Události
Vychází album Sabotage
28.července vyšlo album Sabotage, šesté album britské metalové legendy Black Sabbath. V roce 2017 se deska umístila na 32. místě v seznamu časopisu Rolling Stone '100 Greatest Metal Albums of All Time (100 největších metalových alb všech dob)'.
Nové skupiny
Angel
(USA - hard rock, glam rock, progresivní rock)
Boston
(USA - hard rock, progresivní rock)
Iron Maiden
(GBR - NWOBHM, heavy metal)
Jameson Raid
(GBR - NWOBHM, hard rock, heavy metal)
Jerusalem
(SWE - hard rock, křesťanský metal)
Krokus
(CHE - hard rock, heavy metal)
Legs Diamond
(USA - hard rock, progresivní rock, heavy metal)
Lone Star
(GBR - progresivní rock, hard rock, symfonický rock)
Motörhead
(GBR - NWOBHM, heavy metal, speed metal, hard rock)
Rainbow
(GBR - hard rock, heavy metal, neoklasický metal)
Riot
(USA - hard rock, heavy metal, power metal, speed metal)
Od roku 2013 hrají pod názvem Riot V
The Runaways
(USA - hard rock, glam metal, glam punk)
Sorcery
(USA, Kalifornia, Hollywood - hard rock, heavy metal)
Sorcery
(USA, Illinois, Chicago - hard rock, heavy metal)
Starz
(USA - hard rock, heavy metal)
Ted Nugent
(USA - hard rock, heavy metal)
po rozpadu skupiny The Amboy Dukes přešel Ted Nugent na sólovou dráhu
Toad the Wet Sprocket
(GBR - blues rock, hard rock, NWOBHM)
Triumph
(CAN - hard rock, heavy metal)
White Spirit
(GBR - NWOBHM)
White Wolf
(CAN - heavy metal)
Inspirativní alba
AC/DC – High Voltage (17.února, AUS hard rock)
AC/DC – T.N.T. (1.prosince, AUS hard rock)
Aerosmith – Toys in the Attic (8.dubna, USA hard rock)
Alice Cooper – Welcome to My Nightmare (11.března USA hard/heavy)
Angel – Angel (USA hard/glam)
April Wine – Stand Back (CAN hard rock)
Argent – Circus (GBR hard rock/progresivní rock)
Argent – Counterpoints (GBR hard rock/progresivní rock)
Bad Company – Straight Shooter (GBR hard rock/blues rock)
Bachman-Turner Overdrive – Four Wheel Drive (CAN blues rock/hard rock)
Bachman-Turner Overdrive – Head On (CAN blues rock/hard rock)
Birth Control – Plastic People (DEU hard rock/progrock/krautrock)
Blackfoot - No Reservations (USA hard rock/blues rock)
Black Sabbath - Sabotage (28.července)
Budgie - Bandolier
Caravan – Cunning Stunts (GBR progrock)
Deep Purple – Come Taste the Band (7.listopadu)
The Dictators – Go Girl Crazy! (USA protopunk/hard rock)
Dirty Tricks – Dirty Tricks (GBR hard rock)
Elf – Trying to Burn the Sun (USA blues rock/hard rock)
Golden Earring – Switch (NDL hard rock/prodresivní rock)
Grupa 220 – Slike (YUG progrock/hard rock)
Hawkwind - Warrior on the Edge of Time (GBR hard rock/progrock/space rock)
Heart - Dreamboat Annie (USA hard rock/folk rock/pop rock)
Heavy Metal Kids – Anvil Chorus (GBR hard rock/glam)
Humble Pie - Street Rats (GBR hard rock/blues rock)
Iron Butterfly – Scorching Beauty
Iron Butterfly – Sun and Steel
James Gang – Newborn (USA hard rock)
Jethro Tull – Minstrel in the Gallery (GBR progrock/hard rock)
Kansas – Song for America (USA hard rock/progrock)
Kansas – Masque (USA hard rock/progrock)
Kiss – Dressed to Kill (19.března)
Led Zeppelin – Physical Graffiti (24.února)
Les Variations – Cafe De Paris (FRA blues rock/hard rock)
Mahogany Rush – Strange Universe (CAN progrock/hard/heavy)
Montrose – Warner Bros. Presents Montrose! (USA hard rock)
Moxy – Moxy (CAN hard/heavy)
Nazareth – Hair of the Dog (GBR hard/heavy)
Nektar – Recycled (DEU progrock)
Neon Rose – Two (SWE hard rock)
Neon Rose – Reload (SWE hard rock)
Nutz – Nutz Too... (GBR hard/heavy)
Omega – Omega 6: Nem tudom a neved (HUN progresivní rock/hardrock)
Rainbow – Ritchie Blackmore's Rainbow (5.září)
Rush – Fly by Night (15.února)
Rush – Caress of Steel (24.září)
Scorpions – In Trance (17.září - EU)
Steppenwolf - Hour of the Wolf
Stray – Stand Up and Be Counted (GBR progrock/hard rock)
Styx – Equinox (USA hard rock/progresivní rock)
Sweet – Strung Up (GBR glam/hard rock)
Synkopy 61 – Formule 1 (CZE progresivní rock/art rock)
Ted Nugent – Ted Nugent
Thin Lizzy – Fighting (12.září)
Titanic – Ballad of a Rock 'N Roll Loser (NOR hard rock)
Toad – Dreams (CHE hardrock/psychedelický rock)
Trapeze – Trapeze (GBR hard rock/blues rock/progrock)
Truth and Janey – No Rest for the Wicked (USA hard rock)
UFO – Force It
Uriah Heep – Return to Fantasy (13.června)
ZZ Top – Fandango (18.dubna)
Československá scéna
SYNKOPY 61 vydávají své druhé album
Brněnská rocková skupina Synkopy 61 vydáva ve vydavatelství Panton své druhé album Formule 1. Jedná se o jediné album natočené v době, kdy byl členem skupiny i Oldřich Veselý, než v roce 1975 odešel do Modrého efektu. Oproti předchozím albům a EP obsahuje výhradně vlastní skladby.
Události podrobněji
ANGEL
Angel je americká rocková skupina z Washingtonu, D.C., kterou v polovině 70. let založili Punky Meadows, Mickey Jones a Gregg Giuffria. Byli známí především svým okázalým glamovým vystupováním na pódiu a bílými saténovými oblečky.
Angel byli objeven baskytaristou skupiny KISS Genem Simmonsem při vystoupení v nočním klubu a nakonec podepsali stejně jako KISS smlouvu s vydavatelstvím Casablanca. Jejich bílá barva byla záměrným kontrastem ke skupině Kiss, která používala černou. Angel měluandrogynní image a propracované pódiové dekorace. Sice nikdy nedosáhli masového komerčního úspěchu, ale stali se kultovní skupinou.
Jejich první album se jmenovalo Angel (1975) a vytvořili ho kytarista Punky Meadows, baskytarista Mickie Jones, zpěvák Frank DiMino, klávesista Gregg Giuffria a bubeník Barry Brandt. Tato sestava se udržela i na následujících dvou albech Helluva Band (1976) a On Earth as It Is in Heaven (1977), poté Jonese nahradil Felix Robinson. Objevili se také ve filmu Foxes (1980) a Frank DiMino nazpíval písně "Seduce Me Tonight" a "Blood From a Stone" na soundtrack k filmům Flashdance (1983) a Metropolis (1984), na obou je uveden jako Cycle V.
DiMino a Meadows skupinu opustili v roce 1981. Zbývající členové přivedli zpěváka Fergieho Frederiksena (později Toto) a kytaristu Rickyho Phillipse (později The Babys, Bad English, Styx), ale tato sestava nevydala nový materiál a krátce nato se rozpadla.
Bývalí členové Angel se po vydání živého alba věnovali jiným aktivitám. Zpěvák Frank DiMino se připojil ke kytaristovi UFO Paulu Raymondovi v projektu Paul Raymond Project. Baskytarista Felix Robinson hrál na debutovém albu Fight to Survive skupiny White Lion. Klávesista Angel Gregg Giuffria měl v 80. letech úspěch jako lídr skupiny Giuffria a také se skupinou House of Lords.
Na konci 90. let se Angel reformovali v nové sestavě: Frank DiMino, (zpěv), Barry Brandt (bicí) Randy Gregg (basa) Steve Blaze (kytara) a klávesista Gordon G.G. Gebert. Gebert kapelu opustil v roce 2002 a na jeho místo nastoupil Michael T. Ross. Na albu In the Beginning z roku 1999 se kromě Robinsona objevil i původní kytarista Punky Meadows. V roce 2000 vyšlo akbum Angel:The Collection, která se stalo nejrozsáhlejší kompilací největších hitů skupiny a obsahuje 16 písní.
Baskytarista Mickie Jones, který hrál na čtyřech albech skupiny a několik let s kapelou hojně koncertoval po Spojených státech, zemřel 5. září 2009 v San Dimasu v Kalifornii ve věku 56 let po dlouhém boji s rakovinou jater.
Punky Meadows vydal v roce 2016 své vůbec první sólové album Fallen Angel, na kterém se podíleli i pozdější členové Angel Danny Farrow a Charlie Calv. V roce 2018 absolvovali Meadows a DiMino společné turné pod názvem Punky Meadows and Frank DiMino of Angel, na kterém vystoupili se souborem klasických písní Angel a sólových skladeb. Podporovala je kapela ve složení Danny Farrow na rytmickou kytaru, Charlie Calv na klávesy, Steve Ojane na baskytaru a Billy Orrico na bicí. V roce 2019 se kapela ve stejné sestavě vrátila k názvu Angel a bílé barvě a vydala nové album Risen na které v roce 2023 navázali s další nahrávkou Once Upon a Time.
Na konci roku 2023 kapelu opustil baskytarista Steve Ojane a na vybrané koncerty v roce 2024 se vrátil se Felix Robinson. Jako nový baskytarista byl oznámen Tommy Caradonna.
