ROK 1981
Události
První koncert Bruce Dickinsona s IRON MAIDEN
26. října 1981 odehráli v Palasportu v italské Bologni Iron Maiden svůj první koncert s novým zpěvákem Brucem Dickinsonem.
Vychází album Diary of a Madman
7. listopadu vyšlo album Diary of a Madman, druhá studiová deska Ozzyho Osbournea. V roce 2017 se umístila na 15. místě v seznamu časopisu Rolling Stone '100 Greatest Metal Albums of All Time (100 největších metalových alb všech dob)'.
Vychází album Too Fast for Love
10. listopadu vyšlo album Too Fast for Love, debut americké heavy metalové skupiny Mötley Crüe. V roce 2017 se deska umístila na 22. místě v seznamu časopisu Rolling Stone '100 Greatest Metal Albums of All Time (100 největších metalových alb všech dob)'.
Vychází album Welcome to Hell
1. prosince vyšlo debutové album Welcome to Hell britské black metalové skupiny Venom. V roce 2017 se deska umístila na 74. místě v seznamu časopisu Rolling Stone '100 Greatest Metal Albums of All Time (100 největších metalových alb všech dob)'.
Založení časopisu Kerrang!
Vznikl magazín Kerrang!, britský hudební týdeník, který se věnuje hlavně rocku a metalu.
Nové skupiny
Anthrax
(USA - heavy metal, speed metal, thrash metal, alternativní metal)
Anti-Cimex
(SWE - crust punk)
Autobus
(ČSSR, Jihlava, kraj Vysočina - heavy metal)
Axe Witch
(SWE - heavy metal)
Beowülf
(USA - heavy metal, thrash metal, hardcore punk)
Black’n Blue
(USA - hard rock, glam metal)
Cro-Mags
(USA - hard core, thrash metal)
Crossfire
(BEL - heavy metal, speed metal)
Culprit
(USA - heavy metal)
Cyclone
(BEL - thrash metal)
Dark Angel
(USA - thrash metal)
Desolation Angels
(GBR - 1981 - NWOBHM, power metal)
Dorsal Atlantica
(BRA - thrash metal)
Dumpy’s Rusty Nuts
(GBR - NWOBHM)
Easy Action
(SWE - glam metal)
Flotsam and Jetsam
(USA - speed metal, thrash metal, power metal)
Hawaii
(USA - heavy metal, power metal, speed metal)
Heavy Pettin
(GBR - hard rock, NWOBHM)
Chasar
(GBR - NWOBHM)
Chateaux
(GBR - NWOBHM)
Známá v počátcích taky jako Stealer
Chinawite
(GBR - NWOBHM)
Jag Panzer
(USA - heavy metal, speed metal, power metal)
Kerber
(YUG - hard rock, heavy metal)
Kern
(ČSSR, Brno - hard rock, heavy metal)
Killer Dwarfs
(CAN - hard rock, heavy metal)
LeatherWolf
(USA - heavy metal, power metal)
Leviticus
(SWE - křesťanský metal)
Living Death
(SRN - speed metal, thrash metal)
Loudness
(JPN - heavy metal, glam metal, speed metal, progresivní metal)
Mad Max
(SRN - hard rock, heavy metal)
Malice
(USA - 1981 - heavy metal, power metal)
Mercyful Fate
(DNK - heavy metal, black metal, gotický metal)
Metallica
(USA - heavy metal, speed metal, thrash metal)
Ministry
(USA - alternativní metal, industriální metal, thrash metal)
Mogg
(SWE - hard rock, heavy metal)
Mötley Crüe
(USA - hard rock, glam metal, heavy metal)
Napalm Death
(GBR - hardcore, grindcore, death metal)
Pamela Moore
(USA - Pop/New Wave (dříve), Heavy Metal/Hard Rock (později))
Pantera
(USA - thrash metal, groove metal, heavy metal, glam metal)
Paradoxx
(USA - heavy metal, power metal)
Parasite
(SWE - heavy metal)
Pretty Maids
(DNK - hard rock, heavy metal)
Ratos de Porão
(BRA - thrash metal, crossover)
Raw Power
(ITA - thrash metal, crossover, hardcore)
Rough Cutt
(USA - heavy metal, glam metal)
Rox
(GBR - NWOBHM)
Saber Tiger
(JPN - heavy metal, power metal)
Sam Thunder
(GBR - hard rock, NWOBHM)
Sapphire
(GBR - NWOBHM)
Savage Grace
(USA - heavy metal, speed metal, power metal)
Seducer
(GBR - NWOBHM)
