| Původ: | Solothurn, Švýcarsko |
| Aktivní roky: | 1975 - současnost |
| Styl: | Hard rock, heavy metal, glam metal, progresivní rock (v počátcích) |
| Vydavatelé: | AFM, Arista, MCA |
| Web: | krokusonline.seven49.net |
| Podrobnosti: | Krokus - Metal Archives |
KROKUS je hardrocková/heavy metalová kapela ze Švýcarska, kterou založili v roce 1975 v Solothurnu Chris von Rohr (zpěv a rozličné nástroje) a Tommy Kiefer (kytara), oba bývalí členové skupiny KAKTUS. Bývalý zpěvák TEA Marc Storace se k nim připojil jako frontman v době vydání alba Metal Rendez-vous v roce 1980. Během existence se v ní vystřídalo více než třicet členů. Své první album pod názvem Krokus vydala kapela v roce 1976, do roku 2017 vzniklo celkem osmnáct studiových desek, několik z nich bylo ve Švýcarsku oceněno zlatou či platinovou deskou. Dvě alba dostala zlatou desku také ve Spojených státech amerických, kde se jejich desky v osmdesátých letech pravidelně umísťovaly v hitparádách. Podle informací z roku 2011 skupina prodala do té doby více než 13 milionů svých nahrávek.
Název KROKUS je německý výraz pro květinu (anglicky crocus) rozšířenou po celé Evropě. Zakladatel kapely Chris von Rohr na jaře roku 1975 při cestě vlakem spatřil pole těchto květin. Vracel se z L'Ecole des Chefs, která se nachází ve Francii, po přerušené kariéře v kulinářském umění, a právě v té době vznikl nápad na založení skupiny. Členové kapely prohlásili, že to byl ideální název, protože v jeho středu stálo 'rok'.
Krokus vznikli v roce 1975, tehdy jako soubor hrající převážně progresivní rock. Založili jej kytarista Tommy Kiefer a bubeník Chris von Rohr, v původní sestavě byli také zpěvák Peter Richard a baskytarista Remo Spadino. Peter Richard však odešel krátce po prvním koncertě v tomtéž roce, což přimělo Tommyho Kiefera převzít hlavní zpěv a přizvat druhého kytaristu, jímž se stal Hansi Droz. V této sestavě se také dočkali vydání debutové desky s eponymním názvem, která spatřila světlo světa 29. dubna 1976.
Poté se mikrofonu krátce chopil Daniel Debritt, ale ještě před koncem roku odešel. Chris von Rohr, jenž se vždy snažil svůj Krokus posouvat kupředu, usoudil, že nastal čas pro zásadní změnu, a spolu s Tommym Kieferem se rozhodli rozloučit s Remem Spadinem a Hansim Drozem.
Zbývající členové přesvědčili hudební formaci Montezuma ze svého rodného města Solothurn, aby spojila síly. Novou sestavu tak doplnili Fernando Von Arb (rytmická kytara), Juerg Naegeli (baskytara) a Freddy Steady (bicí). Chris von Rohr poté přešel k mikrofonu a zároveň obsluhoval klávesy. Právě v této éře se ze zkušebny začaly linout první skutečně hardrockové tóny a vzniklo i charakteristické logo, které kapelu provází dodnes.
Nová sestava natočila LP To You All, které roku 1977 distribuovala švýcarská společnost Phonogram a doma se těšilo pozoruhodné oblibě. Kapela bodovala singlem "Highway Song", kvůli jehož videoklipu byla dokonce zablokována část švýcarské dálnice.
Roku 1978 nahrávají v nezměněné sestavě další studiový počin Painkiller, podstatně propracovanější nahrávku. Ve studiu Manor v Oxfordu zvládli nahrávání i mix během pouhých šesti dnů. Produkce se ujal manažer Harry Sprenger a distribuci opět zajistila Phonogram. Deska vyšla v několika evropských zemích také pod názvem Pay It in Metal, a to hned v pěti verzích obalu.
Na podporu aktuálního LP se uskupení vydalo na turné po Švýcarsku a posléze i po Španělsku a Německu. Vznikly videoklipy k písním "Rock Me, Rock You" a "Bye Bye Baby" a popularita rychle stoupala. Doma byli čtenáři předního hudebního časopisu POP zvoleni nejpopulárnější skupinou roku a Chris von Rohr zpěvákem roku.
V říjnu 1978 Krokus opět předskakují německé legendě Scorpions.
Chris von Rohr, který se vždy zaměřoval na zdokonalení celkového zvuku a směřoval k energii ve stylu AC/DC, si začíná uvědomovat své hlasové limity a hledá vhodného frontmana. Tím se stává Henry Friez, zatímco Chris částečně přechází zpět na baskytaru. Juerg Naegeli se začíná více věnovat klávesám a práci zvukaře.
