Týden před smrtí řešil Jimi dva probíhající soudní procesy, jeden se týkal otcovství a druhý, který měl následující týden projednávat britský nejvyšší soud, se týkal sporu o nahrávací smlouvu. Trápilo ho také, že se chystal opustit svého manažera Michaela Jefferyho. Hendrix byl unavený a trpěl špatným zdravotním stavem, částečně kvůli silnému vyčerpání způsobenému přepracováním, chronickému nedostatku spánku a přetrvávajícímu onemocnění, o němž se předpokládalo, že souvisí s chřipkou. K jeho frustraci přispíval také nedostatek důvěryhodných osobních vztahů, nejistota ohledně budoucnosti a rozčarování z hudebního průmyslu.

Dne 11. září 1970 poskytl Hendrix poslední rozhovor ve svém apartmá v londýnském hotelu Cumberland, kde hovořil s Keithem Althamem, novinářem časopisu Record Mirror. Během rozhovoru potvrdil zprávy, že odchází Billy Cox, baskytarista jeho kapely. Cox, který trpěl silným vyčerpáním a projevovaly se u něj příznaky paranoie, se s Hendrixem vzájemně dohodl, že pozastaví své plány na hudební spolupráci.

Když se Altham Hendrixe zeptal: "Cítíš nějaké nutkání dokázat, že jsi Král kytary?", Hendrix odpověděl: "Ne, ani se tím nenechávám obtěžovat. Protože se říká spousta věcí o lidech, kteří, kdyby se tím nechali obtěžovat, by tu dnes vůbec nebyli ... Král kytary teď? Páni, to je trochu těžký." Altham také naznačil, že Hendrix vymyslel psychedelickou hudbu, čemuž se on zasmál a odpověděl: "Přístup šíleného vědce ... Nemyslím si, že jsem svou hudbou vynalezl psychedelii, je to jen kladení spousty otázek".

Následujícího dne Hendrixovi zavolala jedna z jeho přítelkyň, Devon Wilsonová, která začala žárlit poté, co se doslechla, že chodí s jinou ženou, Kirsten Neferovou. Neferová vzpomínala: "Slyšela jsem, jak Jimi mluví s Devon... byla naštvaná... dostala záchvat... Jimi řekl: 'Devone, jdi mi z očí'."

Hendrix měl 13. září vystoupit v Rotterdamu, ale vystoupení bylo spolu s dalšími třemi zrušeno kvůli Coxově pracovní neschopnosti. 13. září večer navštívila Kirsten Hendrixe v Cumberlandu. Poté, co ho informovala, že se ten večer bude muset vrátit do práce, ji přesvědčil, aby zavolala svému šéfovi, herci Georgi Lazenbymu, a požádala ho o volno. Lazenby se rozzlobil a křičel do telefonu na Nefer: "Nejsi nic jiného než zasraná fanynka." Hendrixe, který to slyšel, tato výměna názorů rozčílila a řekl Nefer: "S tím chlapem už nikdy nechoď na rande." Nefer mu vysvětlila, že s Lazenbym strávila šest měsíců prací na filmu a nechce dát výpověď. Hendrix nakonec souhlasil. Nefer s ním strávila noc a ráno odešla.

Většinu časného odpoledne a večera 14. září strávil Jimi diskusemi o svých kariérních plánech s hudebním producentem Alanem Douglasem. V časných ranních hodinách 15. září odjel s Douglasem na londýnské letiště Heathrow, odkud se měl vrátit do New Yorku. V Londýně byla Hendrixova důvěrnice Sharon Lawrenceová, která s ním ten den mluvila. Lawrence se k tomu vyjádřila: "Jimi mě našel, podrobně popsal své tlaky a diskutoval o 'takzvaných přátelích'. Byl nervózní a rozzlobený." Řekl jí: "Nemůžu spát. Nemůžu se soustředit, abych napsal nějakou písničku." Později odpoledne přijela do Cumberlandu jeho přítelkyně Monika Dannemannová. Poté s Hendrixem odjeli do jejího pokoje v hotelu Samarkand.

