Destruction je německá thrash metalová kapela založená roku 1982. Původní jméno kapely bylo Knight Of Demon, ale jelikož se kapela domnívala, že dostatečně nekoresponduje s jejich hudbou, bylo změněno. Po většinu devadesátých let neměli Destruction podepsanou smlouvu s nahrávací společností a byli tak nuceni si produkovat svá alba sami. Společně s kapelami Kreator, Sodom a Tankard jsou považováni za "velkou čtyřku" ("big teutonic four") německého thrash metalu. Těmto kapelám je často přisuzován vliv na rané death metalové kapely, protože jejich hudba obsahovala některé prvky, které se následně vyvinuly v death metal.

Kapela byla založena v roce 1982 pod názvem Knight Of Demon. Původní sestavu tvořili Schmier (zpěv a baskytara), Thomas 'Tommy' Sandmann (bicí) a Michael 'Mike' Sifringer (kytara). Brzy poté si změnili název na Destruction a vydali první demo nahrávku s názvem Bestial Invasion of Hell (1984). Na základě této demonahrávky byla podepsána smlouva s nahrávací společností Steamhammer Records. Kapela později téhož roku vydala debutové EP Sentence Of Death. Destruction zaznamenávají první velký úspěch na tehdejší metalové scéně a vyráží na evropské tour se Slayer.

Roku 1985 vydali debutové dlouhohrající album Infernal Overkill s novým logem kapely, na němž je vyobrazena praskající lebka, která se později v různých obměnách objevovala i na dalších albech. Internetový portál Classic Thrash popisuje skladby jako velmi konzistentní, ale poněkud se opakující; vlastní styl kapely plně rozvinutý s protivnými vokály. Daniel Bukszan v knize "The Encyclöpedia öf Heavy Metal" uvádí, že album má špatnou kvalitu zvuku, ale je z něj jasně slyšet agrese a nadšení kapely. Martin Popoff ve své knize "The Collector's Guide of Heavy Metal Volume 2: The Eighties" píše, že albumg se vyznačuje přílišnou tvrdostí a příliš vysokou rychlostí hraní. Kritizoval také špatnou produkci. Kytarista Euronymous uvedl Destruction jako inspiraci pro svou skupinu Mayhem a označil raná alba za mistrovská díla smrdutého black metalu. Rock Hard zařadil debutové album Destruction na seznam nejvýznamnějších průkopníků black metalu.

O rok později vznikla nahrávka Eternal Devastation (1986), kde se kapela začala zbavovat blackmetalového nádechu a ustálila svojí pozici na předních místech evropské thrashové vlny. Následovalo úspěšné tour po Evropě s kapelami Kreator a Rage.

Bubeník Tommy odešel z kapely roku 1987. Na jeho místo usedl Oliver 'Olly' Kaiser a ke kapele se také přidal druhý kytarista Harry Wilkens. Posíleni o druhou kytaru nahráli Destruction druhé EP Mad Butcher (1987) a absolvovali své první tour po USA, Jižní Americe a jižní Evropě.

V roce 1988 vyšla deska Release from Agony, která byla ovlivněna nově příchozími členy a kapela na ní prezentovala techničtější pojetí thrash metalu. Nahrávání alba pojal Destruction velmi vážně. Jako producent byl angažován Kalle Trapp. Od 1. září 1987 Destruction přesunuli produkci do studia Karo v Münsteru. Pobyt ve studiu trval čtyři týdny a kapela si jej zaplatila sama. Kytarista Michael "Mike" Sifringer vypracoval první základní nápady, které pak kapela dále rozvíjela. Autorem textů je Marcel "Schmier" Schirmer. Nový člen kapely Wilkes dostal jako druhý kytarista příležitost přidávat vlastní riffy, ale orientoval se přitom i na klasické aranže. Schirmer později Wilkense označil za "fetišistu stupnic". Bubeník Kaiser, který původně přišel z jazzového prostředí, do něj vnesl nápady z tohoto stylu. Sifringer později v jednom rozhovoru vysvětlil přístup kapely ke komponování skladeb takto: "Přistupovali jsme k tomu úplně jinak než dříve. Přiřadili jsme riffy k bicím, promysleli jsme, jak přesně by riffy mohly být doprovázeny bicími, a prošli jsme notu po notě. S novým bubeníkem Olliem to fungovalo, ale s Tommym to tehdy nefungovalo. Myslím, že právě v této oblasti jsme udělali největší pokrok."" Schmier později kritizoval koncepci kytaristy Sifringera a označil ji za progresivní "fidlání". Sifringer podle něj neviděl nebezpečí změny stylu a viděl pouze zvýšenou úroveň hry. Doprovodné vokály nazpíval frontman skupiny Kreator "Mille" Petrozza. Poté kapela vyrazila na tour s Motörhead a představila se na festivalových pódiích. Vznikl také záznam z tohoto tour, který byl vydán pod názvem Live Without Sense (1989).

