"Apache" je píseň, kterou napsal Jerry Lordan a poprvé ji nahrál Bert Weedon. Lordan píseň zahrál na ukulele skupině The Shadows během jejího turné a protože se jim píseň zalíbila, vydala skupina v polovině roku 1960 vlastní verzi, která se na pět týdnů dostala na vrchol britského singlového žebříčku. Kytarista The Shadows Hank Marvin vyvinul charakteristický zvuk písně s ozvěnou a vibratem. Poté, co slyšel verzi Shadows, vydal dánský kytarista Jorgen Ingmann v listopadu 1960 coververzi písně, která se v USA dostala na druhé místo v žebříčku Billboard Hot 100. Verze z roku 1973 od skupiny Incredible Bongo Band byla nazvána "hiphopovou hymnou." Ačkoli tato verze nebyla při vydání hitem, její dlouhý break bicích byl od 80. let nesčetněkrát samplován v hiphopových a tanečních skladbách. V březnu 2005 umístil časopis Q skladbu "Apache" od skupiny Shadows na 96. místo svého seznamu 100 nejlepších kytarových skladeb.

V Liverpoolu vzniká rocková skupina The Beatles, jedna z komerčně nejůspěšnějších a kritiky nejvíce ceněných kapel. Beatles jsou podle RIAA, která je na základě prodeje singlů a alb v Americe označila jako nejvíce prodávanou kapelu v historii, nejprodávanějším hudebním uskupením v historii Spojených států amerických. Ve Velké Británii vydali Beatles více než 40 různých singlů, alb a desek, které se vyšplhaly na první místo hitparád. Tento komerční úspěch se opakoval i v mnoha dalších zemích. Jejich nahrávací společnost EMI odhadla, že do roku 1985 prodali přes miliardu desek a kazet po celém světě. V roce 2004 umístil časopis Rolling Stone Beatles na první místo v seznamu 100 největších umělců v historii. Podle časopisu pomohla jejich novátorská hudba a kulturní vliv charakterizovat 60tá léta a jejich vliv na populární kulturu je patrný ještě dnes. Beatles stáli v polovině 60. let v čele invaze britské hudby do Spojených států. Přestože měl jejich počáteční hudební styl kořeny v rokenrolu 50tých let a domácím skifflu, vyzkoušela kapela mnoho různých žánrů od Tin Pan Alley až po psychedelický rock. Svým oblečením, styly a výroky určovali trendy své doby, zatímco jejich vzrůstající zájem o společenské otázky ovlivnil společenské a kulturní převraty 60. let.

V roce 1956 založil John Lennon během své docházky do gymnázia Quarry Bank v Liverpoolu skifflovou skupinu The Blackjacks, ale už po týdnu ji přejmenoval na The Quarrymen. V červenci roku 1957 se po vystoupení The Quarrymen na wooltonské zahradní slavnosti u kostela Sv. Petra přijde do šatny na skupinu podívat Paul McCartney, který kapele sebejistě předvede několik rock'n'rollových písní. John Lennon mu po dvou týdnech vzkáže, že jej bere do své kapely. V únoru 1958 pozvala kapela (která tehdy hrála pod různými jmény) na McCartneyho naléhání čtrnáctiletého kytaristu George Harrisona, aby se na ně podíval ve Wilson Hall v liverpoolském Garstonu. Přestože Lennon nechtěl o přijetí Harrisona do skupiny i přes jeho instrumentální kvality původně ani slyšet (důvodem byl velký věkový rozdíl mezi oběma – dva a půl roku), Harrison se do skupiny v průběhu března 1958 sám „infiltroval“. V průběhu tohoto období se neustále měnilo obsazení skupiny. V lednu 1960 se přidal Lennonův přítel z umělecké školy, malíř Stuart Sutcliffe, kterého Lennon s McCartneym přinutili koupit baskytaru a hrát na ni, přestože to neuměl. Lennon s McCartneym hráli oba dva na doprovodné kytary, Harrison na sólovou a v kapele se vystřídalo velké množství bubeníků.