Siege
(USA - hardcore, thrashcore, protogrindcore)
Sinner
(DEU - heavy metal)
Skitzo
(USA - heavy metal, thrash metal)
Slayer
(USA - thrash metal)
Sodom
(NSR - black metal, thrash metal, speed metal)
Sortilége
(FRA - heavy metal)
Stampede
(GBR - NWOBHM)
Steeler
(NSR - 1981 - hard rock, heavy metal)
V letech 1981 - 1983 hráli pod názvem Sinner
Steeler
(USA - heavy metal)
Stormwitch
(SRN - heavy metal)
Syar
(GBR - NWOBHM)
Tesla
(USA - hard rock, heavy metal)
Thunderstick
(GBR - NWOBHM)
Tobruk
(GBR - NWOBHM)
Trauma
(USA - speed metal, power metal)
Tyrant
(SRN - heavy metal, speed metal)
Tytan
(GBR - NWOBHM)
United
(JPN - thrash metal, death metal, progresivní metal)
Vandenberg
(NLD - hard rock, heavy metal)
Virgin Steele
(USA - hard rock, heavy metal, power metal, symfonický metal)
Vulcain
(FRA - hard rock, heavy metal)
Vulcano
(BRA - black metal, thrash metal, death metal. latin metal)
Wild Dogs
(USA - heavy metal, speed metal)
Wolf
(GBR - NWOBHM)
Železná neděle
(ČSSR, Praha - heavy metal)
Alba
Accept – Breaker (16.března, DEU heavy)
AC/DC – For Those About to Rock We Salute You (20.listopadu, AUS hard/heavy)
Alice Cooper – Special Forces (30.června, USA hard/heavy)
Alkatrazz – Young Blood (GBR NWOBHM)
Anvil – Hard 'n' Heavy (25.května, CAN heavy/speed)
April Wine – The Nature of the Beast (CAN hard/heavy)
Arkangel – Arkangel (VEN hard/heavy)
Barón Rojo – Larga vida al Rock and Roll (27.dubna, ESP hard/heavy)
Black Angels – Hellmachine (CHE hard/heavy)
Black Flag – Damaged (listopad, USA punk/hardcore)
Black Sabbath – Mob Rules (4.listopadu GBR heavy)
Bodine – Bodine (NLD heavy)
Bow Wow - Hard Dog (JPN hard/heavy)
Budgie - Nightflight (2.října, GBR hard/heavy)
Cacumen (později Bonfire) – Cacumen (DEU hard/heavy)
Cirith Ungol – Frost and Fire (USA heavy/doom)
Clientelle – Destination Unknown (GBR NWOBHM)
Cockney Rejects - The Power and the Glory (červenec, GBR punk, NWOBHM)
Crys – Rhyfelwr (GBR NWOBHM)
Dark Star – Dark Star (GBR NWOBHM)
Dedringer – Direct Line (GBR NWOBHM)
Def Leppard – High 'n' Dry (6.července, GBR hard/heavy)
Demon – Night of the Demon (červen, GBR NEOBHM)
Divlje Jagode – Stakleni hotel (YUG hard/heavy)
E. F. Band – Last Laugh Is on You (SWE heavy)
Electric Sun – Fire Wind (DEU hard/heavy/progrock)
The Exploited – Punks Not Dead (4.května, GBR punk/hardcore)
Faithful Breath – Rock Lions (DEU hard/heavy)
Gaskin - End of the World (GBR NWOBHM)
Gillan - Future Shock (17.dubna, GBR hard/heavy)
Gillan - Double Trouble (30.října, GBR hard/heavy)
Girlschool - Hit and Run (20.dubna, GBR heavy)
Gordi – Gordi III (YUG hard rock/progrock)
Gordi – Pakleni trio (YUG hard rock/heavy)
The Handsome Beasts – Beastiality (GBR NWOBHM)
Hanoi Rocks – Bangkok Shocks, Saigon Shakes, Hanoi Rocks (FIN glam)
Helix – White Lace & Black Leather (CAN hard/heavy)
Holocaust – The Nightcomers (duben, GBR NWOBHM)
Iron Maiden – Killers (2.února, GBR heavy)
Jerusalem – Krigsman (SWE křesťanský hard/heavy)
Judas Priest – Point of Entry (27.února, GBR heavy)
Killer - Ready for Hell (BEL heavy)
Killer – Ladykiller (CHE hard/heavy)
Killing Joke - What's THIS For...! (22.června, GBR punk/industrial)
King Crimson – Discipline (22.září, GBR hard rock/progrock)
Kiss – Music from "The Elder" (10.listopadu, USA hard/heavy)
Kix – Kix (září, USA hard/glam)
Krokus – Hardware (18.února, CHE hard/heavy)
Legend – Legend (červen, JEY NWOBHM)
Loudness – The Birthday Eve (JPN heavy)
Lucifer's Friend – Mean Machine (DEU hard/heavy)