Během nahrávání další desky s názvem Cracked Brain (vyšla v roce 1990), došlo k tvůrčím neshodám uvnitř kapely a roku 1989 z ní byl vyhozen Schmier. Po odchodu založil power metalovou kapelu Headhunter. Album Cracked Brain nakonec nazpíval host André Grieder ze švýcarských Poltergeist. Do kapely také přišel baskytarista Christian Engler (později působil v německých Necronomicon).

O průběhu nahrávání alba Sifringer řekl: "Abychom ušetřili trochu peněz, nahrávali jsme basu a vokály v Berlíně ve Sky Track. Za pultem tam seděl takový legrační chlapík jménem Gerdy, víc si nepamatuju. Nakonec jsme to s producentem Guyem Bidmeadem, Oli, Harrym a mnou celé smíchali zpátky v Mnichově." Destruction začali znovu nahrávat krátce poté, co na místo Schmiera najali Andrého Griedera z Poltergeist. Bubeník Oliver Kaiser vzpomínal: "André byl náš dlouholetý kamarád - a stále je. Zeptali jsme se ho, jestli by s námi nechtěl dokončit Cracked Brain, protože se nám líbil jeho melodický přístup k thrashi, jeho styl byl trochu ovlivněný Testamentem, dalo by se říct. Věděli jsme, že další Schmier už nikdy nebude, takže jsme si řekli, že bude lepší vydat se jiným směrem, co se týče vokálů. André odvedl opravdu skvělou práci." Dodal: "Když André přiletěl do Berlína na nahrávání, měl jsem pro něj už všechno připravené. Nazpíval jsem mu písničky a on je jen tak tak zvládl."

Na začátku devadesátých let odešel kytarista Harry. Mike a Olly se rozhodli pokračovat s kapelou dále pod názvem Destruction. Byl potřeba vyřešit problém s postem zpěváka. Nahrávací společnost přišla s návrhem, že Robert Gonella z německých Assassin by mohl být ten správný zpěvák, kKapela ale s jeho výkonem nebyla spokojena. Později oslovili zpěváka dánských Artillery, Flemminga Rönsdorfa. Ten s kapelou i zkoušel, ale nakonec se nepřidal, protože mu nahrávací společnost nechtěla poslat peníze před nadcházejícím tour. Za mikrofon se nakonec v roce 1993 postavil zpěvák Thomas Rosenmerkel a na post druhého kytaristy přišel Michael 'Ano' Piranio (oba z kapely Ephemera's Party).

Kapela během devadesátých let prošla komerčně neúspěšným obdobím. Během exploze žánru grunge v první polovině 90. let kapela ztratila podporu své nahrávací společnosti a byla tak nucená vydávat a produkovat alba na vlastní náklady. Výsledkem byla dvě EP, Destruction (1994) a Them Not Me (1995) a jedna dlouhohrající deska The Least Successful Human Cannonball (1998). Později byla tato éra kapelou označena jako Neo-Destruction, což znamená Destruction bez Schmiera. Nahrávky vydané v tomto období nejsou kapelou počítány do jejich oficiální diskografie.

Kvůli nátlaku ze strany fanoušků nastal v roce 1999 reunion a Schmier se po několika letech přemlouvání vrátil ke kapele. Kapela opět jako trio (Schmier - zpěv a baskytara, Mike - kytary a nový bubeník Sven Vormann) podepsala smlouvu s nahrávací společností Nuclear Blast Records a tím nastartovala svůj návrat na největších německých festivalech: Bang Your Head, With Full Force a Wacken Open Air.

První návratové album vyšlo v roce 2000 s názvem All Hell Breaks Loose. Produkoval ho Peter Tägtgren, se kterým se Destruction seznámili na festivalu With Full Force v roce 1999. Tägtgren tehdy řekl, že by pro ně rád vydal CD. Když se měla nová deska skutečně natáčet, měli nabídky od různých velikánů scény, ale chtěli přijmout Tägtgrenovu nabídku. Kapelník Marcel "Schmier" Schirmer: "Od začátku pro něj hovořily Tägtgrenovy hudební kořeny, které jsou dosti podobné těm našim, dobrý poměr cena/výkon a jeho vynikající sluch. Kromě toho je ten člověk opravdu metalový!" Nahrávání probíhalo v prosinci 1999 v jeho studiu Abyss ve švédském Pärlby. Sám Tägtgren hrál na druhou kytaru a vokálně vypomáhal při nahrávání klasické písně "Total Disaster".

