Blind Guardian je německá powermetalová kapela, která vznikla v roce 1984 v západoněmeckém Krefeldu a je často považována za jednu ze zásadních a nejvlivnějších kapel v subžánrech power metal a speed metal. V historii kapely se v její sestavě vystřídalo devět hudebníků, od jejího založení v ní zůstali zpěvák Hansi Kürsch a kytarista André Olbrich.

Většina alb Blind Guardian byla fanoušky i kritikou dobře přijata: Somewhere Far Beyond (1992), Imaginations from the Other Side (1995) a Nightfall in the Middle-Earth (1998) jsou považována za vlivná díla. Hudbu většinou skládají Kürsch a Olbrich společně a texty, jejichž autorem je Kürsch, jsou většinou inspirovány beletristickými díly autorů fantasy, jako jsou J. R. R. Tolkien, Michael Moorcock, Stephen King, George R. R. Martin a Robert Jordan, a také tradičními legendami a eposy. V průběhu let vzniklo schéma, které členy kapely zosobňuje jako potulné vypravěče, což vedlo fanoušky k tomu, že kapelu láskyplně nazývají 'The Bards'. Blind Guardian byli v jednom článku označeni za jednu z powermetalových kapel 'velké čtyřky', spolu s Helloween, Sabaton a DragonForce.

Historie Blind Guardian začala v západoněmeckém Krefeldu v roce 1984, když kytarista André Olbrich přesvědčil svého spolužáka ze střední školy Hansiho Kürsche, aby se ve zkušebně připojil k jeho rockové kapele. "Byli jsme s Hansim na školním výletě a popíjeli," vzpomíná Olbrich, "A on najednou začal zpívat jako King Diamond, opravdu vysoké tóny a úplně šíleně. A já si pomyslel: 'To je ale hlas! Neuvěřitelný! Ten jeho hlas mě úplně odrovnává, a on umí jít tak vysoko!'"

Olbrich okamžitě pozval Kürsche, aby zpíval v jeho kapele, ale Kürsch to odmítl a trval na tom, že je kytarista, ne zpěvák. Kapela už měla dva kytaristy a Olbrich odmítl přidat třetího. Brzy bylo přesto dosaženo kompromisu: Kürsch se ke kapele připojil jako zpěvák a baskytarista. (Olbrichovi se nakonec po letech přání splnilo, Kürsch v roce 1997 odložil baskytaru a začal se věnovat pouze zpěvu). Zrodila se kapela Lucifer's Heritage.

"Od té chvíle se z rockově laděné kapely stala metalová," říká Olbrich, "Ve chvíli, kdy tam byl Hansi, se z nás stala metalová kapela, a tak jsme to celé změnili a přejmenovali se na Lucifer's Heritage."

"Myslím, že jsme to brali velmi vážně od chvíle, kdy jsme se rozhodli založit společnou kapelu," dodává Kürsch, "Oba jsme byli unavení z toho, že lidé nežijí svůj sen. Všichni mluvili o tom, že se stanou slavnými, ale mluvit a dělat jsou dvě různé věci."

Skupina, kde figuroval ještě druhý kytarista Markus Dörk a bubeník Thomas 'Thomen' Stauch se nakrátko rozšířila na kvintet, když se k ní přidal druhý zpěvák Thomas Kelleners. Po třech měsících však Kelleners po vzájemné dohodě kapelu opustil.

Lucifer's Heritage vydali v letech 1985 a 1986 dva zajímavé demosnímky Symphonies of Doom a Battalions of Fear, a nakrátko si také prošli změnami v sestavě. Dörk a Stauch byli nahrazeni Christofem Theißenem a Hansem-Peterem Freyem. Jejich učinkováni v kapele ale netrvalo dlouho, nakonec se v roce 1987 připojil ke kapele jako druhý kytarista Marcus Siepen a na bicí se vrátil Thomen, čímž vznikla sestava, která zůstala konzistentní po následujících 18 let.

V roce 1998 vydala skupina epické album Nightfall in Middle-Earth, možná svoji nejtriumfálnější nahrávku. Tohle koncepční album je založené na Silmarillionu J. R. R. Tolkiena a hudba Blind Guardian zde vykazuje určité folkrockové vlivy, ale také hojně využívá vrstvené doprovodné vokály ve stylu Queen.

