Události
Ronnie James Dio přicházi do BLACK SABBATH
Ozzy Osbourne je vyhozen ze skupiny Black Sabbath kvůli přetrvávajícím problémům s drogami a alkoholem. Jeho místo v červnu oficiálně zaujal Ronnie James Dio.
Nové skupiny
220 Volt
(SWE - hard rock, heavy metal)
A II Z
(GBR - NWOBHM)
Axe
(USA - hard rock)
Bengal Tigers
(AUS - heavy metal)
Black Angels
(CHE - hard rock, heavy metal)
Boss
(AUS - hard rock, heavy metal)
Briar
(GBR - NWOBHM, hard rock, AOR)
Cloven Hoof
(GBR - NWOBHM, power metal)
Crimson Glory
(USA - heavy metal, progresivní metal, power metal)
Daniel Band
(CAN - hard rock, křesťanský metal)
Deep Machine
(GBR - NWOBHM)
Demon
(GBR - NWOBHM)
Demon Pact
(GBR - NWOBHM)
Dokken
(USA - hard rock, heavy metal, glam metal)
Europe
(SWE - hard rock, heavy metal, glam metal)
Exodus
(USA - thrash metal)
Export
(GBR - 1979 - hard rock, NWOBHM)
Faith No More
(USA - Alternativní metal, Funk metal, Experimentální rock)
Známí také pod jmény Faith No Man a Sharp Young Men
Fallout
(USA - heavy metal)
Fishbone
(USA - Funk rock, Funk metal, Alternativní rock)
Girl
(GBR - NWOBHM, glam metal, hard rock)
Grim Reaper
(GBR - NWOBHM, heavy metal)
Hanoi Rocks
(FIN - hard rock, glam metal)
Headpins
(CAN - hard rock, heavy metal)
Hellanbach
(GBR - NWOBHM)
Hollow Ground
(GBR - NWOBHM)
CHEVY
(GBR - NWOBHM)
Chorny Kofe
(RUS - heavy metal, hard rock, křesťanský metal)
Icon
(USA - heavy metal, glam metal)
Jaguar
(GBR - NWOBHM)
Kat
(POL - heavy metal, speed metal, thrash metal)
Killer
(CHE - hard rock, heavy metal)
Killing Joke
(GBR - postpunk, industriální rock, industriální metal)
King’s X
(USA - hard rock, progresivní metal, alternativní metal)
Metal Mirror
(GBR - NWOBHM)
MSG (Michael Schenker Group)
(GBR - hard rock, heavy metal)
Nightmare
(FRA - heavy metal, power metal)
Night Ranger
(USA - hard rock, glam metal)
vystupovali pod názvy Stereo (1979–1980), Ranger (1980–1982), Nightranger (1982)
Ozzy Osbourne
(USA - heavy metal)
Persian Risk
(GBR - NWOBHM)
Projektil
(CZE, Praha - hard rock, heavy metal, speed metal)
Rekuiem
(GBR - 1979 - NWOBHM, doom metal)
The Rods
(USA - hard rock, heavy metal)
Saint Vitus
(USA - doom metal)
Salem
(GBR - NWOBHM)
Satan
(GBR - NWOBHM)
Savatage
(USA - heavy metal, progresivní metal, power metal, symfonický metal)
Shark Island
(USA - hard rock, heavy metal)
Shiva
(GBR - NWOBHM. progresivní rock)
Silverwing
(GBR - NWOBHM)
Později známí také jako Pet Hate
Spinal Tap
(USA - hard rock, heavy metal, comedy metal)
Starfighters
(GBR - 1979 - NWOBHM)
Stos
(POL - heavy metal)
Sweet Savage
(GBR - NWOBHM)
Tam
(CZE, Praha - hard rock, heavy metal)
Tokyo Blade
(GBR - NWOBHM)
Trouble
(USA - hard rock, heavy metal, doom metal)
Truffle
(GBR - NWOBHM)
TSA
(POL - hard rock, heavy metal)
T.T.Quick
(USA - heavy metal)
V8
(ARG - heavy metal, speed metal, latin metal)
The Varukers
(GBR - hardcore punk, crust punk)
Venom
(GBR - NWOBHM, black metal, speed metal, thrash metal)
Vicious Rumors
(USA - heavy metal, power metal)
Voltz
(GBR - NWOBHM)
Witchfinder General
(GBR - NWOBHM, doom metal)
Inspirativní alba
Accept – Accept (16.ledna)
AC/DC – Highway to Hell (27.července)
Aerosmith – Night in the Ruts (1.listopadu)
Angel – Sinful
The Angels – No Exit
Bad Company – Desolation Angels
Bachman-Turner Overdrive – Rock n' Roll Nights
Blackfoot - Strikes
Blue Öyster Cult – Mirrors (19.června)
Divlje Jagode – Divlje Jagode
Faithful Breath – Fading Beauty
Gillan – Mr.Universe
Gordi – Gordi 2
Gordi – Gordi 3
Goravestone – Doomsday
Helix – Breaking Loose
Cheap Trick – Dream Police
Iron Maiden – The Soundhouse Tapes (9.listopadu)
Kansas – Monolith
Kiss – Dynasty (23.května)
Led Zeppelin – In Through the Out Door (15.srpna)
Magnum – Magnum II
Mahogany Rush – Tales of the Unexpected
Marseille – Mountain
Motörhead – Overkill (24.března)
Motörhead – Bomber (27.října)
Motörhead – On Parole (8.prosince)
Nazareth – No Mean City
Rainbow – Down to Earth (3.srpna)
Resurrection Band – Rainbow's End
Riot – Narita
Samson – Survivors
Saxon – Saxon (21.května)
Scorpions – Lovedrive (25.února)
Sweet – Cut Above the Rest
Ted Nugent – State of Shock
Thin Lizzy – Black Rose: A Rock Legend (13.dubna)
Tko – Let It Roll
Triumph – Just a Game (30.března, CAN hard/heavy)
Van Halen – Van Halen II (23.března)
Vatreni Poljubac – Recept za Rock 'n' Roll
Whitesnake – Love Hunter (1.října)
ZZ Top – Degüello
Československá scéna
Vzniká skupina PROJEKTIL
Projektil byla česká rocková hudební skupina, známá především v 80. letech 20. století. V roce 1982 vydává singl "Zahrada ticha/Uvadlé růže", obsahující jejich zřejmě největší hit Zahrada ticha, a posléze i "Noční vlak/Mám ztratit svou dálku". Krátce poté odchází ze skupiny Pavel Roth, jenž se přeorientoval na pop, a nahrazuje ho Jiří Hopp.
V roce 1986 musela skupina kvůli problémům se státním socialistickým aparátem ukončit činnost a její desky musely být staženy ze všech obchodů. V roce 1989 skupina svoji činnost obnovila, když vydala nový metalový singl "Lovci lebek/Kovárna". Jejich poslední album Best of PROJEKTIL – Zpátky do Zahrady ticha, vyšlo v roce 1998. V roce 2001 se skupina vrátila na koncertní pódia, ovšem v následujícím roce oznámila svůj definitivní konec.
V Praze vzniká skupina TAM
Na jaře v roce 1979 se bubeník Jarda Hiseman a kytarista Josef Celina ze zakázané skupiny Kyvadlo a basák Daniel Kopec a kytarista Josef Císařovský předtím působící ve skupině Novum domluvili a založili kapelu, které dali název Tam, která byla možná první hudební skupinou v Čechách hrající klasický heavy metal podpořený čtyřhlasými vokály. Po odchodu Daniela Kopce a Josefa Císařovského v kapele skončil vokální projev těchto rozměrů a v kapele začíná značný pohyb hráčů a zpěváků. Jedním ze zpěváků byl i Ladislav Křížek.
Události podrobněji
220 Volt
220 Volt je švédská heavy metalová skupina, kterou v roce 1979 založili kytaristé Thomas Drevin a Mats Karlsson. Kapela vydala alba u vydavatelství CBS Records a Epic Records.
Jejich kariéra začala v roce 1979, ale prosadili se až v roce 1982, kdy vydali svůj první singl "Prisoner Of War". Po svém odvysílání na rozhlasové stanici v New Jersey se stal brzy populárním hitem, což vedlo k tomu, že jim nahrávací společnost CBS nabídla nahrávací smlouvu. Jejich první album 220 Volt vyšlo v roce 1983 a jen ve Švédsku se ho prodalo asi 10 000 kusů. Kromě Švédska si skupina získala popularitu v Japonsku, Německu a Spojených státech. V roce 1984 vystupovali s kapelou Nazareth (12 koncertů) a v roce 1986 s AC/DC (7 koncertů). V osmdesátých letech vydali ještě tři další alba (Power Games, Mind over Muscle a Eye to Eye).
V roce 1992 se skupina rozpadla a na dlouhých deset let odmlčela. Přesto v době, kdy byla neaktivní jí vyšlo album Lethal Illusion, jehož většinu tvořily písně původně určené pro nikdy nevydané pokračování alba Eye to Eye.
V roce 2002 se 220 Volt znovu sešli v původní sestavě a pořádali koncerty v Jämtlandu a na dalších místech Švédska. V témže roce vydali i kompilační album Volume 1, které obsahuje jak nový materiál, tak i vrcholné momenty jejich koncertů ze Sweden Rock 2002. Počet fyzicky vydaných exemplářů byl omezen na 1000 kusů, ale v současné době je k dispozici na iTunes.
V roce 2005 kapela vydala své první živé album Made in Jämtland, které zachycuje její koncerty v Jämtlandu. Na konci roku 2008 kapelu opustil bubeník Peter Hermansson, ale v roce 2012 se vrátil. V roce 2009 kapela nahrála EP s novou verzí populárního singlu "Heavy Christmas" spolu s dalšími třemi písněmi. Na tuto nahrávku se vrátil bývalý zpěvák Jocke Lundholm a na albu se podílel také Björn Höglund z folkrockové skupiny Hoven Droven. Nahrávka vyšla pod názvem Heavy Christmas - Revisited. V roce 2014 vyšlo nové album Walking in Starlight.
Diskografie (studiová alba):
220 Volt (1983)
Power Games (1984)
Mind over Muscle (1985)
Eye to Eye (1988)
Lethal Illusion (1997)
Walking in Starlight (2014)
A II Z
Manchesterská skupina A II Z (pojmenovaná podle atlasu ulic A-Z) byla založena bratry Davem (zpěv) a Garym Owensovými (kytara), Camem Campbellem (baskytara) a Karlem Retim (bicí) právě včas (koncem roku 1979), aby ji zachvátilo počáteční nadšení z nové vlny britského heavy metalu. Skupina, jejíž styl připomínal Motörhead, Sweet Savage a Weapon, okamžitě podepsala smlouvu s velkým vydavatelstvím Polydor a v roce 1980 nahrála naživo na koncertě v rodném městě (který proběhl v hale střední školy Hazel Grove) své debutové album The Witch of Berkeley. Poté vyjeli na turné jako předskokani Girlschool, Iron Maiden a Black Sabbath.
Ani jedna z těchto zkušeností však nepomohla prodeji desek a po vydání EP No Fun After Midnight a singlu "I'm the One Who Loves You" s nimi vydavatelství Polydor v roce 1981 přerušilo spolupráci. V té době se také rozhořely vnitřní rozpory a Owensovi se zbavili své původní rytmické sekce, aby na posledním singlu spolupracovali s novým baskytaristou Tonym Backhousem (který později založil Mad Dogs and Mr Wolf s Wallym Rumseyem, bývalým členem Kruizer) a bubeníkem Simonem Wrightem (později členem AC/DC).
Nový a komerčnější AOR směr kvarteta však nepřinesl ovoce a v polovině roku 1982 se A II Z rozpadli. Kytarista Gary Owens se poté připojil k podobně nešťastné NWOBHM skupině Tytan. Jeho přičiněním se skupina velice krátce jmenovala Aurora a natočila singl "I'll Be Your Fantasy".
ngl "I'll Be Your Fantasy".V roce 1993 vydalo vydavatelství Reborn Classics znovu The Witch of Berkeley jako kapelou neautorizované CD, které obsahovalo i oba singly a čtyřpísňové demo kapely Jaguar. V roce 2006 ještě vydala společnost Majestic Rock oficiální reedici alba The Witch of Berkeley, která obsahovala i oba singly a jejich b-strany.
BOSS
Boss byla hardrocková skupina z australského Adelaide, založena roku 1979. Dlouhodobými členy byli Craig Csongrady (zpěv) a Kevin Pratt (sólová kytara). Skupina vydala v říjnu 1984 jediné album Step on It a v roce 1986 se rozpadla.
Skupinu založil zpěvák Craig Csongrady společně s Kevinem Prattem (sólová kytara). V roce 1980 se skupina přesunula do Sydney, kde ji doplnil kytarista Peter Sutcliffe ze skupiny Dapto. Poté Boss zahájili intenzivní koncertování v sydneyských hospodách a klubech. Jedny z jejich raných vystoupení se konaly také v hotelu Astra na Bondi Beach. V roce 1983 vydali dvouskladbový singl s eponymním názvem, který produkoval Jon Kennett.
Jediné album Step on It vydali v sestavě Csongrady, Pratt a Sutcliffe spolu se Scottem Ginnem na basovou kytaru a Joem Tattsem na bicí. Produkoval ho Eddie Hansen a na jeho nahrávání pro RCA Records se podíleli Heather Dalton, Spencer Lee a Richard Lush. Australský muzikolog Ian McFarlane poznamenal, že skupina si v Sydney vybudovala solidní pověst na koncertech, ale v Austrálii nedokázala prodávat desky. Alba Step on It se však podařilo prodat 20000 kopií v Německu a Japonsku. Fanoušci byli ale zklamáni, když se dozvěděli, že na albu byl místo skutečného bubeníka použit bicí automat. V té době skupina předskakovala na koncertech Iron Maiden, Twisted Sister a Dio.
Boss vydali ještě další čtyři singly: "Strange Games" (květen 1984), "Dancin' Queen" (prosinec 1984), "Shake It" (březen 1985) a "Cry Cry" (červenec), ale v roce 1986 se sestava Csongrady, Pratt, Peter Heckenberg na bicí a Laurie Marlowe na baskytaru rozpadla. V následujícím roce Csongrady, Heckenberg a Pratt založili v Sydney další hardrockovou skupinu BB Steal. V roce 2003 se Csongrady stal spoluautorem písně "United Forever", hymny fotbalového klubu Adelaide United.
Diskografie (studiová alba):
Step on It (1984)
BRIAR
Birminghamskou kapelu Briar založili v roce 1979 kamarádi ze školy Kevin Griffiths (zpěv/kytara), Dean Cook (bicí), Dean Rogers (kytara) a David Tattum (baskytara), původně pro zábavu a aby udělali dojem na své kamarády. Zakládající člen a bubeník Briar Dean Cook vzpomíná: „Kapela, kterou jsem založil já a Kev se myslím jmenovala Emerald nebo Lucifer, už si nevzpomínám, jak se jmenovala... ale v určitém okamžiku jsme prošli oběma názvy. Upřimně řečeno si jména lidí z té původní kapely nepamatuju, kapelou jsme se (tak trochu) stali doopravdy, až když jsme do toho zapojili naše kamarády Davida Tattama a Deana Rogerse.“
V roce 1982 se ke kapele připojili Darren Underwood a Dave Fletcher a Kevin Griffiths přešel na baskytaru. To bylo těsně před vydáním prvního singlu "Rainbow In The Skies/Crying In The Rain". Klasickou sestavu tedy teď tvořili Kevin Griffiths (baskytara a vokály), Darren Underwood (kytara a doprovodné vokály), Dave Fletcher (kytara a doprovodné vokály) a Dean Cook (bicí a doprovodné vokály). Těsně předtím přišel ještě jeden důležitý moment, a to když se Briar spojili s manažerem Georgem Bondem, který kapele pomáhal po celou dobu její kariéry.
Další velký zlom nastal, když kapela vyhrála v Birminghamu soutěž 'Nejžhavější kapela ve městě'. Vítězství upoutalo pozornost wolverhamptonského vydavatelství FM Revolver a jeho dceřiné společnosti Heavy Metal Records. To vedlo v roce 1985 k nahrání a vydání jejich debutového albu Too Young, jež bylo velmi dobře přijato fanoušky i médii. Hned o rok později vydali u labelu GBB svůj druhý počin Take On The World (v roce 2012 znovu vydaný na CD u Battle Cry Records), což bylo skvělé album plné metalu 80. let s příchutí popových melodií a refrénů. Díky němu Briar získali smlouvu s velkým vydavatelstvím Sony/CBS Records, jehož prostřednictvím vyšlo v roce 1988 jejich třetí studiové album Crown Of Thorns, z kterého vzešel hitový singl "Frankie", který rotoval na MTV.
