Události
Ronnie James Dio přicházi do BLACK SABBATH
Ozzy Osbourne je vyhozen ze skupiny Black Sabbath kvůli přetrvávajícím problémům s drogami a alkoholem. Jeho místo v červnu oficiálně zaujal Ronnie James Dio.
Nové skupiny
220 Volt
(SWE - hard rock, heavy metal)
A II Z
(GBR - NWOBHM)
Axe
(USA - hard rock)
Bengal Tigers
(AUS - heavy metal)
Black Angels
(CHE - hard rock, heavy metal)
Boss
(AUS - hard rock, heavy metal)
Briar
(GBR - NWOBHM, hard rock, AOR)
Cloven Hoof
(GBR - NWOBHM, power metal)
Crimson Glory
(USA - heavy metal, progresivní metal, power metal)
Daniel Band
(CAN - hard rock, křesťanský metal)
Deep Machine
(GBR - NWOBHM)
Demon
(GBR - NWOBHM)
Demon Pact
(GBR - NWOBHM)
Dokken
(USA - hard rock, heavy metal, glam metal)
Europe
(SWE - hard rock, heavy metal, glam metal)
Exodus
(USA - thrash metal)
Export
(GBR - 1979 - hard rock, NWOBHM)
Faith No More
(USA - Alternativní metal, Funk metal, Experimentální rock)
Známí také pod jmény Faith No Man a Sharp Young Men
Fallout
(USA - heavy metal)
Fishbone
(USA - Funk rock, Funk metal, Alternativní rock)
Girl
(GBR - NWOBHM, glam metal, hard rock)
Grim Reaper
(GBR - NWOBHM, heavy metal)
Hanoi Rocks
(FIN - hard rock, glam metal)
Headpins
(CAN - hard rock, heavy metal)
Hellanbach
(GBR - NWOBHM)
Hollow Ground
(GBR - NWOBHM)
CHEVY
(GBR - NWOBHM)
Chorny Kofe (Black Coffee, Чёрный Кофе)
(SSSR - heavy metal, hard rock, křesťanský metal)
Icon
(USA - heavy metal, glam metal)
Jaguar
(GBR - NWOBHM)
Kat
(POL - heavy metal, speed metal, thrash metal)
Killer
(CHE - hard rock, heavy metal)
Killing Joke
(GBR - postpunk, industriální rock, industriální metal)
King’s X
(USA - hard rock, progresivní metal, alternativní metal)
Metal Mirror
(GBR - NWOBHM)
MSG (Michael Schenker Group)
(GBR - hard rock, heavy metal)
Nightmare
(FRA - heavy metal, power metal)
Night Ranger
(USA - hard rock, glam metal)
vystupovali pod názvy Stereo (1979–1980), Ranger (1980–1982), Nightranger (1982)
Ozzy Osbourne
(USA - heavy metal)
Persian Risk
(GBR - NWOBHM)
Projektil
(ČSSR, Praha - hard rock, heavy metal, speed metal)
Rekuiem
(GBR - 1979 - NWOBHM, doom metal)
The Rods
(USA - hard rock, heavy metal)
Salem
(GBR - NWOBHM)
Satan
(GBR - NWOBHM)
Savatage
(USA - heavy metal, progresivní metal, power metal, symfonický metal)
Shark Island
(USA - hard rock, heavy metal)
Shiva
(GBR - NWOBHM. progresivní rock)
Silverwing
(GBR - NWOBHM)
Později známí také jako Pet Hate
Spinal Tap
(USA - hard rock, heavy metal, comedy metal)
Starfighters
(GBR - 1979 - NWOBHM)
Stos
(POL - heavy metal)
Sweet Savage
(GBR - NWOBHM)
Tam
(ČSSR, Praha - hard rock, heavy metal)
Tokyo Blade
(GBR - NWOBHM)
Truffle
(GBR - NWOBHM)
TSA
(POL - hard rock, heavy metal)
T.T.Quick
(USA - heavy metal)
V8
(ARG - heavy metal, speed metal, latin metal)
The Varukers
(GBR - hardcore punk, crust punk)
Venom
(GBR - NWOBHM, black metal, speed metal, thrash metal)
Vicious Rumors
(USA - heavy metal, power metal)
Voltz
(GBR - NWOBHM)
Witchfinder General
(GBR - NWOBHM, doom metal)
Inspirativní alba
Accept – Accept (16.ledna)
AC/DC – Highway to Hell (27.července)
Aerosmith – Night in the Ruts (1.listopadu)
Angel – Sinful
The Angels – No Exit
Bad Company – Desolation Angels
Bachman-Turner Overdrive – Rock n' Roll Nights
Blackfoot - Strikes
Blue Öyster Cult – Mirrors (19.června)
Divlje Jagode – Divlje Jagode
Faithful Breath – Fading Beauty
Gillan – Mr.Universe
Gordi – Gordi 2
Gordi – Gordi 3
Goravestone – Doomsday
Helix – Breaking Loose
Cheap Trick – Dream Police
Iron Maiden – The Soundhouse Tapes (9.listopadu)
Kansas – Monolith
Kiss – Dynasty (23.května)
Led Zeppelin – In Through the Out Door (15.srpna)
Magnum – Magnum II
Mahogany Rush – Tales of the Unexpected
Marseille – Mountain
Motörhead – Overkill (24.března)
Motörhead – Bomber (27.října)
Motörhead – On Parole (8.prosince)
Nazareth – No Mean City
Rainbow – Down to Earth (3.srpna)
Resurrection Band – Rainbow's End
Riot – Narita
Samson – Survivors
Saxon – Saxon (21.května)
Scorpions – Lovedrive (25.února)
Sweet – Cut Above the Rest
Ted Nugent – State of Shock
Thin Lizzy – Black Rose: A Rock Legend (13.dubna)
Tko – Let It Roll
Triumph – Just a Game (30.března, CAN hard/heavy)
Van Halen – Van Halen II (23.března)
Vatreni Poljubac – Recept za Rock 'n' Roll
Whitesnake – Love Hunter (1.října)
ZZ Top – Degüello
Československá scéna
Vzniká skupina PROJEKTIL
Projektil byla československá rocková hudební skupina, známá především v 80. letech 20. století svým hitem "Zahrada ticha". V roce 1986 musela kvůli problémům se státním socialistickým aparátem ukončit činnost a její desky byly staženy ze všech obchodů. V roce 1989 svou činnost obnovila a vydala nový metalový singl "Lovci lebek"/"Kovárna". V roce 2002 oznámila svůj definitivní konec.
V Praze vzniká skupina TAM
Na jaře v roce 1979 se bubeník Jarda Hiseman a kytarista Josef Celina ze zakázané skupiny Kyvadlo a basák Daniel Kopec a kytarista Josef Císařovský předtím působící ve skupině Novum domluvili a založili kapelu, které dali název Tam, která byla možná první hudební skupinou v Čechách hrající klasický heavy metal podpořený čtyřhlasými vokály. Po odchodu Daniela Kopce a Josefa Císařovského skončil vokální projev těchto rozměrů a v kapele začíná značný pohyb hráčů a zpěváků. Jedním ze zpěváků byl i Ladislav Křížek.
Události podrobněji
220 Volt
220 Volt je švédská heavy metalová skupina, kterou v roce 1979 založili kytaristé Thomas Drevin a Mats Karlsson. Vydávala alba u vydavatelství CBS Records a Epic Records.
Jejich kariéra začala v roce 1979, ale prosadili se až v roce 1982, kdy vydali svůj první singl "Prisoner Of War". Po odvysílání na rozhlasové stanici v New Jersey se stal brzy populárním hitem, což vedlo k tomu, že jim nahrávací společnost CBS nabídla nahrávací smlouvu. Jejich první album 220 Volt vyšlo v roce 1983 a jen ve Švédsku se ho prodalo asi 10 000 kusů. Kromě Švédska si skupina získala popularitu v Japonsku, Německu a Spojených státech. V roce 1984 vystupovali s kapelou Nazareth (12 koncertů) a v roce 1986 s AC/DC (7 koncertů). V osmdesátých letech vydali ještě tři další LP (Power Games, Mind over Muscle a Eye to Eye).
V roce 1992 se rozpadli a na dlouhých deset let odmlčeli. Přesto v době, kdy byli neaktivní jim vyšla deska Lethal Illusion, jejíž většinu tvořily písně původně určené pro nikdy nevydané pokračování alba Eye to Eye.
V roce 2002 se 220 Volt znovu sešli v původní sestavě a pořádali koncerty v Jämtlandu a na dalších místech Švédska. V témže roce vydali i kompilaci Volume 1, která obsahuje jak nový materiál, tak i vrcholné momenty jejich koncertů ze Sweden Rock 2002. Počet fyzicky vydaných exemplářů byl omezen na 1000 kusů, ale v současné době je k dispozici na iTunes.
V roce 2005 kapela vydala své první živé album Made in Jämtland, které zachycuje její koncerty v Jämtlandu. Na konci roku 2008 je opustil bubeník Peter Hermansson, ale v roce 2012 se vrátil. V roce 2009 nahráli EP s novou verzí populárního singlu "Heavy Christmas" spolu s dalšími třemi písněmi. Na tuto nahrávku se vrátil bývalý zpěvák Jocke Lundholm a na albu se podílel také Björn Höglund z folkrockové skupiny Hoven Droven. Nahrávka vyšla pod názvem Heavy Christmas - Revisited. V roce 2014 jim vyšla nová deska Walking in Starlight.
Podrobnosti: 220 Volt - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
220 Volt (1983)
Power Games (1984)
Mind over Muscle (1985)
Eye to Eye (1988)
Lethal Illusion (1997)
Walking in Starlight (2014)
A II Z
Manchesterská skupina A II Z (pojmenovaná podle atlasu ulic A-Z) byla založena bratry Davem (zpěv) a Garym Owensovými (kytara), Camem Campbellem (baskytara) a Karlem Retim (bicí) právě včas (koncem roku 1979), aby ji zachvátilo počáteční nadšení z nové vlny britského heavy metalu. Kapela, jejíž styl připomínal Motörhead, Sweet Savage a Weapon okamžitě podepsala smlouvu s velkým vydavatelstvím Polydor a v roce 1980 nahrála naživo na koncertě v rodném městě (který proběhl v hale střední školy Hazel Grove) své debutové album The Witch of Berkeley. Poté vyjeli na turné jako předskokani Girlschool, Iron Maiden a Black Sabbath.
Ani jedna z těchto zkušeností však nepomohla prodeji desek a po vydání EP No Fun After Midnight a singlu "I'm the One Who Loves You" s nimi vydavatelství Polydor v roce 1981 přerušilo spolupráci. V té době se také rozhořely vnitřní rozpory a Owensovi se zbavili své původní rytmické sekce, aby na posledním singlu spolupracovali s novým baskytaristou Tonym Backhousem (který později založil Mad Dogs and Mr Wolf s Wallym Rumseyem, bývalým členem Kruizer) a bubeníkem Simonem Wrightem (později členem AC/DC).
Nový a komerčnější AOR směr kvarteta však nepřinesl ovoce a v polovině roku 1982 se A II Z rozpadli. Kytarista Gary Owens se poté připojil k podobně nešťastné NWOBHM skupině Tytan. Jeho přičiněním se skupina velice krátce jmenovala Aurora a natočila singl "I'll Be Your Fantasy".
V roce 1993 vydalo vydavatelství Reborn Classics znovu The Witch of Berkeley jako kapelou neautorizované CD, které obsahovalo i oba singly a čtyřpísňové demo skupiny Jaguar. V roce 2006 ještě vydala společnost Majestic Rock oficiální reedici alba The Witch of Berkeley, která obsahovala i oba singly a jejich b-strany.
Podrobnosti: A to Z - Metal Archives
AXE
AXE byla americká hardrocková skupina z Gainesville na Floridě, která je nejznámější díky své písni "Rock ‚n‘ Roll Party in the Streets" z roku 1982 a dalším hitům jako "Now or Never", "I Think You'll Remember Tonight" nebo "Heat in the Street". Rozpadla se v roce 2012.
Kapela, dříve známá jako Babyface v sestavě zpěvák Edgar Riley, kytarista Bobby Barth, baskytarista Mike Turpin a bubeník Bob Miles, přijala nový název Axe v roce 1979, kdy se k nim přidal druhý kytarista Michael Osborne. Poté v roce 1979 pod vedením manažera Lou Manganiella Jr. podepsala smlouvi s MCA Records, vydali svůj stejnojmenný debut a okamžitě si získali pozornost melodickým rockovým zvukem, který tvořily těžké kytary smíšené s klávesami.
Lídr kapely Bobby Barth vzal poprvé do ruky kytaru v roce 1965 na popud svého otce, který byl již zkušeným hráčem, ačkoli ze začátku jevil zájem spíš o bicí. Jako bubeník sice poprvé veřejně vystoupil už v roce 1963, ale jako kytarista si před publikem zahrál až v roce 1967 na univerzitním koncertě v Coloradu. Barth tvrdí, že si nepamatuje na skupiny, na jejichž singlech hrál na počátku své profesionální kariéry, i když si vzpomíná, že jeho první nahrávkou na vinylu byl cover písně The Rolling Stones. Později založil kapelu Babyface, která byla pozoruhodná tím, že na své první LP desce byla vyfotografována pouze s kytarami B. C. Riche; byli jedni z prvních, kdo je používal výhradně.
Po albu Living On The Edge z roku 1980 přešli AXE v roce 1982 k vydavatelství Atco a vydali třetí album Offering, které obsahovalo hit "Rock n' Roll Party In The Streets" a coververzi skladby "I Got The Fire" od Montrose. Deska přinesla příchod nového baskytaristy Wayna Hanera a turné se Scorpions, KISS, Judas Priest, Ozzy Osbourne a ZZ Top. V roce 1983 hráli v Británii také jako předskokani Iron Maiden.
Po vydání čtvrtého alba Nemesis a následném turné s Mötley Crüe zasáhala v roce 1984 do jejich kariéry tragédie; kytarista Michael Osborne zahynul při autonehodě a Bobby Barth byl těžce zraněn. Kapela se po tomto neštěstí bohužel rozpadla.
Jakmile se Barth zotavil, připojil se k Blackfoot a po vydání alba Vertical Smiles (1984) na následném turné nahradil zkušeného Kena Hensleyho. Toto působení však trvalo pouze krátce, Barth následně vydal v roce 1986 u Atco Records dobře hodnocené sólové album Two Hearts, One Beat.
V roce 1989 se uskutečnil první pokus o reformu AXE s bubeníkem UFO Andy Parkerem, ten však ztroskotal po Barthově odchodu do Austrálie za účelem spolupráce s bývalým frontmanem skupiny Rose Tattoo Angrym Andersonem.
Po návratu do Ameriky v roce 1991 si všiml skupiny Caught in the Act z Denveru v Coloradu a přesvědčil ji, aby ho vzala pod svá křídla. Následovalo debutové album, které nakonec vyšlo na švédském labelu Empire a obsahovalo coververze dvou klasik AXE, "Silent Soldiers" a S"teal Another Fantasy". Barth se skupinou pokračoval ve spolupráci na druhé desce, ačkoli se Caught in the Act se od té doby museli vrátit ke jménu C.I.T.A. kvůli existenci holandské chlapecké skupiny, která si na toto jméno dělala nárok dříve.
Díky Barthovým kontaktům s japonským vydavatelstvím Zero a německou společností MTM Music cítil, že o AXE je dostatečný zájem, aby se znovu pokusil dát skupinu dohromady, i když v mírně pozměněné sestavě, a vydat zbrusu nové album s příznačným názvem Five.
V reformované sestavě z roku 1997 hráli kromě Bartha bývalý zpěvák Franka Zappy Bob Harris, klavesák Edgar Riley Jr., původní bubeník Teddy Mueller a baskytarista Blake Eberhard, zpěvák Bob Harris a další klávesista Rob Lowe. Blake byl jedním z předních studiových a koncertních baskytaristů v Coloradu, ke skupině Axe se připojil poté, co ho Barth najal na několik nahrávacích sessions, a dodal jejich zvuku nový rozměr bezpražcovou baskytarou a slapovým stylem. Edgar Riley Jr. spolupracoval v mezidobí mezi rozpadem kapely a její reformou s Frankem Zappou a hrál také s několika blíže neurčenými skupinami v jižních státech Ameriky. Teddy Mueller se zapojil do vydavatelského průmyslu.
Na desce The Crown z roku 2001 kapela angažovala nové členy, kytaristu Dannyho Masterse a bubeníka Christiana Teeleho. K evropskému turné v tom roce vydali také limitovanou edici minialba Live In America 1981. V témže roce se Barth věnoval také produkci denverské skupiny Blister 66. V roce 2004 se Barth vrátil k Blackfoot.
Ted Mueller zemřel 29. června 2012 ve věku 57 let.
Podrobnosti: AXE - Metal Music Archives
Diskografie (studiová alba):
Axe (1979)
Living on the Edge (1980)
Offering (1982)
Nemesis (1983)
Five (1996)
The Crown (2000)
Final Offering (2019)
BENGAL TIGERS
Bengal Tigers je heavy metalová kapela z australského Melbourne, která vznikla v roce 1979. V roce 1983 poprvé ukončila svou činnost, aby se o šest let později znovu dala dohromady. Tato další etapa její kariérý trvala celých deset let. V roce 2014 se Bengal Tigers probudili ze spánku potřetí a jsou aktivní i v současnosti (2025).
Skupina vydala celkem čtyři EP a jedno dlouhohrající album In the Blood v roce 1998.
Současná sestava: Gordon Heald (zpěv), Yuri Linzew (kytara), Robert Bodger (basa), Justin Linkins (bicí).
Podrobnosti: Bengal Tigers - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
In the Blood (1998)
BLACK ANGELS
Black Angels je hard rocková a heavy metalová kapela ze švýcarského městečka Schaffhausen, která vznikla v roce 1979. V roce 1985, po natočení čtyř alb ukončila svou činnost. V roce 2009 se Black Angels znovu sešli a jsou aktivní i v současnosti. Ve své druhém období stihli zatím (do roku 2025) natočit dvě nová alba.
Současná sestava: Ron Phillips (zpěv), André Bradtke (kytara), Michael Enders (basa), Marc Weber (bicí).
Podrobnosti: Black Angels - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Hellmachine (1981)
Kickdown (1983)
Black and White (1985)
Broken Spell (1985)
Changes (The Last Decade) (2009)
Steamroller (2019)
BOSS
Boss byla hardrocková skupina z australského Adelaide, založená roku 1979 (údaje o ní jsou dost rozporuplné, na Metal Archives je jako rok vzniku uveden 1982; a není to jediná nesrovnalost). Dlouhodobými členy byli Craig Csongrady (zpěv) a Kevin Pratt (sólová kytara). Formace vydala v říjnu 1984 jediné album Step on It a v roce 1986 se rozpadla.
Uskupení založil zpěvák Craig Csongrady společně s Kevinem Prattem (sólová kytara). V roce 1980 se přesunuli do Sydney, kde je doplnil kytarista Peter Sutcliffe ze skupiny Dapto. Poté Boss zahájili intenzivní koncertování v sydneyských hospodách a klubech. Mezi jejich raná vystoupení patřily i koncerty v hotelu Astra na Bondi Beach. V roce 1983 vydali dvouskladbový singl s eponymním názvem, který produkoval Jon Kennett.
Jediné LP Step on It nahrála sestava Csongrady, Pratt a Sutcliffe spolu se Scottem Ginnem na baskytaru a Joem Tattsem na bicí. Produkoval ho Eddie Hansen a na nahrávání pro RCA Records se podíleli Heather Dalton, Spencer Lee a Richard Lush. Australský muzikolog Ian McFarlane poznamenal, že Boss si v Sydney vybudovali solidní koncertní reputaci, ale v Austrálii se jim nepodařilo výrazně prorazit na trhu s deskami. Naopak v Německu a Japonsku se alba Step on It prodalo 20 000 kopií. Fanoušci však byli zklamáni, když zjistili, že na desce byl místo skutečného bubeníka použit bicí automat. V té době kapela předskakovala na koncertech Iron Maiden, Twisted Sister a Dio.
Boss vydali ještě čtyři singly: "Strange Games" (květen 1984), "Dancin' Queen" (prosinec 1984), "Shake It" (březen 1985) a "Cry Cry" (červenec 1985). V roce 1986 se sestava Csongrady, Pratt, Peter Heckenberg (bicí) a Laurie Marlowe (baskytara) rozpadla. O rok později Csongrady, Heckenberg a Pratt založili v Sydney další hardrockovou kapelu BB Steal. V roce 2003 se Csongrady stal spoluautorem písně "United Forever", hymny fotbalového klubu Adelaide United.
Podrobnosti: Boss - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Step on It (1984)
BRIAR
Birminghamskou skupinu Briar založili v roce 1979 kamarádi ze školy Kevin Griffiths (zpěv/kytara), Dean Cook (bicí), Dean Rogers (kytara) a David Tattum (baskytara), původně jen pro zábavu a aby udělali dojem na své přátele. Zakládající člen a bubeník Briar Dean Cook vzpomíná: „Kapela, kterou jsem založil já a Kev, se myslím jmenovala Emerald nebo Lucifer, už si nevzpomínám přesně... ale v určitém okamžiku jsme prošli oběma názvy. Upřímně řečeno, jména lidí z té původní sestavy si nepamatuju. Skutečnou skupinou jsme se stali až ve chvíli, kdy jsme do toho zapojili naše kamarády Davida Tattama a Deana Rogerse.“
V roce 1982 se ke kapele připojili Darren Underwood a Dave Fletcher, zatímco Kevin Griffiths přešel na baskytaru. Stalo se tak těsně před vydáním prvního singlu "Rainbow In The Skies/Crying In The Rain". Klasickou sestavu tak nyní tvořili Kevin Griffiths (baskytara a vokály), Darren Underwood (kytara a doprovodné vokály), Dave Fletcher (kytara a doprovodné vokály) a Dean Cook (bicí a doprovodné vokály). Nedlouho předtím nastal ještě jeden důležitý moment – Briar se spojili s manažerem Georgem Bondem, který jim pomáhal po celou dobu její kariéry.
Další zásadní zlom nastal, když vyhráli v Birminghamu soutěž 'Nejžhavější kapela ve městě'. Vítězství upoutalo pozornost wolverhamptonského vydavatelství FM Revolver a jeho dceřiné společnosti Heavy Metal Records, což vedlo k nahrání a vydání debutového alba Too Young v roce 1985. Deska byla fanoušky i médii přijata velmi dobře. Hned o rok později vydali pod hlavičkou labelu GBB svůj druhý studiový počin Take On The World (v roce 2012 znovu vydaný na CD u Battle Cry Records). Šlo o skvělé album plné osmdesátkového metalu s chytlavými popovými melodiemi a refrény. Díky této desce Briar získali smlouvu s velkým vydavatelstvím Sony/CBS Records, které v roce 1988 vydalo jejich třetí studiovku Crown Of Thorns. Z ní pochází hitový singl "Frankie", jenž se dostal i do rotace na MTV.
Aby Briar ukázali, že toho mají v rukávu ještě víc, zamířili hned do studia a nahráli další plnohodnotné album Reach Out. To však dodnes nebylo oficiálně vydáno, protože smlouva se Sony/CBS nebyla dokončena. Po vydání dalšího sedmipalcového singlu do sestavy přibyli zpěvák Kevin Billington a klávesista Jez Prosser, čímž se kapela rozrostla na šest členů. V této podobě nahráli šest skladeb, které byly později přidány jako bonusy na reedici alba Hard Times. V roce 1992 se však mikrofonu opět ujal Kevin Griffiths a kytaristy Davea Fletchera a Darrena Underwooda nahradil Mark Carleton. Původní osmiskladbové LP Hard Times vyšlo v témže roce v omezeném nákladu.
Dean Cook vzpomíná na proces nahrávání: „»Hard Times« představuje poslední kapitolu a důležitou část příběhu Briar. Upřímně řečeno, skupina se dostala do bodu, kdy jsme všichni cítili, že se snažíme hrát spíš to, co lidé kupují, než to, co vlastně chceme hrát!... Napsali a nahráli jsme skladby s naším dlouholetým manažerem a producentem Georgem Bondem v našem vlastním studiu – původně jako demo. Pár lidí si je ale poslechlo a líbily se jim, takže jsme nakonec vydali několik promo CD a kazet. Tehdy šlo jen o minimální náklad, ale bohužel poměrně brzy poté se skupina skutečně rozpadla. V roce 1993 jsme odehráli náš poslední koncert!“
Podrobnosti: Briar - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Too Young (1985)
Take On the World (1986)
Crown of Thorns (1987)
Hard Times (1992)
CLOVEN HOOF
Cloven Hoof je anglická heavymetalová skupina z Wolverhamptonu, která patří k nové vlně britského heavy metalu. Kapela prošla už v počátcích několika změnami (jediným stálým členem zůstal baskytarista Lee Payne), než se sestava ustálila natolik, že mohla vydat první nahrávky. V roce 1982 natočila úspěšnou demokazetu, následovalo EP The Opening Ritual a o dva roky později debutové album Cloven Hoof (1984).
Po vydání debutu opustil kapelu zpěvák David Potter a nahradil ho Rob Kendrick, který přijal pseudonym 'Water' (všichni čtyři členové si tehdy přisvojili přezdívky podle čtyř živlů). Tato sestava však stihla nahrát pouze živé album Fighting Back (1987), než se rozpadla, a jediným zbývajícím členem tak zůstal Lee Payne.
