| Původ: | Tumba, Švédsko |
| Aktivní roky: | 1992 - současnost |
| Styl: | Melodický death metal |
| Vydavatelé: | Metal Blade, Sony Music |
| Web: | amonamarth.com |
AMON AMARTH je švédská melodická deathmetalová skupina z Tumby, která vznikla v roce 1992. Název kapely je odvozen od sindarského názvu bájné ´Hory Osudu´, sopky ve Středozemi z děl J. R. R. Tolkiena. Jejich texty se většinou zabývají vikingskou mytologií a historií, a proto bývají někdy mylně označováni jako 'vikingský metal', ačkoli kapela trvá na tom, že hraje melodický death metal.
Kapelu tvoří kytarista Olavi Mikkonen, zpěvák Johan Hegg, baskytarista Ted Lundström, rytmický kytarista Johan Söderberg a bubeník Jocke Wallgren. AMON AMARTH vydali 12 studiových alb, jedno kompilační album, jedno EP, jedno videoalbum a deset videoklipů. Jejich první studiové počin Once Sent from the Golden Hall vyšel v roce 1998. Následovalo ještě dalších pět studiových nahrávek, než kapela učinila průlom s albem Twilight of the Thunder God z roku 2008, které se umístilo na 10. místě švédské albové hitparády a na 50. místě amerického žebříčku Billboard 200. V letech 2011, 2013, 2016, 2019 a 2022 následovalo dalších pět alb: Surtur Rising, Deceiver of the Gods, Jomsviking, Berserker a The Great Heathen Army.
Skupina vznikla z pozůstatků grindcorové kapely Scum, kterou v roce 1988 založili zpěvák Paul 'Themgoroth' Mäkitalo, který po jejím rozpadu působil krátce v black metalových Dark Funeral, a sólový kytarista a skladatel Olavi Mikkonen. Mimo nich v první sestavě ještě byli basák Petri Tarvainen, kytarista Vesa Meriläinen a bubeník Niko Kaukinen.
Po vydání dema začátkem roku 1992 došlo k několika personálním změnám, to už se ale Scum v podstatě rozpadli a přerodili do Amon Amarth. Na postu zpěváka nahradil Mäkitala Johan Hegg, Meriläinena nahradil kytarista Anders Hansson, a už v předchozím roce Ted Lundström nahradil Tarväinena na postu basové kytary. Nová kapela hned v následujícím roce nahrála své první demo Thor Arise, syrové a zvukově i provedením nevyrovnané dílko, které nebylo nikdy oficiálně vydáno kvůli nízkým standardům kvality; nicméně kapela upoutala pozornost fanoušků extrémního metalu svou vlastní nakažlivou cestou epicky znějící brutality a nepřikrášlené přesvědčivosti.
V roce 1994 nahráli další demo s názvem The Arrival of the Fimbul Winter, které bylo vydáno v nákladu 1 000 kusů. V roce 1996 pak podepsali Amon Amarth smlouvu s Pulverised Records, u nichž vydali pětipísňové EP Sorrow Throughout the Nine Worlds, kterého se prodalo 6 000 kusů. Koncertní zkušenosti kapely v té době nebyly nijak veliké, do roku 1996 měli na kontě pouhých devět koncertů, všechny ve Švédsku.
V roce 1997 se kapela poprvé podívala za hranice Švédska, když si zajela zahrát do německého Berlína a Weimaru. Ve stejném roce také podepsala smlouvu s Metal Blade Records a začala nahrávat své debutové album Once Sent from the Golden Hall, které vyšlo v únoru následujícího roku. Deska je popisována jako přesvědčivá fúze bzučivých riffů, melodických harmonií a duši drtících rytmů, které jsou přerušovány Heggovým bezcitným black/deathovým řevem vyprávějícím o severských bitvách a zradě a zajistila Amon Amarth mezinárodní popularitu.
Při jejím poslechu se okamžitě přenesete do severské bitvy, cítíte emoce vojáků, kteří opouštějí svou rodinu, a vnímáte jejich utrpení. Což je úžasné zvláště proto, že kvalita produkce zdaleka není na takové úrovní jako v pozdějších nahrávkách.
Amon Amarth dokázali převést death metal do krásně smutného příběhu a tohle album je v podstatě představilo jako jednu z nejlepších a nejdéle fungujících melodických death metalových kapel současnosti. Několik písní se možná táhne příliš dlouho, přesto se ale celkově jedná o skvělé melodické death metalové album a úžasný debut; většina metalových skupin si může jen přát, aby se jim debut povedl tak dobře jako tento.