Logo kapely je ambigram, čte se stejně, když je obrácené vzhůru nohama, jako když se na něj díváte normálně.
Podrobnosti: Angel - wikipedia
Diskografie (studiová alba):
Angel (1975)
Helluva Band (1976)
On Earth as It Is in Heaven (1977)
White Hot (1978)
Sinful (1979)
In the Beginning (1999)
Risen (2019)
Once Upon a Time (2023)
JAMESON RAID
Jameson Raid je britská heavy metalová skupina. Obvykle jsou, po svém zařazení na album Metal For Muthas II vydávané společností EMI, považováni za součást nové vlny britského heavy metalu , ačkoli se v okolí Birminghamu prosadili jako hardrocková kapela již několik let předtím.
Kořeny kapely se táhnou až do roku 1973, kdy baskytarista John Ace a kytarista Ian Smith hráli společně ve skupině Spectaté II ve škole v Sutton Coldfieldu. Po škole se členové kapely vydali každý svou cestou, většinou na univerzitu. John Ace tehdy založil skupinu, která se bavila hraním cover verzí. Když se rozpadla, Ace spolu s rytmickým kytaristou Stewartem Harrodem přesvědčili Smithe, aby se vrátil, a přibrali bubeníka Phila Kimberleyho. To byl začátek Jameson Raid, i když Jejich první koncert se konal 26. srpna 1975 pod všeobecně neoblíbeným názvem Notre Dame. Název Jameson Raid pochází z incidentu v Transvaalu na přelomu let 1895/96, kde se toto jméno objevilo. Jejich bedňák Nick Freeman se zasloužil o to, že si na tuto událost vzpomněl ze školních učebnic dějepisu a navrhl ji kapele. Když se v prosinci 1976 připojil zpěvák Hoi Polloi Terry Dark a o několik dní později odešel Stewart, byla nejznámější sestava Jameson Raid kompletní.
Svůj první singl "Seven Days of Splendour" vydali v únoru 1979. „Kombinace vlivů, které daly vzniknout celkovému zvuku kapely, byla poměrně obtížně určitelná, neboť se v ní objevovaly prvky rock/popu 70. let (zejména David Bowie a Mott the Hoople), těžších kapel jako Thin Lizzy a občasné přikývnutí k punkové smršti... “, poznamenal autor Malc Macmillan a tři skladby na EP ("Seven Days of Splendour", "It's a Crime" a "Catcher in the Rye") ilustrovaly Macmillanovu hádanku ve smyslu neschopnosti kategorizovat zvuk kapely. V Mezinárodní encyklopedii hard rocku a heavy metalu jsou popsáni jako 'kultovní hrdinové pro rockový okruh v Midlandu... Jejich hudba je popovou formou heavy metalu...' EP bylo přijato dobře a, jak zdůraznil Martin Popoff, předvedlo v těchto třech skladbách mistrovský kus písničkářství. Prvních 1 000 kopií vyšlo v bílém obalu, další náklad 2 000 kusů v černém obalu; oba obaly obsahovaly také texty všech tří písní.
V březnu 1980 hrála kapela spolu s Magnum jako support Def Leppard v sálech West Midlandu v rámci jejich světového turné On Through the Night World Tour.
V květnu 1980 vydalo EMI druhé z kompilačních alb Metal for Muthas. To obsahovalo skladbu Jameson Raid "Hard Lines", ačkoli kapela byla nespokojená s tím, že EMI, aniž by to věděla, skladbu kompletně zremixovala tím ji podle kapely v podstatě zničila. Kapela byla navíc na tomto vydání uvedena jako The Raid. V boji s vlnou apatie Smith a Ace podali výpověď a v červenci 1980 odehráli v Birminghamu svůj poslední koncert s kapelou. V té době vyšlo druhé sedmipalcové EP, všeobecně označované jako The Hypnotist, ale ve skutečnosti nazvané End of Part One. EP obsahovalo čtyři skladby ("The Hypnotist", "The Raid", "Getting Hotter" a "Straight from the Butchers") a stalo se labutí písní kapely na vinylu.
Kimberley a Dark pokračovali dál a přibrali kytaristu Mikea Darbyho a baskytaristu Petera Greena. V roce 1981 Darby odešel a nahradil ho zakládající člen The Handsome Beasts James Barrett, kterého v roce 1982 vystřídal Steve Makin. Vznikla demokazeta Electric Sun (obsahující skladby "Electric Sun", "Run for Cover", "Poor Little Rich Girl" a "Getting Hotter"), ale ještě téhož roku Kimberley a Dark odešli a skupina fakticky skončila. Zelené vinylové LP s názvem Jameson Raid, obsahující EP End Of Part One, demo Electric Sun, skladbu "Hard Lines" a nevydanou skladbu "Running Blind" finální sestavy z roku 1983, bylo vydáno jako bootleg, nikoli jako oficiální vydání, ačkoli se stalo drahým sběratelským artiklem. Obě EP se objevila v roce 2010 v časopise Record Collector.
V roce 1983 Green a Makin angažovali bubeníka Rogera Simmse a pokusili se kapelu vzkřísit jako The Raid, ale bez většího úspěchu i dlouhé životnosti. Makin pak působil jako frontman několika dalších kapel, než byl přizván k účinkování na sólovém albu Cozyho Powella The Drums Are Back (1992). V roce 1993 se připojil ke skupině Slade.
Klasická sestava Terry Dark, Ian Smith, John Ace a Phil Kimberley se znovu dala dohromady v roce 2008 a jejich album ze zpětného katalogu Just as the Dust Had Settled vyšlo u Shadow Kingdom Records v březnu 2010. V červenci 2010 skupina odehrála koncerty v Německu i ve Velké Británii. V únoru 2011 kapelu opustil John Ace. V červnu 2011 hráli na festivalu Download s náhradním baskytaristou, než se k nim v červnu 2011 vrátil Peter Green, baskytarista z let 1980 až 1983. V roce 2012 nejprve Ian Smith a poté Phil Kimberley následovali Johna Ace a vrátili se ke svým každodenním zaměstnáním. Nahradili je Kalli Kaldschmidt a Andreas 'Neudi' Neuderth ze skupiny Roxxcaliber. V srpnu 2013 byl přijat bubeník Lars Wickett kvůli Neudiho závazkům na živých koncertech s Manilla Road. Jameson Raid zůstali aktivní zejména v Evropě s příležitostnými koncerty ve Velké Británii.
V roce 2015 vydali své jediné studiové LP Uninvited Guests.
Podrobnosti: Jameson Raid - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Uninvited Guests (2015)
JERUSALEM
Jerusalem je švédská křesťanská rocková skupina, kterou v roce 1975 založil Ulf Christiansson. Byla to jedna z prvních kapel, která kombinovala křesťanské texty s hardrockovým a heavy metalovým zvukem.
Poselství skupiny bylo určeno především mladým lidem a jejich texty popisovaly vztah kapely k Bohu obyčejným, ale radikálním způsobem. Cíl kapely byl vysloveně evangelizační. Jejich koncerty byly popisovány jako série probuzeneckých shromáždění, která často zahrnovala volání k oltáři a příležitostně i exorcismy. Postupem času si Jerusalem získali širší uznání a po třech letech koncertování jim začaly nahrávací společnosti činit nabídky. Nakonec podepsali smlouvu s křesťanskou nahrávací společnost Prim, která ani neočekával nějaký velký úspěch. Debutové album Jerusalem se však okamžitě stalo hitem mezi křesťanskými posluchači a během prvních šesti měsíců se ho prodalo 20 000 kusů, což je v rámci žánru křesťanského rocku v Evropě nevídané.
Z křesťanského festivalu Greenbelt v Anglii, kterého se Jerusalem v létě zúčastnili, přivezli Američané desku do Spojených států a Glen Kaiser, lídr Resurrection Band, jedné z nejvýznamnějších křesťanských rockových kapel v USA, nahrávku předal Patovi Boonovi, který vlastnil Lamb & Lion Records. Lamb & Lion následně vydali desky Jerusalem ve Spojených státech a Kanadě.
Se čtvrtým albem Vi Kan Inte Stoppas (Teď už nás nezastavíš) změnili Jerusalem svůj styl na melodičtější rockový zvuk s texty, které nebyly tak otevřeně zaměřené na Boha. Nakonec však toho všeho bylo příliš a členové kapely se unavili. V roce 1985 Jerusalem ukončili koncertování a přihlásili se do biblické školy Word of Life.
V roce 1987 vydala kapela album Dancing on the Head of the Serpent. Na obalu desky byla vyobrazena osoba oděná v džínách a holínkách, která skáče po hlavě člověka, jenž vypadá jako napůl člověk a napůl ještěr. Tento radikální obrázek se ukázal být pro švédské křesťany příliš šokující. Některé obchody s deskami album zakázaly, zatímco jiné ho prodávaly pod pultem. Po vydání tohoto alba si skupina dala šestiletou pauzu než přišla s albem Prophet. Poté natočila ještě další čtyři alba.
Podrobnosti: Jerusalem - wikipedia
Diskografie (studiová alba):
Jerusalem (Volume 1) (1978)
Volym 2 (Volume 2) (1980)
Krigsman (Warrior) (1981)
Vi Kan Inte Stoppas (Can't Stop Us Now) (1983)
Dancing on the Head of the Serpent (1987)
Prophet (1993)
Volym 3 (Those Were the Days) (1996)
Volüm Fyra (R.A.D.) (1997)
She (2010)
Stygn (2023)
LEGS DIAMOND
Legs Diamond je americká rocková skupina, která vznikla v roce 1975 v Los Angeles v Kalifornii v sestavě Michael 'Diamond' Gargano (baskytara), Jeff Poole (bicí), Roger Romeo (kytara), Rick Sanford (zpěv) a Michael Prince (klávesy a kytara). Skupina se pojmenovala podle gangstera z 20. let minulého století. Poprvé se na vinylu objevili v roce 1976 na kompilačním sampleru losangeleské rozhlasové stanice K-West. V hudební branži je však třeba mít i štěstí - to přišlo, když se vetřeli na afterparty KISS a potkali Gena Simmonse. Přesvědčili Gena, aby přišel do jejich zkušebny, a kapela se mu zalíbila a tak získali první tři koncerty na turné 'Rock & Roll Over'.