Aby Briar ukázali, že toho mají v zásobě ještě víc, šli okamžitě do studia a nahráli další plnohodnotné album s názvem Reach Out, které ale dodnes nebylo vydáno, protože smlouva se Sony/CBS nebyla uzavřena. Po vydání dalšího 7" singlu kapela přijala zpěváka Kevina Billingtona a klávesistu Jeze Prossera, čímž se stala šestičlennou. V této sestavě nahráli šest skladeb, které byly později zařazeny jako bonusy na reedici alba Hard Times. V roce 1992 se však mikrofonu opět ujal Kevin Griffiths a kytaristy Davea Fletchera a Darrena Underwooda nahradil Mark Carleton. Původní osmiskladbové album Hard Times vyšlo v témže roce ve velmi omezeném nákladu.
Dean Cook vzpomíná na proces nahrávání: „»Hard Times« představuje poslední kapitolu a důležitou část příběhu Briar. Upřímně řečeno, kapela se dostala do bodu, kdy jsme všichni cítili, že se začínáme snažit hrát to, co si lidé kupují, na rozdíl od toho, co vlastně chceme hrát!... Napsali a nahráli jsme skladby s naším dlouholetým manažerem a producentem Georgem Bondem v našem vlastním studiu, původně jako demo, ale pár lidí je slyšelo a líbilo se jim to, takže jsme nakonec vydali několik promo CD a kazet. V té době to bylo minimální vydání, ale bohužel poměrně brzy poté se kapela opravdu rozpadla a v roce 1993 jsme odehráli náš poslední koncert!“.
Diskografie (studiová alba):
Too Young (1985)
Take On the World (1986)
Crown of Thorns (1987)
Hard Times (1992)
CLOVEN HOOF
Cloven Hoof je anglická heavymetalová skupina z Wolverhamptonu, která se řadí k nové vlně britského heavy metalu. Skupina prošla už v počátcích několika změnami (pouze zakládající baskytarista Lee Payne zůstal stálým členem po celá desetiletí), než se ustálila na stálé sestavě, která vydržela několik prvních nahrávek. V této sestavě nahráli v roce 1982 úspěšnou demokazetu, EP The Opening Ritual a debutové album Cloven Hoof (1984).
Po vydání debutu opustil kapelu zpěvák David Potter a nahradil ho Rob Kendrick, který přijal pseudonym 'Water' (čtyři členové kapely si od začátku říkali pseudonymy podle čtyř živlů). Tato sestava ale stihla nahrát pouze živé album Fighting Back (1987) a poté se rozpadla, takže jediným zbývajícím členem kapely zůstal Lee Payne.
Lee Payne obnovil činnost skupiny v roce 1988 a najal zpěváka Russe Northa a kytaristu Andyho Wooda z Tredegar spolu s bubeníkem Jonem Brownem. S úplně novými hudebníky kapela upustila od uměleckých jmen a pokračovala v nahrávání dalších dvou alb: Dominator z roku 1988 a A Sultan's Ransom z roku 1989. Krátce po vydání těchto dvou alb byl do kapely přiveden jako druhý kytarista další bývalý člen Tredegar Lee Jones, ale kvůli smluvním problémům se kapela v roce 1990 opět rozpadla.
V létě 2001 začal Lee Payne dávat dohromady novou sestavu pro další inkarnaci Cloven Hoof (po telefonickém rozhovoru s Andym Woodem ohledně smluvních potíží, které způsobily desetiletý rozpad kapely). Kapela poté absolvovala 10. dubna 2004 živé vystoupení na festivalu Keep It True II v Tauberfrankenhalle v německém Lauda-Königshofenu a v roce 2006, za pomoci zpěváka Matta Moretona, kytaristy Andyho Shortlanda a bubeníka Lynche Radinského, nahrála a vydala album Eye of the Sun. Producentem alba byl Tom Galley. Kvůli pracovním závazkům různých členů kapely ale nebylo možné, aby hráli naživo, a tak byl Lee Payne opět nucen získat nový personál.
Po období stráveném ve Španělsku se v roce 2006 vrátil do Anglie zpěvák Russ North a opět se připojil ke kapele, jejíž sestavu doplnili ještě Mick Powell a Ben Read na kytary a Jon Brown na bicí.
Na začátku roku 2008 vyšla kolekce znovu nahraných písní The Definitive Part One a na rok 2010 bylo naplánováno vydání nového EP s názvem Throne of Damnation. V roce 2008 Cloven Hoof společně s Pagan Altar vystoupili na festivalu Metal Brew v Mill Hill a v roce 2009 obě kapely vystoupily také na festivalu British Steel IV v Camden Underworld. Dne 27. června 2009 vystoupili Cloven Hoof na festivalu Bang Your Head!!! v německém Balingenu po boku kapel jako W.A.S.P., U.D.O., Blind Guardian a Journey a svůj set odehráli v přívalovém dešti. V roce 2009 byla také uvedena trh počítačová hra Brütal Legend, kde byla použita skladba "Nightstalker" z debutového alba kapely.
Na začátku roku 2010, po odchodu Russe Northa, byl jako zpěvák pro EP Throne of Damnation najat Matt Moreton. Moreton ale brzy poté kapelu opustil kvůli špatnému zdravotnímu stavu. 13. prosince 2010 vydali Cloven Hoof své první DVD A Sultan's Ransom - Video Archive, které obsahuje záznam koncertu z roku 1989 v Lichfield Art Centre a také dva videoklipy k písním "Mad, Mad World" a "Highlander", obě z alba A Sultan's Ransom.
V roce 2011 Lee Payne kapelu znovu přebudoval, přivedl kytaristu Joea Whelana z kapely Dementia a kytaristu Chrise Cosse z UK/DC, bubeníka Marka Goulda a zpěváka Ashe Coopera. Tato sestava vydala videoklip s názvem "I'm Your Nemesis" a aktualizovanou verzi písně "Nightstalker". Russ North se s Cloven Hoof definitivně rozloučil v červenci 2012 po kontroverzním vystoupení na Kypru. V srpnu 2012 kapelu opustil Mark Gould, kterého na bicí nahradil Jake Oseland v době, kdy se konala řada koncertů v roce 2013. 30. března 2013 proběhlo koncertní vystoupení ve Wolverhampton Civic Hallve ve Velké Británii s kapelami Jameson Raid a Hollow Ground a 27. dubna 2013 odehráli Cloven Hoof koncert v Parkhotel Hall v rakouském Tyrolsku. Vystoupení bylo nahráno producentem Patrickem Engelem pro budoucí vydání živého alba.
Dne 23. června 2013 zahráli Cloven Hoof na festivalu R-Mine v Belgii, a to na akci, na které vystoupili také Hell, Tygers of Pan Tang a Tank. Následovalo vystoupení na festivalu Heavy Metal Night 6 v Itálii 21. září 2013. V roce 2014 byli Cloven Hoof přidáni na účet festivalu Sweden Rock, kde vystoupili společně s Black Sabbath a Alice Cooperem. Na 23. srpna 2014 bylo naplánováno vystoupení na festivalu Power and Glory v Hatfieldu a v průběhu roku se měla uskutečnit další evropská turné.
Od roku 2014 vydala kapela dalších pět studiových alb.
Diskografie (studiová alba):
Cloven Hoof (1984)
Dominator (1988)
A Sultan's Ransom (1989)
Eye of the Sun (2006)
The Definitive Part One (2008)
Resist or Serve (2014)
Who Mourns for the Morning Star? (2017)
Age of Steel (2020)
Time Assassin (2022)
Heathen Cross (2024)
DEEP MACHINE
Deep Machine byla anglická heavy metalová skupina z východního Londýna, kterou v roce 1979 založil kytarista Bob Hooker. Její hudba byla ovlivněna dalšími NWOBHM kapelami, jako jsou Iron Maiden a zejména Judas Priest. Existovaly různé rané sestavy, ale nakonec Hooker angažoval Johna Wigginse na kytaru, Davea Ortona na basu, Ricka Bruce na bicí a Rogera Marsdena na zpěv. Tato sestava nahrála několik dnes velmi vyhledávaných demokazet, včetně písní jako "Demon Preacher", "Asylum", "Witchild" a "Deep Machine".
Poté Dave Orton odešel a na místo baskytaristy nastoupil Andy Wrighton. Přestože si Deep Machine vytvořili kult a měli působivou pověst díky svým energickým živým vystoupením, nepodařilo se jim získat nahrávací smlouvu. Nakonec skupinu v roce 1981 opustil Bob Hooker a nahradil ho kytarista a zpěvák Angel Witch Kevin Heybourne. tato sestava se ukázala jako nestabilní, Heybourne, Marsden a Bruce se s ostatními rozloučili a vytvořili novou sestavu Angel Witch. Marsden se později připojil ke skupině E.F. V roce 1981 se kytarista Tony Harris z nové sestavy Deep Machine připojil k další skupině Destroya, která vystoupila jako host v londýnském klubu Marquee na jednorázovém koncertu, kde účinkovali zpěvák Andy Diamond, baskytarista Brian Genocide, kytarista Terry Lewis a úderný bubeník Kevin Marx. Kapela předskakovala skupině Lone Wolf, v jejímž čele stál bývalý zpěvák Iron Maiden Paul Di'Anno. Bubeník Deep Machine Steve Kingsley se připojil k Rogue Male a Andy Wrighton se opět spojil s Johnem Wigginsem.
V té době se jiná NWOBHM kapela, Gandalf Wizardry, po dvou letech působení na stejném okruhu rozpadla a Andy Wrighton s Johnem Wigginsem oslovili zpěváka Wizardry Andyho M. F. Mawbeyho, a pokusili se Deep Machine znovu oživit, což však trvalo jen pár měsíců, než Wiggins oznámil svůj odchod do skupiny Tokyo Blade. Aidan Fitzpatrick (bývalý kytarista Wizardry) nastoupil místo nedávno odejitého Wigginse a začaly konkurzy na druhého kytaristu,aby vytvořili pětičlennou kapelu. Tato sestava Deep Machine nikdy neopustila zkušebny a nakonec skončila, když Andy Wrighton odešel za Wigginsem do Tokyo Blade.
V roce 2009 se Hooker, Wiggins, Marsden a Wrighton rozhodli poprvé po téměř 30 letech zahrát společně s bubeníkem Slam Chasem Towlerem. Z toho nakonec vznikla nová sestava Deep Machine, v níž byli Hooker a Towler spolu s Lennym Baxterem (zpěv), Johnem Rileym (baskytara) a Nigelem Martindalem (kytara), která začala koncertovat v roce 2010. V únoru 2012 Martindala oficiálně nahradil kytarista Nick 'The Beast' East. Deep Machine vydali 25. dubna 2014 své první album Rise of the Machine produkované DeeRalem, které bylo fanoušky ve Velké Británii a Evropě přijato s obrovským nadšením. V říjnu 2014 Deep Machine s lítostí oznámili odchod zpěváka Lennyho Baxtera po čtyřech úspěšných letech působení v kapele a krátce po jeho odchodu oznámili, že ho na pozici zpěváka nahradí Andy M F Mawbey. Mawbey poprvé vystoupil s kapelou naživo 32 let poté, co se v roce 1982 zúčastnil prvního konkurzu. Poté odešel John Riley a Chas Towler byl propuštěn.
Kapela pokračovala až do roku 2015, kdy přijala bývalé členy Kaine Dana Mailera na basovou kytaru a Joshe Moretona na bicí, než v říjnu téhož roku oficiálně ukončila činnost. Zanechala po sobě rozsáhlý soubor klasických a dobře napsaných metalových skladeb, které by ozdobily setlist každé moderní kapely.
Diskografie (studiová alba):
Rise of the Machine (2014)
DEMON
Demon je anglická heavymetalová skupina, založená v roce 1979 zpěvákem Davem Hillem a kytaristou Malem Spoonerem (oba z Leeku v hrabství Staffordshire), která je považována za důležitou součást nové vlny britského heavymetalového hnutí. Původní sestavu doplnili bývalí členové skupiny Hunter Les Hunt (sólová kytara), Chris Ellis (baskytara) a John Wright (bicí). V roce 1980 kapela podepsala smlouvu s vydavatelstvím Clay Records Mikea Stonea a získala licenci od Carrere Records, aby se připojila k jejich stáji metalových kapel. Jejich debutové album Night of the Demon vyšlo v roce 1981.
Na následujícím albu The Unexpected Guest z roku 1982, na kterém si stále ještě zachovala styl textů, vycházejíci z černé magie, začala kapela experimentovat nad rámec zvuku NWOBHM, posunula se melodičtějším směrem a přidala ke zvuku alba klávesy studiového hudebníka Andyho Richardse. Další album The Plague (1983) znamenalo obrat k progresivnějšímu zvuku a skupina se změnila i textově, poté co přešla k otevřenějšímu politickému stylu, který měl charakterizovat její alba po zbytek kariéry.
Následující album British Standard Approved (1985), ovlivněné Pink Floyd, vydané na malém nezávislém labelu Clay, nemělo velký komerční úspěch a po smrti Mala Spoonera koncem téhož roku se zdálo, že skupina brzy skončí. V té době ale kapela získala stálého hráče na klávesové nástroje a spoluautora písní Stevena Wattse.
Následující album Heart of Our Time (1985) ukázalo, že zbývající členové kapely jsou odhodláni pokračovat, a bylo počátkem nového autorského partnerství mezi Hillem a Wattsem. Ačkoli je toto album považováno za nejslabší z celé kapely, připravilo půdu pro kritikou oceňované album Breakout (1987) a jeho následovníka Taking the World by Storm (1989). V devadesátých letech Demon vydali další dvě alba, Hold On to the Dream (1991) a Blow Out (1992), než se v roce 1992 rozpadli, což bylo podle zpěváka a zakládajícího člena Davea Hilla způsobeno únavou.
V roce 2001 Hill kapelu znovu spojil s novými členy a vydal nové album Spaced Out Monkey. Od té doby skupina vydala další čtyří alba. Všechny desky, které kapela vydala po svém reunionu, se setkaly s pozitivním hodnocením tisku, což vedlo k tomu, že kapela vystupovala na mnoha festivalech po celé Evropě - včetně festivalu Bang Your Head!!! a Sweden Rock Festival, ale jen zřídkakdy se vydávala na plnohodnotná turné. V roce 2005 kapela absolvovala turné se zpěvákem Magnum Bobem Catleym a v roce 2018 oslavila 35. výročí vydání alba The Unexpected Guest turném po Velké Británii, na kterém zahrála všechny písně z tohoto alba a několik dalších klasik.
Diskografie (studiová alba):
Night of the Demon (1981)
The Unexpected Guest (1982)
The Plague (1983)
British Standard Approved (1985)
Heart of Our Time (1985)
Breakout (1987)
Taking the World by Storm (1989)
Hold On to the Dream (1991)
Blow-Out (1992)
Spaced Out Monkey (2001)
Better the Devil You Know! (2005)
Unbroken (2012)
Cemetery Junction (2016)
Invincible (2024)
DEMON PACT
Demon Pact byla čtyřčlenná heavymetalová kapela z Bromley v Kentu, která byla součástí NWOBHM. Vznikla v roce 1979 v Hayes v Kentu na předměstí Londýna. Hnací silou kapely byl kytarista Richard Dickerson.
Původně se kapela jmenovala Fenris Wolf, všichni její původní členové navštěvovali střední školu v Hayes a jejich první koncert se uskutečnil v rámci večírku na konci školního roku v místním kostelním sále v létě 1979 (ačkoli Richard školu opustil o dva roky dříve). V kapele hrál na baskytaru Richardův bratr Alan Dickerson, zpěv obstarával Donald Meckiffe a na bicí hrál Phil Wickenden. Následně se skupina přejmenovala na Demon Pact (podle jedné z vlastních skladeb) a na bicí usedl Iain Finlay. Po celou dobu existence zůstala poloprofesionální skupinou - její členové měli buď jiné zaměstnání, nebo se dále vzdělávali - a přestože hojně koncertovala v okolí i mimo něj a získala si své příznivce, nikdy se jí nepodařilo upoutat pozornost řádného managementu nebo nahrávacího průmyslu. Nicméně díky Paulu Pelletierovi, Richardovu blízkému příteli, vyšel v létě 1981 na značce Slime singl s písní "Eaten Alive" na straně A a písní "Raiders" na straně B. Další nahrávka se objevila na dnes velmi vyhledávaném vinylovém albu Kent Rocks vydaném u White Witch Records.
Singl získal dobrou recenzi v Kerrangu! (č. 2, srpen 1981) a byl překvapivě často v rozhlase, včetně Johna Peela a Tommyho Vance v jeho Friday Rock Show. Bratrské neshody v kapele nakonec vedly k odchodu Alana Dickersona, kterého nahradil Roy Bridle (jehož jméno bylo uvedeno v Kerrangu! při recenzi singlu, ačkoli na singlu a všech dalších studiových nahrávkách hrál Alan Dickerson); Donald Meckiffe odešel, aby se věnoval akademické kariéře, a nahradil ho Mark Maxwell. Demon Pact se potýkali s problémy až do roku 1982, ale nakonec Richard Dickerson, vyčerpaný sháněním koncertů a celkovým rozčarováním, skupinu rozpustil. Bubeník Iain Finlay hrál následně s německými Running Wild a dalšími kapelami.
