| Původ: | Cortland, New York, USA |
| Aktivní roky: | 1982 - 2010 |
| Styl: | Heavy metal |
| Vydavatelé: | Eagle, Warner Bros., Reprise, Universal, Vertigo, Phonogram, Spitfire, Sanctuary |
| Web: | ronniejamesdio.com |
DIO byla americká heavymetalová kapela založená v roce 1982 zpěvákem Ronni Jamesem Diem, poté co Dio s bubeníkem Vinnie Appicem opustili BLACK SABBATH s úmyslem založit novou kapelu. Název Dio byl zvolen proto, že dával smysl z komerčního hlediska; jeho jméno bylo v té době již dobře známé, jak z RAINBOW, tak především z BLACK SABBATH, díky vynikajícímu albu Heaven and Hell.
Skupina vydala 10 studiových alb a v průběhu let prošla mnoha změnami v sestavě, přičemž jediným stálým členem byl sám Dio. Mezi kytaristy patřili Vivian Campbell, Craig Goldy, Doug Aldrich, Warren DeMartini, Tracy G, Jake E. Lee a Rowan Robertson.
Skupina se rozpadla v roce 2010, když Ronnie James Dio zemřel ve věku 67 let na rakovinu žaludku. Po celém světě prodali více než 5 milionů desek.
Po skončení turné k albu Mob Rules se Black Sabbath vrátili zpátky do Los Angeles aby začali pracovat na živém albu Live Evil. To už ale v kapele vrcholily několikaměsíční problémy a začaly kolovat zvěsti, že Dio s Vinny Appicem se chystají natočit sólové album (díky úspěchu Heaven and Hell totiž Warner Brothers nabídli Ronnimu sólovou smlouvu), což zbytek kapely nijak dobře nepřijal. Pomalu se schylovalo k bouři.
K výbuchu došlo v říjnu 1982 při mixování alba. Zvukový inženýr Lee Don Carlo Tonymu namluvil, že Ronnie a Vinny vnikli večer do studia a zvýšili hlasitost bicích a zpěvu. Tonny Dia vzápětí obvinil a ten vše popřel (a popíral to do konce života). Iomimu navíc už delší dobu vadilo, že se Dio snažil převzít nad kapelou kontrolu a dělat věci po svém. Následovala zuřivá hádka, po které Ronnie a Vinny opustili Black Sabbath. Tony a Geezer pokračovali v produkci a album nakonec vyšlo v prosinci. I přes hořkost rozchodu a na léta pokažené vztahy ale Ronnie vždy tvrdil, že doba v Black Sabbath byla jedna z nejkrásnějších v jeho životě.
Diův odchod od Black Sabbath byl pro jeho fanoušky nečekaný a zanechal je na čas v nejistotě ohledně zpěvákovi budoucnosti. Nejistota nicméně netrvala dlouho, akční zpěvák brzy využil toho, že si konečně může řídit věci po svém a začal odhodlaně pracovat na nové kapele. První riify začaly vznikat ještě ve dvojici, když Ronnie oprášil basu a společně s Vinnym začali tvořit nové skladby. Zároveň s tím probíhala ta nejdůležitější činnost pro novou smečku, hledání mistra šesti strun. První volbou se ze začátku jevil být Jake E. Lee, kytarový čaroděj z partičky Rough Cutt, Ronnie se ale nakonec rozhodl, že bude hledat mezi evropskými kytaristy, kteří podle něj preferovali srdce a duši před technikou a okázalostí. Proto odletěl s Vinnym do Londýna, kde měl schůzku s bývalým kolegou Jimmy Bainem. Výsledkem této schůzky bylo pozvání na konkurz a poté angažování irského kytaristy Sweet Savage Viviana Campbella a trošku mimo plán i Jimmyho Baina, který přirozeně zapadl do party.
I přesto, že osobní vztahy mezi Ronniem a mladým kytaristou nebyly od začátku, hlavně díky velkému věkovému rozdílu, úplně ideální, hudebně to klapalo a kompletní sestava začala prakticky ihned v Sound Studio v Los Angeles pracovat na svém prvním albu.
Velice očekávaný debut Holy Diver kapela vydala 23.května 1983 a nemohla si vybrat vhodnější dobu. Mladým fanouškům, okouzleným Dračím Doupětem a Tolkienovými fantasy knihami padl obal nového titulu i jeho fantasy texty do noty. A Dio úspěchu ještě napomohli stylovým videoklipem k titulní skladbě, který začal hojně rotovat na MTV. Na fantasy tématice založený obal alba, kde démonický maskot skupiny Murray zjevně topí kněze omotaného řetězy, navíc velice záhy vzbudil rozruch mezi náboženskými skupinami, které nelenily a obvinily novou kapelu ze satanismu. Dio kontroval tím, že první pohled může být zavádějící a Murray může představovat dobro a kněz zlo. O reklamu bylo tedy postaráno.
Z alba vzešly dva obrovské hity, které upevnily základy tehdejšího metalu, "Rainbow in the Dark" a "Holy Diver", kterým se dostalo hojně vysílací času, jak v rádiích, tak na MTV. Prvně jmenovaná skladba se mimochodem Ronnimu ze začátku vůbec nezamlouvala, považoval ji za příliš 'popíkovou' a málem ji ve studiu zničil. Později svým spoluhráčem děkoval, že tomu zabránili. Celkově je zřejmě debutové album zlatým hřebem Diovy diskografie a zůstává tou nejlepší ukázkou tradičního čistokrevného heavy metalu, kde (jak se vyjádřil kanadský recenzent Martin Popoff) Dio téměř sám přetváří goticky založený hard rock pro 70. léta, tím že do něj zapojuje silné melodické háčky a větší množství klasicky založených, hladce plynoucích, oslňujících výkonů, než je pro žánr běžné.
Začalo plánování koncertů a s tím vyvstal ještě jeden personální problém. Ve studiu hráli na klávesy Dio a Bain, ale pro živá vystoupení bylo potřeba angažovat klávesistu. Volba padla na Clauda Schnella, bývalého klávesáka nadějných Rough Cutt, jejichž první sestava se nedávno rozpadla a kteří patřili pod vydavatelství jehož majiteli byli Dio a jeho žena Wendy. Claude se po rozpadu Rough Cutt a po dalším krátkém působení u Hughes/Thrall místo tvorby muziky zabýval spíše přemítáním nad svou nejistou budoucností a nabídka pro něj byla vysvobozením z nelehké situace. Rough Cutt mezitím doplnili sestavu novými jmény a vyrazili na turné jako předkapela Dio.