Během odpoledne 15. září byl Hendrix požádán svým přítelem Ericem Burdonem, bývalým členem skupiny Animals, zda by se nechtěl zúčastnit jam session v jazzovém klubu Ronnie Scott's s Burdonovou nově založenou skupinou War. Hendrix souhlasil, ale když večer dorazil do klubu k vystoupení nedošlo kvůli jeho zřejmě drogové dezorientaci. Burdon to komentoval takto: "Jimi přišel dolů a byl úplně mimo. Příliš se kymácel, než aby mohl hrát, tak jsem mu řekl, aby přišel další večer." Hendrix se vrátil další večer a vypadal lépe. Publikum bylo jeho vystoupením nadšené a ohromené, a to i přes jeho nezvykle tlumenou hru na kytaru ve skladbách "Tobacco Road" a "Mother Earth". Bylo to naposledy, kdy Hendrix hrál na kytaru na veřejnosti.

Poslední hodiny

Ačkoli jsou podrobnosti Hendrixova posledního dne a smrti nejasné a široce zpochybňované, strávil většinu 17. září v Londýně s Monikou Dannemannovou. Pozdě ráno se probudil v jejím bytě v hotelu Samarkand. Kolem druhé hodiny odpoledne už seděl na zahradě před bytem a vychutnával si čaj, zatímco ho fotografovala s jeho oblíbenou kytarou Fender Stratocaster, kterou nazýval "Black Beauty". Podle názoru autora Tonyho Browna Jimi na těchto fotografiích nevypadá nijak zvlášť zdravě. Jeho obličej se zdá být trochu opuchlý a jen na několika málo snímcích se pokouší o úsměv.

Podle Dannemannové odešli ve tři hodiny odpoledne z bytu do banky. Pokračovali na Kensington Market, kde se Hendrix podepsal jednomu mladému chlapci, koupil si koženou bundu a objednal si boty. Krátce také hovořil se svou bývalou přítelkyní Kathy Etchinghamovou a pozval ji, aby ho ten večer ve 20 hodin navštívila v jeho hotelovém pokoji; ta pozvání odmítla kvůli předchozím závazkům a později přiznala, že toho od té doby lituje.

Hendrix s Dannemannovou se poté vydali na trh se starožitnostmi v Chelsea, kde Hendrix nakoupil další oblečení. Po další zastávce, kde si koupil papír na psaní, který použil k napsání svého posledního textu, odjeli Monika a Hendrix do jeho apartmá v hotelu Cumberland. Cestou potkali Devon Wilsonovou, která šla po King's Road. Hendrix požádal Dannemannovou, aby zastavila auto, aby mohl vystoupit a promluvit si s Devon, která Hendrixe ten večer pozvala na večírek. Dannemannová začala žárlit a během krátkého setkání věnovala Wilsonové chladný pohled. Později Phillip Harvey pozval Dannemannovou a Hendrixe na čaj a ti pozvání přijali. Před příchodem k Harveymu se krátce zastavili v Cumberlandu.

Během pobytu v hotelu Hendrix několikrát telefonoval. Dannemannová uvedla, že telefonoval svému právníkovi Henrymu Steingartenovi a žádal ho, aby našel způsob, jak se vyvázat ze smlouvy s jeho manažerem Mikem Jefferym, a producentovi Eddiemu Kramerovi, kterému zanechal hlasovou zprávu. 17. září Mitch Mitchell uvedl, že Hendrixovi volal do Cumberlandu poté, co ho o to požádal manažer turné Gerry Stickells, který s Hendrixem mluvil jen několik minut předtím. Mitchell uvedl, že během telefonického rozhovoru Hendrix souhlasil, že se k němu kolem půlnoci připojí v klubu Speakeasy na předem domluvenou jam session, které se zúčastnil i Sly Stone.

Pozdě odpoledne a večer - Po zastávce v Cumberlandu Hendrix a Dannemannová doprovodili Harveyho do jeho bytu, kam dorazili kolem půl šesté. Kouřili hašiš a popíjeli čaj a víno s Harveym a jeho dvěma společnicemi, přičemž probírali své individuální kariéry. Dannemannová, která se zřejmě cítila vynechaná z konverzace a žárlila na pozornost, kterou Hendrix věnoval Harveyho kamarádkám, se viditelně rozčílila a vyrazila z bytu. Hendrix ji následoval a došlo mezi nimi k hádce, během níž Dannemannová údajně křičela. Harvey, který se obával, že jejich křik přitáhne nežádoucí pozornost policie, je požádal, aby se ztišili.