Kapela se určitě neucházela o titul nejrychlejší nebo nejtechničtější široko daleko. Dokonce v jednom rozhovoru hlavní skladatel a kytarista Olavi Mikkonenem prohlásil, že riffy Amon Amarth se může naučit hrát i dvanáctileté dítě. Místo toho je posluchač vystaven poctivému, emocemi nabitému, intenzivnímu a nesmírně chytlavému melodickému death metalu. Skladby se valí z kopce, nabírají přitom na síle a rozbíjejí vše, co jim stojí v cestě. Někdy se objeví z ničeho pomalým zvukovým nárůstem ( "The Dragons' Flight Across the Waves" ) a jindy vás udeří do hlavy již od prvního akordu ( "Ride for Vengeance" ). Neúprosné riffování se střídá s nepopiratelně melodickými rozmáchlými kytarovými harmoniemi a vyhrávkami. Amon Amarth jsou přesvědčenými stoupenci svého skandinávského pohanského dědictví, takže křesťanství nemají v lásce. Texty písní jsou plné popisů vítězství Vikingů nad stoupenci Jediného boha a vokální projev Johana Hegga se k tomu dokonale hodí.
Ted Lunström se ve Sparku k jejich prvnímu albu vyjádřil následovně: „ Byli jsme mladí a nezkušení a jediné, co nás pohánělo byla láska k death metalu. Hned na naši debutovou desku se nám podařilo získat smlouvu s Metal Blade Records, pamatuju si, že jsme byli na sebe hrozně pyšní. Skvělé časy! Vůbec dobu okolo našeho debutu nevnímám jako těžké začátky, ani se za něj nestydím. Ta deska je pořád dobrá a mám ji spojenou se spoustou zábavy, a zároveň s učením a objevováním, co vůbec znamená být pořádným muzikantem.“
Natáčení se už nezůčastnil bubeník Kaukinen, kterého po vydání EP Sorrow Throughout the Nine Worlds nahradil na chvíli Martin Lopez. Je to také jediné album, na kterém se podílel zakládající kytarista Anders Hansson, který odešel v červnu 1998, když se kapela chystala zahájit turné po boku Deicide, Six Feet Under a Brutal Truth, a kterého nahradil Johan Söderberg.
Po skončení turné opustil kapelu také Martin Lopez, který se připojil k progresivním deathovým a nastupujícím švédským extrémním hvězdám Opeth; místo něj přišel Fredrik Andersson od stockholmských deathmetalistů A Canorous Quintet. Následující sestava pak vydržela beze změny až do roku 2015.
S Frederikem za bicími kapela v roce 1999 nahrála a vydala své druhé řadové album The Avenger. Role producenta se stejně jako u první desky zhostil Peter Tägtgren z Hypocrisy, v jehož studiu The Abyss se natáčelo.
Často přehlížený The Avenger žije ve stínu vynikajícího debutu a nepomáhá mu ani to, že vyšel v roce, který byl pro melodický death neuvěřitelně nabitý. Children of Bodom si získali větší pozornost svým druhým albem Hatebreeder, Arch Enemy se prosadili s Burning Bridges, In Flames měli úžasné album Colony, Dark Tranquillity začali experimentovat s Projector a Hypocrisy začali s jejich eponymním albem také tíhnout k melodice. Dalo by se říct, že Amon Amarth zopakovali vzorec z Once Sent from the Golden Hall, ale bez toho aby zněli vyčpěle. Tehdy to byl začátek dlouhotrvající sestavy, upevnění jejich identity a mentality, která využila oduševnělého rozmachu k explozi na vzkvétající švédské scéně. Pro někoho se možná žádná skladba nevyrovná vrcholům debutu, ale laťka zůstává po celou krátkou dobu trvání alba konstantně vysoko.
The Avenger vyšlo také ve verzi digipak, která obsahovala bonusovou skladbu "Thor Arise", což byla znovu nahraná titulní skladba z jejich prvního dema, a také ve vinylové verzi. Později, v roce 2005, vydavatelství Metal Blade Records vydalo album znovu na Picture LP v limitované edici 500 ks. V roce 2009 pak vyšla deluxe edice, která obsahovala album remasterované Jensem Bogrenem a bonusové CD s původním albem, které bylo celé odehráno naživo v německé Bochumi.
Ted Lunström k druhému albu poznamenal: „ Bylo to první album, na kterém se k nám přidali Johan Söderberg a Fredrik Andersson. V té době Olavi Mikkonen ještě psal prakticky veškerou hudbu, takže oni desku jen nahráli, ale oba samozřejmě měli a mají své osobité styly hraní na kytaru a bicí. Desku rozhodně osvěžili a nakopli nás zase jiným směrem. Při natáčení »The Avenger« jsme se začali dost zajímat, jak vůbec studiové nahrávání funguje, co můžeme udělat pro to, abychom zněli lépe. Uvědom si, že jsme pořád byli na začátku naší kariéry, takže to pro nás byla především zábava, k nějakému profesionálnímu životu to mělo hrozně daleko. Jo a taky jsme při nahrávání pili fakt hooodně alkoholu! (smích)“
Vydání desky podpořila kapela na turné X-Mas Massacre Festivals Tour, které čítalo 11 koncertů a jehož headlinerem byli Morbid Angel.
