| Původ: | Krefeld, Severní Porýní-Vestfálsko, Německo |
| Aktivní roky: | 1984 - současnost |
| Styl: | Power metal, speed metal, thrash metal, progresivní metal, symfonický metal |
| Vydavatelé: | No Remorse, Virgin, Century Media, Nuclear Blast |
| Web: | blind-guardian.com |
| Podrobnosti: | Metal-archives - Blind Guardian |
BLIND GUARDIAN je německá powermetalová kapela, která vznikla v roce 1984 v západoněmeckém Krefeldu a je často považována za jednu ze zásadních a nejvlivnějších skupin subžánrů power metal a speed metal. V její sestavě se vystřídalo devět hudebníků; jedinými původními členy jsou zpěvák Hansi Kürsch a kytarista André Olbrich.
Kapelu založili v roce 1984 jako LUCIFER'S HERITAGE Hansi Kürsch, Olbrich, Markus Dörk a Thomas Stauch. Dörk i Stauch následujícího roku odešli a nahradili je Christof Theißen, respektive Hans - Peter Frey, kteří však před koncem roku odešli také. V roce 1987 nastoupil Siepen a vrátil se Stauch; v této sestavě, která vydržela 18 let (nejdéle v jejich historii) se přejmenovali na BLIND GUARDIAN a v roce 1988 vydali své první album Battalions of Fear. Od té doby vydali dalších deset desek, včetně orchestrálního alba, které vyšlo pod názvem Blind Guardian Twilight Orchestra.
V průběhu let se BLIND GUARDIAN etablovali jako pozoruhodná a úspěšná kapela i jako průkopníci powermetalového hnutí. V roce 1996 přestal Kürsch působit jako baskytarista a věnoval se už pouze zpěvu. Nahradili ho různí session členové, především Oliver Holzwarth. V roce 2005 skupinu opustil Stauch, protože nesouhlasil s přechodem BLIND GUARDIAN ke komplexnějšímu progresivnímu zvuku s velkým využitím doprovodných vokálů a nahradil ho Ehmke.
Většina jejich alb byla fanoušky i kritikou dobře přijata: Somewhere Far Beyond (1992), Imaginations from the Other Side (1995) a Nightfall in the Middle-Earth (1998) jsou považována za vlivná díla. Hudbu většinou skládají Kürsch a Olbrich společně a texty, jejichž autorem je Kürsch, jsou většinou inspirovány beletristickými díly autorů fantasy, jako jsou J. R. R. Tolkien, Michael Moorcock, Stephen King, George R. R. Martin a Robert Jordan, a také tradičními legendami a eposy. V průběhu let si vybudovali pověst, která členy skupiny zosobňuje jako potulné vypravěče, což vedlo jejich fanoušky k tomu, že kapelu láskyplně nazývají 'The Bards'. BLIND GUARDIAN byli také označeni jako jedna z powermetalových skupin 'velké čtyřky' spolu s HELLOWEEN, SABATON a DRAGONFORCE.
Historie Blind Guardian začala v západoněmeckém Krefeldu v roce 1984, když kytarista André Olbrich přesvědčil svého spolužáka ze střední školy Hansiho Kürsche, aby se ve zkušebně připojil k jeho rockové kapele. „Byli jsme s Hansim na školním výletě a popíjeli,ô vzpomíná Olbrich, „a on najednou začal zpívat jako King Diamond, opravdu vysoké tóny a úplně šíleně. A já si pomyslel: 'To je ale hlas! Neuvěřitelný!' Ten jeho hlas mě úplně odrovnával, a on umí jít tak vysoko!“
Olbrich okamžitě pozval Kürsche, aby zpíval v jeho skupině, ale Kürsch to odmítl a trval na tom, že je kytarista, ne zpěvák. Kapela už dva kytaristy měla a Olbrich odmítl třetího. Brzy bylo přesto dosaženo kompromisu: Kürsch se tedy zapojil jako zpěvák a baskytarista. (Olbrichovi se nakonec po letech jeho přání splnilo, Kürsch v roce 1997 odložil baskytaru a začal se věnovat pouze zpěvu). Zrodila se smečka Lucifer's Heritage.
„Od té chvíle se z rockově laděné kapely stala metalová,“ říká Olbrich, „ve chvíli, kdy tam byl Hansi, se z nás stala metalová skupina, a tak jsme to celé změnili a přejmenovali se na Lucifer's Heritage.“
„Myslím, že jsme to brali velmi vážně od chvíle, kdy jsme se rozhodli založit společnou kapelu,“ dodává Kürsch, „oba jsme byli unavení z toho, že lidé nežijí svůj sen. Všichni mluvili o tom, že se stanou slavnými, ale mluvit a dělat jsou dvě různé věci.“
Skupina, kde tehdy ještě figuroval druhý kytarista Markus Dörk a bubeník Thomas 'Thomen' Stauch se nakrátko rozšířila na kvintet, když se k ní přidal druhý zpěvák Thomas Kelleners. Po třech měsících však Kelleners po vzájemné dohodě odešel.
Lucifer's Heritage vydali v letech 1985 a 1986 dva zajímavé demosnímky Symphonies of Doom a Battalions of Fear a nakrátko si také prošli změnami v sestavě. Dörk a Stauch byli nahrazeni Christofem Theißenem a Hans - Peterem Freyem. Jejich učinkováni ale netrvalo dlouho, nakonec se v roce 1987 připojil ke kapele jako druhý kytarista Marcus Siepen a na bicí se vrátil Thomen, čímž vznikla sestava, která zůstala konzistentní po následujících 18 let.