Harvey, který o incidentu mlčel z úcty ke svému otci, anglickému šlechtici Arthuru Vere Harveymu, vydal po otcově smrti v roce 1994 čestné prohlášení, ve kterém tvrdí, že měl mírné obavy o Hendrixovu bezpečnost a obával se, že by se Dannemannová mohla uchýlit k vážnému fyzickému násilí. Podle Harveyho slovně napadala Hendrixe tím nejurážlivějším možným způsobem.

Přibližně po 30 minutách Hendrix znovu vstoupil do bytu, omluvil se za výbuch a ve 22:40 s Dannemannovou odešel. Dannemannová uvedla, že jim pak ve svém bytě kolem 23:00 připravila jídlo a s Hendrixem se podělila o láhev vína. Po návratu do bytu se Hendrix vykoupal a pak napsal báseň "Příběh života".

Brzy ráno - V pátek 18. září přibližně v 1:45 ráno odvezla Dannemannová Hendrixe na večírek, na který ho Wilson pozval dříve toho dne a který pořádal Hendrixův známý a obchodní partner Pete Kameron. Na večírku si Hendrix stěžoval Kameronovi na obchodní problémy, snědl nějaké jídlo a vzal si nejméně jednu tabletu amfetaminu.

Přibližně o 30 minut později zazvonila Dannemannová na interkom v bytě a ptal se po Hendrixovi. Další host, Stella Douglasová, ji požádala, aby přijela později. Podle hostující Angie Burdonové, bývalé manželky Erica Burdona ze skupiny Animals, když se Dannemannová asi po 15 minutách vrátila, Douglasová k ní byla asertivní až nezdvořilá. Dannemannová se dožadovala, aby mohla mluvit s Hendrixem. Burdon si vzpomněl: "Hendrix se rozčílil, protože ho nenechala na pokoji." Podle Burdona ostatní hosté na večírku křičeli z oken na Dannemannovou a žádali ji, aby odešla. Hendrix nakonec ustoupil a s Dannemannovou si promluvil. Kolem třetí hodiny ráno pak večírek nečekaně opustil.

Monika Dannemannová, jediná očitá svědkyně Hendrixových posledních hodin, uvedla, že někdy po třetí hodině ráno, když přišli do jejího suterénního bytu, jim připravila dva sendviče s tuňákem. Kolem čtvrté hodiny ranní ji Hendrix, který se potýkal s nespavostí po požití amfetaminu o několik hodin dříve, požádal o prášky na spaní. Později uvedla, že jeho žádost odmítla v naději, že usne přirozeně. Také uvedla, že si někdy kolem šesté hodiny ráno, kdy byl Hendrix stále vzhůru, tajně vzala tabletu na spaní. Probudila se někdy mezi 10:00 a 10:20 a zjistila, že normálně spí v posteli vedle ní. Uvedla, že poté odešla koupit cigarety, a když se kolem 11:00 vrátila, našla ho v posteli dýchajícího, i když byl v bezvědomí a nereagoval. V 11:18 zavolala záchranku a ta přijela v 11:27.

Když členové posádky sanitky Reg Jones a John Saua dorazili do Samarkandu, dveře do bytu byly dokořán, v bytě hořel plyn, záclony byly zatažené a byla tam tma. Posádka několikrát volala, ale poté, co nedostala žádnou odpověď, vstoupila dovnitř a našla Hendrixe samotného v posteli. Dannemannová nebyla nikde k nalezení. Jones vypovídal: "No, museli jsme zavolat policii, měli jsme jen Hendrixe a prázdný byt, tak John vyběhl nahoru, zavolal vysílačkou a přinesl odsávačku. Bylo to strašné. Byl celý od zvratků. Byly toho tuny po celém polštáři - černé a hnědé to bylo. Měl úplně ucpané dýchací cesty až dolů ... Nahmatali jsme mu puls ... ukázalo se světlo v jeho očích. Ale vůbec nereagoval." V 11:30 dopoledne reagovali policisté Ian Smith a Tom Keene na volání o policejní pomoc z dispečinku záchranky, což Jones komentoval: "Všichni jsme byli v pořádku. Jakmile policie dorazila, což se zdálo být jako chvilka, odvezli jsme ho do nemocnice, jak nejrychleji jsme mohli."