V roce 1960 The Quarrymen vystřídali řadu jmen – „Johnny and the Moondogs“, „Long John and the Beatles“, „The Silver Beetles“ (pocházející z návrhu Larryho Parnese na „Long John and the Silver Beetles“) – před ustálením se na The Beatles. Existuje mnoho teorií týkajících se názvu kapely a jeho nezvyklého pravopisu. Obvykle je připisováno Lennonovi, který řekl, že jméno bylo kombinací slova beetles (v angličtině brouci, jako odkaz na kapelu Buddy Hollyho The Crickets) a slova beat. Cynthia Lennon tvrdí, že Lennon vymyslel název Beatles „během brainstormingového sezení u pivem nasáklého stolu v baru Renshaw Hall.“ Lennon, který je známý svým vyprávěním různých verzí příběhů zavtipkoval v časopise Mersey Beat z roku 1961, že „to přišlo ve vidině – objevil se muž na ohnivém koláči a řekl jim: ‚Od tohoto dne dále budete Beatles s A.“ V rozhovoru z roku 2001 převzal nárok na zvláštní pravopis jména Paul McCartney, když řekl, že „John měl nápad, že bychom se mohli jmenovat Beetles a já na to ‚a co třeba Beatles; jako tlukot bubnu?‘ Je zvláštní jak se tvoří dějiny.“

V květnu 1960 Beatles objížděli severovýchodní Skotsko jako doprovodná kapela zpěváka Johnnyho Gentlea. S Gentlem se setkali hodinu před jejich prvním vystoupením a McCartney poukazuje na turné jako na velkou zkušenost pro kapelu. Kapela, která byla často bez bubeníka si na turné zajistila služby Tommyho Moora, který byl mnohem starší než ostatní. Avšak brzy po turné se Moore, který cítil velký věkový rozdíl, vrátil do továrny na lahve, kde pracoval jako řidič vysokozdvižného vozíku. Dalším bubeníkem byl Norman Chapman, ale za několik týdnů byl povolán do vojenské služby. 15. srpna 1960 pozval McCartney Petea Besta, aby se stal stálým bubeníkem kapely.

Beatles začali hrát v hamburských barech Indra a Kaiserkeller, jejichž provozovatelem byl Bruno Koschmider. Ten po Beatles vyžadoval, aby hráli šest až sedm hodin za večer, sedm dní v týdnu. Beatles si získali menší okruh příznivců, mezi nimiž byli i fotografka Astrid Kirchherrová a výtvarník Klaus Voormann. Krátce poté, co Beatles přetáhl Koschmiderův konkurent Peter Eckhorn do svého klubu Top Ten, byl Harrison vyhoštěn, protože na něj přišlo udání, že není plnoletý. O týden později byli McCartney a Best zatčeni, obviněni ze žhářství a vyhoštěni, protože při odchodu z pokoje, kde během angažmá u Koschmidera bydleli, zapálili na zdi kondom a způsobili malý požár. Lennon sám následoval ostatní v půlce prosince, Sutcliffe zůstal v Hamburku, protože se rozhodl, že se zasnoubí s Kirchherrovou.

Znovu spolu hráli Beatles poprvé 17. prosince 1960 v Casbah Clubu. Baskytarista byl v Hamburku, proto musel basu převzít Paul McCartney, přestože z toho zprvu neměl vůbec žádnou radost. V dubnu 1961 se Beatles vrátili do Hamburku, tentokrát s řádně zajištěnými pracovními povoleními, o něž se postarala Bestova matka, která v tento moment převzala ochranné otěže nad skupinou a vytěsnila tak Williamse. Během hraní v hamburském Top Ten Club si Beatles vybral zpěvák Tony Sheridan jako svou doprovodnou kapelu pro sérii nahrávek pro německou společnost Polydor, které produkoval známý kapelník Bert Kaempfert. Kaempfert podepsal s kapelou při prvním setkání 22. června 1961 jejich vlastní smlouvu pro Polydor. 31. října vydal Polydor nahrávku písně My Bonnie(Mein Hertz ist bei dir nur), která se v německých žebříčcích objevila pod jménem „Tony Sheridan and the Beat Brothers“, což byl obecný název pro kohokoliv, kdo se objevil v Sheridanově doprovodné kapele. (I pozdější hamburské nahrávky Tonyho Sheridana s jinými hudebníky jsou souhrnně připsány skupině The Beat Brothers a jsou dodnes omylem považovány za nahrávky Beatles.) K pověsti, že tato nahrávka vedla k setkání kapely s jejich budoucím manažerem Brianem Epsteinem, je třeba dodat, že byli díky ní také poprvé zmíněni v americkém tisku.

