SAVATAGE byla americká heavy metalová kapela založená bratry Jonem a Crissem Olivovými v roce 1979 v Tarpon Springs na Floridě. Nejprve se jmenovala AVATAR, ale krátce před vydáním debutového alba Sirens (1983) si změnila název na SAVATAGE, protože název AVATAR si již zabrala jiná skupina. SAVATAGE jsou považováni za významného člena amerického heavy metalového hnutí počátku až poloviny 80. let 20. století a jsou uváděni jako kapela, která měla klíčový vliv na mnoho žánrů, jakými jsou power metal, progresivní metal, speed metal, thrash metal, death metal a symfonický metal.

Dne 2. srpna 2014 SAVATAGE oznámili, že se znovu sejdou na festivalu Wacken Open Air 2015; přestože se jednalo o možnosti dalších koncertů a nové hudby, kapela opět přerušila činnost. Ačkoli tedy technicky vzato zůstávají neaktivní, polovina členů v rozhovorech v průběhu let 2020 a 2021 tvrdila, že pracují na novém materiálu pro možné pokračování alba Poets and Madmen (2001).

Criss Oliva a jeho bratr Jon založili svou první společnou kapelu Avatar v roce 1979 z popela svých bývalých kapel Tower a Alien. V roce 1980 se duo sešlo se Stevem 'Doc' Wacholzem a zkoušelo v malé chatrči za domem Olivových, kterou nazývali 'The Pit'. Wacholz se původně pokoušel o účast v Jonově kapele Alien, ale když se formovala první sestava Savatage, Wacholz Jona, který měl původně na starosti bicí, vystřídal. Stevovi také dali přezdívku, která ho provázela po celou jeho kariéru: 'Doctor Hardware Killdrums', často zkracovaný jen na 'Doc' nebo 'Doc Killdrums', což odkazovalo na Stevův tvrdý styl hry.

Po vydání studiovky Fight for the Rock tedy formace neprožívala zrovna radostné období. Byla tu však jedna osoba, která měla tuto náladu změnit. Talentovaný a ambiciózní producent Paul O'Neill se s bandou poprvé setkal ještě v době, kdy tuto desku propagovala. Už o sestavě slyšel, ale její hudbu zatím neznal. Odletěl tedy na Floridu, aby se podíval na jeden z jejich koncertů. Poté se s členy kapely setkal, aby jim mohl říct, jak na něj jejich tvorba zapůsobila. Paul O'Neill hledal formaci, která by byla natolik odvážná, že by posunula hranice hudebních žánrů. To znělo lákavě, protože Savatage toužili rozšířit svůj zvuk.

Jon Oliva k tomu později řekl: „Paul přišel v nejnižším bodě naší kariéry a podle mého názoru kapelu skutečně zachránil. Myslím, že hledal bandu, která by dokázala opravdu posunout hranice a udělat něco jiného, a my jsme tomu odpovídali. Měli jsme skvělého kytaristu, který uměl zahrát cokoli, dobré vokály a naše hudební zázemí bylo stejné. Milovali jsme všechny stejné kapely a Paulovi jsme řekli, jak chceme růst, zkoušet nové věci a rozšiřovat náš zvuk. Paul nám řekl, že v nás něco vidí, a myslel si, že bychom mohli být první progresivní metalovou kapelou.“

A Paul O'Neill byl připraven formaci posunout dál. Nejenže produkoval další studiovku, kterou se později stala deska Hall of the Mountain King (1987), ale začal jim pomáhat i s texty. Nahrávka si celkově zachovává svůj heavy metalový nádech, přičemž zvuk typu 'návrat ke kořenům' byl zvolen záměrně, aby napravil následky předchozí studiovky. Ale i při srovnání s dřívějšími heavy deskami je slyšet konzistentnější zvuk a vyzrálejší přístup k tvorbě písní. Zní jako soudržnější celek.

Deska se stala základem pro vzestup Savatage do mainstreamové arény. Hall of the Mountain King nejenže našla pro Savatage nové publikum, ale také představila nový hudební styl se symfonickými prvky, silně ovlivněný jejich novým producentem Paulem O'Neillem, který se podílel na většině textů po zbytek jejich kariéry a počínaje dalším LP Gutter Ballet jim dodal koncepčnější ráz.

Band také natočil svůj první videoklip k titulní písni desky, který se dočkal rozsáhlého vysílání v pořadu Headbangers Ball na MTV, následoval videoklip k skladbě "24 Hours Ago".

Bylo to také první LP, na němž se objevil obal nakreslený výtvarníkem Garym Smithem, který byl v té době zodpovědný za airbrush kytar hlavního kytaristy Crisse Olivy. Deska se umístila na 116. místě v americkém žebříčku Billboard 200 a v roce 2017, respektive 2019, ji časopisy Loudwire a Metal Hammer zařadily na 22. a 8. místo nejlepších powermetalových studiovek všech dob.

