"Apache" je píseň, kterou napsal Jerry Lordan a poprvé ji nahrál Bert Weedon. Lordan píseň zahrál na ukulele kapele The Shadows během jejich turné a protože se jim píseň zalíbila, vydali v polovině roku 1960 její vlastní verzi, která se na pět týdnů dostala na vrchol britského singlového žebříčku. Kytarista The Shadows Hank Marvin určil charakteristický zvuk skladby echem a vibratem.

Poté, co slyšel "Apache" ve verzi Shadows, vydal dánský kytarista Jorgen Ingmann v listopadu 1960 její coververzi, která se v USA dostala na druhé místo v žebříčku Billboard Hot 100. A verze z roku 1973 skupiny Incredible Bongo Band byla nazvána 'hiphopovou hymnou'. Ačkoli toto zpracování nebylo při vydání hitem, dlouhý break bicích byl od 80. let nesčetněkrát samplován v hiphopových a tanečních skladbách. V březnu 2005 umístil časopis Q skladbu "Apache" od skupiny Shadows na 96. místo svého seznamu 100 nejlepších kytarových skladeb.

V Liverpoolu vzniká rocková skupina The Beatles, jedna z komerčně nejůspěšnějších a kritiky nejvíce oceňovaných kapel. The Beatles jsou podle RIAA, která je na základě prodeje singlů a alb v Americe označila jako nejvíce prodávanou kapelu v historii, nejprodávanějším hudebním uskupením v historii Spojených států amerických. Ve Velké Británii vydali více než 40 různých singlů, alb a desek, které se vyšplhaly na první místa hitparád. Tento komerční úspěch se opakoval i v mnoha dalších zemích. Jejich nahrávací společnost EMI odhadla, že do roku 1985 prodali po celém světě přes miliardu desek a kazet. V roce 2004 je zařadil časopis Rolling Stone na první místo v seznamu 100 největších umělců v historii. Podle Rolling Stone pomohla jejich novátorská hudba a kulturní vliv charakterizovat 60. léta a jejich vliv na populární kulturu je patrný ještě dnes. Stáli v polovině 60. let v čele invaze britské hudby do Spojených států. Přestože měl jejich počáteční hudební styl kořeny v rokenrolu 50. let a domácím skifflu, vyzkoušela kapela mnoho různých žánrů od Tin Pan Alley až po psychedelický rock. Svým oblečením, styly a výroky určovali trendy své doby, zatímco jejich vzrůstající zájem o společenské otázky ovlivnil společenské a kulturní nálady 60. let.

V roce 1956 založil John Lennon během své docházky do gymnázia Quarry Bank v Liverpoolu skifflovou skupinu The Blackjacks, ale už po týdnu ji přejmenoval na The Quarrymen. V červenci roku 1957 se po vystoupení The Quarrymen na wooltonské zahradní slavnosti u kostela Sv. Petra přišel do šatny na skupinu podívat Paul McCartney, který kapele sebejistě předvedl několik rock'n'rollových písní. John Lennon mu po dvou týdnech vzkázal, že jej bere do své skupiny. V únoru 1958 pozvala kapela (která tehdy hrála pod různými jmény) na McCartneyho naléhání čtrnáctiletého kytaristu George Harrisona, aby se na ně podíval ve Wilson Hall v liverpoolském Garstonu. Přestože Lennon nechtěl o přijetí Harrisona do skupiny i přes jeho instrumentální kvality původně ani slyšet (důvodem byl velký věkový rozdíl mezi oběma – dva a půl roku), Harrison se do kapely v průběhu března 1958 sám 'infiltroval'. V průběhu tohoto období se neustále měnilo obsazení. V lednu 1960 se přidal Lennonův přítel z umělecké školy, malíř Stuart Sutcliffe, kterého Lennon s McCartneym přinutili koupit baskytaru a hrát na ni, přestože to neuměl. Lennon s McCartneym hráli oba dva na doprovodné kytary, Harrison na sólovou a v kapele se vystřídalo velké množství bubeníků.