Claude, zatím vystupující za oponou (na prvních dvou turné hrál po straně pódia, než v roce 1985 vystoupil do popředí), se tedy stal plnohodnotným členem kapely a Dio mohli vyrazit na své první světové turné. První zastávka se konala v Concert Barn v kalifornském Antiochu, 23.července 1983. Šlo v podstatě o velkou stodolu s hliněnou podlahou, která se nacházela uprostřed několika hektarové pastviny uprostřed ničeho a byla těžko k nalezení. Proto také Ronnie nečekal nic velkého a byl v šoku, když se do stodoly sjelo tři tisíce lidí.
Později vzpomínal: „Zrovna jsme začínali, měli jsme venku prvotinu »Holy Diver«. Někdo přišel s tím, že budeme hrát v Concernt Barn v Antiochu. Vyrazili jsme tam autobusem. Jeli jsme a jeli jsme, odbočili jsme doleva a jeli jsme skrz nic. Odbočili jsme doprava a jeli jsme skrz ještě větší nic. A pak zase doleva. Říkal jsem si. 'Tohle je vtip'. Víš hrál jsem s Black Sabbath a hrávali jsme pro statisíce lidí. Sám sebe jsem se ptal: 'Tak to je to, kam můj život dospěl?' Dorazili jsme na místo a nebylo tam moc lidí, protože jsme přijeli opravdu brzy. Šli jsme do domu a oni nám tam udělali jídlo. Chutnalo skvěle. Pak jsme šli do šaten, což byl jakýsi karavan umístěný za pódiem. No a pak už jsme byli na scéně a před námi byli tři tisíce lidí. Z ničeho nic jsme překonali všechny rekordy, jaké Antioch kdy měl a jaké Antioch kdy bude mít. Bylo to fantastické. Hráli jsme poprvé a jediný materiál, který jsme měli byla deska »Holy Diver«, kterou jsme taky přehráli, a nějaké věci od Black Sabbath a Rainbow. Ještě, že jsme je také měli. Nikdy na to nezapomenu. Jednalo se o jeden z momentů, které v mém životě nejvíce definovaly mou kariéru.“
Po Antiochu následovalo deset koncertů v roli předkapely hardrockových velikánů Aerosmith. Po rvačce na pódiu, kdy se do sebe pustili Steven Tyler a Joe Perry, se ale Dio rozhodl vyrazit sám za sebe a přibral k sobě mladé Queensrÿche jako předkapelu. V srpnu zamířili do Evropy a zahráli na festivalu Monsters of Rock na hradě Doninghton a o měsíc později už zase brázdili americké silnice, a to až do přelomu roku. Turné skončilo 7. ledna 1984 ve vyprodaném sále v Airingtonu.
Po skončení turné kapela nijak dlouho neodpočívala, protože nechtěla ztratit tempo, a vrhla se prakticky hned do tvorby nového materiálu. Tentokrát se ale rozhodli opustit hektickou atmosféru Los Angeles a odebrali do coloradského nahrávacího studia Carribou Ranch, blízko Nederlandu ve Skalistých horách. Šlo o moderní nahrávací studio, které během svého vrcholu hostilo více než 150 velkých umělců, jako Michael Jackson, Elton John nebo Frank Zappa. Samotné zařízení připomínalo malé, soběstačné město usazené na úpatí hor, jehož hlavní budova byla přebudovaná velká stodola v jejímmž okolí se nacházelo přes půl tuctu venkovských chatek pojmenovaných indiánskými názvy. V největší, zvané Ouray, se ubytoval Dio.
Nahrávací dny začínaly kolem jedenácté dopoledne a končily dlouho po půlnoci, někdy sezení trvalo až do ranních hodin. Přestože klid pomáhal tvůrčímu procesu, ze samoty jako takové začali někteří, zejména Jimmy Bain, který byl společensky založený a nemohl tu izolaci vydržet, brzy vyšilovat. Práce nicméně zdárně pokračovala a fanoušci netrpělivě vyhlíželi novinku.
2.července 1984 dostali netrpěliví fanoušci v podobě alba The Last in Line konečně svou dávku muziky a zklamání to rozhodně nebylo, i když většina se shodla na tom, že výšin debutu tahle výborná nahrávka přece jenom nedosáhla. Fantasy směřování ale zůstalo i druhé nahrávce, obalu opět dominoval démonický maskot Murray, texty byly opět plné mečů a magie a z alba dýchala středověká atmosféra. Na MTV se navíc objevily videoklipy k hitovým singlům "The Last in Line" a "Mystery", které oba čerpaly z fantasy tématiky a nabídly nejen čaroděje a víly, ale také Dia v oděvu starověkého Egypťana.
Dne 12. září získala novinka zlato za více než půl miliónu prodaných nosičů a byla prvním albem Dio, které získalo platinovou certifikaci (3. února 1987). Ve Velké Británii dosáhlo stříbrné certifikace (60 000 prodaných kusů) v lednu 1986, ve stejné době jako Holy Diver. Jsou to jediná dvě alba Dio, která získala platinu. V roce 2005 se album umístilo na 372. místě v žebříčku 500 nejlepších rockových a metalových alb všech dob časopisu Rock Hard.
Následné turné ukázalo, že popularita skupiny extrémně roste s tím jak narůstá zájem o metalovou muziku obecně. Dio byli momentálně na vrcholu svých sil a vyprodávali obrovské arény jako The Forum v Los Angeles či Madison Square Garden v New Yorku, které dokázaly pojmout přes 15 tisíc návštěvníků. To samé platilo i v Evropě, Japonsku nebo Austrálii. Turné skončilo opět v lednu a po jeho ukončení si kapela vybrala zasloužený odpočinek než se pustila do skládání nového materiálu. Mezitím ale u některých členů rostlo rozhořčení a začalo se schylovat k problémům.
Výčitky vycházely především od Viviana. Mladý kytarista začal Ronnimu připomínat jejich původní finanční dohodu, podle které měl každý člen kapely dostávat rovný díl peněz, ale kapelník věc neustále odkládal. V jejich vztahu narůstalo napětí a Vivian začal pomalu ztrácet o kapelu zájem. Navíc začalo procházet krizí i Diovo manželství s Wendy, oba žili odděleně, často se hádali a tohle temné období se samozřejmě muselo promítnout i do muziky. Tím víc, že Wendy stále zastávala pozici manažérky skupiny. Práce na albu sice pokračovala, ale to společné zaujetí jako u prvních dvou alb zde už nebylo.
Rok 1985 se ale netočil jen kolem kapely, Campbell a Bain také napsali píseň "Stars" pro svůj projekt Hear'n Aid, na kterém se později podílelo mnoho dalších osobností tehdejšího heavy metalu a který měl být metalovou odpovědí na skladbu "We are the World", čož byla akce Michaela Jacksona. Do práce se snažili zapojit i Dia, ten ale věnoval veškerou energii novému albu a zpočátku jevil o nápad pramalý zájem. Nakonec na spolupráci naštěstí přistoupil a jeho jméno a energie pomohly tento ambiciózní projekt dovést do zdárného konce.