V roce 1988 kapelu obnovil a přizval zpěváka Russe Northa, kytaristu Andyho Wooda z Tredegar a bubeníka Jona Browna. S touto novou sestavou, která upustila od uměleckých jmen, nahrála dvě alba – Dominator (1988) a A Sultan's Ransom (1989). Krátce nato se k nim připojil další bývalý člen Tredegar, kytarista Lee Jones, avšak kvůli smluvním problémům se skupina v roce 1990 opět rozpadla.
V roce 2001 se Payne rozhodl Cloven Hoof opět vzkřísit a začal dávat dohromady novou sestavu. Po telefonátu s Andym Woodem, týkajícím se smluvních potíží, které kapelu na deset let umlčely, se podařilo sestavit nové obsazení. Dne 10. dubna 2004 odehráli koncert na festivalu Keep It True II v německém Lauda-Königshofenu a o dva roky později nahráli album Eye of the Sun (2006) se zpěvákem Mattem Moretonem, kytaristou Andym Shortlandem a bubeníkem Lynchem Radinským. Producentem desky byl Tom Galley. Kvůli pracovním závazkům členů ale kapela nemohla pravidelně koncertovat, a tak Payne znovu hledal nové spoluhráče.
V roce 2006 se po pobytu ve Španělsku vrátil zpěvák Russ North a znovu se připojil ke kapele, spolu s kytaristy Mickem Powellem a Benem Readem a bubeníkem Jonem Brownem.
Na začátku roku 2008 vydali kolekci nově nahraných skladeb The Definitive Part One a plánovali nové EP Throne of Damnation. Téhož roku vystoupili Cloven Hoof po boku Pagan Altar na festivalu Metal Brew v Mill Hill a o rok později se obě kapely objevily na British Steel IV v Camden Underworld. V červnu 2009 se skupina představila na festivalu Bang Your Head!!! v německém Balingenu vedle kapel jako W.A.S.P., U.D.O., Blind Guardian či Journey. Téhož roku byla do videohry Brütal Legend zařazena skladba "Nightstalker" z jejich debutu.
Na začátku roku 2010, po odchodu Russe Northa, se na krátkou dobu ke kapele vrátil Matt Moreton, aby nazpíval EP Throne of Damnation, ale kvůli zdravotním problémům brzy odešel. 13. prosince 2010 vydali Cloven Hoof své první DVD A Sultan's Ransom - Video Archive, obsahující záznam koncertu z roku 1989 v Lichfield Art Centre a dva videoklipy k písním "Mad, Mad World" a "Highlander" z desky A Sultan's Ransom.
V roce 2011 došlo k dalším změnám – Payne sestavu opět přebudoval a přivedl kytaristu Joea Whelana (Dementia), Chrise Cosse (UK/DC), bubeníka Marka Goulda a zpěváka Ashe Coopera. V tomto obsazení vydali videoklip "I'm Your Nemesis" a novou verzi skladby "Nightstalker". Po kontroverzním koncertu na Kypru v červenci 2012 Russ North skupinu definitivně opustil. V srpnu téhož roku odešel bubeník Mark Gould, kterého nahradil Jake Oseland, a Cloven Hoof pokračovali v koncertování.
V roce 2013 odehráli několik vystoupení, například 30. března ve Wolverhampton Civic Hall s kapelami Jameson Raid a Hollow Ground nebo 27. dubna v rakouském Parkhotel Hall v Tyrolsku. Koncert byl zaznamenán producentem Patrickem Engelem pro budoucí vydání živého alba.
Další významná vystoupení přišla v roce 2013, kdy kapela zahrála na belgickém festivalu R-Mine po boku Hell, Tygers of Pan Tang a Tank a v září na italském Heavy Metal Night 6. O rok později se Cloven Hoof objevili na Sweden Rock Festivalu spolu s Black Sabbath a Alice Cooperem. Na 23. srpna 2014 bylo naplánováno vystoupení na festivalu Power and Glory v Hatfieldu a následovalo evropské turné.
Od roku 2014 vydala kapela dalších pět studiových alb.
Podrobnosti: Cloven Hoof - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Cloven Hoof (1984)
Dominator (1988)
A Sultan's Ransom (1989)
Eye of the Sun (2006)
The Definitive Part One (2008)
Resist or Serve (2014)
Who Mourns for the Morning Star? (2017)
Age of Steel (2020)
Time Assassin (2022)
Heathen Cross (2024)
DANIEL BAND
Jejich první album On Rock (1982) nabídlo progresivní rockový zvuk v tradici April Wine a Boston, který byl pro danou dobu typický, ale obohacený o tvrdší prvky. Rocková kytara a vysoký vokál evokovaly u fanoušků kanadskou legendu Rush. Na druhé desce Straight Ahead (1983) jejich zvuk ještě více přitvrdil, přičemž skládali skladby v duchu kanadských Triumph, doplněné o vlivy Scorpions a Iron Maiden. Na třetím albu Run from the Darkness (1984) dostaly větší prostor klávesy, čímž se jejich styl přiblížil tvorbě Loverboy. Čtvrtá deska Rise Up byla zřejmě jejich nejmetalovější, ale obsahovala i baladu "Right Heart", která připomínala melodickou "Spiritual Game" z debutu.
Skupina se nikdy oficiálně nerozpadla, ačkoli v dubnu 1988 uspořádala v Torontu 'koncert na rozloučenou' a její členové se následně zapojili do různých dalších projektů v církvích a školách. Tony Rossi vydal v roce 1990 u R.E.X. Records bluesové album, zatímco Dan McCabe působil ve skupině Dreamer, která v roce 1991 vydala LP Full Metal Racket. McCabe později vydal sólové CD a hrál se svými staršími dětmi ve skupině Nine-O-Five.
V novém tisíciletí se fanoušci dočkali několika ojedinělých vystoupení. V roce 2000 kapela zahrála na festivalu Cornerstone v Illinois, kde bylo pořízeno živé CD Live at Cornerstone. V listopadu 2006 vystoupili jako předkapela na rozlučkovém koncertu turné skupiny Audio Adrenaline v Torontu společně s Geoffem Moorem. Na začátku následujícího roku se uskutečnila dvě vystoupení v Sarnii, včetně srpnového festivalu v Arkoně v Ontariu, kde se objevila i místní skupina Elim Hall (souputníci Daniel Bandu z poloviny 80. let) a Glenn Kaiser Band (s členy Resurrection Band). V roce 2007 zahráli na květnových oslavách 35. výročí One Way Inn a 50. výročí Bendale Bible Chapel a v srpnu na Freedom Festival Canada v Oro-Medonte v Ontariu. V únoru 2009 vystoupili v Ajaxu, kde jim předskakoval Glenn Kaiser, a v květnu téhož roku opět v Bendale. V červenci 2010 se pak skupina vydala do Chibougamau v Quebecu.
V říjnu 2011 byla kapela oceněna cenou 'GMA Canada Lifetime Achievement Award' za svůj průkopnický vliv na křesťanský rock. Na jaře téhož roku vystoupili s X-Sinner během víkendové série koncertů v jižním Ontariu, zahrnující vystoupení v torontském El Mocambu, St. Catharines, Ottawě a Kitcheneru.
Podrobnosti: Daniel Band - Wikipedia
Diskografie (studiová alba):
On Rock (1982)
Straight Ahead (1983)
Run from the Darkness (1984)
Rise Up (1986)
Running Out of Time (1987)
DEEP MACHINE
Deep Machine byla anglická heavy metalová skupina z východního Londýna, kterou v roce 1979 založil kytarista Bob Hooker. Její hudba byla ovlivněna dalšími NWOBHM kapelami, jako jsou Iron Maiden a zejména Judas Priest. Existovaly různé rané sestavy, ale nakonec Hooker angažoval Johna Wigginse na kytaru, Davea Ortona na basu, Ricka Bruce na bicí a Rogera Marsdena na zpěv a nahráli několik dnes velmi vyhledávaných demokazet, včetně písní jako "Demon Preacher", "Asylum", "Witchild" a "Deep Machine".
Poté Dave Orton odešel a na místo baskytaristy nastoupil Andy Wrighton. Přestože si Deep Machine vytvořili kult a měli působivou pověst díky svým energickým živým vystoupením, nepodařilo se jim získat nahrávací smlouvu. Nakonec skupinu v roce 1981 opustil Bob Hooker a nahradil ho kytarista a zpěvák Angel Witch Kevin Heybourne. Tato sestava se ukázala jako nestabilní, Heybourne, Marsden a Bruce se s ostatními rozloučili a vytvořili novou podobu Angel Witch. Marsden se později připojil ke skupině E. F. Band V roce 1981 se kytarista Tony Harris z nové sestavy Deep Machine připojil k další skupině Destroya, která vystoupila jako host v londýnském klubu Marquee na jednorázovém koncertu, kde účinkovali zpěvák Andy Diamond, baskytarista Brian Genocide, kytarista Terry Lewis a úderný bubeník Kevin Marx. Kapela předskakovala skupině Lone Wolf, v jejímž čele stál bývalý zpěvák Iron Maiden Paul Di'Anno. Bubeník Deep Machine Steve Kingsley se připojil k Rogue Male a Andy Wrighton se opět spojil s Johnem Wigginsem.
V té době se jiná NWOBHM kapela, Gandalf Wizardry po dvou letech působení na stejném okruhu rozpadla a Andy Wrighton s Johnem Wigginsem oslovili jejich zpěváka Andyho M. F. Mawbeyho a pokusili se Deep Machine znovu oživit, což však trvalo jen pár měsíců, než Wiggins oznámil svůj odchod do skupiny Tokyo Blade. Aidan Fitzpatrick (bývalý kytarista "Wizardry") nastoupil místo nedávno odejitého Wigginse a začaly konkurzy na druhého kytaristu, aby vytvořili pětičlennou kapelu. Tato sestava Deep Machine nikdy neopustila zkušebnu a nakonec skončila, když Andy Wrighton odešel za Wigginsem do Tokyo Blade.
V roce 2009 se Hooker, Wiggins, Marsden a Wrighton rozhodli poprvé po téměř 30 letech zahrát společně s bubeníkem Slam Chasem Towlerem. Z toho nakonec vznikla nová sestava Deep Machine, v níž byli Hooker a Towler spolu s Lennym Baxterem (zpěv), Johnem Rileym (baskytara) a Nigelem Martindalem (kytara), která začala koncertovat v roce 2010. V únoru 2012 Martindala oficiálně nahradil kytarista Nick 'The Beast' East.
25. dubna 2014 vydala kapela konečně své první album Rise of the Machine produkované DeeRalem, které bylo fanoušky ve Velké Británii a Evropě přijato s obrovským nadšením. V říjnu 2014 Deep Machine s lítostí oznámili odchod zpěváka Lennye Baxtera po čtyřech úspěšných letech působení a krátce po jeho odchodu oznámili, že ho na pozici zpěváka nahradí Andy M. F. Mawbey. Mawbey s nimi poprvé vystoupil naživo 32 let poté, co se v roce 1982 zúčastnil prvního konkurzu. Poté odešel John Riley a Chas Towler byl propuštěn.
Kapela pokračovala až do roku 2015, kdy přijala bývalé členy Kaine Dana Mailera na basovou kytaru a Joshe Moretona na bicí, než v říjnu téhož roku oficiálně ukončila činnost. Zanechala po sobě rozsáhlý soubor klasických a dobře napsaných metalových skladeb, které by ozdobily setlist každé moderní skupiny.
Podrobnosti: Deep Machine - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Rise of the Machine (2014)
DEMON
Demon je anglická heavymetalová skupina, založená v roce 1979 zpěvákem Davem Hillem a kytaristou Malem Spoonerem (oba z Leeku v hrabství Staffordshire), která je považována za důležitou součást nové vlny britského heavymetalového hnutí. Původní sestavu doplnili bývalí členové Hunter Les Hunt (sólová kytara), Chris Ellis (baskytara) a John Wright (bicí). V roce 1980 kapela podepsala smlouvu s vydavatelstvím Clay Records Mikea Stonea a získala licenci od Carrere Records, aby se připojila k jejich stáji metalových smeček. Jejich debutové album Night of the Demon vyšlo v roce 1981.
Na následujícím LP The Unexpected Guest z roku 1982, na kterém si stále ještě zachovala styl textů, vycházející z černé magie, začala kapela experimentovat nad rámec zvuku NWOBHM, posunula se melodičtějším směrem a přidala ke zvuku klávesy studiového hudebníka Andyho Richardse. Další album The Plague (1983) znamenalo obrat k progresivnějšímu zvuku a skupina se změnila i textově, poté co přešla k otevřenějšímu politickému stylu, který měl charakterizovat její desky po zbytek kariéry.
Následující album British Standard Approved (1985), ovlivněné Pink Floyd, vydané na malém nezávislém labelu Clay, nemělo velký komerční úspěch a po smrti Mala Spoonera koncem téhož roku se zdálo, že skupina brzy skončí. V té době ale kapela získala stálého hráče na klávesové nástroje a spoluautora písní Stevena Wattse.
Další deska Heart of Our Time (1985) ukázala, že zbývající členové jsou odhodláni pokračovat, a byla počátkem nového autorského partnerství mezi Hillem a Wattsem. Ačkoli je toto album považováno za nejslabší z celé tvorby kapely, připravilo půdu pro kritikou oceňované LP Breakout (1987) a jeho následovníka Taking the World by Storm (1989). V devadesátých letech Demon vydali další dvě alba, Hold On to the Dream (1991) a Blow Out (1992), než se v roce 1992 rozpadli, což bylo podle zpěváka a zakládajícího člena Davea Hilla způsobeno vyhořením.
V roce 2001 Hill kapelu znovu oživil s novými členy a vydal desku Spaced Out Monkey. Od té doby skupina vydala další čtyři alba. Všechny desky, které kapela vydala po svém reunionu, se setkaly s pozitivním hodnocením tisku, což vedlo k tomu, že vystupovali na mnoha festivalech po celé Evropě - včetně festivalu Bang Your Head!!! a Sweden Rock Festival, ale jen zřídkakdy se vydávali na plnohodnotná turné. V roce 2005 kapela absolvovala turné se zpěvákem Magnum Bobem Catleym a v roce 2018 oslavila 35. výročí vydání alba The Unexpected Guest turné po Velké Británii, na kterém zahrála všechny písně z něj a několik dalších klasik.
Podrobnosti: Demon - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Night of the Demon (1981)
The Unexpected Guest (1982)
The Plague (1983)
British Standard Approved (1985)
Heart of Our Time (1985)
Breakout (1987)
Taking the World by Storm (1989)
Hold On to the Dream (1991)
Blow-Out (1992)
Spaced Out Monkey (2001)
Better the Devil You Know! (2005)
Unbroken (2012)
Cemetery Junction (2016)
Invincible (2024)
DEMON PACT
Původně se skupina jmenovala Fenris Wolf a všichni její členové navštěvovali střední školu v Hayes a jejich první koncert se uskutečnil v rámci večírku na konci školního roku v místním kostelním sále v létě 1979 (ačkoli Richard školu opustil o dva roky dříve). V kapele hrál na baskytaru Richardův bratr Alan Dickerson, zpěv obstarával Donald Meckiffe a na bicí hrál Phil Wickenden. Následně se přejmenovali na Demon Pact (podle jedné z vlastních skladeb) a za bicí usedl Iain Finlay.
Po celou dobu existence zůstali Demon Pact poloprofesionální skupinou - její členové měli buď jiné zaměstnání, nebo se dále vzdělávali - a přestože hojně koncertovali v okolí i mimo něj a získali si své příznivce, nikdy se jim nepodařilo upoutat pozornost řádného managementu nebo nahrávacího průmyslu. Nicméně díky Paulu Pelletierovi, Richardovu blízkému příteli vyšel v létě 1981 na značce Slime singl s písní "Eaten Alive" na straně A a písní "Raiders" na straně B. Další nahrávka se objevila na dnes velmi vyhledávaném vinylovém albu Kent Rocks vydaném u White Witch Records.
Singl získal dobrou recenzi v Kerrangu! (č. 2, srpen 1981) a byl překvapivě často v rozhlase, včetně Johna Peela a Tommyho Vance v jeho Friday Rock Show. Bratrské neshody v kapele nakonec vedly k odchodu Alana Dickersona, kterého nahradil Roy Bridle (jehož jméno bylo uvedeno v Kerrangu! při recenzi singlu, ačkoli na něm a všech dalších studiových nahrávkách hrál Alan Dickerson); Donald Meckiffe odešel, aby se věnoval akademické kariéře a nahradil ho Mark Maxwell.
Demon Pact se potýkali s problémy až do roku 1982, ale nakonec Richard Dickerson, vyčerpaný sháněním koncertů a celkovým rozčarováním skupinu rozpustil. Bubeník Iain Finlay hrál následně s německými Running Wild a dalšími kapelami.
O mnoho let později byl v Argentině vydán červený vinylový bootleg původního singlu a na Hades Paradise vyšlo neautorizované vinylové album s ukradenými studiovými nahrávkami. Po dohodě s držitelem autorských práv Paulem Pelletierem Released vyšla v roce 2010 kompilace Release from Hell se všemi nevydanými studiovými nahrávkami Demon Pact prostřednictvím společnosti High Roller. Přestože Demon Pact nikdy nepřekročili rámec lokální kapely, singl se rozšířil po celém světě a i dnes jsou jejich nahrávky vysoce ceněny a vyhledávány fanoušky heavy metalu po celém světě.
Podrobnosti: Demon Pact - Metal Archives
EXPORT
Export byla britská melodická rocková skupina, kterou založili bratranci Steve Morris (v současnosti známý jako producent Escape Music a kytarista Gillan, Heartland a Shadowman) a Lou Rosenthal. Jejich hudba z počátku osmdesátých let bývá řazena k NWOBHM, později šlo o melodický hard rock a AOR.
Jako hlavní autor písní to byl právě Morris, kdo kapelu nasměroval k melodickému hard rocku. Poté, co v roce 1979 vyhráli soutěž Radio City's 'Battle Of The Bands', nahráli Export první (a jediný) singl pro Atlantic Records s názvem "Julie Bitch"/"Nice To Know You".
Když skupina začala pravidelněji koncertovat, původního bubeníka Davea Henryho nahradil Chris Alderman. O něco později se jejich manažerem stal Dave Harman, který urychlil jejich kariéru. Byl natočen druhý singl "You've Got To Rock"/"Wheeler Dealer" a také osmipísňové album, které bylo distribuováno (na koncertech) prostřednictvím vlastního labelu His Master's Vice. První velké turné se uskutečnilo začátkem roku 1981 se skupinou Slade, poté následovalo mnoho dalších vystoupení v úloze předkapely. S Trevorem Rabinem v čele byly nahrány nové demosnímky, které kapelu přivedly do New Yorku, kde hráli na předváděcích akcích pro mnoho amerických vydavatelství. To se vyplatilo a byla podepsána smlouva s vydavatelstvím Epic.
První LP pro Epic, Contraband, spatřilo světlo světa v roce 1984. Obsahovalo devět písní nahraných v různých fázích kariéry kapely a bylo poněkud různorodé, ale v USA mělo dost dobrých recenzí na to, aby byl Epic spokojen. Kvůli psaní druhého (řádného) alba odletěl skladatel Morris do New Yorku, kde napsal dvě písně, a to s nikým jiným než s Bobem Halliganem Jr. (spolupracoval s Cher, Helix, Icon, Judas Priest nebo KISS). Dvě z jejich společných skladeb, "Runnin' Back (For More)" a "Closer To You" se na albu ocitly spolu se dvěma skladbami napsanými společně s Maxem Baconem (Nightwing, GTR) a působivou rockovější písní, kterou napsal baskytarista Chris Alderman (skvělá "You Make Me Wanna"). Další deska Living In The Fear Of The Private Eye pak ukázala plný potenciál této trestuhodně přehlížené britské rockové kapely.
Bohužel Epic album při jeho konečném vydání v roce 1986 neprosadil, pravděpodobně proto, že měl více než dost práce s velikány jako Michael Jackson a Ozzy Osbourne.
Podrobnosti: Export - Metal Music Archives
Diskografie (studiová alba):
Export (1980)
Contraband (1984)
FALLOUT
Fallout byla americká heavymetalová skupina, která byla založena v roce 1979 v Brooklynu v New Yorku. Byla známá především tím, že v ní hráli budoucí členové Type O Negative, basák a zpěvák Peter Steele (tehdy pod svým rodným jménem Peter Ratajczyk) a klávesák Josh Silver. Ačkoli Fallout nebyla první kapelou Petera ani Joshe, byla to první skupina, se kterou nahráli nějaký materiál (jejich první společnou kapelou byla Aggression). Peter musel tehdy svou kytaru vyměnit za baskytaru, jinak by ho vyhodili, jenže za svou kytaru nedostal dost peněz na basu pro leváky, a tak si musel pořídit standardní. To vysvětluje, proč hrál na pravorukou basu, i když je levák.
V kapele dále působili kytarista John Campos a budoucí bubeník Agnostic Front Louie Beateaux (tehdy pod jménem Lou Beato) na bicí. Fallout vydali před svým zánikem v roce 1982 pouze jedinou nahrávku, singl "Rock Hard", který vyšel v roce 1981 u Silver Records (jako Josh Silver) a byl limitován počtem 500 kusů. Produkovali jej Richard Termini a William Wittman. Je to nejžádanější kousek čehokoli v souvislosti s pozdějšími Type O Negative.
Po třech letech soustavného koncertování se Fallout rozpadli. Peter a Louie založili skupinu Carnivore a Josh s Johnem kapelu Original Sin. Po rozpadu Original Sin založil John Campos vlastní produkční společnost a nahrával, produkoval a psal písně pro mnoho nezávislých i velkých umělců, jako jsou Bret Reilly, Surfing Moses, Jennifer Marks, Alex Skolnick, skupina Tito Puente, Jimmy Delgado, Fat Joe, Mink a další. Nyní vede studio a produkční společnost v Astorii v New Yorku s názvem One Mind Music.
V roce 1989 se Peter a Josh opět spojili a založili slavné gothic/doom metalové Type O Negative. O členství požádali i Johna Campose, ten ale odmítl a místo mistra šesti strun zaujal Kenny Hickey. O bicí se postaral Sal Abruscato, kterého později nahradil Johnny Kelly.
Peter Steele, frontman skupiny Type O Negative, zemřel 14. dubna 2010.
Podrobnosti: Fallout - Metal Archives
FISHBONE
Fishbone je americká rocková skupina z Los Angeles v Kalifornii, která hraje fúzi ska, punku, funku, metalu, reggae a soulu. AllMusic skupinu popsal jako jednu z nejvýraznějších a nejrozmanitějších alternativních rockových kapel konce 80. let. Díky své hyperaktivní, sebevědomé rozmanitosti, potrhlému smyslu pro humor a ostrým sociálním komentářům se stala kultovní.
Kapela vznikla v roce 1979 na střední škole jako nesourodá a podivínská černošská parta. Bratři Fisherové, Jones, Dowd a Kibby pocházeli z jižní části Los Angeles a jezdili denně školním autobusem do San Fernando Valley, kde se seznámili s Moorem, který pocházel z této oblasti. Sextet nejprve používal jméno Megatron a až poté přijal název Fishbone a vytvořil jedinečný guláš různých stylů, který se stal populární na losangeleské klubové scéně a měl velký vliv na několik pozdějších alternativních skupin.
Jejich první klubové vystoupení se konalo v Madame Wong's, vlivném podniku v losangeleské čínské čtvrti, který byl v 80. letech minulého století výkladní skříní řady zásadních punkových kapel. Zde navázali silné přátelství s losangeleskými smečkami jako Red Hot Chili Peppers, Thelonious Monster a Psi Com. V roce 1983, poté co si jich na klubovém koncertě všiml Brian O'Neal z The BusBoys, podepsali smlouvu s Columbia Records. Jejich první nahrávkou byl v roce 1985 singl "Party at Ground Zero", následovaný EP s eponymním názvem Fishbone, které produkoval David Kahne.
V roce 1986 vydali své první LP In Your Face a následující rok hráli ve filmu Jamaica Ska. První velké mezinárodní turné si pak střihli jako předskokani Beastie Boys v roce 1987.
V prvních letech své existence byli považováni především za ska a funkovou kapelu, později se však začali více orientovat na kytarovou hudbu se zaměřením na rock a soul. Album Truth and Soul z roku 1988 jim přineslo široký ohlas u kritiky. Do svých textů přidali i levicové sociální komentáře, které se týkaly například rozpadu rodin, současného rasismu, fašismu, jaderné války a útlaku v chudinských čtvrtích. Vrcholem alba byla hardrockem inspirovaná verze klasiky Curtise Mayfielda "Freddie's Dead" z filmu Super Fly. Videoklip, který režíroval Douglas Gayeton, se stal prvním hitem skupiny na MTV. V témže absolvovali turné s Red Hot Chili Peppers a stali se celostátně známí na rozvíjející se alternativní hudební scéně. V témže roce také Fishbone a Little Richard nahráli píseň "Rock Island Line" pro tribute album Folkways: A Vision Shared.