Poté, co Lucifer's Heritage podepsali smlouvu s No Remorse Records, změnila kapela název na Blind Guardian, aby se vyhnula spekulacím o satanismu (také se chtěli distancovat od blackmetalového hnutí, protože jejich demosnímky byly v místních obchodech s deskami zařazovány mezi blackmetalová alba). Nový název byl inspirován albem Awaken the Guardian od Fates Warning.
V říjnu 1987 vstoupila natěšená parta do nahrávacího studia producenta Kalleho Trappa s pocitem, že jsou na vrcholu světa. Tento rychlokurz studiového nahrávání ale nebyl pro mladou kapelu v antiseptickém prostředí studia, kde byla patrná každá chyba nic jednoduchého. Nahrávka ukazuje nespoutané ambice raných Blind Guardian, zejména v ústřední skladbě "Majesty", ale stále se měli co učit.
„Mohlo to být mnohem lepší, kdybychom měli víc času,“ říká Olbrich. „protože například u sól si vzpomínám, že jsem měl jeden pokus, možná dva, když jsem měl štěstí. A co jsem nedokázal nahrát na dva záběry? To byl můj problém. Takhle to zůstane. Takže tuhle lekci jsme museli dostat a myslím, že bylo dobře, že jsme ji dostali, protože jsem věděl, že na další desku musím být připravený a že nemůžu chodit jen na běžné zkoušky s ostatními, ale musím zkoušet také sám a musím si skládat sóla, abych věděl, co chci hrát, a ne abych až ve studiu řešil, které noty potřebuju.“
Zhruba o půl roku později, v květnu 1988 se objevilo na trhu jejich debutové album Battalions of Fear, které bylo syrovým a neuhlazeným speed metalovým počinem, který se místy dotýkal i thrash metalu. Ostatně kluci v pozdějších rozhovorech přiznávali, že v té době poslouchali také hodně tvrdé thrash metalové hudby ze zámoří, takže je jasné, že se to do jejich vlastní tvorby muselo nějak promítnout. Nahrávka postrádala mnoho stylistických výstřelků a aranžerských vychytávek, které charakterizovaly hudbu kapely v pozdějších letech, a zaměřovala se spíše na rychlost a agresi. Úvodní "Majesty" ale zůstává oblíbenou skladbou fanoušků a celou jejich kariéru se často objevuje na živých vystoupeních. Debut byl také silně ovlivněn dalšími německými metalovými hvězdami - Helloween. Obě kapely měly k sobě blízko a zakladatel Helloween Kai Hansen hostoval na jejich druhém studiovém počinu Follow the Blind.
Už na prvotině se projevila záliba Hansiho v žánru sci-fi a fantasy a především v díle J.R.R. Tolkiena. Písně "Majesty" a "Run for the Night", stejně jako názvy instrumentálek "By the Gates of Moria" a "Gandalf's Rebirth" vycházejí z jeho knihy Pán prstenů. V Instrumentálce "By the Gates of Moria" se také oběvuje motiv z 9. symfonie "Z Nového světa" Antonína Dvořáka. Skladba "Guardian of the Blind" vychází z knihy Stephena Kinga (další Hansiho oblíbenec) To.
Toto album bylo remasterováno, zremixováno a znovu vydáno 15. června 2007, přičemž součástí bonusů byla i celá první demokazeta Symphonies of Doom .
Follow the Blind, jejich druhá řadovka byla vydána v dubnu 1989 a nese se opět spíše v duchu speed metalu narozdíl od stylu, který později definoval jedinečný zvuk Blind Guardian. Kytarista Marcus Siepen uvedl, že stále poslouchali hodně thrashmetalových kapel jako Testament nebo Forbidden, a proto bylo toto album stále ještě trochu tvrdší.
Jestliže první deska byla poněkud uspěchaná, protože kapela nebyla dostatečně připravena na náročné studiové nahrávání, ta druhá byla uspěchaná z úplně jiného důvodu.
„U »Battalions of Fear« nás při psaní písní netlačil žádný čas,“ říká Olbrich. „měli jsme všechny písničky připravené. Byly to věci z demokazet, k nimž jsme dopsali ještě jednu nebo dvě skladby a album bylo hotové. A pak nám najednou manažer našeho vydavatelství Charly Rinne řekl: 'Dobře, chci další desku do jednoho roku'. A my jsme naprosto naivně odpověděli: 'No jasně, žádný problém!' Protože jsme si mysleli, že rok je strašně moc času.“
Rok, během kterého byl Olbrich ve státní službě a Kürsch pracoval na učňáku utekl jako voda. Kapela se ještě nerozhodla, že se jim Blind Guardian stanou prací na plný úvazek, což znamenalo, že skládání písní a zkoušení se dělo až po práci do pozdních nočních hodin. „Poprvé jsme zjistili, že to není tak jednoduché psát hudbu na zakázku,“ říká Olbrich. „tolik věcí bylo uspěchaných a nápady jsme dávali dohromady a písničky zkoušeli jen párkrát ve zkušebně.“ Poslední písní, kterou složili byla "Valhalla", kterou Olbrich považoval za pouhou 'výplň' a kterou málem vyškrtl ze seznamu skladeb. Dnes je to pravděpodobně nejpopulárnější věc, jakou kdy napsali, koncertní stálice, která na jejich vystoupeních pravidelně inspiruje fanoušky k dlouhým sborovým zpěvům.
Předehra "Inquisition" je verze latinské fráze Pie Jesu Domine, dona eis requiem (Ó sladký Pane Ježíši, dej jim odpočinutí), kterou zpívají mniši. Je součástí římskokatolické zádušní mše a je také totožná s tou, kterou zpívají mniši ve filmu Monty Python a Svatý grál. Skladby "Damned for All Time" a "Fast to Madness" jsou založeny na postavách Michaela Moorcocka ze série Věčný šampion. "Banish from Sanctuary" vychází ze života Jana Křtitele a "Follow the Blind" z knihy Stephena Kinga a Petera Strauba Talisman.