Se zpěvákem Henrym Friezem pořizují několik demosnímků pro připravovanou studiovku a zároveň vyráží na koncertní šňůru jako předkapela maďarských Omega, s nimiž projíždí Německo, Rakousko i Maďarsko. Friez však roku 1979 skupinu opouští a rozjíždí sólovou dráhu. Podepisuje smlouvu s italským vydavatelstvím a stěhuje se na jih Evropy.
Na jeho místo přichází Marc Storace – zpěvák narozený na Maltě, který v letech 1971 – 1974 nahrál tři alba se švýcarskou rockovou formací TEA (ta před Krokus představovala první rockovou kapelu ve Švýcarsku). Po jejím rozpadu se přesunul do Londýna, kde vedl vlastní band Eazy Money (jejich píseň "Telephone Man" se objevuje na kompilaci "Metal For Muthas – Volume 2"). Přesvědčit ho, aby se připojil k Krokus, nebylo jednoduché, ale díky vytrvalosti Chrise von Rohra to nakonec klaplo. S novým zpěvákem vyrážejí koncem roku 1979 na německé turné, jehož vrcholem byly dva koncerty v legendárním "Star-Clubu" v Hamburku.
V roce 1980 Marc Storace debutuje na čtvrté studiové nahrávce Metal Rendez-vous, na které se Chris von Rohr nově představuje jako baskytarista. LP slaví mimořádný úspěch – skladba "Heatstrokes" se vyšplhala na první místo britské heavymetalové hitparády a spolu s písněmi "Bedside Radio" a "Tokyo Nights" otevřela Krokus dveře do Velké Británie a USA. Ve Švýcarsku se prodalo přes 150 000 kusů, což zajistilo trojnásobnou platinovou desku. Přes tento úspěch se ale objevují komplikace – během propagačního turné musel Tommyho Kiefera dočasně zastoupit kytarista Mandy Meyer kvůli zdravotním problémům.
Následující deska Hardware z roku 1981 byla pořízena v londýnských studiích Roundhouse a nabídla skladby jako "Easy Rocker" nebo "Rock City", které zůstávají stálicemi koncertního repertoáru formace. Hlavní kytarista Tommy Kiefer však musel soubor opustit, protože nedokázal překonat závislost na heroinu, a jeho místo trvale zaujal Mandy Meyer. O pět let později, 24. prosince 1986, Tommy Kiefer spáchal sebevraždu oběšením poté, co se přibližně rok předtím nakazil AIDS. Bylo mu pouhých 34 let.
Na začátku roku 1982 přišla další změna. Mandy Meyer se rozhodl opustit Švýcarsko, přestěhovat se do Spojených států a rozjet zde vlastní kariéru. V sestavě ho nahradil Mark 'Koki' Kohler.
Za oceánem Meyer spojil síly s baskytaristou Tommym Keiserem (nezaměňovat s Tommym Kieferem) z rockového uskupení Roxane, aby založili vlastní band. Pod vedením manažera Krokus Butche Stonea si dvojice zřídila základnu v Memphisu v Tennessee, kde je doplnili bývalý zpěvák Target Jimi Jamison, ex-kytarista a klávesista Black Oak Arkansas Jack Holder a bubeník Jeff Klaven. Výsledkem bylo jediné LP First Strike, které vyšlo v roce 1983 pod hlavičkou Cobra. Klaven a Keiser se později ke Krokus znovu připojili. Meyer následně působil v kapele Asia, založil krátkodobý projekt Katmandu a o několik let později se vrátil do sestavy Krokus. Jamison pokračoval v kariéře jako doprovodný vokalista na nahrávkách Krokus, později nahradil Davea Bicklera ve skupině Survivor a s touto formací dosáhl značného úspěchu.
V roce 1982, s novým americkým managementem, nahrála skupina desku One Vice at a Time, která obsahuje hity "Long Stick Goes Boom" a coververzi "American Woman" od The Guess Who. V době nahrávání této nahrávky se uskupení rozešlo s Naegelim, načež multiinstrumentalista von Rohr převzal další roli baskytaristy na plný úvazek. Tato studiová práce byla zároveň první, na níž se na kytaře podílel Mark Kohler.
Chris von Rohr tehdy označil počin za „album, které AC/DC nikdy neudělali“, neboť vliv australské legendy byl nepřehlédnutelný. Tato srovnání však zpochybnila kreativitu formace – mnozí posluchači nyní, navzdory výrazně širšímu hudebnímu záběru švýcarského souboru, začali Krokus považovat za pouhé napodobitele AC/DC. Přesto si Švýcaři získávali čím dál větší oblibu v Evropě a postupně budili pozornost i ve Spojených státech.
