Události
Vychází album Sabotage
28.července vyšlo album Sabotage, šesté album britské metalové legendy Black Sabbath. V roce 2017 se deska umístila na 32. místě v seznamu časopisu Rolling Stone "100 Greatest Metal Albums of All Time (100 největších metalových alb všech dob)".
Nové skupiny
Angel
(USA - hard rock, glam rock, progresivní rock)
Boston
(USA - hard rock, progresivní rock)
Gloria Mundi
(GBR - punk rock, gotický rock)
Iron Maiden
(GBR - NWOBHM, heavy metal)
Jameson Raid
(GBR - NWOBHM, hard rock, heavy metal)
Jerusalem
(SWE - hard rock, křesťanský metal)
Krokus
(CHE - hard rock, heavy metal)
Legs Diamond
(USA - hard rock, progresivní rock, heavy metal)
Lone Star
(GBR - progresivní rock, hard rock, symfonický rock)
Motörhead
(GBR - NWOBHM, heavy metal, speed metal, hard rock)
Rainbow
(GBR - hard rock, heavy metal, neoklasický metal)
Riot
(USA - hard rock, heavy metal, power metal, speed metal)
The Runaways
(USA - hard rock, glam metal, glam punk)
Sorcery (Hollywood, CA)
(USA - hard rock, heavy metal)
Starz
(USA - hard rock, heavy metal)
Ted Nugent
(USA - hard rock, heavy metal)
po rozpadu skupiny The Amboy Dukes přešel Ted Nugent na sólovou dráhu
Toad the Wet Sprocket
(GBR - blues rock, hard rock, NWOBHM)
Triumph
(CAN - hard rock, heavy metal)
White Spirit
(GBR - NWOBHM)
White Wolf
(CAN - heavy metal)
Inspirativní alba
AC/DC – High Voltage (17.února - Austrálie)
AC/DC – T.N.T. (1.prosince)
Aerosmith – Toys in the Attic (8.dubna)
Alice Cooper – Welcome to My Nightmare (11.března)
Angel – Angel
April Wine – Stand Back
Bad Company – Straight Shooter
Bachman-Turner Overdrive – Four Wheel Drive
Bachman-Turner Overdrive – Head On
Bird Control – Plastic People
Blackfoot - No Reservations
Black Sabbath - Sabotage (28.července)
Budgie - Bandolier
Caravan – Cunning Stunts
Consortium – Rebirth
Deep Purple – Come Taste the Band (7.listopadu)
The Dictators – Go Girl Crazy!
Dirty Tricks – Dirty Tricks
Elf – Trying to Burn the Sun
Gruppa 220 – Slike
Heavy Metal Kids – Anvil Chorus
Iron Butterfly – Scorching Beauty
Iron Butterfly – Sun and Steel
James Gang – Newborn
Kansas – Song for America
Kansas – Masque
Kiss – Dressed to Kill (19.března)
Led Zeppelin – Physical Graffiti (24.února)
Mahogany Rush – Strange Universe
Montrose – Warner Bros. Presents Montrose!
Moxy – Moxy
Nazareth – Hair of the Dog
Neon Rose – Two
Neon Rose – Reload
Nutz – Nutz Too
Rainbow – Ritchie Blackmore's Rainbow (5.září)
Rush – Fly by Night (15.února)
Rush – Caress of Steel (24.září)
Scorpions – In Trance (17.září - EU)
Steppenwolf - Hour of the Wolf
Stray – Stand Up and Be Counted
Ted Nugent – Ted Nugent
Thin Lizzy – Fighting (12.září)
Trapeze – Trapeze
Truth and Janey – No Rest for the Wicked
UFO – Force It
Uriah Heep – Return to Fantasy (13.června)
ZZ Top – Fandango (18.dubna)
Události podrobněji
JAMESON RAID
Jameson Raid je britská heavy metalová skupina. Obvykle jsou, po svém zařazení na album Metal For Muthas II vydávané společností EMI, považováni za součást nové vlny britského heavy metalu , ačkoli se v okolí Birminghamu prosadili jako hardrocková kapela již několik let předtím.
Kořeny kapely se táhnou až do roku 1973, kdy baskytarista John Ace a kytarista Ian Smith hráli společně ve skupině Spectaté II ve škole v Sutton Coldfieldu. Po škole se členové kapely vydali každý svou cestou, většinou na univerzitu. John Ace tehdy založil skupinu, která se bavila hraním cover verzí. Když se rozpadla, Ace spolu s rytmickým kytaristou Stewartem Harrodem přesvědčili Smithe, aby se vrátil, a přibrali bubeníka Phila Kimberleyho. To byl začátek Jameson Raid, i když Jejich první koncert se konal 26. srpna 1975 pod všeobecně neoblíbeným názvem Notre Dame. Název Jameson Raid pochází z incidentu v Transvaalu na přelomu let 1895/96, kde se toto jméno objevilo. Jejich bedňák Nick Freeman se zasloužil o to, že si na tuto událost vzpomněl ze školních učebnic dějepisu a navrhl ji kapele. Když se v prosinci 1976 připojil zpěvák Hoi Polloi Terry Dark a o několik dní později odešel Stewart, byla nejznámější sestava Jameson Raid kompletní.