"Valhalla" odkazuje na mytologickou Valhalu a je o čaroději, který lituje ztráty mytologie svého lidu, a naráží na historický přechod od severského pohanského náboženství ke křesťanství. Píseň "Fast to Madness" obsahuje odkaz na Elrica z Melniboné, k záhubě odsouzeného albínského císaře Melniboné, který najde Stormbringer, meč stvořený Chaosem, což způsobí, že se odcizí svým blízkým přátelům i své rodině a každému z nich vezme duši. Nakonec, aby naplnil hlad Stormbringeru, ji vezme i sobě.
Album bylo remasterováno, zremixováno a znovu vydáno 15. června 2007, přičemž součástí bonusů byla i celá druhá demokazeta kapely Battalions of Fear (tehdy pod názvem Lucifer's Heritage). V roce 2017 zařadil časopis Loudwire desku na 12. místo žebříčku nejlepších powermetalových alb všech dob.
Třetí LP Tales from the Twilight World, které kapele vyšlo v říjnu 1990 bylo mnohem melodičtější a epičtější. Po předchozích dvou deskách relativně přímočarého speed metalu představili Blind Guardian klikaté struktury skladeb a pečlivě vrstvené aranže, které se staly jejím poznávacím znamením. Státní služba a denní zaměstnání mizely ve zpětném zrcátku. Kapela se stala Olbrichovou a Kürschovou prací.
„Vzali jsme všechny peníze, které jsme vydělali prvními dvěma deskami a koupili si vlastní malé studio, protože jsme si řekli, že pokud chceme písničky propracovávat, musíme je nahrát,“ vzpomíná Olbrich. „Potřebujeme stejný proces, jaký je ve studiové situaci. Musíme se to naučit. Potřebujeme si písničky předpřipravit, a to je možné jen v malém studiu. Takže jsme si koupili sestavu. A od té chvíle, co jsme měli tohle technické vybavení, jsme s Hansim žili ve zkušebně. Opravdu jsme tyhle přístroje používali a snažili se na písničkách pracovat každou minutu, kterou jsme měli.“
„Vždycky jsme rádi něco zkoušeli,“ dodává Kürsch, „vášeň pro experimentování je v našem písničkářství zásadní. Když jsme po albu »Follow the Blind« získali své první vlastní studiové vybavení, naše možnosti začaly být nekonečné. Tak to cítíme dodnes.“
Vrcholy příběhů jako "Traveler in Time", "Lost in the Twilight Hall" a "The Last Candle" byly komplexní, těžké a melodické zároveň. Při zpětném pohledu to působí jako vynález nebo přinejmenším kodifikace power metalu (tomuto termínu se Olbrich i Kürsch v rozhovorech vyhýbali). 'Tales' byl jednoznačně zvukem kapely, která objevila svůj vlastní jedinečný styl.
„Přemýšleli jsme o sobě jako o muzikantech,“ říká Olbrich, „jak můžu do něčeho vnést svůj charakter? Jaký můžu mít jako sólový kytarista tón? A Hansi samozřejmě nacházel svou vlastní identitu jako zpěvák a myslím, že poprvé zněl jako Hansi, kterého známe, a který je prostě tak charismatický. Na »Follow the Blind« se snažil znít trochu víc thrashově a my jsme přesně nevěděli, kam se vydat. Ale v »Tales« už jsme to věděli. Věděli jsme to. Všichni věděli, kde chceme být a jak chceme znít“.
V roce 1991 Blind Guardian podepsali smlouvu s Virgin Records a o rok později vydali čtvrté studiové album Somewhere Far Beyond. Jeho producentem byl Kalle Trapp a autorem obalu Andreas Marschall, který nakreslil i obaly některých jejich dalších desek. Na tomto albu si již kapela vytvořila vlastní originální zvuk, přičemž ale stále využívala většinu svých speed / power metalových postupů. Obal a dvě 'vypravěčské písně' daly kapele přezdívku 'The Bards'. Používání této přezdívky se rozšířilo i na členy skupiny 'Circle of the Bards', což byl dnes již zaniklý fanklub Blind Guardian a Hansi Kürsch tyto fanoušky také často nazýval 'Bardy'.
„S »Tales« přišel úspěch i v hlavním proudu,“ vypráví Kürsch, „všichni věděli, o čem Blind Guardian je. Kromě toho, že nahrávka byla prostě přirozeně lepší než první dvě alba, o tom rozhodlo povědomí lidí. Uvědomění si úspěchu a s ním spojená očekávání ohledně další desky učinila z tvorby »Somewhere Far Beyond« nejdůležitější a nejtěžší období psaní písní.“
„Vytvořilo to na nás jako na autory velký tlak,“ souhlasí Olbrich, „protože jsme si říkali: 'Panebože, máme tak úspěšné album, jak ho můžeme někdy překonat?´“.
Na desce Somewhere Far Beyond Blind Guardian rozvíjejí melodické nápady z předešlého alba a zároveň přinášejí mnohem více zvukových prvků - dudy v písni "The Piper's Calling" (skladba obsahuje první tři části velkého horalského dudáckého pochodu "The 79th's Farewell to Gibraltar", jehož autorem je dudák major John MacDonald ze 79. pěchotního pluku) i v titulní skladbě, syntetický orchestr v písni "Theater of Pain", prostou akustickou kytaru v budoucím, fanoušky oblíbené skladbě "The Bard's Song (In the Forest)" a středověk v pokračování "The Bard's Song (The Hobbit)". „Od Tales k Somewhere byl jasný vývoj,“ říká Olbrich, „takže jsme se snažili, aby kytary zněly bohatěji, a opravdu jsme završili všechno, co jsme začali v »Tales« a myslím, že jsme přišli s opravdu silným albem.“
Deska si získala uznání powermetalových fanoušků po celé Evropě a zejména v Japonsku, což jim umožnilo poprvé vyjet na turné mimo Německo. Turné na Dálném východě vedlo k vydání prvního živého alba skupiny Tokyo Tales.