Po vydání a propagaci One Vice at a Time odešel Freddy Steady a jeho místo zaujal americký bubeník Steve Pace, první neevropský člen formace. Když byl Storace následující rok dotázán na tuto personální změnu, uvedl, že k ní došlo kvůli hudebnímu směřování a technickým schopnostem.
Sedmý studiový počin Headhunter představuje komerčně nejúspěšnější titul švýcarské stálice a je zároveň považován za její největší hudební úspěch. Skladby vznikaly v USA a byly nahrány ve floridském studiu Beey-Jay. Produkce se ujal Tom Allom, jenž měl za sebou práci s kapelami Judas Priest a Def Leppard. Deska dosáhla v Americe platinové certifikace (více než milion prodaných kopií), dostala se na 25. místo žebříčku Billboard a ve Švýcarsku i Kanadě získala zlato. Ve Velké Británii se umístila na 74. příčce albové hitparády.
Píseň "Screaming in the Night" se stala dosud největším hitem uskupení v USA a dodnes figuruje v playlistech rádií jako nadčasová klasická rocková balada. Další skladby jako "Eat the Rich", coververze BTO "Stayed Awake All Night" nebo titulní věc "Headhunter" zůstávají pevnou součástí živých setlistů. Deska rovněž nabízí duet se zpěvákem Judas Priest Robem Halfordem.
Krokus koncertují s Def Leppard jako 'Special Guest' na jejich Pyromania Tour – druhém největším americkém turné toho roku. Zdá se, že Def Leppard si uvědomují, že jim jejich předskokani 'kradou show', a podle jejich managementu Joe Elliott reaguje podrážděně, což nakonec vede k tomu, že jsou ze šňůry vyřazeni. Formace poté dokončuje americkou část turné jako support Judas Priest. Následně pokračuje samostatně a stává se headlinerem hal s kapacitou 3 000 až 5 000 míst.
V Chile vystupují jako hlavní hvězda festivalu před 80 000 diváky. V zemi tehdy stále vládla diktatura Augusta Pinocheta, což bylo cítit i v ulicích a na tržištích. Policejní náčelník Marcovi nařídil, že během písně "American Woman" nesmí držet americkou vlajku, ale musí ji nahradit chilskou. Elity měly vyhrazené oddělené a přísně střežené přední řady, zatímco zbytek publika zaplnil zbytek stadionu. Na konci show drželi diváci zapálené pochodně na znamení vděku – podle očitých svědků šlo o dechberoucí scénu pod chilskou noční oblohou.
Spolu s rostoucím úspěchem se však znovu roztočil kolotoč změn v sestavě. Marka Kohlera krátce vystřídal bývalý kytarista Patrick Mason, který se však záhy vrátil do line-upu v jiné roli. Ke konci roku byl z formace vyhozen Chris von Rohr. Důvodem měl být jeho rozhovor s tiskem, v němž prozradil informace, které měly zůstat kapelně interní. Retrospektivně se zdá, že manažer Butch Stone sehrál klíčovou roli při vyvolání konfliktu mezi Chrisem a Fernandem a následném rozklížení vztahů uvnitř skupiny.
Chrisovu baskytaru převzal Mark Kohler, zatímco Patrick Mason nadále zastával post rytmického kytaristy během vystoupení v rámci série koncertů 'Rockpalast' německé televize ZDF, natáčených v Dortmundu. Krátce nato Steve Pace kapelu opustil a za bicí usedl bývalý člen Cobra Jeff Klaven.
Chris von Rohr po svém odchodu z Krokus úspěšně produkoval další hudební projekty ve Švýcarsku.
Mahassen odešel ze skupiny ještě před nahráváním další desky The Blitz, která se stala dalším zlatým albem a byla tak dokončena pouze čtyřčlenným uskupením. Zatlačená do kouta vlastním managementem a vydavatelskou společností, se formace na této nahrávce, která obsahovala coververzi hitu Sweet "The Ballroom Blitz" z roku 1973, vydala více glamrockovým směrem. Ačkoli byl počin komerčně úspěšný, kritika ho odmítla. Přesto se Krokus s písní "Midnite Maniac" z tohoto LP dostali do žebříčku Billboard Hot 100 a stali se tak první švýcarskou skupinou, které se to podařilo.
Na turné k tomuto materiálu se Mark Kohler vrátil k hlavní kytaře a baskytaru převzal Andy Tanas, dříve působící v Black Oak Arkansas. Klávesových partů se na pódiu ujal Doug Johnson ze skupiny Loverboy.
Mezitím von Rohr produkoval stejnojmenné album skupiny Headhunter z roku 1985, na němž se podíleli budoucí členové Krokus Peter Tanner a Many Maurer. V roce 1987 vydal sólový projekt Hammer & Tongue, který byl po vydání jeho autobiografie "Hunde wollt ihr ewig rocken" v roce 1993 znovu uveden na trh pod názvem The Good, The Bad and The Dog. Na albu hostovali mimo jiné i jeho bývalí spoluhráči z Krokus, Marc Storace a Fernando von Arb.