20.května 1985 proběhla v AaM Records Studios v Hollywoodu dvoudenní nahrávací sešlost při které byla natočena píseň "Stars". O sólový zpěv se kromě Ronniho podělily osobnosti jako Robert Halford, Geoff Tate, Don Dokken a další, včetně dvojice Michael McKean a Harry Shearer, lépe známí jako David St, Hubbins a Derek Smalls z komediálního uskupení Spinal Tap. Sólo obstarala hvězdná skupina kytaristů ve které nechyběli ani sekerníci Iron Maiden, Dave Murray a Adrian Smith, kteří si na akci odskočili z památného World Slavery Tour. Skladba se objevila na kompilaci, která obsahovala živé verze písní Kiss, Motörhead, Dio, Accept, Rush a Scorpions a také studiové nahrávky Y&T a Jimiho Hendrixe. A i když se datum vydáni posunulo až na 1. ledna 1986, vydělala nahrávka milión dolarů za první rok a další milión v následujících třech letech.
Po dokončení projektu se Ronnie vrátil k albu Sacred Heart, které nakonec spatřilo světlo světa 15. srpna 1985. A přestože mnoho fandů mělo dojem, že novinka postrádá náboj předchozích alb, stále obsahovala několik vynikajících skladeb a podařilo se jí dostat na 29. příčku žebříčku Bilboard. V říjnu pak získala zlatou desku. Obal se stále pohyboval v oblasti fantasy, ale tentokrát představil nového kapelního maskota draka Deana.
V říjnu vyrazil soubor na další mamutí světové turné, jež obnášelo víc jak stovku koncertů a mělo trvat čtrnáct měsíců. Campbell ale začal být nespokojený se spoluprací s Diem a neustále mu připomínal původní finanční dohodu. Jejich rozepře se zvětšovaly, rychle přerůstaly v krizi a Dio s Wendy se pomalu začali ohlížet po novém kytaristovi.
Roztržka mezi Ronniem a Vivianem vyvrcholila v březnu 1986 Campbellovým vyhazovem z kapely. Došlo k němu po kytaristově návratu domů do Irska během přestávky mezi americkou a evropskou částí turné. Tehdy obdržel od Wendy obálku s novou smlouvou, kterou ale odmítl podepsat, což automaticky znamenalo vyhazov. Bez práce nezůstal hvězdný kytarista dlouho, v roce 1987 ho David Coverdale nalákal do Whitesnake.
O týden později začala podle plánu evropská část s novým kytaristou, Graigem Goldym z Rough Cutt. Během turné bylo už předtím několik písní nahráno živě pro EP Intermission ještě s Campbellem, EP však obsahovalo i studiovou skladbu "Time To Burn", která sloužila k představení nové posily.
Po měsíci stráveném putováním po Evropě se Dio vrátili do Ameriky, aby rozjeli třetí část turné a opět vyprodávali ohromné koncerty. Tím jak kapela stoupala k vrcholu a rostla její sláva, stávaly se i koncerty stále výpravnější a vizuálně ohromující, na pódiu byl obří drak, bojujíci rytíři a o scéně se často mluvilo jako o heavy metalovém Disneylandu. Ani přes zvýšené náklady pro přepravu tak obří scény ale Dio nezvýšil vstupné, i když to zasáhlo do jeho příjmů. Šlo mu především o spokojenost fanoušků.
Památná akce se odehrála především 17. června 1986 ve sportovní hale Spectrum Aréna ve Filadelfii. Ta byla natočena jako živé Sacred Heart "The Video" a zachycuje formaci na vrcholu sil včetně masivního scénického vybavení, které obsahovalo složitá mechanická zařízení a laserové efekty, jejichž výroba a přeprava stála odhadem 250 000 USD. Video bylo vydáno na VHS, Beta a VHD (pouze v Japonsku). Když bylo v roce 2004 znovu vydáno ve formátu DVD, bylo přejmenováno na Sacred Heart "The DVD". Na DVD byl navíc přidán rozhovor se zpěvákem Ronniem Jamesem Diem a kytaristou Craigem Goldym. A kompletní, remasterované provedení koncertu vydala společnost Eagle Vision v roce 2013 jako Blu-ray/DVD/CD/Vinyl pod názvem Finding the Sacred Heart - Live In Philly, spolu s dalšími videoklipy a rozhovory.
Enormně úspěšné turné skončilo v říjnu 1986 a o pár měsíců později začala práce na dalším albu, které vyšlo 21. července 1987 pod názvem Dream Evil. I když práce na něm pokračovala dobře, vyznačovala se tím, že Ronnie postupně přebíral čím dál větší kontrolu nad hudebním směřováním a tvůrčím přístupem kapely i nad samotnou kapelou. Craiga jako nováčka nebo Clauda, který dostál větší prostor pro klávesy, to nijak netrápilo, zatímco Vinny Appice kapelníkovo omezování začal snášet s nelibostí.
Když album dorazilo na pulty obchodů vedlo si i přes větší nasazení kláves překvapivě dobře. Metal byl v té době stále na vrcholu a Dio se jako jedna s čelních formací tohoto stylu stále vezli na úspěšné vlně. Z novinky vzešli dva velké singlové hity, "I Could Have Been a Dreamer" a balada "All the Fools Sailed Away", ke kterým byly natočeny také videoklipy.
Turné k novému albu Dio zahájili v srpnu 1987 dobročinným koncertem pro nadační fond 'Children Of the Night' v Irwine Meadows Theatre, který později vyšel jako živák na 2CD a jeho veškerý výtěžek putoval na charitu. Poté parta vycestovala na pět měsíců do Evropy. Ačkoliv scéna tentokrát nenabízela draka, stále byla laděna do fantasy a obsahovala například obří netopýry nebo velkého mechanického pavouka. V prosinci se Dio vrátili do Ameriky, kde si zahráli spolu se Savatage a Megadeth a šňůru zakončili o tři měsíce později.
Po turné dospěl Ronnie k těžkému rozhodnutí propustit Jimmyho Baina, který měl osobní problémy. Osud ale v tuhle chvíli rozhodl jinak. Goldy, který se chtěl věnovat sólovým projektům, skupinu nečekaně opustil a problém s basou byl rázem odsunut na druhé místo. Prioritu bylo opět hledání nového kytaristy. Po týdnech poslouchání demo nahrávek a konkurzech to vypadalo, že tím pravým bude takřka neznámý Gary Hoey, který si sedl s Vinniem, Claudem i Jimmym. Ronnie ale rozhodl jinak a tak byl nakonec červnu 1989 jako Goldyho nástupce oznámen sedmnáctiletý Rowan Robertson, zázračné dítě z anglického Cambridge. A jen co se nová posila trochu otrkala v novém prostředí, začaly práce na dalším albu.