Svůj první singl "Seven Days of Splendour" vydali v únoru 1979. „Kombinace vlivů, které daly vzniknout celkovému zvuku kapely, byla poměrně obtížně určitelná, neboť se v ní objevovaly prvky rock/popu 70. let (zejména David Bowie a Mott the Hoople), těžších kapel jako Thin Lizzy a občasné přikývnutí k punkové smršti... “, poznamenal autor Malc Macmillan a tři skladby na EP ("Seven Days of Splendour", "It's a Crime" a "Catcher in the Rye") ilustrovaly Macmillanovu hádanku ve smyslu neschopnosti kategorizovat zvuk kapely. V Mezinárodní encyklopedii hard rocku a heavy metalu jsou popsáni jako 'kultovní hrdinové pro rockový okruh v Midlandu... Jejich hudba je popovou formou heavy metalu...' EP bylo přijato dobře a, jak zdůraznil Martin Popoff, předvedlo v těchto třech skladbách mistrovský kus písničkářství. Prvních 1 000 kopií vyšlo v bílém obalu, další náklad 2 000 kusů v černém obalu; oba obaly obsahovaly také texty všech tří písní.
V březnu 1980 hrála kapela spolu s Magnum jako support Def Leppard v sálech West Midlandu v rámci jejich světového turné On Through the Night World Tour.
V květnu 1980 vydalo EMI druhé z kompilačních alb Metal for Muthas. To obsahovalo skladbu Jameson Raid "Hard Lines", ačkoli kapela byla nespokojená s tím, že EMI, aniž by to věděla, skladbu kompletně zremixovala tím ji podle kapely v podstatě zničila. Kapela byla navíc na tomto vydání uvedena jako The Raid. V boji s vlnou apatie Smith a Ace podali výpověď a v červenci 1980 odehráli v Birminghamu svůj poslední koncert s kapelou. V té době vyšlo druhé sedmipalcové EP, všeobecně označované jako The Hypnotist, ale ve skutečnosti nazvané End of Part One. EP obsahovalo čtyři skladby ("The Hypnotist", "The Raid", "Getting Hotter" a "Straight from the Butchers") a stalo se labutí písní kapely na vinylu.
Kimberley a Dark pokračovali dál a přibrali kytaristu Mikea Darbyho a baskytaristu Petera Greena. V roce 1981 Darby odešel a nahradil ho zakládající člen The Handsome Beasts James Barrett, kterého v roce 1982 vystřídal Steve Makin. Vznikla demokazeta Electric Sun (obsahující skladby "Electric Sun", "Run for Cover", "Poor Little Rich Girl" a "Getting Hotter"), ale ještě téhož roku Kimberley a Dark odešli a skupina fakticky skončila. Zelené vinylové LP s názvem Jameson Raid, obsahující EP End Of Part One, demo Electric Sun, skladbu "Hard Lines" a nevydanou skladbu "Running Blind" finální sestavy z roku 1983, bylo vydáno jako bootleg, nikoli jako oficiální vydání, ačkoli se stalo drahým sběratelským artiklem. Obě EP se objevila v roce 2010 v časopise Record Collector.
V roce 1983 Green a Makin angažovali bubeníka Rogera Simmse a pokusili se kapelu vzkřísit jako The Raid, ale bez většího úspěchu i dlouhé životnosti. Makin pak působil jako frontman několika dalších kapel, než byl přizván k účinkování na sólovém albu Cozyho Powella The Drums Are Back (1992). V roce 1993 se připojil ke skupině Slade.
Klasická sestava Terry Dark, Ian Smith, John Ace a Phil Kimberley se znovu dala dohromady v roce 2008 a jejich album ze zpětného katalogu Just as the Dust Had Settled vyšlo u Shadow Kingdom Records v březnu 2010. V červenci 2010 skupina odehrála koncerty v Německu i ve Velké Británii. V únoru 2011 kapelu opustil John Ace. V červnu 2011 hráli na festivalu Download s náhradním baskytaristou, než se k nim v červnu 2011 vrátil Peter Green, baskytarista z let 1980 až 1983. V roce 2012 nejprve Ian Smith a poté Phil Kimberley následovali Johna Ace a vrátili se ke svým každodenním zaměstnáním. Nahradili je Kalli Kaldschmidt a Andreas 'Neudi' Neuderth ze skupiny Roxxcaliber. V srpnu 2013 byl přijat bubeník Lars Wickett kvůli Neudiho závazkům na živých koncertech s Manilla Road. Jameson Raid zůstali aktivní zejména v Evropě s příležitostnými koncerty ve Velké Británii.