V polovině 80. let skupina využila vlny popularity heavy metalu a v roce 1986 vydala studiový počin Change of Address, jenž zahrnoval coververzi klasiky Alice Coopera "School's Out". Produkce ale byla na poměry Krokus příliš uhlazená a nahrávka se stala komerčním propadákem.
Jako protiváhu formace brzy vydala živý záznam Alive and Screamin', zatímco přešla od labelu Arista Records k MCA.
V roce 1988 přišlo další dílo Heart Attack, které bylo posledním zoufalým pokusem udržet soubor pohromadě. Do sestavy se vrátil Chris von Rohr a za bicí usedl Dani Crivelli, jenž hrál na von Rohrově sólovce z předchozího roku. Album bylo napsáno a produkováno v duchu, jakým se Krokus prezentovali na začátku 80. let.
Švýcarská vlajková loď mezinárodního heavy rocku však potřebovala čas na odpočinek. Fernando a Marc za sebou měli osm let nepřetržitého psaní, natáčení a koncertování téměř bez pauzy. Koncem roku 1988 se nebezpečně přiblížili k vyhoření, a tak si dopřáli přestávku. Von Rohr, Kohler a Crivelli se pokusili pokračovat s novou sestavou: švédským zpěvákem Björnem Lodinem (z kapel Baltimoore a Six Feet Under) a kytaristou Many Maurerem, Crivelliho bývalým spoluhráčem ze skupiny Killer. Tato konstelace však měla jen krátké trvání a nenahrála žádný materiál.
Kytarista Fernando von Arb zůstal po většinu 90. let jediným stálým členem, zatímco sestava se neustále měnila. Na desce Stampede z roku 1990 se podíleli von Arb, bývalí členové Headhunter Peter Tanner (ex-Bloody Six, Witchcraft) a Many Maurer (ex-Killer), bubeník Peter Haas (ex-Calhoun Conquer) a baskytarista Tony Castell.
Nahrávku mixoval Hans-Peter Huber v Soundville Studios ve švýcarském Lucernu a mastering provedl Ian Cooper v Townhouse Studios v Londýně. Produkci obstaral Fernando von Arb spolu s koproducenty Pedrem Haldemannem a Many Maurerem. Vydání se uskutečnilo výhradně ve Švýcarsku pod hlavičkou značky Phonag.
Stampede je první studiový počin Krokus, na němž od příchodu do formace v roce 1979 nezpívá Marc Storace. Poprvé zde Fernando von Arb hraje na baskytaru a hlavní roli přebírá Many Maurer. Na rytmickou kytaru nastupuje Tony Castell, který s Maurerem dříve působil ve skupině Ain't Dead Yet, na bicí Peter Haas (ex-Ain't Dead Yet) a za mikrofonem je nově Peter Tanner z Bloody Six (který o pár let později spolupracuje se Storacem na LP DC World).
Nahrávka obsahuje několik typických skladeb Krokus, nicméně fanoušci si po odchodu Marca Storaceho těžko zvykají na nový hlas a deska propadá. Formace se znovu rozpadá, a to především kvůli diagnóze lymfomu u Fernanda von Arba. Do roku 1994 se však naštěstí zotavuje.
Mezitím vydává Marc Storace v roce 1991 své kritikou oceňované debutové sólové album Blue (ve spolupráci s bývalým kytaristou Toad Vicem Vergeatem). Tento materiál ukazuje jeho všestrannost a po vyprodání je později znovu vydán u BMG. Opět mizí z pultů a stává se vyhledávanou sběratelskou raritou.
Bubeník Peter 'Rabbit' Haas se v roce 1992 přidává ke skupině Babylon Sad a Peter Tanner zakládá band Mr. Perfect. Chris von Rohr se mezitím prosazuje jako respektovaný producent.
Téměř původní sestava Krokus, tvořená Marcem Storacem (zpěv), Fernandem von Arbem (sólová kytara), Markem Kohlerem (rytmická kytara), Many Maurerem (basa) a Freddym Steadym (bicí), se na jaře 1994 opět schází na turné 'Living Legend Tour'. Začínají klubovým koncertem v Solothurnu, rodišti kapely. Jako předzvěst alba To Rock Or Not To Be z roku 1995 nahrávají EP s další coververzí Bachman-Turner Overdrive – "Ain't Seen Nothin' Yet".
Povzbuzeni pozitivními reakcemi na EP začínají Krokus v roce 1994 nahrávat ve švýcarském Pink Tonstudiu v Zuchwilu své dvanácté studiové album To Rock Or Not To Be pod vedením Mannyho Maurera a Fernanda von Arba. Mix obstarává Juerg Naegeli. LP vychází v roce 1995 u švýcarské Phonag a později s jiným obalem také v USA. Ve Švýcarsku zaznamenává silné prodeje a sedm týdnů se drží v první desítce domácí hitparády, přičemž dosahuje až pátého místa.