Hudební kritici si povšimli rychlé, melodické kytarové hry a častého použití lidových nástrojů, fléten, houslí a dalších nástrojů. Písně na albu jsou různorodé, najdeme na něm vypalovačky, balady i operní skladby. Mimoto obsahuje nejen písně, ale i mluvené části vyprávějící příběh. Metal Hammer album popsal jako hostinu středověkých/folkových, speed/power metalových a queenovských vokálních odboček, doplněnou o intermezza ilustrující děj.

Struktura alba postavila Olbricha a Kürsche před novou výzvu. Místo toho, aby skládali písně, které by stály samy o sobě, jako tomu bylo na předešlém albu, museli přemýšlet také o tom, jak se propojí s celkovým příběhem. "Hansi říkal, že k tomu potřebujeme něco melancholického, nebo potřebujeme bitvu, nebo potřebujeme tohle, tamto," vzpomíná Olbrich. "Opravdu jsme se snažili do tohoto světa hluboce ponořit a přijít s nápady, které by zapadaly do tohoto tolkienovského pocitu. A myslím, že jsme se hodně naučili, protože to byl jiný druh pracovního procesu. Ale bylo to zajímavé a hodně jsme v té době, kdy jsme kráčeli jinou cestou, získali."

Nový přístup se odrazil i v sestavě kapely. Od 'Nightfall' hrál na baskytaru studiový muzikant Oliver Holzwarth a Hansi se tak mohl plně věnovat zpěvu. Bylo to také poslední album, které produkoval Rasmussen.

Na obalu, který je opět dílem Andrease Marshalla, je vyobrazena Lúthien tančící před Morgothem.

Nightfall in Middle-Earth bylo také prvním albem skupiny, které vyšlo i ve Spojených státech. A prodejnost podnítila společnost Century Media, aby později, v roce 2007, vydala v USA zpětně celý jejich katalog, načež bylo album remasterováno a znovu vydáno s přidanou bonusovou skladbou.

Kyle Ward napsal pro Sputnikmusic, že na tomto albu Blind Guardian předvedli svůj dosud nejlepší instrumentální výkon a zvlášt vyzdvihl vokál Hansiho Kürsche. Podobně nadšeně hodnotil album i Vincent Jeffries z AllMusic, který ho popsal jako plné hymnických refrénů, mluvených slovních příběhů a spousty bombastického power metalu, proloženého dramatickými zvraty. Také ho označil za možná nejtriumfálnější počin kapely. Metal Hammer zařadil nahrávku do svých seznamů '10 základních symfonických metalových alb' a '10 základních power metalových alb'.

Tolkienolog Bradford Lee Eden píše, že ačkoli lze předpokládat, že Tolkien nebyl headbanger, podle názoru jeho studentů se hybná energie powermetalového zvuku k příběhům hodí. Navíc dodává, že to usnadňuje diskusi o Tolkienově křesťanském pohledu na pád člověka.

Sedme studiové album A Night at the Opera, Je pojmenováno podle stejnojmenného alba skupiny Queen z roku 1975, které je samo pojmenováno podle stejnojmenného filmu bratří Marxů. Vyšlo po čtyřech letech v březnu 2002 a pokračovalo ve stylové změně od power metalu k progresivnějšímu zvuku s více překrytými vokály, sbory, orchestrálními klávesami a kytarovými předěly a menším důrazem na silné kytarové riffy a těžkou rytmiku, v důsledku čehož skupinu opustí bubeník Thomen Stauch, který byl nespokojený se směrem, kterým se skupina ubírá.

Ačkoli se nejednalo o skutečné koncepční album, mnoho textů se zabývalo tématy náboženství a vztahů mezi lidskými a božskými silami.

Předešlé album bylo významné tím, že umožnilo Olbrichovi realizovat jeho rostoucí zájem o klasickou hudbu a orchestrální aranže. Tato posedlost přinesla ještě větší ovoce právě na této nahrávce. "Byl jsem naprosto ohromen tím, že jsem mohl hrát klasické nástroje na klávesách a nahrávat je," říká Olbrich. "Byli jsme jednou z kapel, které s tím experimentovaly a vytvářely tyto epické, klasičtěji zaměřené skladby," pokračuje, "A dodnes si myslím, že spojení těchto zvuků je úžasné. K metalové hudbě se to skvěle hodí. Můžete vytvořit nějaké emoce, které vybudujete v příběhu písně nebo s melodiemi písně, můžete tyto emoce představit. Můžete je ještě více umocnit, když do toho vstoupí orchestr."