S novým zpěvákem začali Savatage pracovat na pokračování desky Streets: A Rock Opera. Předprodukční práce tentokrát trvaly mnohem déle, protože museli upravit svůj styl psaní, aby vyhovoval Zakovu hlasu. Ale brzy se tvůrčí šťávy rozproudily! Vědomě se rozhodli, že studiový počin bude mnohem více kytarový než jeho předchůdce. Měli k tomu dva důvody. Zaprvé, s Streets: A Rock Opera už měli za sebou nahrávku plnou sborů a kláves a chtěli nějaké zpestření; a zadruhé, když Jon převzal menší roli, přišel čas, aby zazářil Criss Oliva!

Edge of Thorns není koncepční deskou a jednotlivé skladby se věnují různým tématům, ale je z nich cítit rukopis Paula O'Neilla. Jsou tu příběhy o závislosti na alkoholu, o boji lidí v chudobě, o televizních kazatelích, kteří kradou lidem peníze a slibují jim nebe, a o tom, že pokud se vám nelíbí, kam směřujete, můžete si svůj osud vytyčit jinak.

Název LP měl poetický význam, který se všem líbil. O'Neill v poznámkách k desce vysvětluje, že špička trnu (edge of thorn) je tím nejostřejším bodem – bodem, který vás může skutečně bodnout. Ale když se nad tím zamyslíte, trny obvykle obklopují krásné věci. A takový kontrast je pro textaře úžasným pokladem! A tak se s tímto nápadem pustili do titulní skladby. Trochu se v ní mluví o tomto konceptu v kontextu milostného příběhu. Určité vzpomínky na někoho mohou být trnem v oku, něčím, na co byste možná chtěli zapomenout. Ale pokud je to obklopeno krásnými věcmi, vybalancovat tento akt bude obtížné, protože ploška špice trnu je velmi malá.

Fanoušci Savatage mají různé názory na to, jaká je jejich nejlepší deska. Většina se přiklání k nějaké nahrávce, na které zpívá Jon. Ale pro spoustu lidí je to právě Edge of Thorns. Není tu žádná nudná chvíle a zpěv i kytarová hra patří k tomu nejlepšímu, co můžete ve světě heavy metalu slyšet. Co se týče písničkářství – tohle je uskupení na svém vrcholu. Tvořili úžasnou muziku. Jon přispíval hudebně, Criss přidával riffy, sóla a nové nápady, aby dokončil bratrovy skladby, a Paul každý den získával novou inspiraci k psaní textů a tlačil Zaka do nového hlasového teritoria. Poslechněte si například "Skraggy's Tomb" nebo "He Carves His Stone".

Poprvé se Savatage začali těšit uznání hlavního proudu, včetně zvýšeného hraní v rádiích a světového turné, které si získalo mezinárodní tisk jako to nejlepší, co kdy Savatage zahráli naživo. Nový zpěvák s širokým rozsahem, kytarové LP, na kterém se projevila Crissova působivá hra na kytaru, a přímočařejší písničkářství jim otevíralo dveře k vrcholu.

Titulní skladba se hrála na mnoha stanicích, a to tak moc, že si sestava začala všímat, že si text zpívají i malé děti, které ho pochytily v autě svých rodičů! To vedlo k úspěšnému turné, které začalo v jejich rodném městě na Floridě. Všichni v partě vypadali spokojeně. Ve formaci byl obrovský potenciál a chvíli se zdálo, že by mohla přijmout jakoukoli výzvu. Nahrávací společnost dokonce připravovala speciální propagaci akustické balady "Sleep".

Jediné, co trochu narušovalo pocit dokonalosti, bylo rozhodnutí bubeníka Steve Wacholze. Ten se rozhodl desku nahrát, ale neměl zájem o následující turné – i když prohlásil, že se hodlá do skupiny v budoucnu vrátit – a osobně vybral i svou náhradu v podobě bubeníka Andyho Jamese.

Bohužel, cesta až na vrchol této sestavě souzena nebyla. V časných ranních hodinách 17. října 1993, když se Criss vracel se svou ženou Dawn z každoročního Livestock Festivalu, přejel opilý řidič středový dělící pás na silnici a trefil jeho auto. Dawn byla převezena do nemocnice, ale Criss Oliva na místě zemřel. Bylo mu pouhých 30 let.

Po Crissově pohřbu stál Jon před těžkým rozhodnutím ohledně budoucnosti kapely. Nakonec se rozhodl pokračovat. V poznámkách k Edge of Thorns zdůrazňuje, že si s bratrem slíbili, že budou pokračovat, pokud se jednomu z nich něco stane. Bratři si mysleli, že do Savatage vložili příliš mnoho na to, aby ji nechali odejít. Jon se navíc rozhodl, že pokud mají mladé generace objevit Crissovu hudbu, nejlepším způsobem, jak toho dosáhnout, bude pokračování souboru – aby nový materiál vzbudil zájem a přiměl lidi objevit starší nahrávky.

Jon a Paul začali v roce 1994 pracovat na nové hudbě, která se zhmotnila na v srpnu vydané desce Handful of Rain. Sestava Savatage nebyla v té době úplně jasná – někteří členové byli ještě příliš otřeseni zprávou o Crissově smrti a jiní se ani nepřipojili. Navzdory tomu, že Johnny Lee Middleton a Steve Wacholz byli oba uvedeni jako účastníci nahrávky, ve skutečnosti na desce nehrál ani jeden z nich. Nový bubeník Andy James formaci opustil, aby se věnoval jiným projektům.