Na začátku skladatelského procesu nic nenasvědčovalo, že by obrozená sestava směřovala k nějakým velkým konfliktům, ale po pár měsících společné práce se náhle začalo všechno hroutit. Kluci byli nespokojení především s tím, že Ronnie nevzal Garyho a měli stále větší problémy pracovat s mladým Rowanem, který byl sice výborným kytaristou, ale byl skoro o patnáct let mladší než Vinny a Claude, nepočítaje Jimmyho který byl ještě o dekádu starší. Vše nakonec vyůstilo ve velkou změnu sestavy, kdy byly po zuřivé hádce ve zkušebně vyhozeni Bain a Schnell a byli nahrazení basákem Teddy Cokem a Jensem Johanssonem, který obsluhoval klávesy u Yngwie Malmsteena. Vinny Appice vydržel ještě pár týdnů, ale nakonec se rozhodl odejít také a nahradil ho bývalý bubeník AC/DC Simon Wright.
Nová sestava ihned pokračovala v práci na nedokončeném materiálu a 15. května 1990 tak mohla nová studiová nahrávka Lock Up the Wolves konečně vyjít. Album ale představovalo určitý odklon od předchozích nahrávek, jak po zvukové stránce, kdy nabídlo více hutnější a kytarově založené muziky, tak po té textové, když se začalo odvracet od fantasy středověkých témat. I přes trochu rozpačitou odezvu, ale nabídlo několik dobrých skladeb jako například "Hey Angel", "Wild One" nebo "Why Are They Watching me?" Někteří fanoušci považovali album za energické, zábavné a pestré, jiné fanoušky, kteří vyrůstali na Holy Diver a Last in Line, odrazoval hutnější a pomalejší zvuk.
Na rozpačitém přijetí měla svou zásluhu také změna v celkovém přístupu k metalu, který začínal být zasťiňován nastupující invazí grunge, nového stylu rockové muziky ze Seattlu a vzestupem kapel jako Nirvana, Alice in Chains, Pearl Jam, Soundgarden nebo Stone Temple Pilots. V žebříčcích se album umístilo níže než předchozí čtyři studiová alba a noviny Los Angeles Times v září 1990 uvedly, že album zemřelo v hitparádách rychlou smrtí a poloprázdné sály nejsou na probíhajícím turné ničím neobvyklým.
Na podporu alba vyrazili Dio na pětiměsíční turné, které začalo 16.května v nizozemském Zwolle, kde otevírali pro Metallicu. Turné bylo tentokrát na poměry kapely relativně krátké, což vyplynulo z nenápadného setkání, po kterém se v Roy Wilkins Auditoriu v Minneapoliisu připojil ke kapele Geezer Butler, aby si s nimi zahrál "Neon Knights" a po akci s Ronniem nezávazně poklábosil o starých dobrých časech.
Právě náhodné setkání s bývalým spoluhráčem z Black Sabbath, kteří v té době procházeli nevýrazným obdobím, vedlo ke krátkému reunionu této skupiny, z něhož nakonec vzešlo jediné album Dehumanizer. Jakmile Ronnie potvrdil svůj nástup k Black Sabbath, byla jeho skupina rozpuštěna a Dio pozastavili činnost.
V obnovené sestavě ale nepanovala v určitých věcech úplná shoda a už od začátku se rodily potíže. Ronnie chtěl svého bubeníka Simona Wrighta, zatímco Tony Iomi si prosadil Cozyho Powella, který neměl se zpěvákem úplně přátelské vztahy. Na chvíli to dokonce Ronnie zabalil a nahradil ho Tony Martin. Po několika týdnech se ale vrátil a věc se pak poněkud nešťastně vyřešila díky bubeníkově projíždcě na koni. Zvíře dostalo infarkt a náhle zemřelo; při pádu přistálo na Cozym a zlomilo mu kyčel. Nešťastník tak skončil na několik měsíců na lůžku a jeho místo obsadil Vinny Appice.
Ačkoliv vše vypadalo optimisticky, práce na albu byla obtížná a únavná a ne ve všem se pánové shodly. Dio byl například požádán, aby vynechal ve svých textech veškeré zmínky o dracích, kobkách a duhách, což se zpěvákovi nijak nelíbilo, i když nakonec ustoupil. Po několika měsících zkoušek se skupina vydala do nahrávacího studia Rockfield Studios ve Walesu, kde album Dehumanizer za šest týdnů vzniklo a rozhodně nezklamalo, i když první polovina devadesátých let tradičnímu metalu moc nepřála. V žebříčku Bilboardu dosáhlo na slušnou 44. příčku.
Black Sabbath album podpořili na úspěšném turné, které odstartovalo v červnu 1992 v brazilském Sao Paulu a skončilo v listopadu v Kaiser Convention v kalifornském Oaklandu. Zdálo se, že nic nebrání další spolupráci. Nakonec z ní ale bohužel nebylo více, než jedno povedené album a krátké turné. Po hádce, ve které Ronnie odmítl koncem roku předskakovat Ozzymu na rozlučkovém koncertě, se všechno sesypalo. Jeho odmítnutí vedlo k tomu, že byl nahrazen Robem Haltfordem a společně s Vinnym koncem roku 1992 opět opustili Black Sabbath.
Po tomto krátkodobém spojení se Ronnie rozhodl znovu sestavit skupinu Dio, přičemž si ponechal pouze Appiceho na bicí. Na basu se k nim po krátkém telefonátu opět připojil Jimmy Bain, zdržel se ale jenom zhruba čtyři měsíce a skupinu z osobních důvodů zase opustil. Jeho místo obratem obsadil další Ronniho kamarád, baskytarista Jeff Pilson z Dokken.
Nastalo klasické hledání kytaristy, proložené zkoušením prvních motivů na nové album. Ronnie obvolal všechny dobré známé, mezi kterými byli například Neal Schon, Vinny Moore, Michael Schenker nebo Yngwie Malmsteen, všichni byli ale zaneprázdněni svými projekty. Nakonec Vinny doporučil Tracyho Grijalva, známého jako Tracy G, s kterým společně s Jimmym Bainem v letech 1990 až 1992 působili v partě WWIII. Ten sice váhal, ale v létě se nakonec rozhodl, že to zkusí, a po dvou konkurzech byl přijat. Práce na novém materiálu mohly vypuknout naplno.
Sotva skončilo nahrávání už šestého alba, čekala kapelu ještě jedna změna. Na podzim rozšířil sestavu nový klávesista Scott Warren z Warrant a nutno říct, že v jeho případě měl Ronnie opravdu šťastnou ruku. Scott zůstal u Dio dlouhých sedmnáct let a stal se tak po zpěvákovi druhým nejdéle sloužícím členem kapely.