V roce 1989 se k nim přidal bývalý spoluhráč Milese Davise John Bigham, který hrál na kytaru a klávesy. LP The Reality of My Surroundings z roku 1991 bylo kriticky i komerčně úspěšné a dostalo se na 49. místo v žebříčku Billboard Albums Chart.
I když si kapela zachovala své kořeny ve funku a ska, album z roku 1993 Give a Monkey a Brain and He'll Swear He's the Center of the Universe obsahovalo písně s prvky free jazzu, hard rocku, punku a heavy metalu. V době jeho vydání se ale kapela začala vnitřně rozpadat. Těsně předtím, než se Fishbone připojili k turné Lollapalooza v roce 1993, kytarista Kendall Jones je opustil a přestěhoval se do severní Kalifornie. Baskytarista John Norwood Fisher Jonese vystopoval v domnění, že potřebuje zachránit před náboženskou sektou, jen aby byl obviněn z pokusu o únos; u soudu byl ale Fisher zproštěn viny. Na benefičním koncertě na pomoc Fisherovým právním výdajům vystoupily skupiny Porno for Pyros, Primus, Tool a Alice in Chains. Klávesista Christopher Dowd opustil Fishbone v roce 1994 a později vydal album Puzzle jako The Seedy Arkhestra s různými hosty včetně Jeffa Buckleyho a N'Dea Davenporta.
Nyní pětičlenní Fishbone byli v roce 1995 po představení svého dalšího alba vyřazeni ze stáje společnosti Sony Records (dříve Columbia). Na koncepčním albu Chim Chim's Badass Revenge z roku 1996, vydaném u Rowdy Records a produkovaném Dallasem Austinem, přidala skupina do svého zvuku více vlivů heavy metalu a hardcore punku. LP zůstalo širokou veřejností v podstatě nepovšimnuto a v žebříčku alb Billboardu se umístilo na pouhém 158. místě.
V roce 1998 přišla skupina o dalšího zakládajícího člena, bubeníka Philipa 'Fishe' Fishera, který se stal studiovým bubeníkem a později působil v heavymetalové formaci Wicked Wisdom. Po krátkých obdobích s různými bubeníky tuto pozici definitivně obsadil John Steward. V tomto období je opustil také John Bigham, který se věnoval vlastní kariéře a později založil formaci The Soul of John Black; Bighama nahradil bývalý kytarista Sound Barrier a Mother's Finest Tracey 'Spacey T' Singleton. V letech 1997 až 1998 byl členem formace také klávesista a hráč na lesní rohy Anthony Brewster a v letech 1998 až 2010 se k nim připojil John McKnight z kapely Bena Harpera, který hrál na klávesy, trombon a kytaru. V druhé polovině 90. let byli Fishbone bez nahrávací smlouvy a vydělávali si na živobytí neustálým koncertováním.
Skupina si udržela svou oddanou fanouškovskou základnu a v roce 2000 získala další velkou nahrávací smlouvu s Hollywood Records. Dostali příležitost nahrát nové album s několika speciálními hosty, mezi nimiž byli H.R. z Bad Brains, Gwen Stefani, George Clinton, Rick James, Donny Osmond a Los Fabulosos Cadillacs. Výsledné LP Fishbone and the Familyhood Nextperience Present: The Psychotic Friends Nuttwerx se prodávalo špatně, ačkoli AllMusic ho označil za nejlepší album skupiny za posledních deset let. Skupina byla uvolněna z Hollywood Records a vrátila se na turné.
V roce 2001 je opustil John McKnight a pokračovali jako kvintet. V roce 2002 vydali na své vlastní nezávislé nahrávací společnosti desku Live at the Temple Bar and More, která obsahovala všechny nové písně nahrané živě v průběhu let 2001 a 2002. Později k ní přibylo živé CD/DVD Live in Amsterdam, které obsahovalo většinu jejich hitů a bylo natočeno na festivalu Cannabis Cup 2002 v nizozemském Amsterdamu.
Koncem roku 2003 přišli Fishbone o dalšího zakládajícího člena, když je opustil Walter Kibby. V dalších letech se skupina ocitla v bouři dalších personálních změn, během které nahrála studiové album Still Stuck in Your Throat s producentem Davidem Kahnem.
Současní i bývalí členové skupiny se významně podíleli na natáčení dokumentárního filmu Everyday Sunshine: The Story of Fishbone, který režírovali Lev Anderson a Chris Metzler. Film, jehož vypravěčem je Laurence Fishburne a který obsahuje rozhovory s Lesem Claypoolem, Gwen Stefani, Fleou, Branfordem Marsalisem, Georgem Clintonem, Ice-T a Gogol Bordello měl premiéru na filmovém festivalu v Los Angeles 19. června 2010. Byl promítán na více než 100 filmových festivalech ve dvaceti zemích a získal 12 cen za nejlepší dokumentární film.
18. listopadu 2016 odehrál svůj první koncert s kapelou od svého odchodu v roce 1998 zakládající člen a původní bubeník Philip 'Fish' Fisher. O pár dní později Fishbone vystoupili na koncertu k poctě Jimiho Hendrixe v harlemském Apollo Theater, při kterém bubeník John Steward po 18 letech odeše, aby uvolnil místo vracejícímu se Fishovi. Do skupiny se vrátil také bývalý kytarista John Bigham, načež po 14 letech odešel Rocky George. Koncem roku 2017 se Moore, Kibby a John Norwood Fisher objevili v písni "Creatures of Habit" funk-rockové superskupiny The Big Ol' Nasty Getdown.
V lednu 2018 Christopher Dowd hostoval s kapelou na pódiu a rozhodl se znovu připojit, čímž nahradil trombonistu Jaye Armanta i klávesistu Paula Hamptona. V roce 2018 tak skupina hrála ve složení Angelo Moore, John Norwood Fisher, Fish, Walter Kibby, Christopher Dowd a John Bigham, čímž obnovila klasickou sestavu Fishbone bez Kendalla Jonese. V prosinci 2019 John Bigham oznámil, že skončil, aby se mohl věnovat své sólové tvorbě, krátce poté přišel kytarista Mark Phillips. Koncem roku 2021 skupinu opět opustil Phillip 'Fish' Fisher, načež se k ní na bicí nástroje vrátil John Steward.
26. května 2023 vydali Fishbone stejnojmenné EP, po kterém následoval klasický kolotoč v sestavě. V říjnu 2024 vydala nová sestava singl "Racist Piece of Shit", v němž odsoudila Donalda Trumpa.
Podrobnosti: Fishbone - Wikipedia
Diskografie (studiová alba):
In Your Face (1986)
Truth and Soul (1988)
The Reality of My Surroundings (1991)
Give a Monkey a Brain and He'll Swear He's the Center of the Universe (1993)
Chim Chim's Badass Revenge (1996)
Fishbone and the Familyhood Nextperience Present: The Psychotic Friends Nuttwerx (2000)
Still Stuck in Your Throat (2006)
GIRL
Anglickou skupinu Girl založili v roce 1979 zpěvák Phil Lewis, kytaristé Gerry Laffy a Phil Collen, bubeník Jonathon Trevisick (krátce poté ho nahradil Dave Gaynor) a baskytarista Mark Megary (krátce poté ho nahradil Simon Laffy). Collen předtím působil v kapelách Lucy, Tush a Dumb Blondes.
Brzy je objevil a chvíli řídil Jon Lindsay, který hledal skupiny pro bývalého manažera The Who Kita Lamberta, jenž zamýšlel rozjet novou nahrávací společnost. Lindsay a Girl se rozešli kvůli manažerským rozhodnutím, poté co kapela chtěla podepsat nahrávací smlouvu s Donem Ardenem místo nahrávací smlouvy, kterou Lindsay vyjednal s vydavatelstvím Nomis Publishing Simona Napiera-Bella. Skupina podepsala smlouvu s vydavatelstvím Jet Records a vydala dva singly následované debutovým albem Sheer Greed (1980), které se dostalo na 33. místo v UK Albums Chart. Zviditelnila se také díky turné s Pat Travers Band a UFO, a to uprostřed exploze nové vlny britského heavy metalu. Girl také nahráli verzi písně "Hollywood Tease" (dříve než L.A. Guns), která se v dubnu 1980 dostala na 50. místo v UK Singles Chart.
Gaynor odešel v roce 1981 a na jeho místo nastoupil bývalý bubeník skupiny Gillan a Broken Home Pete Barnacle. Po několika živých vystoupeních s kapelou však Barnaclea během nahrávání dalšího alba nahradil Bryson Graham, bývalý člen Spooky Tooth. Jak Barnacle, tak Graham se objevili na druhém LP Girl's Wasted Youth, které vyšlo v roce 1982 a ve Velké Británii se dostalo na 92. místo. Další změna probíhla, když Pete Bonas nahradil Phila Collena, který odešel k Def Leppard, to už se ale blížil konec a skupina se brzy poté rozpadla.
Práva na šest desek Girl dnes vlastní vydavatelství Sanctuary Records (předtím je vydávalo Jet Records Dona Ardena): studiová alba Sheer Greed a Wasted Youth, živáky Live at the Marquee a Live at the Exposition Hall, Osaka, Japan a kompilace Killing Time a My Number: The Anthology.
Po rozpadu skupiny se zpěvák Phil Lewis připojil k The London Cowboys, poté k Airrace a v roce 1987 k L.A. Guns. Zpíval také s New Torpedos, Tormé, Filthy Lucre a The Liberators. Gerry Laffy, Simon Laffy a Pete Barnacle pokračovali v kapele Sheer Greed, v níž hostovali také Lewis i Collen. Sheer Greed také nahráli dvě verze písně "Hollywood Tease", jednu studiovou pro album Sublime to the Ridiculous a druhou živou pro Live in London. Simon Laffy a Phil Collen v současnosti působí ve skupině Man Raze spolu s bývalým bubeníkem Sex Pistols Paulem Cookem.
Podrobnosti: Girl - Metal Music Archives
Diskografie (studiová alba):
Sheer Greed (1980)
Wasted Youth (1982)
Killing Time (1987)
GRIM REAPER
Grim Reaper byla britská heavymetalová skupina, kterou v roce 1979 v anglickém Droitwichi založil kytarista Nick Bowcott. V průběhu let prošla četnými změnami v sestavě, přičemž nejdéle v ní působil frontman Steve Grimmett – nejprve v letech 1982 až 1988 a poté od roku 2006 až do své smrti v roce 2022. Nejznámější jsou některé jejich skladby z 80. let, včetně titulních písní z prvních tří alb. Po rozpadu v roce 1988 se formace v roce 2006 kolem Grimmetta znovu dala dohromady, avšak kvůli problémům s právy na původní název začala vystupovat jako Steve Grimmett's Grim Reaper. Pod tímto jménem vydali dvě LP: Walking in the Shadows (2016) a At the Gates (2019).
Kapela vznikla ve Worcestershire a zpočátku v ní zpíval Paul de Mercado. Jejich první demokazeta nesla název Bleed 'Em Dry a obsahovala materiál v délce jednoho alba. Po získání příznivců na severozápadě Anglie a v Yorkshiru upoutali pozornost vydavatelství Heavy Metal Records, které na svou kompilaci Heavy Metal Heroes z roku 1981 zařadilo nově nahranou verzi skladby "The Reaper" z dema. Pozitivní článek v sekci 'Armed & Ready' časopisu Kerrang! však předcházel rozpadu původní sestavy, v níž zůstal pouze Nick Bowcott. Ten následně přibral baskytaristu Davea Wanklina, bubeníka Lee Harrise a především zpěváka Steva Grimmetta.
V této sestavě zvítězili v roce 1982 v soutěži Battle of the Bands, které se zúčastnilo více než 100 skupin, a získali tak možnost nahrát ve studiu demo nového materiálu. Grimmett byl tehdy neoficiálním zpěvákem cheltenhamských Chateaux, kteří měli smlouvu s labelem Darryla Johnstona Ebony Records. Proto jim předal demokazetu Grim Reaper, což vedlo k podpisu smlouvy. Jejich debutová deska See You in Hell vyšla v roce 1983 a byla distribuována po celém světě prostřednictvím RCA Records.
Kapela si brzy vybudovala rozpoznatelný zvuk, který definovala Bowcottova kytarová hra a Grimmettův vokál. Na úspěšném světovém turné vystoupili například i na Texxas Jam, kde hráli před více než 20 000 lidmi. Druhé album Fear No Evil z roku 1985 přineslo produkční zlepšení a zaznamenalo určitý úspěch v USA i Evropě. Právní spory s Ebony Records však zpozdily vydání třetího studiového počinu Rock You to Hell téměř o dva roky – album nakonec vyšlo až v roce 1987 u RCA Records. V té době už však melodický heavy metal Grim Reaper vycházel z módy, protože se metalový trh přesouval k tvrdším žánrům, jako thrash a speed metal. Ani podpora velkého vydavatelství a populární videoklip k titulní skladbě kapelu nezachránily. Když se začalo pracovat na čtvrtém albu (údajně mělo nést název Nothing Whatsoever to Do with Hell), další právní kroky ze strany Ebony Records zasadily formaci smrtelnou ránu a v roce 1988 se rozpadla.
Grimmett se následně stal frontmanem Onslaught a Lionsheart a objevil se na několika tribute albech. Bowcott se stal hudebním publicistou a přispíval do magazínů jako Circus a Guitar World. Rovněž spolupracoval s americkou divizí Marshall Amplification a hrál ve skupině Barfly, která pro RCA Records nahrála desku s producentem Jackem Pontim.
V roce 2006 Eddie Trunk na Metal Mania oznámil, že se kapela znovu dala dohromady. 'Původní' sestava (bez Nicka Bowcotta) odehrála 8. dubna 2006 vystoupení na festivalu Keep It True VI v německém Lauda-Königshofenu. V červenci 2009 hráli na festivalu MetalBrew v Londýně a v listopadu 2010 se představili na festivalu British Steel v italské Boloni, kde vystoupili po boku dalších legend éry NWoBHM – Diamond Head, Girlschool, Demon a Angel Witch. Společně s Jameson Raid pak koncertovali v birminghamské Academy.
Ve stejné sestavě pokračovali v turné po Velké Británii a Evropě. V roce 2011 absolvovali krátké turné po Řecku a Kypru a vydali limitovanou edici Live in Europe 2011. Festivalová vystoupení v roce 2012 zahrnovala švédský Muskelrock a headline slot na německém Sword Brothers. Následovaly další evropské festivaly a turné po USA, přičemž v roce 2013 byli společně s Tokyo Blade hlavní hvězdou listopadového belgického festivalu Heavy Sound.
V dubnu 2014 odehráli Grim Reaper svůj první koncert v USA od roku 1987, kde se k nim připojil původní kytarista Nick Bowcott, a představili několik skladeb z chystané desky Walking in the Shadows. Dne 17. ledna 2017 byl Grimmett hospitalizován po koncertě v ekvádorském Guayaquilu, kde mu kvůli infekci musela být 18. ledna amputována část pravé nohy. Skupina přesto pokračovala v koncertování a v prosinci 2017 odehrála emotivní headlinerský set na vánočním koncertu Hard Rock Hell's NWOBHM v Sheffieldu. V červenci 2019 oznámili vydání nového alba, které vyšlo 11. října téhož roku pod názvem At the Gates. Následující večer se v londýnském Boston Music Rooms konal speciální koncert k jeho uvedení. Od ledna 2022 začala kapela podle Grimmetta pracovat na novém materiálu a mezitím v březnu vydala své první živé album Reaping the Whirlwind.
Dne 15. srpna 2022 Grimmett zemřel ve věku 62 let.
Podrobnosti: Grim Reaper - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
See You in Hell (1983)
Fear No Evil (1985)
Rock You to Hell (1987)
HEADPINS
Headpins je kanadská hardrocková skupina, kterou koncem 70. let založili jako vedlejší projekt tehdejší členové Chilliwack Ab Bryant a Brian MacLeod. MacLeod byl ohromen pěveckým talentem vancouverské rockové zpěvačky Denise McCannové a požádal ji, aby se k jeho novému projektu připojila. Na bicí původně hrál Matt Frenette, zatímco Bernie Aubin bubnoval v jiné vancouverské skupině Loverboy. Během několika měsíců si však bubeníci mezi kapelami vyměnili místa. V roce 1981 začali Headpins koncertovat v okolí Vancouveru a rychle si vybudovali fanouškovskou základnu. Krátce nato ale McCannová odešla a MacLeod přivedl novou zpěvačku Darby Millsovou.
V roce 1982 vydali Headpins debutové album Turn It Loud, které se rychle stalo platinovým a šest týdnů se drželo na vrcholu hitparád díky singlu "Don't It Make Ya Feel". O rok později se k sestavě připojil klávesista Darcy McDonald. Druhá studiovka Line of Fire zaznamenala další multiplatinový úspěch a přinesla hity "Just One More Time" a "Feel It (Feel My Body)", což vedlo k tomu, že formace na začátku roku 1984 absolvovala evropské turné s Whitesnake. Skladba "Just One More Time" se stala jejich jediným americkým hitem, když strávila devět týdnů v žebříčku Billboard Hot 100 a v únoru 1984 dosáhla 70. příčky.
V roce 1985 vyrazili Headpins na turné s formacemi jako Kiss (1983), Eddie Money a ZZ Top. Nepřízně osudu se ale nevyhnuli – během nahrávání třetí desky Head Over Heels zkrachovalo jejich vydavatelství. Kromě toho museli opustit turné se ZZ Top, kterým se nelíbila jjich popularita coby předskokanů. Headpins dostali zákaz hrát přídavkové číslo, ale MacLeod toto nařízení ignoroval, což vedlo k jejich předčasnému stažení z koncertu.
V roce 1986 byla Millsová propuštěna a vydala se na sólovou dráhu, její místo zaujala Chrissy Steeleová. Vzhledem k tomu, že zbytek původní sestavy Headpins se začal věnovat jiným projektům, rozhodl se MacLeod nahrát nové album pouze se Steeleovou. S podporou manažerů Sama Feldmana a Bruce Allena obeslali vydavatelství, až nakonec podepsali smlouvu s Chrysalis Records, kterou nově převzala společnost Thorn EMI. Po schůzce s newyorskými manažery Chrysalis Johnem Sykesem (prezident) a Joem Keinerem (generální ředitel) a po odletu na koncert kapely získali MacLeod a Steeleová lukrativní kontrakt na několik desek. Bohužel během produkce a zahřívacího turné MacLeod onemocněl a po jejím vydání 25. dubna 1992 podlehl rakovině. Vzhledem k jeho zdravotnímu stavu a pracovní neschopnosti se vydavatelství rozhodlo, že Steeleová bude po podpisu smlouvy s americkou pobočkou Chrysalis Records pokračovat jako sólová umělkyně. V roce 1991 vyšlo album Magnet to Steele, které přineslo hity "Love You 'Til It Hurts" a "Love Don't Last Forever".
Headpins nadále koncertují, přičemž Ab Bryant a Bernie Aubin zůstali v sestavě. V druhé polovině roku 2016 bylo oznámeno, že dlouholetá zpěvačka Darby Millsová odešla na sólovou dráhu (její poslední vystoupení s kapelou proběhlo v srpnu 2016) a nahradila ji Katrina 'Kat' Lawrencová. V dubnu 2022 pak převzala roli hlavní vokalistky Rosa Laricchiutaová.
Podrobnosti: Headpins - Wikipedia
Diskografie (studiová alba):
Turn It Loud (1982)
Line of Fire (1983)
Head Over Heels (1985)
HELLANBACH
Hellanbach z anglického Tyneside byli často zmiňováni jako odpověď Nové vlny britského heavy metalu na Van Halen, což do určité míry platilo, i když nakonec nebyla až tak přesvědčivá. Kapela se začala formovat na samém konci 70. let a nakonec se ustálila v sestavě Jimmy Brash (zpěv), Dave Patton (kytara), Kev Charlton (baskytara) a Steve Walker (bicí).
Díky svému uvolněnému přístupu a optimistickým hardrockovým melodiím si Hellanbach postupným koncertováním po celé severovýchodní Anglii vybudovali pevnou fanouškovskou základnu. V roce 1980 pak zamířili do Guardian Studios v nedalekém Durhamu, kde nahráli čtyřskladbové EP Out to Get You, vydané u stejnojmenného nezávislého labelu. Přestože se nejednalo o nijak přelomové dílo, jasně ukázalo jejich silnou inspiraci Van Halen.
Následující dva roky strávili Hellanbach nahráváním nového materiálu a pilováním své show na klubové scéně, což vedlo k podpisu smlouvy s Neat Records. Po zveřejnění několika nových skladeb na labelové kompilaci se pustili do nahrávání dlouho očekávaného debutu Now Hear This, který nakonec vyšel v roce 1983. Ačkoliv vliv Van Halen byl na celé desce stále zřetelný – zejména v efektní kytarové práci Davea Pattona – jejich styl nabral na osobitosti a album dokázalo, že kapela ušla výrazný kus cesty.
Intenzivní koncertování s kapelami jako Raven pomohlo Now Hear This k solidním prodejům, avšak Hellanbach ztratili drahocenný čas s přípravou druhé desky The Big H, která se na trhu objevila až koncem roku 1984. V té době už vlna popularity NWOBHM výrazně slábla a i když se kapela rozšířila o nového bubeníka Barryho Hoppera, novinka jen opakovala předem osvědčený vzorec debutu, tentokrát s méně přesvědčivými výsledky. Klíčovým problémem byla klesající víra samotné skupiny ve vlastní budoucnost, takže jen málokoho překvapilo, když se její členové v následujících letech tiše rozešli.
K jejich neúspěchu nepochybně přispělo i rozhodnutí vydavatelství, které ji kvůli uspíšenému vydání druhé desky stáhlo z potenciálně důležitých předskokanských turné, stejně jako údajně slabá distribuce a fakt, že tehdejší britská rocková média měla silný londýnský centrismus. Kompletní tvorba skupiny vyšla v roce 2002 na dvoudiskové antologii The Big H: Hellanbach Anthology. Přestože se Hellanbach nikdy oficiálně nerozpadli, návrat na scénu je nepravděpodobný – jeden z členů si v současnosti odpykává 25 let v čínském vězení za pirátství(!).
Podrobnosti: Hellanbach - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Now Hear This (1983)
The Big H (1984)
HOLLOW GROUND
Hollow Ground vznikli na konci 70. let v severovýchodní Anglii a stali se jednou z výrazných skupin éry NWOBHM. Přestože vydali pouze šest skladeb, jejich tvorba se stala klasickým příkladem stylu této vlny.
V roce 1980 vydali EP Warlord, které obsahovalo songy "Flying High", "Warlord", "Rock On" a "Don't Chase the Dragon". Tato sedmipalcová deska se dnes obtížně shání a v zachovalém stavu se prodává za 200 liber. Ještě v témže roce kapela nahrála další dvě skladby – "Fight with the Devil" a "The Holy One", které spolu s "Rock On" a "Flying High" vyšly na split albu Roksnax. Další čtyři písně – "Rock to Love", "Promised Land", "Easy Action" a "Loser" – zůstaly nevydané. V roce 1990 byla "Fight with the Devil" zařazena na kompilační album Larse Ulricha a Geoffa Bartona NWOBHM '79 Revisited. Původní skladby z EP lze nalézt také na kompilačním CD N.W.O.B.H.M. Metal Rarities, Volume 1.
V roce 1982 kapelu opustil zpěvák Glenn Coates, který se připojil ke skupině Fist a s ní vydal LP Back With a Vengeance. Tento odchod znamenal definitivní konec Hollow Ground. Kytarista Martin Metcalf se pak v roce 1986 podílel na nahrávce rockového alba Powerhouse, kde spolupracoval s bývalým zpěvákem Geordie Dr. Robem Turnbullem.
V roce 2007 byla skupina požádána, aby se reformovala a zahrála na festivalu Headbangers Open Air v Německu. Setkali se s nadšeným přijetím, zejména ze strany fanoušků NWOBHM, kteří ocenili možnost vidět jednu ze zapomenutých kapel této éry znovu naživo. Hollow Ground se objevili také na koncertě ve Wolverhampton Civic Hall 30. března 2013, kde vystoupili společně s Jameson Raid a Cloven Hoof.
Podrobnosti: Hollow Ground - Metal Archives
CHEVY
Kořeny Chevy sahají až ke kapele Cupid's Inspiration, která se v 60. letech proslavila několika popovými hity. Po letech hraní běžné pop-rockové hudby začala koncem 70. let v sestavě Martin Cure (zpěv), Bob Poole (basa), Paul Shanahan (kytara) a Andy Chaplin (bicí) skládat vlastní materiál ve stylu NWOBHM.
V té době skupina ještě vystupovala pod názvem 4-Wheel Drive. Krátce nato se k nim připojil druhý kytarista Steve Walvyn a došlo k přejmenování na Chevy. Formace pocházela z malého městečka Leamington Spa v regionu Midlands. Jejich první skladbou byla "Skybird".
Další píseň s názvem "Chevy" vyšla v únoru 1980 na kompilačním albu EMI Metal for Muthas Vol. II. EMI byla první velkou nahrávací společností, která si všimla zrodu nového rockového proudu. Krátce poté skupina podepsala smlouvu s vydavatelstvím Avatar, pod jehož hlavičkou v červenci 1980 vydala první singl "Too Much Loving/See the Light". V té době odehráli Chevy řadu koncertů, včetně vystoupení s Alvinem Lee. V prosinci 1980 pak pod labelem Avatar vydali debutové album Taker.
