděli na inzeráty v hudebním týdeníku Melody Maker. První koncert si odbili v Ruskin Arms, ve stejném klubu, kdečasto hrávali Iron Maiden. Později se sestava ustálila v podobě John Smith (basa), Jeff Braithwaite (bicí), Pete Franklin (zpěv, kytara) a Scott Biaggi (kytara).

Debutové album Warrior nahráli v roce 1984 ve studiu Old Barn v jižním Londýně s Mathew Fisherem z Procol Harum. V roce 86 také natočili ve slavném klubu Marquee koncert, který vyšel na VHS pod názvem Sweating Blood. Chariot se začalo dařit a měli obrovský úspěch ve Velké Británii, v celé kontinentální Evropě i v Japonsku. Kapela, jejímž mozkem byl kytarista, zpěvák a hlavní autor písní Pete Franklin, si našla oblibu především u těch fanoušků, kteří měli rádi tvrdý, rychlý a úderný metal.

Ještě v roce 1986 vzniklo v Lodge Studios v Cambridge, které vlastnila progrocková kapela The Enid, druhé album Burning Ambition. V té době vyšel rozhovor v heavymetalovém časopisu Kerrang a předskakovali také Manowar na britském turné. Vypadalo to, že vše jde tou správnou cestou, málem podepsali i smlouvu s Atlantic Records. Bohužel z toho sešlo a pohyb se pomalu zastavil, baskytarista chtěl navíc založit rodinu, takže se kapela v roce 89 rozešla.

Poté následovala delší přestávka a o Chariot nebylo slyšet až do roku 2003, kdy se kapela reformovala s kytaristou Paulem Lanem, který nahradil Scotta Biaggiho. O rok později se objevily kompilace Early Days, Late Nights a What Goes Around, které obsahovyly i dříve nevydaný studiový materiál. Autorsky se kapela opět probudila až v roce 2006 s albem Behind the Wire, které nahráli v roce 2004 v Rockridge Studios v produkci Tonyho Newtona z kapely Dirty Deeds.

Další album In the Blood (2012) pak smíchal Tony Newton v Barnyard Studios Steva Harrise v Essexu. O dva roky později vyšla další studiovka Demons & Angels. Poslední album New Horizon Dawns (2018) bylo nahráno ve Franklinově domácím studiu ve východním Londýně a jeho nahrávání trvalo asi měsíc.

Chariot koncertují dodnes i když v roce 2021 utrpěli těžkou ránu, když zemřel mozek kapely Pete Franklin.

Zdroj: garyalikivi.com


INCUBUS

Incubus vznikli v anglickém Durhamu v roce 1980 a jeho sestavu tvořili tři bratři Dave Crawford (zpěv, kytara), Ken Crawford (kytara) , Steve Crawford (bicí) a kamarád Colin Evans (basa). V roce 1984 vydali své jediné, stylově trochu roztříštěné a navzdory názvu melodické metalové album To the Devil a Daughter.

Kolem roku 1985 se objevily zvěsti, že se chystá vydání druhého alba s názvem Seance, ale k tomu nikdy nedošlo. Dá se předpokládat, že možná takové album bylo natočeno a dodnes zůstává ukryto někde na kazetě.

Objevili se na kompilacích:

Pure Overkill (LP, Guardian Records n' Tapes, 1983) s písněmi "Runnin' For You" a "Caught Red Handed".

Hell Has Broken Loose - Heavy Metal '85 (LP, Bronze/Polygram, 1985) s písní "o The Devil A Daughter".

Nezaměňovat se stejnojmenou kapelou z anglického Exeteru, která vznikla ve stejném roce, nebo s americkou death metalovou smečkou z Lousiany, kzerá byla založena v roce 1986. Existuje ještě několik dalších kapel stejného jména, ty ale většinou nepřešly přes fázi demosnímku.


LEGEND

Legend byla heavymetalová skupina, která vznikla v roce 1980 v St. Helier, hlavním městě Jersey, který je největším a nejjižnějším ostrovem Normanských ostrovů (závislé území britské koruny). Kapela se nedočkala takového úspěchu jako jiné NWOBHM a její první nahrávky vznikly v místním studiu v Jersey.

Legend jsou známí svými ostrými a někdy politickými texty, s názvy písní jako "Hirošima" a "Sabra & Chatila". Hudebně mísí tradiční heavy metal s nádechem jazzu a na prvním albu i s riffy ovlivněnými Black Sabbath. O Haworthovi je také známo, že jeho největším vlivem byla skupina Pink Floyd.

V osmdesátých letech natočili v sestavě Pete Haworth (kytara), Mike Lezala (zpěv), Eggy Aubert (basa), David Whitley (bicí) dvě alba. V roce 1981 vyšlo eponymní Legend na kterém učinkoval navíc kytarista Marco Morosino. Druhé album Death in the Nursery vyšlo o rok později, na kytaru se přidal Peteův bratr Neil Haworth. V květnu 1984 se kapela rozpadla.

Reformovali se v roce 2002 a od té doby natočili dvě alba, Still Screaming (2003) a The Dark Place (2013). Od roku 2015 nevyvíjí žádnou viditelnou aktivitu, v roce 2020 zemřel zakládající kytarista Pete Haworth.

Nezaměňovat s americkou skupinou Legend, která v roce 1979 vydala album From The Fjords, ani s Legend z Kentu, kteří v roce 1981 vydali sběratelský singl "Hideaway".


LIONHEART

Lionheart je britská hardrocková skupina založená koncem roku 1980, původně ve složení zpěvák Jess Cox (ex-Tygers of Pan Tang), kytarista Dennis Stratton (ex-Iron Maiden), kytarista/klávesista Steve Mann (ex-Liar, později MSG, Michael Schenker a Eloy), baskytarista/zpěvák Rocky Newton (ex-The Next Band, Wildfire) a bubeník Frank Noon (ex-The Next Band, Def Leppard). V kapele se ale za dobu jejího působení vystřídalo velké množství muzikantů a jejich seznam by působil tak trochu jako seznam všech členů NWOBHM.

Lionheart se poprvé představili publiku jednoho sobotního večera v londýnském klubu Marquee, ale kvůli kritice Coxe se o nich psalo špatně. To vedlo ke zrušení dalších dvou vystoupení a Coxe nahradil bývalý frontman Lautrec Reuben Archer. Další změny se týkaly bubeníků. Na britském turné s Def Leppard v roce 1981 nahradil Noona, který se k připojil k Wild Horses, bývalý bubeník Judas Priest Les Binks a toho pak vystřídal bývalý bubeník Wild Horses Clive Edwards. Poté skončil i Archer, který také krátce působil ve Wild Horses, než založil Stampede se svým nevlastním synem, kytaristou Laurencem Archerem, bubeníkem Noonem a baskytaristou Colinem Bondem. Skladba "Lionheart", kterou nahráli Reuben Archer, Dennis Stratton, Steve Mann, Rocky Newton a Frank Noon, a která se opožděně objevila na kompilaci Heavy Metal Heroes Vol. 2 (Heavy Metal Records) v roce 1982 zůstává jedinou reprezentativní nahrávkou raného zvuku kapely, která později výrazně změnila svůj styl.

Demo nahrané jádrem Stratton, Mann a Newton zajistilo Lionheart v roce 1984 smlouvu s americkou pobočkou CBS Records. Po angažování nového zpěváka Chada Browna a zajištění studiových služeb bubeníka skupiny Leo Sayera Boba Jenkinse přistoupila skupina k nahrávání debutového alba Hot Tonight s producentem Kevinem Beamishem (REO Speedwagon, Starship) ve studiu Sound City v Los Angeles v Kalifornii. Jednalo se o uhlazený počin ve stylu AOR, který nedokázal zaujmout staré fanoušky ani cílovou skupinu ve Spojených státech. V roce 1985 skupina pokračovala s bývalými členy Grand Prix, bubeníkem Andym Biernem a klávesistou Philem Lanzonem, kteří se objevili v populárním pořadu ECT na Channel 4. Lanzon nakonec odešel k reformovaným Sweet (a později k Uriah Heep), zatímco Brown ustoupil novému zpěvákovi Keithu Murrellovi (ex-Airrace).

V roce 1986 se Lionheart rozpadli, Bierne se stal manažerem, Murrell vedl irskou rockovou skupinu Mama's Boys a Newton a Mann se připojili k MSG. Dennis Stratton později sklidil úspěch v Japonsku jako člen hvězdné koncertní sestavy Praying Mantis po boku bývalého spoluhráče z Iron Maiden Paula Di'Anna.

V roce 1999 vyšla u japonského vydavatelství Pony Canyon Unearthed třicetipísňová kolekce demosnímků kapely Raiders of the Lost Archives.

V roce 2016 se Lionheart reformovali v sestavě Stratton, Mann, Newton, plus zpěvák Lee Small a Clive Edwards na bicí. Poprvé pak vystoupili v sobotu 22. října 2016 na třídenním hard rockovém festivalu Rockingham 2016, který se konal v Nottinghamu ve Spojeném království.