Album The Crusher, vydané v roce 2001, bylo považováno za nejagresivnější a nejpřímočařejší album, které Amon Amarth dosud vydali. Na předešlých deskách kapela popisovala dlouhé a krásné příběhy, které dokázaly vykreslit velmi detailní obrazy bitev a cti. Jejich melodeathový styl byl pro tu dobu dokonalý. Dokázali udělat z téma topícího se člověka pětiminutovou píseň a mít ji nesmírně zajímavou. Na třetí studiovce bohužel tolik komplexních textů jako u minulých desek není a některé písně tak mohou působit až příliš podbízivě. I když například "The Sound of Eight Hooves" je dokonale napsaná, vypráví příběh kazatele, který běží v lese o život. Nakonec ho lidé, kteří ho pronásledují doženou a oběsí ho na stromě. Když umírá, spatří světlo a uvědomí si, že to není jeho Bůh, který se snesl dolů, aby ho zachránil.
Texty možná nejdou tak do hloubky, hudebně je ale vše stále na špičkové úrovni. Johan Hegg zní jako vždy dobře, stále má ten silný melodeathový hlas a dává do toho opravdu všechno. Kytary poskytují několik vynikajících riffů, melodie jsou dokonalé a bicí hřmí. I když některé recenze si stěžovaly, že všechny skladby znějí dost podobně. Objevil se i názor, že kapela trochu připomíná deathmetalovou verzi Running Wild. To ale určitě neznamená, že tato deska nestojí za poslech.
Na podporu alba se skupina vydala na turné s Marduk a Vader a zúčastnila se festivalu No Mercy. Malý zádrhel nastal u jejich prvního amerického turné, které bylo plánované na podzim 2001 a bylo zrušeno kvůli útokům z 11. září; uskutečnilo se až později v lednu 2002. V dubnu 2002 skupina absolvovala evropské turné s Vomitory a v srpnu vystoupila na Wacken Open Air před 12 000 diváky.
Versus the World, čtvrté studiové album kapely, vyšlo 18. listopadu 2002 u Metal Blade Records a Sony Music. Bylo vydáno také ve verzi s bonusovým diskem obsahujícím EP Sorrow Throughout the Nine Worlds, jejich dvě dema Thor Arise a The Arrival of the Fimbul Winter (první z nich nebylo dříve vydáno) a německou verzi skladby "Victorious March" s názvem "Siegreicher Marsch", která byla na albu Once Sent from the Golden Hall. K písni "Death in Fire" byl natočen videoklip. V roce 2009 vyšla deluxe edice, která obsahovala desku remasterovanou Jensem Bogrenem a bonusové CD s původním albem, které bylo celé odehráno naživo v německé Bochumi.
Když byl zpěvák Johan Hegg požádán, aby se k albu vyjádřil, poznamenal: „ Je to nejtemnější, nejtěžší a nejmelancholičtější deska, jakou jsme kdy nahráli, a tato atmosféra je cítit z celého alba. Řekl bych, že je to nejvyrovnanější nahrávka, kterou jsme dosud udělali, a že koncept je poznat v každé písni.“
Ačkoliv obal vypadá na první pohled trochu kýčovitě, hudba patří k tomu nejlepšímu, co lze v této obecné oblasti melodického extrémního metalu najít. Zdá se, že každý jednotlivý úsek, který se zde nachází je vyzrálým, pečlivě promyšleným a smysluplným kusem melodické těžké hudby. Každá skladba má onu silnou páteř buď v podobě základního akordového postupu, nebo členitějších riffových sekcí, intuitivně vytvořených a rezonujících s naprostou účinností, vyzdvihující okamžitě rozpoznatelné melodie, kterými toto album překypuje. Nic na něm není zbytečné a ani nejde o materiál, který by se vymykal sám sobě a naivně se pokoušel o experimentální vývoj. Není tu žádný tuk navíc. Vše je ořezáno na to nejpodstatnější. Ne že by byl každý okamžik naprosto geniální, ale vše je rozumně vyvážené a kapela si dává záležet na tom, aby každou píseň obdařila alespoň jedním charakteristickým znakem; každá skladba je tím odlišná a budí pocit, že se s otevírá úplně nový svět.
Koncertování pokračovalo průběžně až do jara 2004, kdy kapela začala pracovat na dalším albu Fate of Norns, které vyšlo 6. září 2004 u Metal Blade Records a pokračovalo v pomalejším a těžším zvuku, tak jako na předchozí nahrávce. Před oficiálním vydáním alba byly distribuovány promo kopie s CD-ROM doplňky včetně fotografií, biografie, seznamů a log. Album vyšlo v klasickém formátu LP a také v limitované digipakové edici. Druhé jmenované obsahuje bonusové DVD Amon Amarth Live at Grand Rokk, které obsahuje živé nahrávky a záznam ze tří kamer z živého vystoupení v islandském Reykjavíku 5. března 2004. K písni "The Pursuit of Vikings" byl rovněž natočen videoklip.
Na rozdíl od Versus the World se nová deska podstatně více soustředila na skladby v pomalém tempu a vytvoření atmosféry. Ne že by postrádala rychlost, ale celkově se jedná o mnohem pomalejší kolekci. Soustředí se na akcentované táhlé melodie, které se ozývají v jádru jejich hudby. Skladby jako "Arson" a "Where Death Seems to Dwell" jsou toho dokonalým příkladem. Zaujala také preciznost, s jakou kytaristé Olavi Mikkonen a Johan Söderberg hrají. Ačkoli se od předchozích alb tolik neliší, znějí synchronizovaněji než kdy jindy.