Posádka sanitky vyjela z hotelu přibližně v 11:35, aby odvezla Hendrixe do nemocnice St Mary Abbots, kama dorazila v 11:45. Lékařský registrátor Martin Seifert uvedl: "Jimiho odvezli na resuscitační pokoj. Byl připojen na monitor, ale ten [EKG stopa] byl plochý. Zkoušel jsem masáž srdce, ale nemělo to smysl, byl mrtvý." Podle Seiferta trval pokus o Hendrixovu resuscitaci jen několik minut. Chirurgický registrátor John Bannister to komentoval takto: " Byl studený a modrý. Měl všechny parametry někoho, kdo je už nějakou dobu mrtvý. Pracovali jsme na něm asi půl hodiny, aniž by vůbec reagoval." Bannister prohlásil Hendrixe za mrtvého v pátek 18. září 1970 ve 12:45: "Při příjmu byl zjevně mrtvý. Neměl puls, netlouklo mu srdce a pokus o resuscitaci byl pouhou formalitou".

Reakce médií

Během dopoledne 18. září dorazil Eric Burdon do Samarkandu o něco dříve než posádka sanitky a zjistil, že Hendrix je již mrtvý. Burdon se okamžitě začal obávat, že policie najde v bytě drogy, a když sbíral usvědčující důkazy, našel báseň "Příběh života", kterou Hendrix napsal o několik hodin dříve. Burdon, který uvedl, že s Hendrixem dříve diskutoval o sebevraždě a smrti, předpokládal, že báseň je dopis na rozloučenou. Na základě této domněnky se vyjádřil pro tisk ohledně svého přesvědčení, že Hendrix spáchal sebevraždu, které později odvolal: "Učinil jsem nepravdivé prohlášení... Jednoduše jsem nepochopil, jaká je situace. Špatně jsem si ten vzkaz přečetl ... Myslel jsem si, že je to rozloučení." Dannemannová uvedla, že jí Hendrix řekl: "Chci, aby sis tuhle báseň navždy uchovala a nechci, abys zapomněla na nic z toho, co je tam napsáno. Je to příběh o tobě a o mně".

Krátce poté, co Bannister prohlásil Hendrixe za mrtvého, sdělil tisku mluvčí nemocnice: "Nevíme, kde, jak a proč zemřel, ale zemřel na předávkování." Ještě téhož večera otiskly mnohé noviny v Londýně a New Yorku senzační titulky, které využívaly popis smrti z předávkování.

Hendrixův manažer pro styk s veřejností Les Perrin poskytl krátce po oznámení nemocnice rozhovor nizozemskému rádiu: "Vím jen to, že tělo pana Hendrixe bylo dnes v 11:45 převezeno do nemocnice St Mary Abbots v londýnském Kensingtonu a při příjezdu bylo konstatováno jeho úmrtí. Jimi Hendrix, považovaný miliony lidí za jednoho z nejtalentovanějších a nejoriginálnějších interpretů moderní rockové hudby, je mrtev." Téhož dne večer ho deník The New York Times popsal jako geniálního černošského hudebníka, kytaristu, zpěváka a skladatele s brilantní dramatickou silou. Promlouval v tak velkých gestech, jaká si jen dokázal představit a vytvořit.

Dne 19. září Dannemannová hovořila s novinářem německého bulvárního deníku Bild. Během rozhovoru, který byl zveřejněn 24. září, prohlásila: "Milovala jsem ho a Jimi miloval mě. Už jsme byli zasnoubeni ... Já bych pak navrhoval obaly na jeho desky ... Nemohl spát. Tak jsem mu dala prášky." 20. září reportér listu The Daily Telegraph udělal rozhovor s jejímm bratrem Klausem-Peterem Dannemannem, který uvedl: "Hendrix si vzal devět tablet na spaní. Řekla, že jí Jimi řekl, že se chce den a půl vyspat, než odjede do Ameriky. Řekla mi, že neměl v úmyslu se zabít."