Album Strange Highways vyšlo 26. ledna 1994 a zaskočilo fanoušky novým progresivním zvukem, tvrdším než jakákoliv jiná nahrávka skupiny předtím. Bylo temné, znělo moderně a překypovalo těžkými doom metalově laděnými skladbami ve středním tempu. Po textové stránce pak bylo zřejmě nejvíce pesimistickou nahrávkou v historii skupiny. V této éře kapela opustila písně s fantasy tématikou a zaměřila se na moderní témata, jako jsou pocit odcizení, nefukční vztahy a deziluze. Tracy G se navíc od svých přímočarých metalových předchůdcú lišil i svou kytarovou hrou, která byla tradiční metalové přímočarosti poněkud vzdálená. Zaujala také precizní, burácivá rytmická sekce.
Reakce fanoušků na album byly spíše rozporuplné. Jednalo o celkem razantní odklon do toho co znali z dřívější tvorby a spoustu z nich nový styl zklamal. Jiní hudbu naopak hodnotili pozitivně, jako krok pryč od zastaralého zvuku osmdesátých let. Album tak nijak nezářilo a bylo doceněno až postupem času. Účast v hitparádách byla také sporá. Nahrávka obsadila 142. místo v žebříčku Bilboard a 79. místo v německé hitparádě German Albums.
Oficiální světové turné zahájili Dio krátce po vydáni desky evropskou šňůrou, která začala třemi koncerty v Aténách. V květnu se přesunuly do Spojených států, konkrétně do Texasu, kde odstartovala americká část turné. Dny kdy kapela vyprodávala haly a stadiony byly ale dávno pryč. Prodeje vstupenek klesaly společně s tím, jak klesal zájem o metal samotný a kapela tak musela hrát v menších sálech, na menších festivalech a také v klubech. Turné ale mělo fenomenální zakončení, když se v Brazílii podařilo odehrát pět vyprodaných koncertů v řadě.
Po skončení turné se skupina nedala nijak odradit vlažnějším přijetím a opět zamířila do kalifornského studia, tentokrát do Total Access v Redondo Beach, aby začala pracovat na nástupci Strange Highways. Nová deska Angry Machines se hudebně od svého předchůdce nijak významně nelišila, šlo o další těžkou, tvrdou a naštvanou kolekci písní, možná ještě více progresivní a tím pádem méně srozumitelnou.
Na pultech hudebních obchodů se album objevilo nejprve v Japonsku, kde ho 23. září 1996 vydali Mercury Records s 11 skladbami a teprve poté vyšlo 15. října 1996 v USA u Mayhem Records, ale pouze s 10 skladbami. Reakce na novou nahrávku byly ještě o něco agresivnější než v předešlém případě. Fanoušci se ve většině domnívali, že se Dio až příliš odchýlili od svého původního zvuku a považovali aktuální nahrávku za dno jejich diskografie. Existenci si opět obhájila až časem.
Jeff Pilson k tomu podotknul: „Pokud jde o »Angry« Machines, pamatuji si, že z něj byl Ronnie v té době nadšený. Pak jsme o něm mluvili o několik let později a on si uvědomil, že ten materiál se až příliš vzdálil od očekávání posluchačů.“
Po vydání alba se kapela opět vydala na světové turné, které začalo v listopadu 1996 v Americe a trvalo celý rok až do listopadu 1997. Evropskou část otevíral 20. února koncert v Estonsku, po třiadvaceti koncertech pak skončila 23.března v Londýně. Součásti evropské části turné byly i dvě vystoupení v České republice, 18. a 19. března v Praze a v Plzni.
Do konce června pak bylo na řadě Japonsko, Kanada a USA. Závěr turné proběhl opět v Jižní Americe, čtyřmi koncerty v Brazílii, jedním v Chile a jedním v Argentině. Památný byl především ten v Sao Paulu před padesáti tisíci lidmi, společně s The Jason Bonham Project, Scorpions a skupinou Bruce Dickinsona.
Po turné nevydala skupina téměř dva a půl roku další studiovku, objevil se jenom živý záznam s názvem Dio's Inferno: Last In Live z roku 1998. Přesto v letech 1998 a 1999 neúnavně koncertovala po celém světě a dekádu, tak obtížnou pro heavy metal a hard rock obecně, zakončila 30. listopadu 1999 v estonském Talinu na Monsters of the Millenium tour.
Pro už tak nestabilní sestavu, kdy se na koncertech střídalo několik lidí včetně bubeníků Simona Wrighta nebo Jamese Kotaka a basáků Larryho Denisona, Jerry Besta nebo Boba Daislyho, nastal čas udělat řez a vrátit se k základům. Vzhledem k neuspokojivým prodejům desky Angry Machines chtěl navíc management kapely návrat k dřívějšímu stylu, a tlačil na odchod Tracyho G, čehož nakonec dosáhl a Dio tak byli opět bez mistra šesti strun.
S odchodem Tracyho se Ronnie rozhodl pojmout novou desku oldschoolově a zároveň zkusit něco nového, konkrétně koncepční fantasy album, na kterém pracoval pár posledních měsíců a které mělo dostat názav Magica. Šlo o epický příběh ze starých dob, pojednávajíci o věčném boji dobra a zla. Ságu o planetě Blessing, která je napadena temnými silami, jež hubí její obyvatele a mění je na energii čistého zla. Zachránci planety jsou mistr Eriel a jeho učedník Challis, kteří musí přednést kouzlo z posvátné knihy Magica, aby porazili svého nepřítele Shadowcasta. Album je psané z pohledu záporné osoby a jeho konec zůstal poněkud otevřený.
Koncepce byla tedy vytvořena, zbývalo ještě sehnat kytaristu. Ronnie proto zkontaktoval opět Craiga Goldyho a prozradil mu své plány s tím, že výhledově půjde o první díl trilogie. Kytaristu nápad zaujal a souhlasil, že se připojí. Ronnie nemarnil čas a v naději, že stabilizuje sestavu se spojil také se starým souputníkem Jimmy Bainem, který právě končil svůj pobyt v léčebně. Nedlouho poté se ale Vinnie Appice rozhodl vrátit k Black Sabbath a tak musel situaci s rytmikou zachraňovat další starý známý Simon Wright. Jen u kláves věrně zůstával Scott Warren.