O mnoho let později byl v Argentině vydán červený vinylový bootleg původního singlu a na Hades Paradise vyšlo neautorizované vinylové album s ukradenými studiovými nahrávkami. Po dohodě s držitelem autorských práv Paulem Pelletierem Released vyšla v roce 2010 kompilace Release from Hell se všemi nevydanými studiovými nahrávkami Demon Pact prostřednictvím společnosti High Roller. Přestože Demon Pact nikdy nepřekročili rámec lokální kapely, singl se rozšířil po celém světě a i dnes jsou jejich nahrávky vysoce ceněny a vyhledávány fanoušky heavy metalu po celém světě.
EXPORT
Export byla britská melodická rocková skupina, kterou založili bratranci Steve Morris (v současnosti známý jako producent Escape Music a kytarista Gillan, Heartland a Shadowman) a Lou Rosenthal. Jejich hudba z počátku osmdesátých let bývá řazena k NWOBHM, později jde o melodický hard rocku až AOR.
Jako hlavní autor písní skupiny to byl právě Morris, kdo kapelu nasměroval k melodickému hard rocku. Poté, co v roce 1979 vyhráli soutěž Radio City's 'Battle Of The Bands', nahráli Export první (a jediný) singl pro Atlantic Records s názvem "Julie Bitch"/"" Nice To Know You".
Když skupina začala pravidelněji koncertovat, původního bubeníka Davea Henryho nahradil Chris Alderman. O něco později se jejich manažerem stal Dave Harman, který urychlil jejich kariéru. Byl natočen druhý singl "You've Got To Rock"/"Wheeler Dealer" a také osmipísňové album, které bylo distribuováno (na koncertech) prostřednictvím vlastního labelu His Master's Vice. První velké turné se uskutečnilo začátkem roku 1981 se skupinou Slade, poté následovalo mnoho dalších vystoupení v úloze předkapely. S Trevorem Rabinem v čele byly nahrány nové demosnímky, které kapelu přivedly do New Yorku, kde hrála na předváděcích akcích pro mnoho amerických vydavatelství. To se vyplatilo a byla podepsána smlouva s Epicem.
První album pro Epic, Contraband, spatřilo světlo světa v roce 1984. Obsahovalo devět písní nahraných v různých fázích kariéry kapely a bylo poněkud různorodé, ale v USA mělo dost dobrých recenzí na to, aby byl Epic spokojen. Kvůli psaní druhého (řádného) alba odletěl skladatel Morris do New Yorku, kde napsal dvě písně, a to s nikým jiným než s Bobem Halliganem Jr. (spolupracoval s Cher, Helix, Icon, Judas Priest nebo KISS). Dvě z jejich společných skladeb, "Runnin' Back (For More)" a "Closer To You", se na albu ocitly spolu se dvěma skladbami napsanými společně s Maxem Baconem (Nightwing, GTR) a působivou rockovější skladbou, kterou napsal baskytarista Chris Alderman (skvělá "You Make Me Wanna"). Další album Living In The Fear Of The Private Eye pak ukázalo plný potenciál této trestuhodně přehlížené britské rockové kapely.
Bohužel Epic album při jeho konečném vydání v roce 1986 neprosadil, pravděpodobně proto, že měl více než dost práce s velikány jako Michael Jackson a Ozzy Osbourne.
Diskografie (studiová alba):
Export (1980)
Contraband (1984)
FALLOUT
Fallout byla americká heavymetalová skupina založená v roce 1979 v Brooklynu v New Yorku. Je známá především tím, že v ní hráli budoucí členové Type O Negative, basák a zpěvák Peter Steele (tehdy pod svým rodným jménem Peter Ratajczyk) a klávesák Josh Silver. Ačkoli Fallout nebyla první kapelou Petera ani Joshe, byl to jejich první nahraný materiál (jejich první společnou kapelou byla Aggression). Peter musel tenkrát svou kytaru vyměnit za baskytaru, jinak by ho vyhodili, jenže za svou kytaru nedostal dost peněz na basu pro leváky, a tak si musel pořídit standartní. To vysvětluje, proč Peter hraje na pravorukou basu, i když je levák.
V kapele dále hráli kytarista John Campos a budoucí bubeník Agnostic Front Louie Beateaux (tehdy pod jménem Lou Beato) na bicí. Fallout vydali před zánikem skupiny v roce 1982 pouze jednu desku, 7“ singl "Rock Hard", který vyšel v roce 1981 u Silver Records (jako Josh Silver) a byl limitován počtem 500 kusů. Produkovali jej Richard Termini a William Wittman. Je to nejžádanější kousek čehokoli v souvislosti s pozdějšími Type O Negative.
Po třech letech soustavného koncertování se Fallout rozpadli. Peter a Louie založili skupinu Carnivore a Josh s Johnem skupinu Original Sin. Po rozpadu Original Sin založil John Campos vlastní produkční společnost a nahrával, produkoval a psal písně pro mnoho nezávislých i velkých umělců, jako jsou Bret Reilly, Surfing Moses, Jennifer Marks, Alex Skolnick, skupina Tito Puente, Jimmy Delgado, Fat Joe, Mink a další. Nyní vede studio a produkční společnost v Astorii v New Yorku s názvem One Mind Music.
V roce 1989 se Peter a Josh opět spojili a založili slavné gothic/doom metalové Type O Negative. O připojení požádali i Johna Campose, ten ale odmítl a místo mistra šesti strun zaujal Kenny Hickey. O bicí se postaral Sal Abruscato, kterého později nahradil Johnny Kelly.
GIRL
Skupinu Girl založili v roce 1979 zpěvák Phil Lewis, kytaristé Gerry Laffy a Phil Collen, bubeník Jonathon Trevisick (krátce poté ho nahradil Dave Gaynor) a baskytarista Mark Megary (krátce poté ho nahradil Simon Laffy). Collen předtím působil ve skupinách Lucy, Tush a Dumb Blondes.
Brzy je objevil a chvíli řídil Jon Lindsay, který hledal kapely pro bývalého manažera The Who Kita Lamberta, který zamýšlel rozjet novou nahrávací společnost. Lindsay a Girl se rozešli kvůli manažerským rozhodnutím, poté co kapela chtěla podepsat nahrávací smlouvu s Donem Ardenem místo nahrávací smlouvy, kterou Lindsay vyjednal s vydavatelstvím Nomis Publishing Simona Napiera-Bella. Kapela podepsala smlouvu s vydavatelstvím Jet Records a vydala dva singly následované debutovým albem Sheer Greed (1980), které se dostalo na 33. místo v UK Albums Chart. Zviditelnila se také díky turné s Pat Travers Band a UFO, a to uprostřed exploze nové vlny britského heavy metalu. Girl také nahráli verzi písně "Hollywood Tease" (dříve než L.A. Guns), která se v dubnu 1980 dostala na 50. místo v UK Singles Chart.
Gaynor odešel v roce 1981 a na jeho místo nastoupil bývalý bubeník skupiny Gillan a Broken Home Pete Barnacle. Po několika živých vystoupeních s kapelou však Barnaclea během nahrávání dalšího alba nahradil Bryson Graham, bývalý člen Spooky Tooth. Jak Barnacle, tak Graham se objevili na druhém albu Girl's Wasted Youth, které vyšlo v roce 1982 a ve Velké Británii se dostalo na 92. místo. Další změna proběhla, když Pete Bonas nahradil Phila Collena, který odešel k Def Leppard, to už se ale blížil konec a kapela se brzy poté rozpadla.
Šest alb Girl dnes vlastní vydavatelství Sanctuary Records (předtím je vydávalo Jet Records Dona Ardena): studiová alba Sheer Greed a Wasted Youth, živáky Live at the Marquee a Live at the Exposition Hall, Osaka, Japan a kompilace Killing Time a My Number: The Anthology.
Po rozpadu skupiny se zpěvák Phil Lewis připojil k The London Cowboys, poté k Airrace a v roce 1987 k L.A. Guns. Zpíval také s New Torpedos, Tormé, Filthy Lucre a The Liberators. Gerry Laffy, Simon Laffy a Pete Barnacle pokračovali ve skupině Sheer Greed, v níž hostovali také Lewis i Collen. Sheer Greed také nahráli dvě verze písně "Hollywood Tease", jednu studiovou pro album Sublime to the Ridiculous a druhou živou pro Live in London. Simon Laffy a Phil Collen v současnosti působí ve skupině Man Raze spolu s bývalým bubeníkem Sex Pistols Paulem Cookem.
Diskografie (studiová alba):
Sheer Greed (1980)
Wasted Youth (1982)
Killing Time (1987)
GRIM REAPER
Grim Reaper byla britská heavymetalová skupin, kterou založil v roce 1979 v anglickém Droitwichi kytarista Nick Bowcott. V průběhu let došlo k četným změnám v sestavě, přičemž nejdéle v ní působil frontman Steve Grimmett, a to nejdříve v letech 1982 až 1988 a poté od roku 2006 až do své smrti v roce 2022. Nejznámější je několik jejich písní z 80. let, včetně příslušných titulních skladeb z prvních tří alb. Po rozpadu v roce 1988 se kapela v roce 2006 kolem Grimmetta reformovala, ale kvůli problémům s právy na původní název kapely si říkala Steve Grimmett's Grim Reaper. Pod tímto názvem od té doby vydali dvě alba: Walking in the Shadows (2016) a At the Gates (2019).
Kapela vznikla ve Worcestershire a zpočátku v ní zpíval Paul de Mercado. Jejich první demokazeta se jmenovala Bleed 'Em Dry a obsahovala materiál v délce jednoho alba. Poté, co si získali příznivce na severozápadě a v Yorkshiru, upoutali pozornost vydavatelství Heavy Metal Records, které na svou kompilaci Heavy Metal Heroes z roku 1981 přidalo znovu nahranou verzi skladby "The Reaper" z dema. Pozitivnímu článku v sekci 'Armed & Ready' časopisu Kerrang! ale předcházel rozpad původní sestavy, v níž zůstal pouze Nick Bowcott. Ten přibral Davea Wanklina na baskytaru, Lee Harrise na bicí a především zpěváka Steva Grimmetta.
Tato sestava vyhrála v roce 1982 soutěž Battle of the Bands, které se zúčastnilo více než 100 kapel, a získala tak čas ve studiu, aby mohla natočit demo nového materiálu. Grimmett byl tehdy neoficiálním zpěvákem cheltenhamských Chateaux, kteří měli smlouvu s labelem Darryla Johnstona Ebony Records, a tak jim předal demokazetu Grim Reaper a kapela podepsala smlouvu. Jejich debutové album, které vyšlo v roce 1983 se jmenovalo See You in Hell a bylo distribuováno po celém světě prostřednictvím RCA Records.
Grim Reaper se brzy stali snadno rozpoznatelnými díky Bowcottově kytarové hře a vokálu zpěváka Steva Grimmetta. Jejich úspěšné světové turné zahrnovalo i vystoupení jako support na Texxas Jam, kde hráli pro více než 20 000 lidí. Druhé album Fear No Evil, z roku 1985 ukázalo zlepšení po produkční stránce a také zaznamenalo mírný úspěch ve Spojených státech i v Evropě. Právní spory s vydavatelstvím Ebony Records ale zpozdily vydání třetího alba skupiny Rock You to Hell téměř o dva roky. Album vyšlo až v roce 1987 přímo u RCA Records. V té době však již melodický heavy metalový zvuk Grim Reaper upadl v nemilost, protože většina metalového trhu se přesunula k těžším formám, jako je thrash metal a speed metal. Ani distribuce u velkého vydavatelství a populární videoklip k titulní skladbě kapelu nezachránily. V době, kdy se chystala produkce čtvrtého studiového alba (údajně se mělo jmenovat Nothing Whatsoever to Do with Hell), zasadila další série právních kroků ze strany Ebony Records kapele smrtelnou ránu a ta se v roce 1988 rozpadla.
Grimmett se poté stal frontmanem skupin Onslaught a Lionsheart a účinkoval na několika tribute albech. Bowcott se stal nezávislým hudebním publicistou a později přispěvatelem do publikací jako Circus a Guitar World. Spolupracoval také s americkou divizí společnosti Marshall Amplification a hrál ve skupině Barfly, která pro RCA records nahrála album s producentem Jackem Pontim.
V roce 2006 Eddie Trunk na Metal Mania oznámil, že se kapela dala znovu dohromady. 'Původní' sestava (bez Nicka Bowcotta) vystoupila 8. dubna 2006 na festivalu Keep It True VI v Lauda-Königshofenu. V sobotu 18. července 2009 kapela hrála na každoročním festivalu MetalBrew v londýnském Mill Hill. V září 2009 měli hrát na Play it Loud IV v italské Boloni, ale festival byl zrušen. Kapela (povzbuzována davem fanoušků, kteří si již zakoupili vstupenky) přesto s několika dalšími kapelami tento termín odehrála jako jednodenní akci místo víkendové. V listopadu 2010 Grim Reaper úspěšně vystoupili na festivalu British Steel v italské Bologni v areálu Estragon na koncertním programu, na němž se objevily další klasické kapely éry NWoBHM - Diamond Head, Girlschool, Demon a Angel Witch. Zahráli si také v birminghamské Academy společně s kapelou Jameson Raid.
Ve stejné sestavěpokračovali v turné po Velké Británii a Evropě. V listopadu 2011 absolvovali krátké turné po Řecku a Kypru a vydali limitovanou edici Live in Europe 2011. Festivalová vystoupení v roce 2012 zahrnovala švédský Muskelrock a headlinerství na německém Sword Brothers. V následujících letech následovaly další evropské festivaly a turné po USA. V roce 2013 byli společně s Tokyo Blade headlinery listopadového belgického festivalu Heavy Sound.
V dubnu 2014 odehráli Grim Reaper svůj první koncert v USA od roku 1987, kde se k nim připojil původní kytarista Nick Bowcott, a představili několik skladeb z připravovaného alba Walking in the Shadows. Dne 17. ledna 2017 byl Grimmett hospitalizován po koncertě v Piedrahits & Pedro Moncayo v ekvádorském Guayaquilu. Následovala operace, které se nepovedlo porazit infekci v jeho pravé noze, a tak mu byla 18. ledna 2017 část této nohy amputována. Kapela pokračovala v koncertování a v prosinci téhož roku odehrála emotivní headlinerský set na vánočním koncertu Hard Rock Hell's NWOBHM v Sheffieldu. DV červenci 2019 bylo oznámeno, že Grim Reaper vydají album se zcela novým materiálem. To vyšlo, pod názvem At the Gates 11. října 2019, přičemž následující večer, 12. října, se v londýnském klubu Boston Music Rooms uskutečnil speciální koncert k uvedení alba. Od ledna 2022 začala kapela podle Grimmetta pracovat na novém albu a mezitím v březnu vydala své první živé album Reaping the Whirlwind.
Dne 15. srpna 2022 Grimmett zemřel ve věku 62 let.
Diskografie (studiová alba):
See You in Hell (1983)
Fear No Evil (1985)
Rock You to Hell (1987)
HEADPINS
Headpins je kanadská hardrocková skupina, kterou koncem 70. let založili jako vedlejší projekt tehdejší členové skupiny Chilliwack Ab Bryant a Brian MacLeod. MacLeod byl ohromen pěveckým talentem vancouverské rockové zpěvačky Denise McCannové a požádal ji, aby se k jeho novému podniku připojila. Na bicí hrál původně Matt Frenette, zatímco Bernie Aubin bubnoval v jiné vancouverské kapele Loverboy, během několika měsíců si však kapely vyměnili. V roce 1981 začali Headpins koncertovat v okolí Vancouveru a rychle si vybudovali fanouškovskou základnu. Poté ale McCannová odešla a MacLeod přivedl novou zpěvačku Darby Millsovou.
V roce 1982 vydali Headpins debutové album Turn It Loud, které se rychle stalo platinovým a šest týdnů se drželo na vrcholu hitparády s hitem "Don't It Make Ya Feel". V příštím roce se pak ke kapele připojil ještě Darcy McDonald na klávesy. Jejich druhá deska Line of Fire byla dalším multiplatinovým úspěchem a obsahovala hity "Just One More Time" a "Feel It (Feel My Body)"", což vedlo k tomu, že kapela na začátku roku 1984 absolvovala evropské turné s Whitesnake. Jediná skladba skupiny v americké hitparádě, "Just One More Time", strávila v žebříčku Billboard Hot 100 devět týdnů a v únoru 1984 se umístila na 70. místě.