Johan zde možná předvádí svůj zatím nejlepší vokální výkon. Využil celou svou zádumčivou hloubku, kterou předvedl ve Versus the World a vrátil se i k ječivým výškám, které dovedl k dokonalosti na The Avenger. Vyváženost growlu a ječáku je docela příjemná a k jejich hudbě se dobře hodí. Johan Hegg rozhodně dělá Amon Amarth tím, čím jsou. Celkově jde o výborně zpracované album od švédských mistrů vikingské hudby.
Když byl zpěvák Johan Hegg požádán, aby se k albu vyjádřil, poznamenal: „ Zvuk je vyzrálejší než na těch předchozích. Myslím, že základ tohoto zvuku vznikl, když jsme změnili studio z Abyss na Berno, když jsme se dostali ke spolupráci s Berno Paulssonem. Pro toto album jsme zvuk hodně vylepšili. Dokázali jsme, aby všechny nástroje lépe fungovaly dohromady, a přitom stále vynikaly jeden po druhém i v produkci. Také se nám podařilo zachovat těžkost a brutalitu, kterou potřebujeme k tomu, abychom byli Amon Amarth.“
Následující šestá studiová deska With Oden on Our Side byla jejich první, která se umístila v žebříčcích Billboard, v Top Heatseekers a v Independent Albums, kde obsadila 15. a 26. místo. Byla nahrána v květnu a červnu 2006 a v Evropě vyšla 22. září 2006 u Metal Blade Records a Sony BMG. V limitované edici vyšel také digipak s druhým diskem, který obsahuje živé skladby, demosnímky a nevydané nahrávky. Album vyšlo také na limitovaném červeném LP. K písním "Runes to My Memory" a "Cry of the Black Birds" byly natočeny videoklipy, přičemž první singl se později, v roce 2011, objevil ve videohře Saints Row: The Third od vývojářského studia Volition.
Na obalu alba je vyobrazen severský bůh Odin na svém bájném osminohém koni Sleipniru, kterýžto výjev byl převzat z obrazového kamene Tjängvide. Na pozadí je zobrazen Valknut, symbol, jehož význam je nejistý, ačkoli archeologické důkazy naznačují, že je spojen s Odinem. Na okrajích trojúhelníků tvořících Valknut lze vidět písmena runové abecedy. Runy nahoře hláskují 'S Odinem na naší straně', zatímco runy vpravo dole hláskují 'Amon Amarth' pomocí znaků ze Staršího futharku.
V porovnání s předchozím albem Fate of Norns je to nové těžší; podle zpěváka Johana Hegga v rozhovoru pro holandský metalový časopis Aardschok se na něm kapela vrací ke svým kořenům, jako byl například debut Once Sent from the Golden Hall. Na otázku ohledně významu názvu alba Hegg poznamenal: „ No, má to tak trochu několik významů. Odin je samozřejmě nejvyšší bůh ve skandinávské mytologii a je to bůh války, moudrosti, poezie a umění. Název jsme zvolili proto, že se hodil k textovému pojetí desky a vyjadřuje pocity, který jsme měli při jejím psaní a nahrávání. Měli jsme doslova pocit, jako bychom měli na krku bohy.“
Dá se říct, že zatímco předchozí album v sobě mělo velmi silný atmosférický prvek, který dosáhl vrcholu ve skladbách, jako je ta titulní, beznadějný a agonický žalozpěv nad marností boje s osudem, With Oden On Our Side si atmosférický přístup zachovává jen z poloviny, ve zbytku písní přidává na brutalitě, s nízkými, staccatovými riffy a přesnými, kladivovitými bicími. Většina riffů stoupá a klesá, což dodává vikingskému metalu onu epičnost, o kterou se snaží a posluchač má dojem, že cestuje spolu s krvelačnou hordou. V nejvyšších rychlostech je to jako poslouchat cválající válečné koně, v těch nejpomalejších zní jako kroky ztracených duší na cestě k branám pekla.
Vokál Johana Hegga je hluboký, dravý a dynamický, snadno přechází z hladšího, hlubšího growlu do vyššího, drsnějšího. Je mu také bezvadně rozumět a skvěle ladí s barvou a atmosférou kytarové práce Olliho Miikonena a Johana Söderberga. Nejlepším příkladem toho je titulní skladba s pasáží, která se dá popsat jen jako čisté, nefalšované vikingské vítězství, kdy Hegg v krátkém, militaristickém rytmu hlásá triumf ve jménu Odina, zatímco Fredrick Andersson pod křišťálově čistým, padajícím riffem buší do pochodového rytmu. Nejzajímavější písní je závěrečná "Prediction Of Warfare". Textově působí jako první část staré epické básně, která vypráví příběh vikingského výpadu proti Irům z pohledu válečníka. Ačkoli to není nejpomalejší ani nejsmutnější píseň na albu (toto ocenění patří "Under The Northern Star"), je nejatmosféričtější, proplétá se každým aspektem cesty a následného boje.