Jon Oliva tedy převzal povinnosti bubeníka a baskytaristy a složil všechny rytmické kytarové party. Později byl přizván Alex Skolnick z thrash metalových Testament, aby nahrál sóla (zúčastnil se i následného turné), a Zak Stevens dodal vokály. Z hudebního hlediska bylo znát, že uskupení nebylo tak sehrané jako dřív, což bylo za daných okolností pochopitelné. Přesto se na nahrávce objevilo několik klenotů, které by neměly zapadnout. "Taunting Cobras" je těžkotonážní otvírák, "Handful of Rain" nabízí skvělou Jonovu rytmiku a Zakův zpěv a v "Alone You Breathe" formace vzdává hold Crissovi. "Chance" se stala jednou z klasik Savatage a ukazuje návrat k orchestraci s vrstvenými vokály ve stylu Freddieho Mercuryho.

Když se skupina připravovala na turné k podpoře nové studiovky, Steve Wacholz oficiálně oznámil odchod. Na jeho místo byl najat Jeff Plate, bývalý člen staré bandy Zaka Stevense. Jon Oliva souhlasil, že na turné bude hrát klávesy a rytmickou kytaru.

Na závěr velmi krátkého turné bylo vydáno živé CD/VHS s názvem Japan Live '94 (v pozdějších vydáních přejmenováno na Live in Japan), na němž jako předskokani vystoupili Skolnickova trojčlenná parta Exhibit-A a powermetalová formace Tempo Tantrum. Po skončení turné Alex Skolnick Savatage opustil, aby se věnoval jiným zájmům.

V rozhovoru z roku 2011 Alex o svém působení v Savatage řekl: „Savatage byla velmi hořkosladká situace. Na jedné straně jsem mohl natočit desku s bandou, kterou jsem měl rád už na střední škole. Na druhou stranu se to stalo kvůli tragédii – v roce 1993 zemřel kytarista Savatage Criss Oliva. Bylo to v době, kdy jsem opustil svou formaci Testament, protože mi to neklapalo, a hraní se Savatage mě lákalo. Říkal jsem si: 'Hej, proč ne?'. Na druhou stranu jsem věděl, že se vydám jiným směrem, jen jsem nevěděl kam. Z nějakého důvodu mi připojení se k Savatage nepřipadalo správné. Nejsem si jistý proč... Nebyla to jedna konkrétní věc. Možná jsem cítil, že potřebuju... být jedním z hlavních tvůrčích hlasů v partě. Kdybych zůstal u Savatage, tak bych se jím nestal.“

Skolnick Crissova sóla přizpůsobil svému stylu a bývalý kytarista Chris Caffery, který odešel po turné k desce Gutter Ballet, byl přesvědčen, že by je zahrál lépe. Řekl Jonu Olivovi, že se k partě vrátí, aby vzdal hold svému příteli a učiteli Crissovi, pod podmínkou, že bude hrát všechna jeho sóla, což formace přijala. Vydavatelství Atlantic Records ale chtělo přivést druhého, známějšího kytaristu, a tak byl najat Al Pitrelli. Ten byl známý díky spolupráci s Alice Cooperem a se skupinou Asia, a měl hrát většinu hlavních partů nového materiálu.

V roce 1995 Savatage vydali svou druhou rockovou operu Dead Winter Dead, ještě ambicióznější počin než jeho předchůdce Streets. Tehdejší bosenská válka ničila celý region a obrazy, které Paul O'Neill viděl v televizi a novinách, ho hluboce zasáhly. Dead Winter Dead je další koncepční nahrávka, která vypráví příběh lásky mezi srbským chlapcem a bosenskou muslimskou dívkou uprostřed války. V poznámkách k desce se uvádí, že příběh je založen na skutečných událostech. Celé dílo mluví o ošklivé stránce konfliktu, ale nezapomíná ani na hrdiny, kteří i přes hrůzy války pomáhali druhým.

Při psaní příběhu pro tuto desku se Paul O'Neill doslechl o violoncellistovi, který hrál během ostřelování Sarajeva. „Byl to osamělý jedinec, který se svým způsobem snažil udržet při životě ducha lidskosti,“ řekl později Jon Oliva. O'Neilla to hluboce inspirovalo. Muž, který se po čase vrátil do rozbombardovaného Sarajeva, ale i tehdy se nevzdal – hrál dál na violoncello...

Paul brzy zjistil, že tento hudebník měl skladbu "Štědrý večer / 12-24", která vycházela z ukrajinsko-slovanské písně "Koleda zvonů". Zcela ji přearanžoval a přidal rockové prvky. Podle Olivy měla každá nástrojová sekce svůj význam: orchestr představoval Bosňáky, rocková parta Srby a samotné violoncello 'lepší anděly lidstva'. Na albu tak zazněla skladba č. 12, jejíž přepracovaná verze nesla název "Christmas Eve (Sarajevo 12/24)" – a ta měla v blízké budoucnosti mnohé změnit.