Po vybudování pevného základu se kapela společně pustila do dokončování celého projektu. Simon Wright vypráví: „Spolu s Craigem jsme Ronnimu hodně pomáhali s demoverzemi. To trvalo zhruba devět měsíců. Strašně nás bavilo sledovat ho, jak tvoří. Byl tím albem velice nadšený. Vzpomínám si jak mi vyprávěl příběh, který za deskou je a mě to velmi zaujalo a zajímalo mě, jak to celé dopadne. Ronnie připravil hlavní témata a nálady ke všem skladbám a bylo to opravdu úžasné. Já jsem pomáhal vytvořit hrubý základ bicích na bicím automatu, takže jsem si mohli projet danou píseň od začátku do konce. Každá skladba se pak měnila a rostla. Vnímal jsem to jako velice tvůrčí a inovativní období.“
Album Magica vyšlo 21. března 2000 a široká veřejnost nahrávku vnímala jako nejlepší a nejinspirativněší dílo kapely za poslední roky. Kompaktnímu a lehce plynoucímu albu se všeobecně dostalo uznání a podpory od kritiků i fanoušků. V té době už byl Ronnie James Dio plnohodnotnou heavymetalovou ikonou a jeho popularita překračovala hranice rockové hudby. Příkladem může být účast v animovaném sitcomu South Park nebo hold, který mu vzdala komediální kapela Tenancious D, tvořená hercem Jackem Blackem a jeho parťákem Kylem Gassem, tím že o něm složili píseň "Dio".
Po vydání alba a následujícím světovém turné chtěl Ronnie původně v roce 2001 začít pracovat na dalším dílu trilogie, nakonec ale usoudil že na něj není ten správný čas. Už během turné ale vzrostlo napětí mezi Goldym na jedné straně a Bainem a Diem na straně druhé, protože Goldy řešil rodinné záležitosti. Jeho žena byla těhotná a on sám měl spoustu poviností ve svém regulerním zaměstnání, nemohl se tedy na práci plně soustředit. Goldy opustil kapelu v lednu 2002 a nahradil ho další mladý talent Doug Aldrich, který dřív hrál s Lion a s Black Rain. Jimmy Bain se s ním seznámil při nahrávání tribute alba pro kapelu Metallica.
Doug začínal s muzikou jako hodně mladý, svého osudového nástroje se chopil už ve svých jedenácti letech a od té doby ho odkládal jen zřídka. Ještě jako teenager se ucházel o pozici kytaristy u Kiss, ale neuspěl, s Genem se nicméně stali přátele. Stal se také velice vyhledávaným učitelem hry na kytaru. Kvůli svému pozdnímu příchodu se nicméně nová posila na čerstvém albu Killing the Dragon příliš nepodílela a napsali jej především Dio a Bain. I přesto však do party výborně zapadl.
Album Killing The Dragon vyšlo 21. května 2002 u Spitfire Records a bylo v metalové komunitě opět dobře přijato. Oproti předchozí nahrávce jde o ještě konvečnější rockový počin, ve všech směrech diovský a jde o jasný návrat k old school heavy metalu. Album se dostalo do několika žebříčku, mimo jiné bylo ve Švédsku 24., ve Finsku 28., v Německu 30. a v hitparádě Billboard obsadilo 199. místo.
Deska se později dočkala několika dalších vydání, v roce 2007 se objevila v balení se dvěma CD Magica, v roce 2019 byla remasterována a v roce 2020 znovu vydána s aktualizovaným obalem a bonusovým diskem obsahujícím šest skladeb nahraných živě na turné k albu Killing the Dragon.
V rozhovoru pro televizní pořad Uranium Dio uvedl, že 'drak' v názvu alba odkazuje na technologii a vyjádřil obavy z toho, že v budoucnu ohrozí společnost. Dio upřesnil, že titulní skladba odkazuje na ty, kteří páchají nespravedlnost, a na to, co svět dělá, aby je zastavil. Ve fantasy příbězích byli draci proslulí tím, že kradli děti a krmili jimi své mláďata. V první části písně se zpívá o tom, že někdo unesl dítě, druhá část je o krutém feudálním pánovi a třetí část je o elektronickém nevolnictví. Vyjádřil také přesvědčení, že počítač se v moderní společnosti stal bohem, malým bohem s elektrickým srdcem a je čas se proti němu vzbouřit.
Píseň "Push" se stala hitem a byl k ní natočen videoklip, v němž si střihli malou roli Jack a Kyle z Tenacious D. A nebylo to poslední setkání s touto dvojicí. Podle rozhovoru s Diem z roku 2005 se prý během natáčení tohoto videoklipu Ronnie James Dio spřátelil s Jackem Blackem, který Diovi řekl o svých plánech natočit film o Tenacious D a požádal ho, aby si ve filmu zahrál, pokud z něj něco bude. V roce 2005 obdržel Dio od Blacka dopis, ve kterém ho informoval o zahájení natáčení filmu a požádal ho, aby si zahrál sám sebe. Videoklip režíroval Bill Schacht (který režíroval další videoklipy pro Alice Cooper, Amon Amarth, Sister Sin, Saxon a další) pro společnost Aestheticom a byl uveden jako 54. nejmetalovější moment všech dob v pořadu VH1 100 'Most Metal Moments'.
Po vydání alba klasicky následovalo světové turné, které trvalo od května 2002 do srpna 2003. Poté Ronnie začal, i přes spoustu dalších podnikatelských poviností, znovu tvořit už své desáté jubilejní album. Nejdříve opět zvažoval další díl svého projektu Magica, čas byl ale proti a tak se rozhodl s tímto projektem zatím počkat. Místo toho se začala rodit další nekoncepční nahrávka, nazvaná Master of the Moon. Počátečních prací se účastnil i Jimmy Bain, nakonec ale odešel a připojil se k Vinny Appicemu a formaci WWIII. Aldrich zůstal v kapele až do dubna následujícího roku, kdy se stejně jako před ním Campbell připojil k Whitesnake.
Znovu bylo potřeba obsadit volná místa. Naštěstí opět pomohli staří přátelé v podobě Jeffa Pilsona a Craiga Goldyho a práce mohla pokračovat. Věrní nasledovníci Simon Wright a Scott Warren naštěstí nejevili žádné zaječí úmysly a zůstali.
Své desáté studiové album Master of the Moon vydali Dio 30. srpna 2004 v Evropě u SPV Records a 7. září 2004 ve Spojených státech u Sanctuary Records. Tentokrát nebyl kapelník naladěný na fantasy vlnu a album tak ve své většině odráží problémy reálného světa té doby. V porovnání s Killing the Dragon je muzika opět pomalejší a temnější a navazuje tak spíše na alba Strange Highways nebo Magica, na rozdíl od nich je ale přece jenom rozmanitější. Celkově jde o kvalitní desku, která časem opět stoupala na ceně.
Na podporu alba se kapela vydala na další světové turné. Nastal ovšem už tradiční problém s kytaristou. Jeff Pilson se sice podílel na natáčení, už dopředu ale avizoval, že turné se nebude moci zůčastnit. Zaprvé čekal rodinu a také kvůli předchozím závazkům s kapelou Foreigner. Na turné, kde předskakovali Fireball Ministry a Anthrax a kde se jako obvykle hráli písně z celé zpěvákovy kariéry, včetně těch od Rainbow a Black Sabbath, ho tak nahradil Rudy Sarzo (dříve působil mimo jiné ve skupinách Ozzy Osbourne, Quiet Riot, Whitesnake nebo Blue Öyster Cult).