Po akci v Rockinghamu se kapela rozhodla pokračovat ve společné práci, odehráli další živá vystoupení a vzniklo také nové album s názvem Second Nature, které vyšlo v červnu 2017 v Japonsku u King Records a v srpnu 2017 v Evropě u AOR Heaven, a bylo následované mini turné po Japonsku. Album bylo z větší části nahráno ve studiu Flying Vivaldi Studio Steva Manna v Německu, další části nahrávali Dennis Stratton, Lee Small a Rocky Newton ve Velké Británii. V červnu 2017 se Lionheart objevili na festivalu Sweden Rock, v listopadu a prosinci 2017 skupina absolvovala turné po Velké Británii se skupinou Airrace.

V roce 2020 vyšlo zatím poslední album The Reality of Miracles. Vznikalo dva roky a opět ho produkoval, mixoval a masteroval Steve Mann ve studiu Flying Vivaldi. Lionheart poté podepsali celosvětovou smlouvu s Metalville Records, kteří album vydali 31. července 2020. King Records vydali desku v Japonsku a Koreji 23. září 2020. Celosvětově album získalo nadšené recenze.


MOBY DICK

Moby Dick z maďarské Šoproně se na počátku 90. let stali celostátně známou thrashmetalovou kapelou a dominantní silou maďarské scény. Svými prvními třemi alby, Ugass kutya! (1990(, Kuesetlen évek (1991) a Körhinta (1992), si vytvořili popularitu, která trvá dodnes. Od svého reformování v roce 2002 nepřetržitě koncertují a nahrávají. Od roku 2021, kdy odešel kytarista Norbert Mentes, je jediným zakládajícím členem kapely zpěvák a kytarista Tamás Schmiedl. V roce 2015 byla první tři alba Moby Dick zařazena na seznam nejvlivnějších maďarských metalových alb, přičemž na prvním místě se umístilo album Ugass kutya!.

Skupinu založili v roce 1980 jako teenageři dva kytaristé Tamás Schmiedl a Norbert Mentes, kteří jsou bratranci z druhého kolena. Název kapely byl inspirován filmem Moby Dick, natočeným podle románu Hermana Melvilla, a stejnojmennou písní skupiny Led Zeppelin. Kapela, kterou doplnili bubeník Tamás 'Rózsi' Rozsonits a baskytarista Kurt Giczy, sledovala mezinárodní trendy; ve svém demo období během osmdesátých let se dostala nejdříve pod vliv NWOBHM a později, na konci desetiletí, pod vliv sílícího thrash metalu. V roce 1988 se novým baskytaristou stal Gábor Gőbl, který byl (a stále je) agilním organizátorem dění v kapele. Ten se snažil získat vliv na rozhodující činitele v Budapešti v naději na vydání alba. Kapela se několikrát snažila najít stálého frontmana, chvíli se dokonce snažili angažovat Zsolta Molicse (Sámán, Classica, Cool Head Clan), ale nakonec přenechala vokální povinnosti Tamási Schmiedlovi.

V rozhlasovém pořadu Garáž, který moderoval, Feró Nagy, se pravidelně hrály písně "The Valiant Crusader " a "Prometheus Moby Dick", které byly nahrány v rakouském studiu. Kapela také předskakovala na maďarském turné německých Stormwitch a jako hosté maďarských hard rockových hvězd Beatrice. S pádem komunismu v roce 1989 byl zrušen monopol maďarské nahrávací společnosti a nově vzniklé soukromé labely viděly příležitost podepsat smlouvy s těmi nejlepšími z tohoto žánru. Moby Dick podepsali smlouvu s Protonem a v roce 1990 konečně vyšlo album Ugass kutya!

Druhé album The Cruel Years (1991), které navázalo na úspěch debutu, vyšlo u vydavatelství Quint, které získala společnost EMI. Právě na tomto albu poprvé spolupracovali s textařem Zoltánem Pusztaiem, který svými jadrnými verši otevřel nový rozměr interpretace jejich písní. Úspěch skupiny vyvrcholil v roce 1992 albem Körhinta, které se dostalo na 4. místo v žebříčku prodejnosti a videoklip ke coververzi písně "Gazember" od Hobo Blues Bandu se hrál na všech televizních kanálech. Po vydání alba Tamás Rozsonits kapelu opustil a nahradil ho Péter Hoffer, jako bubeník i jako autor písní.

V roce 1993 vydala kapela záznam vyprodaného koncertu v Kruhové hale (Atomtámadás) a po podzimním turné po Karpatské kotlině za hranicemi vzniklo v nové sestavě experimentální album Fejfa helyett, které vyšlo počátkem následujícího roku. Další album, Memento, vyšlo v roce 1994. Pro toto album kapela znovu nahrála to nejlepší z písní, které napsala během demo éry. Memento poněkud zmátlo fanoušky Moby Dick zvyklé na tvrdé thrashmetalové písně, protože většina skladeb na albu byla nevýraznou imitací hard rocku/heavy metalu s ostrými texty. Obrázek o budoucnosti kapely dále zkresloval fakt, že kytarista Norbert Mentes a bubeník Péter Hoffer následující rok založili také projekt Brazzil se Zoltánem Szokodim, zpěvákem skupiny Blokád. Na koncertě PeCsa koncem roku navíc Moby Dick kvůli nemoci Norberta Mentese vystoupili jako trio. Odpovědí na to všechno bylo studiové album Indul a boksz (Let the Boxing Begin ), vydané v roce 1996 a produkované novým vydavatelstvím Magneoton-Warner. Kapela na něm znatelně omezila experimentování a držela se osvědčeného thrashového receptu.

To už se ale tehdejší historie Moby Dick pomalu chýlila ke konci. Ještě vydali naprosto zbytečné album Tisztítótűz, ale špatné přijetí alba je dorazilo. Členové si našli jiné aktivity a v roce 1998 se kapela po vzájemné dohodě rozpadla. Po listopadovém rozlučkovém koncertu na kompilaci Good Bye tuto éru ukončili.

Po přelomu tisíciletí došlo k oživení metalového žánru na mezinárodní i domácí scéně a stále častěji se objevovala otázka, kdy se Moby Dick vrátí. Nejprve se Schmiedl objevil na pódiu na začátku roku 2002 jako speciální host na vlčím karnevalu v Akele a o několik měsíců později na večírku k návratu Moby Dick. Na prvních koncertech hrál v kapele ještě Balázs Bertalan (Strong Deformity) na bicí, v lednu 2003 se ke kapele připojil Péter Hoffer a Moby Dick začali nahrávat novou studiovku. Tou se stala Golgota, zahalená do krvavě rudé barvy, v pořadí desáté album kapely. Díky silným, mohutným metalovým motivům a jednotnému hudebnímu i textovému pojetí se album zařadilo mezi nejlepší počiny kapely. Po vydání alba následovalo masivní festivalové turné, kde se k Moby Dick na pódiu každý večer připojilo pět dalších kapel.

V roce 2004 začala kapela nahrávat další album a absolvovala turné po republice jako speciální hosté skupiny Tankcsapda. Další studiové album Se Nap se Mond bylo doplněno bonusovým koncertním DVD se záznamem vystoupení na Szigetu v roce 1995. CD se umístilo na 4. místě v žebříčku prodejnosti.

Ve stejném roce vyšlo album Moby Dick tribute (BálnaVadÁszok), na kterém byly nejlepší písně skupiny v podání maďarských kapel jako Ossian, Akela, Wall Of Sleep, Cadaveres, Watch My Dying, Depresszió, Dalriada a na kterém zpívali József Kalapács, Joe Rudán a Zsolt Molics. Pokračováním oslav byl jubilejní koncert, který se konal 10. února 2006 v Petőfiho sále u příležitosti 25. výročí vzniku skupiny. Záznam tohoto koncertu vyšel téměř o rok později na DVD a CD.

Rok 2007 byl pro Moby Dick poměrně pasivní. Norbert Mentes, Péter Hoffer a textař Zoltán Pusztai opět investovali své síly do samostatného projektu, kterým bylo založení národní rockové skupiny Hungarica.

Dne 22. března 2008 vystoupili Moby Dick v Budapešti s německou skupinou Brainstorm v neobvyklé retro-thrashové show zaměřené na písně z prvních tří alb, včetně celého alba Cruel Years. Zvukový a obrazový záznam koncertu byl bonusem k deluxe reedici alba Ugass Hund! v roce 2009.

Po dlouhé odmlce se kapela vrátila na pódia v únoru 2010 na koncertě v Budapešti a na koncertě ve Vojvodině, aby ukázala, že stále žije. Začátkem dubna vyšel projekt Bloody Roots frontmana Tamáse Schmiedla s názvem Gott kezében (Bůh v hrsti). Na albu hostují členové několika maďarských metalových kapel.

10. října 2011 vydala kapela po šesti letech nové studiové album Tomorrow's Graveyard. Na jejich červencovém koncertě v Green Pardon byl také natočen videoklip k písni Rough as a Volcano. Album se dostalo na první místo v žebříčku prodejnosti Mahasz Top 40 a na jaře následujícího roku bylo nominováno na cenu Fonogram v kategorii 'Maďarské hardrockové nebo heavy metalové album roku'.Získalo také cenu HangSúly v kategorii 'Nejlepší studiová produkce'.