Frank Marino & Mahogany Rush - The Power of Rock 'n' Roll (CAN hard/heavy)
Mass – Swiss Connection (DEU hard/heavy)
More – Blood & Thunder (GBR NWOBHM)
Mötley Crüe – Too Fast for Love (10.listopadu, USA glam)
Motörhead – No Sleep 'til Hammersmith (live, 22.června, GBR hard/heavy)
Motörhead & Girlschool – St. Valentine’s Day Massacre (GBR hard/heavy EP)
MSG (Michael Schenker Group) – MSG (září, GBR hard/heavy)
Nightwing – Something in the Air (GBR NWOBHM)
Obús – Prepárate (26.října, ESP heavy)
Ozzy Osbourne – Diary of a Madman (7.listopadu, USA heavy)
Picture - Heavy Metal Ears (říjen, NLD heavy)
Plasmatics - Beyond the Valley of 1984 (USA punk/heavy)
Pomaranča - Peklenska Pomaranča (15.dubna, YUG hard/heavy)
Praying Mantis – Time Tells No Lies (GBR NWOBHM)
Rage – Out Of Control (GBR NWOBHM)
Rainbow – Difficult to Cure (9.února, GBR hard/heavy)
Raven – Rock Until You Drop (leden, GBR NWOBHM)
Resurrection Band – Mommy Don't Love Daddy Anymore (USA hard/heavy)
Riff – Ruedas de metal (ARG hard/heavy)
Riff – Macadam 3...2...1...0... (prosinec, ARG hard/heavy)
Riot – Fire Down Under (USA heavy)
The Rods - The Rods (září, USA hard/heavy)
Rok Mašina – Rok mašina (říjen, YUG hard/heavy)
Rush – Moving Pictures (12.února, CAN progresivní rock/metal)
Samson – Shock Tactics (15.května, GBR NWOBHM)
Saracen – Heroes, Saints & Fools (GBR NWOBHM)
Saxon – Denim and Leather (25.září, GBR NWOBHM)
Shark Island – Altar Ego (USA hard/heavy)
Starfighters – Starfighters (GBR NWOBHM)
Thin Lizzy – Renegade (15.listopadu, IRL hard/heavy)
Triarchy – Metal Messiah (GBR NWOBHM EP)
Triumph – Allied Forces (CAN hard/heavy)
Trust – Marche ou crève (20.října, FRA hard/heavy)
Tygers of Pan Tang – Spellbound (duben, GBR NWOBHM)
Tygers of Pan Tang – Crazy Nights (listopad, GBR NWOBHM)
UFO – The Wild, the Willing and the Innocent (6.ledna, GBR hard/heavy)
Van Halen – Fair Warning (29.dubna, USA hard/heavy)
Vardis – The World's Insane (GBR NWOBHM)
Venom – Welcome to Hell (1.prosince, GBR black)
Viva – What the Hell Is Going on (DEU hard/heavy)
Vopo's – Dead Entertainment (NDL punk/heavy)
Warning – Warning (FRA hard/heavy)
Whitesnake – Come an' Get It (6.dubna, GBR hard/heavy)
Wild Horses - Stand Your Ground (květen, GBR NWOBHM)
Wishbone Ash – Number the Brave (duben, GBR hard rock)
Y&T – Earthshaker (USA hard/heavy)
ZZ Top - El Loco (20.července, USA hard/heavy)
Československá scéna
První metalový koncert ve strašnické Barče
V budoucí Mekce českého metalu, v kulturním domě Barikádníků v pražských Strašnicích se na sklonku roku uskutečnil první metalový koncert v podání skupiny Vitacit.
Vznikla skupina AUTOBUS
Jihlavská heavy-metalová kapela Autobus vznikla v roce 1981 a v roce 1984 nahrála hudbu k celovečernímu filmu Hele, on letí ve zlínském Barrandovském studiu.
Vznikla skupina KERN
V Brně vznikla hardrocková a heavy metalová kapela Kern. Samotné počátky skupiny sahají až do roku 1978, ale oficiální vznik se většinou datuje až do roku 1981. V roce 1987 skupina vydala debutový singl "Blízko nás / Oči" a získala cenu Zlatý triangl za píseň "Blízko nás". O tři roky později vyšla debutová deska ...od narození. Během let došlo k několika personálním změnám, ale kapela zůstala aktivní. K 40. výročí své existence v roce 2018 vydala kompilaci Quadraginta. Aktuální sestavu tvoří Michal Konečný (zpěv), Slávek Karásek (kytara), Iva Pospíšilová (baskytara), Stanislav Fric (bicí) a Robi Křupka (kytara).