V roce 1995 vyšla i další živá deska Ghost in the Ruins – A Tribute to Criss Oliva, složená ze starších nahrávek pořízených během turné k Gutter Ballet (v Japonsku pod názvem Final Bell). 'Ghost in the Ruins' byl mimochodem jeden z názvů, které formace dříve zvažovala pro Streets.

Poté, co Edge of Thorns dosáhl určitého komerčního úspěchu, doufala skupina, že se na tuto úroveň znovu dostane — ale marně. Vše se změnilo až s vydáním singlu "Christmas Eve". Když v roce 1995 začala vánoční sezóna, pár amerických rádií písničku nasadilo a během chvilky ji žádali posluchači po celé zemi. Zájem rostl a podle Guitar World se Dead Winter Dead díky poptávce po skladbě bleskově vyprodalo, zatímco vydavatelství nestíhalo dodávat nové kusy — a rozmach tím pádem vyprchal dřív, než skončily svátky.

To ale stačilo k tomu, aby Paul O'Neill dostal nový nápad. Když existovala poptávka po vánočně laděném symfonickém rocku, kdo jiný by ho měl dělat než muzikanti z Savatage? Ostatně progresivních skladeb už měli za sebou dost. Paul začal rychle spřádat příběh s vánoční tematikou a hudba na sebe nenechala dlouho čekat. Kluci z Savatage byli pro – s orchestry měli zkušenosti, ale teď šlo o celé orchestriální LP. A protože šlo o úplně nové teritorium a nechtěli odcizit fanoušky Savatage, vzniklo nové jméno projektu: Trans-Siberian Orchestra. Tenhle název O'Neill vymyslel už před lety, ale naplno ho rozjel až ve chvíli, kdy "Christmas Eve (Sarajevo 12/24)" ukázala, po čem je hlad.

Jméno si půjčilo inspiraci od Transsibiřské magistrály – O'Neillovi se líbil kontrast mezi nelítostnou zimní krajinou a relativním bezpečím, které železnice nabízí. Život je podle něj stejně nevyzpytatelný, ale hudba nám dává pocit ochrany. Zatímco Savatage koncertovali v Evropě a Japonsku, americké turné si odpustili a naplno se věnovali novému projektu.

TSO vydali svou prvotinu Christmas Eve and Other Stories v roce 1996. Není třeba dodávat, že šlo o mimořádný komerční úspěch — v současnosti drží 9. místo v žebříčku 25 nejprodávanějších svátečních alb podle Nielsen SoundScan.

Průnik orchestru do mainstreamu byl pro Savatage tak trochu dar i prokletí. Na jedné straně šlo pořád o ty samé hudebníky, takže si slušně vydělali, a navíc se k nim jen připojilo víc lidí. Na druhé straně cítili frustraci: do vlastního souboru vložili roky práce, vytvořili žánrově přelomové nahrávky, a přesto se nikdy nedočkali plného uznání. Jon Oliva později přiznal, že ho úspěch TSO s původní skladbou Savatage rozladil — a dospěl k názoru, že největší překážkou úspěchu bylo právě jméno Savatage. To je nakonec vedlo k tomu, že projekt opustili. Ale ne hned.

Jedenáctá studiová nahrávka The Wake of Magellan vyšla roku 1997 po přestávce, způsobené nečekaným úspěchem TSO. Deska se věnuje tématům jako hodnota života, sebevražda a drogová závislost. Jde o koncepční LP založené na dvou skutečných událostech: incidentu na lodi Maersk Dubai, kde důstojníci hodili přes palubu tři rumunské pasažéry, a na příběhu irské novinářky Veroniky Guerinové, která zemřela v boji proti obchodu s drogami.

Obě události jsou propojeny do příběhu stárnoucího portugalského námořníka Fernaa de Magalhaese (Ferdinand Magellan), jenž se rozhodne zemřít na moři. Když však v bouři spatří topícího se muže, jeho romantizovaný pohled na smrt se zhroutí. Bojuje o záchranu cizí duše – a nakonec si uvědomí, že nejen každý život, ale i každá jeho hodina je cenná.

Hudebně je to znovu parádní práce. Je o něco tvrdší než Dead Winter Dead, ale pořád zůstává progresivní – obzvlášť titulní skladba a osmiminutový epos "The Hourglass" to dokazují. Pro mnoho fanoušků jde o nejlepší počin Savatage od doby, kdy odešel Criss.

Po vydání se Savatage rozloučili s vydavatelstvím Atlantic a upsali se menší firmě Nuclear Blast (desky TSO však zůstaly u Atlantic/Lava). Podle Jona Olivy to byl krok správným směrem, protože Nuclear Blast „kapelu milovali a znají naše písničky a všechno!“

Po skončení turné zůstali Savatage neaktivní a jednotliví členové se zaměřili na jiné projekty – především Trans-Siberian Orchestra a Jon Oliva's Pain. To se však nesetkalo s nadšením všech. Chris Caffery se například vyjádřil, že ho frustruje, že Savatage od roku 2001 nevydali novou studiovku.