V roce 1985 absolvovali Headpins turné se skupinami jako Kiss (1983), Eddie Money a ZZ Top. Nepřízni osudu se ale nevyhnuli, kapela byla uprostřed nahrávání svého třetího alba Head Over Heels, když jejich nahrávací společnost zkrachovala. Navíc museli opustit turné se ZZ Top. Těm se nelíbila pozornost, které se dostávalo předskokanům, a Headpins tak bylo řečeno, aby nehráli přídavkové číslo. MacLeod se rozhodl neposlechnout a byli z koncertu staženi.
V roce 1986 byl Millsová propuštěna, začala se věnovat sólovému projektu a na její místo nastoupila Chrissy Steelová. Protože se však zbytek původní skupiny Headpins přesunul k jiným projektům, rozhodl se MacLeod natočit nové album pouze se Steeleovou. S pomocí svého manažera Sama Feldmana a Bruce Allena obeslali vydavatelství, až se nakonec připojili k Chrysalis Records, které nově převzala společnost Thorn EMI. Po představení newyorským manažerům Chrysalis Johnu Sykesovi (prezident) a Joe Keinerovi (generální ředitel) a po odletu na koncert kapely podepsali Macleod a Steelová smlouvu na několik milionů dolarů na vydání několika alb. Bohužel během produkce alba a zahřívacího turné MacLeod onemocněl a po vydání alba 25. dubna 1992 podlehl rakovině. Během jeho nemoci a pracovní neschopnosti bylo podle názoru vydavatelství nejlepší, aby Steelová po podpisu smlouvy s americkou pobočkou labelu Chrysalis pokračovala jako sólový umělec. V roce 1991 vyšlo album Magnet to Steele, z něhož vzešly hity "Love You 'Til It Hurts" a "Love Don't Last Forever".
Headpins nadále vystupují naživo s Abem a Berniem z klasické sestavy 80. let. V druhé polovině roku 2016 bylo oznámeno, že dlouholetá zpěvačka Darby Millsová odešla na sólovou dráhu (poslední vystoupení Darby se skupinou se uskutečnilo v srpnu 2016) a že jejich novou zpěvačkou je Katrina 'Kat' Lawrencová. V dubnu 2022 pak převzala zpěv Rosa Laricchiutaová.
Diskografie (studiová alba):
Turn It Loud (1982)
Line of Fire (1983)
Head Over Heels (1985)
HELLANBACH
O Hellanbach z anglického Tyneside se často mluvilo jako o odpovědi Nové vlny britského heavy metalu na Van Halen, což viceméně platilo, i když to nakonec zase tak dobrá odpověď nebyla. Kapela se začala dávat dohromady v samém závěru 70. let a nakonec se ustálila v sestavě Jimmy Brash (zpěv), Dave Patton (kytara), Kev Charlton (baskytara) a Steve Walker (bicí).
Z velké části díky svému pohodovému přístupu a optimistickým hardrockovým melodiím se Hellanbach díky neustálému koncertování po celé severovýchodní Anglii stali oblíbenou atrakcí a v roce 1980 vstoupili do studia Guardian Studios v nedalekém Durhamu, aby nahráli čtyřskladbové EP Out to Get You, které vyšlo u stejnojmenného nezávislého vydavatelství. I když to nebylo nijak výrazné dílko, přesto posloužilo k tomu, aby skupina představila širšímu publiku své zjevné uctívání Van Halen.
Následující dva roky strávili Hellanbach nahráváním nového materiálu a zdokonalováním svých schopností na klubové scéně, což vedlo ke smlouvě s Neat Records. A po předpremiéře několika nových skladeb na kompilaci Neat, se pustili do nahrávání dlouho očekávaného debutu Now Hear This, který nakonec vyšel v roce 1983. Ačkoli podobnost s Van Halen byla na celém albu stále velmi patrná, zejména v efektní kytarové práci kytaristy Davea Pattona, poměrně působivé album dokázalo, že kapela udělala obrovský pokrok a nyní se těmito vlivy mnohem více inspirovali, než aby na nich byli závislí.
Rozsáhlé turné s kapelami jako Raven zajistilo, že se Now Hear This prodávalo v úctyhodných počtech, Hellanbach ale ztratili drahocenný čas s přípravou druhého alba The Big H, které se na trhu objevilo až koncem roku 1984. V té době už popularita nové vlny britského heavy metalu obecně povážlivě upadala a přítomnost nového bubeníka Barryho Hoppera byla beztak jedinou novinkou, protože The Big H jen opakovalo předem osvědčenou formuli debutu s méně uspokojivými výsledky. Jádrem problému byla zjevně klesající víra samotné kapely ve vlastní věc a jen málokoho překvapilo, když se členové v následujících letech potichu rozešli a už se nikdy neobjevili.
K tomu, že se kapela nedokázala výrazněji prosadit, nepochybně přispělo i to, že ji jejich vydavatelství, které chtělo uspíšit vydání druhého alba, stáhlo z potenciálně vlivných předskokanských pozic, a údajně i špatná distribuce a londýnská orientace většiny tehdejších rockových médií. Celá tvorba kapely byla shromážděna v dvoudiskové antologii nazvané The Big H: Hellanbach Anthology z roku 2002. Přestože se Hellanbach nikdy oficiálně nerozpadli, zdají se vyhlídky na reunion stejně neradostné, protože jeden z členů si v současnosti odpykává 25 let v čínském vězení za pirátství.
Diskografie (studiová alba):
Now Hear This (1983)
The Big H (1984)
HOLLOW GROUND
Hollow Ground vznikli na konci 70. let v severovýchodní Anglii a stali se jednou z nejvýznamnějších skupin období NWOBHM. Ačkoli vydali pouze šest skladeb, ty se staly klasickým příkladem stylu této éry.
V roce 1980 vydali EP Warlord, které obsahovalo skladby "Flying high", "Warlord", "Rock on" a "Don't Chase the Dragon". Tato sedmipalcová deska se obtížně shání a v současnosti se v zachovalém stavu prodává za 200 liber. Později v roce 1980 byly nahrány další dvě skladby ("Fight with the Devil" a "The Holy One"), které byly spolu s "Rock on" a "Flying high" použity na split albu Roksnax. Byly nahrány ještě čtyři další skladby: "Rock to love", "Promised land", "Easy action" a "Loser", které však nebyly nikdy vydány. V roce 1990 byla skladba "Fight with the Devil" zařazena na kompilační album Larse Ulricha a Geoffa Bartona NWOBHM '79 Revisited. Původní skladby z EP lze nalézt také na kompilačním CD N.W.O.B.H.M. Metal Rarities, Volume 1.
V roce 1982 kapelu opustil zpěvák Glenn Coates a připojil se ke skupině Fist, která s ním vydala album Back With A Vengeance. Tento odchod znamenal konec Hollow Ground. Kytarista Martin Metcalf v roce 1986 nahrál s bývalým zpěvákem Geordie Dr. Robem Turnbullem rockové album Powerhouse.
V roce 2007 byla kapela požádána, aby se reformovala a zahrála na festivalu Headbangers Open Air v Německu. Byli přijati příznivě, zejména fanoušky NWOBHM, kteří byli nadšeni, že mohou vidět jednu ze ztracených kapel této éry vystupovat naživo. Hollow Ground se také objevili na koncertě ve Wolverhampton Civic Hall 30. března 2013, kde vystoupili společně s Jameson Raid a Cloven Hoof.
CHEVY
Kořeny Chevy se táhnou až ke kapele Cupid's Inspiration, která po několika hitových popových nahrávkách v šedesátých letech a letech hraní běžné pop~rockové hudby, začala koncem 70. let psát v sestavě Martin Cure (zpěv), Bob Poole (basa), Paul Shanahan (kytara) a Andy Chaplin (bicí) vlastní materiál ve stylu NWOBHM.
V té době se skupina ještě nazývala 4-Wheel Drive. Krátce poté sestavu rozšířil další kytarista Steve Walvyn a kapela se přejmenovala na Chevy. Místem zrodu kapely bylo malé městečko v Midlands, Leamington Spa. První píseň se jmenovala "Skybird".
Další píseň s názvem "Chevy" vyšla v únoru 1980 na kompilačním albu EMI Metal for Muthas Vol. II. EMI byla první velkou nahrávací společností, která si všimla zrodu nového rockového mainstreamu. Poté skupina uzavřela smlouvu s nahrávací společností Avatar, která jim vydala v červenci 1980 první singl "Too Much Loving/See the Light". V té době skupina odehrála mnoho koncertů (napřiklad s Alvinem Lee) a chystali se vydat album, což se uskutečnilo v prosinci 1980, kdy vyšlopod nakladatelstvím Avatar album s názvem Taker.
Následovalo několik propagačních koncertů v Anglii s Hawkwind a na začátku roku 1981 vyšel další singl "Taker/Life on the run". I přes velmi dobré ohlasy v hudebním tisku, se ale album prodávalo příliš pomalu na to, aby dosáhlo úspěchu v hitparádách. V dubnu 1981 odehráli Chevy s Limelight turné čítajícím tucet koncertů.
Krátce poté byl natočen poslední singl "Just another day/Rock on" a kapela kvůli porušení smlouvy opustila nahrávací společnost Avatar pouhé tři týdny předtím, než měla podle plánu vydat své druhé album. Špatné zacházení ze strany nahrávací společnosti a managementu mělo za následek, že v září 1981 odešli Steve Walvyn a Andy Chaplin (nahradili je Barry Eardley na kytaru a Ted Duggan na bicí). S novými členy kapela stále koncertovala, vytvářela nový materiál, ale nevydala žádnou novou desku. Tehdy padlo rozhodnutí opustit Avatar a zkusit vydávat své desky na vlastní pěst. Chevy se nakonec rozpadli zhruba koncem roku 1982.
Diskografie (studiová alba):
The Taker (1980)
ICON
Icon je americká metalová skupina, která vznikla v roce 1979 a původně se rozpadla v roce 1990. V roce 2008 se kapela plně zreformovala a v současnosti ji tvoří tři pětiny klasické sestavy: Dan Wexler (kytara), Stephen Clifford (zpěv) a John Aquilino (kytara), spolu s Davem Henzerlingem (baskytara) a Garym Bruzzesem (bicí).
Icon vznikli jako The Schoolboys v roce 1979 ve Phoenixu v Arizoně (název Icon používají od roku 1981). Kapelu založili kamarádi ze střední školy Dan Wexler (kytara), Stephen Clifford (zpěv) a Tracy Wallach (baskytara). K nim se připijili Dave Henzerling (kytara) a John Covington (bicí) ze skupiny, která se původně jmenovala Driver. Schoolboys vydali EP Singin' Shoutin' a měli několik písní na místních kompilačních albech. V roce 1984, kdy podepsali smlouvu s Capitol Records už Henzerling a Covington skupinu opustili a nahradili je kytarista John Aquilino a Pat Dixon, bývalý bubeník skupiny Loosely Tight.
V roce 1984 vydala kapela svůj eponymní debut, který produkoval majitel Shrapnel Records Mike Varney, a absolvovala turné na jeho podporu. Setlist turné obsahoval poměrně dost nových písní určených pro další album a také několik coververzí Deep Purple a Judas Priest. O rok později vyšlo album Night of the Crime, které produkoval Eddie Kramer, mixoval Ron Nevison a na kterém se autorsky podílel Bob Halligan Jr. Během míchání alba se rozhodl z osobních důvodů kapelu opustit zpěvák Stephen Clifford. Po přeskupení kapela vyzkoušela několik různých zpěváků, přišla o nahrávací smlouvu a vydala kazetu More Perfect Union, která byla určena pouze pro místní publikum a obsahovala vybroušený poprockový zvuk, nového zpěváka (Jerry Harrison) a klávesistu (Kevin Stoller). Přestože byla vydána pouze na místní úrovni, vzbudila dostatečnou pozornost, aby se o skupinu znovu zajímala velká vydavatelská společnost.
V roce 1989 vyšlo u Atlantic/Megaforce album Right Between the Eyes, na kterém zpíval Jerry Harrison a na druhou kytaru hrál Drew Bollmann. Videoklip k písni "Taking My Breath Away" se hrál v pořadu Headbangers' Ball na MTV. Po vydání alba a doprovodném turné v USA, kde předskakovali Ace Frehleymu, a ve Velké Británii, kde předskakovali King's X, (na pozdějším z nich nahradil Dixona na bicí David Lauser, v současnosti bubeník Sammyho Hagara), se ale Icon rozpadli. Zpěvák Harrison nahrával s novým projektem Harlequin a ostatní členové kapely se nadále podíleli na hudebních projektech; zejména kytarista Dan Wexler psal a nahrával s Alice Cooperem, který zpíval doprovodné vokály ve skladbě "Holy Man's War" z alba Right Between the Eyes.
V srpnu 2008 oslavila skupina svůj reunion reedicí bootlegového koncertu z roku 1984 na DVD. Původní členové Wexler, Aquilino a Dixon spolu s bývalým členem Davem Henzerlingem a novým zpěvákem Scottem Hammonsem měli také v plánu nahrát materiál na nové album. Dne 29. listopadu 2008 Icon předskakovali kapele Tesla v Dodge Theatre v domovském Phoenixu v Arizoně a dostalo se jim velmi vřelého přijetí. V květnu 2009 se ale zpěvák Scott Hammons rozhodl věnovat sólové kariéře a kapelu opustil. Nahradil ho bývalý zpěvák Adler's Appetite Sheldon Tarsha, se kterým kapela hrála na Rocklahomě a v roce 2010 předskakovala Queensrÿche.
Dřívější plány na nahrání nových písní stále existují, Tarsha však kapelu opustil a od roku 2011 v ní působí původní zpěvák Stephen Clifford. Alba Icon i Night of the Crime byla v roce 2000 remasterována a znovu vydána francouzským hardrockovým vydavatelstvím AxeKiller. Night of the Crime bylo znovu remasterováno v roce 2009 britským vydavatelstvím Rock Candy Records.
Diskografie (studiová alba):
Icon (1984)
Night of the Crime (1985)
More Perfect Union (1987)
Right Between the Eyes (1989)
JAGUAR
Kapela vznikla v prosinci 1979 v Bristolu poté, co si Jeff Cox a Garr Pepperd v místních novinách podali inzerát, že hledají bubeníka. Tím se stal Chris Lovell. Mladíci neztráceli čas a ještě téhož roku se vydali přímo do studia Sound Conception Studios, aby nahráli své první demo, které bylo dokončeno 22. března 1980. Hned v dubnu 1980 podali další inzerát, že hledají zpěváka, na který odpověděl Rob Reiss. V prosinci 1980 se skupina vydala do studia Studio 34 a nahrála další demo, které později spojila s předchozími demo skladbami. Dokončené dílo bylo prodáváno veřejnosti prostřednictvím inzerátu v hudebním časopise Sounds od února 1981. Kapela tímto způsobem prodala asi 540 demosnímků.
Díky inzerátu v Sounds se Jaguar spojili s holandským fanouškem a promotérem Fritsem Gijsbertsem, který pro ně uspořádal několik koncertů v Nizozemsku. Místní metalový časopis Aardschok o nich na svých stránkách často psal a majitel časopisu 'Metal Mike', se později stal promotérem kapely v této zemi. V roce 1980 poslal Jaguar své demo také do soutěže Battle of the Bands, odkud jim přišel dopis, ve kterém stálo, že postoupili do bristolského kola.
Poprvé na této soutěži vystoupili 2. května 1981 a dostali se až do finále. Jaguar měl u porotců dobrý ohlas a nakonec se umístili na čtvrtém místě. Tento výsledek a jejich demo jim vynesly možnost přispět se skladbou "Stormchild" na kompilační album Heavy Metal Heroes, které vydalo vydavatelství Heavy Metal Records. Stejné vydavatelství vydalo v druhém listopadovém týdnu roku 1981 v nákladu 4 000 kusů singl "Back Street Woman" a ten se prodal během dvou měsíců.
Na začátku roku 1982, po vystoupení na holandském rockovém festivalu s kapelou Raven, si jich všiml jejich manažér a zároveň majitel nezávislého vydavatelství Neat Records Dave Wood, a navrhl jim vydat další singl u něj. Jaguar tedy podepsali smlouvu s Neat Records a nahradili zpěváka Roba Reisse Paulem Merrellem, bývalým zpěvákem skupiny Stormtrooper, právě včas před nahráváním singlu "Axe Crazy", který vyšel později v roce 1982. Po intenzivním koncertování vydala kapela v červnu 1983 své debutové album Power Games, které bylo úspěšné díky svému neokázalému vysokorychlostnímu přístupu.
Následující album This Time vyšlo v roce 1984 u Roadrunner Records a znamenalo pro kapelu změnu hudebního směru, a to směrem k melodičtějšímu AOR zvuku. V této době je podporoval management Motörhead. Koncem roku se ale Jaguar rozpadli, protože Roadrunner nesplnili smluvní dohodu s kapelou.
