| Původ: | Huntington Park, Las Angeles County, Kalifornie, USA |
| Aktivní roky: | 1981 - 2019 |
| Styl: | Thrash metal |
| Vydavatelé: | Metal Blade, Def Jam, American, Nuclear Blast |
| Web: | slayer.net |
| Podrobnosti: | Slayer - Metal Archives |
SLAYER byla americká thrashmetalovákapela původem z Huntington Parku v Kalifornii. Založili ji roku 1981 kytaristé Kerry King a Jeff Hanneman, baskytarista a zpěvák Tom Araya a bubeník Dave Lombardo. Rychlý a agresivní styl hudby je zařadil spolu se skupinami METALLICA, ANTHRAX, a MEGADETH do tzv. 'velké čtyřky' amerického thrash metalu, což je neoficiální označení čtyř kapel, které tento žánr výrazně rozvinuly a zpopularizovaly. Ve finální sestavě zbyli z původních členů Araya a King; Lombarda nahradil roku 2013 Paul Bostaph, sólovým kytaristou byl od roku 2011 po Hannemanově úmrtí Gary Holt.
V původním složení psali texty King, Hanneman a Araya, veškerou hudbu skládali King a Hanneman. Texty skladeb a přebaly alb, které pojednávají o vraždách, sériových vrazích, mučení, genocidě, politice, pokusech na lidech, organizovaném zločinu, tajných spolcích, mytologii, okultismu, satanismu, zločinu z nenávisti, terorismu, náboženství, nacismu, rasismu, xenofobii, válkách a vězení, způsobily skupině mnoho problémů v podobě zákazů desek, odložených vydání, soudních procesů a kritiky ze strany náboženských skupin i široké veřejnosti. Navzdory kontroverzi byli SLAYER velmi vlivní, jsou uváděni mnohými skupinami za vzor po vizuální, hudební i textové stránce; jejich třetí studiová deska, Reign in Blood z roku 1986 je považována za jedno z nejtvrdších a nejvlivnějších thrashmetalových alb v historii.
SLAYER vydali za svou kariéru dvanáct studiových, dvě koncertní alba, jeden box set, šest klipů, dvě EP a jedno album coververzí. Čtyři desky se staly v USA zlatými; společné koncertní album s kapelami 'velké čtyřky' se stalo platinovým. Samotní SLAYER byli čtyřikrát nominováni na cenu Grammy a dvě z nich získali – se skladbou "Eyes of the Insane" v roce 2007 a "Final Six" v roce 2008. Mezi lety 1991 a 2013 prodali ve Spojených státech téměř pět milionů nosičů. V lednu 2018, po více než třech desetiletích působení, oznámili rozlučkové turné. Poslední koncert proběhl 30. listopadu 2019, následně ukončili činnost.
Slayer založili roku 1981 Kerry King, Jeff Hanneman, Tom Araya a Dave Lombardo v Huntington Parku v Kalifornii. Zpočátku hráli na večírcích a v kalifornských klubech coververze skladeb hudebních skupin jako Iron Maiden, Black Sabbath, Judas Priest či Venom. Image party tvořily v té době satanistické prvky jako výrazný makeup, kožené náramky s ostny, pentagramy a obrácené kříže. Slayer se údajně původně jmenovali Dragonslayer podle stejnojmenného filmu z roku 1981, a svůj název později zkrátili. King však roku 2006 v rozhovoru tuto domněnku vyvrátil: „Nikdy jsme se tak nejmenovali, je to jenom mýtus, který se udržel do dneška.“
V roce 1983 dostala parta pozvánku, aby hráli jako předskokani formace Bitch ve Woodstock Clubu v kalifornském Anaheimu. Zahráli osm písní, z toho šest coververzí. V klubu byl tou dobou Brian Slagel, bývalý hudební novinář a zakladatel vydavatelství Metal Blade. Výkon ho zaujal; setkal se se členy v zákulisí a požádal je, aby nahráli skladbu pro jeho připravované kompilační LP Metal Massacre III. Kapela souhlasila; píseň "Aggressive Perfector" vyšla v polovině roku 1983 a způsobila rozruch zejména na undergroundové scéně. Díky tomuto úspěchu nabídl Slagel sestavě smlouvu u Metal Blade.
Bez rozpočtu na nahrávání si Slayer museli své debutové studiové dílo financovat sami. S úsporami frontmana Arayi, který pracoval jako respirační terapeut, a půjčkou od Kingova otce se sestava v listopadu 1983 vydala do studia. Album s názvem Show No Mercy vyšlo pouhé tři týdny po konci nahrávání. Kapele přineslo popularitu zejména na undergroundové scéně; Slayer pak desku ještě podpořili turné po kalifornských klubech, na které si vzali blízké přátele a rodinné příslušníky, kteří pomáhali v zákulisí s osvětlením a zvukem. Arayův mladší bratr Johnny Araya, kterému bylo v té době zhruba čtrnáct let, byl bedňákem, připravoval aparát a zvuk. Kapela sotva vydělávala dost peněz, aby se uživila, kupovala si jen nejnutnější věci, jako jídlo, benzín a pivo.
Ačkoli bylo LP kritizováno za nízkou kvalitu produkce, stalo se nejprodávanějším vydáním Metal Blade a přineslo skladby "The Antichrist", "Die by the Sword" a "Black Magic", které Slayer pravidelně hrávali na svých koncertech. Nakonec se prodalo přes 20 000 nosičů jen ve Spojených státech a dalších 20 000 ve zbytku světa. Kapela používala satanistickou tematiku v textech i při živých vystoupeních, aby si získala pozornost metalové komunity. Kvůli obrazovému a textovému obsahu dostali Slayer výzvu od Parents Music Resource Center, kteří chtěli, aby přestali vydávat desky.
V únoru 1984 se King nakrátko stal členem Megadeth, nové formace Davea Mustaina. Hanneman změnu kvitoval s obavami; v interview prohlásil: "Nejspíš budeme potřebovat nového kytaristu." Mustaine chtěl mít Kinga jako stálého člena, ten však po pěti vystoupeních kapelu opustil kvůli nedostatku času. V červnu pak vyšlo Slayer EP Haunting the Chapel se třemi písněmi. Zvuk byl ponuřejší a typičtěji thrashmetalový než na Show No Mercy a stal se základem pro jejich další tvorbu. Úvodní skladba "Chemical Warfare" se stala nedílnou součástí většiny koncertů. Později téhož roku se Slayer vydali na první turné po Spojených státech; cestovali v Arayově autě, za které přidali obytný přívěs, a hráli opět v klubech. Z listopadového vystoupení v New Yorku nahráli své první živé album, Live Undead.