V roce 1960 The Quarrymen vystřídali řadu jmen – 'Johnny and the Moondogs', 'Long John and the Beatles', 'The Silver Beetles' (pocházející z návrhu Larryho Parnese na 'Long John and the Silver Beetles') – před ustálením se na The Beatles. Existuje mnoho teorií týkajících se názvu kapely a jeho nezvyklého pravopisu. Obvykle je připisováno Lennonovi, který řekl, že jméno bylo kombinací slova beetles (v angličtině brouci, jako odkaz na kapelu Buddy Hollyho The Crickets) a slova beat. Cynthia Lennon zase tvrdí, že Lennon vymyslel název Beatles během brainstormingového sezení u pivem nasáklého stolu v baru Renshaw Hall. Lennon, který je známý svým vyprávěním různých verzí příběhů zavtipkoval v časopise Mersey Beat z roku 1961, že to přišlo ve vidině – objevil se muž na ohnivém koláči a řekl jim: „Od tohoto dne dále budete Beatles s A.“ V rozhovoru z roku 2001 převzal nárok na zvláštní pravopis jména Paul McCartney, když řekl: „John měl nápad, že bychom se mohli jmenovat Beetles a já na to 'a co třeba Beatles; jako tlukot bubnu?'' ...je zvláštní jak se tvoří dějiny.“

V květnu 1960 The Beatles objížděli severovýchodní Skotsko jako doprovodná skupina zpěváka Johnnyho Gentlea. S Gentlem se setkali hodinu před jejich prvním vystoupením a McCartney poukazuje na turné jako na velkou zkušenost. Kapela, která byla často bez bubeníka si na turné zajistila služby Tommyho Moora, který byl mnohem starší než ostatní. Avšak brzy po turné se Moore, který cítil velký věkový rozdíl, vrátil do továrny na láhve, kde pracoval jako řidič vysokozdvižného vozíku. Dalším bubeníkem byl Norman Chapman, ten byl ale za několik týdnů povolán do vojenské služby. 15. srpna 1960 pozval McCartney Petea Besta, aby se stal stálým bubeníkem.

The Beatles začali hrát v hamburských barech Indra a Kaiserkeller, jejichž provozovatelem byl Bruno Koschmider. Ten po nich vyžadoval, aby hráli šest až sedm hodin za večer, sedm dní v týdnu. The Beatles si získali menší okruh příznivců, mezi nimiž byli i fotografka Astrid Kirchherrová a výtvarník Klaus Voormann. Krátce poté, co The Beatles přetáhl Koschmiderův konkurent Peter Eckhorn do svého klubu Top Ten, byl Harrison vyhoštěn, protože na něj přišlo udání, že není plnoletý. O týden později byli McCartney a Best zatčeni, obviněni ze žhářství a vyhoštěni, protože při odchodu z pokoje, kde během angažmá u Koschmidera bydleli, zapálili na zdi kondom a způsobili malý požár. Lennon sám následoval ostatní v půlce prosince, ale Sutcliffe zůstal v Hamburku, protože se rozhodl, že se zasnoubí s Kirchherrovou.

Znovu spolu hráli The Beatles poprvé 17. prosince 1960 v Casbah Clubu. Baskytarista byl v Hamburku, proto musel basu převzít Paul McCartney, přestože z toho zprvu neměl vůbec žádnou radost. V dubnu 1961 se The Beatles vrátili do Hamburku, tentokrát s řádně zajištěnými pracovními povoleními, o něž se postarala Bestova matka, která v tento moment převzala ochranné otěže nad skupinou a vytěsnila tak Williamse. Během hraní v hamburském Top Ten Club si The Beatles vybral zpěvák Tony Sheridan jako svou doprovodnou kapelu pro sérii nahrávek pro německou společnost Polydor, které produkoval známý kapelník Bert Kaempfert. Kaempfert podepsal s kapelou při prvním setkání 22. června 1961 jejich vlastní smlouvu pro Polydor. 31. října vydal Polydor nahrávku písně "My Bonnie" (Mein Hertz ist bei dir nur), která se v německých žebříčcích objevila pod jménem Tony Sheridan and the Beat Brothers, což byl obecný název pro kohokoliv, kdo se objevil jako Sheridanova doprovodná skupina (i pozdější hamburské nahrávky Tonyho Sheridana s jinými hudebníky jsou souhrnně připsány kapele The Beat Brothers a jsou dodnes omylem považovány za nahrávky The Beatles.) K pověsti, že tato nahrávka vedla k setkání The Beatles s jejich budoucím manažerem Brianem Epsteinem je třeba dodat, že byli díky ní také poprvé zmíněni v americkém tisku.