Trans-Siberian Orchestra pokračovali ve vydávání svých desek a členové Savatage byli rozděleni mezi dvě koncertní sestavy. Během evropských šňůr v letech 2011 a 2014 se však Pitrelli, Caffery, Middleton a Plate objevili společně na pódiu. Rok od roku se také do koncertních setlistů TSO dostávalo víc skladeb Savatage, například "Gutter Ballet", "Believe", "All That I Bleed" a "Chance". Jon Oliva obvykle s Trans-Siberian Orchestra naživo nevystupoval, zatímco Paul O'Neill se v posledních letech pravidelně objevoval při vybraných skladbách.

17. října 2003 byli fanoušci pozváni do klubu The Masquerade v historickém Ybor City v Tampě na Floridě, aby si připomněli a oslavili život a odkaz Crisse Olivy při vzpomínkovém koncertu k 10. výročí jeho úmrtí. Jako předskokani se představili Circle II Circle, Jon Oliva's Pain a Doctor Butcher. Hlavní hvězdou večera byla speciálně sestavená formace (Jon Oliva, Johnny Lee Middleton, Steve "Doc" Wacholz, Chris Caffery a John Zahner), která odehrála jen tento jediný koncert a zaměřila se výhradně na skladby z éry Crisse Olivy. Mnohé jeho kytarové party odehrál sám Jon na klávesy.

Jon Oliva založil vlastní band Jon Oliva's Pain a v roce 2004 s ní vydal debutovou desku s názvem 'Tage Mahal. V průběhu let tato formace, často zkracovaná jako JOP, vydala několik dalších nahrávek. Na jejich koncertech pravidelně zaznívají písně Savatage z období s Crissem Olivou, přičemž další materiál Jon čerpal z dříve nevyužitých nápadů svého bratra.

Kytarista Chris Caffery rovněž vydal své sólové album. Bývalého frontmana Zaka Stevense mezitím oslovil dlouholetý přítel a manažer Savatage Dan Campbell, aby společně založili novou partu Circle II Circle. V roce 2003 spatřil světlo světa jejich první studiový počin Watching in Silence, který produkoval Jon Oliva a na němž hostoval i Caffery.

Po neshodách s managementem během turné Zakovu sestavu opustili všichni členové a připojili se k Jon Oliva's Pain. Zak sestavil novou partu a pokračoval v tvorbě dalších nahrávek. Od roku 2011 začali Circle II Circle do svých setlistů zařazovat stále více skladeb Savatage z období se Stevensem. V roce 2012 dokonce odehráli celé album The Wake of Magellan, o rok později při evropském turné zazněl komplet Edge of Thorns k jeho 20. výročí a v roce 2014 celý Handful of Rain ze stejného důvodu.

V rozhovoru pro holandský časopis Aardschok v červnu 2006 Jon Oliva oznámil, že chce natočit ještě jednu studiovku Savatage a následně vydat živé CD a DVD, než s partou definitivně skončí. Datum vydání nové desky ale neupřesnil. Chris Caffery pak v říjnu 2006 uvedl, že pokud by se nové LP opravdu připravovalo, je pravděpodobné, že by se na něm podílel i Alex Skolnick a původní bubeník Steve 'Doc' Wacholz. V listopadu téhož roku však sám Jon Oliva v rozhovoru pro řecký web MetalTemple.com všechny naděje rozmetal s tím, že mu Savatage nikdy nepřinesli žádné výdělky, naopak ho roky udržování formace stálo jeden milion dolarů.

Jon dále poznamenal, že jeho tehdejší projekt Jon Oliva's Pain je v podstatě reinkarnací Savatage, která může koexistovat s úspěšnějšími Trans-Siberian Orchestra. Přesto zmínil záměr uspořádat jednorázové výroční turné s účastí Skolnicka, Wacholze, Paula O'Neilla a dalších bývalých členů Savatage jako důstojné rozloučení s kapelou. Zachary Stevens potvrdil, že by se rád přidal k oslavám 25. výročí vzniku. Jon Oliva k tomu dodal: „No, je konec, ale není konec, víte, co tím myslím? Právě teď je konec, protože nikdo nic nedělá. Nerozpustili jsme se nebo tak něco. Máme v plánu v budoucnu něco udělat.“

Jon rovněž zmínil chystanou video kompilaci a sestřih archivních materiálů jako bonusové DVD, které bude obsahovat spoustu záznamů s Crissem, zákulisní legrácky a výpravy po evropských hradech.

V roce 2007 Jon definitivně popřel zvěsti o reunionu či koncertní šňůře Savatage, jelikož Trans-Siberian Orchestra se stala celoročním závazkem. Dodal, že Jon Oliva's Pain je tou nejbližší věcí, co dnes připomíná Savatage. Přes dřívější dementi formace v říjnu 2008 obnovila oficiální stránku na MySpace a naznačila možné aktivity pro rok 2009. Uvedené obsazení (Stevens, Chris Caffery, Al Pitrelli, Johnny Lee Middleton a Jeff Plate) napovídalo, že se Stevens vrátí jako hlavní vokalista. V prosinci téhož roku se objevily i zcela nové webové stránky Savatage.