Kiss dokonce chtěli nahrát jednu z jejich písní ("Satin Peacock"), ale Legs si ji nechali pro sebe. 9. listopadu 1976 kapela podepsala smlouvu s Mercury a zahájila záviděníhodnou několikaletou koncertní šňůru. Po USA se o ně dělili Styx, Sammy Hagar, Alice Cooper, Black Oak Arkansas, Bob Seger, Riot, Angel, The Babys, Montrose nebo Golden Earring. Když k tomu připočteme přátelství se členy Deep Purple - vzájemně se účastnili zkoušek -, vypadalo to dobře. Dokonce Eddie Van Halen a Dave Lee Roth prosili kapelu, aby jim mohli předskakovat!
V roce 1977 vydali Legs Diamond u Mercury Records debutové album s vlastním názvem, které produkoval Derek Lawrence (opět spojení s Deep Purple). Album obsahuje pouhých sedm skladeb - ty však dodnes patří k nejoblíbenějším písním a stálicím koncertních setů. Nesly převážně v duchu dlouhých, tvrdých a těžkých kompozic, z nichž každá měla svou vlastní identitu. Změna tempa nebo nálady v rámci jedné písně nebyla ničím neobvyklým a Sanford se nebránil ani občasnému použití flétny. V roce 1977 vyšlo také následné album A Diamond Is A Hard Rock. Skladby na něm jsou kratší a o něco komerčnější než ty na debutu a produkce Eddieho Leonettiho z každé z nich vytahuje to nejlepší. Deska obsahuje "Woman", více než šestiminutovou baladu, která je dodnes rockovou hymnou v San Antoniu v Texasu a ve velké části střední Ameriky.
Další turné po USA a Kanadě upevnilo pověst kapely jako strhujícího živého hosta. Legendární DJ Joe 'The Godfather (Kmotr)' Anthony navíc pouštěl celé strany alba, čímž přispěl k jejich legendárnímu, božskému statusu v texaském San Antoniu na celá desetiletí. Bohužel nahrávací společnosti jako Mercury neustále procházely personálními změnami, a když se problémy managementu propletly s politikou vydavatelství, trpěla kvůli nedostatku propagace nebo snadno dostupných informací především kapela a její rychle rostoucí zástupy fanoušků. Album číslo tři, Fire Power, se mělo objevit na malém labelu Cream. Cream trvali na zařazení coververzí a chtěli se pokusit získat hitové singly prostřednictvím komerčnějšího přístupu. Nechtěli se propagovat jako heavymetalová kapela, ale chyběla jim síla, která by je dostala do popových žebříčků, a tak se zdálo, že velký průlom je za těchto podmínek stále v nedohlednu.
Nastává první z několika 'klidných období' v kariéře kapely. V tomto období odešel kytarista Roger Romeo, aby se věnoval novým směrům, a na jeho místo přišel Jim May. Následovaly různé změny názvů a po odchodu Michaela Diamonda a rozpadu to vypadalo, že Legs Diamond jsou vzpomínkou na sedmdesátá léta.
V roce 1984 se Legs Diamond objevili se slavnou skladbou "Out On Bail". Původně šestiskladbové EP u Target Records si okamžitě získalo celosvětový ohlas a do řad věrných se přidalo nové publikum, které oslavovalo návrat Sanforda, Prince, Maye, Poolea a nyní i baskytaristy Mikea Christieho. Ten vystřídal různé krátkodobě působící členy, včetně Grega Chaissona. Poté, co se album Out On Bail dostalo na první příčky dovozních žebříčků ve Velké Británii a Evropě, bylo jen otázkou času, kdy budou na anglické vydání u labelu Music For Nations přidány dvě další skladby. Fanoušci, kteří měli dříve ke skupině přístup pouze prostřednictvím těžko dostupných importů, měli nyní album snadno dostupné.
Ačkoli s odstupem času by evropské turné v této době bylo velkou výhodou, odhodlání Legs Diamond získat zpět ztracené pozice ve své vlasti je pochopitelné. S novým albem Land Of The Gun doručeným čekajícímu publiku nebyl profil kapely nikdy vyšší. Články v časopisech v mnoha jazycích byly stále četnější. Poole mezitím odešel a nahradil ho Dusty Watson. (Jonathan Valen, vyobrazený na obalu alba, ve skutečnosti s kapelou na žádném albu nehrál ani nenahrával. Je to jeden z těch dlouhých příběhů, zkrácených na to, že Dusty nebyl k dispozici pro focení kapely!).
V roce 1989 se na palubu vrátil Roger Romeo vrátil na palubu, což bylo přivítáno s nadšeným očekáváním a výsledkem bylo první oficiální CD Town Bad Girl (1990) doplněné kontroverzním obalem a napěchované stylovými skladbami. Legs dokonce vstoupili do videoklipového věku a promo k písni "I Am For You" odvysílala MTV v USA i v Evropě. Nehoda na motorce Sanfordovi překazila plány na první evropské turné a kytaristou se po Romeově opětovném odchodu stal Jeff Marcus. Na postu baskytaristy kapela přivítala Adama Kuryho. Do živých vystoupení byly poté zařazeny nové písně, které se staly součástí nejtěžšího alba, jaké kdy skupina nahrála - The Wish, vydaného u Music For Nations Records. Nad hlavou ale visel mrak, který ohrožoval vše, co bylo v minulosti drahé. Tento mrak se jmenoval grunge.
Nejdelší pauza v kariéře Legs Diamond zanechala obavy i v těch největších optimistech, přesto to kapela nehodlala zabalit a vrátila se dvacet let po jeho natočení s legendárním ztraceným čtvrtým albem. Hojně se mluvilo také o novém CD, a přestože se na písních pracovalo, nebylo již možné věnovat se jim na plný úvazek protože členové měli i jiné hudební rozptýlení. Promotér ze San Antonia Bill Lee ale dokázal nemožné a v dubnu uspořádal koncert s Dio a Budgie v divadle Sunken Gardens. Na místo bubeníka se při této významné události vrátil Jeff Poole. Pro zbytek světa bylo velkou událostí také vydání prvních tří alb konečně na CD. Všechna byla s pečlivou péčí masterována Michaelem Princem a doplněna o chutné bonusové skladby.
Plánovaný dubnový koncert z roku 2002 se Starz a Pat Travers byl na poslední chvíli zrušen, když se Jeff Poole zranil při zápase karate. Koncert byl přeložen na září s neuvěřitelným programem - Legs Diamond, Montrose, Starz, Michael Schenker Group a Uli Jon Roth. Jako bonus byla akce natočena pro budoucí vydání prvního DVD kapely. V roce 2005 nahradil původního frontmana Ricka Sanforda bývalý zpěvák Montrose a Wild Horses John Levesque a v roce 2006 kapela vydala album Diamonds Are Forever. Kapela stále příležitostně koncertuje v oblasti Los Angeles a alespoň jednou ročně v San Antoniu v Texasu, kde je stále populární, což je důsledek toho, že si ji oblíbil vlivný diskžokej Joe 'Kmotr' Anthony.
30. března 2018 vyšla u britského vydavatelství Rock Candy Records reedice prvních tří studiových alb skupiny, Legs Diamond, A Diamond Is a Hard Rock a Fire Power, přičemž každé z nich obsahuje množství bonusových skladeb. V roce 2019 Legs Diamond získali nového zpěváka Keitha Englanda a v současné době pracují na novém albu a občasně opět koncertují.
Podrobnosti: Legs Diamond - oficiální stránky
Diskografie (studiová alba):
Legs Diamond (1977)
A Diamond Is a Hard Rock (1977)
Fire Power (1978)
Out on Bail (1984)
Land of the Gun (1986)
Town Bad Girl (1990)
The Wish (1993)
Uncut Diamond (1999)
Diamonds Are Forever (2005)
LONE STAR
Lone Star byla velšská rocková a heavymetalová hudební skupina, která vznikla v Cardiffu v roce 1975. Před rozpadem v roce 1978 vydala dvě alba u CBS Records. Zárodek kapely tvořili zpěvák Kenny Driscoll, kytarista Tony Smith, baskytarista Ray Jones a bubeník Jim Mathews.
Na začátku roku 1975, když Jonese nahradil baskytarista Pete Hurley a Mathewse bubeník Dixie Lee a přidali se kanadský klávesista Rick Worsnop a kytarista Paul 'Tonka' Chapman, přijala kapela přezdívku Lone Star. Paul Chapman měl na kontě mimo jiné působení v kapelách Universe, Skid Row (kde nahradil Garyho Moora), Kimla Taz a především v UFO, kde v roce 1974 krátce působil ve dvojici s Michaelem Schenkerem. Vybrali 300 liber a ve studiu poblíž Oxfordu nahráli demokazetu s pěti písněmi (The Acorn Sessions), přičemž čtyři z pěti písní se v přepracované podobě později objevily na jejich dvou albech. O demo projevil zájem manažer Steve Wood a po nabídkové válce podepsali celosvětovou smlouvu s CBS Records (kterou Driscoll později označil za 'nejhorší nahrávací smlouvu všech dob').