Energie a nasazení tohoto CD se promítají i do koncertních vystoupení. Vlastními silami produkovaný materiál nabízí silné skladby jako "Lion Heart", "Natural Blonde" a singl "Flying Through The Night", ke kterému skupina dokonce natočila vlastní videoklip. Ve Švýcarsku získává deska zlatý status. Navzdory úspěchu doma pozitivní energie postupně opadá a kapela se znovu rozpadá.
V roce 1997 Chris von Rohr pokračuje v producentské dráze a získává ocenění v podobě zlata a platiny za práci se švýcarskou rockovou formací Gotthard (kytaristou je zde Mandy Meyer). Zároveň vydává knihu Hunde, wollt ihr ewig rocken? (Děvky, budete rockovat navždy?), v níž s humorem reflektuje své zkušenosti z hudební branže. Kniha slaví velký úspěch a v roce 2003 vychází i jako audioverze na CD.
V roce 1999 oznámí Fernando von Arb návrat Krokus. Sestavu tvoří britský zpěvák Carl Sentance (ex-Persian Risk, Tokyo Blade), kytarista Chris Lauper, bubeník Peter Haas a baskytarista Many Maurer.
Toto uskupení nahrává ve Watermill Studiu ve Wilu třinácté album Round 13. Produkují jej Fernando von Arb a Many Maurer, mix probíhá pod vedením Tonyho Platta v Louis Studiu v belgickém Tienenu. Jde o jediný počin kromě Metal Rendevous a Stampede, na němž nefiguruje Marc 'The Voice' Storace. Odezvy jsou rozpačité – pro řadu příznivců Krokus se nejedná o důstojného nástupce.
Na podporu nové desky vyráží kapela na evropské turné, včetně několika klubových koncertů ve Velké Británii. Vrcholem je vydařené vystoupení na festivalu 'Bang Your Head' v jižním Německu. Po turné přichází změna sestavy – bubeníka Petera Haase nahrazuje britský hudebník Cliff Rodgers.
V roce 2000 se připomíná Marc Storace s novým projektem DC World. Vzhledem k dlouholetým srovnáváním s AC/DC je to od něj odvážný krok. DC World nabízí směsici hitů AC/DC – Marc Storace interpretuje skladby z éry Bona Scotta, zatímco zpěvák z Stampede Peter Tanner se ujímá písní Briana Johnsona. Na projektu, který produkoval Leo Leoni z Gotthard, se podíleli také bývalý člen Krokus Tony Castell a budoucí kytarista Dominique Favez. Tanner, Castell, Favez a bubeník Patrick Aeby pak vyrážejí na turné jako AC/CD.
V roce 2001 vystupují Krokus v sestavě s Fernandem von Arbem (sólová kytara), Carlem Sentancem (zpěv), Tonym Castellem (basa), rytmickým kytaristou Davem Stettlerem (nahrazuje Chrise Laupera) a bubeníkem Marcelem Koppem.
Na konci roku 2001 spolu Marc Storace a Fernando opět začínají mluvit a Marc navrhuje jejich reunion. Fernando slibuje, že o tom bude přemýšlet.
Ledy se lámou, Fernando a Marc spojují své síly a Krokus oznamují v roce 2002 Storaceho návrat. A hudební kolotoč pokračuje. Davea Stettlera nahrazuje Dominique Favez a Marcela Koppa Patrick Aeby, který s 'AC/CD' (spolu s Dominiquem Favezem a Tonym Castellem) vystupoval na koncertech. Nová sestava s nadšením začíná pracovat na předprodukci další desky. Nahrávací studio opouštějí jen na krátkou dobu, aby mohli zazářit na několika švýcarských festivalech, které pomáhají obnovit onen drsný 'live' feeling jejich nových písní!
Nový studiový počin Rock The Block vychází ve Švýcarsku v lednu 2003 a na jaře následují všechna mezinárodní teritoria. Díky nové nahrávací smlouvě s WEA Switzerland, novému managementu a týmu vysoce motivovaných a talentovaných hudebníků se CD dostává na první místo švýcarské hitparády a během několika týdnů dosahuje platinového statusu. Naprostý důkaz, že švýcarský hard rock je opět na vzestupu!
Nahrávku pořídili a produkovali sami členové skupiny ve studiu Soundlake ve švýcarském Lausanne, hned vedle legendární hudební Mekky Montreux na břehu Ženevského jezera.
Následující turné zavede formaci na nejdelší evropskou šňůru od roku 1988, která zahrnuje Švýcarsko, Rakousko, Německo, Holandsko a poprvé i rockové Švédsko!