Epstein vzal skupinu do svých rukou a přestože neměl žádné manažerské zkušenosti, se zápalem sobě vlastním započal s neúnavnou péčí o Beatles a jejich propagaci, počínaje jevištní prezentací a konče obcházením vydavatelských společností s nahrávkami s cílem získat nahrávací smlouvu. V lednu 1962 Beatles jeli do Londýna na přehrávky pro firmu Decca Records. Decca, která měla na výběr mezi Beatles a skupinou The Tremeloes, která dělala konkurz týž den jako Beatles, nakonec upřednostnila Tremeloes, především kvůli dostupnosti (Beatles byli přespolní).

V dubnu 1962 Beatles opět odjeli do Hamburku a tentokrát měli hrát v nově otevřeném Star Clubu. Den před jejich příjezdem, 10. dubna 1962, zemřel v Hamburku na krvácení do mozku Stuart Sutcliffe. Epsteinovi se mezitím podařilo uspět u firmy Parlophone (odnož koncernu EMI) a producenta George Martina, který Beatles pozval ke zkoušce. Zkouška vedla k rozchodu s Petem Bestem, jelikož George Martin s ním nebyl spokojen. Na post bubeníka přišel nakonec na konci srpna 1962 Ringo Starr (narozený jako Richard Starkey), nejstarší hráč se zkušeností z několika dalších skupin. V říjnu 1962 vydala skupina u společnosti EMI první singl s názvem Love Me Do, který se dostal na 17. místo nejprodávanějších desek. Druhý singl Please Please Me / From Me To You, byl už velkým hitem v celé Británii, kde se dostal až na druhé místo celonárodního žebříčku.

První album, nazvané rovněž Please Please Me (1963), znamenalo začátek beatlemánie ve Velké Británii. Beatles začali koncertovat po celé Evropě a posléze i po celém světě. Během let 1963 a 1964 odehráli přes 200 velkých koncertů. V roce 1964 následovalo úspěšné turné po Spojených státech, vystoupení v The Ed Sullivan Show (Show Eda Sullivana) a natočení prvního filmu: A Hard Day's Night (česky Perný den) i stejnojmenné album. Díky úspěchu Beatles se v americkém žebříčku hitparád začaly prosazovat i další britské rockové skupiny jako např. Rolling Stones, Gerry & The Pacemakers nebo Dave Clark Five.

26. října 1965 byli Beatles vyznamenáni Řádem britského impéria a natočili další film Help! (česky Pomoc!). Vystoupení na Shea Stadium v roce 1965, při druhém americkém turné, zaznamenalo rekordní počet 55 tisíc diváků. Hudebně se Beatles začali odklánět od jednoduchých textů o lásce a začali experimentovat se zvuky různých nástrojů (např. Indický strunný nástroj sitár ve skladbě Norwegian Wood) i hraním se smyčcovým kvartetem (píseň Yesterday), dokonce i s celým orchestrem (A Day In The Life).

Vedle Beatles a už zavedených skupin jako The Beach Boys se ovšem prosazovaly i skupiny vycházející jak z hudebního stylu Beatles, tak i absorbující jiné vlivy. V USA se prosadily skupiny jako např. The Byrds, Buffalo Springfield, Mamas & Papas, Quicksilver Messenger Service, Jefferson Airplane, ve Velké Británii se na žebříčcích umísťovali vedle Beatles také „syrovější“ Rolling Stones nebo „bluesovější“ The Yardbirds (či jejich následovníci Cream), Jimi Hendrix atd. Beatles mají na tyto kapely obrovský vliv svými novátorskými přístupy k technice nahrávání, ale zároveň se nechávají sami ovlivňovat. Dokladem toho je například nahrávání první desky Pink Floyd „The Piper at the Gates of Down“, když v té době Beatles trávili mnoho času při tvorbě „Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band“ (1967). Obě kapely se navzájem navštěvovaly a jistá podoba postupů při větších plochách na obou deskách není náhodná.