V roce 2012 odehráli Moby Dick několik velkých koncertů u příležitosti 30. výročí založení kapely, v dubnu 2013 předskakovali v Szombathely Sepultuře, která se vrátila do Maďarska.

Dne 10. listopadu 2015 opustil kapelu kvůli jiným závazkům Péter Hoffer a nahradil ho Béla Budai, který byl předtím členem Leander Rising. V prosinci 2016 bylo znovu vydáno album Cruel Years u příležitosti 25. výročí jeho vydání. Vzhledem k tomu, že vydavatelská práva stále vlastní EMI, která odmítla album znovu vydat, rozhodla se kapela album znovu nahrát celé a v této podobě ho znovu vydat u Hammer Records.

6. dubna 2018 vydali Moby Dick novou kliúovou píseň s názvem "Smart World". Začátkem prosince bylo oznámeno, že kapelu opouští Béla Budai a novým bubeníkem se stává Zoltán Király, který dříve působil mimo jiné ve skupině Akela. 13. března 2019 byla zveřejněna nová píseň a videoklip k jedenáctému albu Moby Dick s názvem Terapia a v dubnu videoklip k titulní skladbě alba a v květnu pak videoklip k písni "Minden egy". V srpnu se album Terapia stalo zlatým, což bylo završeno vystoupením na Barba Negra v USA před Testament. V červnu 2021 byl dokončen šestý videoklip k albu Terapia, a to k písni "Twilight Zone". 7. července 2021 oznámila oficiální facebooková stránka kapely, že se rozloučila s Norbertem Mentesem a že novým kytaristou bude v budoucnu frontmanův syn Balázs Schmiedl (Bloody Roots, ex-Amadea). v listopadu 2022 vydavatelství e-Music znovu vydalo album Ugass kutya! v remasterovaném digipakovém formátu.

Diskografie (studiová alba):

Ugass kutya! (1990)

Kegyetlen évek (1991)

Körhinta (1992)

Fejfa helyett (1994)

Memento (1994)

Indul a boksz (1996)

Tisztítótűz (1997)

Golgota (2003)

Se nap se hold (2005)

A holnapok ravatalán (2011)

Földi pokol (2014)

Kegyetlen évek (2016)

Terápia (2019)


MORE

More je britská heavymetalová skupina, která byla součástí nové vlny britské heavymetalové scény na počátku 80. let. Nahráli dvě alba a dva singly a v srpnu 1981 zahajovali německý rockový festival Golden Summer Night ve Stuttgartu a Darmstadtu a o týden později festival Monsters of Rock v Donington Parku.

Zpočátku stál v čele skupiny zpěvák Paul Mario Day, který zpíval v rané inkarnaci Iron Maiden, společně s kytaristy Kenny Coxem a Paulem Toddem, baskytaristou Brianem Dayem a bubeníkem Frankem Darchem. Skoro ve stejné sestavě natočili v roce 1981 první album Warhead (pouze Paula Todda vystřídal Laurie Mansworth). O rok později, v době vydání druhého alba Blood & Thunder odešli bubeník Frank Darch a kytarista Laurie Mansworth, který založil skupinu Airrace. Novým bubeníkem se stal Andy John Burton a kapela se stala čtyřčlennou.

Natáčení už se nezúčastnil ani zpěvák Paul Maria Day, který odešel do Wildfire, místo něj se mikrofonu chopil Mick Stratton. Po vydání alba odešel také baskytarista Brian Day, kterého nahradil Barry 'Baz' Nicholls. Sestava Cox, Nicholls, Burton a Stratton vydala v roce 1982 ještě sedmipalcový singl s názvem Trickster a poté se kapela rozpadla.

Kenny Cox skupinu krátce obnovil v roce 1985 ve složení zpěvák Ron Jackson, kytarista Mel Jones, baskytarista Baz Nicholls a Paul George na bicí. Poté Kenny Cox přešel do skupiny Mammoth, kde působili bývalý baskytarista skupin Gillan a Sun Red Sun John McCoy a bývalý zpěvák skupiny Samson Nicky Moore.

K dalšímu pokusu o reformu kapely došlo na jaře 1998, kdy se na zpěvu podílel Mike Freeland. Tato inkarnace kapely nahrála skladbu "My Obsession", ale krátce poté, v roce 2000, se opět rozpadla.

V roce 2011 Andy John Burton angažoval Baze Nichollse (baskytara; v kapele More působil od roku 1982), Mikea Freelanda (zpěv; člen sestavy More z roku 1999), Paula Sticklese a speciálního hosta Chrise Tsangaridese, aby založili kapelu Exmore, která měla vzdát hold skupině More. V červenci 2011 vystoupili živě na festivalu Headbangers Open Air, přičemž zahřívací koncert se konal v Astor Theatre v Dealu v Kentu a následující neděli se konalo klubové vystoupení po skončení festivalu. Po nadšené reakci publika na tomto koncertě se členové kapely kolektivně rozhodli pokračovat v koncertování. Dne 15. října 2011 odehráli společný koncert s Marseille v sále Sir Robert Peel v Kingstonu nad Temží v hrabství Surrey.

V následujícím roce si skupina změnila název na More 2012 a naplánovala další koncerty, mimo jiné 26. května v klubu Railway v Boltonu, 23. listopadu v hospodě Red Lion v Gravesendu v Kentu a 1. prosince na festivalu Hard Rock Hell VI, kde za bicími hrál Steve Rix.

Dne 5. října 2013 se uskutečnilo vystoupení na festivalu 'Metalwave UK' v Purfleetu v Essexu po boku skupin Praying Mantis, Dennis Stratton, Cloven Hoof, Chariot a Deep Machine, poté následovalo 19.října vystoupení na festivalu 'Heavy Metal Maniacs' v Amstelveenu.

V květnu 2014 nahradil kytaristu Paula Sticklese Dave John Ross. Následovalo několik dalších festivalových vystoupení a v listopadu a prosinci 2016 kapela podnikla krátké evropské turné jako speciální hosté německé skupiny Bonfire, přičemž absolvovala koncerty v Belgii, Německu a Holandsku. Chris Tsangarides zemřel 6. ledna 2018 a Andy John Burton zemřel 7. listopadu 2021. Kenny Cox zemřel 21. června 2022. V březnu 2022 obnovená skupina More oznámila angažování polského zpěváka Romana Kańtocha (ex-Kruk), který v nové sestavě nahradil Mikea Freelanda.


OMEGA

Londýnská skupina Omega byla v podstatě založena už v roce 1980 pod původním názvěm Apocalypse. Pod tímto názvem natočili jedno demo a v roce 1982 vydali u Gate singl "Stormchild". O rok později byli nuceni z právních důvodů změnit název a od té doby vystupovali pod názvem Omega (trochu zvláštní výběr vzhledem k existenci maďarské hardrockové legendy).

V roce 1983 přispěli písní "Blood Sacrifice" na kompilaci "Metal Warriors" (LP, Ebony Records). Nějakou dobu je řídil Gerry Floyd, který byl rezidentním DJem v klubu Marquee. Během této doby nahráli demo Alpha, které sloužilo především jako prostředek k oslovení vydavatelství a nakladatelů. Bohužel Gerry Floyd krátce nato zemřel, což narušilo jejich plány. Přesto jim v roce 1985 vyšlo jediné album The Prophet. Omega vydržela až do roku 1988 kolem kytaristy Steva Graingera, který psal a nahrával s různými dalšími hudebníky ve svém vlastním studiu.

Na přelomu 80. a 90. let Steve, Dave a Marc, zakládající členové, obnovili krátce skupinu pod původním názvem Apocalypse. Navštívili sice několikrát studio, ale nekoncertovali a nevydali žádný nový materiál. V roce 2005 Steve vdechl Apokalypse život podruhé, ale už bez Nicka Brenta. V roce 2010 vyšly dvě kompilace Stormchild a Abandon Hope a o dva roky později LP Blood Sacrifice na kterém se objevily skladby z období Apokalypse i Omega.

Skladba "Stormchild" se objevila na kompilaci také na The Roots Of Metallica (CD, 2010), která byla v Německu zdarma rozdávána s časopisem Rock Classics #3.


POKOLGÉP

Pokolgép je maďarská heavymetalová kapela, která vznikla na samém počátku 80. let a patřila spolu s Moby Dick k prvním maďarským heavymetalovým kapelám. Název 'Pokolgép' doslova znamená 'Pekelný stroj', ale jinak je to maďarský výraz pro podomácku vyrobenou bombu. Zakládajícími členy byli Gábor Kukovecz (kytara), Endre Paksi (basa) a Tibor Varga (klávesy). Kukovecz bral lekce hry na kytaru od kytaristy/zpěváka skupiny Prognózis Istvána Vöröse, který navrhl, aby se metalová kapela jmenovala 'Kommandó', což znělo méně urážlivě. Tento název používali několik měsíců, než ho změnili zpět na Pokolgép.