Na podporu alba se začátkem ledna 2008 uskutečnilo první turné kapely po Austrálii a Novém Zélandu, kde poté, co dokončila americké a kanadské turné se Sonic Syndicate a Himsou, předskakovala skupině Dimmu Borgir.
V roce 2008 prodloužili Amon Amarth smlouvu s Metal Blade Records na další tři nahrávky a hned v září vydali přelomové album Twilight of the Thunder God, na kterém hostovali Lars-Göran Petrov z Entombed, Roope Latvala z Children of Bodom a cello metalová skupina Apocalyptica. Jeho vydání doprovázel osmistránkový komiks na motivy severské mytologie, který vydávaly časopisy v Evropě. Název alba a titulní skladba odkazují na Thorovo zabití midgardského hada Jörmungandra.
Deska debutovala na 50. místě v žebříčku Billboard 200 a na 11. místě švédské albové hitparády. Jedná se tak o první album kapely, které se umístilo v žebříčku Top 200, a zároveň o nejvyšší debut kapely v její rodné zemi Švédsku, kde se umístilo o 10 míst výše než předchozí With Oden on Our Side. První kritické ohlasy na Twilight of the Thunder God byly pozitivní. Na serveru Metacritic, který recenzím mainstreamových kritiků přiděluje normované hodnocení od nuly do sta, získalo na základě 5 recenzí průměrné skóre 80 bodů. Umístilo se také na šestém místě žebříčku 50 nejlepších alb roku 2008 časopisu Metal Hammer.
Twilight of the Thunder God je zásadním zlomem v diskografii Amon Amarth, sludgové riffy a grindové blastbeaty z předchozích alb jsou nadobro pryč a nahradily je nesmírně chytlavé, melodické riffy. Až by se mohlo zdát, že kapela zahodila svou uměleckou integritu tím, že se stala přístupnější, ale Twilight of the Thunder God v sobě skrývá i několik brilantních skladeb - jmenovitě tu titulní, která je hymnou se vším všudy a ódou na Thora. I když je zde také roztroušeno několik nevýrazných písní a "Free Will Sacrifice" působí vyloženě jako výplň. Každá skladba má sice parádní riff, ale všechny znějí velmi podobně.
Vokály na Twilight of the Thunder God rozhodně odpovídají názvu alba - jsou vskutku hromové. Řev, který naplňuje titulní a drtivou "Guardians of Asgard" je smrtící, vokální schopnosti Johana Hegga se tady rozhodně projevují výrazněji než na kterémkoli z předchozích počinů kapely.
Ted Lundström k albu poznamenal: „ To je deska, se kterou jsme prorazili mezi velké hráče. Do studia jsme přitom šli s myšlenkou jako vždy - vydejme ze sebe všechno a natočme kurva dobré album. Asi jsme do toho dorostli, písně byli strukturovanější, přidali jsme refrény, které potřebuješ, když chceš navodit mocnou atmosféru a složit hit. A taky se hodí na koncerty. Projevily se naše zkušenosti.“
V říjnu 2008 se Amon Amarth vydali na severoamerické turné, na kterém je podpořili Ensiferum, Belphegor a The Absence. V roce 2009 se pak kapela vrátila do USA na další úspěšnou sérii koncertů s Goatwhore, Skeletonwitch a Lazarus A.D. a později v roce 2010 s Holy Grail a Eluveitie. Mezitím byli vyhlášeni 'Best Breakthrough Act' na prestižních Golden Gods Awards časopisu Metal Hammer. Kapela také předskakovala velikánům Slayer na jejich evropském turné Unholy Alliance Chapter III a odehrála svůj první koncert v Indii, když 5. prosince 2009 vystoupili jako headlineři na Deccan Rock Festivalu v Bangalore.
27. ledna 2011 Metal Blade Records zveřejnili na YouTube první singl z nové desky Amon Amarth - skladbu "War of the Gods". Samotné album, nazvané Surtur Rising vyšlo o dva měsíce později, 29.března 2011. Nástroje se tentokrát nahrávaly na různých místech, bicí ve studiu Park Studios, zatímco baskytara a kytary ve Fascination Street Studios. Nahrávka je pojmenována po bájném obrovi Surtrovi.
Album debutovalo na 34. místě amerického žebříčku Billboard 200 a také na 19. místě kanadské albové hitparády. Německý Metal Hammer ho v březnu 2011 dokonce vybral jako album měsíce. Dne 27. června 2011 kapela vydala videoklip k jeho třetí skladbě "Destroyer of the Universe" se záběry pořízenými během živého vystoupení ve Filadelfii v Pensylvánii, který režíroval David Brodsky.