Jon Oliva ale tyto zprávy opět popřel: „V poslední době se objevily zprávy o aktualizaci webových stránek Savatage a dalších věcech týkajících se kapely. Chtěl jsem jen upřesnit, že tyto zprávy se striktně omezují na znovuvydání celého katalogu Savatage a také merchandise z předchozích turné, který bude brzy k dispozici. Ale aby bylo stoprocentně jasno, do budoucna se neplánují žádné nahrávky ani koncerty Savatage! JOP v “

„Chtěl jsem jen vydat něco, čím bych to tak trochu uzavřel, protože jsem se posunul dál. Ty zvěsti o reunionu... někteří lidé říkali věci, které asi neměli. Mluvilo se o tom, že bychom udělali koncert, kterým by se Savatage tak nějak rozloučili, ale logistika to prostě znemožňovala. Kluci mají Trans-Siberian Orchestra, já mám svoje JOP, je spousta dalších věcí, které nás zaměstnávají. Je to ale dost zatěžující, když se lidi pořád ptají, kdy to bude, a tlačí na to, aby to bylo. Vždyť Savatage už skoro deset let nic neudělali! Je to jen malá skupinka lidí, ale oni to prostě nechtějí nechat být a já nemůžu přijít na to proč. Máte kluky ze Savatage v Trans-Siberian Orchestra, která vznikla z éry kapely »Dead Winter Dead« a »Wake of Magellan«, máte JOP, kteří dělají spoustu starého materiálu Savatage, co víc si přát? Nechápejte mě špatně. Miluju Savatage a vždycky mi budou ležet na srdci, protože to byl můj začátek, člověče. Pořád hraju ty písničky, rád je hraju, ale teď mám úplně jinou kariéru. Dělám na čtvrté desce s JOP, proboha! Lidi, kteří pořád tlačíte na reunion Savatage, nechte to být. Mám zpátky práva na desky »Sirens« a »Dungeons«, takže s nimi možná za pár let něco udělám, ale teď se soustředím na JOP a doufám, že lidi konečně pochopí, že mám novou kapelu (smích).“

V roce 2013, v rámci podpory Jonova prvního sólového počinu s názvem Raise the Curtain, poskytl řadu rozhovorů, přičemž alespoň v jednom naznačil možnost nové hudby pod hlavičkou Savatage.

Při diskusi o úspěchu TSO a rozhodnutí ukončit činnost jako Savatage s Dr. Metalem dne 30. 6. 2013 Jon řekl: „Kdyby Savatage vydali desku »Dead Winter Dead« a prodalo se jí 2 miliony kusů, nevedli bychom teď tento rozhovor. Ať mi někdo jiný vysvětlí, jak bych mohl příští rok vydat stejnou písničku a prodat ji za miliony. A pak chodím kolem a mám na zdi šest platinových desek a ani na jedné není napsáno Savatage, přátelé. Tak co mám dělat? Musím se starat o rodinu. Mám povinnosti. Dal jsem tomu tolik času, kolik jsem mohl, abych to zlomil. Teď mám něco, co se stalo velmi úspěšným. Zaplatilo to účty všem, zajistilo to živobytí všem klukům ze Savatage. Pořád jsme rodina, pořád jsme spolu, pořád se máme rádi. Proč bych to chtěl nějak ničit? Proč bych to chtěl zničit, abych mohl týden zkoušet a jít dát dohromady Savatage? To mi nedává smysl. Teď jsem pro, abych možná něco nahrál, možná dal dohromady čtyřpísňové nebo pětipísňové EP nebo tak něco, ale nemůžu zavřít to, co živí tolik lidí, hlavně kluky ze Savatage. Prostě mi to nedává smysl.“

„Myslím, že Chrisovi, Johnnymu a těm klukům se po těch časech prostě stýská, a věřte mi, že mně se po nich taky stýská. Chybí mi asi víc než komukoli z nich. Johnny a Chris jsou tu už nějakou dobu, ale já jsem tam byl deset let předtím, než tu byli Johnny a Chris Caffery. Takže jestli to někdo chápe, tak já to chápu, ale na obojí prostě nemáme čas. Proto jsme se museli rozhodnout – bude to Savatage, bude to TSO? Čísla nelžou. S čísly se nedá bojovat. TSO prodá 40 000 lístků denně. Se Savatage jsem v Americe absolvoval celá turné, na kterých jsme nehráli před 40 000 lidmi za 6 týdnů, a lidi se se mnou kvůli tomu pořád hádají. Přivádí mě to k šílenství. Říkám si: ´Já to nechápu. Nechápu to, lidi. Nechápu to.´ Chápu ale to, že Savatage byla skvělá kapela a já chci, aby její odkaz žil dál. Nechci jen tak rychle něco splácat dohromady a zlevnit jméno. Kdybych to někdy chtěl udělat, muselo by to být velké, na úrovni TSO, produkce a všechno. Nehodlám to jen tak splácat dohromady. To by nebylo správné a myslím, že to není nutné. Možná ale uděláme nějakou nahrávku, možná uděláme EP a vydáme ho jako speciální věc."

2. srpna 2014 bylo oznámeno, že Trans-Siberian Orchestra vystoupí živě na pódiu na festivalu Wacken Open Air 2015 a hned poté se uskuteční reunionový koncert Savatage. Bylo oznámeno, že se jedná o jediný koncert Savatage v Evropě v roce 2015, což vedlo ke spekulacím, jestli se jedná o jednorázový reunionový koncert, nebo jestli kapela plánuje pokračovat v koncertování i v budoucnu.