Somewhere Far Beyond znamenalo konec vztahu Blind Guardian s Kalle Trappem, producentem, který si je vzal pod svá křídla ještě v dobách, kdy natáčeli dema ve zkušebně. "„ako producent byl velmi konzervativní a když jsem přišel s inovativními nápady ohledně zvuku nebo produkce, vždycky mě zablokoval,“ lituje Olbrich.
Pro album Imaginations from the Other Side z roku 1995 kapela vyhledala Flemminga Rasmussena, legendárního inženýra, který stál za klasickými nahrávkami Metallicy z 80. let. „Ten opravdu ví, jak muzikantům nakopat zadek,“ řekl Olbrich, „šlo mu jen o výkon, groove a charakter. Chtěl nás jako muzikanty tlačit, a to se mu dařilo. Takže poprvé jsem hrál, až mi krvácely prsty, protože na začátku nebylo pro Flemminga nic dost dobré. Říkal mi: 'Hele, kdy už skončíš se zkoušením?' a já jsem mu říkal, že už to bude. Potom: 'Už to dávám sto procent!' A on odvětil: 'Snaž se víc, protože tohle nepřijmu'."
S Rasmussenem za mixážním pultem Blind Guardian natočili svou dosud nejkompaktnější a nejvyladěnější desku. Byla hitem a stala se jejich dlouho očekávaným mezinárodním průlomem, protože zbytek světové metalové scény se konečně dozvěděl to, co německé a japonské publikum už znalo. Bylo to také bohatě vrstvené, barokní powermetalové album, které vyšlo v době, kdy melodický heavy metal upadal. Grunge byl stále dominantní, nu metal byl na vzestupu a underground se soustředil na stále extrémnější death a black metalové kapely. Olbrichovi to bylo jedno. Jeho hudební hrdinové z Londýna mu ukázali cestu.
„Vzhlíželi jsme ke Queen,“ řekl, „vždycky si dělali svoje, ať se dělo, co se dělo. Byli naprosto osobití a nezávislí na scéně, a tím jsme se chtěli stát i my. Pokud se příliš ohlížíte po ostatních kapelách a snažíte se orientovat na úspěšné trendy, můžete jít jen dolů, protože vždycky s nimi přijdete o něco později, než oni. Chtěli jsme být akupinou, která něco vymyslela.“
V roce 1998 vydala skupina epické album Nightfall in Middle-Earth, možná svoji nejtriumfálnější nahrávku. Tohle koncepční album je založené na Silmarillionu J. R. R. Tolkiena a hudba Blind Guardian zde vykazuje určité folkrockové vlivy, ale také hojně využívá vrstvené doprovodné vokály ve stylu Queen.
Hudební kritici si povšimli rychlé, melodické kytarové hry a častého použití lidových nástrojů: fléten, houslí a dalších. Skladby na albu jsou různorodé, najdeme na něm vypalovačky, balady i operní skladby. Mimoto obsahuje nejen písně, ale i mluvené slovo vyprávějící příběh. Metal Hammer desku popsal jako hostinu středověkých / folkových, speed / power metalových a queenovských vokálních odboček, doplněnou o intermezza ilustrující děj.
Jeho struktura postavila Olbricha a Kürsche před novou výzvu. Místo toho, aby skládali písně, které by byly samotné celky, jako tomu bylo na předešlé desce, museli přemýšlet také o tom, jak je propojí s celkovým příběhem. „Hansi říkal, že k tomu potřebujeme něco melancholického, nebo potřebujeme bitvu, nebo potřebujeme tohle, tamto,“ vzpomíná Olbrich. „opravdu jsme se snažili do tohoto světa hluboce ponořit a přijít s nápady, které by zapadaly do tohoto tolkienovského pocitu. A myslím, že jsme se hodně naučili, protože to byl jiný druh pracovního procesu. Ale bylo to zajímavé a hodně jsme v té době, kdy jsme kráčeli jinou cestou, získali.“
Nový přístup se promítl i do sestavy kapely. Od 'Nightfall' hrál na baskytaru studiový muzikant Oliver Holzwarth a Hansi se tak mohl plně věnovat zpěvu. Bylo to také poslední album, které produkoval Rasmussen.
Na obalu, který je opět dílem Andrease Marshalla je vyobrazena Lúthien tančící před Morgothem.
Nightfall in Middle-Earth bylo také první deskou, která jim vyšla i ve Spojených státech. A její prodejnost podnítila společnost Century Media, aby později, v roce 2007, vydala v USA zpětně celý jejich katalog, načež bylo album remasterováno a znovu vydáno s přidanou bonusovou skladbou.
Kyle Ward napsal pro Sputnikmusic, že na něm Blind Guardian předvedli svůj dosud nejlepší instrumentální výkon a zvlášt vyzdvihl vokál Hansiho Kürsche. Podobně nadšeně ho hodnotil i Vincent Jeffries z AllMusic, který ho popsal jako plné hymnických refrénů, mluvených slovních příběhů a spousty bombastického power metalu, proloženého dramatickými zvraty. Také ho označil za možná nejtriumfálnější počin kapely. Metal Hammer zařadil nahrávku do svých seznamů '10 základních symfonických metalových alb' a '10 základních power metalových alb'.