4. března 1966 pronesl John Lennon při jednom interview poznámku o tom, že Beatles jsou populárnější než Ježíš Kristus, rozpoutá se vlna odporu a rozhlasové stanice v USA bojkotují vysílání hudby Beatles. V témže roce Beatles přestali koncertovat, 1. května 1966 měli poslední vystoupení ve Wembley ve Velké Británii, v srpnu měli poslední oficiální koncert v Candlestick Park v San Francisku v USA. Téhož roku vyšlo dle kritiků jedno z nejlepších alb v historii rockové hudby, Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band, které je poznamenáno hudebními studiovými experimenty. 27. srpna 1967 zemřel manažer Brian Epstein po pravděpodobně náhodném předávkování barbituráty.

Po Epsteinově smrti Beatles natočili další film Magical Mystery Tour a vydali i stejnojmenné album poznamenané halucinogenními prožitky z užívání drog. I přes první vážné rozmíšky mezi jednotlivými členy skupina natočila v roce 1968 pozoruhodné album The Beatles (nazývané také The White Album podle jeho bílého přebalu). Ringo Starr během nahrávání alba krátkodobě opustil skupinu. Téhož roku založili Beatles firmu Apple Corps, vlastní gramofonovou značku, obchod, filmovou společnost atd. Vznikl další film, tentokrát kreslený, Yellow Submarine (Žlutá ponorka).

Rok 1969 byl pro skupinu kritický a definitivně vedl k jejímu rozpadu. John Lennon začal na nahrávání vodit kontroverzní japonskou umělkyni a svoji druhou ženu Yoko Ono, proti čemuž protestoval hlavně Paul McCartney. John Lennon s ní natočil album Unfinished Music No. 1: Two Virgins a začal se zabývat vlastními „nebeatlovskými“ hudebními projekty (založil skupinu Plastic Ono Band) a protesty proti válce ve Vietnamu. Beatles jako skupina spolu naposledy veřejně koncertovali na střeše svého nahrávacího studia 30. ledna 1969 a vznikl i poslední film a LP Let It Be. Během jejího natáčení po hádkách s McCartneym i Lennonem dočasně skupinu opustil George Harrison. V létě 1969 skupina natočila své poslední studiové album Abbey Road. John Lennon se v té době věnoval pouze Plastic Ono Band a svým mírovým aktivitám a o další hudební výboje Beatles již ztratil zájem.

V Tacomě, ve státě Washington, vzniká protopanková skupina THE SONICS. Mezi jejich současníky patřily The Kingsmen, The Wailers, The Dynamics, The Regents a Paul Revere & the Raiders. Tato seskupení stála u vzniku Seattlské hudební scény, která přežila až do současnosti.

The Sonics byli založeni v roce 1960 v Tacomě ve Washingtonu mladým kytaristou Larrym Parypou s podporou jeho rodičů milujících hudbu. Nejranější sestava zahrnovala Parypa, bubeníka Mitch Jabera a kytaristu Stuarta Turnera. V roce 1961 se Parypův starší bratr Andy stal basovým hráčem a Tony Mabin se stal jejich novým saxofonistou. Když Turner odešel do armády, Rich Koch (který předtím hrál s Wailers) se přidal jako vedoucí kytarista a Marilyn Lodge se stal jejich prvním zpěvákem, do té doby byla kapela jenom instrumentálním kombem. Jabera nahradil nový bubeník Bill Dean.

Poté došlo k dalším změnám v sestavě, ale kariéra The Sonics se začala rozjíždět až v roce 1964, kdy Gerry Roslie začal zpívat hlavní vokály. S Rosliem jako vedoucím zpěvákem začala kapela hrát na místních místech, jako je Červený koberec, Olympia's Skateland, Evergreen Ballroom, Perl's (Bremerton), Spanish Castle Ballroom a Farní síň Panny Marie.