Na začátku roku 1976 natočila kapela studiovou session pro pořad Johna Peela na BBC Radio 1 a v srpnu 1976 nahrála debutové album ve studiu Sweet Silence v Kodani, které produkoval Roy Thomas Baker. Driscoll krátce před nahráváním alba utrpěl zlomeninu klíční kosti při autonehodě (jeho přítelkyně ochrnula od krku dolů) a později tvrdil, že všechny vokály pro album nahrál v opilosti během tří hodin a výsledkem byl zklamán. Album, které se umístilo na 47. místě britské albové hitparády bylo podpořeno britským turné s kolegou z labelu Tedem Nugentem. Druhá Peelova session byla natočena v dubnu 1976 a odvysílána v době vydání prvního alba v srpnu téhož roku. Profil kapely dále posílilo vysílání pořadu BBC Radio 1 In Concert, natočeného v londýnském Paris Theatre 23. září 1976, těsně předtím, než se v říjnu 1976 vydali na turné jako předskokani skupiny Mott the Hoople.
Po neshodách v kapele Driscoll v roce 1977 odešel a nahradil ho dvacetiletý John Sloman, přičemž Woodovu pozici manažera převzal Abe Hoch. Druhé album skupiny Firing on All Six, produkované Garym Lyonsem a vydané v srpnu 1977, překonalo svého předchůdce a dostalo se na 36. místo UK Albums Chart. Téhož měsíce skupina podnikla svůj dosud nejprestižnější koncert, když 26. srpna vystoupila na festivalu v Readingu, po němž následoval 29. září živý přenos v pořadu BBC Sight & Sound, natočený v Queen Mary College ve východním Londýně, kde se o něj dělila s kanadským kytaristou Patem Traversem. Obě vysílání BBC In Concert a Sight & Sound byla v roce 1994 vydána jako CD BBC Radio One Live In Concert.
Pak měli Lone Star čas přestávku, když Chapmana vyzvali UFO, aby zaskočil za nepřítomného Michaela Schenkera na části jejich amerického turné s Rush. Po jeho návratu začala kapela připravovat materiál pro zamýšlené třetí album, ale sužována problémy s managementem a napětím způsobeným zájmem Smithe a Leeho o scientologii se koncem roku 1978 rozpadla a CBS je odepsala částečně kvůli rychle se měnícímu hudebnímu klimatu, kdy vzestup punk rocku způsobil, že se kapely jako Lone Star zdály být staromódní.
Chapman se poté natrvalo vrátil k UFO a natočil s nimi čtyři studiová alba, než se v polovině 80. let připojil k baskytaristovi UFO Petu Wayovi ve skupině Waysted a usadil se v USA. Bubeník Dixie Lee absolvoval koncem roku 1978 turné s
Kenny Driscoll působil po odchodu z Lone Star krátce jako frontman skupiny Hiding Place a také v kapele s podivným názvem Tom the Lord, která se však navzdory zájmu Epic Records rozpadla již v době svého vzniku. Po rozpadu Lone Star přijali Driscoll a jeho dlouholetý přítel Steve Jones v roce 1979 přezdívku toto jméno, nahráli album v Rockfield Studios a neúspěšně se pokoušeli získat novou nahrávací smlouvu. V roce 1980 odehráli několik koncertů, mimo jiné v Bournemouth Winter Gardens, na Keele University a v Nottingham Boat Clubu. Někdy v roce 1980 skupinu opustil Steve Jones a připojil se Gary Moore, aby dokončil několik zbývajících koncertů, a Lone Star se rozpadli. Driscoll se v roce 1980 krátce připojil ke skupině Garyho Moora a zpíval na albu Live At The Marquee.
Třetí album Riding High vydal Paul Chapman na značce Zoom Club v roce 1999. Vzniklo bez účasti ostatních členů kapely a skládalo se z demosnímků nahraných Chapmanem a z dosud nepublikovaného materiálu. První dvě alba byla znovu vydána u BGO Records v roce 2004 a znovu v roce 2011 u Rock Candy Records jako nově remasterované, přičemž na každé album byly jako bonusy přidány dříve nevydané BBC sessions a živé skladby.
Podrobnosti: Lone Star - wikipedia
Diskografie (studiová alba):
Lone Star (1976)
Firing on All Six (1977)
Riding High (1999)
RIOT
Riot je americká heavy metalová skupina z New Yorku, která vrcholného úspěchu a popularity dosáhla na počátku 80. let 20. století. Její zvuk zpočátku vycházel z přímočarého heavy metalu, ale od vydání alba Thundersteel v roce 1988 se jejich hudební styl poněkud posunul směrem k power metalu. V roce 2013, po smrti zakladatele, kytaristy, hlavního skladatele a lídra Marka Realeho kapelu přeživší členové znovu zformovali pod názvem Riot V.
Skupina vznikla v roce 1975 v New Yorku, když kytarista Kon-Tiki Mark Reale a bubeník Peter Bitelli přibrali do party baskytaristu Phila Feita a zpěváka Guye Speranzu. Tato sestava nahrála čtyřstopé demo, o kterém doufala, že bude zařazeno na navrhovanou kompilaci nových rockových kapel. Během čekání na rozjezd projektu se k nim přidal ještě Steve Costello, který hrál na klávesy.
Reale odnesl demosnímky newyorským producentům Billymu Arnellovi a Stevu Loebovi, kteří vlastnili nahrávací studio Greene Street a přidružený label Fire-Sign Records. Arnell a Loeb návrh na kompilaci odmítli, ale podepsali s nimi smlouvu. Kapela poté přibrala druhého kytaristu Louieho Kouvarise a basáka Feita nahradila Jimmym Iommim, ačkoli na nahrávání debutového alba Rock City se podíleli oba. Desku nahráli a produkovali Arnell a Loeb a vydali ji u svých Fire Sign Records. Po slibném začátku a předskakování AC/DC a Molly Hatchet se ale kapele nepodařilo udržet dynamiku a v roce 1979 byla na pokraji rozpadu.
V tomto roce však nová vlna britského heavy metalu pronikla do hlavního proudu a kapela se dostala do povědomí vlivného DJ Neala Kaye, který o ní šířil informace v Británii, kde si fanoušci kupovali dovezené kopie Rock City. Povzbuzení Arnell a Loeb, nyní manažeři Riot, se proto rozhodli nahrát nové album Narita. V průběhu nahrávání nahradil Kouvarise roadie Rick Ventura.
Po úspěšné podpoře Sammyho Hagara na jeho turné po americkém Texasu nabídl Capitol Records skupině celosvětovou smlouvu pro Naritu, především kvůli Hagarovi. Capitol a Hagar potřebovali tvrdší, mladší skupinu, která by se s ním spojila, a tak byli Riot vybráni, pokud budou souhlasit s předskakováním Hagarovi na jeho britském turné. Hagar a Riot absolvovali úspěšné turné, ale jakmile skončili, Capitol Riot propustil.
Arnell a Loeb utratili zbývající zálohu Capitol Records za důležitou propagaci v nezávislých FM rádiích pro poslední album Riot, když album nasadili do co největšího počtu rozhlasových stanic po celé zemi, čímž se zviditelnili natolik, že Capitol využil svou opci na další desku, pozdější nejprodávanější album skupiny, Fire Down Under.
Když byla deska o několik měsíců později dokončena, Capitol ji odmítl s tím, že je 'komerčně nepřijatelná', a zanechal kapelu v nejistotě. Capitol je navíc odmítl ze smlouvy vyvázat. Proto byla zorganizována a financována kampaň producentů Arnella a Loeba, do které se zapojili fanoušci po celém světě. Nakonec se s viceprezidentem Capitolu Rupertem Perrym dohodla Elektra a album Fire Down Under okamžitě vydala. To se následně vyšplhalo do čela žebříčku Billboard 200.
Zpěvák Guy Speranza měl ale problémy skloubit své náboženské přesvědčení s rolí v kapele a na dalším albu Restless Breed (1982) ho nahradil Rhett Forrester. Přestože byl výrazným frontmanem, naděje na zásadní průlom potopila kombinace Forresterova nevyzpytatelného chování na cestách, střídání stráží v Elektře a úspěchu coververze "Cum on Feel the Noize" od Quiet Riot v roce 1983. Další album Born in America (1983) financoval Steve Loeb sám a vyšlo u nezávislého kanadského vydavatelství Quality Records. Poznámka na zadní straně alba se snažila vysvětlit záměnu potenciálních fanoušků mezi Riot a nyní nejprodávanějšími Quiet Riot, ale podpora se rozplynula, což vedlo k rozpadu kapely.
Reale se poté přestěhoval do San Antonia v Texasu, kde získal bývalé členy S.A. Slayer Steva Coopera, Dona Van Staverna a Davea McClaina (nyní Sacred Reich) do nové kapely Narita, která se ale nedostala dál než k jednomu demu. V roce 1986 se proto Reale a Van Stavern vydali do Los Angeles, aby se spolu s bývalými členy, bubeníkem Sandym Slavinem a zpěvákem Rhettem Forresterem pokusili obnovit Riot. O zpěv se krátce staral také Harry 'The Tyrant' Conklin (Jag Panzer), ten byl ale propuštěn poté, co kvůli nadměrnému pití ztratil hlas hned na druhém koncertě. Nakonec se Reale opět spojil s producentem Stevem Loebem a přestěhoval se zpět do New Yorku. Novou rytmickou sekci vytvořili bubeník Mark Edwards (Steeler, Third Stage Alert) s baskytaristou Donem Van Stavernem, zatímco manažer Greene Street Studia, Dave Harrington, přivedl zpěváka Tonyho Moora (vlastním jménem Tony Morabito).