Epstein vzal věci do svých rukou a přestože neměl žádné manažerské zkušenosti, se zápalem sobě vlastním započal s neúnavnou péčí o The Beatles a jejich propagaci, počínaje jevištní prezentací a konče obcházením vydavatelských společností s nahrávkami s cílem získat nahrávací smlouvu. V lednu 1962 The Beatles jeli do Londýna na přehrávky pro firmu Decca Records. Decca, která měla na výběr mezi nimi a skupinou The Tremeloes, která dělala konkurz týž den jako The Beatles, nakonec upřednostnila Tremeloes, především kvůli dostupnosti (Beatles byli 'přespolní').

V dubnu 1962 The Beatles opět odjeli do Hamburku a tentokrát měli hrát v nově otevřeném Star Clubu. Den před jejich příjezdem, 10. dubna 1962, zemřel v Hamburku na krvácení do mozku Stuart Sutcliffe. Epsteinovi se mezitím podařilo uspět u firmy Parlophone (odnož koncernu EMI) a producenta George Martina, který The Beatles pozval ke zkoušce. Ta vedla k rozchodu s Petem Bestem, jelikož George Martin s ním nebyl spokojen. Na post bubeníka přišel nakonec na konci srpna 1962 Ringo Starr (narozený jako Richard Starkey), nejstarší hráč se zkušeností z několika dalších kapel. V říjnu 1962 vydali u společnosti EMI první singl s názvem "Love Me Do!, který se dostal na 17. místo nejprodávanějších desek. Druhý singl "Please Please Me" / "From Me To You" už byl velkým hitem v celé Británii, kde se dostal až na druhé místo celonárodního žebříčku.

První album, nazvané rovněž Please Please Me (1963), znamenalo začátek 'beatlemánie' ve Velké Británii. The Beatles začali vystupovat v Evropě a posléze i po celém světě. Během let 1963 a 1964 odehráli přes 200 velkých koncertů. V roce 1964 následovalo úspěšné turné po Spojených státech, vystoupení v The Ed Sullivan Show (Show Eda Sullivana) a natočení prvního filmu: A Hard Day's Night (česky Perný den) i stejnojmennou desku. Díky jejich úspěchu se v americkém žebříčku hitparád začaly prosazovat i další britské rockové skupiny, jako např. Rolling Stones, Gerry & The Pacemakers nebo Dave Clark Five.

26. října 1965 byli The Beatles vyznamenáni Řádem britského impéria a natočili další film Help! (česky Pomoc!). Vystoupení na Shea Stadium v roce 1965, při druhém americkém turné, zaznamenalo rekordní počet 55 tisíc diváků. Hudebně se začali odklánět od jednoduchých textů o lásce a začali experimentovat se zvuky různých nástrojů (např. Indický strunný nástroj sitár ve skladbě "Norwegian Wood") i hraním se smyčcovým kvartetem (píseň "Yesterday"), dokonce i s celým orchestrem ("A Day In The Life").