Začátkem roku 1965 vydala Etiquette debutové album Sonics Here Are The Sonics, které bylo natočeno v Seattlu ve Washingtonu známým zvukařem Kearney Bartonem. Bylo nahráno na dvoupásový magnetofon s jediným mikrofonem, který zachytil celou bicí soupravu. Druhé album, Boom, následovalo v únoru 1966. Jejich vrchol se začal blížit, když se skupina na konci roku 1966 přestěhovala do Jerden Records, a zamířila do Hollywoodu, aby nahrála špatně prodávané album „Introducing the Sonics“ s Larry m Levinem v Gold Star Studios. Kapela však nebyla spokojena s nahraným materiálem a nazývala čistší a úhlednější nahrávky „nejhorším odpadkem“.

Původní skupina se rozpadla mezi lety 1966 a 1968, přičemž členové odcházeli na univerzitu nebo se připojili k jiným skupinám; saxofonista Rob Lind se ve vietnamské válce stal stíhacím pilotem. Nakonec všichni původní členové odešli. S novými členy skupina pokračovala (pod jménem Jim Brady a Sonics' do roku1980, ačkoli to byla úplně jiná skupina s jiným zvukem. Původní sestava se dala dohromady znovu v roce 2007.

Sonics jsou často zmiňováni mezi uchazeči o titul „první punková kapela“ kvůli jejich divokému a průlomovému stylu. Kapela měla také značný vliv na grungeové kapely (které vznikly ve stejné oblasti, zejména Mudhoney), které přijaly některá drsnější témata z hudby Sonics a spoustu jejich technik na zkreslení elektrických kytar. Počátkem 21. století došlo k příchodu další garážové rockové skupiny, která uvádí Sonics jako hlavní vliv, Eagles of Death Metal.

Kurt Cobain z Nirvany řekl v rozhovoru o zvuku bicích: „Já, musím přiznat ... Sonics použili jeden mikrofon na bicí a dostali ten nejúžasnější zvuk, jaký jsem kdy slyšel. Stále je to můj oblíbený bicí zvuk. Zní tvrději než kdokoli, koho jsem kdy poznal.“

Třebaže tahle brněnská skupina má v názvu zavádějící číslovku, která přivádí k roku vzniku, není tento údaj úplně přesný. Skupina se začala formovat už v prosinci 1960 a víc jak rok zkoušela, než se poprvé představila neveřejným vystoupením v zrcadlovém sále brněnského hotelu Slovan 25. ledna 1962. Zakládajícími členy byli Petr Směja (kytara) a Dušan Rozbořil, kterého ale na housle záhy nahradil Smějův spolužák Pavel Pokorný. Sestavu doplnili Jiří Rybář (bicí), Pavel Smílek (klavír), Miloš Orság (akordeon) a Petr Fišer (klarinet). V září 1961 do kapely přišel Jan Čarvaš (kontrabas). V začátcích to byl spíš orchestr reagující na dobové trendy v hudbě. Skupina se na jaře 1962 zúčastnila Soutěže tvořivosti mládeže, kde zvítězila v městském i krajském kole. Od října 1963 začala hrát pravidelně na nedělních tanečních čajích v ZK Vlněna na Cejlu a začala si postupně získávat svou posluchačskou základnu.

Důležitý zlom přišel na jaře 1964, kdy došlo k elektrifikaci kapely (baskytara namísto kontrabasu a dvě elektrické kytary) a rozšíření obsazení o Antonína Smílka (doprovodná kytara) a sourozence Michala a Alici Gärtnerovy (zpěv). Došlo také ke změně zřizovatele na ZK Dopravy a spojů a Synkopy 61 hrály ve známém sále U Kozáků v Žabovřeskách. V sezóně 1965/66 působily Synkopy 61 pouze v kvartetu Směja, Pokorný, Čarvaš, Rybář a došlo k výrazné změně stylu, k příklonu k melodickému bigbítu. V květnu 1966 přišel ze skupiny Shakers na post sólového zpěváka Michal Polák. Synkopy 61 kromě vlastní tvorby hodně přepracovávaly zahraniční skladby. Rybář přinesl od svého spolužáka Oldřicha Veselého první skladbu Modré oči a od té doby Veselý pravidelně zásoboval skupinu svými písněmi, které Synkopy 61 doaranžovávaly pro vokální vícehlasy a kytarový sound.