Nejodvážnějším experimentem na albu byla skladba "And Then There Was Silence", čtrnáctiminutová symfonická metalová adaptace Homérovy Iliady. Píseň přináší téměř ohromující záplavu hudebních nápadů, prosycených orchestrální instrumentací, přičemž se opakuje pouze refrén. V době, kdy začali nahrávat Operu, začali Olbrich a Kürsch pracovat také na albu klasické hudby Legacy of the Dark Lands. Olbrichovi připadal styl psaní, který si osvojil pro Legacy, osvobozující a "Silence" byl jeho pokusem o jeho aplikaci v metalovém kontextu.

"Neexistuje žádné pravidlo, prostě vyprávím příběh pomocí hudby a někam se vydávám. A samozřejmě jsem pak musel přidat bicí a kytary, ale fungovalo to velmi dobře. Chtěl jsem se vymanit z běžného písničkového proudu, ve kterém máte sloku/refrén/sloku/refrén/sólo/refrén/refrén, bum, hit - víte? Nechtěl jsem se na to omezovat. A cítil jsem, že heavy metal má tu svobodu, že vás může v příběhu někam vést, že může jít levou cestou a pak se vrátit na přímou cestu a pak jít někam jinam. Je to jako jít lesem, a když se blíží strom, změníte trasu. Nemusíte jít celou dobu po přímé cestě." Vždyť je to přece jasné."

S Thomenem za bicími vyšlo v roce 2003 ještě živé album a o rok později DVD Imaginations Through the Looking Glass. Poté ho nahradil Frederik Ehmke.

Prvním albem s Ehmkem bylo A Twist in the Myth, které vyšlo v roce 2006. Původně mělo být v Evropě vydáno 5. září (což se stalo datem vydání v Severní Americe), ale společnost Nuclear Blast změnila datum vydání na 1. září 2006. Album vyšlo v několika různých formátech: v normální verzi, digipakové verzi s bonusovou skladbou a bonusovým CD a v limitované knižní verzi. Kniha obsahuje digipak spolu s trsátkem, booklet a certifikát pravosti a autogramy, jakož i pečeť ve tvaru draka a tyčinku červeného pečetního vosku.

"Poté, co jsme vydali A Night at the Opera, bylo několik let, kdy mnoho kapel vydávalo tato retro alba," povzdechl si Olbrich. "Snažily se znít jako v 80. letech. A pro mě to bylo hrozné a všechna ta alba mi přišla hrozná. Měl jsem pocit, že kráčejí pozpátku. Chtěli zopakovat osmdesátá léta, ale co je to za blbost! Čas kráčí jen jedním směrem."

A Twist in the Myth, často přehlížený klenot v katalogu Blind Guardian, byl Olbrichovou odpovědí. Jeho strohý produkční styl, krátké (ale hustě namíchané) písně a objetí podivných syntezátorových zvuků byly tak vzdálené převládajícímu retro větru a vlastnímu A Night at the Opera, jak jen to bylo možné. Olbrich byl na sebe později přísný za to, jak Twist dopadl, ale jeho nejlepší písně - "This Will Never End", "Otherland", "Fly" - jsou špičkovými skladbami Blind Guardian.

"Když to dnes poslouchám, slyším spoustu věcí, které bych udělal jinak," přiznává, "Ale v té době to bylo všechno, co jsme o tvorbě takové hudby věděli, a bylo to v našich představách to nejlepší, co jsme mohli udělat. Ale možná bych jednou chtěl některé z těch písniček vzít a přepracovat, protože jsou v nich úžasné nápady, ty písničky by se daly lépe zaranžovat a byly by chytlavější. Teď už chápu, že pro někoho, kdo si tohle album poslechne poprvé, bylo opravdu, ale opravdu těžké se do něj dostat. Bude tam na něj příliš mnoho informací, a to není v pohodě. Teď už vím, jak bych to album produkoval."