Tolkienolog Bradford Lee Eden píše, že ačkoli lze předpokládat, že Tolkien nebyl headbanger, podle názoru jeho studentů se hybná energie powermetalového zvuku k příběhům hodí. Navíc dodává, že to usnadňuje diskusi o Tolkienově křesťanském pohledu na soumrak člověka.
Sedmá studiovka A Night at the Opera je pojmenována podle stejnojmenného alba skupiny Queen z roku 1975, které samo nese název stejnojmenného filmu bratří Marxů. Vyšlo po čtyřech letech v březnu 2002 a pokračovalo ve stylové změně od power metalu k progresivnějšímu zvuku s více překrytými vokály, sbory, orchestrálními klávesami a kytarovými předěly a menším důrazem na silné kytarové riffy a těžkou rytmiku, v důsledku čehož skupinu opustí bubeník Thomen Stauch, který byl nespokojený se směrem, kterým se skupina ubírá.
Ačkoli se nejednalo o skutečně koncepční desku, mnoho textů se zabývalo tématy náboženství a vztahů mezi lidskými a božskými silami.
Předešlé album bylo významné tím, že umožnilo Olbrichovi realizovat jeho rostoucí fascinaci klasickou hudbou a orchestrálními aranžemi. Tato jeho posedlost přinesla ještě větší ovoce právě na této nahrávce. „Byl jsem naprosto ohromen tím, že jsem mohl hrát klasické nástroje pomocí kláves a nahrávat je,“ říká Olbrich. „Byli jsme jednou z kapel, které s tím experimentovaly a vytvářely tyto epické, klasičtěji zaměřené skladby,“ pokračuje, „a dodnes si myslím, že spojení těchto zvuků je úžasné. K metalové hudbě se to skvěle hodí. Můžete vytvořit nějaké emoce, které vybudujete v příběhu nebo v melodiích písně, můžete tyto emoce předávat. Můžete je také ještě více umocnit, když do toho vstoupí orchestr.“
Nejodvážnějším experimentem na albu byla skladba "And Then There Was Silence", čtrnáctiminutová symfonická metalová adaptace Homérovy Iliady. Píseň přináší téměř ohromující záplavu hudebních nápadů, prosycených orchestrální instrumentací, přičemž se opakuje pouze refrén. V době, kdy začali nahrávat Operu, začali Olbrich a Kürsch pracovat také na albu klasické hudby Legacy of the Dark Lands. Olbrichovi připadal styl psaní, který si osvojil pro "Legacy" osvobozující a "Silence" byl jeho pokusem o jeho aplikaci v metalovém kontextu.
„Neexistuje žádné pravidlo, prostě vyprávím příběh pomocí hudby a někam se vydávám. A samozřejmě jsem pak musel přidat bicí a kytary, ale fungovalo to velmi dobře. Chtěl jsem se vymanit z běžného písničkového trendu, ve kterém máte sloku / refrén / sloku /refrén / sólo / refrén / refrén, bum, hit - víte? Nechtěl jsem se tím omezovat. A cítil jsem, že heavy metal má tu svobodu, že vás může v příběhu někam vést, že může jít levou cestou a pak se vrátit na pravou a pak jít někam jinam. Je to jako jít lesem, a když se blíží strom, změníte směr. Nemusíte jít celou dobu rovně. Vždyť je to přece jasné.“
S Thomenem za bicíma vyšlo v roce 2003 ještě živé album a o rok později i DVD Imaginations Through the Looking Glass. Poté ho nahradil Frederik Ehmke.
První deska s Ehmkem byla A Twist in the Myth, která vyšla v roce 2006. Původně měla být v Evropě vydána 5. září (stalo se tak však v Severní Americe), ale společnost Nuclear Blast změnila datum vydání na 1. září 2006. Album vyšlo v několika různých formátech: v normální verzi, digipakové verzi s bonusovou skladbou a bonusovým CD a v limitované knižní verzi. Kniha obsahuje digipak spolu s trsátkem, bookletem a certifikátem pravosti a autogramy, jakož i pečeť ve tvaru draka a tyčinku červeného pečetního vosku.
„Poté, co jsme vydali A Night at the Opera bylo několik let, kdy mnoho kapel vydávalo různá retro alba,“ povzdechl si Olbrich. „Snažily se znít jako v 80. letech. Pro mě to bylo nepochopitelné a všechna ta alba mi přišla hrozná. Měl jsem pocit, že kráčejí pozpátku. Chtěli zopakovat osmdesátá léta, ale co je to za blbost? Čas kráčí jen jedním směrem.“
A Twist in the Myth, často přehlížený klenot v katalogu Blind Guardian byl Olbrichovou odpovědí. Jeho strohý produkční styl, krátké (ale hustě namíchané) písně a objetí podivných syntezátorových zvuků byly tak vzdálené převládajícímu retro větru a vlastnímu A Night at the Opera, jak jen to bylo možné. Olbrich byl na sebe později přísný za to, jak »Twist« dopadl, ale jeho nejlepší písně - "This Will Never End", "Otherland"a "Fly" jsou špičkovými skladbami Blind Guardian.
„Když to dnes poslouchám, slyším spoustu věcí, které bych udělal jinak,“ přiznává, „ale v té době to bylo všechno, co jsme o tvorbě takové hudby věděli, a bylo to v našich představách to nejlepší, co jsme mohli udělat. Ale možná bych jednou chtěl některé z těch písniček vzít a přepracovat, protože jsou v nich úžasné nápady, daly by se lépe zaranžovat a byly by chytlavější. Teď už chápu, že pro někoho, kdo si tohle album poslechne poprvé, bylo opravdu, ale opravdu těžké se do něj dostat. Je tam na něj příliš mnoho informací, a to není v pohodě. Teď už vím, jak bych to album produkoval.“
V dalších letech se Blind Guardian ještě podíleli na soundtracku k fantasy filmu In the Name of the King: a Dungeon Siege Tale (Uwe Boll), který vyšel v roce 2008. Objevila se tam také i britská progresivní metalová skupina Threshold, která přispěla písní "Pilot in the Sky of Dreams" z alba Dead Reckoning a švédská powermetalová kapela HammerFall která pro tuhle příležitost nahrála píseň "The Fire Burns Forever". Výkonným producentem byl Wolfgang Herold.