V roce 1966 skupina absolvovala úspěšný zájezd do Polska na Mezinárodní hudební festival v Gliwicích, kde zvítězila v konkurenci sedmnácti kapel. Na pozvání polské Jazzfederace koncertovala ještě v témže roce v Gdaňsku pro 30 000 lidí a také ve varšavském klubu Stodola. V roce1967 Synkopy 61 vystoupily na divadelním festivalu v jugoslávském Zagrebu a v Brně už patřily mezi nejoblíbenější skupiny. V roce 1968 jim vychází u Supraphonu první singl Válka je vůl, který se stal jejich velehitem. Text napsal kamarád skupiny František Jemelka, který s Veselým často spolupracoval. V letech 1966 až 1968 ve skupině působil jako náhradník za Pokorného, který byl v té době na vojně, kytarista a zpěvák Pavel Váně, který výše uvedenou skladbu s Michalem Polákem nazpíval.

Na jaře 1967 se Synkopy 61 úspěšně zúčastnily 1. jazzuniversiády v Českých Budějovicích (2. místo) a v prosinci 1967 vystoupily v pražské Lucerně na I. československém beatovém festivalu, odkud si odvezly vavříny jako nejlepší moravská skupina. Vydavatelství Panton jim v Edici Mikrofóra v roce 1968 vydalo i první EP desku s původními písněmi (Vítězství světla / Suita pro Johanna Sebastiana Bacha / Tichej kout / Měl jsem rád tvou peněženku). Inspirace přicházely od britských Beatles, Hollies, Tremeloes, Searchers, ale především od amerických Beach Boys a Association. V roce 1968 Synkopy opět s úspěchem vystoupily na 2. jazzuniversiádě (cena publika a zvláštní cena za skupinový zpěv) a zvítězily v soutěži brněnských skupin Brněnská beatová liga. Na 2. československém beatovém festivalu (1968) oslnily písní Casanova. Skupina se díky orientaci k americkému west-coastu se svou suverénní vícehlasou stavbou stala v té době nejlepší vokálně instrumentální skupinou v Československu. Tady vznikla i přezdívka moravští Beach Boys. V roce 1969 si Synkopy se svými vzory dokonce zahrály na brněnském Zimním stadiónu.

Třebaže skupina natočila v Československém rozhlasu hodně melodických písní (Marťan, Žárlivá dívka, Stálo to za to, Zelená louka...), na klasické album bohužel v té době nedosáhla. V září r. 1970, po deseti letech činnosti, se profesionalizovala. Za prvních osm let své profesionální kariéry odehrály Synkopy 61 neuvěřitelných 1 176 vystoupení a v letech 1968 až 1980 vydaly třináct vinylů (8 SP, 2 EP, 1 LPs a 2 LPM). Od silvestra 1970 do března 1971 díky agentuře Plonner absolvovala 90 vystoupení v Rakousku k tanci, kam se ještě vrátila v únoru a březnu 1973. V roce 1972 absolvovala koncertní turné po Polsku a Slovensku s hostujícími zpěváky Helenou Blehárovou, Petrem Dopitou a Tiborem Lenským. Navzdory tomu kapela zvolna přitvrzuje a reaguje na dobový hardrock skladbami od Uriah Heep, jejichž české verze se také objevují na deskách Park (The Park), Bílý vrány (Easy Livin'), Hrej se mnou fair (Look At Yourself). Skupina nahrála v roce 1972 desku Festival (LP special) a v roce 1973 desku Xantipa (LPM), kde převažují vlastní skladby na texty Milana Hanáka. 9. prosince 1973 odehrály Synkopy v brněnském Divadle bratří Mrštíků svůj 1 000. koncert.