Na začátku své hudební kariéry procházeli těžkým obdobím nedostatku peněz a negativnímu postoji vlády vůči kapele. Hráli pololegální koncerty na předměstí Budapešti a díky tomu se dočkali nečekaného úspěchu. Vystřídali několik bubeníků a kytaristů, až našli László Nagyfiho jako druhého kytaristu a Andráse Gyenizse na bicí. V roce 1985 Paksi skupinu opustil kvůli osobním konfliktům (nemohl se dohodnout s Kukoveczem na vedení kapely) a odešel do skupiny Ossian. Na basovou kytaru ho nahradil György Pazdera. O několik měsíců později Gyenizse emigroval do USA, a tak Pazdera přizval ke spolupráci svého starého přítele László Tarczu.

V roce 1983 se kapela umístila na druhém místě v soutěži Ki mit tud? (státem organizovaný festival hledající talenty), takže jim bylo umožněno nahrát píseň ("Kegyetlen asszony"), která vyšla na splitovém sedmipalcovém singlu. V roce 1984 nahráli také dvě písně v maďarském rozhlase ("Cirkusz és rács" a "A bűn"). V roce 1985 nahráli a vydali svůj první singl se dvěma písněmi ("A Sátán" a "A maszk").

V roce 1986 vláda konečně povolila vydavatelství Hungaroton vydat první heavy metalové album v Maďarsku. Jednalo se o debutové album skupiny Pokolgép s názvem Totális Metal. V té době také začaly heavy metalové kapely pomalu přijíždět do východního bloku (např. Iron Maiden a Queen), především do Polska a Maďarska. Pokolgép hráli na konci 80. let například před Metallicou a Motörhead.

V roce 1987 kapela vydala své druhé album Pokoli színjátéka v letech 1988-89 se vydali na evropské turné, během něhož hráli ve dvou německých státech, v Nizozemsku a v Belgi. Konec roku ale pro kapelu určitě nebyl veselý. Dne 27. prosince 1987 utrpěl patnáctiletý Lajos 'Szőrme' Varga těžkou nehodu během festivalu Metál Karácsony, který se konal v sále Petőfi Csarnok. Vybuchlo pyrotechnické zařízení a jeho kusy zasáhly Szőrmeho hlavu a způsobily mu těžké zranění. Tři měsíce byl v kómatu a několikrát málem zemřel, ale lékařům se podařilo jeho život zachránit. Skupina stále odmítá svou odpovědnost za tuto nehodu. Szőrme není schopen pracovat ani navazovat řádné sociální kontakty, jeho duševní schopnosti jsou však stále nadprůměrné.

V roce 1989 vydali Pokolgép své třetí album Éjszakai bevetés. Na konci roku 1989 také nahráli koncert v Petőfiho sále (vyšel v roce 1990 pod názvem Koncertlemez). Ještě před vydáním zvukového záznamu koncertu stihli natočit také své čtvrté album Metál az ész. Toto album vznikalo v poměrně špatné atmosféře, protože kytarista Nagyfi a zpěvák Kalapács se chystali ze skupiny odejít.

Nagyfi v rozhovoru uvedl, že se s Kukoveczem nemohli dohodnout na stylu hudby, která se bude hrát. Nagyfi dával přednost syrovým, impulzivnějším a rychlejším písním, zatímco Kukovecz měl rád sóla a melodie. To vedlo k tomu, že Nagyfi a Kalapács odešli a založili skupinu Omen. Zbývající tři členové Pokolgép, Tarcza, Pazdera a Kukovecz, začali tedy hledat nového zpěváka a druhého kytaristu. Krátce se připojil kytarista Péter Kun, brzy ale odešel k Edda művek. Zpěvákem se stal József Rudán z kapely Coda, která byla tributem Led Zeppelin. Přesto se první období kapely pomalu chýlilo ke konci. Do roku 1994, kdy se rozpadli, ale vydali ještě dvě další alba, Adj új erőt (1991) a Vedd el ami jár! (1992).

V roce 1998 se Pokolgép dali znovu dohromady a hrají stále, ačkoliv se v jejich řadách vystřídala pěkná dávka muzikantů. Nejstabilnější sestava byla mezi lety 2014-2024, kdy hráli ve složení Attila Tóth (zpěv), Gábor Kukovecz (kytara), Zalán Z. Kiss (kytara), Csaba Pintér (basa), Márk Kleineisel (bicí). Během let 2000 až 2019 skupina vydala dalších osm alb. V roce 2024 Attilu Tótha vystřídal nový zpěvák Richárd Bánhegyesi.

Diskografie (studiováalba):

Totális Metál (1986)

Pokoli színjáték (1987)

Éjszakai bevetés (1989)

Metál az ész (1990)

Adj új erőt (1991)

Vedd el ami jár! (1992)

Csakazértis (2000)

Ancient Fever (2001)

Momentum - Végtelen úton (2002)

Te sem vagy más (2002)

A túlélő (2004)

Oblatio (2006)

Pokoli mesék (2007)

Oblatio (2016)



RAGE

Rage byla hardrocková skupina z anglického Liverpoolu, která vznikla v roce 1980 z kapely Nutz. Ta po sérii desek, kterou uzavírá album Nutz Live Cutz vydané v roce 1978, přerušila styky s nahrávací společností A&M. Nahrávací společnost poté uplatnila svou smlouvu v plném rozsahu a nedovolila kapele nahrávat další dva roky. V tomto období se také členové kapely přestěhovali do Jersey.

Nahrávací producent Geoff Appleby zlákal hudebníky zpět do Londýna a uspořádal pro ně předváděcí koncert v klubu Croydon Greyhound. Načasování bylo pro Nutz ideální, protože punk byl zastíněn a hnutí NWOBHM nabíralo na síle. Na tomto koncertě uspořádal legendární DJ Neal Kay pro kapelu sezení, na kterém nahráli novou skladbu "Bootligger". Nahrávky se brzy chopilo francouzské vydavatelství Carrere Records a podepsalo s kapelou smlouvu. V roce 1980 se kapela rozhodla přejmenovat na Rage, což se stalo už bez Newtona, který se připojil k Nightwing, a znovu debutovala albem Out Of Control, které produkoval Pete Hinton. Mylett se v témže roce podílel na bicích na debutovém albu Nightwing Something In The Air.

Koncertně Rage debutovali na britském turné Roryho Gallaghera v roce 1981. První album se v Evropě prodávalo lépe než v jejich rodné zemi a to předznamenalo dlouhé evropské turné. V červnu 1982 následovala deska Nice n' Dirty, na které už se objevil i druhý kytarista Terry Steers. Obal alba vyvolal v některých kruzích velké zděšení, protože na něm byly vyobrazeny dvě modelky v intimním kontaktu. Na koncertní scéně Rage jako hosté odjeli s Uriah Heep jejich turné 'Conquest'. Ačkoli album Nice n' Dirty zajistilo Rage větší prodejní základnu, na tento impuls nenavázala lhostejná odezva na další album Run For The Night (1983), přestože na britském turné předskakovali Meat Loafovi. Vydavatelství Carrere Records, které se potýkalo s problémy, od kapely upustilo a ta se v roce 1984, po vydání kuriózního singlu 'So You Want To Be A Rock 'n' Roll Star', kde použili jméno Spitfire, rozešla. Ve stejném roce tragicky zahynul bubeník John Mylett při autonehodě během dovolené ve Španělsku.

Po rozpadu kapely založil kytarista Mick Devonport spolu s bývalým bubeníkem Bitter Suite a Panza Division Stevem Mitchellem skupinu Fieldforce. Zpěvák Dave Lloyd naopak nejprve natočil demo s bývalým baskytaristou Diamond Head Mervynem Goldsworthym, bývalým kytaristou Samson Davem Colwellem a bubeníkem Petem Juppem. Poté založil s Markem Thomasem skupinu 2 AM orientovanou na AOR a zúčastnil se také jako zpěvák amerického turné Uliho Jona Rotha. Zpíval také v kapele Sliced Bread s budoucím Gillanovým kytaristou Stevem Morrisem. Baskytarista Keith Mullholland se v roce 1991 připojil ke stafordshirské skupině Demon.


SAMURAI

Samurai byla heavy metalová skupina z velškého Merthyr Tydfil, která vznikla v roce 1980. V polovině 80. let natočili pod Ebony Records dvě alba, Sacred Blade (1984) a Weapon Master (1986).

V době změny názvu, krátce před rozpadem, se jejich sestava rozšířila o klávesistu (jehož jméno není známo). Zatímco jeden zdroj uvádí, že se rozpadli koncem 80. let, jiný uvádí informace o demu, které vyšlo počátkem 90. let pod názvem Cruise 101.

Nezaměňovat s:

- Samurai (britská skupina na kompilaci Roksnax z roku 1980)

- Samurai (NWOBHM/Hard Rock z Glasgow, Skotsko)

- Samurai (Basildon, Essex - dočasná změna názvu NWOBHM skupiny Prowler v letech 1981/82)


SATANIC RITES

Skupina Satanic Rites vznikla v Halifaxu v Západním Yorkshire. Svůj název převzali z hororu The Satanic Rites of Dracula z roku 1973.