Na otázku v rozhovoru z prosince 2014, zda Savatage chystají další živá vystoupení nebo zda nahrají nový materiál, kytarista Chris Caffery odpověděl: „Řeknu to takhle. 12, 13 let jsem čekal na to, až moje kapela začne znovu hrát. Teď už zase hrajeme. Nevím, co bude potom [smích], ale byli lidé, kteří do toho házeli vidle, a my se zvedáme a neběžíme jen maraton, běžíme olympiádu s tím, že tenhle festival je takový, jaký je. Nebudu dělat žádné předpovědi, ale řekněme, že je tu možnost, že se po Wackenu stane něco víc - to je vše, co můžu říct. A nic by mě neudělalo šťastnějším.“

Wacken začal vystoupením skupiny Savatage na Black Stage, kde jako první píseň zazněla skladba "Gutter Ballet". Po sedmi písních kapela opustila pódium a na True Metal Stage začali hrát TSO s Pitrellim a jejími nesavatagskými členy. V několika písních je nahradili Caffery, Middleton a Plate a Stevens měl duet s Andrewem Rossem ve skladbě "The Hourglass". Na tento set navázalo simultánní hraní obou kapel, v němž zazněly i písně Savatage a TSO, zakončené vystoupením O'Neilla s kytarou ve skladbách "Christmas Eve (Sarajevo 12/24)" a "Requiem (The Fifth)".

V říjnu 2015 potvrdil Zak Stevens záměr zahájit novou etapu Savatage a dodal, že budou probíhat schůzky, na kterých se budou rozhodovat podrobnosti, případně turné nebo nové album, protože Jon Oliva píše novou hudbu.

V listopadu 2020 kytarista Al Pitrelli při komentování možnosti reunionu Savatage na plný úvazek prozradil, že Jon Oliva neustále pracuje na nové hudbě, neustále mu posílá nové písně a nápady, a dodal: „Stále o něčem mluvíme, nejraději bych dal kapelu znovu dohromady a vrátil se na turné.“ Pitrelli rovněž uvedl, že s agenty ani promotéry se o turné zatím nemluvilo, a uzavřel: „Vím jen to, že o tom všichni často mluvíme, zejména teď, když máme na rozhovory spoustu času. Konverzace je stále otevřená, mluvil jsem s Chrisem Cafferym... Jeffem Plateem, Johnnym Leem, všichni o tom mluvíme pořád, jde jen o to říct si: 'Dobře, nechme tuhle "pandemii" za sebou a soustřeďme se na důležité věci v životě!'"

V rozhovoru pro Brave Words z prosince 2020 kytarista Chris Caffery naznačil, že Savatage vydají v roce 2022 nové album. Na otázku, zda by kapela mohla pokračovat bez svého zesnulého přítele a producenta Paula O'Neilla, odpověděl: „Myslím tím, že o tom mluvíme už dvacet let, od poslední desky. Vždycky se to může stát a zastaví to něco jiného - jednou za čas se objeví Haleyho kometa, jednou za sto let se objeví "pandemie" a jednou za dvacet let se objeví deska Savatage. V roce 2022 to bude dvacet let, takže se to možná objeví právě tehdy. Tak trochu doufám, že ano, vím, že jsem toho hodně napsal, Jon taky a Al má vždycky hodně muziky, takže bychom mohli udělat desku. Bez Paula by to nikdy nebylo úplně stejné, ale bez Crisse Olivy to taky nikdy nebylo úplně stejné, ale i tak se nám podařilo udělat »Dead Winter Dead« a »Wake of Magellan« a »Poets and Madmen«.“

Caffery také nabídl aktuální informace o zdravotním stavu Jona Olivy: „Daří se mu mnohem lépe, protože před pár lety měl menší incident. Takže narazil na nějakou překážku, která se v něm odehrála. Maskovaného krále hor vídám každý den a pravděpodobně za posledních čtyři pět let vypadal podle mě nejlépe, jak mohl.“

Po měsících zvěstí, že se plánuje reunion a nové album Savatage, zpěvák Jon Oliva v rozhovoru pro '80's Glam Metalcast' v březnu 2021 potvrdil, že on, Caffery a Pitrelli skutečně společně pracovali na novém materiálu: „Od show Savatage ve Wackenu v roce 2015 jsme si Chris Caffery, já a Al Pitrelli po telefonu vyměňovali nápady na písně pro případnou věc Savatage. Říkám: 'Hele, tohle je skvělý. Tohle je skvělý. To je super. Ale materiál pro Savatage píšu už od roku 2003, a kdybych chtěl, mohl bych udělat čtyřnásobné dvojalbum. Takže jo, vyměňujeme si věci a díváme se na to.“

Co se týče možnosti reunionu na plný úvazek, Oliva prohlásil, že by to rád udělal, a dodal: „Jestli se to stane, uděláme oficiální prohlášení, ale pracovali jsme spolu, jen proto, že s 'pandemií' a tak, jsme se nudili; nebylo co dělat. Takže jsme si vyměňovali nápady prostřednictvím e-mailů a po telefonu. Já a Al jsme společně napsali tři nebo čtyři věci. S Chrisem Cafferym jsme společně pracovali na několika věcech. Co ještě budeme dělat? Není co dělat. Takže jo, uvidíme, co se stane.“

V červnu 2021 Oliva zopakoval, že má dost materiálu na tři nová alba Savatage a všichni členové kapely by rádi pracovali na novém materiálu, ale dodal, že neexistuje žádná dohoda s nahrávací společností, která by to umožnila, a v současné době se neplánuje jít do studia.