Na kapelu byl kladen obrovský tlak očekávání. Nové písně vznikly spontánně. Ačkoli se Schmier držel svého hesla, že thrash musí být komponován přímočaře, dovolil Sifringerovi, který podle Schmiera nechtěl zůstat pod určitou úrovní, aby skladby mírně vylepšil, co se týče techniky hry, vzhledem k všeobecnému nárůstu technické zdatnosti v průběhu let. Schmier také chápal, že bezmyšlenkovité kopírování Infernal Overkill by vedlo k obvinění ze samoplagiátorství. S "The Butcher Strikes Back" však vytvořili novou hymnu ve starém stylu, která měla "povrchní chytlavost", zatímco ostatní písně potřebovaly několik poslechů, aby se staly chytlavými. K opětovnému nahrání "Total Desaster" došlo, protože ve studiu zbýval ještě čas. Podle Schmiera "vykradli" klasiku. Tägtgrena bylo třeba k účasti přesvědčit. Jako skrytá skladba byla přidána coververze "Whiplash" od Metallicy. Neměla být na album zařazena jako regulérní píseň, aby posluchači v první řadě nemysleli na vlastní nedostatek nápadů.

V lednu 2000 pozval Schmier metalové novináře do svého tehdejšího bistra Barracuda v okrese Istein (obec Efringen-Kirchen) na prezentaci alba. Následně nevyrazili na velké turné, jak bylo v minulosti obvyklé, ale odehráli tři koncerty s Raise Hell.

Následník reunionového alba pojmenovaný The Antichrist byl vydán roku 2001. Tato deska je mnohými považována za moderní thrash metalovou klasiku. Na podporu alba bylo naplánováno, na konec roku 2001, velké tour po boku kapel Kreator a Sodom. Ještě téhož roku z kapely odešel bubeník Sven kvůli náročnosti turné.

Jako náhrada za Svena dDo kapely přišel na doporučení Schmierových přátel nový bubeník Marc Reign. Již s novým bubeníkem kapela vydala živou nahrávku Alive Devastation (2002). Ta vyšla pouze v Japonsku, ale později byla znovu vydána jako bonusové CD k DVD Live Discharge. Následující rok vyšla deska Metal Discharge (2003). Rok 2004 se nesl ve znamení oslav dvaceti let existence kapely. Ta vydala DVD Live Discharge se záznamem vystoupení z německého festivalu ve Wackenu a s bonusovým materiálem z historie kapely.

V roce 2005 Destruction přešli pod nahrávací společnost AFM Records a nahráli album Invertor Of Evil. Ve skladbě „The Alliance Of Hellhoundz“ se jako hosté na desce objevili přední metaloví zpěváci jako například Biff Byford z britských Saxon, Messiah Marcolin z Candlemass, Peavy Wagner z Rage, Peter Tägtgren z Hypocrisy, Paul Di'Anno, původní zpěvák Iron Maiden a další.

Na začátku roku 2007 Destruction znovunahráli vybrané skladby z předreunionových nahrávek kapely. Tato kompilace, nazvaná Thrash Anthems, obsahuje mimo jiné dvě zcela nové skladby a nahrávku "Cracked Brain" ze stejnojmenného alba, kterou původně Schmier nenazpíval. Na desce se jako host objevil i bývalý kytarista kapely, Harry Wilkens.

V srpnu 2008 vyšla deska D.E.V.O.L.U.T.I.O.N., na kterou navázalo světové turné. Na albu hostují tři kytaristé - Gary Holt z Exodus a Slayer a Jeff Waters z Annihilator, oba hrají sóla ve skladbě "Urge (The Greed of Gain)", a dále Vinnie Moore z UFO. Všechna první písmena každé skladby na desce hláskují slovo "devolution".

Destruction oslavili 25. výročí od založení kapely a v roce 2009 vydali koncertní záznam The Curse of The Antichrist - Live In Agony. Nahrávka je složena z vystoupení na festivalu ve Wackenu a koncertu v Tokyu. Původně měla obsahovat ještě záznam z koncertu v Los Angeles, ale ten byl ztracen při poškození disku, který ho obsahoval. V září 2009 nemohl Mike Sifringer, kvůli zlomenému prstu na ruce, vystoupit na portugalském festivalu Caos Emergente. Při koncertu ho zastoupil Oliver 'Ol' Drake z britské kapely Evile.