Post mortem

Pro určení příčiny smrti nařídil koroner Gavin Thurston Hendrixovo tělo pitvat, což 21. září provedl soudní patolog profesor Robert Donald Teare. Teare uvedl, že Hendrix byl dobře živený a svalnatý, a identifikoval čtvrtcentimetrovou jizvu na Hendrixově levém zápěstí. Uvedl, že nebyla zjištěna žádná stigmata [nitrožilní] drogové závislosti. Jakmile se tyto stopy v kůži jednou objeví, nikdy nezmizí. V tomto případě tam žádné stopy nebyly.

Ačkoli Teare poznamenal, že pravá strana Hendrixova srdce byla široce rozšířená, nenašel žádné známky onemocnění srdečních chlopní. Objevil částečně zhroucenou levou plíci a 400 ml tekutiny v Hendrixově hrudníku. Obě plíce byly překrvené a v menších průduškách byly nalezeny zvratky. Podle Teareho Hendrixův žaludek obsahoval částečně natrávené jídlo, v němž bylo možné rozeznat rýži. Teare dospěl k závěru, že Hendrixovy ledviny jsou zdravé a játra jsou překrvená. Jeho močový měchýř byl z poloviny naplněn čirou močí. Uvedl, že obsah alkoholu v Hendrixově krvi byl 100 mg na 100 ml, což je dost na to, aby neprošel dechovou zkouškou, ekvivalent asi čtyř půllitrů piva. Teare uvedl, že analýza Hendrixovy krve odhalila směs barbiturátů odpovídající barbiturátům z Vesparaxu, a odhadl, že koncentrace drog odpovídá požití 1,8 g barbiturátů, 20 mg amfetaminu a 20 mg konopí. Teare uvedl jako příčinu smrti vdechnutí zvratků v důsledku intoxikace barbituráty. Čas Hendrixovy smrti se nepokusil určit.

Thurston zahájil 23. září vyšetřování a 28. září dospěl k závěru, že Hendrix vdechl vlastní zvratky a zemřel na udušení při intoxikaci barbituráty. S odvoláním na nedostatečné důkazy zaznamenal otevřený verdikt: "Příčinou smrti bylo jednoznačně vdechnutí zvratků v důsledku intoxikace barbituráty, ale neexistují žádné důkazy o úmyslu spáchat sebevraždu ... Pokud nelze odpovědět na otázku úmyslu, je na místě konstatovat příčinu smrti a ponechat ji jako otevřený verdikt." Dannemannová později uvedla, že Hendrix užil devět tablet Vesparaxu na spaní. Devět tablet silného sedativa, které se mělo užívat v polovičních dávkách, představovalo osmnáctinásobek doporučeného množství.

Poté, co Desmond Henley Hendrixovo tělo nabalzamoval bylo 29. září letecky přepraveno do Seattlu ve státě Washington. 1. října byl po bohoslužbě v baptistickém kostele Dunlap pohřben na hřbitově Greenwood Cemetery v Rentonu ve státě Washington, kde se nachází hrob jeho matky. Hendrixova rodina a přátelé cestovali ve 24 limuzínách. Pohřbu se zúčastnilo více než dvě stě lidí, včetně několika významných hudebníků, jako byli původní členové skupiny Jimi Hendrix Experience Mitch Mitchell a Noel Redding, dále Miles Davis, John Hammond a Johnny Winter.

Nesrovnalosti a vyšetřování Scotland Yardu

Tony Brown, autor knihy Jimi Hendrix: The Final Days (1997), byl s Dannemannovou v pravidelném kontaktu od roku 1980 až do její smrti v roce 1996. Několikrát ji navštívil a mnohokrát s ní hovořil po telefonu. Brzy poté, co ji kontaktoval, dospěl Brown k závěru, že její výpověď o událostech Hendrixových posledních dnů se mění od jednoho rozhovoru k druhému. Ve dnech následujících po Hendrixově smrti podala dvě výrazně odlišné výpovědi o ránu 18. září.