V dalších letech se Blind Guardian ještě podíleli na soundtracku k fantasy filmu In the Name of the King: a Dungeon Siege Tale (Uwe Boll), který vyšel v roce 2008. Na soundtracku se objevila ještě britská progresivní metalová skupina Threshold, která přispěla písní "Pilot in the Sky of Dreams" z alba Dead Reckoning, a švédská powermetalová skupina HammerFall která pro tuhle příležitost nahrála píseň "The Fire Burns Forever". Výkonným producentem soundtracku byl Wolfgang Herold.

Kapela také nahrála ústřední píseň k RPG hře Sacred 2 Fallen Angel, což bylo pokračování úspěšné hry Sacred. V lednu 2009 získala hra zlatou certifikaci od Spolkového svazu pro interaktivní software, což znamená, že se jí na německém trhu prodalo nejméně 100 000 kusů. Celosvětový prodej hry do srpna 2009 přesáhl 750 000 kusů.

25. června 2010 vyšel singl "A Voice in the Dark", který byl 30. července následován albem nazvaným At the Edge of Time. Obal alba vytvořil kolumbijský umělec Felipe Machado Franco.

Album bylo v srpnovém čísle 2010 německého časopisu Metal Hammer vyhlášeno 'albem měsíce' a bylo také prvním albem v historii kapely, které se vyšplhalo na druhé místo v německém žebříčku Media Control Charts. V Top 10 se udrželo tři týdny v řadě. Album bylo úspěšné zejména ve Spojených státech. Nejenže debutovalo na 108. místě žebříčku Billboard Top 200, ale stalo se také číslem 1 v žebříčku Billboard Heatseekers. To znamená nejvyšší pozici, které do té doby album Blind Guardian ve Spojených státech dosáhlo. V Kanadě album debutovalo na 18. místě žebříčku Top Hard Music Albums a na 108. místě žebříčku Top 200.

Po zklamání z Twistu se Olbrich vrátil k epickému symfonickému experimentu "And Then There Was Silence", aby se inspiroval, jak pokračovat dál. V té době, kdy byl Olbrich na kolenou v přípravách alba Legacy of the Dark Lands, se nemohl dočkat, až na albu Blind Guardian použije skutečný, lidský orchestr. "Řekli jsme si, že bychom mohli zkusit napsat něco epického a vylepšit to, protože jsme se toho při nahrávání skutečných orchestrů hodně naučili, a "And Then There Was Silence" bylo naprogramováno," říká.

Filharmonie hlavního města Prahy je na albu At the Edge of Time, které převzalo maximalistické impulsy alba A Night at the Opera a učinilo je organičtějšími, zásadním pomocníkem. "Sacred Worlds" a "Wheel of Time" slouží jako bookendy alba a s devíti minutami každá z nich přináší rozmáchlou škálu "And Then There Was Silence" v poněkud kompaktnějším rozsahu. Na seznamu skladeb alba je i několik ultratěžkých písní v duchu Twist; "Ride Into Obsession" by mohla být považována za thrash, nebýt nezaměnitelného melodického frázování Olbrichovy sólové kytary. Přesto bylo At the Edge of Time nezbytným resetem, který Olbrichovi a zbytku kapely umožnil překonat domnělé neúspěchy Twistu.

Kapela poté zahájila 'The Sacred Worlds and Songs Divine Tour 2010', na evropských koncertech předskakovali Enforcer a Steelwing. Na amerických koncertech vystoupili Holy Grail a Seven Kingdoms. Později bylo oznámeno, že v roce 2011 zahrají i na Wacken Open Air.

Dne 1. září 2011 se Oliver Holzwarth, který v Blind Guardian působil 13 let jako session baskytarista připojil jako stálý člen k Rhapsody of Fire.

27. ledna 2012 vydala skupina kompilační album s názvem Memories of a Time to Come, které obsahovalo znovu nahrané a zremixované písně z celé diskografie kapely, a téměř přesně o rok později, 28. ledna 2013, vydala box set s názvem A Traveler's Guide to Space and Time, který obsahoval všechna studiová, koncertní a kompilační alba kapely vydaná v letech 1988 až 2004 a také některé dosud nevydané materiály. Dne 11. července 2012 Hansi na oficiálních webových stránkách kapely zveřejnil, že kapela ukončí na čas koncertní činnost po vystoupení na festivalu Rockharz v Ballenstedtu, které se uskutečnilo dva dny po tomto příspěvku. Hansi v příspěvku dále vysvětloval, že se chtějí skutečně pustit do práce a soustředit se na novou desku, než se nejpozději v roce 2014 opět vrátí na turné. Zmínil také, že by při návratu na turné chtěli hrát písně, které ještě nikdy nehráli naživo.