Následující rok 2005 byl nabitý událostmi. Vyšlo živé album Evil or Divine - Live in New York City, které obsahovalo stejnou show, jež vyšla na DVD v roce 2003. V roce 2005 absolvovali Dio také turné po Jižní Americe, Japonsku, Evropě a Rusku. Jejich podzimní turné neslo název 'An Evening With Dio' a zahrnovalo kromě běžného setu i druhý, v němž kapela zahrála celýou desku Holy Diver. Z turné bylo v Londýně natočeno DVD a zvukový záznam tohoto vystoupení, dvojCD s názvem Holy Diver - Live, vyšel v dubnu 2006.
Během turné měl Ronnie také možnost opět spolupracovat s Tenacious D na filmu Králové ro(c)ku, kde si zahrál sám sebe. Šlo o kasovní trhák a Ronniho vystoupení udělalo všem fanouškům velkou radost. Jako host se také objevil na koncepční desce progresivních velikánu Queensrÿche, konkrétně na Operation Mindcrime II, kde se ujal role manipulativního Doktora X. Turné skončilo v prosinci 2006 a po něm musela jít skupina Dio chvíli stranou, čekala ho jiná náročná práce.
Už v září Ronniho oslovil Tony Iommi, zda by měl zájem zůčastnit se tvorby dvou nových věcí pro kompilační album Black Sabbath a Ronnie souhlasil. Nakonec se spolupráce stala natolik inspirativní, že nezůstalo jen u dvou skladeb a došlo k rozhodnutí, že se zbytek Black Sabbath znovu spojí s Diem a budou vystupovat pod názvem Heaven & Hell. Chvíli to vypadalo na původní sestavu, tu ale nakonec opustil Bill Ward, kterému se návrat na cesty nezamlouval a musel být nahrazen Vinnym Appicem.
Do března byla připravena kompletní šňůra na podporu kompilačky The Dio Years, která se protáhla do konce roku. Po krátké tvůrčí přestávce, kterou v srpnu 2008 vyplnilo Metal Master Tour se kapela vrátila k psaní písní, které bylo završeno v srpnu 2009, kdy Heaven & Hell vydali album The Devil You Know, kterému se dostalo fantastického přijetí a v Americe se vyšplhalo na osmé místo žebříčku Bilboard.
S novinkou se hudebníci ukázali v květnu 2009 v Jižní Americe a o dva měsíce později vystoupili na obřím německém festivalu Wacken Open Air. Z show vzniklo živé DVD Neon Nights: 30 Years of Heaven & Hell, z kterého se nakonec vyklubalo poslední Diovo natočené vystoupení. Následovalo 15 koncertů po Americe a poté se Dio chtěl opět začít věnovat své kapele. Už několik měsíců ho ale trápily problémy se žaludkem a koncem října nabyly takový rozměr, že ho konečně přinutily jít na vyšetření.
Výsledky všechny šokovaly. Zjistilo se, že jde o rakovinu ve třetím stádiu a krvácivý vřed v žaludku. Okamžitě začala léčba a evropské turné muselo být zrušeno kvůli Diově hospitalizaci. Jeho manažerka a manželka Wendy poděkovala příznivcům a řekla: „Až zabije tohoto draka, Ronnie se vrátí na pódium, kam patří, a bude dělat to, co má nejraději, vystupovat pro své fanoušky.“.
Dne 19. února 2010 bylo na Diových oficiálních webových stránkách oznámeno, že vyjde box set s názvem Tournado Box Set, který bude k zakoupení v omezeném množství. Sada obsahuje CD Killing the Dragon, DVD Evil or Divine (pouze ve formátu PAL), bonusový materiál na DVD, rozhovory, fotogalerii, nikdy předtím neviděné záběry ze zákulisí, promo video ke skladbě "Push", exkluzivní Diovy karty a bonusový singl "Electra" (což je poslední píseň, kterou skupina nahrála) z rozpracovaných a nedokončených alb Magica II a Magica III.
Po několika týdnech léčby se začaly projevovat náznaky zlepšení. Doktoři zjistili, že nádor se zmenšuje. Nadšená Wendy vypustila v březnu následující oznámení: „Toto byla Ronniho sedmá chemoterapie, k tomu další tomografie a další endoskopie a výsledky jsou dobré - hlavní nádor se značně zmenšil a kliniku v Houstonu nyní navštěvuje každé tři týdny místo dalších dvou.“
Optimismus také dodala jeho účast na na události Golden Gods Awards, pořádaná magazínem Revolver, kde si osobně vyzvedl cenu pro nejlepšího metalového zpěváka. Ve věku 67 let se stal nejstarším oceněným v rámci ankety. I přes jeho optimismus (mluvilo se dokonce o evropském turné) to ale bylo jeho poslední vystoupení. Od té doby se jeho stav začal zhoršovat.
Geezer Butler, který mu dělal během posledních dní společnost, popsal tyto neveselé časy: „V pátek 14. května mi volalal Wendy a řekla mi, že ho odvezla do nemocnice. bolest se stala nesnesitelnou. Dorazili jsme za ním kolem druhé hodiny odpoledne. Doktoři ho nadopovali sedativy. Na návštěvu přicházelo stále víc a víc přátel; střídali jsme se, abychom ho drželi za ruku a šeptali mu naše myšlenky. Wendy ho neopouštěla vůbec - zůstávala stočena na jeho posteli celou noc. Společnost ji dělala Debi, asistentka mojí ženy Glorie. Napsal jsem email Tonymu, abychom ho připravili na špatné zprávy.“
Ronnie James Dio zemřel 16. května 2010 v Texas Medical Center v texaském Houstonu ve věku 67 let na rakovinu žaludku. Ještě v den jeho skonu vydala jeho manželka Wendy krátké prohlášení: „Mé srdce je dnes zlomené. Ronnie zemřel dnes, v neděli 16. května v 7:45 ráno. Své soukromé sbohem přišlo říct mnoho, mnoho přátel a rodinných příslušníků ještě před tím, než v míru odešel. Ronnie věděl, jak moc byl všemi milován. Moc oceňujeme lásku a podporu, kterou jste nám všichni projevovali. Prosíme, dejte nám několik dní soukromí, abychom se s touto strašnou ztrátou vypořádali. Prosíme, mějte na paměti, že vás všechny miloval a že jeho muzika bude žít navždy.“
Pohřeb se konal 29.května a vzpomínkové shromáždění proběhlo o den později ve Forest Lawn Memorial Park v Hollywood Hills. Uváděl jej Diův přítel Eddie Trunk, známý z pořadu That Metal Show. V průběhu dne přišlo téměř dva tisíce fanoušků a jelikož kapacita prostoru se rychle naplnila, sešli se ti, kdo se nedostali dovnitř, ve velkém počtu venku a sledovali dění na obrazovkách.