Oslavy 25. výročí kapela uzavřela vydáním DVD A Savage Symphony - The History of Annihilation (2010) se záznamem vystoupení na festivalu ve Wackenu z roku 2007. Během vystoupení se jako hosté k samotné kapele připojili všichni bývalí členové. V březnu 2010 odešel z kapely bubeník Marc Reign a DVD se tím tak stalo jeho rozloučením s fanoušky. Jako důvody odchodu uvedl personální a hudební neshody způsobené stresem z turné a koncentraci na jeho rockovou kapelu Volcano.

V polovině roku 2010 se kapela vrátila do stáje Nuclear Blast Records a v listopadu oficiálně oznámila nového bubeníka. Tím se stal Wawrzyniec 'Vaaver' Dramowicz z polské progresivní kapely Indukti. S ním kapela nachystala na konec února 2011 novou desku Day of Reckoning, která má být oproti předchozí nahrávce návratem k větší rychlosti a přímočarosti. Na březen bylo naplánované evropské turné po boku Overkil a Heathen. V dubnu a květnu pak kapela pokračovala v koncertování po Jižní a Severní Americe. O rok později následovalo album Spiritual Genocide.

V létě 2015 bylo na oficiální facebookové stránce kapely oznámeno nahrávání nové desky. Ještě před koncem roku byl odtajněn název, artwork a datum vydání. Nové album dostalo název Under Attack a vyšlo 13. května 2016. Podle slov Schmiera je to jedno z nejklasičtějších alb, jaké kdy Destruction nahráli (od 80. let). Od svého předchůdce se liší především rychlostí a důrazem na thrashový zvuk, zatímco předchozí deska zněla spíš heavy metalově. Kapela desku nahrávala postupně, mezi jednotlivými koncertními šňůrami. Na vydání Under Attack navázalo celosvětové "Down Under Attack" turné, které mělo např. zastávku i na festivalu Brutal Assault v Josefově. Turné pokračovalo, byť s pauzami, až do podzimu 2017. Na jaře 2018 kapela pokračovala několika koncerty v Austrálii.

Krátce po skončení turné k novému albu kapela oznámila (přes facebookový profil) vydání další nahrávky, tentokrát se však jedná o znovu nahrané klasiky, z prvních sedmi alb. Kompilace navázala na svého předchůdce z roku 2007 (Thrash Anthems). Vyšla 18. července 2017 s názvem Thrash Anthems II a o výběru písní rozhodovali sami fanoušci skrze hlasování v aplikaci Pledge.

23. ledna 2018 opustil kapelu bubeník Vaaver, podle Schmiera z rodinných důvodů. V roce 2015 si vzal volno, aby mohl být se svou rodinou po narození druhého dítěte. Randy Black ho měl dočasně nahradit, dokud kapela nenajde důstojného nástupce. Později byl oznámen jako nový bubeník kapely. 28. února 2019 se ke kapele připojil švýcarský kytarista Damir Eskic. Tato nová sestava nahrála patnácté studiové album Born to Perish, které vyšlo 9. srpna 2019. Vychází z jejich tradičního thrashmetalového stylu a sklidilo dobré recenze. Již 31. května byla na YouTube zveřejněna titulní skladba "Born o Perish" a 19. července zveřejněn klip ke skladbě "Betrayal". Destruction v den vydání alba Born to Perish 9.8.2019 zahráli na fesivalu Brutal Assault.

Páté živé album Born to Thrash vyšlo 8. května 2020

16. července 2021 Destruction vystoupili na festivalu Area 53 v Leobenu bez rytmického kytaristy Mikea Sifringera. Schmier v příspěvku na Facebooku vysvětlil, že Sifringer neodpovídal na e-maily a zpochybnil svůj status, a že se vyskytl problém, který vedl k rozhodnutí pokračovat bez něj, a že vydá prohlášení plánované na 19. srpna. Toho dne byl potvrzen Sifringerův odchod a byl nahrazen novým kytaristou Martinem Furiou, následovalo vydání nového singlu s názvem "State of Apathy", na kterém se kapela poprvé objevila na nahrávce s Furiou. 13. srpna vyšlo šesté živé album Live Attack, 16. prosince byl zveřejněn videoklip k titulní skladbě ze šestnáctého studiového alba Diabolical. Album bylo vydáno 8. dubna 2022 u příležitosti 40. výročí založení kapely.