Od ledna 1974 pak posílil Synkopy 61 jako varhaník, výtečný zpěvák a skladatel Oldřich Veselý, což skupinu umělecky pozvedlo na vyšší úroveň. V roce 1974 se Synkopy 61 chtěly zúčastnit písňového festivalu Bratislavská lyra. Veselého skladba Poselství dětem (textovaná Milanem Hanákem) se dostala do soutěžní přehlídky, ale Synkopám 61 ani Veselému nebylo umožněno vystoupit a tuto skladbu interpretoval Karel Zich. V témže roce Synkopy 61 natočily svůj umělecký vrchol, další LPM Formule 1, který vyšel v roce 1975. Vedle zajímavě zaranžovaných skladeb zaujal především širší formátový útvar. Ve suitě Touhy se skupinou spolupracovala dechová sekce Bromova big bandu a objevily se zde i zvuky vichřice a štěkot polárních psů, jakýsi předobraz domácího artrocku. Koncem léta 1975 odešel za značné nelibosti ostatních členů Veselý do Prahy a přijal angažmá ve skupině Modrý Efekt. Skupina tím ztratila výraznou uměleckou osobnost, což znamenalo zásah do její hudební koncepce.

Kapelník Směja za podpory skupiny cíleně pracoval na tom, aby Panton realizoval regulérní album. Tehdejší šéfredaktor Aleš Sigmund měl ale výhrady vůči textům a doporučil Smějovi k přetextování známého textaře Ondřeje Suchého. Ten se ujal svěřené práce, ale ve finále stejně k realizaci alba k velkému rozčarování Synkop 61 i textaře Suchého nedošlo. Třebaže v Melodii na něj vyšla anonce a projekt měl název Ohlédnutí (1977). Nerealizován zůstal i pozdější albový projekt Kolemjdoucí (1979). Do vlastního repertoáru skupiny se začaly vracet zahraniční skladby, zejména od skupiny Queen.

V roce 1978 skupinu posílil absolvent brněnské konzervatoře, violoncellista, zpěvák a hráč na akustickou kytaru Vratislav Lukáš, který se stal vítanou transfúzí pro kapelu. Ale v prosinci 1979 odchází ze Synkop 61 zpěvák Michal Polák, čímž dochází k zahájení personálních změn uvnitř kapely...

Dodnes se vedou nedořešené úvahy nad tím, zda Synkopy 61 měly udržet vzájemnou kooperaci bez ohledu na další vývoj a zůstat propojeny svými tradicemi, anebo radikálně změnit koncepci a promluvit tak do progresívnějších hudebních principů. Jejich příznivci, pamětníci a kamarádi jsou rozděleni zhruba na dva tábory a asi to tak i zůstane. V každém případě skupina pod názvem Synkopy 61 končí...

V roce 1995 byly Synkopy 61 nakladatelstvím FT Records vzkříšeny ke sporadickému vystupování s mírně pozměněnou sestavou (staré obsazení doplnil baskytarista a zpěvák Vilém Majtner a v roce 2006 klávesový hráč a zpěvák Jan Korbička) a reagovaly tak na vydání jejich hudební tvorby na CD nosičích, které vrátily československou big bítovou legendu na hudební scénu.

The Ventures natáčí své první album Walk, Don't Run. V jeho recenzi na Allmusic kritik Bruce Eder napsal: „Album je překvapivě dobré, vzhledem k tomu, že bylo nahráno ve velkém spěchu během éry, kdy všichni zúčastnění věděli, že rock and rollová alba (kromě těch od Elvisa Presleyho) ) se obecně neprodávali velmi dobře; skutečnost, že je to tak dobré, hovoří o talentu skupiny v této rané fázi jejich historie”.

LP bylo nahráno v domácím studiu Joea Bolese v Seattlu ve státě Washington, stejně jako později jejich druhé album nazvané The Ventures. V jeho místním studiu nahrávali i další umělci z počátků Doltonské scény. Album Walk, Don't Run vyšlo u dceřiné společnosti Liberty Dolton v prosinci 1960 a stalo se velmi úspěšným, v Billboardu se umístilo na 11. místě a za více než 500 000 prodaných kopií získalo pro The Ventures zlatou desku (první ze tří).