S Loebem kapela natočila v jeho Greene Street Studio v Soho v New Yorku čtyřstopé demo a Loeb je také, spolu s manažerem Vincem Perazzem, přivedl do CBS Associated, která kapele nabídla celosvětovou smlouvu. Edwards se ale poté rozhodl Riot opustit, protože jeho vlastní losangeleská skupina Lion získávala smlouvu u Scotti Brothers. Na jeho místo nastoupil Bobby Jarzombek, rodák z texaského San Antonia, který dříve působil ve skupině Juggernaut a který vystřihl zbytek bicích pro nabušené power metalové album Thundersteel, vydané v roce 1988. Na následném turné v Japonsku, kde si Riot udrželi nejsilnější následovníky, se ke kapele připojil druhý kytarista Mike Flyntz. Následovalo experimentálnější album The Privilege of Power (1990), na němž skupina rozšířila svůj moderní heavy metalový zvuk o lesní rohy, které obstarali bratři Breckerové a rhythm and bluesová skupina Tower of Power. Na albu také hostoval Joe Lynn Turner, známý ze skupiny Rainbow. Po americké části turné Privilege of Power odešel z kapely baskytarista Don Van Stavern, kterého nahradil texaský rodák Pete Perez (ex-Karion).
V roce 1992 skupinu opusti kvúli neshodám s manažerem a producentem Stevem Loebem zpěvák Tony Moore. Reale přijal nováčka Mikea DiMea, který hrál s Howardem Sternem v místní kapele Josie Sang, původně s cílem natočit sólové album zaměřené spíše na tvrdší rock. Nakonec se od těchto plánů upustilo a z plánovaného sólového počinu se v roce 1993 stalo další album Riot, nazvané Nightbreaker, které obsahovalo předělávku skladby "Outlaw" od Fire Down Under a také coververze písní "Burn" od Deep Purple a "A Whiter Shade of Pale" od Procol Harum. Následující LP s indiánskou tématikou, Brethren of the Long House (1996), na kterém John Macaluso (TNT, Powermad) krátce vystřídal Bobbyho Jarzombeka na bicích, znamenalo poslední spolupráci s dlouholetým spolupracovníkem Stevem Loebem, který v roce 1995 odstoupil z producentského křesla. Celkem Loeb za 19 let spolupráce s Realem a různými formacemi Riot produkoval nebo spoluprodukoval 13 alb.
Po zbytek dekády si kapela poprvé ve své historii udržela stabilní sestavu, což se projevilo na stabilní produkci kvalitních alb, jako jsou Inishmore (1998), Shine On live (1998) a Sons of Society (1999). Koncem roku 1999 Jarzombek opět odešel, tentokrát k bývalému zpěvákovi Judas Priest Robu Halfordovi do jeho nové kapely Halford. Na následujícím evropském turné Jarzombeka krátce zastoupil Pat Magrath (Prototype, Killing Culture), než ho nahradil veterán Bobby Rondinelli (Rainbow, Black Sabbath, Blue Öyster Cult), s nímž kapela nahrála album Through the Storm (2002).
V roce 2006 se Riot vrátili s dalším albem Army of One, na kterém se objevil Frank Gilchriest (Virgin Steele, Gothic Knights) na bicí. Bylo to poslední album se zpěvákem Mikem DiMeo, který již dříve oznámil svůj odchod, aby se po dvanáctiletém působení u Riot mohl soustředit na práci s retro rockery The Lizards. DiMeo byl nahrazen newyorským zpěvákem Mikem Tirellim, jehož koncertní debut přišel na začátku roku 2005 na vna Atarfe Vega Rock Festivalu ve španělské Granadě. S Tirellim Riot absolvovali většinu roku 2005 turné po Spojených státech, v letech 2006 a 2007 vystoupili v Japonsku a v roce 2007 podnikli turné po Španělsku.
V roce 2008 bylo oznámeno, že se na turné znovu sejde klasická sestava z éry alba Thundersteel. To začalo v červnu 2009 prestižními koncerty na festivalech Sweden Rock a Metalway, po kterých následovalo podzimní turné po Japonsku. Nové studiové album, jehož vydání bylo předběžně naplánováno na konec roku 2009, se ale neobjevilo a 4. prosince 2009 navíc Tony Moore oznámil, že již není členem Riot.
Po většinu roku 2010 pak nebylo o kapele slyšet, až 28. září 2010 bylo oznámeno, že se Tony Moore ke kapele vrátil a že nové album vyjde někdy v roce 2011. Nakonec vyšlo nejprve 18. října v Japonsku u společnosti Marquee Inc, poté 28. října v Německu. 31. října ve zbylé Evropě a v listopadu v Severní Americe na labelu SPV. Na turné European Outbreak 2011, s potvrzenými říjnovými a listopadovými termíny, měli Riot předskakovat švédským HammerFall ale toto turné bylo zrušeno kvůli tomu, že Tony Moore potřeboval akutní operaci dutiny ústní.
Dne 25. ledna 2012 zemřel ve věku 56 let zakládající člen kapely Mark Reale na komplikace způsobené Crohnovou chorobou. Bezprostředně po jeho smrti kapela i bez něj v sestavě Thundersteel odehrála několik dříve objednaných koncertů na východním pobřeží a koncert na výletní lodi '70 000 tun metalu'. Po těchto koncertech byla vydána nová kompilace a na žádost Markova otce byl název Riot uložen k ledu. Někteří bývalí členové této sestavy však začali pracovat na sestavení nové kapely hrající hudbu ve stejném duchu jako Riot.
Kapela byla oficiálně obnovena pod názvem Riot V, což je narážka na to, že pátým oficiálním zpěvákem se stal Todd Michael Hall, který nahradil Moora. Van Stavern prozradil, že Moore se rozhodl ve skupině nepokračovat, aby mohl trávit více času se svou rodinou.
V roce 2014 se ke kapele připojil Nick Lee, bývalý student kytarových kurzů vedených Flyntzem, který nahradil zesnulého Realeho, a místo Jarzombeka, který z kapely odešel, aby se mohl věnovat svým aktivitám s Fates Warning, se vrátil Frank Gilchriest. Nové album Unleash The Fire vyšlo v Japonsku v srpnu 2014 od názvem Riot. Jednalo se o první desku kapely od Realovy smrti.
Todd Michael Hall k tomu řekl: „Oficiální název kapely je Riot V, ale dochází k záměně s japonským a evropským vydáním. Bylo mi řečeno, že japonské vydavatelství považovalo toto vydání za pokračování předchozí smlouvy s Riot, takže nechtěli používat písmeno 'V'.“
Zatím poslední album skupiny z roku 2024 se jmenuje Mean Streets. Původně mělo vyjít už v roce 2023, ale vydavatelství jeho vydání odložilo. Turné kapela společně s Tailgunner a vystopila také na každoročním Sweden Rock Festival.
Podrobnosti: Riot V - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Rock City (1977)
Narita (1979)
Fire Down Under (1981)
Restless Breed (1982)
Born in America (1983)
Thundersteel (1988)
The Privilege of Power (1990)
Nightbreaker (1993)
The Brethren of the Long House (1995)
Inishmore (1997)
Sons of Society (1999)
Through the Storm (2002)
Army of One (2006)
Immortal Soul (2011)
Unleash the Fire (2014)
Armor of Light (2018)
Mean Streets (2024)
THE RUNAWAYS
The Runaways byla americká ženská rocková skupina, která nahrávala a vystupovala v letech 1975 až 1979. Během svého působení vydala jedno živé a čtyři studiová alba Mezi jejich nejznámější písně patří "Cherry Bomb", "Hollywood", "Queens of Noise" a coververze skladby "Rock & Roll" od Velvet Underground. Ve Spojených státech Runaways nikdy nezaznamenali větší úspěch, ale v zámoří, zejména v Japonsku, se stali senzací díky singlu "Cherry Bomb".
Počátkem roku 1975, v době, kdy podle kytaristky Joan Jettové neexistovaly vůbec žádné mladé dívky hrající na kytaru nebo jakýkoli nástroj, napadlo rockového impresária Kima Fowleyho sestavit čistě ženskou rockovou kapelu. Fowley se na večírku pořádaném pro Alice Coopera seznámil s textařkou Kari Krome, dal jí plat a nechal ji začít hledat interpretky. Krome se poté seznámila s Joan Jettovou a přivedla ji k Fowleymu, kde se úspěšně zúčastnila konkurzu u Fowleyho diky tomu, že hrála na ukulele k albu Sweet a jako svůj nástroj si vybrala rytmickou kytaru.
Brzy poté se Fowley na parkovišti u baru Rainbow Bar and Grill seznámil se Sandy Westovou, která souhlasila, že bude hrát na bicí. Fowley nechal holky zkoušet v jeho domě v Huntington Beach a dvojici také telefonicky vyzpovídal hudební novinář Ritchie Yorke. Poté se obrátil na dvě rozhlasové stanice s inzerátem na další konkurz, který přivedl zpěvačku a baskytaristku Micki Steelovou (později členku skupiny The Bangles).
The Runaways vznikly v srpnu 1975 a Fowley o nové skupině mluvil jako o dívčí odpovědi na Grand Funk Railroad. V září 1975 skupina podepsala smlouvu s Kim Fowley Productions a ve složení Jettová, Westová a Steeleová debutovala 28. a 29. září na koncertě ve Whisky a Go Go, kde předskakovala Fowleyho předchozí koncepční skupině Hollywood Stars (tehdy označované jako The Stars).
30. října ale Steeleová kvůli tvůrčím neshodám odešla a v listopadu ji nahradil Paul Goldwin a baskytaristka Peggy Fosterová. Lita Fordová se ke skupině připojila jako hlavní kytaristka, což Jettové umožnilo soustředit se na rytmickou kytaru. Trio bylo dříve členy skupiny Dangerous. Po Goldwinově odchodu Fowley a Jettová objevili v teenagerském nočním klubu The Sugar Shack Cherie Currieovou a přivedli ji do skupiny jako zpěvačku. Za dva týdny skupinu opustila i Fosterová a nahradila ji Jackie Foxová, kterou Fowleyho kolega Rodney Bingenheimer našel na parkovišti nočního klubu Starwood v západním Hollywoodu.