Po oživení zájmu o novou vlnu britského heavy metalu v Evropě a Japonsku a úspěšném znovuvydání prvního alba v těchto regionech se Jaguar v roce 1999 reformoval v pozměněné sestavě Pepperd, Jeff Cox, Nathan Cox na bicí a nový zpěvák Jamie Manton. V témže roce se uskutečnilo vystoupení na festivalu Wacken Open Air. V roce 2000 následovalo album Wake Me, po kterém Jeff Cox kapelu opustil, aby se mohl věnovat sólovému materiálu a rodinnému životu. Nahradil ho Darren Furze. Další album Run Ragged vyšlo v roce 2003.
V roce 2007 skupina vydala dvě živá alba, první bylo záznamem koncertu, který skupina odehrála v Nizozemsku v roce 1982 a který se původně dočkal pouze omezeného vydání a druhé bylo prvním ze tří plánovaných vydání zahrnujících rané, dosud nevydané nahrávky. Pod názvem Archive Alive Vol. 1 pokrývalo úspěšné období kapely, její zrod a její vzestup na výsluní NWOBHM. Poznámky k obalu napsal kytarista kapely Garry Pepperd a na obalu alba se objevily také vzácné historické fotografie.
V srpnu 2014 vydali své zatím poslední album Metal X, jejich první nový materiál od alba Run Ragged z roku 2003. Těsně předtím, v červnu, stihli debut na festivalu Sweden Rock. V září 2014 se pak rozloučili se zpěvákem Jamiem Mantonem. Nový hlas za mikrofonem rozšířil kapelu skoro o rok později, v srpnu 2015 a stal se jim L-G Persson ze švédské power metalové kapely The Storyteller (bývalý zpěváka Steel Attack. Persson ale kapelu opustil už v listopadu téhož roku.
Jeff Cox poté založil novou progresivní metalovou kapelu This Raging Silence, která v roce 2015 vydala album Isotopes and Endoscopes.
Jaguar hráli rychleji a agresivněji než kterákoli jiná kapela v počátcích hnutí NWOBHM a podle historie kapely jsou považováni za jedny z vynálezců subžánrů speed metal a thrash metal. V pozdějších letech ovlivnili mnoho dalších kapel, včetně těch amerických, jako je Metallica.
V jednom rozhovoru se Garry Pepperd rozpovídal o skupině a jejich hudebním stylu: „Byli jsme součástí druhé generace nové vlny britského heavy metalu, myslím, že my a Raven jsme hráli hudbu o něco rychlejší než kapely jako Saxon a Tygers of Pan Tang. Opravdu jsme hráli něco, co mělo mít vliv, i když jsme to tehdy ještě netušili.“
Diskografie (studiová alba):
Power Games (1983)
This Time (1984)
Wake Me (2000)
Run Ragged (2003)
Metal X (2014)
METAL MIRROR
Metal Mirror vznikli v hrabství Middlesex v roce 1979, v době vrcholící nové vlny britského heavy metalu. O rok později vydali na značce M+M Records jeden z nejlegendárnějších 7" singlů celého období, a to "Rock & Roll ain't never gonna leave us" (s "English Booze" na straně B). Odborník Malc Macmillan k tomu ve své knize The N.W.O.B.H.M. Encyclopedia poznamenal: „Deska zůstává vzácným a vyhledávaným artiklem a z hlediska hodnoty se již delší dobu pohybuje v 'třímístném klubu'.“ Důvod, jak vysvětlil zpěvák Cameron Vegas, je v tom, že bylo vylisováno pouze 1 000 singlů a více než 300 jich bylo omylem zničeno. Ve stejném roce jako singl vyšla na kompilačním albu Heavy Metal Heroes také skladba "Hard Life".
Před svým rozpadem v roce 1982 odehráli Metal Mirror jen zhruba 30 koncertů (skladby pro Live in London byly nahrány 15. června 1981 v klubu Dingwalls). Na jeden konkrétní koncert má Cameron krásné vzpomínky díky obrovskému počtu přítomných fanoušků: „V 'Talk of the Abbey' v Neathu v jižním Walesu jich bylo asi tisíc. Myslím, že to byl náš největší koncert.“
Zpěvák Cameron Vegas (alias Cameron Vagges) později vydal dvě sólová alba. Bubeník Ian Thompson prošel sunderlandskými skupinami Battleaxe, Dark Heart a AOR kapelou Change Of Heart. Další bývalý bubeník Mick Green se v roce 1984 připojil k progresivně rockové skupině Pali Gap. Kytarista Chris Haggerty zemřel v roce 2004.
Kapela se překvapivě vrátila počátkem roku 2006 s archivním živým albem, nahraném v Londýně v roce 1981. V roce 2017 vydala nové album Vodka Hell and Angels.
Diskografie (studiová alba):
Vodka Hell and Angels (2017)
NIGHTMARE
Nightmare je francouzská power metalová kapela z Grenoblu. Byla ovlivněna novou vlnou britského heavy metalu, která se rozvíjela ve Velké Británii v 80. letech 20. století, a začala svou kariéru hraním klasického heavy metalu, který se později změnil na power metal s vlivy death metalu a thrash metalu. V kapele se za dobu její kariéry prostřídalo značné množství muzikantů.
Nightmare se dostali do povědomí posluchačů, když v roce 1983 předskakovali Def Leppard na Alpexpu v Grenoblu před více než 4000 diváky. Poté podepsali smlouvu s vydavatelstvím Ebony Records a v roce 1984 vydali album Waiting for the Twilight. LP se dostalo do japonských hitparád a v Řecku ho distribuovala společnost Virgin Records.
Při nahrávání druhého alba Power of the Universe nahradil zpěváka Christopha Houperta nový hlas Jean-Marie Boix. Krátce poté skupina ukončila spolupráci s Ebony Records a album bylo znovu vydáno ve Francii u Dream Records. Jejich nové vydavatelství se ale brzy dostalo do finančních potíží, což vydání alba zpozdilo. Jean-Marie Boix byl navíc nucen kapelu opustit kvůli zdravotním problémům a byl nahrazen skotským zpěvákem Tomem Jacksonem (ex- Praying Mantis) v naději, že jeho hlasové kvality a dokonalá angličtina by mohly pomoci úspěchu Nightmare na druhé straně kanálu La Manche.
Tato inkarnace skupiny vytvořila demo se dvěma písněmi a odehrála několik koncertů ve Francii a Anglii, které měly mírný úspěch. Neshody mezi hudebníky ohledně hudebního směřování kapely, jejíž hudba se začala blížit k AOR, však vedly v roce 1987 k rozpadu, čímž se kariéra Nightmare na více než deset let uzavřela.
Kapela se vrátila v roce 1999 v pozměněné sestavě. Jo Amore, bývalý bubeník, převzal pozici zpěváka a paličky přenechal svému mladšímu bratrovi Davidovi. Kapela podepsala smlouvu s Adipocere Records a vydala minialbum Astral Deliverance, nahrané jako pocta několik měsíců předtím zesnulému Jeanu-Marie Boixovi, navíc byla u Brennus Records znovu vydána stará alba. Nightmare vydali také dvojalbum Live Deliverance, nahrané na reunionovém koncertě, který se konal 30. října 1999 v grenobelském Summumu. Jednalo se o první dvojalbum francouzské metalové kapely vůbec. V roce 2000 Nightmare vystoupili na festivalu Artifacts ve Štrasburku a na prestižním festivalu Wacken Open Air.
Koncem roku formalizovali Nightmare spolupráci s Napalm Records a v červnu 2001 začali ve studiu Soundsuite nahrávat album Cosmovision, na kterém se jejich hudba změnila na melodický power metal. Album produkoval Terje Refnes, známý svou prací pro Theatre of Tragedy, Enslaved nebo Carpathian Forest. V první písni "Spirit of the Sunset" hostoval slavný francouzský kytarista Patrick Rondat.
Kapela poté odjela na krátké turné se Saxon po Francii a Itálii a v Grenoblu předskakovala Grave Digger, kteří při této příležitosti odehráli svůj první koncert ve Francii. Na konci turné Alex Hilbert nahradil u kytary Jeana Stripolliho, který kapelu opustil spolu s klávesistou Stephanem Rabilloudem.
Následujícího roku Nightmare odletěli do Spojených států, aby se zúčastnili festivalu Metal Meltdown, na jehož soupisce byli i Manowar a Saxon. Po návratu do Evropy předskakovali Blind Guardian na koncertech v Lyonu a Paříži a vystoupili na několika festivalech, opět včetně Wacken Open Air.
V roce 2003 se Nightmare vrátili do Soundsuite Studia, aby nahráli koncepční album Silent Room, a rok 2004 zahájili evropským turné (Francie, Španělsko a Belgie), na kterém předskakovali After Forever a Dark Moor a v rámci kterého se zúčastnili festivalů jako Rotunda Festival a Raismes Fest. O něco později přátelsky ukončili spolupráci s Napalm Records. Koncem roku kapelu opustil Nicolas De Dominicis a nahradil ho kytarista Franck Milleliri.
S Regain Records byla podepsána nová smlouva a mohlo se, opět ve studiu Soundsuite s Terje Refnesem, začít natáčet album The Dominion Gate, které vyšlo na konci roku 2005. Následovalo dlouhé turné, na kterém stejně jako v předchozím případě podpořili After Forever. Kapela navštívila Francii, Španělsko, Spojené království, Belgii, Nizozemsko a Itálii. a odehrála také koncert v Tel Avivu. Mimo to se zůčastnila mnoha letních festivalů, včetně Hellfestu, kde Alex Hilbert nemohl hrát a u kytary ho zastoupil JC Jess. V srpnu 2008 se Alex Hilbert rozhodl po šesti letech působení skupinu z osobních důvodů opustit a JC Jess ho nahradil natrvalo.
V září 2009 vydali Nightmare u AFM Records své sedmé album Insurrection, které bylo těžší a přímočařejší než jeho předchůdci a které skupině přineslo mnoho dobrých recenzí od tisku i fanoušků. Dne 31. října 2009 skupina uspořádala koncert ke svému 30. výročí v sále Edmond Vigne v Grenoblu. Koncert byl natočen pro DVD vydané v roce 2011. V roce 2010 se skupina zúčastnila festivalu Wacken Open Air a v témže roce absolvovala turné po Jižní Americe.
V červenci 2015 se Jo a David Amoreovi rozhodli z Nightmare odejít a 'ukončit jakoukoli spolupráci s Yvesem Campionem'. Pozici za mikrofonem poté převzala do roku 2019 zpěvačka Magali Luytenová. V roce 2016 nazpívala album Dead Sun.
30. srpna 2022 kapela na své facebookové stránce oznámila odchod zpěvačky Madie, která zpívala na jejich albu Aeternam z roku 2020 a v říjnu představili novou zpěvačku Barbaru Mogore. Dne 8. března 2024 skupina oznámila, že 7. června vyjde jejich nové album Encrypted.
Diskografie (studiová alba):
Waiting for the Twilight (1984)
Power of the Universe (1985)
Cosmovision (2001)
Silent Room (2003)
The Dominion Gate (2005)
Genetic Disorder (2007)
Insurrection (2009)
The Burden of God (2012)
The Aftermath (2014)
Dead Sun (2016)
Aeternam (2020)
Encrypted (2024)
PERSIAN RISK
Persian Risk je velšská heavymetalová kapela z nové vlny britského heavy metalu, která vznikla v roce 1979 a pochází z Cardiffu ve Walesu. Jejím autorem je bývalý kytarista skupiny Stone Soul Party Phil Campbell, který do kapely přibral zpěváka Jona Deverilla, druhého kytaristu Davea Bella, baskytaristu Nicka Hughese a bubeníka Razze. Skupina působila do roku 1986. V roce 2012 skupinu znovu aktivoval zpěvák Carl Sentance, i když bez účasti ostatních bývalých členů.
Koncem roku 1980 byl Deverill odejit od skupiny Tygers of Pan Tang a nahrazen Carlem Sentancem, bývalým spoluhráčem Nicka Hughese a Razze z kapely Leading Star. Persian Risk s novým zpěvákem vydali v roce 1981 dnes velmi sběratelsky ceněný 7" singl "Calling For You"/"Chase the Dragon", načež vyhodili Alexe Lohfinka, který nahradil Davea Bella, a pokračovali jako čtyřčlenná kapela. Kapela se dále prosadila tím, že přispěla zmíněným singlem na kompilační album Heavy Metal Heroes Vol. 2 (1982) a novým kouskem "50.000 Stallions" na kazetovou kompilaci 60 Minutes Plus (1982), kterou Neat ve spolupráci s italským labelem Base Records vydal v roce 1983 také na vinylu pod názvem All Hell Let Loose. K tomu kapela přidala ještě singl "Ridin' High"/"Hurt You" který jim vysloužil zatím nejslibnější recenze.
Byla to poslední nahrávka s bubeníkem Razzem, který byl koncem roku 1983 propuštěn. Krátce ho nahradil Dixie Lee (ex-Lone Star, Wild Horses), než se našla trvalejší náhrada v podobě Steva Hopgooda (ex-Chinatown, Shy). Kapela také získala nového druhého kytaristu, Grahama Batha (ex-Sphinx). Persian Risk utrpěli významnou ránu, když se zakládající člen Phil Campbell úspěšně přihlásil do konkurzu na kytaristu Motörhead, kterým dělali předkapelu na jejich britském turné v roce 1984. Campbellovým nástupcem se stal Phil Vokins (ex-Tyrant, Wrathchild). Kapela také podepsala novou nahrávací smlouvu s londýnským vydavatelstvím Zebra Records a v roce 1984 vydali 12" EP Too Different, na kterém zmírnili svůj syrový přístup ve prospěch poněkud uhlazenějšího zvuku.
V témže roce se skupina Persian Risk objevila na jediném celostátním televizním vystoupení ve Velké Británii, když v pořadu ECT na Channel 4 předvedla tři písně - "Women In Rock", "Rise Up" a "Too Different". Všechny tři písně se později objevily na jejich albu Rise Up, které vyšlo v roce 1986 u Metal Masters. V té době ale už kapela neexistovala, což byl výsledek narůstající frustrace po letech tvrdé práce, která nevedla k úspěchu. Nick Hughes odešel k Idol Rich, bubeník Steve Hopgood spoluzaložil Wild! (a později se připojil k Battlezone a Killers Paula Di'Anna, stejně jako k rané verzi Jagged Edge), zatímco Carl Sentance zaskakoval s Tokyo Blade na jejich evropském turné v roce 1986; jako hostující zpěvák působil také na debutovém albu velšských Tredegarv roce 1986. Také Graham Bath později působil v kapelách Battlezone a Killers, v jejichž čele stál DiAnno.
V únoru 2012 zpěvák Carl Sentance na své facebookové stránce oznámil, že nahrál sedm nových písní a čtyři staré skladby Persian Risk znovu sestříhal, aby je mohl zařadit na nové album , ovšem bez účasti původních členů, zato s účastí klávesisty Deep Purple Dona Aireyho a bývalého baskytaristy Thunder Chrise Childse. V příspěvku z 29. července 2012 na facebookové stránce kapely bylo oznámeno srpnové vydání nového alba s názvem Once A King. Na něm se k Sentanceovi, Aireymu a Childsovi připojili baskytarista Alex Meadows, bubeník Tim Brown a kytarové duo Danny Willson a Howie G. Zmíněné album vyšlo v říjnu 2012. Persian Risk poté zahráli 29. listopadu 2012 na festivalu 'Hard Rock Hell' ve Walesu. Jejich třetí album s názvem Who Am I? vyšlo 6. listopadu 2014.
Diskografie (studiová alba):
Rise Up (1986)
Once a King (2012)
Who Am I? (2014)
REKUIEM
Skupinu Rekuiem, dříve psanou Requiem, založili na počátku Nové vlny britského heavy metalu ve Velké Británii Steve Slater (kytara), Gordon Denny (baskytara), Mike Reid (zpěv) a Karl Wilcox (bicí). V rámci NWOBHM byli předchůdci a průkopníky nového stylu, který se později stal známým jako Doom Metal. Byli ovlivněni skupinou Black Sabbath a chtěli vytvořit něco ještě těžšího.
Po mnoha zkouškách začala kapela hrát místní koncerty v Midlands na místech, jako je Cannock Forum a Lafayette Club ve Wolverhamptonu. Brzy si vybudovala místní fanouškovskou základnu a v tomto období také vzniklo několik raných demosnímků nahraných ve studiu M.R.S. ve Walsallu. V roce 1980 nahráli ve Foel Studios dnes již vzácný oboustranný singl "Angel of Sin"/"Sacrifical Wanderer", který mixoval Dave Anderson (Hawkwind).
Dva roky po založení kapelu kvůli hudebním neshodám opustil frontman Mike Reid a na jeho místo nastoupil Steve Mills. Následovaly tři další studiové demosnímky a hojné koncerty ve Velké Británii, a to jak jako hlavní hvězdy, tak jako support Budgie na jejich evropském turné.