V říjnu 2013 bylo oznámeno, že skupina bude 31. května 2014 headlinerem festivalu Out & Loud v Geiselwindu. Dne 18. října 2013 Hansi prostřednictvím novinky na oficiálních webových stránkách oznámil, že očekává, že nová deska bude plně produkovaná a hotová do května 2014. Zmínil, že produkce alba jde dobře, a jmenovitě uvedl devět nových písní.

Desáté album Blind Guardian s názvem Beyond the Red Mirror vyšlo 30. ledna 2015 a první singl "Twilight of the Gods" byl vydán 5. prosince 2014. 28. ledna 2015, dva dny před vydáním Beyond the Red Mirror, kapela na své oficiální facebookové stránce oznámila, že jejich novým session/live baskytaristou je Barend Courbois.

Koncepční album je pokračováním alba Imaginations from the Other Side,a zpěvák Hansi Kürsch jej popsal jako příběh mezi sci-fi a fantasy. Oba v příběhu popisované světy se od doby 'Imaginations' dramaticky změnily k horšímu. Zatímco dříve mezi světy existovalo několik průchodů, nyní zbyla jen jedna brána, Červené zrcadlo, které je třeba za každou cenu najít.

Album Beyond the Red Mirror se dočkalo mnoha pozitivních recenzí. Ray Van Horn Jr. ze serveru Blabbermouth.net, který albu udělil hodnocení devět a půl z deseti, uvedl: "Představujíce své desáté album Beyond the Red Mirror s dříve vydaným singlem Twilight of the Gods, němečtí power-symfoničtí metaloví mistři Blind Guardian zúročují dlouhou pauzu všeobjímajícím a magickým počinem. Na albu Beyond the Red Mirror kapela spolupracovala se třemi různými světovými sbory z Budapešti, Prahy a Bostonu a dvěma plnohodnotnými orchestry, z nichž každý má 90 členů. Výsledek je tak nadživotní, jak kapela zamýšlela, a naplňuje sci-fi a fantasy dílo, které je spojeno s jejich albem Imaginations from the Other Side z roku 1995."

Album Beyond the Red Mirror z roku 2015 je přirozeným doplňkem At the Edge of Time. Obě alba jsou stejně řazena a mají téměř totožné tempo; Mirror umisťuje devítiminutové "The Ninth Wave" a "Grand Parade" na stejná místa, kam Edge zařadil "Sacred Worlds" a "Wheel of Time". Olbrich byl v té době rád, že pracuje v epickém módu a používá orchestry k posílení zvuku Blind Guardian.

"Mezi těmito dvěma alby jsme neudělali žádný tvrdý řez," potvrzuje, "Bylo to spíš: 'Dobře, zkusíme to udělat tak, aby to znělo ještě líp, a pokročíme s tímhle stylem ještě víc, jako jsme to udělali mezi Tales a Somewhere. Chtěli jsme nastavit vrcholný bod s Beyond the Red Mirror. A myslím, že se nám to podařilo, ale co se týče produkce, tak ne."

Orchestrální prvky na Mirror skutečně působí ve srovnání s robustností Edge podivně tlumeně a album ve výsledku trochu pokulhává. Stále ale obsahuje několik vynikajících písní, "Prophecies" vyčnívá jako zvláštní vrchol. Olbrich se ale také dostal do slepé uličky na cestě k "epickým orchestrálním Blind Guardian". "V tu chvíli jsem viděl, že už nemám potřebu v tomto epickém stylu pokračovat," říká. "Chvíli jsme to dělali, ale teď je čas dělat něco jiného. Potřebujeme zase nějaký střih."

Během evropské části turné k albu Beyond the Red Mirror v roce 2015 nahráli také živé koncerty pro nové živé album Live Beyond the Spheres, které vyšlo 7. července 2017.