Díky úspěchu Show No Mercy se Slayer vrátili do studia, aby nahráli další desku. Vydavatelství Metal Blade jim tentokrát na nahrávání poskytlo rozpočet, takže si mohli najmout producenta, Rona Faira. Druhé studiové album, Hell Awaits, vyšlo v březnu 1985. Tematicky navazuje na ponurost Haunting the Chapel. Textová témata zahrnují stejně jako na debutu peklo a Satana. Hudebně obsahuje nejprogresivnější a nejrozmanitější tvorbu kapely ve srovnání s předchozími nahrávkami. Podle Kerryho Kinga byli v té době s Jeffem Hannemanem velmi zaujati Mercyful Fate, což pak vedlo k delším a progresivnějším skladbám. Nejpopulárnější songy z Hell Awaits, definované jako vlivné pro budoucí extrémní metalové kapely, byly znovu nahrány různými undergroundovými metalovými uskupeními a objevily se na několika tribute albech. V úvodu titulní skladby pronáší démonický hlas pozpátku „přidej s k nám“ (v originále „join us“) a na konci „vítej zpátky“ („welcome back“). Mezi fanoušky slavilo LP velký úspěch; čtenáři britského magazínu Metal Forces v hlasování roku 1985 zvolili Slayer jako nejlepší kapelu a nejlepší živou formaci, Hell Awaits jako album roku a Davea Lombarda jako nejlepšího bubeníka.
Z březnového turné s Venom a Exodus vzešlo video Combat Tour: The Ultimate Revenge. Zachycuje jejich živé vystoupení v klubu Studio 54. Krátce nato hráli poprvé v Evropě, jako předskokan UFO na belgickém festivalu Heavy Sound. Do konce roku hráli Slayer na koncertech či krátkých turné s mnoha dalšími kapelami, například Megadeth, Destruction, D.R.I., Possessed, Agent Steel, S.O.D., Nasty Savage a Metal Church.
Díky úspěchu Hell Awaits obdrželi Slayer nabídku z nově založeného, převážně hiphopového vydavatelství Def Jam Records producentů Russella Simmonse a Ricka Rubina. Producent Brian Slagel cítil, že Slayer mají šanci nahrát něco velkolepého, nebyl však ochoten podepsat smlouvu se společností, která se v té době zaměřovala primárně na hip hop. O situaci se dozvěděl bubeník Dave Lombardo, a smlouvu se pokusil domluvit. Ostatní členové se však obávali odstoupení od smlouvy s Metal Blade Records. Nakonec s nimi promluvil přímo producent Rick Rubin a přemluvil je, aby podepsali smlouvu s Def Jam. Nahrávání a produkce proběhly v Hit City West v Los Angeles. Pro producenta Ricka Rubina to bylo jeho první metalové album. Skupině to však paradoxně pomohlo – dosáhla rychlejších a tvrdých skladeb, avšak zvuk byl zároveň mnohem čistší, což ostře kontrastovalo s dřívější tvorbou. Výsledkem byla úplně nová úroveň zvuku.
Kytarista Jeff Hanneman později přiznal, že v době nahrávání poslouchali kapely Metallica a Megadeth a nudily je opakované kytarové riffy. Doslova řekl: „Když tentýž motiv dvakrát nebo třikrát opakujeme, už nás nudí. Nesnažili jsme se písně zkrátit, jen to tak vyšlo.“ (Album je pouhých 29 minut dlouhé.) King uvedl, že hodinové nahrávky byly sice v té době trend, ale „tahle část by se dala vypustit, tahle skladba úplně vynechat atd. Vznikne tak mnohem intenzivnější deska, a o to nám jde.“ Po dokončení nahrávání šli za Rubinem, který reagoval slovy: „Uvědomujete si, jak je to krátké?“ Členové skupiny odvětili: „No a?“ Album se vešlo na jednu stranu kazety a Rubin posléze uvedl, že je to vlastně praktické – „Poslechnete si celé album, otočíte ho a můžete si ho pustit znovu“. Hudba je drsnější a rychlejší než jejich předchozí tvorba, což pomohlo zúžit mezeru mezi thrash metalem a jeho předchůdcem, hardcore punkem. Průměrné tempo je 220 úderů za minutu. Přestože žádná skladba z Reign in Blood nezazněla v rádiu, byla to první deska kapely, která se umístila v Billboard 200, zpočátku na 127. a později na 94. místě. V britském žebříčku UK Album Chart dosáhla 47. příčky a 20. listopadu 1992 se stala ve Spojených státech zlatou.
Společnost Columbia Records, distributor Def Jam, odmítla album vydat kvůli titulní skladbě "Angel of Death", jenž popisuje nacistické koncentrační tábory a pokusy na lidech, které prováděl osvětimský lékař Josef Mengele. Deska tak nakonec vyšla se zpožděním 7. října 1986 pod Geffen Records. Stalo se tak poměrně nečekaně, protože kvůli kontroverzi se neobjevila v seznamu nadcházejících vydání tohoto vydavatelství. Hanneman se k napsání "Angel of Death" inspiroval poté, co během turné přečetl několik knih o Mengelem. Stěžoval si, že si lidé text písně obvykle špatně vykládají, a vysvětloval: „Do textu jsem nedal nic, co by nutně říkalo, že to byl špatný člověk, protože pro mě - no není to snad jasné? Neměl bych vám to říkat.“ Kapela využila kontroverze k získání publicity, do svého loga zakomponovala Reichsadlera (také písmeno S v názvu kapely připomíná runy Sig používané SS) a na Divine Intervention napsala píseň "SS-3", která zmiňuje Reinharda Heydricha, druhého velitele Schutzstaffel.
Slayer se v říjnu 1986 vydali na světové turné Reign in Pain, do prosince hráli ve Spojených státech s Overkill, v dubnu a květnu následujícího roku v Evropě s Malice. Doprovázely je i další skupiny – Agnostic Front, Testament, Metal Church, D.R.I., Dark Angel a Flotsam and Jetsam. Vystupovali také jako předkapela W.A.S.P. na jejich americkém turné. Po měsíci vystupování však sestavu opustil bubeník Lombardo se slovy: „Nevydělával jsem žádné peníze. Řekl jsem si, že když už hrajeme profesionálně pod velkým vydavatelstvím, tak bych alespoň měl být schopný platit nájem a služby.“ Slayer přijali Tonyho Scaglioneho z kapely Whiplash, aby v turné mohli pokračovat. Lombarda nicméně v roce 1987 přemluvila žena, aby se ke kapele vrátil. Na žádost Rubina nahráli Slayer coververzi "In-A-Gadda-Da-Vida" skupiny Iron Butterfly pro film Less Than Zero. Byla to jedna z jejich prvních skladeb, která zazněla v rádiu, ačkoliv členové s ní vůbec nebyli spokojení. Podle Hannemana se jednalo o chabou ukázku Slayer. King ji označil za hromadu sraček. Zároveň však uznal, že hraní písně v rádiu otevřelo dveře pozdější tvorbě.