Denny Rosencrantz, ředitel A&R společnosti Phonogram/Mercury Records na západním pobřeží, souhlasil s podpisem smlouvy s The Runaways 12. prosince 1975. Skupina nahrála své debutové album The Runaways v lednu 1976 a vydala ho v březnu prostřednictvím Mercury. Album se umístilo na počáteční pozici 188. místa v žebříčku nejlepších alb Cash Box, získalo příznivé recenze a četné přídavky do rádií a na alba, stejně jako prodej 70 000 kusů.
Kapela absolvovala turné po Spojených státech jako support předkapelám Cheap Trick, Van Halen, Talking Heads a Tom Petty and the Heartbreakers, během kterého byl natočen dokument Edgeplay: A Film About the Runawayss (režii měla na starost bývalá baskytaristka Runaways Vicki Blueová). Dokument odhalil, že každá z dívek si vzala za vzor svůj hudební idol: Currieová se inspirovala Davidem Bowiem, Jettová Suzi Quatrovou, Fordová křížencem Jeffa Becka a Ritchieho Blackmora, Westová Rogerem Taylorem a Foxová Genem Simmonsem.
O skupině se v září 1976 psalo v časopise People. O týden později Fowley přerušil styky s kapelou a vzdal se svých práv, titulů, nároků a vlastnictví merchandisingu ve prospěch Mercury Records. Mercury odmítlo Fowleyho podíl ve skupině přijmout a následující týden mu ho vrátilo. Fowley a kapela se v listopadu usmířili a vrátili se do studia, aby nahráli následné album Queens of Noise, které vyšlo 7. ledna 1977.
Skupina poté absolvovala světové turné na podporu alba Queens of Noise a rychle se zařadila mezi sílící punkrockové hnutí. Kapela, která již byla stálicí na punkové scéně západního pobřeží, navázala spojenectví s převážně mužskými punkovými kapelami, jako byli Ramones a Dead Boys (prostřednictvím newyorského klubu CBGB), a také s britskou punkovou scénou, když se stýkala s kapelami jako Damned, Generation X a Sex Pistols.
V létě 1977 jim bookingový agent David Libert zajistil termíny v Japonsku, kde odehráli řadu vyprodaných koncertů. Nebyli ale připraveni na nápor fanoušků, který je přivítal na letišti. Jettová později popsala masovou hysterii jako 'něco jako Beatlemánii'. Během pobytu v Japonsku Runaways natočili televizní speciál, absolvovali řadu televizních vystoupení a vydali album Live in Japan, které se stalo zlatým. V polovině turné odešla Jackie Foxová a po návratu do Ameriky ji nahradila baskytaristka Vicki Blueová.
Cherie Currieová opustila skupinu 9. srpna 1977. Tentýž měsíc nahrál Fowley ve studiu Larrabee třetí LP The Runaways, Waitin' for the Night, se skupinou ve čtyřčlenném složení (Joan Jettová se ujala zpěvu). Album vyšlo 17. října 1977 a bylo posledním albem, které Fowley se skupinou nahrál.
Kvůli neshodám ohledně peněz a vedení skupiny se cesty Runaways a Kima Fowleye v roce 1977 rozešly. Skupina rychle najala Tobyho Mamise, který pracoval pro Blondie a Suzi Quatro. Když se skupina s Fowleyem rozešla, rozešla se také se svým vydavatelstvím Mercury/PolyGram, ke kterému byla vázána jejich smlouva. V dokumentu Edgeplay členové skupiny (zejména Foxová a Currieová) a také rodiče Curriové a Westové obvinili Fowleyho a další osoby pověřené péčí o skupinu z porušování slibů ohledně školní docházky a další péče, používání taktiky rozděl a panuj, aby si udrželi kontrolu nad skupinou, spolu se slovním popichováním členů skupiny. Kapela údajně v tomto období trávila mnoho času užíváním si excesů rock'n'rollového životního stylu. Na nahrávání posledního alba And Now...The Runaways spolupracovala s producentem Thin Lizzy Johnem Alcockem poté, co Jettův budoucí partner Kenny Laguna tuto práci odmítl.
Blueová skupinu opustil kvůli zdravotním problémům a v listopadu 1978 ji nakrátko nahradila Laurie McAllisterová. McAllisterovou do skupiny doporučil její soused Duane Hitchings, který hrál na klávesy na albu And Now... The Runaways. Před nástupem do Runaways hrála McAllisterová se skupinou Baby Roulette and the Rave Ons, která vydala jednu skladbu na kompilačním LP Kima Fowleye s názvem Vampires From Outer Space. McAllisterová se objevila na pódiu s Runaways na jejich posledních koncertech v Kalifornii v prosinci 1978 a v lednu 1979 odešla.
Neshody mezi členy kapely se týkaly i hudebního stylu; Jettová chtěla, aby kapela provedla hudební změnu a posunula se směrem k punk rocku a glam rocku, zatímco Fordová a Westová chtěli pokračovat v hraní hard rockové a heavy metalové hudby. Ani jedna z nich nechtěl akceptovat názor tté druhé. Kapela odehrála svůj poslední koncert na Silvestra 1978 v Cow Palace a oficiálně se rozpadla v dubnu 1979.
V roce 2010 se Jettová a Currieová spojily, aby znovu nahrály píseň "Cherry Bomb" pro videohru Guitar Hero: Warriors of Rock. V rozhovoru pro WHMH-FM v roce 2015 Fordová řekla, že se na začátku 90. let rozhodla odmítnout případný reunion, protože Nirvana se právě rozjížděla a bylo to opravdu špatné načasování; nefungovalo by to. Lidé by nad tím ohrnuli nos.
V prosinci 2018 Fordová prohlásila, že k reunionu Runaways nikdy nedojde, a jako důvod uvedl Jettina manažera Kennyho Lagunu: „Joan je hodně v 'zemi Joan Jettové', dalo by se říct. Vyjde někdy ze země Joan Jettové? Myslím, že ne. Myslím, že to má pod kontrolou její manažer, a záleží to opravdu jen na něm a na ní. Připadá mi, že manažer Joan Jett prostě řídí její život ve všech ohledech. Je velmi panovačný a má se mnou opravdu problém. Vidí ve mně hrozbu, což je směšné, protože ona je jako moje sestra a já Joan miluju. Je to směšné a způsobilo to trochu rivality mezi ní a mnou, což je naprosto nevhodné. Je to jeho chyba. Nejtěžší je prostě snažit se s Joan komunikovat bez účasti jejího manažera. Před pár lety jsme byly na večeři, což měl být dámský večer, a ona si s sebou přivedla svého manažera. Takže je to jako, kámo, odpověz na otázku. Snažím se tě na něco zeptat. Máš zájem dát The Runaways znovu dohromady? Nikdy mi na tu otázku neodpověděla.“
12. května 2021 byla Currieová dotázána na reunion, na což odpověděla: „Hrála jsem se všemi děvčaty jednotlivě, se všemi jsem hrála - s Litou, s Joan a samozřejmě se Sandy; bez ní jsem nikdy neodehrála koncert, než zemřela. Takže jsem jediná, kdo vlastně hrál se všemi členkami. Lita a Joan mají trochu problém, Lita nemá ráda Kennyho. Upřímně bych si přála, aby se přes to přenesly, ale nemyslím si to. Kenny byl můj manažer v počátečních fázích tvorby Blvds Of Splendor. Dvacet let jsme byli velmi dobří přátelé. Ale pak, bohužel, s tou deskou, s tím, jak deset let brzdili Blvds Of Splendor, to tak trochu narušilo moje přátelství s ním.“
Podrobnosti: The Runaways - wikipedia
Diskografie (studiová alba):
The Runaways (1976)
Queens of Noise (1977)
Waitin' for the Night (1977)
And Now... The Runaways (1978)
SORCERY (Kalifornie)
Sorcery je hudební divadelní skupina z Los Angeles, kterou v roce 1975 založili kytarista Richard 'Smokey' Taylor, baskytarista Richie King a zpěvák Greg Magie. Jsou známí svou propracovanou pódiovou show složenou z heavymetalové kapely a dvou kouzelníků, kteří do bitvy na pódiu, kde se Merlin utkává se Satanem, zapojili použití magických iluzí. Sorcery se také objevili v televizních speciálech Dicka Clarka. V roce 1982 vystoupili v 90minutovém televizním speciálu A Rockin Halloween a o rok později vystoupili v dalším s názvem Magical Musical Halloween. Pořad uváděl mistr kouzelník Harry Blackstone Jr. Byli členy S.A.G. (Screen Actors Guild), AFTRA (American Federation of Television and Radio Artists) a American Federation of Musicians (AFM/AFofM) v Hollywoodu v Kalifornii.
V letech 1976 a 1977 hrála skupina v hollywoodských klubech Whisky a Go Go a Starwood. Na všech těchto koncertech byli hlavními hvězdami. Po vystoupení v hollywoodském klubu Starwood v roce 1977 je oslovil William Nelson ze společnosti 'Orr Management' a předložil jim nabídku na spolupráci s jeho společností, kterou v červnu toho roku podepsali. V září 1977 zavolal Arnie Frank z agentury Jona Peterse v kalifornském Beverly Hills manažerovi Sorcery, Williamu Nelsonovi, ohledně filmového projektu, na kterém pracoval a který nakonec nesl název Stunt Rock. Výkonným producentem filmu byl Herman Ilmer z holandské Bassart-Group a produkoval ho americký filmový producent Martin Fink.
Dohoda spočívala v tom, že se kapela objeví ve filmu a poskytne k němu soundtrack. Film režíroval australský režisér Brian Trenchard-Smith a v hlavních rolích se objevili australský kaskadér Grant Page a holandská herečka Monique van de Ven. Kapela měla mít i jednu z hlavních rolí. Snímek se natáčel v Los Angeles na začátku roku 1978. Soundtrackové album bylo nahráno v březnu 1978 ve studiu Warner Bros. v Burbanku a produkovala ho společnost Sorcery. Film byl v Evropě uveden na podzim 1978. Pro americký a kanadský trh zakoupila distribuční práva společnost Allied Artists. Tři měsíce před uvedením filmu do kin vyhlásila společnost Allied v New Yorku bankrot. Distribuční práva na film pak v roce 1980 získala společnost Film Ventures International.