Amon Amart zde pokračují v tom, co tak dobře fungovalo na předchozích albech, což ale neznamená, že by jejich zvuk stagnoval. Zkusili také některé nové věci, jako například orchestrální segment v "Doom Over Dead Man". Doomový styl "The Last Stand of Frej" je také trochu jiný než jejich obvyklá tvorba. Celkově je to těžší album než Twilight of the Thunder God a obsahuje jedny z nejrychlejších a nejagresivnějších skladeb, které za dlouhou dobu udělali. Také Heggův vokál je syrovější, hlubší a hrdelnější než za poslední dobu, takže je občas těžší sledovat texty (během "Wrath of the Norsemen" jeho hlas občas zabloudí i na grindcorové území). Tato kombinace těžších skladeb a deathovějšího vokálu činí tuto desku o něco méně přístupnou a bezprostřední, než byla ta předchozí, i když každá skladba má opět svůj obrovský riff nebo nezapomenutelnou sólovou linku.
Na jeho podporu kapela vyrazila na čtyřměsíční světové turné, na kterém mimo jiné hrála s Children Of Bodom a Ensiferum. Vystoupila také na festivalech Wacken Open Air v roce 2012, Hellfest 2013, Download Festival 2013, Sweden Rock Festival a Mayhem Festival 2013.
Své už deváté album Deceiver of the Gods vydala skupina v létě 2013. Ve Švédsku a Finsku vyšlo 19. června a v USA 25. června prostřednictvím Metal Blade Records a Sony Music. Jeho mázev a obal byly odhaleny už 12. dubna a o den později byla na domovské stránce kapely zveřejněna titulní píseň, která byla k dispozici ke streamování nebo volnému stažení. Videoklip k písni byl zveřejněn v září 2014.
V Kanadě album debutovalo na 9. místě kanadské hitparády. Podle serveru Metacritic získalo 'obecně příznivé hodnocení na základě 7 kritiků' s celkovým skóre 67 bodů ze 100. Allmusic ho chválil za vyvážení neústupných výbuchů vikingské brutality s uměřenými melodiemi, také Exclaim.ca udělil příznivé hodnocení za to, že kapela mísí vzletné melodie se syrovou precizností rytmů. Pitchfork však album kritizoval jako šablonovité a neinspirativní, zatímco About.com ho označil za zklamání kvůli přístupu kapely, která hraje ´na jistotu´. To bylo v rozporu s názorem časopisu Decibel, který chválil souboj kytar odkazující na Thin Lizzy, Iron Maiden a Judas Priest. Tony Vilgotsky z ruského časopisu Mir Fantastiki ohodnotil toto album známkou 7 z 10 s tím, že Deceiver of the Gods sice mírně nedosahuje úrovně předchozího počinu, ale to celkový dojem z desky nekazí. Obal alba podle kapely zobrazoval Ragnarök, poslední bitvu mezi Ásy a Lokim, doprovázeným armádou mrtvých. Ve skladbě "Hel" hostuje bývalý zpěvák skupiny Candlemass Messiah Marcolin.
Ted Lundström desku zhodnotil následovně:„ Po třech albech s Jensem jsme cítili, že jsme zpohodlněli, potřebovali jsme trochu víc tlaku a nad sebou nový bič. Oslovili jsme Andyho Sneapa, o kterém jsme slyšeli spoustu dobrých věcí. Andy měl tou dobou na starosti dost kapel, takže se s námi předtím sešel, abychom my i on viděli, zda jsme na stejné vlně a jaká máme od nového alba očekávání. Schůzka dopadla skvěle, bezprostředně jsme si sedli, takže naše další cesta vedla do jeho studia v Anglii. Je to sympaťák, kytarista a textař, takže má spoustu zkušeností i z muzikantské strany.“
V roce 2014 stihl ještě Johan Hegg spoluzaložit společnost Grimfrost, která vyrábí a prodává reprodukce artefaktů z doby Vikingů a také výrobky inspirované kulturou doby Vikingů.
Dne 19. března 2015 zveřejnila skupina na své facebookové stránce, že se po 17 letech spolupráce rozloučila s bubeníkem Fredrikem Anderssonem. Pro dokončení jejich jubilejního desátého alba, které vyšlo o rok později, 25. března 2016 pod názvem Jomsviking, byl proto najat session bubeník Tobias Gustafsson (dříve působící ve skupině Vomitory).
Jedná se o první koncepční album, jehož myšlenku popsal zpěvák Johan Hegg pro web Blabbermouth takto: „»Jomsvikings« a jejich svět je pozadím pro příběh mladého muže, který je zamilovaný do dívky, ale ta je bohužel provdána. Když se tak stane, nešťastnou náhodou zabije muže a musí utéct - přísahá však, že se pomstí a získá ji zpět. Nedokáže se však odpoutat od minulosti. Cítí, že mu bylo ukřivděno a jeho život byl zničen. Způsob, jakým se příběh vyvíjí, není šťastný.“
Ted Lundström album zhodnotil následovně: „ »Jomsvikings« bylo naše první koncepční album. O koncepčním albu jsme přemýšleli už poměrně dlouhou dobu, ale nápad potřeboval uzrát. Když chceš doopravdy předat ucelený, smysluplný příběh, chce to samozřejmě víc práce, nechceš se v půlce ztratit a změnit kompletně atmosféru nebo zvuk. Vše musí šlapat jako hodinky. Johan Hegg nejprve sepsal celý příběh chvíli potom, co hrál ve filmu »Bojovníci severu: Sága vikingů«. To ho inspirovalo k tomu, aby prakticky napsal filmový scénář. Bylo osvěžující mít před sebou výzvu v podobě koncepčního alba.“
Recenze na album byly vcelku příznivé. Renee Trotierová pro Exclaim! napsala, že zatímco jejich dlouholetí fanoušci mohou být trochu rozladěni některými tradičněmetalovými melodičtějšími prvky Jomsviking, hudba se dobře hodí jak k myšlence příběhu, tak k přirozenému vývoji stylu Amon Amarth."