Vedle The Beatles a už zavedených skupin jako The Beach Boys se ovšem prosazovaly i kapely vycházející jak z hudebního stylu The Beatles, tak i absorbující jiné vlivy. V USA se prosadily např. The Byrds, Buffalo Springfield, Mamas & Papas, Quicksilver Messenger Service, Jefferson Airplane, ve Velké Británii se na žebříčcích umísťovali vedle Beatles také syrovější Rolling Stones nebo bluesovější The Yardbirds (či jejich následovníci Cream), Jimi Hendrix a další. Beatles měli na tyto kapely obrovský vliv svými novátorskými přístupy k technice nahrávání, ale zároveň se nechávali sami ovlivňovat. Dokladem toho je například nahrávání první desky Pink Floyd The Piper at the Gates of Down, když v té době s Beatles trávili mnoho času při tvorbě Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band (1967). Obě kapely se navzájem navštěvovaly a jistá podoba postupů při větších plochách na obou deskách není náhodná.

Když 4. března 1966 pronesl John Lennon při jednom interview poznámku o tom, že The Beatles jsou populárnější než Ježíš Kristus, rozpoutala se vlna odporu a rozhlasové stanice v USA bojkotovaly vysílání jejich hudby. V témže roce přestali koncertovat, 1. května 1966 měli poslední vystoupení ve Wembley ve Velké Británii a v srpnu měli poslední oficiální koncert v Candlestick Park v San Francisku v USA. Téhož roku vyšlo dle kritiků jedno z nejlepších alb v historii rockové hudby, Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band, které je poznamenáno jejich hudebními studiovými experimenty. 27. srpna 1967 zemřel manažer Brian Epstein po pravděpodobně náhodném předávkování barbituráty.

Po Epsteinově smrti The Beatles natočili další film Magical Mystery Tour a vydali i stejnojmennou desku, poznamenanou halucinogenními prožitky z užívání drog. I přes první vážné rozmíšky mezi jednotlivými členy skupina natočila v roce 1968 pozoruhodné album The Beatles (nazývané také The White Album podle jeho bílého přebalu). Ringo Starr během nahrávání krátkodobě opustil jejich řady. Téhož roku založili Beatles firmu Apple Corps, vlastní gramofonovou značku, obchod, filmovou společnost atd. Vznikl další film, tentokrát kreslený, Yellow Submarine (Žlutá ponorka).

Rok 1969 byl pro skupinu kritický a definitivně vedl k jejímu rozpadu. John Lennon začal na nahrávání vodit kontroverzní japonskou umělkyni a svoji budoucí druhou ženu Yoko Ono, proti čemuž protestoval hlavně Paul McCartney. John Lennon s ní natočil album Unfinished Music No. 1: Two Virgins a začal se zabývat vlastními nebeatlovskými hudebními projekty (založil uskupení Plastic Ono Band) a protesty proti válce ve Vietnamu. The Beatles jako kapela spolu naposledy veřejně koncertovali na střeše svého nahrávacího studia 30. ledna 1969 a vznikl i jejich poslední film a LP Let It Be. Během natáčení desky po hádkách s McCartneym i Lennonem dočasně odešel George Harrison. V létě 1969 natočili své poslední studiové album Abbey Road. John Lennon se v té době věnoval pouze Plastic Ono Bandu a svým mírovým aktivitám a o další hudební výboje The Beatles již ztratil zájem...

V Tacomě, ve státě Washington, vzniká protopanková skupina The Sonics. Mezi jejich současníky patřili The Kingsmen, The Wailers, The Dynamics, The Regents a Paul Revere & the Raiders. Tato seskupení stála u vzniku Seattlské hudební scény, která přežila až do současnosti.

The Sonics byli založeni v roce 1960 mladým kytaristou Larrym Parypou s podporou jeho rodičů, milujících hudbu. Nejranější sestava zahrnovala Parypa, bubeníka Mitch Jabera a kytaristu Stuarta Turnera. V roce 1961 se Parypův starší bratr Andy stal basákem a Tony Mabin jejich novým saxofonistou. Když Turner odešel do armády, Rich Koch (který předtím hrál s Wailers) se přidal jako vedoucí kytarista a Marilyn Lodge se stal jejich prvním zpěvákem, do té doby byla kapela jenom instrumentálním kombem. Jabera pak nahradil nový bubeník Bill Dean.

