Wishbone Ash je britská rocková skupina, která dosáhla úspěchu na počátku a v polovině 70. let. Mezi jejich populární alba patří Wishbone Ash (1970), Pilgrimage (1971), Argus (1972), Wishbone Four (1973), There's the Rub (1974) a New England (1976).

Vznikli v roce 1969 v Torquay v Devonu z popela tria The Empty Vessels (původně známého jako The Torinoes, později krátce přejmenovaného na Tanglewood v roce 1969), které v roce 1963 založil zakládající člen Wishbone Ash Martin Turner (baskytara a zpěv) a v roce 1966 ho doplnil Steve Upton (bicí a perkuse). Původní sestavu Wishbone Ash doplnili kytaristé/zpěváci Andy Powell a Ted Turner. V roce 1974 Ted Turner skupinu opustil a nahradil ho Laurie Wisefield. Skupina pokračovala s velkým kritickým i komerčním úspěchem až do roku 1980. Následovaly sestavy, v nichž hráli bývalí baskytaristé skupin King Crimson (John Wetton), Uriah Heep (Trevor Bolder) a Trapeze (Mervyn Spence), Wisefield odešel v roce 1985. V roce 1987 se však původní sestava dala znovu dohromady pro několik alb - Nouveau Calls, Here to Hear a Strange Affair - až do roku 1990, kdy ze skupiny odešel Upton. Poté, co byl v roce 1991 nahrazen Martin Turner, nahrála skupina v Chicagu album The Ash Live, než Ted Turner v roce 1993 odešel, a tak zůstal jediným původním zakládajícím členem Wishbone Ash Andy Powell, který pokračoval ve skupině i v budoucnu.

Skupinu Wishbone Ash založili v říjnu 1969 baskytarista Martin Turner a bubeník Steve Upton. Když původní kytarista skupiny Tanglewood, Martinův bratr Glenn Turner, opustil trio a vrátil se do rodného Devonu, jejich manažer Miles Copeland III vyhlásil konkurz na kytaristu a také na klávesistu. Po rozsáhlém hledání kytaristy se kapela nemohla rozhodnout mezi posledními dvěma kandidáty, kterými byli Andy Powell a Ted Turner (bez příbuzenského vztahu k Martinovi). Bylo navrženo, aby vyzkoušeli oba kytaristy, "jen aby viděli, jak to zní". Wishbone Ash se lišili od dvojího sólového zvuku průkopníků jižanského rocku The Allman Brothers Band a zahrnovali do své hudby výrazné prvky progresivního rocku a také folku a vážné hudby. Poté, co členové kapely napsali na dva listy papíru několik návrhů názvů kapely, vybral Martin Turner z každého seznamu jedno slovo - "Wishbone" a "Ash".

Na začátku roku 1970 si kapela zajistila místo předskokana Deep Purple. Její kytarista Ritchie Blackmore později doporučil Wishbone Ash producentovi Dereku Lawrencovi a pomohl jim získat nahrávací smlouvu s Decca/MCA Records. Debutové album Wishbone Ash vyšlo v prosinci 1970. O rok později skupina vydala další album Pilgrimage. Komerčního vrcholu skupina dosáhla v roce 1972 s albem Argus, které se umístilo nejvýše v žebříčku UK Albums Chart (3. místo) a bylo čtenáři časopisu Sounds zvoleno "nejlepším rockovým albem roku" a také "nejlepším britským albem" (Melody Maker). Kapela získávala mezinárodní uznání za svá živá vystoupení, protože si získala popularitu po celém světě.

Nyní začali hrát ve velkých arénách jako headliner. Wishbone Four (1973) byla první deska skupiny bez producenta Dereka Lawrence, protože se kapela rozhodla produkovat si album sama. V prosinci 1973 skupina vydala dvojalbum Live Dates. Bylo vydáno také album s názvem Wishbone Ash Live in Memphis, které bylo promo pro FM rozhlasové stanice, ale nikdy se neprodávalo v obchodech. Nedlouho poté kapelu opustil kytarista Ted Turner. Poté, co Turnera nahradil kytarista Laurie Wisefield (z kapely Home), se kapela přestěhovala do USA a nahrála album There's the Rub (1974). Na albu Locked In (1976), které produkoval Tom Dowd, se kapela posunula směrem k americkému soft-rockovému teritoriu a skupina začala koncertovat s klávesistou.