V roce 1981 podepsali Sorcery druhou manažerskou smlouvu s Alem Anthonym. Anthony je ihned objednal v Las Vegas u majitele společnosti 'Starwood Productions' Beryla Cohena, aby vystoupili jako hlavní hvězda v 'Aladdin Theater for the Performing Arts' v Las Vegas na halloweenském koncertě. S pomocí propagace rozhlasové stanice FM-92 a místní televizní reklamy byl koncert vyprodán během několika hodin. Po vyprodání prvního koncertu byli Sorcery požádáni, aby následující víkend vystoupili jako headlineři druhého koncertu.
V roce 1982 vydala skupina album Sorcery 2 poté, co je kontaktoval producent společnosti Dicka Clarka Larry Klein, který s nimi podepsal smlouvu, aby vystoupila v 90minutovém halloweenském televizním speciálu Dicka Clarka A Rocking Halloween. v tomto pořadu dále vystoupili Billy Joel, DEVO, Jermaine Jackson, Toni Basil, William Shatner a moderátor Fred Travalena. V roce 1983 byli Sorcery znovu požádáni, aby se podílel na druhém jubilejním halloweenském televizním speciálu Dicka Clarka, A Magical Musical Halloween. V tomto pořadu vystoupili: Sorcery, INXS, Jeffrey Osborne, Sparks, Eddie Money a Kim Carnes. Pořad uváděl mistr kouzelník Harry Blackstone Jr.
V létě 1983 se Sorcery setkali s producenty filmu Rocktober Blood, Ferdem a Beverly Sebastianovými. Výsledkem této schůzky bylo, že členové skupiny Richard Taylor, Richie King a Perry Morris podepsali smlouvu se společností 'Sebastian Productions' na film Rocktober Blood. ve filmu měli hrát roli fiktivní skupinu Headmistress a měli také zajistit A stranu soundtrackového alba k filmu. Soundtrackové album k filmu Rocktober Blood i film byly vydány v roce 1984.
V roce 2009 vydala společnost Code Red nové DVD s filmem Stunt Rock. Dvoudiskový set obsahuje rozhovory s producentem filmu Martinem Finkem, režisérem Brianem Trenchard-Smithem a členy kapely Richardem Taylorem a Perrym Morrisem. V roce 2015 byla skladba "Talking to the Devil" ze soundtrackového alba Stunt Rock z roku 1978 umístěna do filmu Eliho Rotha Knock Knock. V září 2016 byly film Rocktober Blood a soundtrack k němu znovu vydány u Lunaris Records. V březnu 2018 se skladba "Sacrifice" (z jejich soundtrackového LP k filmu Stunt Rock z roku 1978) objevila ve filmu Přání smrti. V roce 2021 podepsali členové skupiny Taylor a King nahrávací smlouvu s vydavatelstvím RidingEasy Records na reedici původního soundtrackového alba Stunt Rock.
V roce 2024 vychází EP Sorcery Instrumentals a alba Metallum Fortis a Sinister Love Songs. Všechny obsahují novou hudbu skupiny.
Podrobnosti: Sorcery - wikipedia
Diskografie (studiová alba):
Stunt Rock: Movie Soundtrack (1978)
Sorcery 2 (1982)
Rocktober Blood (1984)
Metallum Fortis (2024)
Sinister Love Songs (2024)
SORCERY (Illinois)
Hvězda Sorcery zářila krátce od roku 1976 až někdy do roku 1980. Pocházeli z Chicaga ve státě Illinois (neplést s hardrockovou kapelou z Kalifornie, která se proslavila téměř přesně ve stejné době). V heavy metalovém undergroundu vydali dvě alba: Sinister Soldiers (1978) a Till Death Do We Part (1980). Obě alba patřila vydavatelství Century Records.
Hudba Sorcery má kořeny v psychedelickém rocku a jsou známí tím, že hrají směs hard rocku a heavy metalu. Jejich texty se obvykle zabývají tématy, jako je fantazie, láska a emoce. Jejich debut Sinister Soldiers měl úctihodnou délku devětačtyřiceti minut a vyšel jako dvojité LP, což bylo v roce 1978 hodné pozornosti.
Hudba na debutu je temná, zlověstná a rozmanitá. Od zabijáckých sabbathovských vibrací přes zasněnou progresivní psychedelii až po punkový hard rock. Výrazným prvkem je zpěv Tima Barretta, který se pohybuje od mírných poloh až po ty naléhavé. Podle všeho Tim působil v dalších třech zapomenutých středozápadních kapelách - Aleister Crowley, Canterbury a Sea of Monsters. Zpěv na Sinister Soldiers je místy zvláštní, pokroucený, sladký a strašidelný.
Skupina se bohužel rozpadla v roce 1980 po vydání druhého alba Till Death Do We Part.
Podrobnosti: Sorcery - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Sinister Soldiers (1978)
Till Death Do We Part (1980)
STARZ
Starz je americká hardrocková a powerpopová skupina z New Jersey. Navzdory tomu, že kapela neměla větší komerční úspěch, je dlouhodobě kultovní. Někteří ze známých metalových muzikantů z 80. let, včetně Poison, Jona Bon Joviho z Bon Jovi, Nikkiho Sixxe z Mötley Crüe, Sebastiana Bacha ze Skid Row, Larse Ulricha z Metallicy a Twisted Sister, uvádí Starz jako jeden z hlavních vlivů. Časopis Kerrang! zařadil první dvě alba Starz na seznam nejdůležitějších heavymetalových alb všech dob.
Starz se vyvinuli z popové skupiny Looking Glass z počátku 70. let, která měla v létě 1972 hit číslo 1 "Brandy (You're a Fine Girl)". Poté, co je v roce 1974 opustil zpěvák Elliot se tři zbývající členové - klávesista Larry Gonsky, baskytarista Pieter Sweval a bubeník Jeff Grob spojili se zpěvákem Michaelem Lee Smithem a kytaristou Brendanem Harkinem, aby pokračovali v činnosti kapely, která změnila název na Fallen Angels. Když se k nim září 1975 připojil bývalý kytarista skupiny Stories Richie Ranno a odešel klávesista Gonsky, rozhodli se změnit název a vydat se více heavy metalovým směrem.
Skupina hledala název, když si jejich manažer všiml hvězdného náhrdelníku, který Ranno nosil a navrhl název Starz. Kapela s tímto nápadem původně nesouhlasila, když jim však následující den manažer předložil hrubý náčrt loga, který nakreslil na ubrousek, shodli, že je perfektní a kapela se oficiálně přejmenovala na Starz.
Počátkem roku 1976 začal kapelu zastupovat manažer KISS Bill Aucoin a pomohl jim podepsat smlouvu s Capitol Records. První stejnojmenné album Starz vyšlo 21. června 1976 a obsahovalo také kontroverzní skladbu "Pull the Plug" o muži, který ukončil život své ženy v kómatu. Jejich první velký hitový singl "Cherry Baby" z jara 1977 pocházel z jejich druhého alba Violation, které produkoval, stejně jako debut, Jack Douglas, známý spoluprácí s Aerosmith. Douglas. Třetí studiové album Attention Shoppers!, které si produkovali sami, se neslo spíše v duchu power popu než heavy metalu a v písních jako "X-Ray Spex" a "Hold on to the Night" se projevil vliv skupiny Cheap Trick. Harkin a Sweval byli po tomto albu požádáni, aby skupinu opustili, údajně proto, že chtěli pokračovat v hudebním směru tohoto alba, zatímco ostatní upřednostňovali návrat k tvrdšímu zvuku prvních dvou alb.
Na čtvrtém a posledním studiovém albu Coliseum Rock, které produkoval producent The Guess Who Jack Richardson, nahradili Harkina kytarista Bobby Messano a Swevala na baskytaru Orville Davis (předtím baskytaristou jižanské rockové skupiny Hydra, která v polovině 70. let vydala několik alb). Poté, co je Capitol a manažer Aucoin opustili, se ale Starz v polovině roku 1979 rozpadli. Koncem roku 1980 se pak načas znovu spojili v sestavě Smith, Ranno, Harkin, Davis a Doug Madick na bicí aby odehráli v klubech po celém východním pobřeží v rámci turné na rozloučenou.
V roce 1981 Smith, Ranno, Madick založili kapelu Hellcats a nahráli pět nových písní, které vyšly v roce 1982 jako EP na nezávislém labelu Radio Records. V roce 1987 produkovali a vydali album na značce King Klassic a v roce 1988 další čtyřskladbové EP.
Brian Slagel z Metal Blade Records kontaktoval v roce 1989 Ranna, řekl mu o svém dlouholetém obdivu ke Starz a zeptal se, zda Ranno vlastní práva na nějaký materiál kapely. Ranno uvedl, že vlastní dva nevydané živé koncerty, a dovolil Metal Blade, aby je zkompiloval pod názvem Live in Action, který obsahoval úryvky z vystoupení v Clevelandu v roce 1976 a z propagačního rozhlasového koncertu v Louisville v Kentucky v roce 1978. Vydání Live in Action bylo předzvěstí vydání čtyř studiových alb Starz na kompaktních discích v roce 1990 u Metal Blade. Alba byla následně znovu vydána na CD (jinými vydavatelstvími i samotnou kapelou), přičemž bonusové skladby tvořil především materiál z doby, kdy kapela působila jako Fallen Angels, a také několik písní z reunionového (nezávislého) alba Requiem z roku 1992.