Na konci roku 1987 se formace vrátila do studia, aby mohli nahrát čtvrté album. Rozhodli se zpomalit tempo a zakomponovat melodičtější zpěv. Hanneman to roku 2006 popsal následovně: „Věděli jsme, že »Reign in Blood« nepřekonáme, takže jsme museli ubrat. Bylo nám jasné, že cokoliv, co vydáme, bude srovnáváno s předchozím albem; pamatuju si, že jsme se bavili o zvolnění tempa. Bylo to divné – nikdy předtím ani potom jsme to u žádné nahrávky neudělali.“
Deska byla nahrána v Los Angeles v Kalifornii opět s producentem Rickem Rubinem. Obal navrhli výtvarník Larry Carroll a ilustrátor Howard Schwartzberg, kteří vytvořili i předchozí obal. King zkritizoval svůj výkon, který označil za nejnevýraznější. Přičítal to tomu, že se nedávno oženil a přestěhoval se do Phoenixu v Arizoně. King se k desce vyjádřil kriticky i celkově a označil ji za jedno ze svých nejméně oblíbených alb Slayer. Zpěvák Tom Araya se podle něj příliš vzdálil svému obvyklému vokálnímu stylu a přidal příliš mnoho zpěvu. Skladba "Dissident Aggressor" od Judas Priest je první coververzí, která se objevila na některém studiovém počinu Slayer. Byla vybrána kvůli svému textu s válečnou tematikou. Hanneman skladbu popsal „jako spíš jen jednu z těch zvláštních písní, kterou spousta lidí neznala, ale byla to Kerryho a moje oblíbená, tak jsme prostě vybrali tuhle“.
South of Heaven vyšlo 5. července 1988 a bylo posledním albem Slayer, distribuovaným prostřednictvím Def Jam Records. Když se cesty spoluzakladatelů labelu Russella Simmonse a Rubina rozešly, Slayer podepsali smlouvu s Rubinovým nově založeným labelem Def American Recordings. Studiovka se umístila na 57. místě albového žebříčku Billboard 200, a 20. listopadu 1992 se stala druhým počinem Slayer, který získal zlatou certifikaci ve Spojených státech. Prosadila se i v Evropě, 1. ledna 1993 získalo South of Heaven stříbrnou certifikaci ve Spojeném království. V oficiální biografii formace se uvádí, že někteří kritici desku chválili jako důkaz touhy Slayer hudebně růst a vyhnout se opakování. Alex Henderson z AllMusic desku popsal jako znepokojivou a silnou, zatímco Joe Matera z Ultimate Guitar považoval album za mírný odklon; napsal, že ačkoli bylo tempo zpomaleno, neobětovalo nic z těžkosti vlastní tvorbě Slayer.
Ola Lindgren z Grave a Karl Willetts z Bolt Thrower hodnotí debut jako jedno z pěti nejlepších alb všech dob, zatímco Max Kolesne z brazilské deathmetalové party Krisiun vzpomíná, že když skladbu "Silent Scream" slyšel poprvé: „Prostě mě to odrovnalo. Bylo to jako rychlý kontrabas, rychlé kopáky během celé písně. To pro mě bylo velmi inspirativní.“ Když frontman Evile Matt Drake v rozhovoru v říjnu 2007 hovořil o Slayer, prohlásil, že zatímco Reign in Blood byl jen speed, South of Heaven dokázalo, že sestava umí napsat i pomalý materiál. Recenzent Metal Forces dává sestavě za pravdu, že se alespoň snažila zkusit něco nového a nebála se experimentovat v tak zásadní fázi své kariéry a vytvořila jedno z originálněji znějících thrash/speed metalových počinů, které za dlouhou dobu slyšel. Poznamenal ale, že pokud někdo čeká, že uslyší Reign in Blood část 2, čeká ho velké zklamání.
Od srpna do ledna 1989 propagovala kapela nové album na turné, ve Spojených státech doprovázeli Judas Priest na jejich šňůře k Ram It Down a dále vystupovali s Nuclear Assault, Motörhead a Overkill.
Slayer zahájili práci na dalším albu ve studiu na začátku roku 1990, tentokrát s koproducentem Andym Wallacem. V reakci na negativní odezvu South of Heaven se formace vrátila k úderné rychlosti Reign in Blood a přitom si zachovala svoji novou melodičnost. Seasons in the Abyss, vydané 9. října 1990, bylo prvním počinem Slayer, které vyšlo pod novým Rubinsovým vydavatelstvím Def American. Nahrávka dobyla 44. příčku Billboard 200 a roku 1992 se stala zlatou. K titulní skladbě vznikl jejich první videoklip, jehož natáčení probíhalo u pyramid v Gíze.
V září 1990 se Slayer vydali jako jedni z hlavních účinkujících na evropské turné Clash of the Titans, spolu s Megadeth, Suicidal Tendencies a Testament. Americký thrash metal byl v té době na vrcholu popularity – vystoupení v Evropě byla vyprodaná, například v Německu se cena lístků na černém trhu vyšplhala na tisíc marek (necelých 700 dolarů). Slayer se na začátku roku 1991 vydali na další šňůru s Testament, v létě hráli na severoamerické odnoži Clash of the Titans s Megadeth a Anthrax, kde jako předskokani vystupovali Alice in Chains. Na oslavu desátého výročí založení vydali tentýž rok koncertní dvojalbum Decade of Aggression. Umístilo se na 55. pozici Billboard 200.
Květen 1992 přinesl druhý Lombardův odchod, bubeník měl spory s ostatními členy a chtěl trávit čas s rodinou (jeho žena totiž čekala první dítě). Založil si vlastní band Grip Inc., hrál v něm také Waldemar Sorychta, kytarista Voodoocult. Slayer tedy přibrali bubeníka Paula Bostapha, bývalého člena Forbidden. Nová sestava poprvé vystoupila na festivalu Monsters of Rock v Castle Doningtonu v roce 1992. Prvním Bostaphovým studiovým počinem se stala směska tří skladeb punkových Exploited, "War", "UK '82" a "Disorder", kterou Slayer nahráli s rapperem Ice-T pro soundtrack filmu Rozsudek noci v roce 1993.