Blind Guardian také nahráli ústřední píseň k RPG hře Sacred 2 Fallen Angel, což bylo pokračování úspěšné hry Sacred. V lednu 2009 získala hra zlatou certifikaci od Spolkového svazu pro interaktivní software, což znamená, že se jí na německém trhu prodalo nejméně 100 000 kusů. Její celosvětový prodej do srpna 2009 přesáhl 750 000 kusů.
25. června 2010 vyšel singl "A Voice in the Dark", který byl 30. července následován albem nazvaným At the Edge of Time. Obal vytvořil kolumbijský umělec Felipe Machado Franco.
Deska byla v srpnovém čísle 2010 německého časopisu Metal Hammer vyhlášena 'albem měsíce' a byla také prvním albem v historii kapely, které se vyšplhalo na druhé místo v německém žebříčku Media Control Charts. V Top 10 se udržela tři týdny v řadě. Byla úspěšná zejména ve Spojených státech. Nejenže debutovala na 108. místě žebříčku Billboard Top 200, ale stala se také číslem 1 v žebříčku Billboard Heatseekers. To znamená nejvyšší pozici, které do té doby album Blind Guardian ve Spojených státech dosáhlo. V Kanadě debutovalo na 18. místě žebříčku Top Hard Music Albums a na 108. místě žebříčku Top 200.
Po zklamání z 'Twistu' se Olbrich vrátil k epickému symfonickému experimentu "And Then There Was Silence", aby se inspiroval, jak pokračovat dál. V té době, kdy byl v přípravách alba Legacy of the Dark Lands se nemohl dočkat, až na desce Blind Guardian použije skutečný, lidský orchestr. „Řekli jsme si, že bychom mohli zkusit napsat něco epického a vylepšit to, protože jsme se toho při nahrávání skutečných orchestrů hodně naučili, a "And Then There Was Silence" bylo vymyšleno,“ říká.
Na At the Edge of Time hraje filharmonie hlavního města Prahy. Tato deska převzala maximalistické impulsy alba A Night at the Opera, učinila je organičtějšími a pražská filharmonie je zásadním pomocníkem. "Sacred Worlds" a "Wheel of Time" slouží jako bookendy alba a s devíti minutami každá z nich přináší rozmáchlou škálu "And Then There Was Silence" v poněkud kompaktnějším rozsahu. Na desce je i několik ultratěžkých písní v duchu 'Twistu'; "Ride Into Obsession" by mohla být považována za thrash, nebýt nezaměnitelného melodického frázování Olbrichovy sólové kytary. Přesto bylo At the Edge of Time nezbytným resetem, který Olbrichovi a zbytku kapely umožnil překonat domnělé neúspěchy 'Twistu'.
Kapela poté zahájila 'The Sacred Worlds and Songs Divine Tour 2010', na evropských koncertech předskakovali Enforcer a Steelwing. Na amerických koncertech vystoupili s Holy Grail a Seven Kingdoms. Později bylo oznámeno, že v roce 2011 zahrají i na Wacken Open Air.
Dne 1. září 2011 se Oliver Holzwarth, který v Blind Guardian působil 13 let jako session baskytarista připojil jako stálý člen k Rhapsody of Fire.
27. ledna 2012 vydala skupina kompilaci s názvem Memories of a Time to Come, která obsahovala znovu nahrané a zremixované písně z celé diskografie kapely, a téměř přesně o rok později, 28. ledna 2013 vydala box set s názvem A Traveler's Guide to Space and Time, který obsahoval všechna studiová, koncertní a kompilační alba kapely z let 1988 až 2004 a také některé dosud nevydané materiály. Dne 11. července 2012 Hansi na oficiálních webových stránkách Blind Guardian zveřejnil, že kapela ukončí na čas koncertní činnost po vystoupení na festivalu Rockharz v Ballenstedtu, které se uskutečnilo dva dny po tomto příspěvku. Hansi v příspěvku dále vysvětloval, že se chtějí skutečně pustit do práce a soustředit se na novou desku, než se nejpozději v roce 2014 opět vrátí na turné. Zmínil také, že by při návratu na turné chtěli hrát písně, které ještě nikdy nehráli naživo.
V říjnu 2013 bylo oznámeno, že skupina bude 31. května 2014 headlinerem festivalu Out & Loud v Geiselwindu. Dne 18. října 2013 Hansi prostřednictvím sekce Novinky na oficiálních webových stránkách oznámil, že očekává, že nová deska bude plně hotová do května 2014. Zmínil, že produkce jde dobře, a jmenovitě uvedl devět nových písní.
Desáté album Blind Guardian s názvem Beyond the Red Mirror vyšlo 30. ledna 2015 a jeho první singl "Twilight of the Gods" 5. prosince 2014. 28. ledna 2015, dva dny před vydáním Beyond the Red Mirror kapela na své oficiální facebookové stránce oznámila, že jejich novým session / live baskytaristou je Barend Courbois.
Koncepční Beyond the Red Mirror je pokračováním alba Imaginations from the Other Sidea zpěvák Hansi Kürsch jej popsal jako příběh mezi sci-fi a fantasy. Oba v nich popisované světy se od doby 'Imaginations' dramaticky změnily k horšímu. Zatímco dříve mezi světy existovalo několik průchodů, nyní zbyla jen jedna brána, Červené zrcadlo, které je třeba za každou cenu najít.