Album New England z roku 1976 se vrátilo k tradičnímu stylu Wishbone Ash. Front Page News (1977) bylo posledním albem skupiny z tohoto období, které bylo nahráno v USA. V roce 1978, po letech experimentálních alb, se skupina rozhodla vrátit ke svým kořenům s albem No Smoke Without Fire, prvním, které produkoval Derek Lawrence od alba Argus z roku 1972. Album obsahovalo především písně, jejichž autory byli Laurie Wisefield a Martin Turner. Skupina strávila šest měsíců přípravou dalšího alba Just Testing, které vyšlo v únoru 1980. Pod tlakem společnosti MCA, která chtěla dělat komerčnější hudbu, se Andy Powell, Laurie Wisefield a Steve Upton vyjádřili baskytaristovi/zpěvákovi Martinu Turnerovi, že plánují najmout zpěváka/frontmana, čímž by se povinnosti Martina Turnera omezily pouze na baskytaru. Po schůzce kapely v jeho domě se Martin Turner s kapelou rozloučil. Ironií osudu je, že kapela nikdy nenabrala navrhovaného frontmana a Turner ve své autobiografii z roku 2012 popsal situaci jako "konstruktivní propuštění". Tento názor však nezastával zbytek zbývajících členů kapely ani tehdejší management.

Turnera nahradil baskytarista a zpěvák John Wetton, bývalý člen skupin Family, King Crimson, Roxy Music, Uriah Heep a U.K.. Album Number the Brave vyšlo v dubnu 1981 a Wetton v něm zpíval pouze jednu píseň, ačkoli během natáčení alba nabídl písně jako "Here Comes the Feeling", které se nakonec prodávaly po milionech, když vyšly na debutovém albu Asia v roce 1982. Wetton po natočení alba s Wishbone Ash nepokračoval a místo toho spoluzaložil skupinu Asia.

Na turné k albu Number the Brave nahradil Wettona bývalý baskytarista Uriah Heep Trevor Bolder. Ke kapele se připojila také doprovodná vokalistka Claire Hamill, která zpívala na albech Just Testing i Number the Brave. V roce 1982, po odchodu Hamillové, skupina experimentovala s heavy metalem na albu Twin Barrels Burning. To se stalo nejlépe prodávaným albem Wishbone Ash za poslední roky (22. místo v britském žebříčku).

V roce 1987 zahájil zakladatel I.R.S. Records a původní manažer Wishbone Ash Miles Copeland III sérii alb s názvem No Speak, která obsahovala výhradně instrumentální hudbu. Pro úspěšné uvedení na trh potřeboval Copeland kapelu zvučného jména, která by projektu přinesla publicitu. Copeland oslovil čtyři zakládající členy Wishbone Ash, aby původní sestava nahrála čistě instrumentální album. Poprvé po čtrnácti letech spojili Andy Powell a Steve Upton síly s Martinem Turnerem a Tedem Turnerem a nahráli album Nouveau Calls, které vyšlo v únoru 1988. Turné původní sestavy v roce 1988 bylo velmi úspěšné, protože skupina poprvé od konce sedmdesátých let hrála ve velkých sálech. V srpnu 1989 skupina vydala reunionové album s vokály nazvané Here to Hear, na kterém byly především písně napsané Tedem a Martinem Turnerovými.

V roce 1990 se Wishbone Ash vrátili do studia, aby nahrála pokračování alba Here to Hear. Skupina byla šokována, když zakládající člen Upton, bubeník skupiny po celou její kariéru, oznámil odchod z hudebního průmyslu. Přizvali bubeníka Robbieho France, ale nahradili ho Rayem Westonem, když se zjistilo, že osobní konflikty mezi Francem a Martinem Turnerem nelze vyřešit. Album Strange Affair vyšlo v květnu 1991 a obsahovalo převážně písně, jejichž autory byli Andy Powell a Ted Turner.

Později v roce 1991 se skupina rozhodla pokračovat bez zakládajícího člena Martina Turnera, baskytaristu/zpěváka nahradil navrátilec Andy Pyle, který ve skupině působil již před lety. Kapela koncertovala po celý rok 1992/93 a vydala živé album The Ash Live in Chicago. V roce 1994 došlo k druhému a poslednímu odchodu Teda Turnera. Po Turnerově odchodu skupinu opustili také Pyle a Weston.

V této fázi byl Andy Powell jediným původním členem Wishbone Ash. Powell přibral kytaristu a skladatele Rogera Filgatea, baskytaristu a zpěváka Tonyho Kishmana a bubeníka Mikea Sturgise. Nová sestava debutovala na krátkém britsko-evropském turné na jaře 1995. V době turné k 25. výročí kapely koncem roku 1995 bylo pro Tonyho Kishmana koncertování obtížné kvůli jiným koncertním závazkům ve Spojených státech. Zakládající člen Martin Turner ho po dobu turné nahradil na baskytaru a zpěv, než se Kishman vrátil, aby nahrál hlavní vokály pro další album skupiny. Album Illuminations vyšlo v roce 1996 a hrálo ve složení Powell, Filgate, Kishman, Sturgis. Powell se při financování alba spoléhal na dary fanoušků a pomoc zvenčí.