V roce 1985 vydali album Which Way the Wind Blows, o dva roky později následovalo druhé pod názvem No Use Crying. Sestava kapely byla následující: Dave Kershaw (bicí), Stuart Page (kytara, zpěv), David Ingham (basa), Kevin Doyle (klávesy) a Deborah Websterová (zpěv, vdala se za Davida Inghama, zemřela v roce 2019). Na druhém albu vystřídal klávesistu Kevina Doyla Graham Dyson.

Skupina se objevila s písněmi "Live to Ride" a "Hit and Run" na kompilaci Heavy Metal Records - The Singles Collection Vol. 1 (British Steel, 1996). Stejné skladny vyšly také na kompilaci Live to Ride (Heavy Metal, 2009).


SEVENTH SON

Skupina Seventh Son vznikla počátkem roku 1980 v Barnsley (rodišti legendy Saxon), v anglickém hrabství South Yorkshire, a svůj první koncert odehrála v červenci 1980 v klubu Speakeasy ve Wakefieldu v hrabství West Yorkshire. V Barnsley debutovala kapela na podzim téhož roku v Civic Hall Centenary Rooms, v sále nad hlavní budovou Civic Hall s menší kapacitou a dějištěm mnoha bujarých koncertů. V létě 1983 se přesunuli do hlavní haly Civic Hall, kde vystupovali jako hlavní hvězdy.

Kapelu dali dohromady bratři Kev a Bri Shaughnessyovi. Kev předtím hrál ve dvou dalších místních skupinách Aura a Misadventure. Nápad založit kapelu Seventh Son se zrodil v hotelu King George v Barnsley, který byl v sedmdesátých a počátkem osmdesátých let místem, kde se scházeli barnsleyští metaláci, aby drtili jukebox, z něhož se linuly písně Zeppelin, Purple, Floyd, Hendrixe, Bowie, T-Rex, Pistols, Clash, Damned atd. Kev přesvědčil bratra Briho, studenta umění, aby se ujal role hlavního zpěváka, přibral baskytaristu Roba Whitea a spolu s bubeníkem Billem Mc Neishem (který hrál v Kevových dvou předchozích kapelách) se stali první inkarnací Seventh Son. Punková exploze vyburcovala lidi k zakládání vlastních kapel a Seventh Son se tak stali součástí The New Wave of British Heavy Metal, metalové odpovědi na punk.

První sestava se nadšeně pustila do koncertování a získávání příznivců na místní scéně, kterou byl proslulý The Drum (Darton Hotel), a také do pravidelných koncertů v centru města, v Civic Centenary Rooms. V Blackpoolu a Derby vystoupili jako předkapela Wichfynde a v srpnu 1981 jako headliner festivalu v Locke Parku v Barnsley. Tato první sestava se nikdy neodvážila do nahrávacího studia, ale po změně na postu bubeníka, když přišel Jon Shaw, nahrála kapela v červenci 82 ve Streetlife Studios v Barnsley své první demo, které obsahovalo čtyři skladby: "Dark they Were", "Killing Yourself to Live", "Red Procession" a "Alive by Night".

Nyní se kluci cítili dostatečně připravení a silní na to, aby nahráli svůj první singl na vinyl, což učinili v listopadu 1982 ve Fairview Studios v Hullu. Singl produkovaný Royem Neavem obsahoval skladby "Man in the Street" a "Immortal Hours". Vyšel v prosinci 1982 na vlastním labelu kapely Rising Son a získal recenze v časopisech Kerrang! a Sounds i v mnoha fanzinech doma i v zahraničí. Poté kapela pokračovala v koncertování po celé severní a střední Anglii.

V dubnu 83 došlo ke změně na postu baskytaristy, když se ke kapele přes inzerát připojil Rick Gregory ze Sheffieldu. Poté, co producent pořadu Colin Slade slyšel první demo kapely, byla kapela pozvána k nahrávání své první session pro program sheffieldského rádia Hallam 'Hallam Rock Show'. První session byla odvysílána v dubnu 1983 a později kapela pro stanici nahrála další dvěv letech 1984 a 1985.

V roce 1984 došlo k další změně v sestavě, když kapelu opustil bubeník Jon Shaw a nahradil ho John Talbot. V této sestavě kapela nahrála další singl (v srpnu 1984), a to dvojstranu "Metal to the Moon" / "Sound and Fury". Opět ve Fairview Studios v Hullu s producentem Colinem Sladem a technikem Johnem Spencem.

Pokračovalo intenzivní koncertování a singl byl opět recenzován v Kerrang!, Sounds a Metal Forces. Psal o něm také fanouškovské časopisy v Evropě, USA a Jižní Americe. Po nahrání singlu kapela přibrala druhého kytaristu Kerryho Scotta, aby rozšířila zvuk kapely a stala se tak poprvé pětičlennou. Tato sestava ale neměla dlouhétrvání, v roce 1986 nahradil Kerryho Scotta Andy Frost.

V roce 1986 byla uzavřena smlouva s jihoyorkshirským vydavatelstvím Music Factory a na podzim 1987 vyšel singl "Northern Boots". Po natočení alba pro tuto značku se v létě 1987 uskutečnilo turné po jižní Francii. Singl "Northern Boots" (předělávka skladby Nancy Sinatrové "These Boots are Made for Walking") získal kapele velkou pozornost médií. Po návratu do Anglie se uskutečnily koncerty s kapelami Demon a Shy. Koncert v Barnsley Civic Hall v listopadu '87 byl natočen a vydán na videu pod názvem Alive by Night in Yorkshire, kapela také vystoupila v Rotherham's Clifton Hall.

Album Dangerous Kiss nakonec pořádně vyšlo až na německém labelu Iron pages koncem roku 99. Částečně kvůli tomu, že album nespatřilo světlo světa v Anglii a kvůli smluvním potížím se tato sestava v roce 1988 rozpadla. Kev emigroval do Austrálie a Andy a John také odešli. Bri udržel kapelu v chodu s Rickem na baskytaru a různými kytaristy a bubeníky a v roce 1989 vydal dvanáctipalcové čtyřskladbové EP s názvem What More Do You Want? a v roce 1991 další sedmipalcový singl "Factory Girls".

V roce 1992 kapela předskakovala legendárním Nazareth a v Barnsley Civic Hall se jí dostalo plného sálu. V roce 1995 došlo k dalším změnám a kapela se opět rozrostla do pětičlenné sestavy. Následovalo období nečinnosti až do roku 1999, kdy se kapely chopilo nakladatelství Iron Pages v Německu a vydali znovu album Dangerous Kiss. V letech 2000 a 2001 se kapela vrátila k živému hraní v pětičlenné sestavě s novými členy Davem Foxem na kytaru a Chrisem Jacksonem na bicí, ke kytaře se vrátil starý známý Andy Frost a připojil se k hlavní opoře, zpěvákovi Bri Shaughnessymu, a dlouholetému basákovi Ricku Gregorymu.

V roce 2009 kapela vydala své druhé album Spirit World, na kterém hostují Kev Shaughnessy a Graham Oliver ze skupiny Saxon, a je to první nový materiál kapely po více než osmi letech! V roce 2016 vyšlo EP See Emily Play.


SPARTAN WARRIOR

Spartan Warrior vznikli v roce 1980 v Sunderlandu z popela místních kapel Deceiver a Cloud a rychle si získali velkou oblibu v severovýchodní Anglii. Hvězdný ohlas jejich debutového alba Steel n' Chains z roku 1983 vedl ke smlouvě s Roadrunner u nichž o rok později vydali album Spartan Warrior. V roce 1985 se však po vydání alba u Roadrunneru kapela rozpadla.

V roce 2008 se reformovala se čtyřmi původními členy. V následujících letech Spartan Warrior vydali další alba, Behind Closed Eyes (2010) a Hell to Pay (2018), a odehráli několik koncertů a festivalů po celé Evropě a Velké Británii.

Objevili se na těchto kompilacích:

Na Pure Overkill (LP, Guardian Records n’ Tapes, 1983) se skladbami "Steel ‘n’ Chains" a "Comes As No Surprise".

Na The Metal Machine (LP, Roadrunner Records, 1984) s písní "Mercenary"

Na 100% Pure Metal Sampler (LP, Roadrunner Records, 1984) s písní "Assassin".

Na Headbangers Open Air 2011 (2DVD, Hellion Records, 2012) se "Steel ‘n’ Chains, "Witchfinder" a "French".


TANK

Skupinu Tank založil v roce 1980 basák a zpěvák Algy Ward, bývalý člen punkové skupiny The Damned, spolu s bratry Peterem Jamesem Brabbsem (kytara) a Markem Arthurem Brabbsem (bicí). Tank byli často přirovnáváni k Motörhead, protože obě kapely tvořila tria v čele se zpívajícím baskytaristou a hráli uvolněnou, téměř punkovou metalovou hudbu, často s barvitými texty.