RIOT
Riot je americká heavy metalová skupina z New Yorku, která vrcholného úspěchu a popularity dosáhla na počátku 80. let 20. století. Její zvuk zpočátku vycházel z přímočarého heavy metalu, ale od vydání alba Thundersteel v roce 1988 se jejich hudební styl poněkud posunul směrem k power metalu. V roce 2013, po smrti zakladatele, kytaristy, hlavního skladatele a lídra Marka Realeho kapelu přeživší členové znovu zformovali pod názvem Riot V.
Skupina vznikla v roce 1975 v New Yorku, když kytarista Kon-Tiki Mark Reale a bubeník Peter Bitelli přibrali do party baskytaristu Phila Feita a zpěváka Guye Speranzu. Tato sestava nahrála čtyřstopé demo, o kterém doufala, že bude zařazeno na navrhovanou kompilaci nových rockových kapel. Během čekání na rozjezd projektu se k nim přidal ještě Steve Costello, který hrál na klávesy.
Reale odnesl demosnímky newyorským producentům Billymu Arnellovi a Stevu Loebovi, kteří vlastnili nahrávací studio Greene Street a přidružený label Fire-Sign Records. Arnell a Loeb návrh na kompilaci odmítli, ale podepsali s nimi smlouvu. Kapela poté přibrala druhého kytaristu Louieho Kouvarise a basáka Feita nahradila Jimmym Iommim, ačkoli na nahrávání debutového alba Rock City se podíleli oba. Desku nahráli a produkovali Arnell a Loeb a vydali ji u svých Fire Sign Records. Po slibném začátku a předskakování AC/DC a Molly Hatchet se ale kapele nepodařilo udržet dynamiku a v roce 1979 byla na pokraji rozpadu.
V tomto roce však nová vlna britského heavy metalu pronikla do hlavního proudu a kapela se dostala do povědomí vlivného DJ Neala Kaye, který o ní šířil informace v Británii, kde si fanoušci kupovali dovezené kopie Rock City. Povzbuzení Arnell a Loeb, nyní manažeři Riot, se proto rozhodli nahrát nové album Narita. V průběhu nahrávání nahradil Kouvarise roadie Rick Ventura.
Po úspěšné podpoře Sammyho Hagara na jeho turné po americkém Texasu nabídl Capitol Records skupině celosvětovou smlouvu pro Naritu, především kvůli Hagarovi. Capitol a Hagar potřebovali tvrdší, mladší skupinu, která by se s ním spojila, a tak byli Riot vybráni, pokud budou souhlasit s předskakováním Hagarovi na jeho britském turné. Hagar a Riot absolvovali úspěšné turné, ale jakmile skončili, Capitol Riot propustil.
Arnell a Loeb utratili zbývající zálohu Capitol Records za důležitou propagaci v nezávislých FM rádiích pro poslední album Riot, když album nasadili do co největšího počtu rozhlasových stanic po celé zemi, čímž se zviditelnili natolik, že Capitol využil svou opci na další desku, pozdější nejprodávanější album skupiny, Fire Down Under.
Když byla deska o několik měsíců později dokončena, Capitol ji odmítl s tím, že je 'komerčně nepřijatelná', a zanechal kapelu v nejistotě. Capitol je navíc odmítl ze smlouvy vyvázat. Proto byla zorganizována a financována kampaň producentů Arnella a Loeba, do které se zapojili fanoušci po celém světě. Nakonec se s viceprezidentem Capitolu Rupertem Perrym dohodla Elektra a album Fire Down Under okamžitě vydala. To se následně vyšplhalo do čela žebříčku Billboard 200.
Zpěvák Guy Speranza měl ale problémy skloubit své náboženské přesvědčení s rolí v kapele a na dalším albu Restless Breed (1982) ho nahradil Rhett Forrester. Přestože byl výrazným frontmanem, naděje na zásadní průlom potopila kombinace Forresterova nevyzpytatelného chování na cestách, střídání stráží v Elektře a úspěchu coververze "Cum on Feel the Noize" od Quiet Riot v roce 1983. Další album Born in America (1983) financoval Steve Loeb sám a vyšlo u nezávislého kanadského vydavatelství Quality Records. Poznámka na zadní straně alba se snažila vysvětlit záměnu potenciálních fanoušků mezi Riot a nyní nejprodávanějšími Quiet Riot, ale podpora se rozplynula, což vedlo k rozpadu kapely.
Reale se poté přestěhoval do San Antonia v Texasu, kde získal bývalé členy S.A. Slayer Steva Coopera, Dona Van Staverna a Davea McClaina (nyní Sacred Reich) do nové kapely Narita, která se ale nedostala dál než k jednomu demu. V roce 1986 se proto Reale a Van Stavern vydali do Los Angeles, aby se spolu s bývalými členy, bubeníkem Sandym Slavinem a zpěvákem Rhettem Forresterem pokusili obnovit Riot. O zpěv se krátce staral také Harry 'The Tyrant' Conklin (Jag Panzer), ten byl ale propuštěn poté, co kvůli nadměrnému pití ztratil hlas hned na druhém koncertě. Nakonec se Reale opět spojil s producentem Stevem Loebem a přestěhoval se zpět do New Yorku. Novou rytmickou sekci vytvořili bubeník Mark Edwards (Steeler, Third Stage Alert) s baskytaristou Donem Van Stavernem, zatímco manažer Greene Street Studia, Dave Harrington, přivedl zpěváka Tonyho Moora (vlastním jménem Tony Morabito).