Když byl Kürsch v červenci 2017 dotázán na další studiové album, uvedl: "Na další regulérní album Blind Guardian jsme toho zatím moc nenapsali, ale přesto jsme udělali alespoň nějaké kroky a cítím silnou změnu oproti tomu, co jsme udělali na minulém albu. Je tam jedna píseň, která se jmenuje "Architect of Doom", což je opravdu těžká skladba. Velmi silná. Místy hodně thrashová. A je tam další píseň, která se jmenuje "American Goth", což je něco, co by člověk čekal od Blind Guardian, ale přesto způsob, jakým jsme zachovali například bicí, způsob, jakým jsme zachovali orchestr, a je to píseň s orchestrem, je opět jiný. Jsem si docela jistý, že při poslechu těchto dvou alb půjde o výraznou změnu, a z tohoto pohledu ano, Live Beyond the Spheres je konec jedné éry." Uvedl také, že pracují na orchestrálním albu, které mělo být původně dokončeno a vydáno v roce 2016, ale nyní to vypadá, žeby mělo vyjít v roce 2019, následované "těžkým albem", které by mělo vyjít v roce 2020.

Dlouho očekávané orchestrální album Legacy of the Dark Lands vyšlo 1. listopadu 2019 poté, co Olbrich a Kürsch tento projekt koncipovali a psali od roku 1996. Jako interpret na něm vystupuje pouze Kürsch spolu s Pražskou komorní filharmonií a proto je připsáno Blind Guardian Twilight Orchestra.

"Pokud mluvíme o čistém zážitku, byl to proces neustálého učení," vysvětluje Kürsch, "Řekl bych, že jsme hodně zvýšili své muzikantské schopnosti a také jsme získali spoustu poznatků o funkčním psaní písní a fyzice v hudbě. Zní to více teoreticky, než že to je. Pro duši hudby jsou tyto znalosti účinné."

Svědčí o dobré pověsti, kterou si Blind Guardian za desítky let vybudovali, že dokázali vydat nemetalové album a jejich fanoušci pochopili, odkud pochází. Kapela byla pro Olbricha a Kürsche vždycky laboratoří a Legacy of the Dark Lands bylo jejich nejvelkolepějším experimentem ze všech. Proto si ho oba tolik váží. "Bylo to prostě úžasné, protože za tu dobu dvaceti let došlo k takovému procesu učení," rozplývá se Olbrich, "Jen díky tomu se to mohlo dostat na takovou úroveň a já jsem opravdu šťastný, že jsme měli ten čas a že se podařilo vytvořit to album tak, jak je. Nechci na tom nic měnit. Pro mě je to dokonalé album a to nejlepší, co jsme kdy udělali."

V listopadu 2021 bylo zveřejněno, že 3. prosince 2021 vyjde nový singl "Deliver Us From Evil" a že v září 2022 vyjde připravované dvanácté album skupiny. Kürsch pro Nuclear Blast uvedl: "Víme, že mezera mezi dneškem a vydáním alba na konci roku 2022 je bolestně dlouhá. Ani my, ani náš label jsme se nemohli vzepřít současné celosvětové, ekonomické krizi. Zkrátka a dobře: za tuto situaci nemůže nikdo... Když už mluvíme o očekávání, přestože "Violent Shadows" a "Deliver Us From Evil" jsou nesporně fantastické skladby, buďte si jisti: Nenecháme vás čekat dalších deset měsíců s pouhými dvěma skladbami. Slibuji vám, že vám vždycky vyrazí dech - na zdraví digitální éře a jejím nekonečným možnostem. Jo, a název alba. Jeden takový existuje, ale zatím vám ho neprozradím. To bych teď prozradil příliš mnoho."

V červenci 2022, pár týdnů před vydáním nového alba, ještě proběhla změna v sestavě. Baskytaristu Barenda Courboise nahradil na postu sezónního člena Jon Van Stratum. Navzdory přetrvávajícímu přesvědčení některých fanoušků, že se stal stálým stálým členem, bylo Hansi Kürschem potvrzeno, že je pouze sezónním členem.

Album The God Machine vyšlo podle předpokladů 2. září 2022. "Po orchestrálním albu, které nám tak dlouho diktovalo myšlenky, jsme určitě chtěli vydat nějaké prohlášení," říká Kürsch. "Teď jsme měli volnost dělat, co jsme chtěli. The God Machine je uvolněný Blind Guardian."