Přibližně ve čtyři hodiny odpoledne 18. září sdělila Dannemannová policejnímu seržantovi Johnu Shawovi: "Šli jsme spát kolem sedmé hodiny ranní. Když jsem se v jedenáct hodin probudila, měl obličej celý od zvratků a hlučně dýchal. Poslala jsem pro sanitku a odvezli ho do nemocnice. Také jsem si všimla, že mi chybí deset tablet na spaní." Ve výpovědi, kterou poskytla P. Weyellovi z úřadu koronera 24. září, uvedla: "Udělala jsem sendvič a povídali jsme si asi do sedmi hodin ráno, pak řekl, že chce jít spát. Vzal si nějaké tablety a šli jsme spát. Probudila jsem se asi v 11:00 a viděla jsem, že Jimiho obličej je pokrytý zvratky. Snažil jsem se ho vzbudit, ale nešlo to. Zavolal jsem záchranku a odvezli ho do nemocnice v Kensingtonu ... Než jsem s ním odjela do nemocnice, zkontroloval jsem své zásoby tablet na spaní Vesparax a zjistila jsem, že devět z nich chybí.

V původní výpovědi Dannemannová uvedla, že se 18. září probudila v 11:00. Při vyšetřování uvedla, že se probudila v 10:20. V průběhu vyšetřování se však probudila až v 10:00 ( V roce 1971 napsala rukopis, v němž uvedla, že se probudila v 10:00). V roce 1975 během rozhovoru se spisovatelem Caesarem Glebbeekem Dannemannová uvedla, že se probudila v 9:00. V roce 2005 se Dannemannová probudila v 10:00. V roce 2005 se Dannemannová probudila v 10:00. Podle Burdona mu Dannemannová zavolala, když oknem pronikalo první světlo úsvitu. Stickells uvedl, že mu volali ohledně problému s Hendrixem mezi osmou a devátou hodinou ranní. Mitchell řekl, že na Hendrixe čekal v klubu Speakeasy, dokud ve čtyři hodiny ráno nezavřeli, a pár hodin po jeho hodinu a půl dlouhé cestě domů mu zavolal Stickells, který mu sdělil, že Hendrix zemřel. Ve svých výpovědích na policii a u koronera se Dannemannová nikdy nezmínila o telefonátu s Burdonem.

Přestože Dannemannová tvrdila, že Hendrix byl při umístění do sanitky přibližně v 11:30 naživu a že s ním jela na cestě do nemocnice, posádka sanitky později popřela, že by tam byla. Výpovědi záchranářů, kteří reagovali na volání, potvrzují, že když přijeli v 11:27, našli Hendrixe v bytě samotného, plně oblečeného a zřejmě již mrtvého. Jones to později komentoval: "Hendrix byl v bytě sám: Když jsme přijeli do bytu, dveře byly dokořán, nikde nikdo, jen tělo na posteli." Saua uvedl: "Když jsme přijeli do bytu, dveře byly otevřené dokořán, nikde nikdo, jen tělo na posteli. Byl jsem tam jen já, oběť a řidič Reg. Nikdo jiný." Burdon uvedl: "Všichni jsme byli v autě. Dannemannová neodjela v sanitce, byla se mnou."

Podle Jonese Hendrixova střeva a močový měchýř uvolnily část svého obsahu ještě před příjezdem posádky sanitky do Samarkandu. Saua uvedl, že zvratky byly při jejich příjezdu suché, takže použití odsávačky bylo neúčinné. Saua to komentoval: "Když jsme přijeli na místo, byl Hendrix v bezvědomí". Podle policisty Smithe: "Když jsme Hendrixe přenášeli, plyny chrlily, to se stává, když někdo zemřel. Byli tam saniťáci, ale Jimi byl mrtvý. Opravdu pro něj nemohli nic udělat."

Smith také zpochybňuje tvrzení Dannemannoé, že byla s Hendrixem v bytě i v sanitce: "Ne, vzpomínám si zcela jasně, jak se za posádkou zavřely dveře a Jimi ... nikdo tam nebyl. Kdyby byla v bytě, nikdy by nám nevolali, abychom přijeli ... Ale protože tam nikdo nebyl, byl mrtvý a okolnosti byly trochu zvláštní, podezřelé, zavolali nás vysílačkou... dovnitř. Až později jsem zjistil, že to byl Jimi Hendrix."