S Loebem kapela natočila v jeho Greene Street Studio v Soho v New Yorku čtyřstopé demo a Loeb je také, spolu s manažerem Vincem Perazzem, přivedl do CBS Associated, která kapele nabídla celosvětovou smlouvu. Edwards se ale poté rozhodl Riot opustit, protože jeho vlastní losangeleská skupina Lion získávala smlouvu u Scotti Brothers. Na jeho místo nastoupil Bobby Jarzombek, rodák z texaského San Antonia, který dříve působil ve skupině Juggernaut a který vystřihl zbytek bicích pro nabušené power metalové album Thundersteel, vydané v roce 1988. Na následném turné v Japonsku, kde si Riot udrželi nejsilnější následovníky, se ke kapele připojil druhý kytarista Mike Flyntz. Následovalo experimentálnější album The Privilege of Power (1990), na němž skupina rozšířila svůj moderní heavy metalový zvuk o lesní rohy, které obstarali bratři Breckerové a rhythm and bluesová skupina Tower of Power. Na albu také hostoval Joe Lynn Turner, známý ze skupiny Rainbow. Po americké části turné Privilege of Power odešel z kapely baskytarista Don Van Stavern, kterého nahradil texaský rodák Pete Perez (ex-Karion).
V roce 1992 skupinu opusti kvúli neshodám s manažerem a producentem Stevem Loebem zpěvák Tony Moore. Reale přijal nováčka Mikea DiMea, který hrál s Howardem Sternem v místní kapele Josie Sang, původně s cílem natočit sólové album zaměřené spíše na tvrdší rock. Nakonec se od těchto plánů upustilo a z plánovaného sólového počinu se v roce 1993 stalo další album Riot, nazvané Nightbreaker, které obsahovalo předělávku skladby "Outlaw" od Fire Down Under a také coververze písní "Burn" od Deep Purple a "A Whiter Shade of Pale" od Procol Harum. Následující LP s indiánskou tématikou, Brethren of the Long House (1996), na kterém John Macaluso (TNT, Powermad) krátce vystřídal Bobbyho Jarzombeka na bicích, znamenalo poslední spolupráci s dlouholetým spolupracovníkem Stevem Loebem, který v roce 1995 odstoupil z producentského křesla. Celkem Loeb za 19 let spolupráce s Realem a různými formacemi Riot produkoval nebo spoluprodukoval 13 alb.
Po zbytek dekády si kapela poprvé ve své historii udržela stabilní sestavu, což se projevilo na stabilní produkci kvalitních alb, jako jsou Inishmore (1998), Shine On live (1998) a Sons of Society (1999). Koncem roku 1999 Jarzombek opět odešel, tentokrát k bývalému zpěvákovi Judas Priest Robu Halfordovi do jeho nové kapely Halford. Na následujícím evropském turné Jarzombeka krátce zastoupil Pat Magrath (Prototype, Killing Culture), než ho nahradil veterán Bobby Rondinelli (Rainbow, Black Sabbath, Blue Öyster Cult), s nímž kapela nahrála album Through the Storm (2002).
V roce 2006 se Riot vrátili s dalším albem Army of One, na kterém se objevil Frank Gilchriest (Virgin Steele, Gothic Knights) na bicí. Bylo to poslední album se zpěvákem Mikem DiMeo, který již dříve oznámil svůj odchod, aby se po dvanáctiletém působení u Riot mohl soustředit na práci s retro rockery The Lizards. DiMeo byl nahrazen newyorským zpěvákem Mikem Tirellim, jehož koncertní debut přišel na začátku roku 2005 na vna Atarfe Vega Rock Festivalu ve španělské Granadě. S Tirellim Riot absolvovali většinu roku 2005 turné po Spojených státech, v letech 2006 a 2007 vystoupili v Japonsku a v roce 2007 podnikli turné po Španělsku.
V roce 2008 bylo oznámeno, že se na turné znovu sejde klasická sestava z éry alba Thundersteel. To začalo v červnu 2009 prestižními koncerty na festivalech Sweden Rock a Metalway, po kterých následovalo podzimní turné po Japonsku. Nové studiové album, jehož vydání bylo předběžně naplánováno na konec roku 2009, se ale neobjevilo a 4. prosince 2009 navíc Tony Moore oznámil, že již není členem Riot.
Po většinu roku 2010 pak nebylo o kapele slyšet, až 28. září 2010 bylo oznámeno, že se Tony Moore ke kapele vrátil a že nové album vyjde někdy v roce 2011. Nakonec vyšlo nejprve 18. října v Japonsku u společnosti Marquee Inc, poté 28. října v Německu. 31. října ve zbylé Evropě a v listopadu v Severní Americe na labelu SPV. Na turné European Outbreak 2011, s potvrzenými říjnovými a listopadovými termíny, měli Riot předskakovat švédským HammerFall ale toto turné bylo zrušeno kvůli tomu, že Tony Moore potřeboval akutní operaci dutiny ústní.