Pieter Sweval zemřel 23. ledna 1990 na komplikace způsobené AIDS. Ještě téhož roku odjeli Smith a Harkin do New Yorku, aby společně s Rannem napsali a nahráli pět nových písní. Madick hrál v novém projektu na bicí, protože Dube opustil hudební branži a začal pracovat jako architekt. Harkin nahradil zesnulého Swevala na baskytaru. Písně vyšly (s několika živými skladbami a dalšími dříve napsanými, dosud nevydanými písněmi) na jejich vlastním labelu Drastic CD v roce 1992 jako výše zmíněné album Requiem. Poté Ranno pokračoval sám se skupinou Richie Ranno Group. Další album pod hlavičkou Starz vyšlo v roce 2000.
V roce 2003 oslovil Ranna britský promotér, který chtěl přivést Starz do Velké Británie. Toto britské turné se nikdy neuskutečnilo, nicméně přeživší původní členové (Smith, Ranno, Harkin a Dube) s novým baskytaristou Georgem DiAnou se ještě téhož roku přeskupili a uspořádali řadu úspěšných klubových koncertů, které vyvrcholily dvoudenním 'Starzfestem' v roce 2005 v Teanecku ve státě New Jersey, na němž se k celé kapele připojili Messano a Davis. Předvedli kompletní katalog studiových alb, včetně písní, které předtím nikdy živě nehráli. Koncem roku 2005 se uskutečnily také dva koncerty v Kalifornii, z nichž jeden byl natočen pro televizní speciál.
V dalších letech kapela koncertovala s příležitostnými obměnami v sestavě. V roce 2019 Starz vyrazili na turné, kde vystupovali společně s Angel na východním pobřeží (duben) a na středozápadě (květen). Obě kapely pak byli 4. května 2019 předskokany Ace Frehleyho v Chesterfield Amphitheater v okrese St. Louis ve státě Missouri. Koncert v St. Louis zahájil středozápadní část turné 2019.
Podrobnosti: Starz - wikipedia
Diskografie (studiová alba):
Starz (1976)
Violation (1977)
Attention Shoppers! (1978)
Coliseum Rock (1978)
Requiem (1992)
Back In The Day (2000)
TOAD THE WET SPROCKET
Tato NWoBHM kapela vznikla v polovině 70. let ve městě Bedfordshire a jejími členy byli zpěvák Mike Mustofa, kytarista Mark 'Curly' Rideaut, baskytarista Pete Austin a bubeník Martin 'Witik' Wightwick. Po několika letech hledání směru (v roce 1979 vydali singl "Pete's Punk Song", který byl zčásti hospodským rockem a zčásti lounge parodií) se Toad the Wet Sprocket přiklonili k příhodně nastupující nové vlně britského heavy metalu a jejich druhý singl "Reaching the Sky" z roku 1980 měl formát, který do ní zapadal.
Ironií osudu to však bylo strašně nereprezentativní bluesové číslo, nápaditě nazvané "Blues in A", které se v témže roce objevilo na dnes již legendární NWOBHM kompilaci Metal for Muthas. Byla to promarněná příležitost, jak na sebe upozornit ve společnosti kapel jako Iron Maiden nebo Angel Witch. Mnohem slibnější bylo jejich červnové vystoupení v pořadu Friday Rock Show, ale kapela na něj nenavázala ani turné, ani dalšími nahrávkami. To vedlo k tomu, že se Toad the Wet Sprocket krátce nato rozpadli.
Podrobnosti: Toad the Wet Sprocket - Metal Archives
WHITE SPIRIT
White Spirit byla anglická heavymetalová kapela z Hartlepoolu v hrabství Durham, která je nejvíc známá díky kytaristovi Janicku Gersovi, který později hrál s Ianem Gillanem, Brucem Dickinsonem a nakonec i s Iron Maiden. Dalšími původními členy kapely byli Bruce Ruff (zpěv), Malcolm Pearson (klávesy), Phil Brady (baskytara) a Graeme Crallan (bicí); v pozdější sestavě Brian Howe (zpěv), Mick Tucker (kytara) a Toby Sadler (baskytara). Zvuk kapely měl blíže k hardrockovým skupinám 70. let, jako byli Deep Purple nebo Uriah Heep.
Svůj debutový singl "Backs to the Grind" kapela vydala v roce 1980 u začínajícího nezávislého heavymetalového vydavatelství Neat Records. Byl podpořen další skladbou "Cheetah", jež se objevila také na kompilaci Lead Weight vydané také Neat Records a v roce 1990 znovu na retrospektivní kompilaci New Wave of British Heavy Metal '79 Revisited, sestavené známým nadšencem NWOBHM Larsem Ulrichem z , bubeníkem skupiny Metallica a bývalým redaktorem Kerrang! Geoffem Bartonem. White Spirit se objevili i na různých dalších významných kompilacích NWOBHM, například Metal for Muthas Volume 2.
S rozmachem NWOBHM přešli White Spirit k labelu MCA, u kterého v roce 1980 vydali své první a jediné album. Jmenovalo se jednoduše White Spirit a jeho obal vytvořil Michael Spaldin, který později pracoval na scénografii pro Gillana. V témže roce White Spirit vystoupili na festivalu v Readingu. Skupina utrpěla vážnou ránu v roce 1981, kdy její kytarista Janick Gers přijal nabídku bývalého frontmana Deep Purple Iana Gillana, aby se místo Bernieho Tormeho připojil k jeho sólové formaci Gillan, s níž nahrál alba Double Trouble a Magic. Poté se Ian Gillan rozhodl skupinu rozpustit a připojit se k Black Sabbath. Gers byl také součástí krátce existující britské superskupiny Gogmagog, v níž působili také bývalí členové Def Leppard, Iron Maiden a Whitesnake, a která se rozpadla po vydání jediného EP I Will Be There v roce 1985.
Stejnojmenné album kapely bylo znovu vydáno v roce 2005 na značce Castle s celým druhým diskem bonusového materiálu, včetně rarit, demosnímků, alternativních verzí a záběrů a béček. Nejvýznamnější z těchto dodatečných skladeb je skladba s názvem "Watch Out", která se původně nacházela na kompilaci 60 Minutes Plus z roku 1982 a byla nahrána poté, co zpěvák Bruce Ruff kapelu opustil. Místo něj se na zpěvu podílel budoucí zpěvák Ted Nugent a Bad Company Brian Howe.
Po nálezu kazety se studiovými demosnímky z roku 1981, které měly být druhým albem White Spirit, proběhla pečlivá restaurace, při níž byly zachyceny původní vokály a hudební výkony Briana Howea. To se mělo stát základem nového alba White Spirit, nazvaného Right Or Wrong, které vyšlo u Conquest Music v červenci 2022. Jako hosté na albu vystoupili Neil Murray, Russell Gilbrook, Jeff Scott Soto, Steve Overland a Lee Small.
Podrobnosti: White Spirit - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
White Spirit (1980)
Right or Wrong (2022)
WHITE WOLF
White Wolf je kanadská heavy metalová skupina z Edmontonu v Albertě, kterou vede zpěvák a klávesista Don Wolf. Pvodně vznikla v roce 1975 pod názvem Slamm, poté se přejmenovala na Warrior a nakonec se název ustálil na White Wolf.
Následujících pár let hrála skupina na lokálních alcích, než získala nahrávací smlouvu s RCA Records; jejich debutové album Standing Alone vyšlo u této značky v roce 1984. Na podporu alba skupina absolvovala turné po Kanadě, Spojených státech, Evropě a Japonsku.Druhé album, Endangered Species, vyšlo v roce 1986 a obsahovalo píseň "She", ke které byl natočen videoklip. Krátce po dokončení alba se skupina rozpadla.
Don Wolf a Cam MacLeod obnovili skupinu v roce 2007 a vydal třetí album s novým materiálem, Victim Of The Spotlight. V témže roce se opět sešli na turné po Německu; koncert z tohoto turné byl živě zaznamenán a vydán v roce 2008 společností Escape Music pod názvem Live in Germany. Od roku 2016 White Wolf nadále příležitostně lokálně vystupují.
Podrobnosti: White Wolf - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Standing Alone (1984)
Endangered Species (1986)
Victim Of The Spotlight (2007)
Výročí osobností
leden 1975
2.1.1975 - narodil se nizozemský kytarista, zpěvák a skladatel ROBERT WESTERHOLT, zakládající člen skupiny Within Temptation
8.1.1975 - narodil se belgický bubeník DIRK VERBEUREN, člen skupin Soilwork a Megadeth
30.1.1975 - narodil se nizozemský klávesista MARTIJN SPIERENBURG, člen skupiny Within Temptation
únor 1975
4.2.1975 - narodil se kanadský baskytarista, člen skupiny Exciter
23.2.1975 - narodil se švédský zpěvák DAVID ISBERG, člen skupiny Opeth
25.2.1975 - narodil se švédský kytarista a skladatel DAVID ANDERSSON (25.2.1975 - 14.9.2022), člen Soilwork a mnoha dalších kapel
duben 1975
30.4.1975 - narodil se finský zpěvák TOMI JOUTSEN, člen skupiny Amorphis
červen 1975
9.6.1975 - narodil se nizozemský bubeník MIKE COOLEN, člen skupiny Within Temptation
30.6.1975 - narodil se švédský bubeník FREDRIK ANDERSSON, člen skupin Amon Amarth, A Canorous Quintet a dalších
červenec 1975
31.7.1975 - narodil se americký baskytarista URIAH DUFFY, člen skupiny Whitesnake
září 1975
2.9.1975 - narodila se americká zpěvačka JILL JANUSOVÁ (2.9.1975 - 14.8.2018), členka skupiny Huntress
listopad 1975
21.11.1975 - narodil se anglický basák PAUL FINNIE (21.11.1975 - 4.8.2019), člen skupiny Power Quest
prosinec 1975
8.12.1975 - zemřel novozélandský baskytarista GARY THAIN (15.5.1948 - 8.12.1975), člen skupiny Uriah Heep
17.12.1975 - narodil se basák, kytarista a programátor bicích BLAKE HARRISON (17.12.1975 - 10.3.2024), člen skupiny Hatebeak