V roce 2004 vychází druhé živé album a v kinech po celém Švýcarsku je promítán dokumentární film As Long As We Live, který vyprávějí především Fernando Von Arb a Chris Von Rohr a mezi rozhovory jsou prokládány úryvky z jejich hudební kariéry. Brzy poté vychází DVD.
Marc Storace si bere od činnosti kapely volno a zakládá s čínským kytaristou Claudiem Matteem a Charliem Preiselem vedlejší projekt s názvem Acoustical Mountain a v březnu s touto formací odehraje první koncert na soutěži Verbier Xtreme Snowboarding. Účastní se také na své rodné Maltě 'Hudebního maratonu' v Simon's Pubu ve Sliemě, který se každoročně koná na podporu místních dětských charitativních organizací.
Mezitím se Chris Von Rohr účastní různých televizních pořadů, mimo jiné jako porotce švýcarské obdoby soutěže 'American Idol'. Představuje protějšek Simona Cowella a ve svém hodnocení mladých talentů je brutálně upřímný. Současně píše pro více než 40 různých publikací po celé zemi. A za svou práci producenta posledního alba Lovebugs si vyslouží další platinovou desku.
Marc Storace zůstává zaneprázdněn a hostuje jako zpěvák na studiovém projektu německého Ralfa 'Doc' Haynea BISS, který byl natočen mezi prosincem 2004 a únorem 2005.
V polovině roku 2005 se dlouholetý kytarista Fernando Von Arb rozhodne opustit soubor po přetrvávajících problémech se zápěstím, které si nakonec vyžádají operaci. Von Arba nahrazuje Mandy Meyer, který s Krokus hrál v polovině 80. let na koncertech po celé Evropě a Severní Americe. Role kapelníka přechází na Marca Storaceho. Sedmnáct let poté, co naposledy hráli ve Spojených státech, vyráží skupina v září a říjnu na své první klubové turné po USA. Po návratu zpět do Švýcarska je ze svých služeb propuštěn bubeník Patrick Aeby.
V novém roce Krokus představují německého bubeníka Stefana Schwarzmanna (ex-Helloween, U.D.O., Accept), který v aktuální sestavě nahrazuje Patricka Aebyho. Vychází také soundtrack k evropskému filmu Handy Man, na kterém se objevuje nová skladba s názvem "Hellraiser".
Začíná nahrávání následovníka desky Rock The Block pod dohledem producenta amerického původu Dennise Warda (baskytaristy skupiny Pink 69). Nahrává se v House Of Audio, Winterbach/Německo & Digital Arts Studio, Basilej/Švýcarsko.
Celý květen 2006 je soubor na turné po Německu s předkapelou Axxis.
Patnáctý studiový počin Hellraiser vychází u nového vydavatelství AFM Records v polovině září až druhé polovině října v mnoha zemích světa. Hned první den vydání vystřelí na druhé místo švýcarské hitparády a získá zlato. V USA se umisťuje na 200. místě v hitparádě Billboard, což je první umístění v žebříčku od vydání Heart Attack v roce 1988.
Krokus také skládají ústřední píseň pro technicky špičkovou online-strategickou hru Knightsdivine. Švédsko, které se pro ně stává pevností, zve kapelu zpět na 'Swedenrock 2006' a fanoušci jsou na vlastní oči svědky toho, proč je Krokus silou, se kterou se musí počítat, a v současné sestavě je nejsilnější od osmdesátých let. Vznik 'Globe Club For Clan And Fan', který vede dlouholetý přítel Peter Waelti (bývalý manažer Marcovy kapely TEA), rozšiřuje komunikaci s fanouškovskou základnou a nabízí pravidelné aktualizace novinek. V posledním čtvrtletí roku 2006 absolvují turné převážně po Evropě a Marcově původní vlasti Maltě na podporu nahrávky Hellraiser a singlu "Angel of my dreams".
Nový rok začíná tam, kde starý skončil. V polovině ledna odehrají Krokus poprvé několik koncertů v Řecku. Poté se v druhé polovině ledna a v únoru vydávají jako "speciální hosté" švédské kapely Hammerfall na rozsáhlé evropské turné, v rámci kterého rozjedou 31 měst v 16 různých zemích. Poprvé po dlouhé době se vracejí také do Velké Británie. V březnu a dubnu jsou headlinery koncertů převážně ve Švýcarsku a v letních měsících zahrají na několika velkých festivalech v Belgii, Německu, Itálii a Švýcarsku. Bubeník Stefan Schwarzmann hrdinně pokračuje v turné, přestože trpí prasklou pupeční kýlou.
V červenci 2007 se začínají objevovat zvěsti, že Chris Von Rohr, Fernando Von Arb a Freddy Steady plánují znovu vystupovat a snaží se zjistit, zda by Marc Storace neuvažoval o tom, že by se stal součástí původní formace. Marc odmítá a pro původní Krokus začíná hledání zpěváka. Mezitím aktuální sestava pokračuje v turné na podporu Hellraiser až do konce roku. Šňůra se ukazuje být nejrozsáhlejším evropským turné, jaké kdy skupina ve více než třicetileté historii odehrála.