Od počátku bylo ústředním bodem kapely neustálé koncertování. Předskakovali dalším kapelám, jako byli Girlschool, Baron Rojo nebo Motörhead (s Lemmym se Algy znal ještě z dob jeho působení v The Damned). V roce 1982 se pak kapela dvakrát vydala do studia, nejprve natočila svůj debutový počin Filth Hounds of Hades a později druhé album Power of the Hunter. Díky dvěma dobře přijatým albům a neustálému koncertování byla pověst kapely na vzestupu a v roce 1983 podepsala smlouvu s nastupujícím metalovým vydavatelstvím Music For Nations, aby se stala stájovým spoluhráčem kapel jako Anthrax, Metallica a Manowar. V roce 1983 se do jejich sestavy přidal Mick Tucker (kytara) a krátce poté se opět vydali do studia. Výsledek vyšel v červnu téhož roku jako jejich třetí studiový disk pod názvem This Means War.

Ačkoli to vypadalo, že kapela je na vzestupu, vnitřní poměry v té době nebyly zdaleka ideální. Bratři Brabbsové se rozhodli odejít a koncertování dostalo dlouhou pauzu. Na krátkou dobu se ke kapele připojil Michael Bettell (bicí), kterého brzy nahradil Graham Crallan (bicí). Druhým novým členem se stal kytarista Cliff John Evans. V této nové sestavě nahráli v roce 1984 album Honour & Blood, čtvrtý počin během tří let a druhý pro Music For Nations. Koncem roku jeli Tank dosud nejvelkolepější předkapelu, když si je Metallica vybrala pro evropskou část svého turné k albu Ride The Lightning. Ale i když se jim v této době stále dařilo získávat dobré koncertní smlouvy, jejich poslední album si nevedlo tak dobře a nakonec u Music For Nations skončili.

V roce 1985 skončil bubeník Crallan a nahradil ho Gary Taylor. Protože jejich popularita na domácí scéně upadala, rozhodli se Tank od roku 1985 obnovit svou kariéru v USA. Zajištění nové nahrávací smlouvy si však vyžádalo svůj čas, a aby se postarali o své fanoušky, zatímco čekali, až se vyjasní jejich budoucnost, vydali v roce 1985 kompilaci Armour Plated. V roce 1987 přišlo na pomoc vydavatelství GWR, které v té době vydávalo Motörhead. Ke konci roku vyšel pátý studiový počin kapely, nazvaný jednoduše Tank. Album jako takové bylo nahráno o rok dříve a mezi jeho vznikem a vydáním se kytarista Mike Tucker rozhodl ukončit kariéru a vrátit se do Velké Británie.

Společnost GWR se sice postarala o vydání alba, to ale nebylo vydáno v USA. Taylor se proto rozhodl to také zabalit a na pomoc musel přijít další bubeník Steve Clarke. V roce 1989 bylo album konečně vydáno i v USA, ale nedočkalo se tam o nic pozitivnější pozornosti než v rodné Británii. Bylo naplánováno a uskutečněno podpůrné turné, ale situaci se nepodařilo zachránit. Dramatická a neustále klesající návštěvnost učinila z tohoto posledního kroku v podstatě totální katastrofu. Na konci roku 1989 už Tank neexistoval.

Stejně jako mnoho dalších kapel z hnutí New Wave of British Heavy Metal se i Tank v průběhu 90. let dočkali rostoucího zájmu o své minulé nahrávky. A když se Kurt Cobain ze slavné Nirvany zmínil, že pro něj byli důležitou kapelou, podnítilo to nakonec jejich oživení. Vystoupení na festivalu Wacken Open Air proběhlo v sestavě Ward, Tucker, Evans a nový bubeník Steve Hopgood. V roce 1998 se natrhu objevilo živé album The Return Of The Filth Hounds a v roce 2001 vyšla archivní koncertní produkce War of Attrition.

V roce 2002 Hopgood odešel a místo něj nastoupil Bruce Bisland. Světlo světa také spatřilo nové studiové album Still At War. V roce 2007 ho pak následovala kolekce živých a raritních kousků v podobě Live & Rare. Studiové album Sturmpanzer, o němž se mluvilo již od roku 2004, ale stále nevycházelo.

Dlouholetí fanoušci kapely byli poté šokováni dalším vývojem v historii této kapely. V roce 2008 bylo oznámeno, že Ward končí s aktivní činností v kapele, a byla oznámena nová sestava v podobě Marka Brabbse (bicí), Micka Tuckera (kytary), Cliffa Evanse (kytary), Chrise Dalea (baskytara) a bývalého zpěváka skupiny Rainbow Doogie Whitea. V roce 2010 kapela nahradila Brabbse bubeníkem Voodoo Six Davem Cavillem a v této sestavě vydala v říjnu 2010 nové album War Machine. V roce 2011 kapela nahradila Cavilla dalším metalovým bubeníkem Markem Crossem. V únoru 2012 kapela oznámila své první koncertní DVD natočené v létě předchozího roku v Polsku a zveřejnila podrobnosti o návratu bývalého bubeníka Steva Hopgooda i podrobnosti o připravovaném albu War Nation. Album vyšlo 4. června u Metal Mind Productions a produkoval ho Phil Kinman ve svých studiích v západním Londýně.

Situace se zdramatizovala v následujícím roce 2013, kdy vyšlo najevo, že Algy Ward vzkřísil svou vlastní verzi kapely, přičemž všechny skladby na novém albu nazvaném Breath of the Pit napsal, zahrál a vykřičel sám. Po ostrých právních a tvůrčích sporech vznikly dvě verze kapely , obě pojmenované Tank. Jednu verzi skupiny vedl Algy Ward, zatímco druhou kytaristé Mick Tucker a Cliff Evans. Tank v čele s Tuckerem/Evansem vydal v roce 2015 své třetí album, nazvané Valley of Tears. Dlouho avizované album Sturmpanzer nakonec vyšlo v listopadu 2018 a mělo ho na svědomí verze kapely s Algy Wardem.

V červnu 2019 se Tucker-Evans Tank vydali na své debutové australské turné (první návštěva kapely v zemi vůbec), na kterém vystupovali společně s Girlschool a Raven poté, co se skupina Venom Inc. musela ze zdravotních důvodů odhlásit. V tom samém roce také vydali další album Re-Ignition.

Algy Ward zemřel 17. května 2023.


TURBO

Turbo je jedna z nejvýznamnějších skupin polského heavy metalu. V roce 1980 ji založil v Poznani basák Henryk Tomczak, který dříve působil ve skupinách Stress a Heam, průkopnckých skupinách polského hard rocku. Henryk ale v kapele nevydržel déle než první rok její existence a odstartoval tak časté personální změny této formace. Nejvýznamějším albem kapely je Kawaleria Szatana (Satanova kavalerie) z roku 1986, které je považováno za opus polského heavy metalu; skupina je známá především díky skladbám "Dorosłe Dzieci", "Jaki był ten dzień", "Żołnierz fortuny" a "Wszystko będzie ok".

První sestavu tvořili kromě Tomczaka ještě Wojciech Hoffmann (kytara), Wojciech Anioła (bicí) a Wojciech Sowula (zpěv). Brzy jim vyšel singl, jehož skladby byly "W środku tej ciszy" (Hluboko v tichu) a "Byłem z tobą tyle lat" (Tolik let s tebou). Styl kapely se tehdy ještě velmi podobal hard rocku přelomu 70. a 80. let. V listopadu 1980 odešel Sowula a u mikrofonu ho nahradil ho Piotr Krystek. Vznikly nové skladby, které se často hrály v rádiích. Brzy přišly další změny v sestavě, odešel původní zakladatel a baskytarista Tomczak a na jeho místo nastoupil šestnáctiletý Piotr Przybylski. Jako druhý kytarista nastoupil Andrzej Łysów a opět se změnil zpěvák. Na dlouhou dobu se pak tohoto postu zmocnil Grzegorz Kupczyk, jeden z nejznámějších polských heavy metalových zpěváků, někdy přirovnávaný k Bruce Dickinsonovi.

V roce 1983 vyšlo kapele první album s názvem Dorosłe dzieci (Dospělé děti), což už byla směs tradičního hard rocku a NWOBHM. Titulní skladba se stala hitem a nejznámější písní skupiny. S nahraným LP skupina hojně koncertovala, mimo jiné na Rockowisku v Lodži a na slavném festivalu v Jarocinu. Navzdory úspěchu se ale sestava nadále měnila: za bicími se postupně vystřídali Marek Olszak, Ryszard Oleksy a Przemysław Pahl. Nakonec místo bubeníka zaujal Alan Sors. Piotr Przybylski (basová kytara) odešel také a nahradil ho Bogusz Rutkiewicz.

Kromě problémů se sestavou se kapela potýkala i s dalšími problémy. Nahrávací společnost trvala na změkčení zvuku kapely, což Wojciech Hoffman později označil za dobu chyb a zkreslení. V roce 1985 vzniklo kompromisní, změkčené LP Smak ciszy (Chuť ticha). Přestože je zvuk relativně měkký, riffování připomíná Iron Maiden a vokály dodávají hudbě větší tíhu. Na hitparádách se objevily písně "Smak ciszy" a "Jaki był ten dzień".

O rok později Turbo nahrálo LP, které se stalo jedním z nejlepších polských heavymetalových alb všech dob - Kawaleria Szatana (Satanova kavalerie). Těžké riffy, sóla podobná těm od Iron Maiden a texty zabývající se typicky heavy tématy, jako je smrt, válka a bolest, zcela změnily image kapely. LP bylo velmi úspěšné a dodnes je považováno za nejlepší počin skupiny. Po vydání kapela spolupracovala s Metal Mind Records, což jim umožnilo vystoupit na festivalu Metalmania.