Ve dnech 22. až 25. března kapela u příležitosti vydání alba odehrála čtyři komorní koncerty v Londýně, Paříži, Tilburgu a Berlíně. V září a říjnu 2016 také předskakovali Megadeth, Suicidal Tendencies a Metal Church na turné Dystopia ve Spojených státech a jako speciální hosté vystoupili na turné po Velké Británii a Irsku s kapelou Testament.
Dne 30. září 2016 Amon Amarth oznámili, že se jejich bubeníkem na plný úvazek stal Jocke Wallgren, který předtím hrál ve skupinách Valkyrja a Vituperation.
V rozhovoru na festivalu Bloodstock Open Air v srpnu 2017 kytarista Johan Söderberg uvedl, že Amon Amarth začnou po skončení turné pracovat na svém jedenáctém studiovém albu: „ Po letošním létě s turné k tomuto albu končíme a začneme psát věci na to další.“. Konec roku 2017 proběhl pracovně, v říjnu se Johan Hegg stal členem DJského týmu rádia Gimme a v pořadu 'Hammer of the North' propagoval své angažmá u Amon Amarth a také svou oblíbenou hudbu a playlisty a v listopadu vydala společnost Ride & Crash Games ve spolupráci se skupinou videohru s vlastním názvem, která se soustředí na písně a texty kapely. V současné době je k dispozici pro iOS a Android.
7. ledna 2019 kapela oznámila, že s producentem Jayem Rustonem dokončila nahrávání své jedenácté studiovéhé deska, které by měla vyjít na jaře. Zpěvák Johan Hegg uvedl, že počkal, až bude hudba zcela hotová, a teprve poté začal psát texty, což byl zcela odlišný přístup oproti předchozím albům. Dne 19. března 2019 pak kapela vydala novou píseň s názvem "Raven's Flight" a prozradila, že název jejich dalšího počinu je Berserker a vyjde 3. května 2019.
Dne 15. dubna 2019 Amon Amarth oznámili, že turné na podporu alba po Severní Americe začne v září po boku švédských kolegů Arch Enemy, At the Gates a Grand Magus. O dva dny později kapela zveřejnila videoklip k druhému singlu z desky, skladbě "Crack the Sky" a 3. května 2019 Berserker konečně vyšlo. Ještě v květnu 2019 se pak Amon Amarth vydali na severoamerické turné v rámci závěrečného světového turné skupiny Slayer, na kterém se podíleli také Lamb of God a Cannibal Corpse.
Recenze na album nebyly úplně jednoznačné a většinou se shodly na tom, že brutální nápor jejich hudby, který vás zejména na prvních šesti albech dokázal takřka zvukově přenést do žáru nějaké vikingské bitvy nebo mezi samotné bohy se trochu vytratil, a Berserker ztratil hodně z toho ohně, který dělal z Amon Amarth tak skvělou kapelou. Nyní zde byla kolekce skladeb, které sice mají skvělé téma, ale spíše připomínají skupinu vikingských nadšenců sedících u stolu s hrnky piva v ruce a vyprávějících, jak asi vypadal život Vikingů. I když je to bezpochyby stále skvělá zábava.
Na konci roku 2019 bylo oznámeno, že kapela zahraje také v Jižní Americe za podpory Powerwolf. Turné bylo naplánováno mezi 28. únorem, kdy začalo v Brasílii, a 21. březnem, kdy skončilo v Bogotě. Bylo ale náhle ukončeno 14. března po skončení Hell and Heaven Metal Festu v Mexiku kvůli pandemii COVID-19. Následovaly dlouhé měsíce, kdy se v životě kapely nic moc nedělo. Dne 28. května 2021 vydala skupina k 20. výročí vydání svého třetího alba The Crusher znovu nahranou verzi písně "Masters of War" a 16. února 2022 vydala samostatný singl "Put Your Back In the Oar".
V červnu 2022 Amon Amarth oznámili, že jejich dvanáctá řadovka je hotová a jmenuje The Great Heathen Army. Vyšla 5. srpna 2022 u Metal Blade Records a Sony Music a byla to jejich první od debutu, na jejímž obalu se objevuje samotná kapela. Spolu s oznámením jejího vydání byl zveřejněn videoklip k písni "Get in the Ring", v němž vystupuje Erick Redbeard, wrestler skupiny AEW a jejich fanoušek. V písni "Saxons and Vikings" se zase objevil jako host zpěvák anglických Saxon Biff Byford.