Roku 1994 vydali Slayer Divine Intervention, první album s novým bubeníkem. Objevily se na něm skladby o Reinhardu Heydrichovi, jednom z hlavních organizátorů holokaustu, a Jeffreym Dahmerovi, americkém sériovém vrahovi a kanibalovi. Mezi další témata textů patřily vraždy a zlo páchané církví. Obecně většinu textů ovlivnil Arayův zájem o sériové vrahy.
V roce 1995 Slayer uspořádali na podporu nového počinu světové turné, doprovázeli je Biohazard a Machine Head. Z koncertu v arizonské Mese vzešlo živé album Live Intrusion. Po skončení šňůry hráli jako třetí na programu festivalu Monsters of Rock; headlinerem byla Metallica. V roce 1996 vyšlo album Undisputed Attitude. Původně mělo sestávat z coververzí skladeb jiných metalových kapel, členové ale nebyli se svými výkony spokojeni a nakonec nahráli písně punkových interpretů jako Minor Threat, Verbal Abuse či Dr. Know. Album obsahuje také tři skladby z vlastní tvorby, "Gemini", "Can't Stand You" a "Ddamm". Poslední dvě napsal Hanneman v letech 1984 – 1985 pro svůj vedlejší projekt Pap Smear. Bostaph krátce po nahrání alba Slayer opustil, aby se mohl věnovat vlastnímu projektu Truth About Seafood. Za bicí usedl Jon Dette, bubeník Testament, formace tak mohla vyrazit na Ozzfest 1996, kde hráli jako hlavní účinkující spolu s Ozzym Osbournem a se skupinami Danzig, Biohazard, Sepultura a Fear Factory. Dette byl po roce z uskupení uvolněn a Bostaph se vrátil, aby mohli Slayer v turné pokračovat.
Diabolus in Musica, v pořadí osmé studiové album Slayer, vyšlo roku 1998 a po prodejní stránce bylo úspěšné – v prvním týdnu se ho prodalo přes 46 000 kopií a dostalo se na 31. pozici na Billboard 200. Reakce kritiků však byly smíšené; kritizovány byly zejména numetalové prvky jako podladěné kytary a ponuré akordy. Na desce kapela poprvé ve své historii využila zejména nižší ladění, např. ve skladbě "Bitter Peace". V této písni se rovněž objevuje tritón, který byl ve středověku zakázán kvůli údajnému spojení s ďáblem. Kritik Bojirov Krgin z Blabbermouth.net popsal desku jako chabý pokus o začlenění nových prvků do jejich zvuku, který nicméně zdůrazňuje snahu a skýtá naději, že Slayer by se mohli vyhnout nekonečnému předělávání starší tvorby. Ben Ratliff z The New York Times nahrávku hodnotil podobně; 22. června 1998 napsal: „Osm z jedenácti skladeb na »Diabolus in Musica«, z nichž několik zaznělo na koncertě, je v té samé tíživé tónině a i rytmické sekce mají stejnou únavnou jednotvárnost“.
V tom samém roce Slayer nahráli ve spolupráci se souborem Atari Teenage Riot píseň "No Remorse (I Wanna Die)" do soundtracku k superhrdinskému filmu Spawn. Rovněž nahráli coververzi "Hand of Doom" od Black Sabbath pro tributní počin Nativity in Black II. Následovalo světové turné na podporu desky Diabolus in Musica, v jehož rámci Slayer vystupovali na Ozzfestu 1998 ve Spojeném království.
Po několika zdrženích kvůli remixování a kontroverzní grafice přebalu vyšlo 11. září 2001 další studiové dílo Slayer, God Hates Us All. Po progresivnějším Diabolus in Musica znamenalo návrat k agresivnějšímu zvuku. Formace obdržela první nominaci na cenu Grammy s hlavní skladbou "Disciple", ale ocenění získala píseň "Schism" od Tool. Útoky z 11. září ohrozily nadcházející evropské turné Tattoo the Planet, na kterém měly kromě Slayer vystoupit také party Pantera, Static-X, Cradle of Filth, Biohazard a Vision of Disorder. Vystoupení ve Spojeném království byla kvůli zákazům létání odložena a většina kapel účast odřekla, takže na turné po zbytku Evropy zbyli jen Slayer a Cradle of Filth. Hudební formace Pantera, Static-X, Vision of Disorder a Biohazard nahradily v různých zemích další sestavy: Amorphis, In Flames, Moonspell, Children of Bodom a Necrodeath. Biohazard se na část turné vrátili a zamluvili si několik koncertů. Bubeník Bostaph z Slayer odešel před koncem roku 2001 kvůli chronickému zranění lokte, které mu znemožňovalo hrát naplno. Kapela byla tou dobou na cestách, proto manažer Rick Sales kontaktoval bývalého bubeníka Lombarda. Ten přijal Salesovu nabídku na odehrání zbylých vystoupení a nakonec zůstal jako stálý člen.
Na podzim 2003 uspořádala formace turné Still Reigning, na kterém hráli mj. celé album Reign in Blood. Poslední skladbu, "Raining Blood", hráli členové party za deště umělé krve. Záznam koncertu z 11. června 2004 z Augusty vyšel tentýž rok na DVD Still Reigning. Kapela dále vydala záznam War at the Warfield, box set Soundtrack to the Apocalypse s raritami, živá vystoupení na CD a DVD a také různé zboží s motivy Slayer. Mezi lety 2002 a 2004 odehráli více než 250 koncertů, byli hlavními účinkujícími na velkých festivalech (H82k2, Summer tour, Ozzfest 2004) a uspořádali evropské turné se Slipknot. Během přípravy na Download festival v Anglii musel být bubeník Metallicy, Lars Ulrich, odvezen do nemocnice s neznámou chorobou. Frontman James Hetfield za něj na poslední chvíli musel shánět náhradu; nabídli se Lombardo a Joey Jordison, jeden z bubeníků Slipknot. Lombardo hrál na koncertě skladby "Battery" a "The Four Horsemen".