Poté kapela pracovala na vydání debutového alba Immanent, které však nikdy nevyšlo. Navzdory nepřízni osudu Requiem pokračovali v koncertování po Velké Británii. V roce 1984 však kapelu opustil baskytarista Gordon a založil skupinu Rough Justice. Nahradil ho Tim Harris. Kapela se přes to pokoušela přenést, vznikaly nové písně, diskutovalo se o nové image a koncepci, ale nakonec v klubu General Wolfe v Coventry Requiem skončili.
Steve Mills a Tim Harris pokračovali ve spolupráci s Davem Brockem ze slavných Hawkwind. Steve Slater a Karl Wilcox krátce spojili síly a připojili se k Broken English , vznikly tak studiové nahrávky Makin' Out a Two Time Love. Wilcox se poté připojil k progresivní rockové skupině Chase a později k Diamond Head, s nimiž natočil několik alb. Slater také založil kapelu Predator, která absolvovala rozsáhlé turné po Velké Británii.
V roce 2002 přivedl Requiem zpět na hudební scénu nový celosvětový zájem o metal, konkrétně o undergroundové hnutí NWOBHM. Dotazy z celého světa na minulé nahrávky a na možnost reunionu svedly některé členy kapely opět dohromady. Vzhledem k tomu, že v minulých letech vzniklo několik dalších kapel pod stejným názvem, rozhodli se členové kapely změnit pravopis na Rekuiem.
Po dobu dalších tří let kapela psala a nahrávala slibované album, které před dvaceti lety nebylo vydáno. Tři původní členové, Steve Slater (kytara), Karl Wilcox (bicí) a Gordon Denny (baskytara), spojili síly s Paulem Parrym (zpěv), který dříve působil v kapele Tredegar, a Neilem Taylorem (klávesy), jenž dříve spolupracoval s Cloven Hoof, Demon a Ozzy Osbournův tribute Ozzmosis.
Kapela také vydala EP pro rockový tisk. Toto EP obsahovalo pět demo skladeb pro očekávané album: "Steelbreeze", "Angel of Sin", "Nightmare", "The Black Death" a "Outro". Všechny tyto skladby jsou odlišné od verzí, které se objevily na hotovém albu, a dvě z těchto písní se na albu vůbec neobjevily, což z něj činí vysoce sběratelský kousek. Ochutnávkové EP neslo název The Black Death.
Album Time Will Tell vyšlo v dubnu 2006 u labelu Majestic Rock. Obsahovalo deset původních skladeb (jedenáct na japonském vydání) a jednu coververzi skladby "Paranoid". Album produkovali Slater a Wilcox a mixoval ho Mark Stuart (Magnum). Obsahovalo také nově nahrané verze skladeb "Angel of Sin" a "Sacrifical Wanderer". V listopadu 2007 Parryho nahradil Chitral Somapala, který se narodil na Srí Lance. Ten v minulosti nahrával a koncertoval s Firewind a v současné době spolupracuje také se svou vlastní kapelou Civilization One a německou progresivně metalovou skupinou Red Circuit. V současné době kapela pracuje na vydání svého druhého alba Raise the Dead.
Diskografie (studiová alba):
Time Will Tell (2006)
SALEM
Skupinu Salem založili na samém konci roku 1979 v anglickém Hullu dva členové skupiny Ethel the Frog, Paul Tognola (zpěv a kytara) a Paul Conyers (bicí), ke kterým se přidali Adrian Jenkinson (baskytara) a Paul Macnamara (sólová kytara). Kompletní kapela se poprvé sešla 2. ledna 1980 v hospodě The Red Lion v Anlaby ve východním hrabství Yorkshire. Po období psaní písní a zkoušení Salem pravidelně koncertovali a vybudovali si v oblasti Hullu solidní okruh příznivců. Své první demo nahráli v lednu 1981 ve studiu Fairview Studios ve Willerby.
Brzy po tomto prvním demu Tognola kapelu opustil a nahradil ho Simon Saxby jako nový zpěvák a později v průběhu roku Mark Allison jako druhý kytarista. V této nové sestavě Salem vydali 4. dubna 1982 singl "Cold As Steel"/"Reach To Eternity", nahraný opět ve Fairview (tento singl je považován za jednu z pozoruhodných nahrávek z tohoto studia). Podle encyklopedie NWOBHM je nyní vysoce ceněnou sběratelskou raritou a je také uveden v 'Rare Record Price Guide' časopisu Record Collector.
S novým bubeníkem Paulem Mendhamem pokračovali Salem v koncertování v severní a severovýchodní Anglii a v září 1982 nahráli další demo ve studiu Adda ve východním Hullu. I přes vítězství v soutěži 'Battle of Bands' na Huddersfieldské polytechnice, díky kterému mohli nahrát v březnu 1983 poslední demo, se poslední koncert kapely konal 31. května 1983, poté se její členové rozešli za jinými projekty.
V roce 2009 byl Macnamara osloven, jestli by vydal všechny nahrávky skupiny z 80. let. Poté, co se znovu spojil se všemi členy skupiny, vyšla u High Roller Records (LP) a Pure Steel Records (CD) v červnu 2010 dvojalbová kompilace In the Beginning ... . Poté se Salem reformovali v sestavě z roku 1983 a 20. listopadu 2010 odehráli první vystoupení po 27 letech v rodném Hullu v klubu The Adelphi, přičemž tato událost vzbudila zájem tisku.
V roce 2011 kapela vydala limitovanou edici EP New Tricks, které obsahovalo tři nové skladby: "Retribution", "This Heart Is Mine" a "High Stakes". V červenci 2012 se k nim na bicí připojil Ricky Squires, bývalý člen DeaD End Kids a Heavy Metal Kids, s kterým odehráli koncerty a festivaly v Evropě.
Kapela, opět s Mendhamem za bicími, pokračovala v nahrávání další hudby a 2. března 2013 vydala limitovanou edici EP X Rated , včetně bonusové nové nahrávky "Reach To Eternity". Další koncerty v roce 2013 zahrnovaly vystoupení v Nizozemsku, Německu a doma ve Velké Británii. Opět podepsali smlouvu s Pure Steel Records a 6. prosince 2013 vydal inové album Forgotten Dreams, které bylo nahráno v Hairy Monster Studios a které někteří kritici označili za odborně zpracované mistrovské dílo. V roce 2014 skupina natočila ve Fort Paull a v kryptě kostela Nejsvětější Trojice v Hullu videoklip k písni "Forgotten Dreams" a následující rok natočila další k písni "The Answer". Odehráli také řadu festivalů a koncertů ve Velké Británii, Evropě i mimo ni. Poslední koncert v roce 2014 se konal v Dubaji ve Spojených arabských emirátech, kde za bicími zaskočil Oli Davis.
V roce 2015 odehráli Salem koncerty v Belgii a Anglii a zahráli si na festivalech ve Skotsku, v Německu a ve Velké Británii. V říjnu byli pozváni, aby zahráli na festivalu British Steel ve francouzském Fismes místo Oliver/Dawson Saxon, kteří museli vystoupení zrušit. V červenci 2015 vyšla u High Roller Records nová remasterovaná verze alba In the Beginning .... Písně byly znovu seřazeny do původního chronologického pořadí. Kapela také přispěla skladbou "Forgotten Dreams" na pamětní CD RockWich 2015 spolu s ostatními kapelami z festivalu; veškerý zisk z prodeje CD šel na konto nadace Sophie Lancasterové.
Nové album Dark Days kapela nahrála opět ve studiu Hairy Monster Studios a v rozhovoru pro PlanetMosh Macnamara prozradil, že spolupracovali také s Mannym Charltonem z Nazareth. Album vyšlo 29. dubna 2016 a bylo brzy považováno za jedno z nejlepších alb roku. Salem v roce 2016 opět odehráli festivalů a koncertů v Belgii a ve Velké Británii s Tygers of Pan Tang, Diamond Head, Witchfynde a Spartan Warrior. V podobném koncertním duchu probíhal i následující rok.
Třetí studiové album, natočené opět v Hairy Monster Studios v britském Hullu, Macnamara popsal jako o něco ostřejší, se stejným těžkým a melodickým přístupem. Album Attrition vyšlo u Dissonance Productions 23. února 2018, vydání na vinylu následovalo v květnu. Propagační video ke skladbě "Taking Control" se těšilo velkému zájmu a první recenze naznačovali, že Attrition opět obsahuje kvalitní materiál.
Dne 23. února 2018, tedy v den, kdy album vyšlo, obdrželi Saxby a Jenkinson dopisy, jimiž byli protiprávně propuštěni z kapely. Následoval soudní spor, v jehož důsledku byla veškerá práva na alba Forgotten Dreams, Dark Days a Attrition právoplatně převedena na Saxbyho a Jenkinsona. Tím se původní kapela defacto rozpadla. Saxon a Jenkinson získali výhradní práva na název Salem UK. Macnamara, Mendham a Allison získali právo působit pod názvem From Salem.
V dubnu 2018 se k Saxbymu a Jenkinsonovi připojili kytarista Francis Gill (později ho nahradil Ringmaster Bones) a bubeník Dave Megginson, kteří doplnili novou sestavu Salem UK a v dubnu 2019 vydali u Dissonance Productions nové album Win Lose or Draw.
Zbývající členové Paul Macnamara, Paul Mendham a Mark Allison přibrali zpěváka Damiana Balthazara a basistu Philipa Edwarda a pokračují pod názvem From Salem.
Diskografie (studiová alba):
Forgotten Dreams (2013)
Dark Days (2016)
Attrition (2018)
SATAN
Satan je anglická heavymetalová skupina pocházející z Newcastlu upon Tyne. Vznikla v roce 1979 jako součást Nové vlny britského heavymetalového hnutí a je považována za vlivnou, protože hráli na poměry počátku 80. let poměrně pokročilou formu proto-thrash/speed metalu.
Jejich sestava prošla řadou personálních změn a dokonce i změnami názvu. Po určitou dobu se kapela jmenovala Blind Fury (pod tímto názvem vydala v roce 1985 jedno album, Out of Reach), pak se vrátila k názvu Satan. V roce 1988 se skupina přejmenovala na Pariah, pod tímto názvem vydala dvě alba a počátkem 90. let se rozpadla. V roce 1998 vydali Pariah další album. V měnící se sestavě skupiny působili členové mnoha dalších heavymetalových kapel, například Blitzkrieg, Atomkraft, Avenger, Persian Risk, Cronos a Battlezone.
V roce 1990 založili zakládající členové Satan Steve Ramsey (kytara) a Graeme English (baskytara), spolu se zpěvákem Martinem Walkyierem z britské thrashmetalové skupiny Sabbat, folkmetalovou skupinu Skyclad, ve které působí dodnes (Martin Walkyier skončil v roce 2001).
V roce 2004 odehráli Satan jednorázový koncert na německém festivalu Wacken Open Air, ale až v roce 2011 se konečně dali dohromady. Od svého znovusjednocení kapela vystoupila na několika evropských festivalech a v dubnu 2013 vydala u vydavatelství Listenable Records nové album Life Sentence. V roce 2014 pak rozšířila svůj globální dosah turné po Severní a Jižní Americe.
Dne 2. října 2015 kapela vydala své čtvrté studiové album Atom by Atom, přičemž o dva dny dříve bylo celé album zpřístupněno ke streamování prostřednictvím Invisible Oranges. V roce 2018 podepsali novou smlouvu na nahrávání několika alb se společností Metal Blade Records a už 7. září 2018 vyšlo jejich páté studiové album a první pod hlavičkou Metal Blade Records, Cruel Magic. Další studiové album, Earth Infernal, vydali Satan 1. dubna 2022.
Diskografie (studiová alba):
Court in the Act (1983)
Suspended Sentence (1987)
Life Sentence (2013)
Atom by Atom (2015)
Cruel Magic (2018)
Earth Infernal (2022)
SHIVA
Kapela vznikla v anglickém Bristlu v roce 1979 a po měsících psaní a zkoušení začala v říjnu 1980 koncertovat. Je pojmenována po hinduistickém božstvu, pro které napsali i stejnojmennou píseň. Objevuje se na jejich debutovém albu Firedance v roce 1982. Zatímco článek v Kerrang! z roku 1982 tvrdí, že Shiva vznikla v srpnu 1980, na oficiálních stránkách kapely se uvádí, že vznikla v roce 1979.
Předskakovali například Michael Schenker Group a Wishbone Ash. Hráli také s Diamond Head, Deke Leonard a The Vice Squad. Připravovali se také turné s Iron Maiden, ale nakonec z něj sešlo, protože v té době začali mít problémy s bubeníkem Chrisem Loganem, který se rozhodl kapelu opustit. Jako vedlejší činnost na podporu své kapely pronajímali své PA a kamion jiným umělcům. Mezi jejich klienty patřili například Hawkwind, George Melly a The Platters.
Poslední sestava byla Andy Skuse (basa, klávesy, zpěv), John Hall (kytara, klávesy), Ted (bicí). Kapela se rozpadla na podzim 1983 po vydání jediného alba a několika singlů. Poslední koncert ale odehráli až tři roky poté v USA. John Hall se v roce 1986 přestěhoval do Ameriky a Andy Skuse se rozhodl odjet za ním a naposledy si zahrát. Skutečně si najali bubeníka Teda a po týdnu zkoušení zahráli 23. září v klubu Troubadour v Hollywoodu.
Vystoupení na kompilacích: s písní "En Cachent" na Heavy Metal Heroes Vol. II (Heavy Metal, 1982), s písní "Rock Lives On" na N.W.O.B.H.M (Heavy Metal, 1991), s "Rock Lives On" a "Sympathy" na NWOBHM Metal Rarities Volume 2 (CD, British Steel, 1996) a s "Ring Of Fire" na Empire Of Thunder-A NWOBHM Collection (CD, Majestic Rock, 2005).
Diskografie (studiová alba):
Firedance (1982)
SILVERWING
Skupina Silverwings vznikla v Macclesfieldu zřejmě koncem roku 1979 nebo začátkem roku 1980. Na jejím počátku stály pokusy bratrů Steva (bicí) a Davida (zpěv a basa) Robertsových. Sestava se ustálila, když se ke Stevovi a Daveovi připojili kytaristé Stuart McFarlane a Alastair Terry. Jejich debutový singl "Rock and Roll are Four Letter Words" vyšel v roce 1980 a vzbudil značný zájem.
Kariéru Silverwing výrazně podpořilo setkání s manažerem skupiny Kiss Billem Aucoinem v zákulisí koncertů jejich hrdinů ve Wembley Areně v roce 1980. Girl právě odstoupili z pozice předskokanů a Aucoin zahnal Silverwing do kouta a zeptal se jich, jestli by nemohli nastoupit místo nich. „Byli jsme ohromeni, že nás poznal,“ komentoval to Steve Roberts, „bohužel jsme mu nemohli vyhovět, protože náš kytarista Stuart s námi do Londýna nepřijel. Byli jsme opravdu zklamaní.“
V roce 1983 vydali u Bullet Records své jediné album Alive And Kicking v sestavě - Dave Roberts (zpěv, basa), Stuart McFarlane (kytara), Alistair Terry (kytara), Steve Roberts (bicí). Album nabízí směs studiových a živých skladeb a obsahuje směs glam rocku, hard rocku a heavy metalu.
Později se většina kapely přetvořila v Pet Hate.
Nejpamátnější píseň skupiny, "Rock And Roll Are Four Letter Words" se objevila na následujících kompilacích: New Electric Warriors (LP, Logo Records, 1980), Lightnin' To The Nations NWOBHM 25th Anniversary Collection (3CD, Sanctuary, 2005), Winds Of Time: The New Wave Of British Heavy Metal 1979-1985 (3CD, Cherry Red Records, 2018).
Diskografie (studiová alba):
Alive and Kicking (1983)
STARFIGHTERS
Starfighters je heavymetalová kapela založená v roce 1979 v Birminghamu v Anglii. Získala si silné britské kultovní publikum, nedokázali to ale přetavit v trvalý úspěch.
Původně se jmenovali Savage, pak si změnili název na Starfighters a vydali singl "I'm Falling" u nezávislého vydavatelství Motor City Rhythm Records. Tuto původní sestavu tvořili Steve Burton (zpěv, krátce člen kapel Glenn Tipton's Flying Hat Band a Cryer), Pat Hambly (kytara), Stevie Young (kytara), Doug Dennis (baskytara) a Spencer Scrannage (bicí). Poté je upsala společnost Jive Records (součást Zomba), která chtěla vydělat na rostoucí popularitě NWOBHM. Po vydání eponymního debutového alba Starfighters nahradil Scrannageho Steve Bailey. Poté získali místo předskokana AC/DC (Stevie Young je synovcem Malcolma a Anguse Youngových) a po vydání debutového alba předskakovali na britském turné skupině MSG, na francouzském turné skupině Trust a v Severní Americe Ozzy Osbourne.