V roce 1987 skupina nahrála další LP, Ostatni wojownik (Poslední bojovník), jehož anglická verze vyšla v Evropě o rok později. Bylo to první album s novým bubeníkem Tomaszem Goehem. Styl kapely ještě více přitvrdil, ovlivněn ranou Metallicou; texty byly ještě temnější než dříve. V roce 1988 vyšla první živá nahrávka Alive!, obsahující materiál nahraný na koncertech 12. prosince 1986 a 3. března 1987.

V roce 1989 došlo k několika změnám v sestavě - Bogusz Rutkiewicz odešel, Andrzej Łysów nahradil kytaru baskytarou a novým kytaristou se stal Robert 'Litza' Friedrich z Acid Drinkers. Pod vlivem Anthrax, Flotsam and Jetsam a Wolf Spider nahráli muzikanti vysoce technické thrashové album Epidemie. Mezi členy kapely ale vznikly neshody, které vedly po vystoupení na Metalmanii '90 k odchodu Łysowa a Kupczyka . Do kapely pak přišel baskytarista Tomasz Olszewski, zatímco Litza převzal zpěv. V květnu téhož roku Turbo nahrálo novou desku Dead End pouze s anglickými texty, kterou na západním trhu vydala Music for Nations. Na ní se Litza zcela zapojil do procesu psaní písní, což zvýšilo Hoffmannovu nespokojenost se směřováním skupiny. V červnu 1991 pak nedostatek koncertů zapříčinil přerušení činnosti kapely. Byla vydána kompilace skladeb z let 1980-1990, která obsahovala dosud nevydané skladby. V roce 1992 se Wojciech Hoffman pokusil zformovat novou sestavu a vydal album One Way (pouze na kazetách), ale snaha se ukázala jako komerční prohra a Turbo definitivně zaniklo. V následujících letech vyšlo několik kompilačních alb - v roce 1992 Titanic s dosud nevydanými písněmi z 'vyměklých časů' a o rok později Dorosłe Dzieci i inne ballady (Dospělé děti a jiné balady) - kolekce všech balad skupiny.

V roce 1995 Turbo vystoupilo na koncertě v Poznani v sestavě Wojciech Hoffmann, Grzegorz Kupczyk a Bogusz Rutkiewicz spolu s Marcinem Białożykem (kytara) a Szymonem Ziomkowskim (bicí). Potlesk přiměl skupinu k reformě a obnovení činnosti. V roce 1997 vyšla další kompilace, tentokrát s názvem Intro: 1982-1996, složená z nejpopulárnějších písní. V roce 1999 vydalo Metal Mind Records diskografii skupiny na CD. Skupina hrála na festivalech Thrash'em All a Metalmania.

V lednu 2000 hráli Turbo na koncertě u příležitosti 25 let působení Grzegorze Kupczyka na scéně. Koncert byl vydán jako CD s názvem 20012000. Také byla vydána remasterovaná verze alba Titanic s názvem Remix '92. V roce 2001, po desetileté pauze, vyšlo další studiové LP Awatar, experimentální, nově znějící album, ovlivněné moderním hard rockem. Experimenty ale neschvalovali zastánci heavy metalu, kteří album hodnotili velmi špatně. Sestavu tvořili Hoffmann, Kupczyk i Rutkiewicz a Mariusz Bobkowski (bicí).

V roce 2004 se Turbo vrátilo ve složení Wojciech Hoffmann, Grzegorz Kupczyk, Bogusz Rutkiewicz, Tomek Krzyżaniak (bicí) a Dominik Jokiel (kytara). Vyšlo LP Tożsamość (Identita), na němž se kapela vrátila k čistému heavy metalu. Zaryté publikum desku považovalo za vynikající návrat, zatímco jiné hlasy většinou tvrdili, že se skupina opakuje. V roce 2005 vyšla limitovaná edice alba spolu s Akustycznie (záznam akustického vystoupení XII 2003). Kapela se také ukázala na Metalmanii a koncert vydala jako živé DVD.

Kvůli nevyřešeným problémům s nahrávací společností a špatné situaci na hudebním trhu pak kapela opět ukončila činnost. Wojciech Hoffman se vydal na sólovou dráhu, Grzegorz Kupczyk působil se svou skupinou CETI a Bogusz Rutkiewicz se připojil ke skupině Gotham.

V březnu a dubnu 2007 se skupina zúčastnila Metal Marathon Tour 3 s kapelou Chainsaw, což bylo první turné skupiny Turbo od roku 2001. V roce 2009 vydala společnost Metal Mind Productions remasterované verze všech alb skupiny, včetně alba One Way. V roce 2009 Turbo vydalo nové album Strażnik Światła, na kterém zpíval nový člen Tomasz Struszczyk. Na tomto albu se skupina vrátila ke klasickému heavy metalovému hudebnímu stylu. V roce 2013 následovalo další, zatím poslední, album Piąty żywioł.

Diskografie (studiová alba):

Dorosłe dzieci (1983)

Smak ciszy (1985)

Kawaleria Szatana (1986)

Ostatni wojownik / Last Warrior (1987)

Epidemie / Epidemic (1989)

Dead End (1990)

One Way (1992)

Awatar (2001)

Tożsamość / Identity (2004)

Strażnik Światła (2009)

Piąty żywioł / The Fifth Element (2013)



WEAPON

Kapela Weapon vznikla na začátku roku 1980, když si zpěvák Danny Hynes podal inzerát v Melody Makeru, že hledá kapelu, a ve stejnou dobu si kytarista Jeff Summers podal inzerát, kde hledal zpěváka. Danny se zúčastnil konkurzu a byla mu nabídnuta práce v Jeffově kapele Fast Relief. Po několika týdnech zkoušení a jednom koncertu za sebou se Danny a Jeff rozhodli vyměnit rytmickou sekci. Danny doporučil svého nejlepšího kamaráda, baskytaristu Baze Downese (dříve Inner City Unit), který po jeho boku hrál ve skupině Snatch. Jeff navrhl bubeníka Bruce Bislanda (Lip Service) a po jediné zkoušce vznikla nová smečka Weapon.

Po předváděcím koncertu pro Laurieho Dunna, tehdejšího šéfa vydavatelství Virgin, podepsala kapela s touto firmou smlouvu. Při hraní v londýnském The Venue byl náhodou v publiku Eddie Clarke z Motörhead, kterému se líbilo, co slyšel, a navrhl zbytku kapely a manažerskému týmu, aby je Weapon podpořili na jejich nadcházejícím turné. Pro kapelu byl narychlo domluven předváděcí koncert v Camden Palace, kam se na ni Motörhead a jejich manažer přišli podívat.

V průběhu dne se mezi členy kapely vyskytlo mnoho hádek, byli skoro na pokraji rozchodu, takže v době, kdy šli na pódium, byli plní agrese a navzájem na sebe pořádně naštvaní. To samozřejmě přispělo ke skvělé show. Slovy Lemmyho: „Každá kapela, která dokáže takhle pohrdat svým publikem, s námi musí jet na turné.“ Weapon dostali nabídku a přijali ji. Následně odjeli v Británii 32 koncertů pod názvem 'Ace Up Your Sleeve' Turné začalo 22. října 1980 v Ipswich Gaumont a skončilo v listopadu čtyřdenním vystoupením v londýnském Hammersmith Odeon.

V osmdesátých letech vydala kapela jeden singl It's A Mad Mad World/Set The Stage Alight, který se dostal na druhé místo v žebříčku 'Sounds' Heavy Metal. Nahráli také několik skladeb na album 'Set The Stage Alight', které však nespatřilo světlo světa do října 2003, kdy vyšlo u Zoom Club Records.

Kapela koncertovala následujících 18 měsíců, než to kvůli manažerským a smluvním problémům ukončila, ale všichni zůstali nejlepšími přáteli natolik, že se v létě 2005 sešli, aby oslavili 25. výročí založení. Po několika zahřívacích koncertech v Londýně zahráli v sobotu 8. července na německém Headbangers-Open-Air Ball. O čtyři roky později došlo k reunionu. V roce 2012 byli nuceni změnit svůj název na Weapon UK poté, co si kanadská black/death metalová kapela Weapon, která vznikla 23 let po ní, nárokovala autorská práva na název 'Weapon'. V roce 2014 vyšlo nové album Rising from the Ashes, po kterém následovali ještě dvě další, Ghosts of War (2019) a New Clear Power (2023).


WOLFBANE

Wolfbane vznikli v roce 1980, poté co kytarista a zpěvák Gramie hledal baskytaristu a odpověděl na inzerát v Musician's Only, který zněl: „Baskytarista hledá kapelu. Špičkové vybavení - žádný žabař“. Gramie zavolal na číslo uvedené v inzerátu a na druhém konci linky našel Dalea Leeho. To byl začátek skvělé spolupráce a dlouhé historie Gramieho hraní v kapelách.