Desáté studiové dílo Christ Illusion mělo původně vyjít 6. června 2006 a bylo by první nahrávkou s původním bubeníkem Lombardem od Seasons in the Abyss z roku 1990. Slayer se nakonec rozhodli vydat jej později, protože nechtěli být mezi dalšími kapelami, které podle Kinga nestála za nic a které rovněž 6. června měly vydat svá alba. Podle magazínu USA Today se deska zdržela proto, že si formace nezajistila ve studiu dostatek času na nahrávání. V původním termínu tak Slayer vydali pouze EP Eternal Pyre, na kterém se objevila skladba "Cult", záběry z nahrávání této písně a záznam "War Ensemble" z koncertu v Německu. Jednalo se o limitovanou edici; všech 5 000 nosičů se v obchodní síti Hot Topic prodalo do několika hodin po vydání. Na konci června vyšla nahrávka pod Nuclear Blast Records jako 7" vinyl; tato verze byla také omezena jen na tisíc kopií. Christ Illusion nakonec vyšlo 8. srpna 2006; v prvním týdnu se prodalo přes 62 000 nosičů, což ho dostalo na páté místo v žebříčku Billboard 200. Byl to největší úspěch sestavy na tomto žebříčku a formace si polepšila oproti předchozímu God Hates Us All, které se umístilo osmé. Prvotina se přes svůj dobrý výsledek v dalším týdnu propadla na 44. příčku. Tři týdny po vydání byli Slayer uvedeni do Síně slávy časopisu Kerrang! za přínos metalové scéně.
Světové turné The Unholy Alliance Tour mělo původně začít 6. června, ale Araya musel podstoupit operaci močového měchýře, takže startovalo se zpožděním až 10. června. Slayer doprovázeli In Flames, Mastodon, Children of Bodom, Lamb of God, Thine Eyes Bleed a Ted Maul. Vystoupení se konala v Evropě a Americe; uskupení se kromě Thine Eyes Bleed sešla i na japonském festivalu Loud Park 15. října téhož roku.
Na konci října 2006 vyšel videoklip k prvnímu singlu alba, "Eyes of the Insane". Stal se součástí soundtracku k filmu Saw III a vyhrál Grammy za Nejlepší metalový výkon (formace se kvůli turné nemohla zúčastnit ceremoniálu). V lednu 2007 Slayer tuto skladbu (a čtyři další) hráli během svého prvního vystoupení v televizi v pořadu Jimmy Kimmel Live! (skladba "Jihad" musela být vystřižena kvůli kontroverznímu textu).
V roce 2007 hráli Slayer spolu s Mastodon na turné v Austrálii a na Novém Zélandu; vystoupili také na Download Festivalu a Rock am Ring a uspořádali letní šňůru s Marilynem Mansonem a Bleeding Through.
Roku 2008 hovořil Araya o nejisté budoucnosti kapely a že si nedokáže představit, že by sám ve svém pozdějším věku ve své hudební kariéře pokračoval. Dále uvedl, že Slayer se po dokončení dalšího alba sejdou a o dalších plánech budou diskutovat. King si byl jistý, že před ukončením kariéry vydají alespoň dvě další nahrávky: „Máme v plánu jít do studia v únoru [2009] a vydat novou desku, takže když si to dobře naplánujeme, nevidím důvod proč bychom nemohli vydat další“. V říjnu a listopadu hráli Slayer na evropském turné The Unholy Alliance: Chapter III spolu s Trivium, Mastodon a Amon Amarth. V létě 2009 byli Slayer hlavními účinkujícími Mayhem Festivalu; na turné Canadian Carnage hráli po více než patnácti letech s Megadeth.
Jedenácté studiové dílo, World Painted Blood, vyšlo pod American Recordings 3. listopadu ve Spojených státech a 2. listopadu ve zbytku světa. Podle členů kapely shrnuje nahrávka předchozí tvorbu, včetně Seasons in the Abyss, South of Heaven a Reign in Blood. Dne 16. června hrály na koncertě ve Varšavě poprvé všechny sestavy "velké čtyřky" – Metallica, Megadeth, Slayer a Anthrax. Dne 19. června vystoupili na festivalu Sonisphere v Milovicích. Vystoupení ze Sofie z 22. června bylo přes satelitní přenos promítáno v kinech v Evropě a Severní i Jižní Americe, později téhož roku vyšlo jako společné koncertní album The Big Four: Live from Sofia, Bulgaria. Tato sestava hrála také několik vystoupení v rámci festivalu Sonisphere; Megadeth a Slayer spolu opět vystupovali na turné American Carnage v doprovodu Anthrax a Testament a na jaře 2011 také na European Carnage. "Velká čtyřka" odehrála ještě několik koncertů v Anglii a poprvé také ve Francii.
Na začátku roku 2011 byla Hannemanovi diagnostikována nekrotizující fasciitida – onemocnění způsobující odumírání tkáně. Pravděpodobně ho vyvolalo pavoučí kousnutí na paži. Kapela se rozhodla hrát nadcházející turné bez něj, dočasně ho nahradil Gary Holt z Exodus a na evropské šňůře Pat O'Brien z Cannibal Corpse, v jejímž rámci vystoupili 11. dubna v Praze s Megadeth. Dne 23. dubna 2011 si Hanneman zahrál poslední dvě skladby se Slayer na vystoupení "Velké čtyřky" v Kalifornii, "South of Heaven" a "Angel of Death". Jak se později ukázalo, byl to pro něj poslední koncert.
Na otázky, jestli vydají další desku, odpovídal Lombardo: „Určitě; sice nemáme nic nahraného, ale novou nahrávku plánujeme.“ Araya ovšem uvedl, že s nahráváním nezačnou, dokud se nezlepší Hannemanův zdravotní stav. Na oslavu 25. výročí Reign in Blood hráli celé album na festivalu All Tomorrow's Parties v Londýně. V listopadu 2011 Lombardo informoval o začátku psaní nových skladeb. To bylo vykládáno tak, že Hannemanův stav se zlepšil a kytarista je připraven vstoupit do studia. King s Lombardem do konce roku dodělali první tři skladby. V plánu bylo začít nahrávání v březnu či dubnu 2012, desku dokončit před květnovým turné po Spojených státech a vydat ji v létě. King nicméně později uvedl, že nahrávka bude hotová až v září či říjnu 2012 a pravděpodobný termín vydání je tedy až 2013. V červenci 2013 odhalil názvy dvou nových skladeb, "Chasing Death" a "Implode".