Poté došlo k dalším změnám v sestavě a kariéra The Sonics se začala rozjíždět až v roce 1964, kdy Gerry Roslie začal zpívat hlavní vokály. S Rosliem jako vedoucím zpěvákem začali hrát na místních scénách, jako je Červený koberec, Olympia's Skateland, Evergreen Ballroom, Perl's (Bremerton), Spanish Castle Ballroom a Farní síň Panny Marie.

Začátkem roku 1965 vydala Etiquette jejich debut Here Are The Sonics, které bylo natočeno v Seattlu ve Washingtonu známým zvukařem Kearney Bartonem. Bylo zaznamenáno na dvoustopý magnetofon s jediným mikrofonem, který zachytil celou bicí soupravu. Druhé album, Boom, následovalo v únoru 1966. Jejich vrchol se začal blížit, když se skupina na konci roku 1966 přestěhovala do Jerden Records a zamířila do Hollywoodu, aby nahrála s Larrym Levinem v Gold Star Studios špatně prodávanou desku Introducing the Sonics. Kapela však nebyla s nahraným materiálem spokojena a nazývala ho pro jeho čistší a úhlednější strukturu nejhorším odpadem...

The Sonics se rozpadli mezi lety 1966 a 1968, přičemž členové odešli na univerzitu nebo se připojili k jiným skupinám, saxofonista Rob Lind se ve vietnamské válce stal stíhacím pilotem. Nakonec všichni původní členové odešli. S novými členy skupina pokračovala (pod jménem Jim Brady a Sonics do roku 1980, ačkoli to byla úplně jiná kapela s jiným zvukem. Původní sestava se dala dohromady znovu v roce 2007.

Sonics jsou často zmiňováni mezi uchazeči o titul 'první punková kapela' kvůli jejich divokému a průlomovému stylu. Měli také značný vliv na grungeové kapely, které vznikly ve stejné oblasti (zejména Mudhoney) a které přijaly některá drsnější témata z jejich hudby a spoustu jejich technik na zkreslení elektrických kytar. Počátkem 21. století došlo k příchodu další garážové rockové skupiny, která uvádí Sonics jako hlavní vliv - Eagles of Death Metal.

Kurt Cobain z Nirvany řekl v jednom rozhovoru o zvuku jejich bicích: „Musím přiznat... Sonics použili jeden mikrofon na bicí a dostali ten nejúžasnější zvuk, jaký jsem kdy slyšel. Stále je to můj oblíbený zvuk. Zní tvrději než kdokoli, koho jsem kdy poznal.“

Třebaže tahle brněnská skupina má v názvu zavádějící číslovku, která naznačuje rok jejich vzniku, není tento údaj úplně přesný. Začali se formovat už v prosinci 1960 a víc jak rok zkoušeli, než se poprvé představili neveřejným vystoupením v zrcadlovém sále brněnského hotelu Slovan 25. ledna 1962. Zakládajícími členy byli Petr Směja (kytara) a Dušan Rozbořil, kterého ale na housle záhy nahradil Smějův spolužák Pavel Pokorný. Sestavu doplnili Jiří Rybář (bicí), Pavel Smílek (klavír), Miloš Orság (akordeon) a Petr Fišer (klarinet). V září 1961 se k nim připojil Jan Čarvaš (kontrabas). V začátcích to byl spíš orchestr reagující na dobové trendy v hudbě. Skupina se na jaře 1962 zúčastnila Soutěže tvořivosti mládeže, kde zvítězila v městském i krajském kole. Od října 1963 začala hrát pravidelně na nedělních tanečních čajích v ZK Vlněna na Cejlu a začala si postupně získávat svou posluchačskou základnu.