Po vydání desky následovalo několik propagačních koncertů po Anglii, včetně turné s Hawkwind. Na začátku roku 1981 vyšel další singl "Taker/Life on the Run". I přes velmi pozitivní ohlasy v hudebním tisku se však album neprodávalo dostatečně rychle na to, aby dosáhlo komerčního úspěchu. V dubnu 1981 vyrazili Chevy na turné s Limelight, během kterého odehráli dvanáct koncertů.
Krátce poté kapela vydala poslední singl "Just Another Day/Rock On", ale kvůli porušení smlouvy opustila vydavatelství Avatar pouhé tři týdny před plánovaným vydáním druhého alba. Špatné zacházení ze strany labelu a managementu vedlo k tomu, že v září 1981 odešli Steve Walvyn a Andy Chaplin. Na jejich místa nastoupili kytarista Barry Eardley a bubeník Ted Duggan. S novou sestavou Chevy nadále koncertovali a tvořili nový materiál, ale už nevydali žádné další LP. Nakonec se skupina zhruba koncem roku 1982 rozpadla.
Podrobnosti: Chevy - Metal Music Archives
Diskografie (studiová alba):
The Taker (1980)
CHORNY KOFE (Black Coffee, Чёрный Кофе)
V roce 1979 nastoupil Dmitrij Varšavskij na Gněsinskou státní hudební školu a ve stejném roce složil píseň "Страна" na text Andreje Vozněsenského. Právě od vzniku této skladby se oficiálně datuje historie sovětské a ruské kapely Чёрный Кофе. První profesionální nahrávkou skupiny byla skladba "Полёт птицы", kterou v roce 1981 zaznamenal zvukař Jurij Bogdanov ve studiu VFG Melodija. Sestava formace se neustále měnila a točila kolem Varšavského, mezi důležité členy raného období však patřili také baskytarista Fjodor Vasiljev a bubeník Andrej Šatunovskij.
O velikonoční noci roku 1984 odehrálo trio svůj první samostatný koncert v moskevském klubu Iskra. Varšavskij následně absolvoval Gněsinskou hudební školu se zaměřením na elektrickou kytaru a získal diplom profesionálního hudebníka, který mu umožňoval oficiálně vystupovat. Na podzim téhož roku vyrazila skupina na své první turné po Kazachstánu a vydala debutové album Приди и всё возьми. V roce 1985 se kapela přesunula pod křídla Aktobské filharmonie, avšak již bez Šatunovského. Na jeho místo přizval Varšavskij bubeníka Maxima Udalova a pro efektnější a jasnější zvuk angažoval také druhého kytaristu Sergeje Mavrina. Druhé kazachstánské turné trvalo více než půl roku a kapela během něj odehrála přes 360 koncertů.
V roce 1986 Varšavskij znovu přizval ke spolupráci bývalého bubeníka Šatunovského a chtěl oslovit i Vasiljeva, který však v té době nebyl v Moskvě. Do sestavy tak přibyl baskytarista Igor Kuprijanov, jenž byl na moskevské rockové scéně poměrně známou tváří. Skupina získala angažmá v Mariinské filharmonii, avšak Šatunovskij měl problémy s registrací. Manažer filharmonie Ovanes Melik-Pašajev proto navrhl, aby byli do programu zařazeni akordeonisté Sergej Čerňakov a Sergej Kudišin, kteří již ve filharmonii působili. Noví hudebníci se materiál naučili během týdne a Чёрный Кофе tak obdrželi zájezdový certifikát, který jim umožňoval oficiální turné po celém Sovětském svazu.
Kapela začala intenzivně koncertovat a její vystoupení byla vyprodaná. Současně s tím probíhalo ve studiu Melodija nahrávání nového alba. V roce 1987 sestava Varšavskij/Kuprijanov/Kudišin/Čerňakov nejprve vydala EP Чёрный Кофе a následně album Переступи порог, jehož se prodalo 1 971 960 kopií a které se stalo kultovním počinem sovětské metalové scény. Dne 13. prosince 1987 vystoupila skupina na festivalu Rock Panorama '87 v Malé sportovní aréně v Lužnikách. Téměř celý rok 1987 strávila na turné, což ještě více posílilo její popularitu.
Krátce předtím však formaci opustil Kudišin, který se snažil rozjet vlastní projekt Rocker, později přejmenovaný na Kare. Jeho místo zaujal kytarista Igor Andrejev. Mezitím vydala španělská společnost Zafiro v licenci Melodije album Rock 'n' URSS, obsahující skladby skupin Avtograf, Cruise, Black Coffee a August. Dne 3. května 1988 se Чёрный Кофе spolu s hvězdami světového rocku zúčastnili festivalu San Isidro 1988 v Madridu, tentokrát již za účasti navrátivšího se Kudišina.
29. května 1988 se Black Coffee, Igor Granov, Mašina Vremeni, Secret, Nautilus Pompilius a DDT představili v Lužnikách na charitativním koncertu sovětských rockových hudebníků. Během vystoupení byl natočen videoklip k písni "Владимирская Русь", první oficiální videoklip kapely, který vznikl v bývalé královské rezidenci Kolomenskoje.
V létě 1988 se skupina vydala na rozsáhlé turné po Ukrajině a Moldavsku. Během něj, v srpnu 1988 v Kyjevě, se k ní připojili klávesista Boris Dolgikh a bubeník Andrej Percev, který byl přizván ze skupiny EVM, jež ten den vystupovala jako předkapela. Ti nahradili Čerňakova, jenž odešel přímo během turné. Krátce nato kapelu ze zdravotních důvodů opustil i Kudišin.
V červnu 1988 odstoupil z funkce manažera Ovanes Melik-Pašajev. Po jeho odchodu se kapela ocitla v obtížné situaci a dlouho nemohla natočit nové album. Na začátku roku 1988 se Varšavskij pokusil nahrát nový materiál ve staré sestavě, avšak kvůli napjatým vztahům mezi hudebníky byl projekt odložen. Album Вольному - воля (Svobodnému - svoboda) nakonec dokončila až nová sestava a práce na něm byly uzavřeny v prosinci 1988. Všechny kytarové party nahrál sám Dmitrij Varšavskij, neboť Igor Andrejev kapelu opustil a jeho místo zaujal kytarista Oleg Avakov. Následovalo rozsáhlé turné na podporu desky, včetně prvního festivalu 'Masters of Rock SSSR', který se konal od 31. srpna do 3. září 1989 na stadionu Metallurg v Čerepovci.
Oficiální prezentace alba proběhla 17. a 18. ledna 1990 na stadionu Krylja Sovetov v Moskvě. Krátce poté došlo ke konfliktu mezi Varšavským a baskytaristou Igorem Kuprijanovem, jenž hrál v kapele od roku 1986. Při závěrečných úpravách alba Varšavskij odstranil Kuprijanovovu skladbu "Старый парк", což vedlo ke skandálu a rozpadu již tak napjatých vztahů. V srpnu 1990 Kuprijanov spolu s dalšími členy přešel do projektu Caffeine, zatímco Varšavskij pokračoval pod původním názvem Чёрный Кофе.
Varšavský poté začal dávat dohromady novou sestavu se studiovým kytaristou Dmitrijem Gorbatikovem, navrátilcem Fjodorem Vasiljevem a na krátkou dobu také bubeníkem Andrejem Šatunovským. Společně nahrávají písně "What's the Answer?" a "Golden Lady" (videoklip ke skladbě je natočen v New Yorku) a poté se vydávají na turné po švédských městech. Na koncertech je opět možné vidět za bicími navrátivšího se Andreje Perceva. Dne 24. října 1990 skupina koncertuje v prestižním newyorském rockovém klubu Marquee.
V březnu 1991 vychází nové anglicky zpívané album Golden Lady. Poté Gorbatikov skupinu opouští a na místo kytaristy nastupuje Konstantin Veretennikov. V létě je natočen další videoklip "Shaking Baby" a na podzim uskupení vyráží na turné do Dánska. Počátkem roku 1992 je z materiálu nahraného v letech 1987 – 1992 sestaveno album Леди Осень, které však na kompaktních discích vyjde až v roce 1996.
V roce 1992 odjel Varšavský do USA, kde díky úsilí manažera Rafaela Deliho projel Ameriku z New Jersey až na západ a sérii koncertů zakončil v rockových klubech v Los Angeles mezi březnem a dubnem 1995. V roce 1996 pak ve studiu USMP v Los Angeles nahrál album Пьяная луна, na kterém se kromě Varšavského podíleli Valerij Gaina (kytara), Boris Dolgikh (klávesy), Alexander Bach (bicí), Alexander Krivcov (baskytara), Michael McLinden (baskytara) a Johnny Blaze (kytara). Koproducentem byl Matvey Anichkin. V letech 1997–1998 založil Varšavský v Los Angeles studio Black Coffee, kde kromě amerických rockových kapel pracovali i ruští hudebníci jako Sergej Sarychev, Matvey Anichkin nebo Alexander Marshal.
V roce 1999 se Varšavský vrátil do Ruska a hned v následujícím roce kapela Чёрный Кофе proměňuje nominaci v kategorii 'Návrat roku'. Společnost Mystery Sound podpořila comeback vydáním nahrávek z let 1984–1986 pod názvem Light Metal a v roce 2001 vydává na kompaktním disku album Golden Lady. V roce 2002 uzavírá formace smlouvu se společností Moroz Records na vydání nové desky a v létě se novinka Белый ветер dostává do prodeje. V roce 2003 vydává Moroz Records poprvé všechna alba kapely na kompaktních discích a o rok později přichází nové album Они бесы (Jsou to démoni), které se podle prodejních výsledků dostává do první pětky. V prosinci 2005 začíná rozjetý Dmitrij Varšavský nahrávat další album Alexandria.
Do roku 2022 kapela natáčí další čtyři studiová alba. Mezitím se konají koncertní turné v Rusku, na Ukrajině a v Izraeli s vyprodanými koncerty v Moskvě a Petrohradě.
Podrobnosti: Чёрный Кофе - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Приди и всё возьми (1984)
Переступи порог (1987)
Вольному - воля (1990)
Golden Lady (1991)
Леди Осень (1992)
Пьяная луна (1996)
Белый ветер (2002)
Они бесы (2004)
Alexandria (2007)
Честь и верность (2013)
Осенний порыв (2015)
Нам 40 лет! (2019)
Слёзы дождя (2022)
ICON
Icon je americká metalová skupina, která vznikla v roce 1979 a poprvé se rozpadla v roce 1990. V roce 2008 se plně zreformovala a v současnosti ji tvoří tři pětiny klasické sestavy: Dan Wexler (kytara), Stephen Clifford (zpěv) a John Aquilino (kytara), spolu s Davem Henzerlingem (baskytara) a Garym Bruzzesem (bicí).
Icon vznikli jako The Schoolboys v roce 1979 ve Phoenixu v Arizoně. Název Icon začali používat od roku 1981. Kapelu založili kamarádi ze střední školy Dan Wexler (kytara), Stephen Clifford (zpěv) a Tracy Wallach (baskytara). K nim se připojili Dave Henzerling (kytara) a John Covington (bicí) ze skupiny Driver. Schoolboys vydali EP Singin' Shoutin' a několik písní na místních kompilačních albech. V roce 1984, kdy podepsali smlouvu s Capitol Records, už Henzerling a Covington ve skupině nepůsobili – nahradili je kytarista John Aquilino a Pat Dixon, bývalý bubeník Loosely Tight.
V roce 1984 vydali svůj eponymní debut, který produkoval majitel Shrapnel Records Mike Varney. Následovalo turné na jeho podporu, během něhož zazněly i nově připravované skladby pro další album a několik coververzí Deep Purple a Judas Priest. O rok později vyšla deska Night of the Crime, kterou produkoval Eddie Kramer a mixoval Ron Nevison. Autorsky se na ní podílel Bob Halligan Jr. Během míchání alba se však zpěvák Stephen Clifford z osobních důvodů rozhodl odejít. Skupina poté vyzkoušela několik různých zpěváků, přišla o nahrávací smlouvu a vydala kazetu More Perfect Union, která byla určena pouze pro místní publikum. Obsahovala vybroušený poprockový zvuk, nového zpěváka (Jerryho Harrisona) a klávesistu (Kevina Stollera). Přestože vyšla pouze lokálně, vzbudila dostatečnou pozornost na to, aby se o skupinu znovu začala zajímat velká vydavatelská společnost.
V roce 1989 vydali Icon u Atlantic/Megaforce album Right Between the Eyes se zpěvákem Jerrym Harrisonem a kytaristou Drewem Bollmannem. Videoklip k písni "Taking My Breath Away" se objevil v pořadu Headbangers' Ball na MTV. Po vydání desky a doprovodném turné v USA, kde kapela předskakovala Ace Frehleymu, a ve Velké Británii, kde doprovázela King's X, došlo k dalším změnám. Na pozdější části turné nahradil Pata Dixona bubeník David Lauser, známý ze spolupráce se Sammy Hagarem. Krátce poté se ale Icon rozpadli. Zpěvák Harrison nahrával s projektem Harlequin a ostatní členové se zapojili do různých hudebních aktivit. Kytarista Dan Wexler například spolupracoval s Alice Cooperem, který nazpíval doprovodné vokály ve skladbě "Holy Man's War" z LP Right Between the Eyes.
V srpnu 2008 oslavili svůj návrat reedicí bootlegového koncertu z roku 1984 na DVD. Původní členové Wexler, Aquilino a Dixon spolu s bývalým členem Davem Henzerlingem a novým zpěvákem Scottem Hammonsem plánovali nahrát nový materiál. Dne 29. listopadu 2008 Icon předskakovali Tesle v Dodge Theatre v domovském Phoenixu v Arizoně a sklidili vřelé přijetí. V květnu 2009 však Hammons odešel, aby se věnoval sólové kariéře, a nahradil ho bývalý zpěvák Adler's Appetite Sheldon Tarsha. S ním skupina vystoupila na Rocklahomě a v roce 2010 předskakovala Queensryche.
Plány na nové album stále existují, ale Tarsha kapelu opustil a od roku 2011 se k Icon vrátil původní zpěvák Stephen Clifford. Alba Icon a Night of the Crime byla v roce 2000 remasterována a znovu vydána francouzským hardrockovým vydavatelstvím AxeKiller. V roce 2009 bylo Night of the Crime znovu remasterováno britským vydavatelstvím Rock Candy Records.
Podrobnosti: Icon - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Icon (1984)
Night of the Crime (1985)
More Perfect Union (1987)
Right Between the Eyes (1989)
JAGUAR
Kapela vznikla v prosinci 1979 v Bristolu poté, co si Jeff Cox a Garr Pepperd podali inzerát v místních novinách, kde hledali bubeníka. Tím se stal Chris Lovell. Mladíci neztráceli čas a ještě téhož roku zamířili do studia Sound Conception Studios, aby nahráli své první demo, které dokončili 22. března 1980. V dubnu téhož roku podali další inzerát, tentokrát na zpěváka, na který odpověděl Rob Reiss. V prosinci 1980 se skupina vydala do studia Studio 34 a nahrála další demo, které později spojila s předchozími nahrávkami. Dokončený materiál začali nabízet veřejnosti prostřednictvím inzerátu v hudebním časopise Sounds od února 1981. Tímto způsobem se k fanouškům dostalo asi 540 demosnímků.
Díky inzerátu v Sounds se Jaguar spojili s nizozemským fanouškem a promotérem Fritsem Gijsbertsem, který pro ně uspořádal několik koncertů v Nizozemsku. Místní metalový časopis Aardschok jim věnoval značnou pozornost a jeho majitel 'Metal Mike' se později stal jejich promotérem v této zemi. V roce 1980 přihlásili Jaguar své demo do soutěže Battle of the Bands a brzy obdrželi oznámení, že postoupili do bristolského kola.
Na této soutěži poprvé vystoupili 2. května 1981 a nakonec se probojovali až do finále. Jaguar si získali přízeň porotců a obsadili čtvrté místo. Tento úspěch, společně s jejich demem, jim otevřel dveře k účasti na kompilačním albu Heavy Metal Heroes, kde se objevili se skladbou "Stormchild". Desku vydalo vydavatelství Heavy Metal Records, které v listopadu 1981 uvedlo na trh i jejich první singl "Back Street Woman". Náklad 4 000 kusů se během dvou měsíců kompletně vyprodal.
Na začátku roku 1982 si po vystoupení na nizozemském rockovém festivalu s kapelou Raven všiml Jaguar jejich budoucí manažer a zároveň majitel nezávislého vydavatelství Neat Records Dave Wood, který jim nabídl spolupráci. Skupina podepsala smlouvu s Neat Records a nahradila zpěváka Roba Reisse Paulem Merrellem, bývalým členem Stormtrooper. Právě včas před nahráváním singlu "Axe Crazy", který vyšel v roce 1982. Po intenzivním koncertování přišel v červnu 1983 debut Power Games, který si získal uznání díky svému syrovému a nekompromisně rychlému stylu.
Další deska This Time vyšla v roce 1984 u Roadrunner Records a představila posun směrem k melodičtějšímu AOR zvuku. V této době za nimi stál management Motörhead. Ke konci roku se však Jaguar rozpadli poté, co Roadrunner Records nesplnili smluvní dohodu.
Po vzrůstajícím zájmu o NWOBHM v Evropě a Japonsku a úspěšném znovuvydání debutu se Jaguar v roce 1999 vrátili na scénu v pozměněné sestavě: Pepperd, Jeff Cox, Nathan Cox na bicí a nový zpěvák Jamie Manton. Ve stejném roce vystoupili na festivalu Wacken Open Air. Následovalo album Wake Me (2000), po jehož vydání Jeff Cox odešel, aby se věnoval sólové tvorbě a rodinnému životu. Nahradil ho Darren Furze. Další studiovka Run Ragged spatřila světlo světa v roce 2003.
V roce 2007 kapela vydala dvě živá alba. První bylo záznamem koncertu z Nizozemska z roku 1982, který původně vyšel jen v omezeném nákladu. Druhé, Archive Alive Vol. 1, bylo prvním ze série tří desek mapujících jejich rané, dosud nevydané nahrávky. Tato kolekce dokumentovala vzestup Jaguar v rámci NWOBHM. Poznámky k obalu napsal kytarista Garry Pepperd a nechyběly ani historické fotografie.
V srpnu 2014 vydali své zatím poslední album Metal X, první nový materiál od desky Run Ragged (2003). Ještě předtím, v červnu 2014, debutovali na festivalu Sweden Rock. V září téhož roku se rozloučili se zpěvákem Jamiem Mantonem. Nový vokalista, L-G Persson ze švédské power metalové formace The Storyteller (ex-Steel Attack), se k nim připojil až v srpnu 2015, ale už v listopadu ji opustil.
Jeff Cox následně založil progresivně metalovou kapelu This Raging Silence, která v roce 2015 vydala LP Isotopes and Endoscopes.
Jaguar byli jednou z nejrychlejších a nejagresivnějších kapel raného NWOBHM a jsou považováni za jedny z průkopníků speed metalu a thrash metalu. Jejich tvorba ovlivnila řadu dalších skupin, včetně amerických velikánů jako Metallica.
V jednom rozhovoru Garry Pepperd zavzpomínal na styl Jaguar: „Byli jsme součástí druhé generace nové vlny britského heavy metalu. Myslím, že my a Raven jsme hráli rychleji než kapely jako Saxon a Tygers of Pan Tang. Tehdy jsme si ještě neuvědomovali, jaký dopad to bude mít.“
Podrobnosti: Jaguar - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Power Games (1983)
This Time (1984)
Wake Me (2000)
Run Ragged (2003)
Metal X (2014)
KILLER
Killer je švýcarská heavy metalová skupina, kterou v roce 1979 založil kytarista Edgar 'Crown' Kocher po tříletém působení ve Kaktus. Jeho poznávacím znamením je nošení pruhovaného vězeňského oblečení na pódiu. V letech 1981 až 1986 vydalo uskupení čtyři studiová alba, ale vždy zůstávalo ve stínu svých úspěšnějších vrstevníků Krokus. Poté se rozpadlo a Kocher ho obnovil až v roce 2002. Od té doby s přestávkami pokračuje i přes Kocherovy zdravotní problémy a časté změny v sestavě. Dne 25. května 2019 vydali Killer album Screamgunn, první novou studiovou nahrávku po 33 letech.
Původní sestavu tvořili Kocher, spolukytarista Many Maurer, zpěvák Mark Broman (ex-Kaktus), baskytarista Beat Kofmehl a bubeník Ali Allemann. Debutovali v roce 1981 singlem "Crazy Daisy", na němž se podíleli také baskytarista Krokus Chris von Rohr a Martin Pearson. Ve stejném složení nahráli také první dvě alba, Ladykiller (1981), jehož kontroverzní obálka byla cenzurována a přinesla kapele velkou publicitu, a Thriller (1982). Poté byli Killer pozváni do předního německého hudebního televizního pořadu Musikladen a koncem roku 1982 předskakovali Motörhead v Německu a Švýcarsku. Skupina také vystoupila ve švýcarské televizi TSI s písní "Ladykiller".
Na albu Stronger Than Ever z roku 1983 se místo Crowna Kochera a Aliho Allemanna objevili bývalí členové Detroit, kytarista Jan van Crow a bubeník Danny Crivelli. Allemann ztratil zájem a odešel, zatímco Kocherův odchod byl způsoben vnitřními rozpory po vystoupení skupiny v Salle des Spectacles v Servionu ve Vaudu, které bylo natočeno pro vysílání v Télévision Suisse Romande (TSR). Na podporu alba Killer opět absolvovali turné s Motörhead, ale v roce 1984 se dočasně rozpadli. V roce 1985 zformoval Jan van Crow zcela novou sestavu, do níž přijal zpěváka Marca B. Laye, baskytaristu Martina Morelliho, bubeníka Ronnyho Woolfa a klávesistu Rolanda Wapfa, aby nnahráli LP Young Blood, které se však ukázalo být jejich labutí písní.
Mezitím zakládající členové Many Maurer a Beat Kofmehl spojili síly se zpěvákem Witchcraft a Blood Six Peterem Tannerem a bubeníkem Gregem Bleuelem pod názvem Headhunter. Výsledkem byla eponymní deska z roku 1985, kterou produkoval tehdejší baskytarista Krokus Chris von Rohr. Maurer a další člen Killer, bubeník Danny Crivelli se objevili také na von Rohrově sólovém albu Hammer & Tongue z roku 1987 (znovu vydaném v roce 1993 pod názvem The Good, The Bad and The Dog). Von Rohr se poté vrátil ke Krokus a vzal s sebou i Crivelliho (zemřel 21. dubna 2013).
Many Maurer se v 90. letech stal členem Krokus a spolupracoval také s Gotthard. Nahrál také LP Read Your Mind (1996) s kapelou Ain't Dead Yet, na němž se podíleli další bývalí členové Krokus, bubeník Peter Haas a baskytarista Tony Castell.
Po roce 2000 Kocher několikrát obnovil Killer v různém složení – včetně jednorázového setkání všech původních členů 27. dubna 2002 v rodném Solothurnu. V roce 2012 však skupinu rozpustil kvůli frustraci ze slabé návštěvnosti koncertů, nedostatečného pokroku při přípravě nového alba a přetrvávajícím zdravotním problémům. Mezitím se znovu spojil se svým starým spoluhráčem z Kaktus, Ducem Aeschbachem, a z tohoto reunionu vznikly dvě desky, Rocking Blood (2008) a No Time to Die (2012). Kaktus opustil v roce 2013 poté, co skupina přišla o svého zpěváka.
V roce 2016 bylo uskupení Killer v čele s Kocherem a zpěvákem Andym Lickfordem opět oživeno a vydalo čtyřpísňové EP Pure Dynamite, na němž je jako bonusová skladba na CD zařazena píseň "Crystal Butterfly", klasika z roku 1981. Dne 25. května 2019 se pak konečně naplnily dlouho trvající drby o nové desce a kapela ve složení Crown Kocher, zpěvák Patrick Strobel, kytarista Peter Berger, baskytarista Mirko Buccio a bubeník Roberto Antonucci vydala album Screamgunn, první novou studiovou nahrávku od Young Blood z roku 1986. Ve švýcarském Biberistu se uskutečnila party show k vydání desky, během níž byly původním členům Killer předány zlaté plakety za prodej více než 25 000 kopií debutu Ladykiller z roku 1981.
Podrobnosti: Killer - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Ladykiller (1981)
Thriller (1982)
Stronger Than Ever (1983)
Young Blood (1986)
Screamgunn (2019)
METAL MIRROR
Metal Mirror vznikli v hrabství Middlesex v roce 1979, v době vrcholící nové vlny britského heavy metalu. O rok později vydali na značce M+M Records jeden z nejlegendárnějších 7" singlů celého období, a to "Rock & Roll ain't never gonna leave us" (s "English Booze" na straně B). Odborník Malc Macmillan k tomu ve své knize The N.W.O.B.H.M. Encyclopedia poznamenal: „Deska zůstává vzácným a vyhledávaným artiklem a z hlediska hodnoty se již delší dobu pohybuje v 'třímístném klubu'.“ Důvod, jak vysvětlil zpěvák Cameron Vegas, je v tom, že bylo vylisováno pouze 1 000 singlů a více než 300 jich bylo omylem zničeno. Ve stejném roce jako singl vyšla na kompilačním albu Heavy Metal Heroes také skladba "Hard Life".