Poté podepsali smlouvu s manažerem skupiny Krokus Butchem Stonem a v roce 1983 vydali další album In-Flight Movie, které opět produkoval Tony Platt. Společnost Jive však nebyla ochotna zaplatit další turné a kapela se proto uchýlila k vystupování v malých britských klubech. Přestože album získalo dobré recenze a publicitu, zejména v časopise Kerrang!, nevedlo si komerčně tak dobře a Jive je propustili. Kapela následně zanikla.
V roce 1987 se skupina reformovala ve složení Steve Burton (zpěv), Stevie Young (kytara), Rik Sandford (kytara), Redvers (baskytara), Jamie Hawkins (bicí). Přestože si v Birminghamu získali oddané místní publikum, nepodařilo se jim získat nahrávací smlouvu a kapela se po necelém roce opět rozpadla. Sandford a Hawkins měli velmi krátké angažmá v UFO, respektive Hawkwind, než byli oba propuštěni. Redvers pomáhal Black Sabbath s některými studiovými pracemi, než se připojil k The Grip, poté se opět spojil se Steviem Youngem a Ianem Charlesem v Little Big Horn. Stevie Young byl požádán, aby zastoupil Malcolma Younga na koncertech turné "Blow Up Your Video" v roce 1988.
V pátek 10. listopadu 2006 se Starfighters znovu reformovali a vystoupili v The Roadhouse v jižním Birminghamu, aby vybrala peníze na charitativní účely, a to ve složení Steve Burton (zpěv), Stevie Young (kytary a zpěv), Pat Hambly (kytary), Doug Dennis (baskytara a zpěv) a Tony Bayliss (bicí).
Od července 2010 Steve Burton stále pravidelně zpívá v různých kapelách po celém West Midlands.
Diskografie (studiová alba):
Starfighters (1981)
In-Flight Movie (1982)
STOS
Kapela Stos vznikla v roce 1979 v Jaworznu a tvořili ji Mirosław Majta - zpěv, Waldemar Harwig - kytara, Michał Urbańczyk - basová kytara, Mariusz Derela - bicí a na krátkou dobu (asi rok) Irena Żaková (později Bolová) - zpěv. Název kapely vymyslel Mirosław Szlagor, přítel a soused kytaristy Waldemara Harwiga. Kapela v té době úspěšně objížděla javornické diskotéky a hrála covery takových velikánů, jako jsou Deep Purple, Led Zeppelin, Black Sabbath AC/DC, proložené občas vlastní skladbou. V roce 1981 se skoro rozpadli, když byl baskytarista Michał Urbańczyk povolán do armády a kvůli neshodám ohledně dalšího repertoáru kapelu opustil bubeník Mariusz Derela. Z Jaworzna odešla také Irena.
Díky společnému příteli (Zbigniew Gogulski), který navrhl spolupráci s jinou kapelou, došlo k setkání Mirosława Majty a Waldemara Harwiga, kteří byli zbytkem kapely Stos, s bratry Mirosławem (kytara) a Janem (bicí) Bolovými a s Waldemarem Rosiakem (baskytara). Po společném zkoušení se hudebníci rozhodli spojit a skládat společně, přičemž zůstali u názvu Stos. Po několika měsících společného muzicírování se ke kapele připojila také Irena Bolová.
Počáteční skladby z tohoto období prozrazovaly fascinaci heavy rockem kapel jako Black Sabbath, Nazareth, Budgie nebo UFO. V tomto období vzniklo přibližně 20 písní, mezi nimiž byly skladby jako např: "A ty co?", "Dno" a "Stąd do wieczności".
V roce 1982 se skupina zúčastnila hudebního workshopu ve Wilkasech, kde odměnou za první místo bylo pětidenní turné po východním Německu a nahrávání v Polském rozhlase v Katovicích. Tehdy byly nahrány tři písně: "Straceńcy", "Punk" a "A ty co?". V témže roce Stos aktivně koncertovali a objevili se mimo jiné na akci Open Rock, kde vystoupil společně s kapelami Kat a Omen. Poté kapelu opustil zpěvák Mirosław Majta.
Koncem roku 1983 kapela opět vstoupila do studia, aby nahrála dalších pět skladeb. Později došlo k četným personálním změnám. Waldemar Rosiak (baskytara) odstoupil a úspěšně ho nahradil Witold Hałas. Na začátku roku 1985, po odchodu kytaristy Mirosława Bola, kapela přizvala do svých řad Slawomira Gowina. V této sestavě odehrála kapela v roce 1985 společně s polskou artrockovou skupinou Exodus koncert v Katovicích, kde se seznámila se svým budoucím manažerem Tomaszem Dziubińskim.
V té době se také chystali vyrazit do studia v Krakově, ale den před odjezdem na natáčení zemřela za tragických okolností baskytaristova přítelkyně Iwona. Bez Witolda Hałase (při nahrávání skupině pomáhal Mirosław Bol z první sestavy) byly nahrány ještě tři písně: "Hey Ty", "Samotna" a "Spalinowy diabeł". Ještě téhož roku se Stos kvalifikovali na festival Jarocin Rock Music Festival, kde se Tomasz Dziubiński stal oficiálním manažerem skupiny.
Rok 1986 se nesl ve znamení prvního heavymetalového hudebního festivalu Metalmania '86. Kapela sdílela pódium s takovými domácími kapelami jako např: Vader, Dragon, Kat, Turbo, 666XHE a se zahraničními skupinami Killer a Alaska. Krátce před dalším nahráváním v Opole kapelu opustil baskytarista a jako host ho nahradil Tomasz Jaguś, baskytarista skupiny Kat. Společně s ním Stos nahrál následující čísla: "Sabat Czarownic", "Ostatni Dreszcz", "Ognisty Ptak", "Epitafium dla Iwony" a "Stack". Po této session se ke kapele vrátil baskytarista Waldemar Rosiak.
Hned na začátku roku 1987 se píseň "Stack" dostala do slavného seznamu 'Metal Top20' Krzysztofa Brankowského, kde se umístila na 7. místě. Na Metalmanii '87 kapela vystoupila po boku zahraničních hvězd: Running Wild, Helloween, Overkill a polských skupin: Hammer, Destroyer, TSA, Turbo, Dragon, Wilczy Pająk a Open Fire . Vystoupení kapely bylo nahráno a o rok později vydáno jako split s Open Fire na analogovém CD, které bylo součástí série Metalmania '87. V témže roce se uskutečnilo turné po Polsku s Kat, Turbo, Destroyer, Hammer, Dragon, Wilczy Pajak ( Wolf Spider) a českou skupinou Citron. Ve stejné společnosti absolvoval Stos turné i v České republice.
Ještě téhož roku vystřídal kytaristu Krzysztofa Czarneckého Jan Kardas a v únoru 1988 si tato sestava zahrála na Metal Battle '88 v katovické hale Spodek. Téhož roku se kapela zúčastnila také festivalu v Jarocinu. O něco později vyšel již zmíněný split s Open Fire, po němž následovaly další dva splity: Metal Invasion a Polish Heavy Metal'87. Během následujícího roku skupina koncertovala méně. V roce 1990 vyšlo eponymní studiové album, to už byl ale Jan Kardas povolán do armády, Waldemar Harwig odcešel do zahraničí a skupina pozastavila svou činnost.
V roce 2000 Stos obnovili svou činnost v následujícím složení: Irena Bolova - zpěv, Jan Bol - bicí, Jan Kardas - kytara, Waldemar Harwig - kytara a Janusz Sołoma - basová kytara. Vznikly nové písně, které byly v roce 2001 nahrány na demo Awakening. Poté se Stos spojili s propagační agenturou Dragonight, odehráli řadu koncertů po celé zemi a sdíleli pódium s kapelami jako Kreon, Monstrum, Under Forge, Horroscope, The No-Mads, Witchking, Krusher a Salamander. S pomocí německého fanouška heavy metalu Rainera odehrála kapela v roce 2003 koncert v Berlíně. Stack vystoupil po boku nizozemských Goddess Of Desire a několika německých kapel (videozáznam koncertu byl odvysílán v německé televizi Hardline). V roce 2005 nahráli Stack ve spolupráci s kapelou Dragonight coververzi skladby skupiny W.A.S.P. - "L.o.v.e Machine", která byla použita na vydání alba A Tribute to W.A.S.P.. Kapela poté dál koncertovala a pokračovala v práci na nových skladbách, jejímž výsledkem bylo další demo Beyond the Horizon.
V roce 2006 zemřel Jan Kardas na rakovinu a Waldemar Harwig opustil skupinu z osobních důvodů. Od června 2007 se ke zbývající trojici přidávají dva noví kytaristé, Marcin Frąckowiak a Łukasz Krawiec a v této sestavě začala skupina pracovat na novém materiálu. Dne 8. května 2010 bpřišla další rána, když během koncertu v Mysłowicích zemřel na pódiu na infarkt baskytarista Janusz Sołoma.
V roce 2012 vydala kapela své teprve druhé studiové album Jeźdźcy nocy.
Diskografie (studiová alba):
Stos (1990)Jeźdźcy nocy (2012)
SWEET SAVAGE
Sweet Savage je heavy metalová skupina z Belfastu v Severním Irsku. Začínala ve složení Trev Fleming a Vivian Campbell na kytary, David Bates na bicí a Ray Haller, který měl na starosti baskytaru a zpěv. Kapela získala místo předskokana Thin Lizzy na jejich turné Renegade a předskakovala také skupinám jako Ozzy Osbourne, Wishbone Ash a Motörhead. V roce 1981 podepsala smlouvu s Park Records a vydala svůj první singl "Take No Prisoners", který byl limitován nákladem 1000 kopií a obsahoval také píseň "Killing Time". V této době vyšlo i demo, které si kapela vydala sama pod názvem Demo 81. Obsahovalo čtyři písně z BBC session. Na začátku roku 1983 přijal kytarista Campbell nabídku připojit se k Dio a následně skupinu opustil, což vedlo k pozastavení její činnosti
Po roční pauze se Sweet Savage rozhodli pro reformu, ale bez Campbella a Fleminga. Přibrali kytaristu Iana 'Speedo' Wilsona a nahráli ještě se zpěvákem Robertem Casserlym singl "Straight Through the Heart", který vyšel u Crashed Records. V roce 1985 skupina nahrála svůj třetí singl "The Raid". Poté se Sweet Savage podruhé rozpadli.
V druhé polovině 90. let, poté, co Metallica v roce 1991 coverovala skladbu "Killing Time" jako B-stranu singlu "The Unforgiven", se o Sweet Savage opět zvýšil zájem. Podpořena tímto zájmem se skupina reformovala, v roce 1996 podepsala smlouvu s Neat Records a vydala své první studiové album s názvem Killing Time. Ke kapele se v této fázi připojil Simon McBride na sólovou kytaru a na další kytaru se vrátil Trev Fleming. Ian Wilson se soustředil na jiné projekty a na desce Killing Time se nepodílel, jeho místo převzal Simon McBride. Album obsahovalo přepracované a znovu nahrané verze písní, které původně vyšly na začátku jejich kariéry.
O dva roky později, v roce 1998, kapela nahrála a vydala album zcela nového materiálu s názvem Rune. Po těchto dvou albech si kapela dala pauzu, protože každý z jejích členů se chtěl vydat jinou hudební cestou.
V roce 2008 mělo americké vydavatelství Maniacal Records vydat raný studiový materiál kapely na vinylu, ale kapela projekt náhle zrušila s odvoláním na obavy ze soudního sporu s bývalým členem. 23. dubna 2008 se Sweet Savage dočkali dlouho očekávaného návratu na pódia, když předskakovali Saxon na koncertě St Georges Day v londýnském Shepherds Bush Empire. Poté se Bates se rozhodl kapelu opustit a nahradil ho Jules Watson. Začátkem srpna následoval výlet do Německa, kde s velkým ohlasem zahráli na Headbangers Festivalu a festivalu Wacken. Ještě téhož měsíce předskakovali Metallice a Tenacious D v Dublinu. 1. srpna 2009, v Marlay Parku, se Ray Haller na pódiu připojil k Metallice při skladbě "Killing Time".
V roce 2009 byli Sweet Savage spolu s Doro potvrzeni jako předskokani na Battalions Of Steel World Tour II kapely Saxon. Ve stejném roce měl také původně vyjít u SPV jejich nový studiový počin s názvem Warbird, na kterém hostuje Vivian Campbell v coververzi písně "Whiskey in the Jar" od Thin Lizzy, jeho vydáni ale bylo odloženo.
Začátkem července 2010 byli Sweet Savage ohlášeni jako náhradní předkapela prvního koncertu Final Frontier European Tour Iron Maiden v , který měl proběhnout v dublinské O2 areně 30. července 2010. Původně byli ohlášeni Heaven & Hell, ale kvůli smrti Ronnieho Jamese Dia byli nuceni zrušit všechny své letní koncerty. Na koncertě Sweet Savage představili zaplněnému dublinskému publiku nového bubeníka Martyho McCloskeyho, který měl vystřídat Julese Watsona. Watson později odešel do skupiny Conjuring Fate.
Dne 2. října 2010 zemřel kytarista a skladatel Trev Fleming, který v sestavě kapely chyběl od února 2010 a nebyl přítomen ani na supportních vystoupeních s Deep Purple a Iron Maiden, ani na vystoupení Sweet Savage na festivalu Sonisphere.
V roce 2011 konečně vyšlo nové studiové album pod názvem Regeneration.
Diskografie (studiová alba):
Killing Time (1996)
Rune (1988)
Regeneration (2011)
TOKYO BLADE
Kapela vznikla koncem 70. let v Salisbury pod názvem White Diamond. O dva roky později změnili název na Killer a poté na Genghis Khan. Původní sestavu tvořili Alan Marsh (zpěv), Andy Boulton (kytara), Ray Dismore (kytara), Andy Robbins (baskytara) a Steve Pierce (bicí). Po konečné změně názvu na Tokyo Blade a vydání dvou singlů u Blade Records, podepsala skupina v roce 1983 smlouvu s britskou nezávislou nahrávací společností Powerstation Records a chystala se na natočení svého prvního alba.
Ještě před jeho natáčením odešel kytarista Ray Dismore a nahradil ho John Wiggins. Toto album bylo ve všech regionech, kromě Spojených států a Kanady, kde vyšlo pod názvem Midnight Rendezvous na značce Combat Records, vydáno pod eponymním názvem. Ve skutečnosti se jednalo o kompilaci čtyř dřívějších nahrávek z doby, kdy se kapela jmenovala Genghis Khan, plus čtyř původních písní Tokyo Blade. V následujícím roce 1984 objížděla kapela hojně kluby a festivaly (hráli třeba na Aardschock Festivalu a jako headlineři na Earthquake Festivalu) a sdílela póodium s významnými kapelami, jako jsou Metallica a Venom. Také začala pracovat na svém druhém albu.
Stejně jako mnoho dalších kapel z té doby i Tokyo Blade trápily časté změny členů kapely. V době vydání druhého alba byl na nátlak managementu, který chtěl komerčně životaschopnějšího zpěváka, Alan Marsh donucen z kapely odejít. Na jeho místo byl přijat Vic Wright, který znovu nahrál Alanovy vokály. Album Night of the Blade nakonec v roce 1984 vyšlo s Wrightem na postu zpěváka. V tomto období se Tokyo Blade účastnili turné a festivalů s kapelami jako Blue Öyster Cult, Dio, Ozzy Osbourne a Scorpions.
Krátce po vydání alba vyrazila kapela na turné po Evropě, aby podpořili Mama’s Boys. Turné mělo takový úspěch, že už o několik týdnů později vyrazili do Evropy na vlastní turné, během kterého každý večer zaplnili sály s kapacitou 2 a 3 000 míst. Po tomto úspěchu následovalo turné po USA a fantastická show na francouzském festivalu Breaking Sound s metalovými velikány Ozzym, Diem a Accept. Tokyo Blade si pro sebe ukradli celý den a francouzští fanoušci šíleli, když je nadšeně vítali na pódiu a na konci jejich setu si 13 000 fanoušků vyřvalo přídavky.
Během turné kapela vydala své třetí album Blackhearts And Jaded Spades. Jelikož se jednalo o první desku, kde se Vic zapojil i do skladatelské činnosti, styl alba se od prvních dvou značně lišil a měl více amerikanizovaný komerční nádech. Mnoho fanoušků kapely nahrávku odmítlo a tak Vic brzy odešel a vydal se do Ameriky, kde rozjel vlastní kapelu The Vicki James Wright Band, která hrála písně Tokyo Blade, a po neúspěšném konkurzu do L.A. Guns se v USA připojil k Johnnymu Crashovi.
Kapela se pokoušela pokračovat s několika dalšími vokalisty, mezi nimiž byl i jistý Carl Sentance z Persian Risk, pozdější frontman Krokus, ale vše bylo marné, koncem roku 1985 se původní Tokyo Blade rozpadli. Všichni členové se následně začali věnovat jiným projektům.