Dne 25. ledna 2012 zemřel ve věku 56 let zakládající člen kapely Mark Reale na komplikace způsobené Crohnovou chorobou. Bezprostředně po jeho smrti kapela i bez něj v sestavě Thundersteel odehrála několik dříve objednaných koncertů na východním pobřeží a koncert na výletní lodi '70 000 tun metalu'. Po těchto koncertech byla vydána nová kompilace a na žádost Markova otce byl název Riot uložen k ledu. Někteří bývalí členové této sestavy však začali pracovat na sestavení nové kapely hrající hudbu ve stejném duchu jako Riot.
Kapela byla oficiálně obnovena pod názvem Riot V, což je narážka na to, že pátým oficiálním zpěvákem se stal Todd Michael Hall, který nahradil Moora. Van Stavern prozradil, že Moore se rozhodl ve skupině nepokračovat, aby mohl trávit více času se svou rodinou.
V roce 2014 se ke kapele připojil Nick Lee, bývalý student kytarových kurzů vedených Flyntzem, který nahradil zesnulého Realeho, a místo Jarzombeka, který z kapely odešel, aby se mohl věnovat svým aktivitám s Fates Warning, se vrátil Frank Gilchriest. Nové album Unleash The Fire vyšlo v Japonsku v srpnu 2014 od názvem Riot. Jednalo se o první desku kapely od Realovy smrti.
Todd Michael Hall k tomu řekl: „Oficiální název kapely je Riot V, ale dochází k záměně s japonským a evropským vydáním. Bylo mi řečeno, že japonské vydavatelství považovalo toto vydání za pokračování předchozí smlouvy s Riot, takže nechtěli používat písmeno 'V'.“
Zatím poslední album skupiny z roku 2024 se jmenuje Mean Streets. Původně mělo vyjít už v roce 2023, ale vydavatelství jeho vydání odložilo. Turné kapela společně s Tailgunner a vystopila také na každoročním Sweden Rock Festival.
Diskografie (studiová alba):
Rock City (1977)
Narita (1979)
Fire Down Under (1981)
Restless Breed (1982)
Born in America (1983)
Thundersteel (1988)
The Privilege of Power (1990)
Nightbreaker (1993)
The Brethren of the Long House (1995)
Inishmore (1997)
Sons of Society (1999)
Through the Storm (2002)
Army of One (2006)
Immortal Soul (2011)
Unleash the Fire (2014)
Armor of Light (2018)
Mean Streets (2024)
THE RUNAWAYS
The Runaways byla americká ženská rocková skupina, která nahrávala a vystupovala v letech 1975 až 1979. Během svého působení vydala jedno živé a čtyři studiová alba Mezi jejich nejznámější písně patří "Cherry Bomb", "Hollywood", "Queens of Noise" a coververze skladby "Rock & Roll" od Velvet Underground. Ve Spojených státech Runaways nikdy nezaznamenali větší úspěch, ale v zámoří, zejména v Japonsku, se stali senzací díky singlu "Cherry Bomb".
Počátkem roku 1975, v době, kdy podle kytaristky Joan Jettové neexistovaly vůbec žádné mladé dívky hrající na kytaru nebo jakýkoli nástroj, napadlo rockového impresária Kima Fowleyho sestavit čistě ženskou rockovou kapelu. Fowley se na večírku pořádaném pro Alice Coopera seznámil s textařkou Kari Krome, dal jí plat a nechal ji začít hledat interpretky. Krome se poté seznámila s Joan Jettovou a přivedla ji k Fowleymu, kde se úspěšně zúčastnila konkurzu u Fowleyho diky tomu, že hrála na ukulele k albu Sweet a jako svůj nástroj si vybrala rytmickou kytaru.
Brzy poté se Fowley na parkovišti u baru Rainbow Bar and Grill seznámil se Sandy Westovou, která souhlasila, že bude hrát na bicí. Fowley nechal holky zkoušet v jeho domě v Huntington Beach a dvojici také telefonicky vyzpovídal hudební novinář Ritchie Yorke. Poté se obrátil na dvě rozhlasové stanice s inzerátem na další konkurz, který přivedl zpěvačku a baskytaristku Micki Steelovou (později členku skupiny The Bangles).
The Runaways vznikly v srpnu 1975 a Fowley o nové skupině mluvil jako o dívčí odpovědi na Grand Funk Railroad. V září 1975 skupina podepsala smlouvu s Kim Fowley Productions a ve složení Jettová, Westová a Steeleová debutovala 28. a 29. září na koncertě ve Whisky a Go Go, kde předskakovala Fowleyho předchozí koncepční skupině Hollywood Stars (tehdy označované jako The Stars).