Před svým rozpadem v roce 1982 odehráli Metal Mirror jen zhruba 30 vystoupení (skladby pro Live in London byly nahrány 15. června 1981 v klubu Dingwalls). Na jeden konkrétní koncert má Cameron krásné vzpomínky díky obrovskému počtu přítomných fanoušků: „V 'Talk of the Abbey' v Neathu v jižním Walesu jich bylo asi tisíc. Myslím, že to byl náš největší koncert.“
Zpěvák Cameron Vegas (alias Cameron Vagges) později vydal dvě sólová LP. Bubeník Ian Thompson prošel sunderlandskými skupinami Battleaxe, Dark Heart a AOR kapelou Change Of Heart. Další bývalý bubeník Mick Green se v roce 1984 připojil k progresivně rockové skupině Pali Gap. Kytarista Chris Haggerty zemřel v roce 2004.
Kapela se překvapivě vrátila počátkem roku 2006 s archivním živým albem, nahraném v Londýně v roce 1981. V roce 2017 vydali novou desku Vodka, Hell and Angels.
Podrobnosti: Metal Mirror - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Vodka Hell and Angels (2017)
MSG (Michael Schenker Group)
Michael Schenker Group (většinou zkráceně MSG) je anglická hardrocková skupina, kterou v roce 1979 v Londýně založil bývalý kytarista Scorpions a UFO Michael Schenker. Po vydání druhého živého alba Rock Will Never Die v roce 1984 začaly v kapele narůstat rozpory, což vedlo k jejímu rozpadu v roce 1986. Schenker následně založil se zpěvákem Robinem McAuleym projekt McAuley Schenker Group, který fungoval do roku 1993. O tři roky později došlo k obnově MSG, přičemž jediným stálým členem formace zůstal Schenker.
Kapela vznikla krátce po Schenkerově odchodu z UFO s cílem vytvořit uskupení, které by mu lépe vyhovovalo. Po přesunu do Londýna se dal dohromady se zpěvákem Garym Bardenem ze skupiny Fraser Nash, s nímž natočil debut The Michael Schenker Group. Později se k nim připojili baskytarista Billy Sheehan a bubeník Denny Carmasi, čímž vznikla skupina Michael Schenker Group. Následujícího roku vydali druhé album MSG, které se umístilo na 14. místě britské hitparády. Během turné odehráli koncert v tokijském Nippon Budokan, jehož záznam vyšel v roce 1982 jako živé LP One Night at Budokan. Deska zaznamenala úspěch ve Velké Británii, kde získala stříbrnou certifikaci za více než 60 000 prodaných kopií.
V říjnu 1983 vyšla deska Built to Destroy, na níž se poprvé objevil klávesista Andy Nye. Na nahrávce se podílel i Derek St. Holmes, tehdejší zpěvák Teda Nugenta. V rámci její propagace skupina odehrála několik koncertů ve Velké Británii a poté vyrazila na turné po Evropě jako předskokani Iron Maiden. Rozlučkový koncert se uskutečnil 18. prosince 1983 na festivalu v Dortmundu, po němž se formace rozpadla a Schenker založil McAuley Schenker Group.
Po ukončení projektu McAuley Schenker Group se Schenker v roce 1996 rozhodl obnovit MSG se zpěvákem Leifem Sundinem, baskytaristou Barrym Sparksem a bubeníkem Shanem Gaalaasem. Společně natočili album Written in the Sand, na které v následujících letech navázalo dalších sedm studiových počinů, přičemž poslední vyšel v roce 2022.
Podrobnosti: MSG - Wikipedia
Diskografie (studiová alba):
The Michael Schenker Group (1980)
MSG (1981)
Assault Attack (1982)
Built to Destroy (1983)
Written in the Sand (1996)
The Unforgiven (1999)
Be Aware of Scorpions (2001)
Arachnophobiac (2003)
Tales of Rock'n'Roll (2006)
In the Midst of Beauty (2008)
Immortal (2021)
Universal (2022)
NIGHTMARE
Nightmare je francouzská power metalová kapela z Grenoblu. Její tvorba byla ovlivněna novou vlnou britského heavy metalu, která se rozvíjela ve Velké Británii v 80. letech, a původně se orientovala na klasický heavy metal. Postupem času však její styl přešel do power metalu s prvky deathu a thrash metalu. Během let se v sestavě vystřídalo značné množství muzikantů.
Širšího povědomí se Nightmare dočkali v roce 1983, kdy v Grenoblu předskakovali Def Leppard na Alpexpu před více než 4000 diváky. Následně podepsali smlouvu s vydavatelstvím Ebony Records a o rok později vydali album Waiting for the Twilight, který se dostal do japonských hitparád a v Řecku ho distribuovala společnost Virgin Records.
Během nahrávání druhé desky Power of the Universe došlo ke změně na postu zpěváka, když Christopha Houperta nahradil Jean-Marie Boix. Kapela krátce nato ukončila spolupráci s Ebony Records a album bylo znovu vydáno ve Francii pod hlavičkou Dream Records. Nové vydavatelství se však záhy ocitlo ve finančních problémech, což zpozdilo distribuci nahrávky. Navíc Boix musel kvůli zdravotním potížím Nightmare opustit. Na jeho místo nastoupil skotský vokalista Tom Jackson (ex-Praying Mantis) v naději, že jeho hlasový projev a dokonalá angličtina pomohou kapele prorazit i ve Velké Británii.
Tato sestava nahrála dvoupísňové demo a odehrála několik koncertů ve Francii a Anglii, které zaznamenaly mírný úspěch. Neshody ohledně hudebního směřování, kdy se tvorba formace začala přibližovat AOR, však vedly v roce 1987 k jejímu rozpadu. Tím se kariéra Nightmare na více než deset let uzavřela.
Skupina se vrátila na scénu v roce 1999 s pozměněnou sestavou. Jo Amore, původní bubeník, se ujal role zpěváka a za bicí usedl jeho mladší bratr David. Nightmare podepsali smlouvu s Adipocere Records a vydali minialbum Astral Deliverance, věnované zesnulému Jeanu-Marie Boixovi. Zároveň Brennus Records znovu vydali starší desky. K návratu na scénu přispělo i dvojalbum Live Deliverance, pořízené během reunionového koncertu v grenobelském Summumu 30. října 1999. Jednalo se o první dvojalbum vydané francouzskou metalovou kapelou. Následující rok vystoupili Nightmare na festivalu Artifacts ve Štrasburku a na prestižním Wacken Open Air.
Koncem roku uzavřeli spolupráci s Napalm Records a v červnu 2001 zahájili ve studiu Soundsuite nahrávání desky Cosmovision. Nový materiál se nesl v duchu melodického power metalu a produkce se ujal Terje Refnes, známý svou prací s Theatre of Tragedy, Enslaved či Carpathian Forest. V úvodní skladbě "Spirit of the Sunset" hostoval francouzský kytarista Patrick Rondat.
Poté kapela vyrazila na krátké turné s Saxon po Francii a Itálii a v Grenoblu předskakovala Grave Digger, kteří zde odehráli svůj první koncert na francouzské půdě. Po skončení turné došlo k personální změně – Jeana Stripolliho nahradil u kytary Alex Hilbert, zatímco klávesista Stephane Rabilloud je opustil.
V následujícím roce Nightmare zamířili do Spojených států, kde se zúčastnili festivalu Metal Meltdown po boku Manowar a Saxon. Po návratu do Evropy předskakovali Blind Guardian na koncertech v Lyonu a Paříži a znovu vystoupili na několika festivalech, včetně Wacken Open Air.
V roce 2003 se Nightmare vrátili do studia Soundsuite, aby nahráli koncepční album Silent Room. Rok 2004 zahájili evropským turné (Francie, Španělsko, Belgie), během něhož předskakovali After Forever a Dark Moor a zahráli na festivalech jako Rotunda Festival a Raismes Fest. Krátce poté se přátelsky rozešli s Napalm Records. Na konci roku došlo k další změně v sestavě, když kytaristu Nicolase De Dominicise nahradil Franck Milleliri.
S Regain Records byla podepsána nová smlouva a mohlo se, opět ve studiu Soundsuite s Terje Refnesem, začít natáčet album The Dominion Gate, které vyšlo na konci roku 2005. Následovalo dlouhé turné, na němž stejně jako v předchozím případě podpořili After Forever. Skupina navštívila Francii, Španělsko, Spojené království, Belgii, Nizozemsko a Itálii a odehrála také koncert v Tel Avivu. Kromě toho se zúčastnila mnoha letních festivalů, včetně Hellfestu, kde Alex Hilbert nemohl hrát, a u kytary ho zastoupil JC Jess. V srpnu 2008 se Hilbert po šesti letech působení rozhodl uskupení z osobních důvodů opustit, načež ho JC Jess nahradil natrvalo.
V září 2009 vydali Nightmare u AFM Records své sedmé LP Insurrection, které bylo těžší a přímočařejší než jeho předchůdci a kapele přineslo mnoho pozitivních recenzí v tisku i od fanoušků. Dne 31. října 2009 formace uspořádala koncert ke svému 30. výročí v sále Edmond Vigne v Grenoblu. Ten byl natočen a v roce 2011 vydán na DVD. V roce 2010 se skupina zúčastnila festivalu Wacken Open Air a v témže roce absolvovala turné po Jižní Americe.
V červenci 2015 se Jo a David Amoreovi rozhodli Nightmare opustit a 'ukončit jakoukoli spolupráci s Yvesem Campionem'. Pozici za mikrofonem poté převzala do roku 2019 zpěvačka Magali Luytenová, která v roce 2016 nazpívala album Dead Sun.
30. srpna 2022 kapela na své facebookové stránce oznámila odchod zpěvačky Madie, která nazpívala Aeternam z roku 2020. V říjnu pak představila novou frontwoman Barbaru Mogore. Dne 8. března 2024 skupina oznámila, že 7. června vyjde její nová deska Encrypted.
Podrobnosti: Nightmare - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Waiting for the Twilight (1984)
Power of the Universe (1985)
Cosmovision (2001)
Silent Room (2003)
The Dominion Gate (2005)
Genetic Disorder (2007)
Insurrection (2009)
The Burden of God (2012)
The Aftermath (2014)
Dead Sun (2016)
Aeternam (2020)
Encrypted (2024)
NIGHT RANGER
Night Ranger je americká hardrocková skupina ze San Francisca v Kalifornii, populární zejména v 80. letech 20. století díky několika úspěšným deskám a hitovým singlům. Prvních pěti alb skupiny se celosvětově prodalo více než 10 milionů kopií a celkem formace prodala 17 milionů desek. Kvintet je nejznámější díky power baladě "Sister Christian", která se v červnu 1984 umístila na pátém místě žebříčku Billboard Hot 100, a několika dalším hitům, jež se v 80. letech dostaly do první čtyřicítky. Jedinými stálými členy jsou kytarista Brad Gillis a bubeník Kelly Keagy, i když baskytarista Jack Blades se podílel na všech albech kromě jednoho. Dalšími současnými členy kapely jsou kytarista Keri Kelli a klávesista Eric Levy.
Poté, co koncem osmdesátých let jejich úspěch opadl, se skupina v roce 1989 rozpadla a její členové se věnovali jiným hudebním aktivitám. Brad Gillis a Kelly Keagy se spojili s baskytaristou Garym Moonem a v roce 1995 vydali LP pod názvem Night Ranger bez ostatních původních členů. V roce 1996 se však formace znovu sešla s Bladesem, Watsonem a Fitzgeraldem a v druhé polovině dekády vydala dvě nová alba. Ačkoli od té doby došlo ke změnám v sestavě, skupina nadále nahrává a koncertuje.
Kapela vznikla z pop-funkové skupiny Rubicon, po jejímž zániku v roce 1979 založil baskytarista Jack Blades s dalšími dvěma členy Rubiconu, bubeníkem Kellym Keagym a kytaristou Bradem Gillisem, formaci Stereo. V roce 1980 se k nim přidal bývalý klávesista skupiny Montrose Alan Fitzgerald, který doporučil angažovat druhého virtuózního kytaristu Jeffa Watsona. Pod názvem Stereo hrála skupina v malých klubech po celém San Franciscu. Koncem téhož roku si změnili název na Ranger a začali předskakovat takovým interpretům, jako byl Sammy Hagar. V roce 1982 se přejmenovali na Night Ranger kvůli problémům s ochrannou známkou countryové skupiny The Rangers. V té době už měli za sebou nahrávání debutového alba Dawn Patrol pro Boardwalk Records a předskakování ZZ Top a Ozzymu Osbournovi, který na jaře a v létě 1982 zaměstnal Brada Gillise jako náhradního kytaristu za nedávno zesnulého Randyho Rhoadse. Poté, co Boardwalk ukončil činnost, producent Bruce Bird zajistil Night Ranger v roce 1983 smlouvu s MCA u jejich dceřiné společnosti Camel.
Popularita skupiny prudce vzrostla s druhým albem Midnight Madness z roku 1983, které ji v létě 1984 posunulo z pozice předskokana na pozici headlinera. Kromě prvního singlu "(You Can Still) Rock in America" se na desce objevily dvě hitové balady: "When You Close Your Eyes" (14. místo) a hlavně "Sister Christian" (5. místo), kterou Kelly Keagy napsal a nazpíval pro svou mladší sestru Christine. Ta se ukázala být milníkem skupiny – a také mlýnským kamenem, protože píseň po svém vydání zaškatulkovala kapelu jako 'band Power Ballad'. Podle pozdějšího rozhovoru s Gillisem byla "Sister Christian" dokončena už v roce 1982, ale podle jeho slov se skupina rozhodla ji nevydat na LP Dawn Patrol, protože se obávala ztráty své hardrockové důvěryhodnosti.
V roce 1985 Night Ranger pokračovali v turné na podporu svého třetího alba 7 Wishes, které sledovalo velmi volný koncept skupiny letící přes oceán v bombardéru B-25 Mitchell z druhé světové války. Blades později uvedl, že on a Gillis byli fascinováni letadly z této éry. Ve videoklipu k písni "Sentimental Street", inspirovaném příběhem Amelie Earhartové, se dokonce celá kapela ztratila na moři. Stejně jako u Midnight Madness měla i tentokrát formace tři singlové hity: "Sentimental Street" (8. místo), "Four in the Morning (I Can't Take Anymore)" (19. místo) a příjemně akusticky laděnou píseň "Goodbye" (17. místo).
V letech 1984 – 1987 se kapela věnovala soundtrackům a podílela se na hudbě k několika filmům pro teenagery. Její skladby se objevily například ve filmech Sixteen Candles (1984) a Out of Bounds (1986). V prvním jmenovaném zazněla "Rumours in the Air" z alba Midnight Madness, zatímco ve druhém se objevila "Wild and Innocent Youth", dosud nikdy nevydaná skladba.
V roce 1987 se Blades stal spoluautorem titulní písně k filmu Secret of My Success, která posloužila jako úvodní singl na dalším LP Big Life. Na rozdíl od předchozích tří desek, které produkoval Pat Glasser, tuto produkoval David Foster a obsahovala více skladeb v tempu než power balad. Žádný z vybraných singlů se však nedostal do první čtyřicítky. Následovalo intenzivní turné po Severní Americe a Karibiku, na němž jako předskokan vystupovala skupina The Outfield.
Začátkem roku 1988 Fitzgerald opustil formaci ještě před začátkem nahrávání pátého LP Man in Motion, což zdůvodnil tím, že jeho role v novém, kytarovějším směru, o který se skupina snažila, je menší. Většinu klávesových partů nahrál Jesse Bradman, který byl také najat na koncertní vystoupení v rámci turné k albu. Skupina se pokusila o návrat ke svému dřívějšímu hardrockovému stylu, aby pozvedla svou upadající popularitu. Žádný ze singlů z desky však nezaznamenal významnější ohlas v rádiích, protože MCA opět upřednostnila vydávání balad před tvrdšími skladbami.
Po turné v letech 1988 - 1989, kdy kapela předskakovala Man in Motion a Kansas, pocítili členové Night Ranger negativní účinky neustálého koncertování a nahrávání v posledních deseti letech a rozhodli se rozejít. Blades odešel a založil superskupinu Damn Yankees s Tedem Nugentem a Tommym Shawem ze Styx. Gillis a Watson vydali svá první sólová alba, přičemž Watson se připojil k superskupině Mother's Army. V roce 1991 začali Keagy a Gillis spolupracovat s bývalým zpěvákem a baskytaristou Three Dog Night, Garym Moonem, a v roce 1993 se k nim přidal i kytarista a klávesista David Zajicek. V roce 1995 nahráli s producentem Davidem Praterem desku pod názvem Night Ranger s názvem Feeding off the Mojo, ale album nedopadlo dobře ani u kritiky, ani u dlouholetých fanoušků.
V roce 1996 se Blades vrátil do Night Ranger, což vedlo k reunionu všech pěti původních členů. U CMC Records vyšla dvě studiová alba, Neverland z roku 1997 a Seven z roku 1998, jehož název pravděpodobně ignoruje LP Feeding off the Mojo v diskografii kapely. Nová alba sice nebyla ve Spojených státech tak úspěšná jako jejich raný materiál, ale balada "Forever All Over Again" z Neverland se stala menším hitem. V Japonsku však byly desky poměrně populární.
V roce 2003 Fitzgerald skupinu opustil a nahradil ho kytarista a klávesista Great White Michael Lardie. Další LP Hole in the Sun vyšlo v dubnu 2007, ale v USA se objevilo až v červenci následujícího roku. Po dokončení práce na něm byl Watson z kapely propuštěn. Na zbytek turné ho nahradil kytarista skupiny Winger a Whitesnake Reb Beach. Po skončení turné se Lardie a Beach vrátili ke svým hlavním kapelám. Lardieho nahradil Christian Matthew Cullen, zatímco Beache začátkem roku 2008 vystřídal Joel Hoekstra. Hoekstra byl zároveň členem Trans-Siberian Orchestra a souběžně účinkoval v broadwayské inscenaci Rock of Ages. V lednu 2008 kapela odehrála speciální koncert v zátoce Guantánamo na Kubě pro vojáky amerického námořnictva a námořní pěchoty, umístěné na ostrově.
Na začátku roku 2011 Cullena nahradil klávesista Garaj Mahal Eric Levy, aby stihl nahrát nové album Somewhere in California. Kapela se poté zúčastnila letního turné s Journey a Foreigner. V květnu 2012 skupina oslavila 30. výročí svého debutu Dawn Patrol nahráním živého DVD a alba 24 Strings and a Drummer v intimním, plně akustickém prostředí před vybraným počtem fanoušků ve studiu TRI v San Rafaelu v Kalifornii. Dne 1. září 2012 vystoupili jako hlavní hvězda festivalu 'River Days' v Portsmouthu ve státě Ohio.
Svůj jedenáctý studiový počin High Road vydali 10. června 2014. Deluxe edice obsahuje bonusovou skladbu a DVD s videoklipy a bonusy ze zákulisí. Hoekstra kapelu opustil v srpnu a připojil se k Whitesnake po boku bývalého koncertního kytaristy Night Ranger Reba Beache. Jako stálá náhrada za Hoekstru byl oficiálně přijat Keri Kelli. 2. prosince 2016 skupina vydala u Frontiers Records živou nahrávku 35 Years and a Night in Chicago k 35. výročí založení, která byla natočena 7. května 2016 v House of Blues v Chicagu ve státě Illinois. Součástí vydání byly nové písně "Day and Night" a "Running Out of Time", které byly v březnu 2017 zařazeny na další desku kapely Don't Let Up, první, na které hrál Keri Kelli na kytaru. Poslední studiové album ATBPO vyšlo 6. srpna 2021.
Podrobnosti: Night Ranger - Wikipedia
Diskografie (studiová alba):
Dawn Patrol (1982)
Midnight Madness (1983)
7 Wishes (1985)
Big Life (1987)
Man in Motion (1988)
Feeding off the Mojo (1995)
Neverland (1997)
Seven (1998)
Hole in the Sun (2007)
Somewhere in California (2011)
High Road (2014)
Don't Let Up (2017)
ATBPO (2021)
PERSIAN RISK
Persian Risk je velšská heavymetalová kapela z nové vlny britského heavy metalu, která vznikla v roce 1979 a pochází z Cardiffu ve Walesu. Jejím zakladatelem je bývalý kytarista skupiny Stone Soul Party Phil Campbell, který do sestavy přibral zpěváka Jona Deverilla, druhého kytaristu Davea Bella, baskytaristu Nicka Hughese a bubeníka Razze. Působili do roku 1986. V roce 2012 skupinu znovu aktivoval zpěvák Carl Sentance, i když bez účasti ostatních bývalých členů.
Koncem roku 1980 Deverill odešel od skupiny Tygers of Pan Tang a byl nahrazen Carlem Sentancem, bývalým spoluhráčem Nicka Hughese a Razze z kapely Leading Star. Persian Risk s novým zpěvákem vydali v roce 1981 dnes velmi sběratelsky ceněný 7" singl "Calling For You"/"Chase the Dragon", načež vyhodili Alexe Lohfinka, který nahradil Davea Bella, a pokračovali jako čtyřčlenní. Dále se prosadili tím, že přispěli zmíněným singlem na kompilační album Heavy Metal Heroes Vol. 2 (1982) a novým kouskem "50.000 Stallions" na kazetovou kompilaci 60 Minutes Plus (1982), kterou Neat ve spolupráci s italským labelem Base Records vydal v roce 1983 také na vinylu pod názvem All Hell Let Loose. K tomu kapela přidala ještě singl "Ridin' High"/"Hurt You" který jim vysloužil zatím nejslibnější recenze.
Byla to poslední nahrávka s bubeníkem Razzem, který byl koncem roku 1983 propuštěn. Krátce ho nahradil Dixie Lee (ex-Lone Star, Wild Horses), než se našla trvalejší náhrada v podobě Steva Hopgooda (ex-Chinatown, Shy). Kapela také získala nového druhého kytaristu, Grahama Batha (ex-Sphinx). Persian Risk utrpěli významnou ránu, když se zakládající člen Phil Campbell úspěšně přihlásil do konkurzu na kytaristu Motörhead, kterým dělali předkapelu na jejich britském turné v roce 1984. Campbellovým nástupcem se stal Phil Vokins (ex-Tyrant, Wrathchild). Skupina také podepsala novou nahrávací smlouvu s londýnským vydavatelstvím Zebra Records a v roce 1984 vydali 12" EP Too Different, na kterém zmírnili svůj syrový přístup ve prospěch poněkud uhlazenějšího zvuku.
V témže roce se Persian Risk objevili na jediném celostátním televizním vystoupení ve Velké Británii, když v pořadu ECT na Channel 4 předvedli tři písně - "Women In Rock", "Rise Up" a "Too Different". Všechny tři písně se později objevily na jejich LP Rise Up, které vyšlo v roce 1986 u Metal Masters. V té době ale už kapela neexistovala, což byl výsledek narůstající frustrace po letech tvrdé práce, která nevedla k úspěchu. Nick Hughes odešel k Idol Rich, bubeník Steve Hopgood spoluzaložil Wild! (a později se připojil k Battlezone a Killers Paula Di'Anna, stejně jako k rané verzi Jagged Edge), zatímco Carl Sentance zaskakoval s Tokyo Blade na jejich evropském turné v roce 1986; jako hostující zpěvák působil také na debutovém albu velšských Tredegarv roce 1986. Také Graham Bath později působil v kapelách Battlezone a Killers, v jejichž čele stál DiAnno.
V únoru 2012 zpěvák Carl Sentance na své facebookové stránce oznámil, že nahrál sedm nových písní a čtyři staré skladby Persian Risk znovu sestříhal, aby je mohl zařadit na novou desku, ovšem bez účasti původních členů, zato s účastí klávesisty Deep Purple Dona Aireyho a bývalého baskytaristy Thunder Chrise Childse. V příspěvku z 29. července 2012 na facebookové stránce kapely bylo oznámeno srpnové vydání nového LP s názvem Once A King. Na něm se k Sentanceovi, Aireymu a Childsovi připojili baskytarista Alex Meadows, bubeník Tim Brown a kytarové duo Danny Willson a Howie G. Zmíněné album vyšlo v říjnu 2012. Persian Risk poté zahráli 29. listopadu 2012 na festivalu 'Hard Rock Hell' ve Walesu. Jejich třetí deska s názvem Who Am I? vyšla 6. listopadu 2014.
Podrobnosti: Persian Risk - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Rise Up (1986)
Once a King (2012)
Who Am I? (2014)
PROJEKTIL
Projektil byla česká rocková hudební kapela, známá především v 80. letech 20. století. Byla založena v roce 1979, ovšem do povědomí širší veřejnosti se, především na Slovensku, dostala teprve jako předkapela Miroslava Žbirky a jeho Limit.
V Česku spolupracovala především s Františkem Ringo Čechem a Jiřím Schelingerem. V roce 1982 vydala svůj první singl "Zahrada ticha" – "Uvadlé růže", obsahující její zřejmě největší hit "Zahrada ticha", a posléze další singl "Noční vlak" – "Mám ztratit svou dálku". Krátce poté odešel Pavel Roth, jenž se přeorientoval na pop, a nahradil ho Jiří Hopp. O rok později se v rozhlasovém pořadu Větrník Projektil umístili na překvapivém 5. místě, když za sebou nechali např. Olympic či Elán.