V únoru 2013, těsně před vystoupením na australském Soundwave festivalu, byl Lombardo vyhozen kvůli sporu o peníze s ostatními členy. Slayer a American Recordings vydali následující prohlášení: „Pan Lombardo přišel za kapelou necelý týden před plánovaným odletem do Austrálie, aby jim předložil nové podmínky svého závazku, které odporovaly těm dosavadním.“ Lombardo s tímto tvrzením nicméně nesouhlasil. Na koncertech v rámci Soundwave ho zastoupil Dette; později bylo potvrzeno, že Lombardo skutečně kapelu potřetí opustil. V květnu se vrátil bubeník Bostaph.
Dne 2. května 2013 kytarista Hanneman v nemocnici zemřel. Příčinou smrti byla alkoholem způsobená cirhóza jater. King potvrdil, že to neznamená konec jejich kariéry: „Všichni teď budeme na Jeffa dlouho myslet. Je nešťastné, že člověk nemůže zabránit nešťastným věcem. Ale musíme jít dál – a on bude v duchu s námi.“ Araya neviděl budoucnost tak optimisticky: „Po 30 letech s Hannemanem v kapele by to bylo jako začít znovu od začátku.“ Rovněž vyjádřil pochybnost o tom, že by fanoušci s takovou změnou souhlasili. Navzdory nejisté budoucnosti Slayer pokračovali v práci na novém albu; mimo jiné oznámili, že se na něm objeví skladby, které napsal Hanneman.
V roce 2014 byli Slayer hlavními účinkujícími českého festivalu Brutal Assault, v jeho rámci vystoupili 7. srpna v Josefově. Hráli po boku např. švédských Amon Amarth, norských Satyricon či české deathmetalové formace Krabathor. Do České republiky se parta znovu vydala za dva roky na vizovický festival Masters of Rock, kde hráli 15. července. Svou účast potvrdili těsně před festivalem, proto jen doprovázeli hlavní aktéry Avantasia.
Na ceremoniálu Golden Gods Awards magazínu Revolver Slayer představili "Implode", první novou skladbu po pěti letech. Oznámili novou smlouvu s Nuclear Blast a desku, která měla vyjít v roce 2015. Zdálo se, že Holt plnohodnotně nahradí Hannemana, ale na psaní skladeb se nepodílel. V únoru Slayer oznámili červnové turné po Spojených státech se Suicidal Tendencies a Exodus. V témže roce byli podruhé hlavními účinkujícími Mayhem festivalu.
Repentless, dvanácté studiové album, vyšlo 11. září 2015. Je jedinou studiovkou, kterou kapela vydala u Nuclear Blast, a produkoval ji Terry Date, který po devětadvaceti letech a devíti studiových deskách nahradil Ricka Rubina na pozici producenta nebo výkonného producenta. Šestiletá pauza mezi World Painted Blood (2009) a Repentless byla nejdelší mezi dvěma nahrávkami Slayer v jejich kariéře a deska byla posledním studiovým počinem sestavy před jejím rozpadem v roce 2019 po skončení posledního světového turné. Z alba byly vydány tři singly: "Repentless", "You Against You" a "Pride in Prejudice". V prvním týdnu se ho prodalo 49 000 kopií a debutovalo na čtvrtém místě v žebříčku Billboard 200, což byl nejvyšší debut kapely v její rodné zemi. Na vrcholu žebříčku se umístilo také v Německu a figurovalo v první desítce téměř dvaceti žebříčků po celém světě. Od kritiků se dočkalo vesměs pozitivních recenzí.
Následující turné trvalo dva a půl roku. Na podzim hráli v Evropě s Anthrax a Kvelertak, poté se vydali na tři šňůry do Severní Ameriky: v únoru a březnu 2016 s Testament a Carcass, v září a říjnu 2016 s Anthrax a Death Angel a v červenci a srpnu 2017 s Lamb of God a Behemoth. V roce 2017 také proběhl ojedinělý koncert v jihovýchodní Asii, konkrétně na Filipínách.
V srpnu 2016 zmínil Kerry King v rozhovoru pro EMP Rock Invasion nejistou budoucnost kapely – frontman Araya se vyjádřil, že se už připravuje na odchod do důchodu, King si naopak přál pokračovat, mj. díky úspěchu posledního studiového počinu. Na dotaz, jestli se nahrávka dočká pokračování, uvedl, že má parta množství napsaného a částečně i nahraného materiálu z předchozího nahrávání. Zároveň však prohlásil, že album není ani rok staré a že případný návrat do studia plánují nejdříve na rok 2018. V říjnovém podcastu Jameyho Jasty, frontmana Hatebreed, uvedl, že by mu vůbec nevadilo, kdyby se Holt podílel i na psaní písní (u předchozího počinu tomu tak nebylo). Prohlásil: „Vůbec bych se nebránil tomu, kdyby Gary na něčem zapracoval. Vím, že musí pracovat na nové desce Exodus a já už mám pro tu naši spoustu materiálu, ale když už je členem… Na posledním albu jsem to nechtěl a vím to. Ještě jsem to neřekl Tomovi ani Garymu, ale nebráním se tomu. Neříkám, že to tak bude nebo nebude. Ale rád si poslechnu návrhy.“ V rozhovoru pro Ultimate Guitar v červnu 2017 Gary Holt prohlásil, že je připravený se podílet na psaní skladeb na další desku. King v interview pro Revolver potvrdil, že mají několik skladeb z předchozího nahrávání, které jsou hotové nebo potřebují většinou jen drobné úpravy. Očekávané datum nahrávání či vydání přesto nespecifikoval.
Dne 22. ledna 2018 Slayer oznámili své rozlučkové světové turné. Začalo koncertní šňůrou po Severní Americe v květnu a červnu, kde je doprovázeli Lamb of God, Anthrax, Behemoth a Testament. Druhá část severoamerické odnože se konala v červenci a srpnu; Behemoth nahradila formace Napalm Death. V listopadu a prosinci proběhla cesta po Evropě s Lamb of God, Anthrax a Obituary. Následující rok turné pokračovalo s plány navštívit mj. Jižní Ameriku, Austrálii a Japonsko a také evropské festivaly jako Hellfest a Graspop. V květnu 2019 hráli Slayer ve Spojených státech s Lamb of God, Amon Amarth a Cannibal Corpse. V rámci Force Festu zavítali v říjnu 2018 do Mexika.
Na začátku prosince 2018 Holt oznámil, že se nezúčastní zbytku evropské části turné, aby mohl trávit čas s umírajícím otcem. Nahradil ho Phil Demmel, kytarista Vio-lence a bývalý člen Machine Head.