Dlouholetý klávesista kapely, Scott Warren, zahájil setkání svým aranžmá balady "This is Your Life". Geof Tate přednesl jímavé provedení písně "Hallelujah" od Leonarda Cohena a Paul Shortino zadržoval slzy, zatímco zpíval "In My Life" od Beatles. Další vystoupení si přichystali John Payne, zpěvák skupiny Asia a frontman Anthrax, Joey Belladonna, jenž předvedl klasiku "Man on the Silver Mountain". Vrchol hudebních představení přišel s Glennem Hughesem. Ronniho dlouholetý přítel a oblíbený zpěvák zabroukal "Coast To Coast" a "Catch the Rainbow". Obě si vysloužily potlesk ve stoje.
Dne 9. listopadu 2010 vyšlo posmrtné živé album Dio at Donington UK: Live 1983 & 1987. Na albu je kromě písní z Diova vlastního katalogu představeno i několik písní z Diovy éry v kapelách Rainbow a Black Sabbath, a to z let 1983 a 1987, kdy Dio vystoupil na festivalu Monsters of Rock.
23. ledna 2016 zemřel během plavby skupiny Def Leppard, nazvané 'Hysteria on the High Seas', ve své kajutě Jimmy Bain. Následující den měl na plavbě vystoupit se svou skupinou Last In Line. Vystoupení se neuskutečnilo a členové kapely informovali fanoušky na plavbě, že již nějakou dobu bojoval se zápalem plic. Jako příčina smrti byla stanovena rakovina plic, i když mu nebyla diagnostikována a věděl pouze o svém zápalu plic. Je pohřben ve Forest Lawn Memorial Park (Hollywood Hills), nedaleko svého kolegy z kapely Ronnieho Jamese Dia.
Mezi fanoušky kapely je hodně oblíbený Murray, démonicky vyhlížející maskot skupiny, který se objevuje na obalech jejích alb Holy Diver, The Last in Line a Dream Evil, a také na některých jejich singlech a kompilačních albech. Objevoval se také v soupravách pro živá vystoupení. Debutové album Holy Diver z roku 1983, bylo prvním, na jehož obalu se Murray objevil. Zde vypadá jako démon mučící kněze, ale Ronnie James Dio řekl, že nemusí být jasné, který z nich je monstrum a který kněz.
Objevuje i na druhém studiovém albu The Last in Line, na jehož obalu se v Soudný den vzkříšené duše vynořují z hrobů a zjišťují, že na ně z dalekého obzoru hledí obrovský Murray. Na Diově třetím studiovém albu Sacred Heart se neobjevil, naposledy se ve své původní ukázal až na na obalu dalšího alba Dream Evil. Je zobrazen v okně ložnice, ve které dítě spící v posteli pronásleduje několik strašidelných bytostí (konceptem celého alba jsou strachy a pověry o noci a tmě). Obal alba Dream Evil odkazuje na jednu ze skladeb na albu, "Faces in the Window". Příběh Murraye je otištěn v knize Dream Evil Tour.
Komediální rockové duo Tenacious D, tvořené hercem Jackem Blackem a jeho parťákem Kylem Gassem, vydalo na svém prvním albu píseň s názvem "Dio", která byla napsána jako pocta Diovi, ale v níž mu zároveň sdělovali, že je příliš starý, a vyzvali ho, aby předal Tenacious D pochodeň mistrů heavy metalu a v podstatě odešel do důchodu. Ronnie vzal skladbu s humorem, pouze poznamenal, že pochodeň předávat nehodlá. Před živým hraním této písně Jack Black obvykle mluvil o tom, jak mu Diovo působení v Black Sabbath posloužilo jako inspirace k tomu, aby se dal na heavy metal.
Komediální duo se objevilo také ve videoklipu k Diově písni "Push" a on si zase v roce 2006 zahrál a zazpíval v jejich bláznivé komedii Králové ro(c)ku (v anglickém originále Tenacious D in The Pick of Destiny). Šlo o kasovní trhák a Ronniho vystoupení bylo pro některé fanoušky vrcholem filmu.
V roce 2010 byla v bulharském městě Kavarna odhalena Diova socha. Rozhodnutí o vybudování monumentu přijalo městské zastupitelstvo, přičemž nejaktivnějším podporovatelem byl starosta a velký metalový nadšenec Tzonko Tzonev. Dio byl jednou z prvních heavy metalových ikon, které v přímořském městěčku hrály.
Nášivka Dio na džínové bundě, kterou nosí Eddie Munson (hraje ho Joe Quinn) v jedné ze sérií seriálu Stranger Things od Netflixu, je vyrobena z trička z osobní pozůstalosti Ronnieho Jamese Dia. Kostýmní výtvarnice seriálu Amy Parrisová v otázkách a odpovědích zveřejněných na webových stránkách Netflixu uvedla: „Munson je fanoušek čarodějnického metalu, je fanouškem Dio, je fanoušek skupiny Metallica. Skutečně. Dio byli v 80. letech populární kapela a my jsme oslovili jeho manželku, která má na starosti jeho pozůstalost. Nabídla nám, že nám pošle historická trička, což bylo jako sen.“
Po kapele je pojmenována postava Dio Brando, hlavní antagonista manga série JoJo's Bizarre Adventure. To má dva významy, jednak jako odkaz na kapelu, jednak na italský výraz pro 'Boha', který odkazuje na vysoké sebevědomí postavy.
Na skladbě "Death by Love" se podílel Chuck Garric, který hrál na baskytaru na turné k albu Magica. V poznámkách k albu ale nejsou uvedeny žádné autorské zásluhy.
18. března 2011 bylo oznámeno, že přeživší členové poslední sestavy Dio se pustí do projektu s bývalým frontmanem Judas Priest Timem 'Ripperem' Owensem pod názvem DIO Disciples. Projekt od roku 2011 intenzivně koncertuje.
V květnu 2012 oznámil bývalý kytarista skupiny Vivian Campbell, navzdory svému dlouholetému sporu s Diem, svůj záměr dát znovu dohromady původní kapelu Dio a uspořádat s ní sérii koncertů. V ní by měl být on sám, bubeník Vinny Appice, baskytarista Jimmy Bain a klávesista Claude Schnell. V této ohlášené sestavě by za Dia zaskočil bývalý zpěvák Lynch Mob a člen turné The Offspring Andrew Freeman a vystupovala by pod názvem Last in Line. Skupina vydala tři alba, Heavy Crown (2016), II (2017) a Jericho (2023).
18.ledna 2017 byl Dio jako první uveden do nově vzniklé Hall of Heavy Metal History.
V roce 2021 vydalo české nakladatelství MetalGate knihu Jamese Curla Ronnie James Dio: Životopis heavymetalové ikony. Jedná se o vynikajícího průvodce Ronniho kariérou, který byl tím nejvýznamnějším zdrojem pro tento článek.