Švýcarský televizní pořad 'Die Grössten Schweizer Hits' (Největší švýcarské hity všech dob) vysílá šestidílný seriál, který běží každou neděli večer a zaměřuje se na různá témata. Dne 18. listopadu 2007 zde vystoupila skupina Krokus poprvé po 23 letech v klasickém složení (bez zesnulého Tommyho Kiefera), ve kterém hráli Marc Storace – zpěv, Fernando Von Arb – kytara, Chris Von Rohr – baskytara a Freddy Steady – bicí. Medley se skládalo ze skladeb "Tokyo Nights", "Bedside Radio" a "Heatstrokes", které původně vyšly na první desce s Marcem Storacem jako hlavním vokalistou. Tento studiový počin (Metal Rendez-Vous) uvedl Krokus na mezinárodní scénu.
Během zmíněného televizního vystoupení hudebníci ke svému překvapení obdrželi od společnosti BMG ocenění 'Diamond Record Award' za celkový prodej nahrávek převyšující 1 milion kusů ve Švýcarsku během jejich působení u této značky (zejména v 80. letech). Toto uznání se uděluje jen výjimečně – pro představu: 'Diamond Record Award' odpovídá 40 zlatým nebo 20 platinovým deskám.
Skladba "Bedside Radio", která původně vyšla v listopadu 1979 jako singl ve Švýcarsku, se znovu objevila v místní hitparádě a hned v prvním týdnu po odvysílání televizního pořadu vystřelila z nuly na 58. místo. Chris Von Rohr je navíc nejúspěšnější osobností švýcarského rocku, neboť během své kariéry s Krokus a produkcí různých dalších formací získal více než 50 zlatých a platinových ocenění. Marc Storace v této chvíli v televizi veřejně vyvrací spekulace o možném znovuspojení původního line-upu. „Stále se jedná o jednorázovou událost a nadále bude pokračovat se sestavou z »Hellraiser«“, prohlásil tehdy.
Samozřejmě bylo všechno jinak. Dne 2. února 2008 odehrají Marc, Mandy, Dominique, Tony a Stefan poslední koncert 'Hellraiser Tour' na Městském náměstí v Naduru na ostrově Gozo, který sousedí s Maltou. Následující den zpěvák Marc Storace k velkému překvapení ostatních členů oznamuje, že toto je konec cesty této formace. Mění názor a rozhodne se obnovit spolupráci s původními členy z roku 1982.
Dlouho očekávaná zpráva je v dubnu 2008 oficiálně potvrzena: Krokus se vracejí ve své klasické sestavě. Marc Storace, Fernando Von Arb, Mark Kohler, Chris Von Rohr a Freddy Steady opět spojili síly. Právě v tomto složení dosáhlo švýcarské uskupení na počátku 80. let největšího mezinárodního úspěchu a dodnes patří mezi nejvýznamnější rockový export, jaký kdy země produkovala.
2. srpna 2008 odehraje obnovená sestava jediný koncert plánovaný na ten rok v rodném Švýcarsku – na fotbalovém stadionu Stade De Suisse v Bernu, což se dá bez nadsázky označit za magický moment v historii Krokus. Kromě této show se originální sestava v roce 2009 objevuje jen při několika speciálních příležitostech – s novou skladbou "Live For The Action" na zahajovacím zápase mistrovství světa v ledním hokeji v Bernu, v televizní show na Den švýcarské nezávislosti (1. srpna) a jako headliner na 'Magic Night Festivalu' v Zofingenu. Jinak se soustředí na psaní, nahrávání a mix nového CD.
Dne 3. března 2010 vyšla deska Hoodoo, obsahující coververzi "Born to Be Wild" od Steppenwolf a deset dalších skladeb. Byla dostupná jak v běžné, tak i limitované edici, přičemž druhá z nich zahrnovala i DVD se záznamem koncertu. Přibližně o rok později, v květnu 2011, bubeník Freddy Steady oznámil svůj odchod. Dočasně ho nahradil švýcarský bubeník Kosta Zafiriou, zakládající člen skupin Pink Cream 69, Place Vendome a Unisonic.
V prosinci 2012 bylo oznámeno, že se ke skupině opět připojuje kytarista Mandy Meyer, který v říjnu 2011 zaskočil za nemocného Fernanda von Arba na festivalu Loud Park v Japonsku.
V této poupravené sestavě vydali Krokus 22. února 2013 svůj sedmnáctý studiový počin Dirty Dynamite, natočený v legendárních londýnských studiích Abbey Road.