30. října ale Steeleová kvůli tvůrčím neshodám odešla a v listopadu ji nahradil Paul Goldwin a baskytaristka Peggy Fosterová. Lita Fordová se ke skupině připojila jako hlavní kytaristka, což Jettové umožnilo soustředit se na rytmickou kytaru. Trio bylo dříve členy skupiny Dangerous. Po Goldwinově odchodu Fowley a Jettová objevili v teenagerském nočním klubu The Sugar Shack Cherie Currieovou a přivedli ji do skupiny jako zpěvačku. Za dva týdny skupinu opustila i Fosterová a nahradila ji Jackie Foxová, kterou Fowleyho kolega Rodney Bingenheimer našel na parkovišti nočního klubu Starwood v západním Hollywoodu.
Denny Rosencrantz, ředitel A&R společnosti Phonogram/Mercury Records na západním pobřeží, souhlasil s podpisem smlouvy s The Runaways 12. prosince 1975. Skupina nahrála své debutové album The Runaways v lednu 1976 a vydala ho v březnu prostřednictvím Mercury. Album se umístilo na počáteční pozici 188. místa v žebříčku nejlepších alb Cash Box, získalo příznivé recenze a četné přídavky do rádií a na alba, stejně jako prodej 70 000 kusů.
Kapela absolvovala turné po Spojených státech jako support předkapelám Cheap Trick, Van Halen, Talking Heads a Tom Petty and the Heartbreakers, během kterého byl natočen dokument Edgeplay: A Film About the Runawayss (režii měla na starost bývalá baskytaristka Runaways Vicki Blueová). Dokument odhalil, že každá z dívek si vzala za vzor svůj hudební idol: Currieová se inspirovala Davidem Bowiem, Jettová Suzi Quatrovou, Fordová křížencem Jeffa Becka a Ritchieho Blackmora, Westová Rogerem Taylorem a Foxová Genem Simmonsem.
O skupině se v září 1976 psalo v časopise People. O týden později Fowley přerušil styky s kapelou a vzdal se svých práv, titulů, nároků a vlastnictví merchandisingu ve prospěch Mercury Records. Mercury odmítlo Fowleyho podíl ve skupině přijmout a následující týden mu ho vrátilo. Fowley a kapela se v listopadu usmířili a vrátili se do studia, aby nahráli následné album Queens of Noise, které vyšlo 7. ledna 1977.
Skupina poté absolvovala světové turné na podporu alba Queens of Noise a rychle se zařadila mezi sílící punkrockové hnutí. Kapela, která již byla stálicí na punkové scéně západního pobřeží, navázala spojenectví s převážně mužskými punkovými kapelami, jako byli Ramones a Dead Boys (prostřednictvím newyorského klubu CBGB), a také s britskou punkovou scénou, když se stýkala s kapelami jako Damned, Generation X a Sex Pistols.
V létě 1977 jim bookingový agent David Libert zajistil termíny v Japonsku, kde odehráli řadu vyprodaných koncertů. Nebyli ale připraveni na nápor fanoušků, který je přivítal na letišti. Jettová později popsala masovou hysterii jako 'něco jako Beatlemánii'. Během pobytu v Japonsku Runaways natočili televizní speciál, absolvovali řadu televizních vystoupení a vydali album Live in Japan, které se stalo zlatým. V polovině turné odešla Jackie Foxová a po návratu do Ameriky ji nahradila baskytaristka Vicki Blueová.
Cherie Currieová opustila skupinu 9. srpna 1977. Tentýž měsíc nahrál Fowley ve studiu Larrabee třetí LP The Runaways, Waitin' for the Night, se skupinou ve čtyřčlenném složení (Joan Jettová se ujala zpěvu). Album vyšlo 17. října 1977 a bylo posledním albem, které Fowley se skupinou nahrál.
Kvůli neshodám ohledně peněz a vedení skupiny se cesty Runaways a Kima Fowleye v roce 1977 rozešly. Skupina rychle najala Tobyho Mamise, který pracoval pro Blondie a Suzi Quatro. Když se skupina s Fowleyem rozešla, rozešla se také se svým vydavatelstvím Mercury/PolyGram, ke kterému byla vázána jejich smlouva. V dokumentu Edgeplay členové skupiny (zejména Foxová a Currieová) a také rodiče Curriové a Westové obvinili Fowleyho a další osoby pověřené péčí o skupinu z porušování slibů ohledně školní docházky a další péče, používání taktiky rozděl a panuj, aby si udrželi kontrolu nad skupinou, spolu se slovním popichováním členů skupiny. Kapela údajně v tomto období trávila mnoho času užíváním si excesů rock'n'rollového životního stylu. Na nahrávání posledního alba And Now...The Runaways spolupracovala s producentem Thin Lizzy Johnem Alcockem poté, co Jettův budoucí partner Kenny Laguna tuto práci odmítl.
Blueová skupinu opustil kvůli zdravotním problémům a v listopadu 1978 ji nakrátko nahradila Laurie McAllisterová. McAllisterovou do skupiny doporučil její soused Duane Hitchings, který hrál na klávesy na albu And Now... The Runaways. Před nástupem do Runaways hrála McAllisterová se skupinou Baby Roulette and the Rave Ons, která vydala jednu skladbu na kompilačním LP Kima Fowleye s názvem Vampires From Outer Space. McAllisterová se objevila na pódiu s Runaways na jejich posledních koncertech v Kalifornii v prosinci 1978 a v lednu 1979 odešla.