Gary Holt uvedl, že Slayer nevydají nové album do konce rozlučkového turné. Závěrečná část nazvaná „The Last Campaign“ proběhla v Severní Americe v listopadu 2019; partu doprovázeli Primus, Ministry a Phillip H. Anselmo and The Illegals. V červnu odehráli koncert v pražské Tipsport aréně. Přestože se o turné mluvilo jako o rozlučkovém, manažer souboru Rick Sales uvedl, že kapela nekončí, ale už nemá v plánu nikdy živě vystupovat. I Kristen Mulderig, který pracoval pro Rick Sales Entertainment Group, prohlásil, že po skončení turné bude Slayer stále nějakým způsobem aktivní. Poslední koncert se konal 30. listopadu 2019 v Los Angeles; dva dny poté Kingova žena Ayesha napsala na svém profilu na Instagramu, že není žádná šance, že by se formace kdy dala znovu dohromady.
V březnu 2020 mluvil King v interview pro Dean Guitars o své spolupráci s Dean Guitars. Slovy „Dean jsem se neupsal jen tak pro nic za nic!“ naznačil, že bude nadále tvořit mimo Slayer. V srpnu na YouTube kanálu Dean Guitars uvedl, že má dostatek materiálu alespoň na dvě alba pro svůj nový, prozatím tajný projekt. Bostaph později potvrdil, že s Kingem pracují na novém projektu, který nebude Slayer, ale bude znít jako Slayer – ovšem ne záměrně.
Slayer oznámili sérii koncertů v létě 2025, včetně jejich jediného vystoupení na východním pobřeží USA 20. září v Hershey, Pensylvánie. Tento koncert bude hostit WWE Superstar Damian Priest a vystoupí zde také Knocked Loose, Suicidal Tendencies, Power Trip, Cavalera (zahrají album Chaos A.D.) a Exodus (zahrají album Bonded by Blood). Dále se kapela představí na festivalu Louder Than Life v Kentucky od 18. do 21. září 2025
V Evropě se Slayer vrátí po šesti letech. Vystoupí 3. července v Cardiffu, 5. července v Birminghamu (jako součást posledního koncertu Black Sabbath) a 6. července v Londýně.
Kerry King vydal své debutové sólové album From Hell I Rise 17. května 2024. Bylo nahráno s bývalými členy Slayer, včetně bubeníka Paula Bostapha, a zpěvákem Markem Oseguedou z Death Angel. King plánuje vydat druhé sólové album do konce roku 2025.
Kerry King v únoru 2025 uvedl, že pravděpodobnost vydání nového studiového alba Slayer je "99,9 % ne", a to kvůli jeho zaměření na sólovou kariéru. Také naznačil, že reunion Slayer není v plánu, ačkoli v minulosti nevyvrátil možnost jednorázového vystoupení.
Hudba, styl psaní – Slayer jsou považováni za thrashmetalovou kapelu. V článku ve Washington Post z prosince 1986 je Joe Brown popsal jako představitele speed metalu, samotný žánr pak definoval jako hroznou směsku heavy metalu a punk rocku, která přitahuje všechny muže starší puberty. Ohledně tvorby Slayer napsal: „Přes neuvěřitelně rychlý rytmus vytvářejí kytary Slayer skřípající pláty kovového zvuku, s občasnými sóly, které zní jako skřípající brzdy, a přes to všechno ze sebe vydává zpěvák-baskytarista hrtan-drásající řev.“ V článku The New York Times, vydaném v září 1988, označil Jon Pareles rovněž styl Slayer za speed metal; dále uvedl, že kapela přináší senzační výjevy jako z bulváru nebo hororu a má texty, které se vyžívají ve smrti, násilí a narážkách na satanismus a nacismus. Zbytek „velké čtyřky“ amerického thrash metalu, Metallica a Megadeth, hrají podle Parelese rovněž speed metal.
Hudbu Slayer ovlivnilo mnoho skupin – členové v průběhu kariéry zmínili různá, nejen heavymetalová jména. Kytarista Kerry King uvedl, že se s Hannemanem ohledně souhry dvou kytar značně inspirovali u Judas Priest a jejich dua Glenn Tipton–K. K. Downing. Od britských Venom (se kterými uspořádali své první větší turné po Spojených státech) si vypůjčili ranou vizáž a satanistická témata. Na tvorbu v době druhé poloviny 80. let (zejména album Hell Awaits) měla vliv formace Mercyful Fate, konkrétně řezanými riffy, ponurými melodiemi a vokály. Z dalších rockových a metalových uskupení Slayer uvedli Black Sabbath, Deep Purple, Rainbow a Angel Witch. Toma Arayu značně inspirovala kubánská parta Irakere, která, ačkoliv jazzová, měla překvapivou rychlost a agresivitu. Ze stejného důvodu zmínil Jeff Hanneman punkovou skupinu Dead Kennedys.
První nahrávky Slayer jsou oceňovány pro svou závratnou rychlost a technickou dokonalost, spojení struktury hardcore punku a rychlosti heavy metalu. Deska Reign in Blood je s průměrným tempem 220 úderů za minutu nejrychlejší nahrávkou v jejich historii. Na pomalejších albech Diabolus in Musica a God Hates Us All použili odlišné ladění a místy i sedmistrunné kytary. Vyzdvihována jsou rovněž kytarová sóla dua Hanneman – King. Bubeník Lombardo často používal dva kopáky místo jednoho se zdvojeným pedálem. Zdůvodnil to následovně: „Po úderu hlava bubnu pořád rezonuje. Když ho pak trefíte znovu na to samé místo, zvuk přidusíte a nenecháte ho doznít.“ Jeho rychlost a agresivita při hraní mu vynesly titul „zakladatele techniky dvou kopáků“ od databáze Drummerworld.
V původní sestavě byli textaři King, Hanneman a Araya. Hudbu psali výhradně King a Hanneman, s občasnou pomocí od Arayi a Lombarda. Lombardo nicméně z neznámého důvodu nikdy nebyl uveden jako spoluautor textu. Formace vždy nejprve skládala hudbu a až následně vznikal text.
Kontroverze – Slayer byli několikrát nařčeni ze sympatizování s nacismem. Poprvé v roce 1986 kvůli „Angel of Death“, úvodní skladbě Reign in Blood. Pojednává o lékaři Josefu Mengelem, který prováděl nelidské pokusy na vězních v koncentračním táboře Osvětim a kterému se přezdívalo právě „Angel of Death“, Anděl smrti. Další obvinění přišla roku 1990 s albem Seasons in the Abyss, na kterém se objevila verze loga kapely s orlem, připomínající nacistický symbol s orlicí nad svastikou v kruhu. Slayer nicméně jakékoli spojení s nacismem vždy důrazně odmítali.