Dne 21. dubna 2013 bylo oznámeno, že zemřel bývalý bubeník/perkusionista Dani Crivelli, který hrál na desce Heart Attack z roku 1988. Podle německojazyčného švýcarského deníku Blick Crivelli spadl z mostu a zemřel v Trimbachu v kantonu Solothurn.
Švýcarský bubeník Flavio Mezzodi se ke Krokus připojil v květnu 2013 a zahrál si na jejich 'Dirty Dynamite Tour'. Uskupení vyprodalo bezprecedentní čtyři koncerty v Kofmehlu (Domě rzi) v rodném Solothurnu. Vystoupení před bouřlivým a optimistickým domácím publikem byla nahrána pro připravovaný živý záznam a čtvrtý koncert z 30. srpna 2013 vyšel v roce 2014 pod názvem Long Stick Goes Boom: Live from da House of Rust. Název této kolekce pochází z písně "Long Stick Goes Boom" (známé také jen jako "Long Stick"), která pochází z LP One Vice at a Time z roku 1982. Tato skladba patří během kariéry souboru k nejpopulárnějším hitům (například v USA dosáhla 22. místa) a její verze obsahující prvky písně "Pinball Wizard" od The Who otevírá celou nahrávku.
Živák zachycuje formaci v šestičlenné podobě, kterou tvořili Mark Kohler, Mandy Meyer, Flavio Mezzodi, Marc Storace, Fernando Von Arb a Chris Von Rohr. Chris Von Rohr se rovněž podílel na produkci. Výběr písní pokrývá několik desetiletí historie Krokus, přičemž je kladen relativní důraz na jejich nedávnější tvorbu z let 2000 a 2010.
K místu pořízení záznamu zpěvák Marc Storace poznamenal: „Tam se Krokus zrodil. »House of Rust« je naše anglická přezdívka pro toto místo. To místo vypadá jako obrovská rezavá trubka; tak to tam vypadá... vedle řeky a je to skvělé místo, kde se v létě dá trávit čas. To místo je známé po celém Švýcarsku a lidé sem jezdí po celý rok a dívají se na kapely, které tu hrají... z celého světa. Každá kapela, která Švýcarskem projíždí, se do House of Rust dostane. My ho používáme jako zkušebnu už od reunionu v roce 2008.“
Na přelomu dubna a května 2015 se formace vrátila na několik koncertů do Spojených států, kde nevystupovala od roku 2005. Fernando von Arb se tohoto turné nezúčastnil, protože nemůže cestovat na velké vzdálenosti, a tak Krokus hráli jako pětičlenný soubor. I proto se v roce 2013 vrátil do sestavy Mandy Meyer jako druhý sólový kytarista. Mark Kohler si rovněž musel vzít delší dovolenou a na jeho místě zaskočil opět Dominique Favez. Dominique se podílel na nahrávání děl Rock the Block z roku 2003, Fire and Gasoline z roku 2004 a Hellraiser z roku 2006, takže fanouškům rozhodně nebyl cizí.
Osmnáctým studiovým titulem Krokus se stalo album coververzí s názvem Big Rocks, které vyšlo v lednu 2017.
V září 2018 oznámili, že odcházejí do důchodu a v roce 2019 vyrazí na poslední rozlučkové turné. V červnu 2019 skupina uvedla, že od roku 2020 proběhne závěrečné turné v Severní Americe, ale termíny byly odloženy kvůli "pandemii COVID-19". V dubnu 2020 oznámili prostřednictvím Instagramu, že plánují turné obnovit v roce 2021. Ačkoli se koncerty neuskutečnily ani v tomto roce, v dubnu 2022 zpěvák Marc Storace přesto vyjádřil zájem turné někdy v budoucnu dokončit.
V září Krokus 2022 vystoupili na schodech katedrály svatého Ursuse v Solothurnu a město je při této příležitosti ocenilo 'Kamenem cti' k 2000. výročí města. V květnu 2023 se vrátili do Hallenstadionu v Curychu, kde se konal jejich koncert s názvem 'Adios Amigos Tour'.
V roce 2024 kapela pokračovala v oslavách 50 let existence a vystoupila na několika festivalech, včetně Moon and Stars v Locarnu a OpenAir v Wildhausu. Oslavy se plynule přenesly i do dalšího roku, včetně vystoupení na festivalu Graspop Metal Meeting v Belgii a Monsters of Rock Cruise. Zároveň Marc Storace, frontman kapely, pokračuje ve své sólové kariéře ( roce 2024 vydal druhé sólové album Crossfire, které produkoval Tommy Henriksen (Alice Cooper) a smíchal Olle Romo, známý spoluprací s Muttem Lange). Nahrávka obsahuje skladby jako "We All Need The Money" a "Rock This City".
Marc Storace vyjádřil nespokojenost s tím, že Krokus v současnosti neplánují novou desku.