Neshody mezi členy kapely se týkaly i hudebního stylu; Jettová chtěla, aby kapela provedla hudební změnu a posunula se směrem k punk rocku a glam rocku, zatímco Fordová a Westová chtěli pokračovat v hraní hard rockové a heavy metalové hudby. Ani jedna z nich nechtěl akceptovat názor tté druhé. Kapela odehrála svůj poslední koncert na Silvestra 1978 v Cow Palace a oficiálně se rozpadla v dubnu 1979.
V roce 2010 se Jettová a Currieová spojily, aby znovu nahrály píseň "Cherry Bomb" pro videohru Guitar Hero: Warriors of Rock. V rozhovoru pro WHMH-FM v roce 2015 Fordová řekla, že se na začátku 90. let rozhodla odmítnout případný reunion, protože Nirvana se právě rozjížděla a bylo to opravdu špatné načasování; nefungovalo by to. Lidé by nad tím ohrnuli nos.
V prosinci 2018 Fordová prohlásila, že k reunionu Runaways nikdy nedojde, a jako důvod uvedl Jettina manažera Kennyho Lagunu: „Joan je hodně v 'zemi Joan Jettové', dalo by se říct. Vyjde někdy ze země Joan Jettové? Myslím, že ne. Myslím, že to má pod kontrolou její manažer, a záleží to opravdu jen na něm a na ní. Připadá mi, že manažer Joan Jett prostě řídí její život ve všech ohledech. Je velmi panovačný a má se mnou opravdu problém. Vidí ve mně hrozbu, což je směšné, protože ona je jako moje sestra a já Joan miluju. Je to směšné a způsobilo to trochu rivality mezi ní a mnou, což je naprosto nevhodné. Je to jeho chyba. Nejtěžší je prostě snažit se s Joan komunikovat bez účasti jejího manažera. Před pár lety jsme byly na večeři, což měl být dámský večer, a ona si s sebou přivedla svého manažera. Takže je to jako, kámo, odpověz na otázku. Snažím se tě na něco zeptat. Máš zájem dát The Runaways znovu dohromady? Nikdy mi na tu otázku neodpověděla.“
12. května 2021 byla Currieová dotázána na reunion, na což odpověděla: „Hrála jsem se všemi děvčaty jednotlivě, se všemi jsem hrála - s Litou, s Joan a samozřejmě se Sandy; bez ní jsem nikdy neodehrála koncert, než zemřela. Takže jsem jediná, kdo vlastně hrál se všemi členkami. Lita a Joan mají trochu problém, Lita nemá ráda Kennyho. Upřímně bych si přála, aby se přes to přenesly, ale nemyslím si to. Kenny byl můj manažer v počátečních fázích tvorby Blvds Of Splendor. Dvacet let jsme byli velmi dobří přátelé. Ale pak, bohužel, s tou deskou, s tím, jak deset let brzdili Blvds Of Splendor, to tak trochu narušilo moje přátelství s ním.“
Diskografie (studiová alba):
Rock City (1977)
Narita (1979)
Fire Down Under (1981)
Restless Breed (1982)
TOAD THE WET SPROCKET
Tato NWoBHM kapela vznikla v polovině 70. let ve městě Bedfordshire a jejími členy byli zpěvák Mike Mustofa, kytarista Mark 'Curly' Rideaut, baskytarista Pete Austin a bubeník Martin 'Witik' Wightwick. Po několika letech hledání směru (v roce 1979 vydali singl "Pete's Punk Song", který byl zčásti hospodským rockem a zčásti lounge parodií) se Toad the Wet Sprocket přiklonili k příhodně nastupující nové vlně britského heavy metalu a jejich druhý singl "Reaching the Sky" z roku 1980 měl formát, který do ní zapadal.
Ironií osudu to však bylo strašně nereprezentativní bluesové číslo, nápaditě nazvané "Blues in A", které se v témže roce objevilo na dnes již legendární NWOBHM kompilaci Metal for Muthas. Byla to promarněná příležitost, jak na sebe upozornit ve společnosti kapel jako Iron Maiden nebo Angel Witch. Mnohem slibnější bylo jejich červnové vystoupení v pořadu Friday Rock Show, ale kapela na něj nenavázala ani turné, ani dalšími nahrávkami. To vedlo k tomu, že se Toad the Wet Sprocket krátce nato rozpadli.
WHITE SPIRIT
White Spirit byla anglická heavymetalová kapela z Hartlepoolu v hrabství Durham, která je nejvíc známá díky kytaristovi Janicku Gersovi, který později hrál s Ianem Gillanem, Brucem Dickinsonem a nakonec i s Iron Maiden. Dalšími původními členy kapely byli Bruce Ruff (zpěv), Malcolm Pearson (klávesy), Phil Brady (baskytara) a Graeme Crallan (bicí); v pozdější sestavě Brian Howe (zpěv), Mick Tucker (kytara) a Toby Sadler (baskytara). Zvuk kapely měl blíže k hardrockovým skupinám 70. let, jako byli Deep Purple nebo Uriah Heep.