V prosinci 2021 nabídl Caffery aktuální informace o možné nové hudbě Savatage: „Teď o tom píšeme a mluvíme. Je to poprvé po dlouhé době, co si s Jonem skutečně vyměňujeme riffy a písničky po telefonu, a mám pár opravdu skvělých věcí. Mám jednu písničku, kterou jsem napsal a která se mu moc líbí, a je to taková ta, o které si myslím, že by byla dobrou úvodní skladbou pro Savatage. Nazvali jsme ji "The Dungeons Are Calling Again" a je to opravdu, opravdu, opravdu skvělá metalová písnička. Uvidíme, jak to dopadne. Vím, že spousta lidí by ráda viděla novou desku Savatage. Myslím, že karty se už rýsují. Jestli to do sebe zapadne, nebo ne, to se teprve dozvíme. Vždycky mám tendenci zůstat v tomto ohledu opravdu pozitivní a optimistický - už dvacet let. Takže doufám, že se to nakonec stane. Nemládneme.“

V dubnu 2023 Jon Oliva potvrdil časopisu Rock Hard, že Savatage se v červnu znovu sejdou, aby začali nahrávat své první studiové album po více než dvaceti letech, pravděpodobně poslední, a prozradil, že se bude jmenovat Curtain Call. Oliva potvrdil, že na novém albu se budou podílet všichni členové sestavy z období Dead Winter Dead (včetně jeho nástupce Zaka Stevense) a přispěje na něj i původní bubeník Steve Wacholz. Ještě dodal, že by ho chtěl vydat v roce 2024, kdy by jeho zesnulý bratr Criss oslavil 61. narozeniny.

V rozhovoru ze září 2023 Jon prozradil, že práce na novém albu Savatage se zastavily, protože si zlomil obratel T7. Pokrok na albu byl i nadále pomalý. V dubnu 2025 Oliva potvrdil, že chce začít nahrávat nové album Savatage v lednu 2026: „To je můj cíl, začít nahrávat nový materiál. Písně jsou v podstatě všechny napsané. Jen - musím být zdravý, abych to mohl udělat. Nemůžu zpívat tak, jak zpívám, aniž bych měl pocit, že mě někdo bodá šroubovákem.“

19. dubna 2025 odehráli Savatage svůj první koncert po téměř deseti letech na festivalu Monsters of Rock v brazilském S?o Paulu, o čtyři dny později pak kapela poprvé vystoupila v Chile na festivalu Masters of Rock. Kvůli diagnóze roztroušené sklerózy a Méni?rovy choroby Oliva na těchto koncertech nevystoupil. Během jara/léta 2025 odehrají Savatage své první koncerty v Evropě po více než 20 letech. Tyto zahrnují headlinerské koncerty a vystoupení na festivalech jako Into the Grave v Nizozemsku, Graspop Metal Meeting v Belgii a Rock Fest ve Španělsku.

Savatage začínali jako heavymetalová kapela, zahrnující mohutný, někdy křičený vokál Jona Olivy doprovázený těžkými kytarovými riffy a rychlými melodickými sóly Crisse Olivy. Když se v roce 1986 připojil baskytarista Johnny Lee Middleton, kapela se kvůli tlaku vydavatelství vydala směrem k radio-friendly hardrocku, ale bez úspěchu. V roce 1987 přišel producent Paul O'Neill, který zvuk kapely obohatil o symfonické prvky a Hall of the Mountain King se tak stalo prvním progresivním metalovým albem skupiny. Přibližně v této době se zpěvák Jon Oliva začal také více věnovat klávesám a klavíru. V roce 1991 kapela vydala desku Streets: A Rock Opera, což byla, jak název napovídá, rocková opera, první z mnoha následujících.

Po odchodu zpěváka Jona Olivy přinesl jeho nástupce Zachary Stevens zcela odlišný vokální styl. Kapela pokračovala v progresivním metalu a hard rocku, a když se k ní Jon Oliva vrátil, na albech se často objevovalo několik písní s jeho zpěvem.

Jedním z poznávacích znamení Savatage, zejména v pozdějších letech, byly kontrapunkty a harmonické vokály. V prvních letech existence kytarista Criss Oliva občas obstarával doprovodné vokály, ale v průběhu let jejich počet výrazně poklesl, aby se mohl soustředit na hru na kytaru. Na albu Handful of Rain z roku 1994 se objevily kontrapunktické vokály v písni "Chance" a i na dalších albech byly některé z nich zařazeny. Ve studiu se Stevensovy vokály vrstvily jeden na druhý, ale naživo se vokálů ujali také Jon Oliva, Chris Caffery, Al Pitrelli a Johnny Lee Middleton.