Kvůli kontroverznímu obrázku na přebalu (v pozadí za kapelou) bylo album Christ Illusion v Indii staženo z prodeje.
V roce 1996 podali rodiče jisté Elyse Pahlerové proti kapele žalobu. Podle nich texty písní „Postmortem“ a „Dead Skin Mask“ daly třem vrahům jejich patnáctileté dcery instrukce, aby ji „sledovali, znásilnili, mučili, zabili a dopustili se na ní nekrofilie.“ Proces byl pozdržen do roku 2000, kdy končil soud s vrahy dívky. V roce 2001 byla žaloba zamítnuta z několika důvodů, mj. svobodě slova a nemožnosti takovou situaci předvídat. Soudce zamítnutí žaloby odůvodnil slovy: „V žádném případě není možné skupinu považovat za zodpovědnou za smrt dívky. Kde to má nějakou hranici? To můžete rovnou začít prohledávat knihovny knížku po knížce.“ Rodiče se s kapelou soudili ještě jednou kvůli špatnému vlivu hudby Slayer na mládež. Proces byl opět zrušen; soudce hudbu neshledal obscénní, nemravnou ani škodlivou pro mladistvé.
Píseň "Jihad" z desky Christ Illusion vyvolala kontroverzi mezi rodinami obětí teroristických útoků 11. září – popisuje onen útok z pohledu fanatického teroristy. Podle členů souboru se však jedná o popis, který pouze využívá perspektivu, událost neschvaluje a nestaví se na ničí stranu. V Indii stáhla EMI Christ Illusion z oběhu poté, co několik křesťanských part zorganizovalo protest kvůli přebalu studiovky. Autorem grafiky je dlouhodobý spolupracovník Slayer, Larry Carroll. Zobrazuje Krista v „moři beznaděje“ – stojícího s uříznutýma rukama a bez oka v moři krve s useknutými hlavami. Joseph Dias z bombajské křesťanské skupiny Catholic Secular Forum se proti albu výrazně ohradil a na protest napsal zprávu komisaři bombajské policie. Dne 11. dubna 2006 EMI oznámilo, že všechny uskladněné kopie byly zničeny a pro indický trh není v plánu žádné znovuvydání.
Stejné dílo propagovalo také sedmnáct laviček na autobusových zastávkách v kalifornském Fullertonu. Městským úředníkům se zdály urážlivé; kontaktovali vydavatelství Slayer a požadovali odstranění těchto reklam. Všechny lavičky musely být odstraněny. Mimo jiné lze zmínit fakt, že Tom Araya je praktikující člen římskokatolické církve.
Slayer byli jednou z nejvlivnějších formací v historii heavy metalu. Steve Huey z AllMusic prohlásil, že jsou podle něj díky svému hudebnímu stylu nejsilnějším článkem „velké čtyřky“ (Metallica, Megadeth, Slayer, Anthrax). Dle hudebního kanálu MTV nastavily podladěné rytmy, chytlavé kytarové vyhrávky, texty s barvitým násilím a otřesné přebaly studiovek laťku pro řadu vznikajících thrashmetalových kapel a muzika Slayer byla přímo zodpovědná za vzestup death metalu. MTV rovněž umístila sestavu na šesté místo v žebříčku '100 nejlepších metalových skupin všech dob' a VH1 na 50. místo '100 nejlepších hardrockových interpretů'. Hanneman a King se umístili na 10. místě 'seznamu 100 nejlepších metalových kytaristů všech dob' magazínu Guitar World. Původní bubeník Lombardo zvítězil v kategorii nejlepší bubeník v hlasování čtenářů časopisu Revolver. Slayer se umístili na prvních pěti pozicích v kategoriích nejlepší kapela všech dob, nejlepší živá kapela, kapela roku a album roku (Christ Illusion).
Joel McIver, autor publikací o muzice, považuje Slayer za velmi vlivné na scéně extrémního metalu, především v oblasti rozvoje death a black metalu. Při prezentaci své knihy Extreme Metal II v roce 2005 je označil za „krále thrash metalu“. Podle Johna Consterdineho z magazínu Terrorizer by bez vlivu Slayer dnes extrémní metal tak, jak je znám, neexistoval. Stejného názoru je Kam Lee, zpěvák formace Massacre a bývalý člen Death. Johan Reinholdz z progresivní metalové kapely Andromeda prohlásil: „Slayer hráli klíčovou roli v rozvoji thrash metalu, který se stal základem pro spoustu dalších žánrů. Inspirovali celé generace metalových kapel.“
Mezi kapely, na které měli Slayer velký vliv, patří Avenged Sevenfold, Bullet for My Valentine, Slipknot, August Burns Red, Miss May I, Gojira, Attila, Hatebreed, Cannibal Corpse, Pantera, Kreator, Mayhem, Darkthrone, System of a Down, Lamb of God, Behemoth, Evile a Lacuna Coil. Dle Steva Asheima, bubeníka Deicide, by jejich formace neexistovala tak, jak je známa, kdyby nebylo Slayer. Podobně se vyjádřil Andreas Kisser, kytarista party Sepultura.
Třetí studiový počin Slayer, Reign in Blood, výrazně ovlivnil thrash metal a extrémní metal a je považován za desku, která nastavila laťku i pro death metal (lze ho považovat za základ tohoto žánru, schází mu jen typicky deathmetalový growling). Stal se zásadním pro deathmetalové průkopníky jako Death, Obituary, Cannibal Corpse, Morbid Angel a Napalm Death. Byl označen za nejdrsnější album všech dob (Kerrang!) a naprostou klasiku (AllMusic). V roce 2006 ho magazín Metal Hammer označil za nejlepší metalové album posledních dvaceti let.
Dle MRC Data, poskytovatele dat o prodeji nahrávek, prodali Slayer mezi lety 1991 a 2013 přes dvacet milionů nosičů, z toho necelých pět ve Spojených státech amerických. Čtyři po sobě jdoucí desky Reign in Blood, South of Heaven, Seasons in the Abyss a Divine Intervention se v USA prodaly přes půl milionu kusů a byly proto oceněny zlatou deskou; poslední dvě studiové nahrávky World Painted Blood a Repentless splnily limit 15 000 prodaných nosičů pro zlatou desku v Polsku. Jedinou platinovou deskou v historii Slayer je koncertní počin The Big Four: Live from Sofia, Bulgaria, který získal toto ocenění ve Spojených státech, Austrálii a Brazílii.