Dan Slessor z časopisu Kerrang! album popsal jako krok zpět k jejich melodickému death metalu a dobré rozhodnutí, protože přináší možná nejsilnější kolekci od Twilight of the Thunder God z roku 2008. Blabbermouth.net album vykreslil jako neokázalou, festivalovou dávku nových, zářivých, vikingy zalidněných hymen, tak jako jedno z nejtemnějších a nejbrutálnějších alb, které dosud natočili. V srpnovém Sparku pak skončilo na slušném patém místě, když nasbíralo 4,42 bodů z 6. Prostě dobře odvedená práce, která ale ničím novým nepřekvapila.
Na jeho podporu Amon Amarth absolvovali turné s Machine Head v rámci Vikings and Lionhearts Tour 2022, koncertního turné po Evropě, které se uskutečnilo v září a říjnu 2022 a obsahovalo 31 koncertů, včetně toho pražského v Tipsport aréně, který proběhl 16. října. Ještě v tom samém roce byli také headlinery turné The Great Heathen Tour po Severní Americe v listopadu a prosinci, na kterém je podpořili Carcass, Obituary a Cattle Decapitation.
Pod původním názvem Scum hrála skupina grindcore, v roce 1992, po přejmenování na Amon Amarth změnili styl na deathmetalový, který je nyní obvykle označován jako melodický death metal.
Kapela většinu textů svých písní zakládá na severské mytologii, době vikingů a předkřesťanském světě, které tematicky tvoří heavy metalový styl známý jako viking metal, který původně vznikl na přelomu 80. a 90. let jako ideologická odnož black metalu, kterou zpopularizovaly kapely jako Bathory a Enslaved. Skupina Amon Amarth, ačkoli je deathmetalovou kapelou, bývá právě díky svým textům také často označována jako vikingský metal.
V souvislosti s pověstí skupiny jako vikingské metalové kapely píše Imke von Helden v knize Barbarians and Literature: Viking Metal and its Links to Old Norse Mythology, že v 90. letech 20. století švédská skupina Amon Amarth svým deathmetalovým stylem hudby dodala definici viking metalu nový rozměr. Dále ve své knize uvádí, že ačkoli většina viking metalových kapel má black metalové kořeny, viking metal je definován spíše tématy než hudbou. Proto jsou deathmetalové kapely jako Amon Amarth a Unleashed často zařazovány do ligy vikingských metalových kapel.
Zpěvák Johan Hegg The Metal Webu na otázku, jak by se vyjádřil k stylu kapely, odpověděl: „ Hrajeme death metal. Píšeme o Vikinzích, takže nás někteří označují za viking metal, ale já nemám tušení, co to je. Nedokážu si představit, že by Vikingové vůbec měli rádi metal, kromě těch mečů a tak. A hudebně: asi hráli jen na ty divné foukací nástroje a nějaká bonga nebo co.“
Na blogu The Norse Mythology Blog se pak vyjádřil i ke vztahu kapely k fenoménu pagan metalu a k výběru témat: „ My se opravdu nepovažujeme za jednu z těch kapel, které dělají pohanskou folklorní hudbu. Důvod, proč jsme si jako téma textů zvolili vikingskou tématiku a mytologii byl možná od začátku spíše náhodný. Když jsme napsali první píseň s vikingským textem, cítili jsme, že je to téma, které se k hudbě, kterou jsme chtěli hrát, hodí opravdu dobře... Bylo to také něco jiného než u spousty jiných kapel. Myslím, že ve Švédsku něco podobného udělaly jen Bathory a Unleashed. Pro nás to znamenalo udělat něco jiného, trochu se odlišit.“
Novináři si všimli, že vzhledem k používání vikingské a severské mytologie a symboliky členy bělošských supremacistických nebo neonacistických skupin (zejména metalovými kapelami, jejichž členy jsou bělošští supremacisté nebo neonacisté) se někdy mylně předpokládá, že Amon Amarth jsou s těmito ideologiemi spojováni. Jako příklady proti takovým asociacím uvedla Sophia DeBoick z The New European Heggův nesouhlas s odmítnutím úředníka v Kentucky vydat povolení k sňatku osob stejného pohlaví a také prohlášení o vyloučení odpovědnosti na webových stránkách Grimfrost, které uvádí, že společnost neschvaluje používání kulturních prvků nebo symboliky našich předků ve spojení s nadřazeností bílé rasy, rasovým elitářstvím nebo jinými formami extrémismu.
Kosa Monteith z časopisu Beat označil vikingskou estetiku kapely za téměř táborákovou a kýčovitou a tvrdí, že jejich odpor k označení viking metal pramení z toho, že Vikingy poněkud kooptovala krajní pravice a fašisté pro své vlastní posrané cíle. Podle něj Amon Amarth nejsou fašisté, ani nacisté a ani skandinávští okultisté. Netvrdí, že ctí duchovní tradici tisíciletého rasového původu. Ani název kapely není severský nebo švédský. Je to elfské jméno: název pro Tolkienovu ´Horu osudu´. Podle něj jsou to prostě příjemní chlapíci, kteří si libují ve fantasy a cool příbězích.
zdroj: Wikipedia, www.metal-archives.com, Spark 8/2022