Během čtyřletého působení na britské metalové scéně prodělali Wolfbane mnoho změn v sestavě. Kapelou prošlo víc bubeníků než ve Spinal Tap a tolik vokalistů, že by to vydalo na sbor, ale kluci přesto stihli vydat tři dema a vybudovat si v undergroundových kruzích obrovskou reputaci. Dalšími členy byli bubeníci Col Seymoure, Syd Mercury, Deke Oxton, Chris Dadson a Rick Henshaw a zpěváci Michelle Bibby, Gary Owen a Mike Osbourne.

Když se na scéně objevili Wolfsbane, kapela se v roce 1984 přejmenovala na Blood Money, podepsala smlouvu s Ebony Records a znatelně přitvrdila. Blood Money vydali v letech 1986-1987 dvě alba: Red Raw and Bleeding a Battlescarred.


WRATHCHILD

Wrathchild (ve Spojených státech někdy známá jako Wrathchild UK kvůli konfliktu s názvem Wrathchild America) je anglická glam metalová skupina, která byla raným představitelem žánru glam metal a vznikla přibližně ve stejné době jako americké kapely tohoto žánru, například Mötley Crüe. Ve své domovině se kapela vyznačovala především svou DIY (udělej si sám) estetikou, přehnanou pódiovou show a výraznou obrazotvorností. Ve svých začátcích často hráli v hospodách, ale přesto používali konfety a pyrotechniku, přičemž byli oblečeni v plné glam metalové výbavě, včetně charakteristických bot na podpatku a obrovských natupírovaných účesů. V průběhu let prošli několika změnami sestavy, přičemž sestava číslo dvě - ve složení Rocky Shades, Lance Rocket, Marc Angel a Eddie Starr - je považována za 'klasickou'. Až do roku 2023 byl baskytarista Marc Angel jediným členem, který se neustále objevoval v každé sestavě kapely. Od roku 2023 se v sestavě kapely objevovil původní zpěvák Rocky Shades spolu se čtyřmi novými členy.

Skupinu založili v listopadu 1980 v Eveshamu v hrabství Worcestershire Marc Angel a Philip Vokins (oba dříve působili ve skupině Sinner). Jako zpěváka si přibrali Roberta Barclaye, známého jako Rocky Shades, a Briana Parryho na bicí. Phil Vokins odešel v roce 1981 do Ameriky k Billu Wardovi z Black Sabbath do jeho nové skupiny Max Havoc. Přibližně ve stejné době odešel i Brian Parry. Vokins dále působil ve skupinách Tyrant (1984-1985 a 2014-dosud) a Persian Risk (1985-1986).

Kapela se rozrostla o dva členy z Medusy (v níž zpíval i Steve Grimmett): kytaristu Lance Rocketa a bubeníka Eddieho Starra, kteří se stali oporami kapely a doplnili její sestavu na deset let koncertování a nahrávání. Po vydání řady demosnímků, například Mascara Massacre v roce 1982, dostala skupina nabídku na nahrávací smlouvu od Bullet Records. U tohoto labelu vydala skupina v roce 1983 své první oficiální album: EP s názvem Stackheel Strutt. V roce 1984 snahráli a vydali své debutové studiové album Stakk Attakk, z něhož vzešly dva singly: coververze písně Garyho Glittera "Doing Alright with the Boys" a původní skladba "Trash Queen".

V době, kdy se Wrathchild stali mírně úspěšnými, se dostali do smluvních problémů se svým vydavatelstvím Heavy Metal Records. Významné vydavatelství RCA Records se neúspěšně pokoušelo podepsat smlouvu s Heavy Metal Records ve snaze osvobodit kapelu od smlouvy. Mezitím v roce 1984 skupina vydala videoklipovou kompilaci War Machine.

Po urovnání sporu s vydavatelstvím Heavy Metal Records vydala skupina v roce 1988 (téměř o čtyři roky později) své druhé album The Biz Suxx. Z tohoto alba vyšel singl "Nukklear Rokket", k němuž byl natočen propagační videoklip, který produkoval Bruce Dickinson z Iron Maiden. Dickinson ve videoklipu hrál protestujícího, zatímco vystoupení se natáčelo na parkovišti poblíž jeho domu v Chiswicku. Ron Kennedy video režíroval a stříhal a také se v něm objevil jako šílený profesor. Kameramanem byl Steve Prior. Krátce poté, v roce 1989, vyšlo třetí studiové album Delirium, na kterém se jako doprovodný vokál podílel Steve Grimmett ze skupiny Grim Reaper. Brzy po vydání alba odešel Rocky Shades do punkové skupiny Discharge a s nástupem grunge se Wrathchild v roce 1990 rozpadli. Před rozpadem kapely bylo plánováno vydání čtvrtého studiového alba, ale z toho nakonec sešlo.

V devadesátých letech a na počátku roku 2000 několik členů Wrathchild pokračovalo v působení v různých kapelách. Marc Angel hrál na baskytaru v undergroundové alternativní rockové kapele Bang Bang Machine, zatímco Rocky Shades vystupoval s kapelou Blues Brothers tribute band a poté stál v čele The Handsome Beasts (mezi lety 2007 a 2013).

V roce 2005 se začal domlouvat reunion skupiny Wrathchild. Ačkoli ostatní členové kapely měli původně v plánu dát se znovu dohromady s Rockym Shadesem, což vedlo k několika zkouškám, ten měl již dříve závazky na turné se svou tribute kapelou The Birmingham Blues Brothers, takže byl nucen jakoukoli účast na reunionu odložit. Marc Angel, Eddie Starr a Phil Vokins založili tedy skupinu Psychowrath, ve které působil nový zpěvák Gaz Harris (ex-Beyond Recognition). V roce 2009 pak získali ochranné známky na názvy Wrathchild a Wrathchild UK. Kapela se vrátila k používání původního názvu a 23. srpna 2011 vydala album s názvem Stakkattakktwo na labelu Perris Records, které bylo novináři serveru Grande-Rock.com i v anketě čtenářů tohoto webu zvoleno nejlepším albem roku 2011.

V srpnu 2013 se cesty Gaze Harrise a Wrathchild rozešly. Harris se připojil k Gypsy Pistoleros a poté k Psycho Dollz, což opět vedlo k rozpadu Wrathchild.

Mezitím založil bývalý zpěvák Rocky Shades v roce 2006 skupinu Rocky Shades' Wrathchild (známou také jako R.S.W.). Nahráli demo s názvem Dead Good, které se krátce objevilo na jejich stránkách Myspace. Kapelu tvořili Rocky Shades, Jon Sudbury a James Crofts. Měli hrát na festivalu Hard Rock Hell III v prosinci 2009, ale v říjnu byli z programu staženi; jako důvod pořadatelé Hard Rock Hell uvedli následující: „Všichni zúčastnění na Hard Rock Hell měli pocit, že bez možnosti použít jméno k reklamě a bez více než jednoho člena původní sestavy v kapele to, co nám zbylo, prostě není to, co jsme si objednali. Je to, jako kdybychom si objednali Genesis a dostali Phila Collinse. Nebyl to tedy v pořádku, s čímž souhlasil i agent, který to zařizoval.“ V prosinci 2010 se Rocky Shades tedy rozhodl začít znovu a založil novou kapelu bez vztahu k Wrathchild s názvem Wildside Riot.

Koncem roku 2019 začal Rocky Shades opět vystupovat pod jménem Rocky Shades' Wrathchild. V březnu 2023 bylo oznámeno (po letech bojů o jméno mezi současnými a bývalými členy kapely), že se jméno 'Wrathchild' vrací do péče Rockyho Shadese. V oficiálním prohlášení se uvádí, že: „Wrathchild Rockyho Shadese se nyní bude oficiálně jmenovat Wrathchild, protože vlastnictví této tolik sporné a kontroverzní ochranné známky a odkazu bylo vráceno jejímu spolutvůrci a frontmanovi Rockymu Shadesovi...". Od roku 2023 kapela pracuje na novém materiálu, včetně nového singlu "Freakshow" a plánované reedice písně "Trash Queen". Bylo to poprvé, co zpěvák Rocky Shades účinkoval na albu Wrathchild od vydání studiového alba Delirium v roce 1989. Dne 27. července 2023 byla na rádiu Hard Rock Hell předvedena skladba "Still Here In The Freakshow".


Výročí osobností

leden 1980

1.1.1980 - narodil se RICHIE FAULKNER, anglický kytarista, člen skupiny Judas Priest


únor 1980

19.2.1980 - zemřel australský zpěvák a bubeník BON SCOTT (9.7.1946 - 19.2.1980), člen skupiny AC/DC


červenec 1980

15.7.1980 - narodil se švýcarský kytarista bosenského původu DAMIR ESKIC, člen skupiny Destruction


září 1980

25.9.1980 - zemřel anglický bubeník JOHN BONHAM (31.5.1948 - 25.9.1980), člen skupiny Led Zeppelin

26.9.1980 - zemřel AUBURN "PAT" HARE, americký bluesový kytarista a zpěvák


prosinec 1980

8.12.1980 - zemřel JOHN LENNON, anglický kytarista, zpěvák a skladatel (9.10.1940 - 8.12.1980), zakládající člen The Beatles