V roce 1992, poté co provedla rozsáhlou revizi událostí z 18. září 1970, vydala londýnská záchranná služba oficiální prohlášení: "V době příjezdu nebyl v bytě kromě zemřelého nikdo jiný, ani je nikdo jiný nedoprovázel v sanitce do nemocnice St Mary Abbotts."

V roce 1992 Kathy Etchinghamová zařídila soukromé vyšetřování Hendrixovy smrti, jeho výsledky poskytla britským úřadům a požádala je o obnovení koronerova vyšetřování. Po několikaměsíčním vyšetřování Scotland Yardu, během něhož byli vyslechnuti všichni zainteresovaní účastníci událostí, byli úředníci přesvědčeni, že žádosti bude vyhověno. Vyšetřování se nakonec v roce 1993 ukázalo jako bezvýsledné, když generální prokurátor Sir Nicholas Lyell rozhodl, že pokračování ve vyšetřování by neprospělo veřejnosti, mimo jiné kvůli příliš dlouhé době, která uplynula od Hendrixovy smrti.

Asoka z Malmö vznikla v roce 1970 ze zbytků vynikající skupiny Taste Of Blues. Toto zázemí bylo jen tušit, protože Asoka se vydala hardrockovým směrem s hlasitými kytarovými riffy umocněnými hammondovými varhanami a dychtivými bicími. Měli také slušného zpěváka, který nabízel veselé texty (ve švédštině). Některé skladby obsahovaly jakýsi "latinský funk" podobný rané Santaně a Kvartetten Som Sprängde. Claes Ericsson a Robban Larsson později natočili dvě alba s jazzrockovou skupinou Lotus.

V roce 1971 vydali jedno vlastní album, ale od té doby bylo nedávno pro velký zájem znovu vydáno nahrávací společností Mellotronen. Povzbuzena reedicí vydala skupina v roce 2007 album s názvem "36 Years Later".

Necromandus je anglická rocková kapela z Egremontu v Cumberlandu. Vznikli v roce 1970 a v roce 1972 je objevil Tony Iommi z Black Sabbath. Po nahrání jednoho alba v roce 1973 se rozpadli a album Orexis Of Death bylo vydáno až v roce 1999.

V roce 1968 se rozpadly dvě skupiny ze západní Cumbrie, Jug a Heaven. Členové obou kapel, Barry "Baz" Dunnery (sólová kytara), Dennis McCarten (baskytara), Frank Hall (bicí) a zpěvák Bill Branch, založili těžkou progresivní bluesovou skupinu, kterou nazvali nejdříve Hot Spring Water a potom se nakrátko přejmenovali na Taurus. Poté, co v rozhlasovém pořadu požádali své posluchače o návrhy,se název skupiny ustálil na Necromandus.

V roce 1972, po rozsáhlém koncertování a neúspěchu při pokusu o natočení desky, zaujali kytaristu Black Sabbath Tonyho Iommiho, který začal skupinu řídit. Počátkem roku 1973 nahráli pod jeho vedením v londýnském studiu Morgan album Orexis of Death. Iommi také přidal několik kytar do titulní skladby. Byla sjednána smlouva se společností Vertigo a kapela začala předskakovat Sabbath a také skupině Badger Tonyho Kaye. V roce 1973 Dunnery opustil kapelu, v důsledku čehož bylo album u Vertiga odloženo. Necromandus se nadále těšili chvále a podpoře, Ozzy Osbourne chtěl původně kytaristu, baskytaristu a bubeníka Necromandus pro svůj projekt Blizzard of Ozz (Dennis McCarten, Barry Dunnery a Frank Hall potom v roce 1977 s Osbournem skutečně Original Blizzard Of Ozz založili, i když z projektu tenkrát nic nebylo).

Po rozpadu kapely Dunnery a Hall založili coververzní skupinu Nerves, přičemž Dunnery v roce 1976 odešel do odnože ELO Violinski. Dunnery a Hall spolu také hráli v britské heavy metalové skupině Hammerhead, i když Dunneryho působení bylo krátké.