'Uvolněný' je pro The God Machine ideální slovo. Je to nejtěžší album kapely přinejmenším od dob A Twist in the Myth, a možná ještě dříve. Vtrhne do dveří s "Deliver Us from Evil" a "Damnation", dvojicí drtivých speed metalových skladeb. Po nich následuje "Secrets of the American Gods", sedmiminutový zvukový labyrint, který má z alba nejblíže k eposu. I když se píseň díky svému aranžmá spirálovitě řítí řadou chodeb, zůstává zakořeněna ve skřípající rytmické kytaře Marcuse Siepena. Je pozoruhodné, že Siepen, bubeník Frederik Ehmke a baskytarista Barend Courbois jsou pro zvuk The God Machine stejně důležití jako Olbrich a Kürsch.

"Po dlouhé době jsme opět začali zkoušet jako kapela," říká Olbrich. "A pocítili jsme tu energii a tíhu kapely, která mi chyběla po celou dobu práce na Legacy of the Dark Lands. To byl jeden z důvodů, proč jsme opět zrychlili a přitvrdili."

The God Machine je také prvním albem Blind Guardian z covidové éry, a přestože jejich písně jsou stále spíše o elfech a čarodějích než o globálních pandemiích, zdá se, že album zachycuje to, co Olbrich nazývá duchem doby dnešního světa.

"Celý svět se cítil drsnější," říká Olbrich o prvních dnech pandemie, kdy se na The God Machine začalo vážně pracovat. "Bylo vidět, jak spolu lidé mluví. Všechno bylo o něco napjatější a agresivnější. Připadal jsem si skoro jako v dobách dospívání, kdy jsem byl frustrovaný. A takový byl i pocit z The God Machine. Dávali jsme ze sebe ven všechnu frustraci a dávali do toho všechnu energii. Je to spíš speed metal. Je to tvrdší, rychlejší. Pro mě to odráží naši současnost, a to je vždycky důležité. A pravděpodobně, pokud mi to pomůže zpracovat mé pocity, které v těchto dnech mám, může to pomoci i ostatním lidem."

První dvě alba skupiny, Battalions of Fear a Follow the Blind, byla více ve stylu speed metalu než jejich následující tvorba. Počínaje třetím albem Tales from the Twilight World začali Blind Guardian postupně psát složitější skladby zaměřené méně na rychlost. Od šestého alba Nightfall in Middle Earth přestal Hansi hrát na baskytaru, aby se mohl hlouběji věnovat zpěvu. V této době začala skupina do své hudby zařazovat velké množství orchestrálních aranží a využívala techniku overdubbing, silně ovlivněnou anglickou rockovou skupinou Queen.

V hudbě Blind Guardian se objevují staccatové kytary a dvoušlapákové bicí charakteristické pro power metal, stejně jako používání overdubů a četných doprovodných vokálů k vytvoření hutného zvuku. To se ukázalo jako významné na všech albech po prvních dvou, ale zejména na albu A Night at the Opera. Dalším charakteristickým rysem jejich hudby je časté používání lidových melodií a nástrojů, zejména v baladách, jako jsou například "Lord of the Rings", "The Bard's Song", "A Past and Future Secret", "Skalds and Shadows" a "Curse My Name" a dalších.

Kapela se zpočátku inspirovala svými krajany Helloween a na prvních albech se projevil také vliv kapel Iron Maiden a Metallica. Podle kytaristy Marcuse Siepena při psaní písní pro Follow the Blind poslouchali také thrashmetalové kapely ze zálivu, například Testament a Forbidden, což vedlo k poněkud těžšímu zvuku. Počínaje třetím albem Tales from the Twilight World přes Somewhere Far Beyond a Imaginations from the Other Side Blind Guardian postupně začleňovali více vlivů progresivní a klasické hudby. Velkým vlivem se stala skupina Queen, zejména co se týče sborových aranží a harmonií, což se nejvíce projevilo na albu A Night at the Opera.

Zpěvák Hansi Kürsch vyjádřil zálibu kapely v progresivním rocku 70. let, mají rádi například ranné Genesis, Gentle Giant a ELP. Co se však týče žánru, přímější vlivy vidí v progresivních metalových kapelách, zejména Fates Warning, Queensryche a Savatage. Folkloristické vlivy na Nightfall in Middle-Earth pocházely především od britské rockové skupiny Jethro Tull.