Vznikla skupina ŽELEZNÁ NEDĚLE
V Praze vzniká kapela Železná neděle, jedna z prvních ryze heavy metalových skupin u nás. Jejím členem byl například Zdeněk Kub, pozdější mnoholetý baskytarista Arakain, nebo Marek Podskalský (Arakain, Autogen, Merlin). V roce 1996 vydali album Když sloni řvou..., a v roce 2009 vyšla u Underground Records kompilace demosnímků z počátku devadesátých let Stíny živých.
Události podrobněji
První koncert Bruce Dickinsona s IRON MAIDEN
26. října 1981 odehráli v Palasportu v italské Bologni Iron Maiden svůj první koncert s novým zpěvákem Brucem Dickinsonem. Pro kapelu, která se již tehdy těšila velké popularitě díky dvěma skvělým deskám, nahraným za účasti oblíbeného frontmana Paula Di'Anna, to byla odvážná personální změna. Při zpětném pohledu však není pochyb o tom, že Dickinsonovo angažmá poskytlo poslední ingredienci potřebnou k urychlení neúprosného pochodu Iron Maiden ke globální dominanci, počínaje přelomovým albem The Number of the Beast z roku 1982.
Bez ohledu na tento šťastný výsledek byla ale realita taková, že situace se pro lídra kapely, hlavního skladatele a baskytaristu Steva Harrise stala v podstatě neudržitelnou – bez ohledu na Di'Annův dosavadní přínos. Jeho chraplavý melodický vokál a ještě chraplavější drsňácké charisma od roku 1978 zdatně provázely Harrisovu hudební vizi (od vlastnoručně nahraných Soundhouse Tapes až po druhý studiový počin Killers z roku 1981). Pak ale následovala vyčerpávající turné a množící se mediální povinnosti, které si vybíraly svou daň na náladě zpěváka milujícího zábavu. Di'Annovi Iron Maiden začali připadat spíše jako pevně řízená korporace než jako rock'n'rollová kapela. Později nešetřil slovy, když přirovnal Harrise a ambiciózního manažera Iron Maiden Roda Smallwooda k Adolfu Hitlerovi a Benitu Mussolinimu, a to na základě bezohledné vojenské preciznosti, s jakou řídili 'loď'.
Osud tomu chtěl, že Dickinson už se svými budoucími zaměstnavateli prožil několik společných etap. V roce 1980 začal pracovat s konkurenty Iron Maiden, skupinou Samson (pod pochybným uměleckým jménem Bruce Bruce), a údajně tajně toužil po Di'Annově pozici, protože Iron Maiden se nepokrytě pyšnili profesními ambicemi, které jeho tehdejší band zjevně postrádal.
Harris stejně tak dlouho obdivoval Dickinsonův mohutný hlas s průrazností letecké sirény, a tak se v září 1981 (pouhých několik dní po Di'Annově propuštění) konal úspěšný konkurz a Dickinsonovi byla na místě nabídnuta práce. Iron Maiden moudře nedali fanouškům čas zaobírat se otázkou možné pohromy a rozhodli se ukázat, že se jedná pouze o dočasnou překážku; už na 15. listopad oznámili první britské vystoupení s novým zpěvákem. Aby ale Bruce mohl lépe zapadnout, odehrála formace poslední týden v říjnu pět vystoupení v Itálii (Bologna, Řím, Florencie, Udine a Milán). Bruce se tak náhle ocitl na pódiu v Boloni, kde stál před dobře promazaným koncertním strojem Iron Maiden, a byl nucen se v 17 písních prokousat Di'Annovými hity jako "Sanctuary", "Wrathchild", "Running Free" nebo "Phantom of the Opera".
Kapela byla toho večera fanoušky 'přinucena' ke třem přídavkům, z nichž poslední byla píseň "I Got the Fire" od Montrose. I přes pochopitelnou nervozitu bylo Harrisovi, Dickinsonovi, kytaristům Daveu Murrayovi a Adrianu Smithovi a bubeníkovi Cliveu Burrovi naprosto jasné, že u Iron Maiden bude všechno v pořádku.
Založení časopisu Kerrang
Kerrang! je britský hudební týdeník vydávaný společností Bauer Consumer Media, zaměřený především na rock a metal. Kromě tištěného vydání organizuje také hudební ceny Kerrang! Awards a provozuje vlastní rádio.