V roce 1986 musela kapela kvůli problémům se státním socialistickým aparátem ukončit činnost a její desky byly staženy ze všech obchodů. V roce 1989 svou činnost obnovila, když vydala nový singl "Lovci lebek" – "Kovárna". Kompilace Zpátky do Zahrady ticha vyšla v roce 1998 a byla vyprodána za pouhé 3 měsíce. V roce 2001 se vrátila na koncertní pódia, ovšem v následujícím roce oznámila svůj definitivní konec. V roce 2016 vyšla další kompilace Best Of.
Podrobnosti: Projektil - Metal Archives
REKUIEM
Rekuiem, dříve psaný Requiem, založili na počátku Nové vlny britského heavy metalu ve Velké Británii Steve Slater (kytara), Gordon Denny (baskytara), Mike Reid (zpěv) a Karl Wilcox (bicí). V rámci NWOBHM byli předchůdci a průkopníky nového stylu, který se později stal známým jako Doom Metal. Byli ovlivněni Black Sabbath a chtěli vytvořit něco ještě těžšího.
Po mnoha zkouškách začali hrát na místních koncertech v Midlands na místech, jako je Cannock Forum a Lafayette Club ve Wolverhamptonu. Brzy si vybudovali lokální fanouškovskou základnu a v tomto období také vzniklo několik jejich raných demosnímků nahraných ve studiu M.R.S. ve Walsallu. V roce 1980 nahráli ve Foel Studios dnes již vzácný oboustranný singl "Angel of Sin"/"Sacrifical Wanderer", který mixoval Dave Anderson (Hawkwind).
Dva roky po založení formaci kvůli hudebním neshodám opustil frontman Mike Reid a na jeho místo nastoupil Steve Mills. Následovaly tři další studiové demosnímky a hojné koncerty ve Velké Británii, a to jak jako hlavní hvězdy, tak jako support Budgie na jejich evropském turné.
Poté formace pracovala na vydání svého debutu Immanent, který však nikdy nevyšel. Navzdory nepřízni osudu Requiem pokračovali v koncertování po Velké Británii. V roce 1984 je však opustil baskytarista Gordon a založil Rough Justice. Nahradil ho Tim Harris. Přesto se kapela pokusila pokračovat, vznikaly nové písně, diskutovalo se o nové image a koncepci, ale nakonec v klubu General Wolfe v Coventry Requiem svou činnost ukončili.
Steve Mills a Tim Harris pokračovali ve spolupráci s Davem Brockem ze slavných Hawkwind. Steve Slater a Karl Wilcox krátce spojili síly a připojili se k Broken English, vznikly tak studiové nahrávky Makin' Out a Two Time Love. Wilcox se poté připojil k progresivní rockové formaci Chase a později k Diamond Head, s nimiž natočil několik alb. Slater také založil formaci Predator, která absolvovala rozsáhlé turné po Velké Británii.
V roce 2002 přivedl Requiem zpět na hudební scénu nový celosvětový zájem o metal, konkrétně o undergroundové hnutí NWOBHM. Dotazy z celého světa na minulé nahrávky a na možnost reunionu svedly některé členy kapely opět dohromady. Vzhledem k tomu, že v minulých letech vzniklo několik dalších formací pod stejným názvem, rozhodli se členové změnit pravopis názvu na Rekuiem.
Po dobu dalších tří let formace psala a nahrávala slibované album, které před dvaceti lety nebylo vydáno. Tři původní členové, Steve Slater (kytara), Karl Wilcox (bicí) a Gordon Denny (baskytara), spojili síly s Paulem Parrym (zpěv), který dříve působil v Tredegar, a Neilem Taylorem (klávesy), jenž dříve spolupracoval s Cloven Hoof, Demon a Ozzy Osbournův tribute Ozzmosis.
Formace také vydala EP pro rockový tisk. To obsahovalo pět demo skladeb pro očekávané album: "Steelbreeze", "Angel of Sin", "Nightmare", "The Black Death" a "Outro". Všechny tyto písněy byly odlišné od verzí, které se objevily na hotovém LP, a dvě z těchto skladeb se na něm vůbec neobjevily, což z něj činí vysoce sběratelský kousek. Ochutnávkové EP neslo název The Black Death.
Album Time Will Tell vyšlo v dubnu 2006 u labelu Majestic Rock. Obsahovalo deset původních skladeb (jedenáct na japonském vydání) a jednu coververzi skladby "Paranoid". Produkovali ho Slater a Wilcox a u mixu byl Mark Stuart (Magnum). Obsahovalo také nově nahrané verze skladeb "Angel of Sin" a "Sacrifical Wanderer". V listopadu 2007 Parryho nahradil Chitral Somapala, který se narodil na Srí Lance. Ten v minulosti nahrával a koncertoval s Firewind a v současné době spolupracuje také se svou vlastní formací Civilization One a německou progresivně metalovou skupinou Red Circuit. V současné době kapela pracuje na vydání svého druhého alba Raise the Dead.
Podrobnosti: Rekuiem - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Time Will Tell (2006)
THE RODS
The Rods je americká heavy metalová skupina, kterou v roce 1980 založili David 'Rock' Feinstein (kytara, zpěv), Steven Starmer (baskytara, zpěv) a Carl Canedy (bicí, zpěv). Po prvním albu Starmera nahradil Garry Bordonaro. Feinstein na sebe poprvé upozornil poté, co hrál ve skupině Elf se svým bratrancem Ronniem Jamesem Diem. Zvuk The Rods se od Elf značně lišil, oproti boogie-rockovému zvuku, který preferovali Elf, přijali tradičnější heavy metalový sound.
Jejich první LP bylo původně vydáno nezávisle pod názvem Rock Hard v roce 1980; následujícího roku skupina podepsala smlouvu s Arista Records, která změnila pořadí skladeb a vydala ho jednoduše pod názvem The Rods. Druhé album Wild Dogs následovalo v roce 1982 a bylo znovu vydáno v roce 2004.
Třetí studiovka In the Raw vyšla hned v roce 1983, následovaná o rok později čtvrtým studiovým albem Let Them Eat Metal a živákem The Rods Live. Posledním počinem tohoto období byla deska Heavier Than Thou (1986), poté se po špatném prodeji posledních dvou nahrávek skupina rozpadla.
Canedy je také producentem heavymetalových kapel a na svém kontě má například desky Armed and Dangerous a Spreading the Disease od Anthrax, Violence & Force od Exciter, Feel the Fire od Overkill, Beyond the Gates od Possessed a Love 'Em and Leave 'Em od Roxx Gang.
V roce 2008 The Rods oznámili, že se znovu dávají dohromady v sestavě Feinstein, Bordonaro a Canedy, a v srpnu 2008 vystoupili na festivalu Metal Rock Fest v norském Lillehammeru. Vrátili se také ke studiové práci, v roce 2011 jim vyšlo album Vengeance, které se setkalo s pozitivními recenzemi a v roce 2019 LP The Brotherhood of Metal.
19. ledna 2024 jim vyšla zatím poslední deska Rattle the Cage.
Podrobnosti: The Rods - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Rock Hard (1980)
The Rods (1981)
Wild Dogs (1982)
In the Raw (1983)
Let Them Eat Metal (1984)
Heavier than Thou (1986)
Vengeance (2011)
Hollywood (2015)
Brotherhood of Metal(2019)
Rattle the Cage (2024)
SALEM
Skupinu Salem založili na přelomu 1979 a 1980 v anglickém Hullu dva členové kapely Ethel the Frog, Paul Tognola (zpěv a kytara) a Paul Conyers (bicí), ke kterým se přidali Adrian Jenkinson (baskytara) a Paul Macnamara (sólová kytara). Kompletní sestava se poprvé sešla 2. ledna 1980 v hospodě The Red Lion v Anlaby ve východním hrabství Yorkshire. Po období psaní písní a zkoušení Salem pravidelně koncertovali a vybudovali si v oblasti Hullu solidní okruh příznivců. Své první demo nahráli v lednu 1981 ve studiu Fairview Studios ve Willerby.
Brzy po tomto prvním demu Tognola kapelu opustil a nahradil ho Simon Saxby jako nový zpěvák a později v průběhu roku Mark Allison jako druhý kytarista. V této nové sestavě Salem vydali 4. dubna 1982 singl "Cold As Steel"/"Reach To Eternity", nahraný opět ve Fairview (tento singl je považován za jednu z pozoruhodných nahrávek z tohoto studia). Podle encyklopedie NWOBHM je nyní vysoce ceněnou sběratelskou raritou a je také uveden v 'Rare Record Price Guide' časopisu Record Collector.
S novým bubeníkem Paulem Mendhamem pokračovali Salem v koncertování v severní a severovýchodní Anglii a v září 1982 nahráli další demo ve studiu Adda ve východním Hullu. I přes vítězství v soutěži 'Battle of Bands' na Huddersfieldské polytechnice, díky kterému mohli nahrát v březnu 1983 další demo, se jejich poslední koncert konal 31. května 1983. Poté se členové rozešli za jinými projekty.
V roce 2009 byl Macnamara osloven, jestli by vydal všechny nahrávky skupiny z 80. let. Poté, co se znovu spojil se všemi členy, vyšla u High Roller Records (LP) a Pure Steel Records (CD) v červnu 2010 dvojalbová kompilace In the Beginning .... Poté se Salem reformovali v sestavě z roku 1983 a 20. listopadu 2010 odehráli první vystoupení po 27 letech v rodném Hullu v klubu The Adelphi, přičemž tato událost vzbudila zájem tisku.
V roce 2011 kapela vydala limitovanou edici EP New Tricks, které obsahovalo tři nové skladby: "Retribution", "This Heart Is Mine" a "High Stakes". V červenci 2012 se k nim na bicí připojil Ricky Squires, bývalý člen DeaD End Kids a Heavy Metal Kids, s kterým odehráli koncerty a festivaly v Evropě.
Skupina, opět s Mendhamem za bicími, pokračovala v nahrávání další hudby a 2. března 2013 vydala limitovanou edici EP X Rated, včetně bonusové nové nahrávky "Reach To Eternity". Další koncerty v roce 2013 zahrnovaly vystoupení v Nizozemsku, Německu a doma ve Velké Británii. Opět podepsali smlouvu s Pure Steel Records a 6. prosince 2013 vydali nové album Forgotten Dreams, které bylo nahráno v Hairy Monster Studios a které někteří kritici označili za odborně zpracované mistrovské dílo. V roce 2014 skupina natočila ve Fort Paull a v kryptě kostela Nejsvětější Trojice v Hullu videoklip k písni "Forgotten Dreams" a následující rok natočila další k písni "The Answer". Odehráli také řadu festivalů a koncertů ve Velké Británii, Evropě i mimo ni. Poslední koncert v roce 2014 se konal v Dubaji ve Spojených arabských emirátech, kde za bicími zaskočil Oli Davis.
V roce 2015 odehráli Salem koncerty v Belgii a Anglii a zahráli si na festivalech ve Skotsku, v Německu a ve Velké Británii. V říjnu byli pozváni, aby zahráli na festivalu British Steel ve francouzském Fismes místo Oliver/Dawson Saxon, kteří museli vystoupení zrušit. V červenci 2015 vyšla u High Roller Records nová remasterovaná verze alba In the Beginning .... Písně byly znovu seřazeny do původního chronologického pořadí. Kapela také přispěla skladbou "Forgotten Dreams" na pamětní CD RockWich 2015 spolu s ostatními skupinami z festivalu; veškerý zisk z prodeje CD šel na konto nadace Sophie Lancasterové.
Nové LP Dark Days nahráli opět ve studiu Hairy Monster Studios a v rozhovoru pro PlanetMosh Macnamara prozradil, že spolupracovali také s Mannym Charltonem z Nazareth. Album vyšlo 29. dubna 2016 a bylo brzy považováno za jedno z nejlepších toho roku. Salem v roce 2016 opět odehráli festivaly a koncerty v Belgii a ve Velké Británii s Tygers of Pan Tang, Diamond Head, Witchfynde a Spartan Warrior. V podobném koncertním duchu probíhal i následující rok.
Třetí studiové album, natočené opět v Hairy Monster Studios v britském Hullu, Macnamara popsal jako o něco ostřejší, se stejným těžkým a melodickým přístupem. Attrition vyšlo u Dissonance Productions 23. února 2018, vydání na vinylu následovalo v květnu. Propagační video ke skladbě "Taking Control" se těšilo velkému zájmu a první recenze naznačovaly, že Attrition opět obsahuje kvalitní materiál.
Dne 23. února 2018, tedy v den, kdy album vyšlo, obdrželi Saxby a Jenkinson dopisy, jimiž byli protiprávně propuštěni z kapely. Následoval soudní spor, v jehož důsledku byla veškerá práva na Forgotten Dreams, Dark Days a Attrition právoplatně převedena na Saxbyho a Jenkinsona. Tím se původní kapela de facto rozpadla. Saxby a Jenkinson získali výhradní práva na název Salem UK. Macnamara, Mendham a Allison získali právo působit pod názvem From Salem.
V dubnu 2018 se k Saxbymu a Jenkinsonovi připojili kytarista Francis Gill (později ho nahradil Ringmaster Bones) a bubeník Dave Megginson, kteří doplnili novou sestavu Salem UK a v dubnu 2019 vydali u Dissonance Productions nové LP Win Lose or Draw.
Zbývající členové Paul Macnamara, Paul Mendham a Mark Allison přibrali zpěváka Damiana Balthazara a basistu Philipa Edwarda a pokračují pod názvem From Salem.
Podrobnosti: Salem - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Forgotten Dreams (2013)
Dark Days (2016)
Attrition (2018)
SATAN
Satan je anglická heavymetalová skupina pocházející z Newcastlu upon Tyne. Vznikla v roce 1979 jako součást Nové vlny britského heavymetalového hnutí a je považována za vlivnou, protože hrála na poměry počátku 80. let poměrně pokročilou formu proto-thrash/speed metalu.
Jejich sestava prošla řadou personálních změn a dokonce název byl několikrát změněn. Po určitou dobu se kapela jmenovala Blind Fury (pod tímto názvem vydala v roce 1985 jedno album, Out of Reach), pak se vrátila k názvu Satan. V roce 1988 se přejmenovalI na Pariah, pod tímto názvem vydali dvě desky a počátkem 90. let se rozpadli. V roce 1998 vydali Pariah další album. V měnící se sestavě působili členové mnoha dalších heavymetalových kapel, například Blitzkrieg, Atomkraft, Avenger, Persian Risk, Cronos a Battlezone.
V roce 1990 založili zakládající členové Satan Steve Ramsey (kytara) a Graeme English (baskytara), spolu se zpěvákem Martinem Walkyierem z britské thrashmetalové skupiny Sabbat folkmetalovou skupinu Skyclad, ve které působí dodnes (Martin Walkyier skončil v roce 2001).
V roce 2004 odehráli Satan jednorázový koncert na německém festivalu Wacken Open Air, ale až v roce 2011 se konečně dali dohromady. Od svého znovusjednocení kapela vystoupila na několika evropských festivalech a v dubnu 2013 vydala u vydavatelství Listenable Records nové LP Life Sentence. V roce 2014 pak rozšířila svůj globální dosah turné po Severní a Jižní Americe.
Dne 2. října 2015 vydali své čtvrté LP Atom by Atom, přičemž o dva dny dříve bylo celé album zpřístupněno ke streamování prostřednictvím Invisible Oranges. V roce 2018 podepsali novou smlouvu na nahrávání několika alb se společností Metal Blade Records a už 7. září 2018 vyšlo jejich páté studiové album a první pod hlavičkou Metal Blade Records, Cruel Magic. Další studiovku, Earth Infernal, vydali Satan 1. dubna 2022.
Podrobnosti: Satan - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Court in the Act (1983)
Suspended Sentence (1987)
Life Sentence (2013)
Atom by Atom (2015)
Cruel Magic (2018)
Earth Infernal (2022)
SHARK ISLAND
Shark Island je americká glam metalová kapela z Los Angeles v Kalifornii ve Spojených státech. V roce 2017 se reformovala a v současné době koncertuje po klubech a hair metalových festivalech v Evropě. Je známá především díky svému 'kultovnímu hitu' "Law of the Order". Kytarista Spencer Sercombe pracoval pro B.C. Rich guitars, kde se podílel na návrhu jedné z jejich nejoblíbenějších kytar Warlock.
Skupinu založili pod názvem Sharks na střední škole, kde spolu hráli a začali psát původní materiál, zpěvák Rick Czerny a kytarista Spencer Sercombe. Spencer nakonec začal pracovat pro B.C. Rich guitars. Během práce u B.C. Rich se Spencer podílel na návrhu jedné z jejich nejoblíbenějších kytar Warlock. Kapela cvičila v malém domě v komerční čtvrti v Arcadii na ulici Santa Clara. Stěny studia byly obloženy prázdnými lahvemi Mickey's Big Mouth, oficiálního piva Sharks, které bylo inspirací pro původní logo kapely, kterou doplňoval ještě bubeník Dave Bishop.
Tato sestava vydala v roce 1982 album s názvem Altar Ego, které produkoval Jerry Tolman a nahrál a smíchal Rick Holbrook ve studiu That v severním Hollywoodu. Během těchto let se stali jednou z nejpopulárnějších kapel, které vzešly z losangeleské glam metalové scény a sdíleli pódia s Mötley Crüe, Quiet Riot nebo The Michael Schenker Group v sálech jako The Whiskey, The Icehouse, The Roxy nebo The Troubadour The Starwood. Rick Czerny, který si později změnil jméno na Richard Black, měl své jedinečné a charakteristické pódiové pohyby a tanec, které ovlivnily Axla Rose a Dave Bishop zase používal různé tvary a velikosti cowbellů a jeho bicí souprava měla žraločí čelisti připevněné na basovém bubnu směrem k davu.
V roce 1985 se Sharks přejmenovali na Shark Island a stali se domácí kapelou v podniku Gazzari's na Sunset Strip. Majitel Bill Gazzari se podílel na produkci coververze písně Franka Sinatry "New York, New York", která se objevila na albu S'cool Buss v roce 1986. Sestavu nyní tvořili Richard Black - zpěv, Spencer 'Burner' Sercombe - kytara/zpěv, Walt Woodward III (ex-Rachel, Americade) - bicí/zpěv, Tom Rucci - baskytara/zpěv/klávesy a Michael Guy - kytara/baskytara, ta se ale brzy opět změnila. Většinu alba produkoval Rick Derringer a bylo vyrobeno 1 200 kopií (200 v červeném obalu a 1 000 v tyrkysové barvě), neoficiálním singlem byla skladba "Palace of Pleasure". Bývalý bubeník Dave Bishop se autorsky podílel na čtyřech z devíti písní.
V roce 1989 se k nim připojili basák Chris Heilman a bubeník Greg Ellis, aby nahráli a vydali pod Epic Records LP Law of the Order, jehož producentem byl Randy Nicklaus. K singlu "Paris Calling" byl natočen také propracovaný videoklip. Živá energie kapely nebyla ale ve studiu plně zachycena a vhledem k neuspokojivému prodeji alba na CD a žádné propagaci ze strany Epic Records skupina zmizela v roce 1992 ze scény a většina jejích členů se připojila k jiným projektům. Law of the Order bylo později v roce 2004 znovu vydáno u francouzského nezávislého vydavatelství Bad Reputation jako dvojCD.
V roce 1994 se kapela neúspěšně pokusila o znovuzformování v nové sestavě Ricky Ricardo - baskytara, Eric Ragno (Takara, Seven Witches) - klávesy, Richard Black - zpěv, Simon Wright (AC/DC, Dio) - bicí a Damir Simic Shine - kytara. V roce 2005 se Shark Island sešli znovu, aby nahráli dříve napsané písně pro desku Gathering of the Faithful, kterou produkoval kytarista Spencer Sercombe s pomocí Germana Villacorty a zpěváka Richarda Blacka. V této sestavě hrál ještě Christian Heilman na baskytaru a nový bubeník Glen Sobel, který nyní působí u Alice Cooper. Album vyšlo v Evropě u Frontiers Records v roce 2006 a v USA u Manifest Music v roce 2007. V roce 2013 dal Black dohromady další novou sestavu Shark Island a zahrál v Evropě, včetně koncertu v chorvatském Záhřebu, materiál z klasické éry kapely.
V roce 2019 vydali celosvětově nové studiové album Bloodline v limitovaném nákladu pouhých 1111 kopií. Rodinu Shark Island tvořili tentokrát Richard Black (zpěv), Damir Simic (kytara), Alen Frjlak (bicí) a navrátivší se Christian Heilmann (baskytara). Bloodline produkoval Alex Kane a mixovala Sylvia Massyová. Kolekce obsahuje deset původních písní a jednu coververzi "Policy of Truth" od Depeche Mode.
Podrobnosti: Shark Island - Metal music archives
Diskografie (studiová alba):
Altar Ego (1981)
S'cool Buss (1986)
Law of the Order (1989)
Gathering of the Faithful (2006)
S'cool Buss (1986)
Bloodline (2019)
SHIVA
Kapela vznikla v anglickém Bristolu v roce 1979 a po měsících psaní a zkoušení začala v říjnu 1980 koncertovat. Je pojmenována po hinduistickém božstvu, pro které napsali i stejnojmennou píseň. Ta se objevuje na jejich debutovém albu Firedance z roku 1982. Zatímco článek v Kerrang! z roku 1982 tvrdí, že Shiva vznikla v srpnu 1980, na oficiálních stránkách kapely se uvádí, že vznikla už v roce 1979.
Předskakovali například MSG a Wishbone Ash. Hráli také s Diamond Head, Deke Leonard a The Vice Squad. Připravovali se také na turné s Iron Maiden, ale nakonec z něj sešlo, protože v té době začali mít problémy s bubeníkem Chrisem Loganem, který se rozhodl kapelu opustit. Jako vedlejší činnost na svou podporu pronajímali své PA a kamion jiným umělcům. Mezi jejich klienty patřili například Hawkwind, George Melly a The Platters.
Poslední sestava byla Andy Skuse (basa, klávesy, zpěv), John Hall (kytara, klávesy), Ted (bicí). Kapela se rozpadla na podzim 1983 po vydání jediného alba a několika singlů. Poslední koncert ale odehráli až tři roky poté v USA. John Hall se v roce 1986 přestěhoval do Ameriky a Andy Skuse se rozhodl odjet za ním a naposledy si zahrát. Skutečně si najali bubeníka Teda a po týdnu zkoušení zahráli 23. září v klubu Troubadour v Hollywoodu.
Jejich účast na kompilacích: s písní "En Cachent" na Heavy Metal Heroes Vol. II (Heavy Metal, 1982), s písní "Rock Lives On" na N.W.O.B.H.M (Heavy Metal, 1991), s "Rock Lives On" a "Sympathy" na NWOBHM Metal Rarities Volume 2 (CD, British Steel, 1996) a s "Ring Of Fire" na Empire Of Thunder-A NWOBHM Collection (CD, Majestic Rock, 2005).
Podrobnosti: Shiva - Metal archives
Diskografie (studiová alba):
Firedance (1982)
SILVERWING
Skupina Silverwings vznikla v Macclesfieldu zřejmě koncem roku 1979 nebo začátkem roku 1980. Na jejím počátku stály pokusy bratrů Steva (bicí) a Davida (zpěv a basa) Robertsových. Sestava se ustálila, když se ke Stevovi a Daveovi připojili kytaristé Stuart McFarlane a Alastair Terry. Jejich debutový singl "Rock and Roll are Four Letter Words" vyšel v roce 1980 a vzbudil značný zájem.
Kariéru Silverwings výrazně podpořilo setkání s manažerem skupiny Kiss Billem Aucoinem v zákulisí koncertů jejich hrdinů ve Wembley Areně v roce 1980. Girl právě odstoupili z pozice předskokanů a Aucoin zahnal Silverwings do kouta a zeptal se jich, jestli by nemohli nastoupit místo nich. „Byli jsme ohromeni, že nás poznal,“ komentoval to Steve Roberts, „bohužel jsme mu nemohli vyhovět, protože náš kytarista Stuart s námi do Londýna nepřijel. Byli jsme opravdu zklamaní...“
V roce 1983 vydali u Bullet Records své jediné album Alive And Kicking v sestavě: Dave Roberts (zpěv, basa), Stuart McFarlane (kytara), Alistair Terry (kytara), Steve Roberts (bicí). Tato deska nabízí směs studiových a živých skladeb a obsahuje mix glam rocku, hard rocku a heavy metalu.
Později se většina kapely přetvořila v Pet Hate.
Jejich nejpamátnější píseň "Rock And Roll Are Four Letter Words" se objevila na následujících kompilacích: New Electric Warriors (LP, Logo Records, 1980), Lightnin' To The Nations NWOBHM 25th Anniversary Collection (3CD, Sanctuary, 2005), Winds Of Time: The New Wave Of British Heavy Metal 1979-1985 (3CD, Cherry Red Records, 2018).