Album Beyond the Red Mirror se dočkalo mnoha pozitivních recenzí. Ray Van Horn Jr. ze serveru Blabbermouth.net, který mu udělil hodnocení devět a půl z deseti, uvedl: „Představujíce své desáté album »Beyond the Red Mirror« s dříve vydaným singlem »Twilight of the Gods« němečtí power - symfoničtí metaloví mistři Blind Guardian zúročují dlouhou pauzu všeobjímajícím a magickým počinem. Na »Beyond the Red Mirror« kapela spolupracovala se třemi různými světovými sbory z Budapešti, Prahy a Bostonu a dvěma plnohodnotnými orchestry, z nichž každý má 90 členů. Výsledek je tak nadživotní, jak skupina zamýšlela a naplňuje sci-fi a fantasy dílo, které je spojeno s jejich albem »Imaginations from the Other Side« z roku 1995.“
»Beyond the Red Mirror« z roku 2015 je přirozeným doplňkem »At the Edge of Time«. Obě alba jsou stejně řazena a mají téměř totožné tempo; »Mirror« umisťuje devítiminutové "The Ninth Wave" a "Grand Parade" na stejná místa, kam »Edge« zařadil "Sacred Worlds" a "Wheel of Time". Olbrich byl v té době rád, že pracuje v epickém módu a používá orchestry k posílení zvuku Blind Guardian.
„Mezi těmito dvěma alby jsme neudělali žádný tvrdý řez,“ potvrzuje, „bylo to spíš: 'Dobře, zkusíme to udělat tak, aby to znělo ještě líp, a pokročíme s tímhle stylem ještě víc, jako jsme to udělali mezi »Tales« a »Somewhere«. Chtěli jsme nastavit vrcholný bod s »Beyond the Red Mirror«. A myslím, že se nám to podařilo, ale co se týče produkce, tak ne.“
Orchestrální prvky na 'Mirror' skutečně působí ve srovnání s robustností 'Edge' podivně tlumeně a deska tak ve výsledku trochu pokulhává. Stále ale obsahuje několik vynikajících písní, "Prophecies" vyčnívá jako zvláštní vrchol. Olbrich se ale také dostal do slepé uličky na cestě k epickým orchestrálním Blind Guardian. „V tu chvíli jsem viděl, že už nemám potřebu v tomto epickém stylu pokračovat,“ říká. „Chvíli jsme to dělali, ale teď je čas dělat něco jiného. Potřebujeme zase nějaký střih.“
Během evropské části turné k Beyond the Red Mirror v roce 2015 nahráli také živé koncerty pro nové živé album Live Beyond the Spheres, které vyšlo 7. července 2017.
Když byl Kürsch v červenci 2017 dotázán na další studiovku, uvedl: „Na další regulérní album Blind Guardian jsme toho zatím moc nenapsali, ale přesto jsme udělali alespoň nějaké kroky a cítím silnou změnu oproti tomu, co jsme udělali na tom minulém. Je tam jedna píseň, která se jmenuje "Architect of Doom", což je opravdu těžká skladba. Velmi silná. Místy hodně thrashová. A je tam další skladba, která se jmenuje "American Goth", což je něco, co by člověk čekal od Blind Guardian, ale přesto způsob, jakým jsme zachovali například bicí, způsob, jakým jsme zachovali orchestr, a je to píseň s orchestrem, jen opět jiná. Jsem si docela jistý, že při poslechu těchto dvou alb půjde o výraznou změnu, a z tohoto pohledu ano, »Live Beyond the Spheres« je konec jedné éry." Uvedl také, že pracují na orchestrální desce, která měla být původně dokončena a vydána v roce 2016, ale nyní to vypadá, žeby měla vyjít v roce 2019, následovaná 'těžkým albem', které by mělo vyjít v roce 2020.
Dlouho očekávaná orchestrální deska Legacy of the Dark Lands vyšla 1. listopadu 2019 poté, co Olbrich a Kürsch tento projekt koncipovali a psali už od roku 1996. Jako interpret na něm vystupuje pouze Kürsch spolu s Pražskou komorní filharmonií a proto je připsána Blind Guardian Twilight Orchestra.
„Pokud mluvíme o čistém zážitku, byl to proces neustálého učení,“ vysvětluje Kürsch, „řekl bych, že jsme hodně zvýšili své muzikantské schopnosti a také jsme získali spoustu poznatků o funkčním psaní písní a fyzice v hudbě. Zní to více teoreticky, než že to je. Pro duši hudby jsou tyto znalosti účinné.“
Svědčí o jejich dobré pověsti, kterou si Blind Guardian za desítky let vybudovali, že dokázali vydat nemetalové album a jejich fanoušci pochopili, odkud pochází. Kapela byla pro Olbricha a Kürsche vždycky laboratoří a Legacy of the Dark Lands bylo jejich nejvelkolepějším experimentem ze všech. Proto si ho oba tolik váží. „Bylo to prostě úžasné, protože za tu dobu dvaceti let došlo k takovému procesu učení,“ rozplývá se Olbrich, „jen díky tomu se to mohlo dostat na takovou úroveň a já jsem opravdu šťastný, že jsme měli ten čas a že se podařilo vytvořit to album tak, jak je. Nechci na tom nic měnit. Pro mě je dokonalé a to nejlepší, co jsme kdy udělali.“
V listopadu 2021 bylo zveřejněno, že 3. prosince 2021 vyjde nový singl "Deliver Us From Evil" a že v září 2022 spatří světlo světa připravovaná dvanáctá studiovka skupiny. Kürsch pro Nuclear Blast uvedl: „Víme, že mezera mezi dneškem a vydáním alba na konci roku 2022 je bolestně dlouhá. Ani my, ani náš label jsme se nemohli vzepřít současné celosvětové ekonomické krizi. Zkrátka a dobře: za tuto situaci nemůže nikdo... Když už mluvíme o očekávání, přestože "Violent Shadows" a "Deliver Us From Evil" jsou nesporně fantastické skladby, buďte si jisti: nenecháme vás čekat dalších deset měsíců s pouhými dvěma skladbami. Slibuji vám, že vám vždycky vyrazí dech - na zdraví digitální éře a jejím nekonečným možnostem. Jo, a název alba. Existuje, ale zatím vám ho neřeknu. To bych teď prozradil příliš mnoho.“
V červenci 2022, pár týdnů před vydáním novinky ještě proběhla změna v sestavě. Baskytaristu Barenda Courboise nahradil na postu sezónního člena Jon Van Stratum. Navzdory přetrvávajícímu přesvědčení některých fanoušků, že se stal stálým členem, bylo Hansi Kürschem potvrzeno, že je pouze sezónním členem.