Jediným žijícím členem původní sestavy Necromandus je Frank Hall: Dennis McCarten zemřel na onemocnění ledvin v prosinci 2004 ve věku 54 let a Barry Dunnery (starší bratr Francise Dunneryho) zemřel 29. května 2008 na rakovinu ve věku 56 let. Bill Branch zemřel v červnu 1995 ve věku 45 let. V roce 2016 byla skupina reformována v nové sestavě, aby nahrála nové album, založené na nahrávkách, které skupina pořídila v roce 1975. To bylo vydáno v roce 2017.

Night Sun byla německá hardrocková a heavy metalová skupina z Manheimu. Díky náhlým změnám rytmu, kytarovému riffování s varhanami a některým studiovým efektům, se kapela vzdálila běžným boogie a rock'n'rollovým postupům. Jejich zvuk se skládal z mnoha prvků, z nichž všechny budou zajímat fanoušky thrashe, stoneru, doomu, power a prog metalu a jejich kořenů ze sedmdesátých let.

Zárodek Night Sun se začal probouzet koncem 60. let v jazzové skupině Take Five, která byla populární v německé oblasti Rýn-Neckar. Právě z ní vznikla počátkem 70tých let původně osmičlenná skupina Night Sun Mournin’. V této sestavě byl jediný člen, který se později účastnil nahrávání LP, multiinstrumentalista Knut Rössler. Uvnitř tak velkého ansámblu se záhy projevily různé představy o žánrovém směřování. Night Sun Mournin’ se rozdělili v červenci 1970. Část muzikantů založila Kin Ping Meh, druhá polovina si ponechala (zkrácený) název Night Sun a po doplnění o nové spoluhráče začala fungovat jako sexteto. Po několika obměnách se koncem roku ustálila sestava: Joachim Romeis (trubka, housle), Edmund Seiboth (trubka), Freddie Münster (saxofon, zpěv), Knut Rössler (saxofony, flétna, trombon, klávesy), Walter ‘Jimi’ Kirchgessner (kytara), Ernst Vöster (baskytara) a Uli Staudt (bicí).

Stylově se v té době zaměřili na masivní dechařský sound typu Chicago / Blood, Sweat & Tears. Předskakovali mimo jiné Guru Guru a Uriah Heep. Na jaře roku 1971 opouští kapelu Edmund a Ernst a přichází baskytarista a zpěvák Bruno Schaab. Začíná se formovat silné rockové jádro. Výraz se posunuje směrem k hardrocku se silnými vlivy jazzrocku. Transformace v úderné rockové kvarteto je dokončena v srpnu 1971, kdy odchází poslední “čistokrevní” dechaři Joachim Romeis a Freddie Münster.

Novou zvukovou předlohou se stali Deep Purple, potažmo Emerson, Lake & Palmer. V květnu 1972 skupina získala smlouvu s vydavatelstvím Polydor (sublabel Zebra). Sestavu na LP Mournin'tvořili: Bruno Schaab (zpěv, baskytara), Walter Kirchgassner (kytara), Knut Rössler (varhany, piano, trumpeta, fagot) a Ulrich Staudt (bicí). Kirchgessnerovy skladby a způsob hry na kytaru připomínaly Ritchieho Blackmora z Deep Purple a Schaabův zpěv připomínal křik Roberta Planta z Led Zeppelin. Skupina hrála ranou formu metalu a hard rocku, pro kterou byla charakteristická "těžká progresivní" instrumentace ve složení sólová kytara, varhany, basa a bicí. Album produkoval Konrad Plank (mezi jehož producentské zásluhy patří raná tvorba Kraftwerk a Ash Ra Tempel) v hamburském studiu Windrose. Hudba skupiny byla natolik progresivní, že měla jen mírný místní úspěch a po odchodu kytaristy WalteraKirchgessnera (stihl to ještě v roce 1972) se skupina o rok později rozpadla.

Po zániku skupiny se Bruno Schaab nakrátko připojil ke skupině Guru Guru, kde byl jeho přínos pozoruhodný ve skladbě "The Story Of Life". Walter Kirchgessner později přešel ke hře na klasickou hudbu (violoncello) v různých symfonických orchestrech a smyčcových kvartetech.