Podrobnosti: Silverwing - Metal Music archives
Diskografie (studiová alba):
Alive and Kicking (1983)
SPINAL TAP
Spinal Tap (stylizováno jako Spın̈al Tap, s písmenem i bez tečky a umlautem nad n) je fiktivní anglická heavymetalová skupina (charakterizovaná jako 'jedna z nejhlasitějších anglických kapel') vytvořená americkými komiky a hudebníky ze seriálu The T.V. Show, kteří jako skupina psali a hráli originální písně. Michael McKean vystupoval jako kytarista a zpěvák David St. Hubbins; Christopher Guest jako kytarista Nigel Tufnel a Harry Shearer jako baskytarista Derek Smalls. Kapela se poprvé objevila v pilotním skeči televizní komedie The T.V. Show z roku 1979 na stanici ABC s Robem Reinerem v hlavní roli. Skeč, který byl vlastně zesměšňujícím propagačním videoklipem k písni "Rock and Roll Nightmare", napsal Reiner společně s ostatními členy a na klávesy v něm hrál autor a interpret písně Loudon Wainwright III. Kapela si zahrála v roce 1984 v parodickém filmu This is Spinal Tap, k němuž bylo vydáno album se soundtrackem.
V letech následujících po uvedení filmu herci ztvárnili členy kapely na koncertech a vydávali hudbu pod názvem Spinal Tap. V dubnu a květnu 2009 absolvovali Guest, McKean a Shearer turné po Spojených státech a 30. června 2009 vystoupili jako Spinal Tap v rámci 'One Night Only World Tour' v londýnské Wembley Areně. Trojice také ztvárňuje fiktivní americkou folkovou revivalovou skupinu Folksmen; na některých koncertních vystoupeních Spinal Tap předskakovali Guest, McKean a Shearer také jako Folksmen.
Ačkoli ve filmu z roku 1984 je kapela představena jako anglická, tři herci, kteří ztvárnili její hlavní členy - Guest, McKean a Shearer - se narodili ve Spojených státech. Guest však vyrůstal jak v USA, tak v Británii a později získal dvojí občanství a dědičný šlechtický titul jako 5. baron Haden-Guest. David Kaff (jako klávesista 'Viv Savage') a R. J. Parnell (jako bubeník 'Mick Shrimpton'), kteří mají ve filmu menší role, jsou oba Britové.
Fanoušci Spinal Tap shromáždili podrobnosti o skupině na základě fiktivního filmu, alb, koncertů a souvisejících propagačních materiálů, včetně diskografie a seznamu bývalých členů kapely. Ve své fiktivní historii začínali Spinal Tap jako beatová skupina s názvem Thamesmen v roce 1964 a v roce 1965 vydali jeden singl "Gimmie Some Money" s písní "Cups and Cakes" na straně B. V roce 1966 si změnili název na Spinal Tap a stali se psychedelickou popovou skupinou, než se na počátku 70. let přetvořili v heavymetalovou kapelu, jejímž stylem jsou nejznámější. V průběhu let hráli také progresivní rock, jazz fusion, funk a reggae. Bývají také řazeni k hard rocku, glam metalu a rock and rollu.
Jejich fiktivní historie dokumentuje řadu bubeníků, kteří údajně zemřeli za podivných okolností: jeden při bizarní nehodě na zahradě (policie označila bizarní zahradnickou nehodu za záhadu, kterou je lepší nechat nevyřešenou), další se udusil zvratky, ale pravděpodobně ne svými vlastními, a dva zemřeli samovznícením na pódiu.
Reálně se Spinal Tap poprvé objevili ve videoklipu odvysílaném v roce 1979 v rámci komediálního skečového speciálu The T.V. Show, za kterým stáli Rob Reiner a Michael McKean. Videoklip byl natočen k písni "Rock 'N' Roll Nightmare" v sekvenci, která byla zamýšlena jako parodie na Půlnoční speciál. Na videoklipu se podíleli (a hudbu hráli) Michael McKean, Christopher Guest, Harry Shearer, Loudon Wainwright III a Russ Kunkel; Uvedl jej Reiner v roli Wolfmana Jacka. Členové byli v tomto okamžiku ještě bezejmenní. McKean a Shearer byli dříve členy komediální skupiny Credibility Gap, která se věnovala mluvenému slovu i hudební komedii a vydala mini rockovou operu a nejméně jeden hudební sedmipalcový singl. V roce 1979 byli Guest a McKean také členy skupiny Lenny and the Squigtones, kterou vedly postavy z populárního televizního seriálu Laverne a Shirley. Guest, hrající na kytaru a klarinet, byl zapsán jako 'Nigel Tufnel', což bylo jméno, které později používal jako člen Spinal Tap.
Vystoupení v televizní show nakonec vedlo k natočení filmu o katastrofálním turné stárnoucí britské metalové skupiny Spinal Tap. Reiner se filmu zhostil role filmaře Martyho DiBergiho, zatímco Guest, McKean a Shearer přijali dále rozvíjeli své postavy ze skupiny Spinal Tap. (Guest byl kytarista 'Nigel Tufnel', McKean zpěvák 'David St. Hubbins' a Shearer baskytarista 'Derek Smalls'). Ke skupině se přidali také David Kaff (jako klávesista 'Viv Savage') a R. J. Parnell (jako bubeník 'Mick Shrimpton'). Parnell předtím působil ve skupině Atomic Rooster, zatímco Kaff byl členem skupiny Rare Bird. Kvintet hrál v průběhu filmu na své vlastní nástroje.
Kapela se tak stala fungující záležitostí, hrála koncerty a v roce 1984 se objevila v epizodě Saturday Night Live, kde propagovala film. Protože postava Micka Shrimptona ve filmu zemřela, hrál Parnell při těchto a pozdějších vystoupeních jeho dvojče, bubeníka Rica Shrimptona. Krátce po vystoupení v Saturday Night Live David Kaff z projektu vystoupil. Ještě v roce 1984 Spinal Tap (Guest, McKean, Shearer a Parnell) vydali singl "Christmas With The Devil", a v následujícím roce se McKean a Shearer (v rolích Davida St. Hubbinse a Dereka Smallse) podíleli na charitativní kompilaci Hear 'n Aid s písní "Stars". Oba na nahrávce zpívají a objevují se i ve filmu Making of, který zachycuje zákulisí natáčení.
Skupina se reformovala 18. ledna 1991, kdy vystoupila v hotelu Disneyland s novým materiálem, jenž se objevil na LP *Break Like the Wind* z roku 1992, které částečně produkoval T-Bone Burnett. Album doprovázel propagační konkurz na nového bubeníka, kterého se zúčastnili Stephen Perkins z Jane's Addiction, Gina Schock z The Go-Go's a Mick Fleetwood z Fleetwood Mac (konkurzu se zúčastnil v ohnivzdorném obleku). Navzdory konkurzu byl nakonec Parnell ponechán jako 'Ric Shrimpton' a zůstal bubeníkem kapely. Kaff se nevrátil, a tak 'znovusjednocenou' skupinu tvořili Guest, McKean, Shearer a Parnell (všichni v rolích) a nový klávesista C. J. Vanston (pod svým jménem).
Následovalo propagační koncertní turné, jehož součástí bylo i vystoupení na The Freddie Mercury Tribute Concert, kde zahráli píseň "The Majesty of Rock", kterou věnovali Mercurymu. Skupina také vydala singl "Bitch School", který se stal skutečným hitem v britské hitparádě, stejně jako následující "The Majesty of Rock". Spinal Tap se objevili také v seriálu Simpsonovi v epizodě "The Otto Show", která se ve Spojených státech vysílala 23. dubna 1992. Později Parnell z kapely odešel a Spinal Tap zůstali odkázáni na nájemné bubeníky.
V roce 2000 skupina spustila webovou stránku s názvem Tapster, kde byla ke stažení jejich píseň "Back from the Dead". Tapster byla parodií na Napster, síť pro sdílení souborů peer-to-peer. V roce 2001 se kapela 'znovu sešla' na turné Back from the Dead Tour, které se konalo v devíti městech a začalo 1. června 2001 v Greek Theater v Los Angeles. Turné zahrnovalo vystoupení v Carnegie Hall v New Yorku a skončilo v Montrealu v polovině července na festivalu Just for Laughs. Předskokany některých z těchto vystoupení byli Folksmen, folkové trio, které bylo k vidění v "mockumentu" A Mighty Wind a které také vystupovalo ve složení Guest, McKean a Shearer.
V roce 2007 se skupina sešla opět, tentokrát aby pomohla v boji proti globálnímu oteplování. „Nejsou tak ekologicky uvědomělí, ale slyšeli o globálním oteplování,“ řekl Marty DeBergi (ztvárněný Reinerem) „Nigel si myslel, že je to jen proto, že má na sobě příliš mnoho oblečení - že kdyby si sundal bundu, bylo by chladněji.“ Součástí tohoto shledání bylo také vydání nové písně s názvem "Warmer Than Hell". Kapela hrála na londýnské části koncertní série SOS/Live Earth a Rob Reiner natočil krátký film (s názvem Spinal Tap), který byl 27. dubna zveřejněn na webových stránkách Live Earth. Film odhaluje, že Nigel Tufnel nyní pracuje jako pomocník na farmě a stará se o miniaturní koně. Plánuje s nimi závodit. David St. Hubbins v současnosti pracuje jako hiphopový producent a Derek Smalls je v léčebně pro závislost na internetu.
Nové album Back from the Dead vyšlo 16. června 2009. Skládá se převážně z opětovných nahrávek písní z původního soundtracku k filmu, spolu s několika novými, dříve nenahranými čísly. Bylo nominováno na 52. ročníku cen Grammy v kategoriích Best Comedy Album a Best Recording Package. 30. června 2009 kapela vystoupila v londýnské Wembley Areně během 'světového turné' s Folksmen jako předkapelou.
V roce 2018 vydal Shearer album jako baskytarista Spinal Tap Derek Smalls. Na singlu "It Don't Get Old" se podle titulků podílel David St. Hubbins. Dne 27. dubna 2019 se skupina znovu sešla na filmovém festivalu Tribeca 2019 u příležitosti 35. výročí vzniku filmu. V květnu 2022 bylo oznámeno, že se hlavní herci a režisér filmu znovu sejdou při natáčení pokračování Spinal Tap II, které společnost Castle Rock Entertainment plánuje vydat v roce 2025. Natáčení začalo v březnu 2024 v New Orleans.
Podrobnosti: Spinal Tap - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Spinal Tap (1984)
Break like the Wind (1992)
Back from the Dead (2009)
STARFIGHTERS
Starfighters je heavymetalová kapela založená v roce 1979 v Birminghamu v Anglii. Získala si britské publikum, nedokázali to ale přetavit v trvalý úspěch.
Původně se jmenovali Savage, pak si změnili název na Starfighters a vydali singl "I'm Falling" u nezávislého vydavatelství Motor City Rhythm Records. Původní sestavu tvořili Steve Burton (zpěv, krátce člen kapel The Flying Hat band a Cryer), Pat Hambly (kytara), Stevie Young (kytara), Doug Dennis (baskytara) a Spencer Scrannage (bicí). Poté s nimi uzavřela smlouvu společnost Jive Records (součást Zomba), která chtěla vydělat na rostoucí popularitě NWOBHM. Po vydání eponymního debutového alba Starfighters nahradil Scrannageho Steve Bailey. Poté získali místo předskokana AC/DC (Stevie Young je synovcem Malcolma a Anguse Youngových) a po vydání debutu předskakovali na britském turné skupině MSG, na francouzském turné Trust a v Severní Americe Ozzy Osbourne.
Poté podepsali smlouvu s manažerem skupiny Krokus Butchem Stonem a v roce 1983 vydali další desku In-Flight Movie, kterou opět produkoval Tony Platt. Společnost Jive však nebyla ochotna zaplatit další turné a kapela se proto uchýlila k vystupování v malých britských klubech. Přestože album získalo dobré recenze a publicitu, zejména v časopise Kerrang!, nevedlo si komerčně tak dobře a Jive je propustili. Kapela následně zanikla.
V roce 1987 se skupina reformovala ve složení Steve Burton (zpěv), Stevie Young (kytara), Rik Sandford (kytara), Redvers (baskytara), Jamie Hawkins (bicí). Přestože si v Birminghamu získali oddané místní publikum, nepodařilo se jim získat nahrávací smlouvu a kapela se po necelém roce opět rozpadla. Sandford a Hawkins měli velmi krátké angažmá v UFO, respektive Hawkwind, než byli oba propuštěni. Redvers pomáhal Black Sabbath s některými studiovými pracemi, než se připojil k The Grip, poté se opět spojil se Steviem Youngem a Ianem Charlesem v Little Big Horn. Stevie Young byl požádán, aby zastoupil Malcolma Younga na koncertech turné "Blow Up Your Video" v roce 1988.
V pátek 10. listopadu 2006 se Starfighters znovu reformovali a vystoupili v The Roadhouse v jižním Birminghamu, aby vybrali peníze na charitativní účely, a to ve složení Steve Burton (zpěv), Stevie Young (kytary a zpěv), Pat Hambly (kytary), Doug Dennis (baskytara a zpěv) a Tony Bayliss (bicí).
Od července 2010 Steve Burton stále pravidelně zpívá v různých kapelách po celém West Midlands.
Podrobnosti: Starfighters - Metal Music Archives
Diskografie (studiová alba):
Starfighters (1981)
In-Flight Movie (1982)
STOS
Stos vznikli v roce 1979 v Jaworznu a jejich první sestavu tvořili Mirosław Majta (zpěv), Waldemar Harwig (kytara), Michał Urbańczyk (baskytara), Mariusz Derela (bicí) a krátce také Irena Żaková (později Bolová) jako zpěvačka. Název kapely vymyslel Mirosław Szlagor, přítel a soused kytaristy Harwiga. Tehdy skupina úspěšně objížděla javornické diskotéky, kde hrála covery takových velikánů jako Deep Purple, Led Zeppelin, Black Sabbath nebo AC/DC, občas doplněné vlastní tvorbou. V roce 1981 se formace málem rozpadla, když byl baskytarista Urbańczyk povolán do armády a bubeník Derela odešel kvůli neshodám ohledně repertoáru. Z Jaworzna se navíc odstěhovala i Irena.
Díky společnému příteli Zbigniewu Gogulskému, který navrhl spolupráci s jinou skupinou, došlo k setkání Majty a Harwiga s bratry Mirosławem (kytara) a Janem (bicí) Bolovými a baskytaristou Waldemarem Rosiakem. Po společných zkouškách se muzikanti rozhodli spojit síly a pokračovat pod názvem Stos. Po několika měsících se k nim připojila i Irena Bolová.
Počáteční skladby této éry odrážely fascinaci heavy rockem skupin jako Black Sabbath, Nazareth, Budgie či UFO. V tomto období vzniklo přibližně 20 písní, mezi nimi například "A ty co?", "Dno" a "Stąd do wieczności".
V roce 1982 se Stos zúčastnili hudebního workshopu ve Wilkasech, kde za vítězství získali odměnu v podobě pětidenního turné po východním Německu a možnost nahrávání v Polském rozhlase v Katovicích. Tehdy vznikly tři skladby: "Straceńcy", "Punk" a "A ty co?". Ve stejném roce kapela aktivně koncertovala a objevila se mimo jiné na festivalu Open Rock po boku Kat a Omen. Po těchto vystoupeních opustil formaci zpěvák Majta.
Koncem roku 1983 zamířili Stos znovu do studia, kde nahráli dalších pět skladeb. Následovaly četné personální změny – baskytarista Rosiak odešel a nahradil ho Witold Hałas. Začátkem roku 1985 kapelu opustil kytarista Mirosław Bol, jehož místo zaujal Slawomir Gowin. V této sestavě vystoupili Stos v Katovicích společně s polskou artrockovou skupinou Exodus, kde se seznámili se svým budoucím manažerem Tomaszem Dziubińskim.
V té době se Stos připravovali na nahrávání ve studiu v Krakově, avšak den před odjezdem tragicky zemřela přítelkyně baskytaristy Hałase, což vedlo k jeho dočasnému odchodu. Při nahrávání skupině vypomohl Mirosław Bol z původní sestavy a vznikly skladby "Hey Ty", "Samotna" a "Spalinowy diabeł". Ještě téhož roku se Stos kvalifikovali na festival Jarocin Rock Music Festival, kde se Dziubiński stal jejich oficiálním manažerem.
Rok 1986 se nesl ve znamení prvního heavymetalového festivalu Metalmania '86. Stos zde sdíleli pódium s domácími kapelami jako Vader, Dragon, Kat, Turbo a 666XHE i se zahraničními skupinami Killer a Alaska. Krátce před dalším nahráváním v Opole odešel baskytarista a jako host ho nahradil Tomasz Jaguś, člen Kat. Společně s ním Stos nahráli skladby "Sabat Czarownic", "Ostatni Dreszcz", "Ognisty Ptak", "Epitafium dla Iwony" a "Stack". Po této session se k formaci vrátil baskytarista Rosiak.
Hned na začátku roku 1987 se skladba "Stack" dostala na 7. místo slavného žebříčku 'Metal Top20' Krzysztofa Brankowského. Na Metalmanii '87 kapela vystoupila po boku Running Wild, Helloween, Overkill a polských formací Hammer, Destroyer, TSA, Turbo, Dragon, Wilczy Pająk a Open Fire. Nahrávka z jejich vystoupení vyšla o rok později jako split s Open Fire v rámci série Metalmania '87. Ve stejném roce Stos absolvovali turné po Polsku i České republice s kapelami Kat, Turbo, Destroyer, Hämmer, Dragon, Wilczy Pająk ( Wolf Spider) a českým Citronem.
V roce 1990 vydali své první studiové album Stos, krátce nato však došlo k útlumu činnosti – Jan Kardas narukoval do armády, Waldemar Harwig odešel do zahraničí a kapela se rozpadla.
V roce 2000 se Stos vrátili na scénu a vydali demo Awakening (2001). O několik let později nahráli skladbu "L.o.v.e Machine" pro tributní album A Tribute to W.A.S.P.. V roce 2006 však přišla tragédie – Jan Kardas zemřel na rakovinu a krátce nato Waldemar Harwig kapelu opustil. V roce 2010 během koncertu v Mysłowicích na pódiu zemřel baskytarista Janusz Sołoma.
Navzdory těmto ranám vydali Stos v roce 2012 své druhé studiové album Jeźdźcy nocy.
Podrobnosti: Stos - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Stos (1990)
Jeźdźcy nocy (2012)
SWEET SAVAGE
Sweet Savage je heavy metalová skupina z Belfastu v Severním Irsku. Původní sestavu tvořili kytaristé Trev Fleming a Vivian Campbell, bubeník David Bates a baskytarista a zpěvák Ray Haller. Kapela si brzy vydobyla renomé a získala místo předskokana Thin Lizzy na turné Renegade. Vystupovala také po boku interpretů jako Ozzy Osbourne, Wishbone Ash a Motörhead. V roce 1981 podepsala smlouvu s Park Records a vydala svůj debutový singl "Take No Prisoners", který vyšel v limitovaném nákladu 1000 kopií a obsahoval také píseň "Killing Time". Ve stejné době si kapela vlastním nákladem vydala demo Demo 81, obsahující čtyři skladby z BBC session. Na začátku roku 1983 se kytarista Campbell rozhodl přijmout nabídku připojit se k Dio a skupinu opustil, což vedlo k jejímu dočasnému rozpadu.
Po roční pauze se Sweet Savage rozhodli k reformaci, ovšem bez Campbella a Fleminga. Novou sestavu doplnil kytarista Ian 'Speedo' Wilson a zpěvák Robert Casserly. V této sestavě skupina nahrála singl "Straight Through the Heart", který vyšel u Crashed Records. O dva roky později, v roce 1985, vydala ještě třetí singl "The Raid", načež se znovu rozpadli.
Obnovený zájem o Sweet Savage nastal v 90. letech, kdy Metallica v roce 1991 zařadila cover skladby "Killing Time" na B-stranu singlu "The Unforgiven". Tento moment přispěl k jejich opětovnému návratu. V roce 1996 podepsali smlouvu s Neat Records a vydali své první studiové album Killing Time, na kterém se ke kapele připojil sólový kytarista Simon McBride, zatímco Trev Fleming se vrátil na druhou kytaru. Ian Wilson se tentokrát projektu neúčastnil. Deska přinesla nově nahrané verze jejich raných skladeb.
O dva roky později, v roce 1998, vyšla deska Rune, obsahující zcela nový materiál. Po jejím vydání se členové rozhodli na čas přerušit činnost, aby se mohli věnovat jiným hudebním projektům.
V roce 2008 plánovalo americké vydavatelství Maniacal Records vydat jejich raný studiový materiál na vinylu, avšak projekt byl náhle zrušen kvůli obavám ze soudního sporu s bývalým členem. Přesto se 23. dubna téhož roku Sweet Savage triumfálně vrátili na pódia jako předskokani Saxon na koncertě St George’s Day v londýnském Shepherds Bush Empire. Krátce poté se Bates rozhodl odejít a nahradil ho Jules Watson. V srpnu kapela vystoupila na německých festivalech Headbangers a Wacken, kde sklidila velký ohlas. Ve stejném měsíci předskakovala Metallice a Tenacious D v Dublinu. Vyvrcholením této etapy se stal 1. srpen 2009, kdy se Ray Haller připojil k Metallice na pódiu v Marlay Parku a společně odehráli skladbu "Killing Time".
V roce 2009 byli Sweet Savage spolu s Doro potvrzeni jako předskokani na Battalions Of Steel World Tour II kapely Saxon. Ve stejném roce měl původně vyjít jejich nový studiový počin Warbird pod hlavičkou SPV. Na albu hostoval Vivian Campbell v coververzi skladby "Whiskey in the Jar" od Thin Lizzy, avšak jeho vydání bylo nakonec odloženo.
Začátkem července 2010 byli Sweet Savage oznámeni jako náhradní předkapela prvního koncertu Final Frontier European Tour Iron Maiden, který se konal 30. července v dublinské O2 areně. Původně měli tuto roli plnit Heaven & Hell, avšak kvůli úmrtí Ronnieho Jamese Dia museli všechny své letní koncerty zrušit. Na tomto vystoupení Sweet Savage představili zaplněnému dublinskému publiku nového bubeníka Martyho McCloskeyho, jenž nahradil Julese Watsona. Watson následně odešel do kapely Conjuring Fate.
Dne 2. října 2010 zemřel kytarista a skladatel Trev Fleming, který se od února téhož roku skupinových aktivit neúčastnil. Nebyl přítomen ani na koncertech, kde Sweet Savage předskakovali Deep Purple a Iron Maiden, ani na jejich vystoupení na festivalu Sonisphere.
V roce 2011 konečně vyšlo jejich nové studiové album Regeneration.
Podrobnosti: Sweet Savage - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Killing Time (1996)
Rune (1988)
Regeneration (2011)
TOKYO BLADE
Kapela vznikla koncem 70. let v Salisbury pod názvem White Diamond. O dva roky později se přejmenovali na Killer a poté na Genghis Khan. Původní sestavu tvořili Alan Marsh (zpěv), Andy Boulton (kytara), Ray Dismore (kytara), Andy Robbins (baskytara) a Steve Pierce (bicí). Po konečné změně názvu na Tokyo Blade a vydání dvou singlů u Blade Records podepsala skupina v roce 1983 smlouvu s britskou nezávislou nahrávací společností Powerstation Records a chystala se na natočení svého prvního alba.
Ještě před natáčením desky odešel kytarista Ray Dismore, kterého nahradil John Wiggins. Studiový debut byl vydán pod eponymním názvem ve všech regionech kromě Spojených států a Kanady, kde vyšel jako Midnight Rendezvous pod značkou Combat Records. Ve skutečnosti šlo o kompilaci čtyř starších nahrávek z období, kdy se kapela jmenovala Genghis Khan, doplněnou o čtyři nové skladby Tokyo Blade. V roce 1984 kapela hojně koncertovala, zahrála například na Aardschock Festivalu a jako headliner vystoupila na Earthquake Festivalu. Sdílela pódium s významnými metalovými jmény, jako jsou Metallica a Venom. Současně začala pracovat na svém druhém albu.
Stejně jako mnoho jiných kapel té doby i Tokyo Blade trápily časté změny sestavy. Při přípravě druhé desky byl na nátlak managementu původní zpěvák Alan Marsh donucen odejít, protože vydavatelství chtělo komerčně životaschopnější hlas. Jeho místo zaujal Vic Wright, který Alanovy party přezpíval. LP Night of the Blade nakonec vyšlo v roce 1984 s Wrightem za mikrofonem. V tomto období Tokyo Blade vystupovali na turné a festivalech po boku kapel jako Blue Öyster Cult, Dio, Ozzy Osbourne a Scorpions.
Krátce po vydání alba vyrazili na evropské turné jako předkapela Mama’s Boys. Úspěch turné byl natolik velký, že už o několik týdnů později vyjeli na vlastní šňůru, během níž pravidelně plnili sály s kapacitou 2–3 tisíce míst. Následovalo turné po USA a velkolepá show na francouzském festivalu Breaking Sound, kde vystoupili po boku Ozzyho, Dia a Accept. Tokyo Blade si ten den ukradli pro sebe – když vstoupili na pódium, 13 000 fanoušků bouřlivě skandovalo jejich jméno a na konci setu si vyřvali přídavek.
Během turné vydala kapela své třetí album Blackhearts And Jaded Spades. Šlo o první desku, na níž se Vic Wright podílel i autorsky, což vedlo k výrazně odlišnějšímu, více amerikanizovanému a komerčněji laděnému zvuku. Mnoho fanoušků tuto změnu nepřijalo, a tak Vic brzy odešel do USA, kde založil vlastní The Vicki James Wright Band, hrající skladby Tokyo Blade. Po neúspěšném konkurzu do L.A. Guns se připojil k Johnnymu Crashovi.