Důležitý zlom přišel na jaře 1964, kdy došlo k elektrifikaci kapely (baskytara namísto kontrabasu a dvě elektrické kytary) a rozšíření obsazení o Antonína Smílka (doprovodná kytara) a sourozence Michala a Alici Gärtnerovy (zpěv). Došlo také ke změně zřizovatele na ZK Dopravy a spojů a Synkopy 61 hrály ve známém sále U Kozáků v Žabovřeskách. V sezóně 1965/66 působily pouze jako kvartet - Směja, Pokorný, Čarvaš, Rybář a došlo k výrazné změně stylu, k příklonu k melodickému bigbítu. V květnu 1966 přišel ze skupiny Shakers na post sólového zpěváka Michal Polák. Synkopy 61 kromě vlastní tvorby hodně přepracovávaly zahraniční písně. Rybář přinesl od svého spolužáka Oldřicha Veselého první skladbu "Modré oči" a od té doby Veselý pravidelně zásoboval skupinu svými písněmi, která je doaranžovávala pro vokální vícehlasy a kytarový sound.

V roce 1966 absolvovali úspěšný zájezd do Polska na Mezinárodní hudební festival v Gliwicích, kde zvítězili v konkurenci sedmnácti kapel. Na pozvání polské Jazzfederace koncertovali ještě v témže roce v Gdaňsku pro 30 000 lidí a také ve varšavském klubu Stodola. V roce 1967 Synkopy 61 vystoupily na divadelním festivalu v jugoslávském Zagrebu a v Brně už patřily mezi nejoblíbenější skupiny. V roce 1968 jim vychází u Supraphonu první singl "Válka je vůl", který se stal jejich velehitem. Text napsal jejich kamarád František Jemelka, který s Veselým často spolupracoval. V letech 1966 až 1968 ve skupině působil jako náhradník za Pokorného, který byl v té době na vojně, kytarista a zpěvák Pavel Váně, který výše uvedenou skladbu s Michalem Polákem nazpíval.

Na jaře 1967 se Synkopy 61 úspěšně zúčastnily 1. jazzuniversiády v Českých Budějovicích (2. místo) a v prosinci 1967 vystoupily v pražské Lucerně na I. československém beatovém festivalu, odkud si odvezly vavříny jako nejlepší moravská skupina. Vydavatelství Panton jim v Edici Mikrofóra v roce 1968 vydalo i první EP desku s původními písněmi ("Vítězství světla" / "Suita pro Johanna Sebastiana Bacha" / "Tichej kout" / "Měl jsem rád tvou peněženku"). Inspirace přicházely od britských Beatles, Hollies, Tremeloes, Searchers, ale především od amerických Beach Boys a Association. V roce 1968 opět s úspěchem vystoupily na 2. jazzuniversiádě (cena publika a zvláštní cena za skupinový zpěv) a zvítězily v soutěži brněnských skupin Brněnská beatová liga. Na 2. československém beatovém festivalu (1968) oslnily písní "Casanova". Kapela se díky orientaci k americkému west-coastu se svou suverénní vícehlasou stavbou stala v té době nejlepší vokálně instrumentální skupinou v Československu. Tady vznikla i přezdívka 'moravští Beach Boys'. V roce 1969 si Synkopy se svými vzory dokonce zahrály na brněnském Zimním stadiónu.

The Ventures natáčí svůj debut Walk, Don't Run. V jeho recenzi na Allmusic kritik Bruce Eder napsal: „Album je překvapivě dobré, vzhledem k tomu, že bylo nahráno ve velkém spěchu během éry, kdy všichni zúčastnění věděli, že se rock and rollové desky (kromě těch od Elvisa Presleyho) obecně neprodávaly velmi dobře; skutečnost, že je to tak dobré, hovoří o talentu skupiny v této rané fázi jejich historie”.

LP bylo nahráno v domácím studiu Joea Bolese v Seattlu ve státě Washington, stejně jako později jejich druhá deska nazvaná The Ventures. V Bolesově studiu nahrávali i další umělci z počátků Doltonské scény. Album Walk, Don't Run vyšlo u dceřiné společnosti Liberty Dolton v prosinci 1960 a stalo se velmi úspěšným, v Billboardu se umístilo na 11. místě a za více než 500 000 prodaných kopií získalo pro The Ventures zlatou desku (první ze tří).