Kapela Destruction patří beze sporu k nejvýznačnějším thrashovým skupinám a k zakladatelům stylu. Jedním z jejich nejvýraznějších poznávacích znamení byl Schmieův zpěv. Na demu Bestial Invasion of Hell byl podle Jaedikeho ještě křiklavější než později a zněl naprosto asociálně, Schmier zmiňuje komentáře jako "prašivý pes a tak", ale zněl tak extrémně, že to opět u některých lidí znělo skvěle. V inzerátu v Metal Hammeru kapela popisuje svou hudbu jako "Black Satanic Hardcore Speed Metal". První EP Sentence of Death se vyznačovalo obrovským množstvím nespoutané energie, kterou všechny tyto skladby předvádějí; kapela tehdy svou hudbu popisovala jako "black speed metal" a děkovala všem posedlíkům black speed metalu. Jaedike popisuje styl jako poměrně originální už na demu a na EP pouze "Devil's Soldiers" zněla instrumentálně hodně podobně jako Venom. Euronymous uvedl Destruction jako inspiraci pro svou kapelu Mayhem a označil jejich první alba za "mistrovská díla smrdutého black metalu", nicméně kapela uvedla, že si nebyla vědoma svého kultovního statusu v blackmetalovém prostředí, mimo jiné až do Schmierova návratu k Destruction v roce 1999.

Na debutovém albu Infernal Overkill jsou skladby velmi konzistentní, ale také poněkud repetitivní, a vlastní styl kapely je plně zformován, i když protivné vokály působí jaksi mírně zdrženlivě. Zvuk je méně čistý než na EP. Eternal Devastation se v mnohém drží stejného stylu; produkce je však přehlednější, ale stále byla popsána jako "řídká". Mad Butcher je také typickým představitelem hudby Destruction. Release from Agony je dosud nejambicióznějším dílem kapely; úvodní skladby se nijak zvlášť neliší od staršího materiálu, ale písně jako "Sign of Fear" ukazují temnější a techničtější přístup. Podle Johna Chedseyho z časopisu Satan Stole My Teddybear měla kapela zvláštní schopnost přijít s několika skvělými písněmi, ale bez toho, aby je uměla dobře zahrát. Kapela měla na albu také temnější a techničtější přístup.

Cracked Brain, nahraný bez Schmiera, se zdá být šablonovitější než předchozí nahrávky a nevyčnívá tolik jako některé z dřívějších prací Destruction. Jejich nový zpěvák se vyznačoval chraplavým hlasem.

All Hell Breaks Loose, kde se ke zpěvu vrátil Schmier, byla pravděpodobně nejenergičtější a nejjednodušší deskou Destruction za dlouhou dobu a hudebně se mírně opakovala. Následná deska The Antichrist byla označena za moderní klasiku thrashmetalového žánru. Na albech Inventor of Evil a D.E.V.O.L.U.T.I.O.N. naopak kapela hrála materiál v osvědčeném stylu, který byl označen za neinspirativní.

V souladu s významem kapely pro pozdější blackmetalovou scénu koketovala její raná tvorba se satanismem. Podle Jaedikeho se texty zpočátku příkláněly k Venom. Svým vystoupením chtěla kapela podle Schmiera "hlavně urazit" své katolické okolí. Na albu D.E.V.O.L.U.T.I.O.N. kapela vyjádřila nespokojenost s tím, co se děje na Zemi, a napsala texty o problémech s náboženstvím a politikou. Sifringer je přesvědčen, že heavy metal by měl představovat protestní postoj, a proto odmítá metalové sračky z mateřské školky a texty o rytířích, hradech a dracích. Výjimkou je pouze Ronnie James Dio, který alespoň píše dobré texty, které mají hlubší smysl. Phil Freeman z Allmusic napsal, že texty na albu Day of Reckoning sice nejsou nijak zapamatovatelné, ale s názvy písní jako "Hate Is My Fuel", "Armageddonizer", "Sheep of the Regime" a "Sorcerer of Black Magic" je jasné, co od nich lze očekávat: "trochu zloby a politické nenávisti a trochu rutinního okultismu". Píseň "City of Doom" z alba Spiritual Genocide je o Osvětimi, která je nazývána jak polským názvem Oświęcim, tak německým; píseň končí verši v němčině: "Osvětim - město utrpení až do konce tohoto světa / Osvětim - hanba celé generace / ... a dál!!!".