Původní zpěvák Alan Marsh založil spolu s bývalým kytaristou Chinatown Dannym Gwilymem další kapelu ovlivněnou Dálným východem s názvem Shogun. Vydali dvě alba a spolupracovali se známým producentem Bobem Ezrinem. Nakonec spolupracovali s kolegy z Tokyo Blade Stevem Piercem, Andym Wrightonem a Andym Robbinsem.
Kytarista John Wiggins hrál v prvním vydání Battlezone s bývalým zpěvákem Iron Maiden Paulem Di'Annem, s nimiž nahrál a vydal alba Fighting Back a Children Of Madness.
Původní baskytarista Andy Robbins by se stal součástí kapel Jagged Edge a Taste, které nahrály singl s Brucem Dickinsonem z Iron Maiden a později se z nich stala hardrocková skupina Skin.
Původní kytarista Andy Boulton pokračoval v nahrávání pod upraveným názvem Andy Boulton's Tokyo Blade ve zcela nové sestavě (Andy Boulton, Alex Lee, Chris Stover a Peter Zito). Tato nová inkarnace Tokyo Blade vydala v roce 1987 album Ain't Misbehavin' a vyrazila na festivalové turné, kde hrála na stejných pódiích jako kapely typu Black Sabbath. V roce 1988 Andy Boulton angažoval členy německé skupiny The Dead Ballerinas, aby s nimi natočil album No Remorse, které vyšlo na sublabelu GAMA International Hot Blood Records. Stejně jako debut, i toto album se dočkalo reedice s několika obaly. Po vydání alba se Tokyo Blade opět rozpadli a Boulton se vrátil ke spolupráci s Alanem Marshem.
Po problémech s nahrávací společností, které vedly k rozpadu skupiny Shogun, založil Alan Marsh skupinu Mr. Ice, jejíž součástí byl nakonec i kytarista Andy Boulton. V roce 1991 bylo uspořádáno turné ve kterém předskakovali Uriah Heep, ale protože Evropa byla pro Tokyo Blade silným trhem, současný management kapely usoudil, že by se jméno Mr. Ice mělo zrušit ve prospěch známějšího jména. V důsledku toho se na turné prodávalo EP Mr. Ice s nálepkou 'This Is Tokyo Blade On Ice'.
Po dalších neshodách s managementem ale Andy Boulton kapelu opustil a následně ho nahradil Steve Kerr, další bývalý člen Tokyo Blade. Přestože turné bylo poměrně úspěšné, pocitově to nebylo ono, bez Andyho to nebyli Tokyo Blade. Když turné skončilo, kapela se rozešla s managementem i Steve Kerrem. Tři zbývající členové Alan Marsh, Colin Riggs a Marc Angel se spojili s kytaristou Jezem Leem a založili novou kapelu Pumphouse. Nahráli zabijácké album, které ale až do roku 1998 nevyšlo, a když už se tak stalo, nahrávací společnost vydělala na známějším jméně a prodávala ho opět jako produkt Tokyo Blade.
V roce 1994 navrhl Olly Hahn z CMM (Consulting for Music And Media) v německém Hannoveru Alanu Marshovi během telefonátu, že možná nastal čas pro kapelu, jako byli původní Tokyo Blade. Alan kontaktoval Andyho Boultona a Johna Wigginse, kteří měli zájem, ale Andy Robbins byl šťastný ve Skin, Andy Wrighton se vzdal hraní a Stevea Pierce se nepodařilo kontaktovat, takže se k nim přidali Colin Riggs a Marc Angel, aby vytvořili novou sestavu Tokyo Blade. Nové album Burning Down Paradise vyšlo v roce 1996 u SPV v Evropě a Japonsku. V tomto období byla také u labelu High Vaultage vydána znovu raná alba kapely a nahrávky z posledního období shromáždil Zoom Club. V roce 1998 vyšlo znovu také druhé albu Night of teh Blade s původním Marshovým zpěvem pod názvem Night of the Blade.... The Night Before) a už zmíněné album Pumphouse. To už ale aktivita upadala a kapela znovu pozastavila činnost.
V roce 2007 obnovil kytarista Bryan Holland novou verzi Tokyo Blade, v níž vedle Andyho Boultona působili noví členové: zpěvák Chris Gillen, bubeník Lorenzo Gonzalez a baskytarista Frank Sapardi. V této sestavě kapela v letech 2008-2009 úspěšně koncertovala po celé Evropě. Těsně před evropským turné na podzim 2009 ale Andy Boulton ze skupiny odešel, přičemž jako důvod uvedl zdravotní důvody; Bryanu Hollandovi dal požehnání k pokračování bez něj. Zbývající členové kapely tedy pokračovali, aby splnili své smlouvy a závazky týkající se turné. Po skončení turné v roce 2009 a vydání alba Live in Germany se ale i tato sestava kapely rozpadala.
Andy Boulton následně kapelu znovu oživil se čtyřmi členy klasické sestavy, když se v ní kromě něj objevili ještě John Wiggins, Andy Wrighton a Steve Pierce. Zpěvák Chris Gillen zůstal s nimi, ale se skupinou již nevystupoval ani nenahrával a brzy jej nahradil zpěvák německých Domain Nicolaj Ruhnow, s kterým nahráli další album Thousand Men Strong. Album kapela nahrála se známým producentem Chrisem Tsangaridesem a vyšlo v březnu 2011. Tokyo Blade byli také oblíbeným lákadlem na metalových festivalech v letech 2010 až 2013. V roce 2014 kapelu náhle opustil pro neshody s Andy Boultonem zpěvák Nicolaj Ruhnow a do Tokyo Blade se vrátil Chris Gillen.
K reformě klasické sestavy Tokyo Blade došlo v roce 2016, kdy se ke stávající sestavě (Boulton, Wiggins, Wrighton a Pierce) přidal jako zpěvák Alan Marsh. V této sestavě nahráli Tokyo Blade alba Unbroken (vydané v roce 2018), Dark Revolution (2020) a Fury (2022).
Diskografie (studiová alba):
Tokyo Blade (1983)
Night of the Blade (1984)
Blackhearts & Jaded Spades (1985)
Ain't Misbehavin'...... (1987)
No Remorse (1989)
Burning Down Paradise (1995)
Pumphouse (1998)
Thousand Men Strong (2011)
Unbroken (2018)
Dark Revolution (2020)
Fury (2022)
TRUFFLE
Skupina s příznačným názvem Truffle (lanýž) pocházela z anglického Portsmouthu a pořádala koncerty až v Penny Farthing v Oxfordu a v The Red Lion v Gravesendu v Kentu, což byla v té době mekka NWoBHM kapel. V roce 1985 vydali album The Bacon Slicer Strikes Again.
Skladba "If You Really Want" se objevila na kompilaci Jobcentre Rejects Vol. 2 - Ultra Rare NWOBHM 1980-1985 (On the Dole, 2019). Některé písně kapely zazněly také ve filmu Death Run z roku 1987.
Druhé album 1st Attempt vydali v roce 2011.
Diskografie (studiová alba):
The Bacon Slicer Strikes Again (1985)
1st Attempt (2011)
T.T. QUICK
T.T. Quick je americká heavymetalová skupina z Osbornsville v New Jersey, která se nejvíce proslavila albem Metal Of Honor z roku 1986 a tím, že se jejich zpěvák Mark Tornillo v roce 2009 stal frontmanem německé heavy metalové skupiny Accept. 'TT' v názvu kapely znamená 'Thrown Together'.
Kapela původně začínala ve vysoce konkurenčním okruhu barových kapel v New Jersey a výrazněji na sebe upozornila až roce 1983, když Jon Zazula založil kultovní vydavatelství Megaforce Records a podepsal smlouvu s kapelami T.T. Quick, Metallica, Anthrax, Overkill a několika dalšími. V roce 1984 kapela vydala na dceřiné značce Megaforce Avalanche své debutové eponymní EP, po jehož vydání odešel bubeník Glenn Evans k Nuclear Assault.
V roce 1985 přispěli T.T. Quick na kompilaci From The Megavault od Megaforce skladbou "A Wing & A Prayer", která nebyla součástí EP. O rok později vyšlo vysoce ceněné album Metal Of Honor s Erikem Ferrem za bicími Po krátké odmlce následovalo v roce 1989 další album Sloppy Seconds, vydané pod labelem Halycon. To už se ale pomalu blížil rozpad kapely.
V roce 1991 se kytarista Dave DiPietro (uznávaný jako vynikající hráč, zejména jako mentor Zakka Wyldea a Davea Saba, kteří později působili u Ozzyho Osbournea, respektive Skid Row) připojil k Prophet, kolegům z labelu Halycon, na jejich albu Recycled. Poté se znovu spojil s Glennem Evansem v Nuclear Assault a objevil se na jejich albu Something Wicked z roku 1993 a na turné po USA a Evropě na podporu tohoto alba. V té době už ale T.T. Quick nehráli, rozpadli se o rok dříve.
Po opětovném krátkém shledání vzniklo v roce 2000 ještě pod firmou Ocean CD s názvem Ink, po jeho natočení se ale kapela opět rozešla. V květnu 2009 se zpěvák Mark Tornillo objevil jako náhrada za Uda Dirkschneidera při reunionu německé legendy Accept. Stal se také hlavním textařem skupiny, když nahradil dlouholetého manažera Gabyho Hoffmanna.
V květnu 2013 se skupina T.T. Quick dala oficiálně znovu dohromady na koncertě Rock N' Roll Heaven a Old Bridge Metal Militia, který sloužil jako charitativní sbírka a pomáhal obětem superbouře Sandy.
Diskografie (studiová alba):
Metal Of Honor (1986)
Sloppy Seconds (1989)
Ink (2000)
VOLTZ
Britská skupina Voltz vznikla v roce 1979, víceméně jako přímé pokračování předchozí kapely Airline. Zpočátku se proslavili jako cover kapela, ale postupem času začali vystupovat i s vlastním materiálem. Vznikly demokazety, kapela se dostala do regionálního éteru, a právě když se jí začalo dostávat pozornosti, kapela se počátkem roku 1981 poprvé rozpadla.
Jádro Voltz, bratři Glen (zpěv, kytara) a Gary Leinsterovi (bicí), se však rozhodli zkusit to znovu a přibrali kytaristu Marka Fishera a basáka Paula Hancocka. Inspirováni DIY přístupem, který v té době používaly metalové i punkové kapely, sami nahráli a vydali debut Knight's Fall, který vzbudil slušný ohlas.
Poté se francouzský label Amidisque rozhodl podepsat s kapelou smlouvu a následovalo nahrávání ve Francii. Z těchto sezení vzniklo několik demokazet a Voltz měli více než dostatek materiálu pro svůj druhý počin, když se jejich vydavatelství z neznámých důvodů rozhodlo kapelu opustit. Pokořená kapela se vrátila na britské břehy a Fisher se rozhodl rovnou skončit. Jako náhrada byl brzy přijat Graham Bushell, ale návrat byl po francouzském nezdaru těžkým úkolem. A když zpěvák Glen Leinster musel podstoupit operaci hlasivek a následovala dlouhá rekonvalescence, chyběla mu už chuť a energie pokračovat. Kapela se koncem roku 1983 definitivně rozpadlia.
Diskografie (studiová alba):
Knight's Fall (1982)
WITCHFINDER GENERAL
Witchfinder General, jedna z významných skupin hnutí NWoBHM, bývá společně s Black Sabbath, kterými byli silně ovlivněni, uváděna jako hlavní vliv na žánr doom metalu. Svůj název získali podle britského hororu Witchfinder General z roku 1968.
Skupinu založili v roce 1979 Phil Cope (kytara) a Zeeb Parkes (zpěv), zbytek původní sestavy tvořili Johnny Fisher (baskytara) a Steve Kinsell (bicí). V době, kdy dostali příležitost nahrát svůj první singl "Burning a Sinner", však Fisher kapelu opustil a ve studiu už ho nahradil Kevin McCready. Po této první sedmipalcové nahrávce z roku 1981 následovalo v roce 1982 EP Soviet Invasion. Samotné EP bylo nahráno na sklonku roku 1981, ale z nějakých důvodů se do obchodů dostalo až o několik měsíců později.
Právě v této době, kdy kapela dostala od svého vydavatelství Heavy Metal Records nabídku natočit plnohodnotné album, ale odešli Kinsell a McCready a Phil a Zeeb zůstali opět sami. Na natáčení se k nim sice připojil bubeník Graham Ditchfield, ale o basu se Phil Cope musel při nahrávání jejich dlouhohrajícího debutu Death Penalty postarat sám. Album se dostalo do obchodů na podzim 1982 a způsobilo značný rozruch. Ačkoli za náhlý zájem médií o kapelu mohl v té době pravděpodobně především obal s polonahou modelkou.
Přímým důsledkem této pozornosti bylo, že Witchfinder General dostali nabídku předskakovat Saxon. Copeův starý přítel Rod Hawkes se ujal chybějící basové pozice v kapele a na konkurzu si vedl velmi dobře. Ukázalo se však, že zbytek kapely měl trochu volný den, a tato příležitost dostat se ve velkém stylu na výsluní jim tak unikla.
Počátkem roku 1983 se Witchfinder General vrátili do studia, aby nahráli své druhé řadové album Friends of Hell. Bubeník Ditchfield se však během nahrávání ve studiu příliš neukázal, a protože zbytek kapely měl pocit, že není dostatečně angažovaný, rozhodli se ho po dokončení alba vyhodit.
Novým mužem za bicími se stal Derm Redmond, a jakmile si vyšlechtil ucházející kotlety, kapela mohla vyrazit na turné na podporu nového materiálu. Jejich nové album však ještě nevyšlo a do obchodů se vlastně dostalo až koncem roku. A protože kapela ze svého setlistu vypustila většinu svého staršího materiálu, nový materiál se příliš nepovedl a fanoušci chtěli staré písně, které tato nová verze kapely necvičila, dá se říct, že toto turné bylo spíše neúspěšné.
Přišel rok 1984 a Witchfinder General požádali o právní pomoc, aby se mohli vyvázat ze smlouvy s Heavy Metal Records. Prvotní rady právníka se však ukázaly jako příliš nákladné a ještě předtím, než byly podniknuty jakékoli kroky k odstoupení od smlouvy, byly všechny nashromážděné prostředky pryč. Pro Parkese to byl příliš velký neúspěch, a proto z kapely odešel. Cope byl nyní jediným členem, který zůstal z původní sestavy, a ani jemu se za těchto okolností nechtělo pokračovat. Po několika hektických letech plných nehod a neúspěchů se tedy kapela v roce 1984 rozpadla.
V následujících letech se pověst a uznání hudby, kterou tato skupina vytvořila, neustále zvyšovaly a stále více kapel na vznikající doom metalové scéně vzdávalo hold hudebnímu významu materiálu, který Witchfinder General vytvořili. To byl v roce 2006 možná jeden z důvodů, který vedl Phila Copea k obnovení skupiny ve stejné sestavě, která před 22 lety skončila. V následujícím roce se ke znovusjednocenému triu připojil zpěvák Gary Martin a vyšlo také kompilační album Buried Amongst the Ruins, na němž byly singl "Burning a Sinner", EP Soviet Invasion a čtyři živé skladby, včetně dosud nevydané "Phantasmagorical". V roce 2008 pak spatřilo světlo světa třetí studiové album Resurrection. Kapela je stále aktivní jednotkou, ale zatím (k roku 2023) se nový studiový materiál neobjevil.
Diskografie (studiová alba):
Death Penaltyr (1982)
Friends of Hell (1983)
Resurrected (2008)
Výročí osobností
únor 1979
21.2.1979 - narodil se americký zpěvák a muzikant SHANE GIBSON (21.2.1979 - 15.4.2014), člen skupiny stOrk a koncertní kytarista Korn
březen 1979
5.3.1979 - narodil se švédský bubeník MARTIN AXENROT, člen skupiny Opeth a dalších
22.3.1979 - narodil se švýcarský kytarista CÉDRIC "CEDE" DUPONT, člen skupin Freedom Call, Symphorce nebo Silent Circus
30.3.1979 - narodil se nizozemský klávesista MARTIJN WESTERHOLT, člen skupin Delain a Within Temptation
duben 1979
8.4.1979 - narodil se finský kytarista, zpěvák a skladatel ALEXI LAIHO (8.4.1979 - 29.12.2020), člen Children of Bodom, Sinergy a dalších skupin
květen 1979
22.5.1979 - narodil se nizozemský bubeník DENNIS LEEFLANG, člen Within Temptation a mnoha dalších
prosinec 1979
14.12.1979 - narodil se americký basák ELIJAH NELSON (14.12.1979 - 28.12.2019), člen skupiny Black Breath
30.12.1979 - narodil se americký bubeník TOMMY CLUFETOS, člen skupin Ozzy Osbourne a Black Sabbath