V roce 1997 Filgate, Kishman a Sturgis odešli, a tak Powell přivedl zpět do kapely bývalého bubeníka Westona a nové členy, kytaristu Marka Birche a baskytaristu Boba Skeata. Wishbone Ash poté vydali dvě elektronická taneční alba na britském nezávislém labelu Invisible Hands Music. Alba obsahovala elektronické beaty smíchané s kytarovými riffy kapely. První z dvojice alb Trance Visionary přineslo 12" singl se čtyřmi mixy, který se stal klubovým hitem a dosáhl 38. místa v britské taneční hitparádě. Následoval Psychic Terrorism. Kapela poté vydala akustické album klasických i nových písní s názvem Bare Bones a v roce 2000 se vydala na turné k oslavě 30. výročí založení. V londýnském Shepherd's Bush Empire se uskutečnil koncert s filmovým záznamem, na němž kapela přivítala speciální hosty Wisefielda a Hamilla a další přátele a uspořádala koncert plný hvězd, z něhož vzešly Live Dates 3 a živé DVD.

V roce 2001 nahradil Marka Birche finský kytarista Ben Granfelt. Kapela vyrazila na své nejrozsáhlejší turné za poslední roky. V roce 2002 se Wishbone Ash vrátili do studia, aby natočili album Bona Fide. V roce 2003 skupina absolvovala turné po celém světě se skupinou Savoy Brown a odehrála největší počet amerických koncertů od 80. let. Ben Granfelt opustil kapelu v roce 2004, aby pokračoval v práci na své sólové kariéře. Ke kapele se připojil Granfeltův mentor Muddy Manninen. Koncem roku 2006 skupina vydala nové studiové album s názvem Clan Destiny. V roce 2007 opustil kapelu dlouholetý bubeník Ray Weston s tím, že je unavený z neustálého koncertování a chce se věnovat jiným věcem. Nahradil ho Joe Crabtree, známý ze spolupráce s kapelou Pendragon a houslistou King Crimson Davidem Crossem. Koncem roku 2007 kapela vydala album Power of Eternity, své první s novým členem Joem Crabtree.

Dne 25. listopadu 2011 vydali Wishbone Ash své 23. album, dobře přijaté Elegant Stealth, které je zároveň prvním albem natočeným ve stejné sestavě jako předchozí od roku 1989.

V roce 2004 začal Martin Turner koncertovat s kapelou Martin Turner's Wishbone Ash, která hrála materiál klasických sestav kapely. Příležitostně se k jeho skupině na pódiu jako hosté připojili Ted Turner a Laurie Wisefield. V roce 2012 vydal svou autobiografii. V roce 2013 podnikl Andy Powell právní kroky, aby ochránil registrovanou ochrannou známku Wishbone Ash a zabránil Martinu Turnerovi v používání jím zvoleného názvu skupiny. Soud rozhodl ve prospěch Andyho Powella a žádost Martina Turnera o odvolání byla zamítnuta. Od té doby koncertuje a nahrává se svou skupinou jako Martin Turner - (Ex Wishbone Ash). Obsáhlý rozsudek tvoří přehlednou historii skupiny od jejího vzniku.

Dne 19. února 2014 vyšlo 24. studiové album Blue Horizon. Recenze na toto album byly vesměs velmi pozitivní. Od roku 2014 se tato sestava kapely, která je spolu od roku 2007, stala nejdéle fungující sestavou Wishbone Ash v historii skupiny. Dne 16. května 2015 nahráli ve studiu Metropolis živé album na vinyl.

Ve dnech 21.-23. května 2015 Wishbone Ash natočili DVD Live in Paris v Le Triton ve Francii. Vystoupení obsahovalo další bicí a kytarové příspěvky Andyho syna Aynsleyho Powella. V květnu 2017 bylo oznámeno, že se ke skupině Wishbone Ash na postu kytaristy připojí Mark Abrahams, dlouholetý fanoušek skupiny. Abrahams je kytarista, který dříve vlastnil kytarový obchod Vision Guitars v Castlefordu v hrabství West Yorkshire v Anglii.

Dne 24. září 2019 bylo oznámeno, že Wishbone Ash podepsali smlouvu s vydavatelstvím Steamhammer/SPV a 28. února 2020 vydají Coat of Arms, své první studiové album po šesti letech. Hlavní singl alba, "We Stand as One", měl premiéru k 50. výročí založení kapely na podzim 2019 a byl vydán 10. ledna 2020. Druhý singl "Back in the Day" byl vydán 7. února 2020. Obal alba vytvořil heraldik Olaf Keller v designérském studiu Regal Coat of Arms. Na některé koncerty turné v roce 2021 se ke kapele místo Joea Crabtreeho vrátil bubeník Mike Sturgis. V únoru 2022 se oficiálním bubeníkem Wishbone Ash stal Mike Truscott.