Deska The God Machine vyšla podle předpokladů 2. září 2022. „Po orchestrálním albu, které nám tak dlouho diktovalo myšlenky, jsme určitě chtěli vydat nějaké prohlášení,“ říká Kürsch. „Teď jsme měli volnost dělat, co jsme chtěli. »The God Machine« je osvobozený Blind Guardian."
'Osvobozený' je pro The God Machine to ideální slovo. Je nejtěžším albem kapely přinejmenším od dob A Twist in the Myth, a možná ještě dříve. Vtrhne do dveří s "Deliver Us from Evil" a "Damnation", dvojicí drtivých speed metalových skladeb. Po nich následuje "Secrets of the American Gods", sedmiminutový zvukový labyrint, který má z alba nejblíže k eposu. I když se skladba díky svému aranžmá spirálovitě řítí řadou chodeb, zůstává zakořeněna ve skřípající rytmické kytaře Marcuse Siepena. Je pozoruhodné, že Siepen, bubeník Frederik Ehmke a baskytarista Barend Courbois jsou pro zvuk The God Machine stejně důležití jako Olbrich a Kürsch.
„Po dlouhé době jsme opět začali zkoušet jako skupina,“ říká Olbrich. „A pocítili jsme tu energii a tíhu, která mi chyběla po celou dobu práce na »Legacy of the Dark Lands«. To byl jeden z důvodů, proč jsme opět zrychlili a přitvrdili.“
The God Machine je také první deska Blind Guardian z covidové éry, a přestože jejich písně jsou stále spíše o elfech a čarodějích než o globálních pandemiích, zdá se, že album zachycuje to, co Olbrich nazývá duchem doby dnešního světa.
„Celý svět se cítil drsnější,“ říká Olbrich o prvních dnech pandemie, kdy se na The God Machine začalo vážně pracovat. „Bylo vidět, jak spolu lidé mluví. Všechno bylo o něco napjatější a agresivnější. Připadal jsem si skoro jako v dobách dospívání, kdy jsem byl frustrovaný. A takový byl i pocit z »The God Machine«. Dávali jsme ze sebe ven všechnu frustraci a dávali do toho všechnu energii. Je to spíš speed metal. Je to tvrdší, rychlejší. Pro mě to odráží naši současnost, a to je vždycky důležité. A pravděpodobně, pokud mi to pomůže zpracovat mé pocity, které v těchto dnech mám, může to pomoci i ostatním lidem.“
Jejich první dvě alba, Battalions of Fear a Follow the Blind byla více ve stylu speed metalu než jejich následující tvorba. Počínaje třetí deskou Tales from the Twilight World začali Blind Guardian postupně psát složitější skladby, zaměřené méně na rychlost. Od šestého alba Nightfall in Middle Earth přestal Hansi hrát na baskytaru, aby se mohl hlouběji věnovat zpěvu. V této době začala skupina do své hudby zařazovat velké množství orchestrálních aranží a využívala techniku overdubbing, silně ovlivněnou anglickou rockovou skupinou Queen.
V hudbě Blind Guardian se objevují staccato kytary a dvoušlapákové bicí, charakteristické pro power metal, stejně jako používání overdubů a četných doprovodných vokálů k vytvoření hutného zvuku. To se ukázalo jako významné na všech albech po prvních dvou, ale zejména na A Night at the Opera. Dalším charakteristickým rysem jejich hudby je časté používání lidových melodií a nástrojů, zejména v baladách, jako jsou například "Lord of the Rings", "The Bard's Song", "A Past and Future Secret", "Skalds and Shadows" a "Curse My Name" a dalších.
Kapela byla zpočátku inspirována svými krajany Helloween a na prvních albech se projevil také vliv Iron Maiden a Metallicy. Podle kytaristy Marcuse Siepena při psaní písní pro Follow the Blind poslouchali také thrashmetalové kapely z Bay area, například Testament a Forbidden, což je vedlo k poněkud těžšímu zvuku. Počínaje třetí deskou Tales from the Twilight World přes Somewhere Far Beyond a Imaginations from the Other Side Blind Guardian postupně začleňovali více vlivů progresivní a klasické hudby. Velkým vlivem se jim stala skupina Queen, zejména co se týče sborových aranží a harmonií, což se nejvíce projevilo na albu A Night at the Opera.
Zpěvák Hansi Kürsch zmínil také zálibu kapely v progresivním rocku 70. let, mají rádi například ranné Genesis, Gentle Giant a ELP. Co se však týče žánru, přímější vlivy vidí v progresivních metalových kapelách, zejména Fates Warning,Queensrÿche a Savatage. Ovlivnění folklórem na Nightfall in Middle-Earth pocházelo především od britské rockové skupiny Jethro Tull.