Kapela se pokoušela pokračovat s několika dalšími vokalisty, mezi nimiž byl i Carl Sentance z Persian Risk, pozdější frontman Krokus, ale neúspěšně. Koncem roku 1985 se původní Tokyo Blade rozpadli a členové se vydali vlastními cestami.
Původní zpěvák Alan Marsh založil s bývalým kytaristou Chinatown Dannym Gwilymem novou kapelu inspirovanou asijskou kulturou – Shogun. Vydali dvě alba a spolupracovali se slavným producentem Bobem Ezrinem. Postupně se k nim přidali bývalí členové Tokyo Blade Steve Pierce, Andy Wrighton a Andy Robbins.
Kytarista John Wiggins hrál v první sestavě Battlezone po boku bývalého zpěváka Iron Maiden Paula Di'Anna, s nímž nahrál desky Fighting Back a Children Of Madness.
Baskytarista Andy Robbins se připojil ke kapelám Jagged Edge a Taste, které nahrály singl s Brucem Dickinsonem z Iron Maiden. Později se z nich vyvinula hardrocková skupina Skin.
Původní kytarista Andy Boulton pokračoval v nahrávání pod upraveným názvem Andy Boulton's Tokyo Blade v úplně nové sestavě (Andy Boulton, Alex Lee, Chris Stover a Peter Zito). Tato nová inkarnace Tokyo Blade vydala v roce 1987 album Ain't Misbehavin' a vyrazila na festivalové turné, kde hrála po boku kapel jako Black Sabbath. V roce 1988 Andy Boulton přizval členy německé skupiny The Dead Ballerinas, s nimiž natočil LP No Remorse, které vyšlo na sublabelu GAMA International Hot Blood Records. Stejně jako debut, i toto album se dočkalo několika reedicí s různými obaly. Po jeho vydání se Tokyo Blade opět rozpadli a Boulton se vrátil ke spolupráci s Alanem Marshem.
Po problémech s nahrávací společností, které vedly k rozpadu skupiny Shogun, založil Alan Marsh kapelu Mr. Ice, jejíž součástí se nakonec stal i kytarista Andy Boulton. V roce 1991 uspořádali turné, během něhož předskakovali Uriah Heep, ale protože Evropa byla pro Tokyo Blade silným trhem, současný management kapely usoudil, že by se jméno Mr. Ice mělo zrušit ve prospěch známějšího jména. V důsledku toho se na turné prodávalo EP Mr. Ice s nálepkou 'This Is Tokyo Blade On Ice'.
Po dalších neshodách s managementem Andy Boulton kapelu opustil a nahradil ho Steve Kerr, další bývalý člen Tokyo Blade. Přestože turné bylo poměrně úspěšné, bez Andyho Boultona to už pro fanoušky nebyli skuteční Tokyo Blade. Když turné skončilo, kapela se rozešla s managementem i Steve Kerrem. Tři zbývající členové Alan Marsh, Colin Riggs a Marc Angel se spojili s kytaristou Jezem Leem a založili novou skupinu Pumphouse. Nahráli výborné album, které ale až do roku 1998 nevyšlo. A když už se tak stalo, nahrávací společnost vydělala na známějším jméně a prodávala ho znovu jako produkt Tokyo Blade.
V roce 1994 navrhl Olly Hahn z CMM (Consulting for Music and Media) v německém Hannoveru Alanu Marshovi během telefonátu, že možná nastal čas pro kapelu, jako byli původní Tokyo Blade. Alan kontaktoval Andyho Boultona a Johna Wigginse, kteří měli zájem, ale Andy Robbins byl šťastný ve Skin, Andy Wrighton se vzdal hraní a Stevea Pierce se nepodařilo kontaktovat. Tak se k nim přidali Colin Riggs a Marc Angel, aby vytvořili novou sestavu Tokyo Blade. Nové LP Burning Down Paradise vyšlo v roce 1996 u SPV v Evropě a Japonsku. V tomto období byla také u labelu High Vaultage znovu vydaná raná alba kapely a nahrávky z posledního období shromáždil Zoom Club. V roce 1998 vyšlo znovu i druhé album Night of the Blade s původním Marshovým zpěvem pod názvem Night of the Blade... The Night Before a již zmíněné Pumphouse. To už ale aktivita skupiny upadala a znovu pozastavili činnost.
V roce 2007 obnovil kytarista Bryan Holland novou verzi Tokyo Blade, v níž vedle Andyho Boultona působili noví členové: zpěvák Chris Gillen, bubeník Lorenzo Gonzalez a baskytarista Frank Sapardi. V této sestavě kapela v letech 2008 – 2009 úspěšně koncertovala po celé Evropě. Těsně před evropským turné na podzim 2009 ale Andy Boulton ze skupiny odešel, přičemž jako důvod uvedl zdravotní problémy. Bryanu Hollandovi dal požehnání k pokračování bez něj. Zbývající členové tedy pokračovali, aby splnili své smlouvy a závazky týkající se turné. Po skončení turné v roce 2009 a vydání alba Live in Germany se ale i tato sestava kapely rozpadla.
Andy Boulton následně Tokyo Blade znovu oživil se čtyřmi členy původní sestavy, kdy se k němu připojili John Wiggins, Andy Wrighton a Steve Pierce. Zpěvák Chris Gillen zůstal součástí skupiny, ale již nevystupoval ani nenahrával, a brzy ho nahradil Nicolaj Ruhnow, zpěvák německých Domain, se kterým kapela natočila další album Thousand Men Strong, které produkoval renomovaný Chris Tsangarides a to vyšlo v březnu 2011. Tokyo Blade se stali také oblíbeným lákadlem na metalových festivalech v letech 2010 až 2013. V roce 2014 je náhle opustil zpěvák Nicolaj Ruhnow kvůli neshodám s Andy Boultonem a do Tokyo Blade se vrátil Chris Gillen.
K reformě klasické sestavy Tokyo Blade došlo v roce 2016, kdy se ke stávajícím členům (Boulton, Wiggins, Wrighton a Pierce) připojil zpěvák Alan Marsh. V této sestavě kapela nahrála alba Unbroken (2018), Dark Revolution (2020) a Fury (2022).
Podrobnosti: Tokyo Blade - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Tokyo Blade (1983)
Night of the Blade (1984)
Blackhearts & Jaded Spades (1985)
Ain't Misbehavin'...... (1987)
No Remorse (1989)
Burning Down Paradise (1995)
Pumphouse (1998)
Thousand Men Strong (2011)
Unbroken (2018)
Dark Revolution (2020)
Fury (2022)
TRUFFLE
Skupina s příznačným názvem Truffle (lanýž) pocházela z anglického Portsmouthu a pořádala koncerty nejen v Penny Farthing v Oxfordu, ale i v The Red Lion v Gravesendu v Kentu, což byla v té době mekka NWoBHM kapel. V roce 1985 vydali album The Bacon Slicer Strikes Again.
Skladba "If You Really Want" se objevila na kompilaci Jobcentre Rejects Vol. 2 - Ultra Rare NWOBHM 1980-1985 (On the Dole, 2019). Některé jejich písně zazněly také ve filmu Death Run z roku 1987.
Druhé album 1st Attempt vydali v roce 2011.
Podrobnosti: Truffle - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
The Bacon Slicer Strikes Again (1985)
1st Attempt (2011)
T.T. QUICK
T.T. Quick je americká heavymetalová skupina z Osbornsville v New Jersey, která se nejvíce proslavila albem Metal Of Honor z roku 1986 a tím, že se jejich zpěvák Mark Tornillo v roce 2009 stal frontmanem německé heavy metalové kapely Accept. 'TT' v jejich názvu znamená 'Thrown Together'("naházený dohromady" nebo "sestavený z ničeho").
Skupina původně začínala ve vysoce konkurenčním okruhu barových kapel v New Jersey a výrazněji na sebe upozornila až v roce 1983, kdy Jon Zazula založil kultovní vydavatelství Megaforce Records a podepsal smlouvy s T.T. Quick, Metallica, Anthrax, Overkill a několika dalšími. V roce 1984 kapela vydala na dceřiné značce Megaforce Avalanche své debutové eponymní EP, po jehož vydání odešel bubeník Glenn Evans k Nuclear Assault.
V roce 1985 přispěli T.T. Quick na kompilaci From The Megavault od Megaforce skladbou "A Wing & A Prayer", která nebyla součástí EP. O rok později vyšlo vysoce ceněné album Metal Of Honor s Erikem Ferrem za bicími. Po krátké odmlce následovala v roce 1989 další deska Sloppy Seconds, vydaná pod labelem Halycon. To už se ale pomalu blížil jejich rozpad.
V roce 1991 se kytarista Dave DiPietro (uznávaný jako vynikající hráč, zejména jako mentor Zakka Wyldea a Davea Saba, kteří později působili u Ozzyho Osbournea, respektive Skid Row) připojil k Prophet, kolegům z labelu Halycon, na jejich albu Recycled. Poté se znovu spojil s Glennem Evansem v Nuclear Assault a objevil se na jejich desce Something Wicked z roku 1993 a na turné po USA a Evropě na její podporu. V té době už ale T.T. Quick nehráli, rozpadli se o rok dříve.
Po opětovném krátkém shledání vzniklo v roce 2000 ještě pod firmou Ocean CD album Ink, po jehož natočení se ale kapela opět rozešla. V květnu 2009 se zpěvák Mark Tornillo objevil jako náhrada za Uda Dirkschneidera při reunionu německé legendy Accept. Stal se také hlavním textařem skupiny, když nahradil dlouholetého manažera Gabyho Hoffmanna.
V květnu 2013 se T.T. Quick oficiálně dali znovu dohromady na koncertě Rock N' Roll Heaven a Old Bridge Metal Militia, který sloužil jako charitativní sbírka a pomáhal obětem superbouře Sandy.
Podrobnosti: TT Quick - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Metal Of Honor (1986)
Sloppy Seconds (1989)
Ink (2000)
V8
V8 byla argentinská heavymetalová skupina založená v roce 1979, jedna z prvních významných argentinských a latinskoamerických kapel tohoto žánru. Po jejím rozpadu pokračovali bývalí členové v kariéře a založili další heavymetalové kapely Hermética, Horcas, Rata Blanca, Logos a Almafuerte.
V8 založili Ricardo Iorio a Ricardo 'Chofa' Moreno, kteří se seznámili při sledování filmu The Song Remains the Same. V kině po filmu hráli i písně Black Sabbath. Nejprve vytvořili krátce existující skupiny Alarma a Comunión Humana, než přišli na nápad založit V8. První koncert V8 se konal v srpnu 1980 v klubu Sahores, kde se zúčastnili Iorio (zpěv a baskytara), Moreno (kytara) a Gerardo Osemberg (bicí). V roce 1982 se kapela zúčastnila koncertu po boku WC, který měl být jejich posledním. Místo toho však zpěvák Alberto Zamarbide a bubeník Gustavo Rowek opustili WC a připojili se k V8. Moreno je opustil, když začal trpět astmatem, a navrhl kytaristu Osvalda Civileho. Tak vznikla nejznámější sestava Iorio-Civile-Zamarbide-Rowek, která je dnes považována za ikonickou.
Kapela se s pomocí producenta Riff připojila ke koncertu Buenos Aires Rock, kde jejich heavymetalová hudba šokovala publikum složené převážně z hippies. Mnohé jejich písně dokonce otevřeně urážely subkulturu hippie. Ačkoli se styly V8 a Riff lišily, obě skupiny se přátelily a Pappo, lídr Riff, hostoval na první LP desce V8, Luchando por el Metal, po níž následovalo o rok později další album Un paso más en la batalla.
Kapela se pokusila emigrovat do Brazílie, ale projekt se nezdařil a vrátila se bez Civila a Roweka. Novým bubeníkem se stal Adrián Cenci a skupina se rozšířila o dva kytaristy Waltera Giardina a Miguela Roldána. Giardino však zůstal jen krátce a po jeho odchodu se vrátila k jedinému kytaristovi. Skupina se poté evangelizovala a vydala třetí LP El fin de los inicuos, jehož náboženský tón vedl k konfliktům mezi Ioriem a ostatními členy, což vedlo k jejímu rozpadu.
Kultovní status V8 v Argentině je dán nejen jejich písněmi, ale i tím, že po rozpadu v roce 1987 její členové založili vlastní skupiny: Osvaldo Civile založil Horcas, Alberto Zamarbide, Miguel Roldán a Adrián Cenci Logos, a Gustavo Rowek a Walter Giardino Rata Blanca. Baskytarista Ricardo Iorio založil spolu s kytaristou Antoniem Romanem, bubeníkem Fabiánem Spatarou a zpěvákem Claudiem O'Connorem v roce 1987kapelu Hermética. V roce 1996 se někteří staří členové sešli na jednom koncertě, ale Iorio chyběl. Na tomto koncertě bylo nahráno CD Homenaje.
Po Civileho smrti v roce 1999 vydal Iorio tribute album No Esta Muerto Quien Pelea, které nahrál s undergroundovými kapelami z celé Argentiny. Vydavatelství Nems Records také vydalo desku V8 No Murio, která byla nahrána se známými jmény z celé Latinské Ameriky. Box set Antologia vyšel v roce 2001 (obsahoval všechna tři alba a navíc CD s nevydaným materiálem). Součástí byl také obsáhlý booklet plný fotografií. V dubnu 2014 vyšel další oficiální box set s kompletní diskografií původních členů z 80. let. Původní desky kapely se postupně staly vzácnými a nyní mají poměrně vysokou cenu.
Diskografie (studiová alba):
Luchando por el metal (1983)
Un paso más en la batalla (1984)
El fin de los inicuos (1986)
THE VARUKERS
The Varukers je britská punkrocková skupina, kterou v roce 1979 založil zpěvák Anthony 'Rat' Martin. Své nejvlivnější nahrávky vytvořili na počátku 80. let. Kapela hraje v D-beatu, hudebním stylu, který vznikl u skupiny Discharge, a stejně jako oni mají texty s anarchistickou politickou ideologií.
Původně se kapela jmenovala Veruccas, ale pro větší agresivitu změnila název na Varukers. Při nahrávání na počátku 80. let byli součástí širšího trendu známého jako 'UK 82', punk druhé generace nebo UK hardcore. Skupiny jako The Varukers, Discharge, Chaos UK, Amebix, The Exploited a Charged GBH převzaly existující punkový zvuk z roku 1977 a spojily ho s valivými těžkými údery bicích a zkresleným zvukem kytar nové vlny britského heavy metalu (NWOBHM), jako byli Motörhead. Tento nový, tvrdší styl měl také tendenci používat mnohem temnější, nihilističtější a násilnější texty a spíše křičené než zpívané vokály.
Skupina se v roce 1989 rozpadla, ale o pár let později ji zpěvák Rat a kytarista Biff dali znovu dohromady. V průběhu let prošla mnoha změnami v sestavě, přičemž jediným stálým členem byl Rat na postu zpěváka. V roce 2022 vyšel o kapele dokumentární film, který režíroval novinář a životopisec Killing Joke Jyrki 'Spider' Hämäläinen.
Podrobnosti: The Varukers - wikipedia
Diskografie (studiová alba):
The Bacon Slicer Strikes Again (1985)
1st Attempt (2011)
VICIOUS RUMORS
Vicious Rumors je americká powermetalová kapela, která vznikla v Sanfranciském Bay Area. U jejího zrodu stál kytarista a zpěvák Geoff Thorpe, který svou hudební kariéru začal už jako teenager v Honolulu na Havaji. Funguje pod německým vydavatelstvím SPV/Steamhammer.
V létě roku 1979 se Geoff vydal založit kapelu do oblasti Sanfranciského zálivu, kde v té době začínaly smečky jako Exodus, Anvil Chorus a později Death Angel nebo Metallica. Tyto uskupení hrály na stejných místech a stály u zrodu thrashmetalové scény Bay Area, která se za několik let stala velmi populární po celém světě. Během práce na stabilní sestavě zde hrály v letech 1980 až 1985 hojně také rané inkarnace Vicious Rumors. Jejich první studiové nahrávky se objevily na kompilacích jako KMEL's New Oasis, U.S. Metal vol. III a U.S. Metal vol. IV v letech 1982, 1983 a 1984 a pomohly kapele získat první nahrávací smlouvu s legendárním vydavatelstvím Shrapnel Records.
První dlouhohrající album Soldiers of the Night vyšlo v roce 1985 (podíleli se na něm Geoff Thorpe, Gary St. Pierre, Vinnie Moore, Dave Starr a Larry Howe) a rychle začalo budovat jejich celosvětovou pověst jako milníku a klasiky power metalu. Mladého kytaristu Vinnie Moora, který žil původně v Delaware, do kapely doporučil zakladatel Shrapnel Records Mike Varney.
Koncem roku 1986 přivedl baskytarista Dave Starr zpěváka Carla Alberta (Villain, Ruffians) a kytaristu Marka McGeeho (Overdrive, Starcastle, později hrál s Greggem Allmanem), kteří nahradili St. Pierrea a Moora před nahráváním druhého LP Digital Dictator. Toto album vydané u Shrapnel Records pomohlo definovat klasický americký powermetalový zvuk Vicious Rumors a stalo se albem číslo 1 v RockHardu, jednom z nejlepších evropských metalových časopisů. Dobře se prodávalo také v Japonsku, USA i ve zbytku Evropy. Vicious Rumors se v té době stali mezinárodním koncertním subjektem: byli pozváni na holandský festival Aardschok (vedle Megadeth, Testament a Nuclear Assault), na festival Dynamo Open Air (kde hráli před 40 000 lidmi) a na festivaly s Death Angel a Forbidden.
Podrobnosti: Vicious Rumors - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Soldiers of the Night (1985)
Digital Dictator (1988)
Vicious Rumors (1990)
Welcome to the Ball (1991)
Word of Mouth (1994)
Something Burning (1996)
Cyberchrist (1998)
Sadistic Symphony (2001)
Warball (2006)
Razorback Killers (2011)
Electric Punishment (2013)
Concussion Protocol (2016)
Celebration Decay (2020)
VOLTZ
Britská skupina Voltz vznikla v roce 1979, víceméně jako přímé pokračování předchozí kapely Airline. Zpočátku se proslavili jako cover kapela, ale postupem času začali vystupovat i s vlastním materiálem. Vznikly demokazety, kapela se dostala do regionálního éteru, a právě když se jí začalo dostávat pozornosti, tak se počátkem roku 1981 poprvé rozpadla.
Jádro Voltz, bratři Glen (zpěv, kytara) a Gary Leinsterovi (bicí), se však rozhodli zkusit to znovu a přibrali kytaristu Marka Fishera a basáka Paula Hancocka. Inspirováni DIY přístupem, který v té době používaly metalové i punkové kapely, sami nahráli a vydali debut Knight's Fall, který vzbudil slušný ohlas.
Poté se francouzský label Amidisque rozhodl podepsat s nimi smlouvu a následovalo nahrávání ve Francii. Z těchto sezení vzniklo několik demokazet a Voltz měli více než dostatek materiálu pro svůj druhý počin, když se jejich vydavatelství z neznámých důvodů rozhodlo kapelu opustit. Pokořeni se vrátili na britské břehy a Fisher se rozhodl rovnou skončit. Jako náhrada byl brzy přijat Graham Bushell, ale návrat byl po francouzském nezdaru těžkým úkolem. A když zpěvák Glen Leinster musel podstoupit operaci hlasivek a následovala dlouhá rekonvalescence, chyběla mu už chuť a energie pokračovat. Kapela se tedy koncem roku 1983 definitivně rozpadla.
Podrobnosti: Voltz - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Knight's Fall (1982)
WITCHFINDER GENERAL
Witchfinder General, jedna z významných skupin hnutí NWoBHM, bývá společně s Black Sabbath, kterými byli silně ovlivněni, uváděna jako hlavní vliv na žánr doom metal. Svůj název získali podle britského hororu Witchfinder General z roku 1968.
Skupinu založili v roce 1979 Phil Cope (kytara) a Zeeb Parkes (zpěv), zbytek původní sestavy tvořili Johnny Fisher (baskytara) a Steve Kinsell (bicí). V době, kdy dostali příležitost nahrát svůj první singl "Burning a Sinner" však Fisher kapelu opustil a ve studiu ho nahradil Kevin McCready. Po této první sedmipalcové nahrávce z roku 1981 následovalo v roce 1982 EP Soviet Invasion. Samotné EP bylo nahráno na sklonku roku 1981, ale z nějakých důvodů se do obchodů dostalo až o několik měsíců později.
Právě v této době, kdy skupina dostala od svého vydavatelství Heavy Metal Records nabídku natočit plnohodnotné album, ale odešli Kinsell a McCready a Phil a Zeeb zůstali opět sami. Na natáčení se k nim sice připojil bubeník Graham Ditchfield, ale o basu se Phil Cope musel při nahrávání jejich dlouhohrajícího debutu Death Penalty postarat sám. Album se dostalo do obchodů na podzim 1982 a způsobilo značný rozruch. Ačkoli za náhlý zájem médií o ně mohl v té době pravděpodobně především obal s polonahou modelkou.
Přímým důsledkem této pozornosti bylo, že Witchfinder General dostali nabídku předskakovat Saxon. Copeův starý přítel Rod Hawkes se ujal osiřelé pozice baskytaristy a na konkurzu si vedl velmi dobře. Ukázalo se však, že zbytek kapely měl trochu volný den, a tato příležitost dostat se ve velkém stylu na výsluní jim tak unikla.
Počátkem roku 1983 se Witchfinder General vrátili do studia, aby nahráli své druhé řadové LP Friends of Hell. Bubeník Ditchfield se však během nahrávání ve studiu příliš neukázal, a protože zbytek kapely měl pocit, že není dostatečně angažovaný, rozhodli se ho po dokončení nahrávání vyhodit.
Novým mužem za bicími se stal Derm Redmond, a jakmile si vyšlechtil ucházející kotlety, mohli vyrazit na turné na podporu nového materiálu. Jejich nové album však ještě nevyšlo a do obchodů se vlastně dostalo až koncem roku. A protože kapela ze svého setlistu vypustila většinu svého staršího materiálu, nový materiál se příliš neujal a fanoušci chtěli staré písně, které tato nová verze skupiny necvičila, dá se tedy říci, že toto turné bylo spíše neúspěšné.
Přišel rok 1984 a Witchfinder General požádali o právní pomoc, aby se mohli vyvázat ze smlouvy s Heavy Metal Records. Prvotní rady právníka se však ukázaly jako příliš nákladné a ještě předtím, než byly podniknuty jakékoli kroky k odstoupení od smlouvy, byly všechny nashromážděné prostředky pryč. Pro Parkese to byl příliš velký neúspěch, a proto odešel. Cope byl nyní jediným členem, který zůstal z původní sestavy, a ani jemu se za těchto okolností nechtělo pokračovat. Po několika hektických letech plných nehod a neúspěchů se tedy kapela v roce 1984 rozpadla.
V následujících letech se pověst a uznání hudby, kterou tato skupina vytvořila, neustále zvyšovaly a stále více kapel na vznikající doom metalové scéně vzdávalo hold hudebnímu významu materiálu, který Witchfinder General vytvořili. To byl v roce 2006 možná jeden z důvodů, který vedl Phila Copea k obnovení skupiny ve stejné sestavě, která před 22 lety skončila. V následujícím roce se ke znovusjednocenému triu připojil zpěvák Gary Martin a vyšlo také kompilační album Buried Amongst the Ruins, na němž byly singl "Burning a Sinner", EP Soviet Invasion a čtyři živé skladby, včetně dosud nevydané "Phantasmagorical". V roce 2008 pak spatřilo světlo světa třetí studiové LP Resurrection. Kapela je stále aktivní jednotkou, ale zatím (k roku 2023) se nový studiový materiál neobjevil.
Podrobnosti: Witchfinder General - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Death Penaltyr (1982)
Friends of Hell (1983)
Resurrected (2008)
Výročí osobností
únor 1979
21.2.1979 - narodil se americký zpěvák a muzikant SHANE GIBSON (21.2.1979 - 15.4.2014), člen skupiny stOrk a koncertní kytarista Korn
březen 1979
5.3.1979 - narodil se švédský bubeník MARTIN AXENROT, člen skupiny Opeth a dalších
22.3.1979 - narodil se švýcarský kytarista CÉDRIC 'CEDE' DUPONT, člen skupin Freedom Call, Symphorce nebo Silent Circus
30.3.1979 - narodil se nizozemský klávesista MARTIJN WESTERHOLT, člen skupin Delain a Within Temptation
duben 1979
8.4.1979 - narodil se finský kytarista, zpěvák a skladatel ALEXI LAIHO (8.4.1979 - 29.12.2020), člen Children of Bodom, Sinergy a dalších skupin
květen 1979
22.5.1979 - narodil se nizozemský bubeník DENNIS LEEFLANG, člen Within Temptation a mnoha dalších
prosinec 1979
14.12.1979 - narodil se americký basák ELIJAH NELSON (14.12.1979 - 28.12.2019), člen skupiny Black Breath
30.12.1979 - narodil se americký bubeník TOMMY CLUFETOS, člen skupin Ozzy Osbourne a Black Sabbath