Svůj debutový singl "Backs to the Grind" kapela vydala v roce 1980 u začínajícího nezávislého heavymetalového vydavatelství Neat Records. Byl podpořen další skladbou "Cheetah", jež se objevila také na kompilaci Lead Weight vydané také Neat Records a v roce 1990 znovu na retrospektivní kompilaci New Wave of British Heavy Metal '79 Revisited, sestavené známým nadšencem NWOBHM Larsem Ulrichem z , bubeníkem skupiny Metallica a bývalým redaktorem Kerrang! Geoffem Bartonem. White Spirit se objevili i na různých dalších významných kompilacích NWOBHM, například Metal for Muthas Volume 2.
S rozmachem NWOBHM přešli White Spirit k labelu MCA, u kterého v roce 1980 vydali své první a jediné album. Jmenovalo se jednoduše White Spirit a jeho obal vytvořil Michael Spaldin, který později pracoval na scénografii pro Gillana. V témže roce White Spirit vystoupili na festivalu v Readingu. Skupina utrpěla vážnou ránu v roce 1981, kdy její kytarista Janick Gers přijal nabídku bývalého frontmana Deep Purple Iana Gillana, aby se místo Bernieho Tormeho připojil k jeho sólové formaci Gillan, s níž nahrál alba Double Trouble a Magic. Poté se Ian Gillan rozhodl skupinu rozpustit a připojit se k Black Sabbath. Gers byl také součástí krátce existující britské superskupiny Gogmagog, v níž působili také bývalí členové Def Leppard, Iron Maiden a Whitesnake, a která se rozpadla po vydání jediného EP I Will Be There v roce 1985.
Stejnojmenné album kapely bylo znovu vydáno v roce 2005 na značce Castle s celým druhým diskem bonusového materiálu, včetně rarit, demosnímků, alternativních verzí a záběrů a béček. Nejvýznamnější z těchto dodatečných skladeb je skladba s názvem "Watch Out", která se původně nacházela na kompilaci 60 Minutes Plus z roku 1982 a byla nahrána poté, co zpěvák Bruce Ruff kapelu opustil. Místo něj se na zpěvu podílel budoucí zpěvák Ted Nugent a Bad Company Brian Howe.
Po nálezu kazety se studiovými demosnímky z roku 1981, které měly být druhým albem White Spirit, proběhla pečlivá restaurace, při níž byly zachyceny původní vokály a hudební výkony Briana Howea. To se mělo stát základem nového alba White Spirit, nazvaného Right Or Wrong, které vyšlo u Conquest Music v červenci 2022. Jako hosté na albu vystoupili Neil Murray, Russell Gilbrook, Jeff Scott Soto, Steve Overland a Lee Small.
Výročí osobností
leden 1975
2.1.1975 - narodil se nizozemský kytarista, zpěvák a skladatel ROBERT WESTERHOLT, zakládající člen skupiny Within Temptation
8.1.1975 - narodil se belgický bubeník DIRK VERBEUREN, člen skupin Soilwork a Megadeth
30.1.1975 - narodil se nizozemský klávesista MARTIJN SPIERENBURG, člen skupiny Within Temptation
únor 1975
4.2.1975 - narodil se kanadský baskytarista, člen skupiny Exciter
23.2.1975 - narodil se švédský zpěvák DAVID ISBERG, člen skupiny Opeth
25.2.1975 - narodil se švédský kytarista a skladatel DAVID ANDERSSON (25.2.1975 - 14.9.2022), člen Soilwork a mnoha dalších kapel
duben 1975
30.4.1975 - narodil se finský zpěvák TOMI JOUTSEN, člen skupiny Amorphis
červen 1975
9.6.1975 - narodil se nizozemský bubeník MIKE COOLEN, člen skupiny Within Temptation
30.6.1975 - narodil se švédský bubeník FREDRIK ANDERSSON, člen skupin Amon Amarth, A Canorous Quintet a dalších
červenec 1975
31.7.1975 - narodil se americký baskytarista URIAH DUFFY, člen skupiny Whitesnake
září 1975
2.9.1975 - narodila se americká zpěvačka JILL JANUSOVÁ (2.9.1975 - 14.8.2018), členka skupiny Huntress
listopad 1975
21.11.1975 - narodil se anglický basák PAUL FINNIE (21.11.1975 - 4.8.2019), člen skupiny Power Quest
prosinec 1975
8.12.1975 - zemřel novozélandský baskytarista GARY THAIN (15.5.1948 - 8.12.1975), člen skupiny Uriah Heep
17.12.1975 - narodil se basák, kytarista a programátor bicích BLAKE HARRISON (17.12.1975 - 10.3.2024), člen skupiny Hatebeak