Časopis vznikl v roce 1981, kdy šéfredaktor hudebního týdeníku Sounds Alan Lewis navrhl redaktorovi Geoffu Bartonovi, aby připravil jednorázové speciální vydání věnované nové vlně britského heavy metalu a vzestupu dalších hardrockových kapel. Speciál vyšel 6. června pod názvem Kerrang! a na jeho obálce se objevil Angus Young z AC/DC. Obrovský úspěch vydání vedl k založení nového časopisu, který nejprve vycházel měsíčně, později jednou za čtrnáct dní a od roku 1987 se stal týdeníkem. Původním vlastníkem byla společnost United Newspapers, která jej v roce 1991 prodala společnosti EMAP.
V 80. a na počátku 90. let se na obálce časopisu pravidelně objevovaly thrashové a glam metalové kapely jako Tigertailz, Mötley Crüe, Slayer, Bon Jovi, Metallica, Poison nebo Venom. Právě v Kerrangu! použil novinář Malcolm Dome poprvé v tisku termín 'thrash metal', když popisoval skladbu "Metal Thrashing Mad" od Anthrax. Ještě předtím označoval James Hetfield ze Metallica jejich styl jako 'power metal'. V 90. letech se zaměření časopisu změnilo s příchodem grungeu a vzestupem kapel jako Nirvana. Kerrang! byl kritizován za to, že opouští původní zaměření pokaždé, když se objeví nový hudební trend.
Na přelomu tisíciletí se popularita Kerrangu! opět zvýšila s příchodem šéfredaktora Paula Reese, který reflektoval nástup nu-metalu, v němž dominovaly kapely jako Limp Bizkit a Slipknot. Reese se později stal šéfredaktorem časopisu Q a jeho místo v letech 2003 – 2005 zaujala Ashley Bird. V květnu 2005 se vedení ujal Paul Brannigan.
S nástupem emo a metalcoru v polovině 2000s se žánrové zaměření časopisu opět proměnilo, což ne všichni čtenáři přijali s nadšením. Mnozí kritizovali zvýšenou podporu těchto stylů na úkor klasických metalových kapel. Přestože byl Kerrang! obviňován z ignorování tradičních interpretů, na jeho obálce se stále pravidelně objevovaly ikony jako Iron Maiden a Metallica. Pod vedením Brannigana zažil časopis své komerčně nejúspěšnější období s rekordním nákladem 80 186 výtisků.
Název časopisu Kerrang! vychází z onomatopoického výrazu (slovo, které napodobuje zvuk, který označuje), napodobujícího zvuk zkreslené elektrické kytary při hraní power akordu.
ANTI-CIMEX
Anti Cimex byla švédská crust punková kapela, která působila v různých obdobích ve Skövde, Göteborgu, Linköpingu a Malmö. Byli jedněmi z prvních, kdo definovali skandinávský hardcore punk, a zároveň průkopníky crust punku. Historik scény Peter Jandreus označuje toto uskupení za nejslavnější švédskou punkovou kapelu v letech 1977 – 1987. Název skupiny pochází od stejnojmenné švédské firmy na hubení škůdců Anticimex, jejíž jméno je odvozeno z latinského názvu štěnice – Cimex.
Kapelu založili v roce 1981 zpěvák Nillen, baskytarista Jonsson, bubeník Charlie a kytarista Jocke. Jonsson byl po určitou dobu baskytaristou v Shitlickers, další rané švédské D-beatové skupině.
Po nějaké době zkoušení vydali své první sedmipalcové EP Anarkist Attack. V roce 1982 vyhodili Nillena, přičemž Jonsson převzal zpěv a basy se ujal Conrad. Další sedmipalcové EP Raped Ass vydali v roce 1983, přičemž toto dílo je považováno za jedno z nejsurovějších v historii hardcoru. O rok později přišlo EP Victims of a Bomb Raid, a v roce 1986 mini LP Criminal Trap, které bylo později přiloženo jako bonus k CD Absolut Country of Sweden. V té době už Jockeho přestalo bavit hrát a neustálé problémy vyčerpaly i zbytek kapely, což nakonec vedlo k jejímu rozpadu.
V roce 1990 se rozhodli skupinu obnovit, když se k nim jako kytarista přidal Cliff Lundberg. V témže roce vydali comebackovou desku Absolut Country of Sweden a v roce 1993 syrové živé album Made in Sweden. Koncert byl natočen i na video, ale nikdy nebyl zveřejněn. Později přišel živý sedmipalcový singl Fucked in Finland a následně studiové album Scandinavian Jawbreaker. Po jeho vydání se formace opět rozpadla a její členové zamířili do jiných kapel, například Cliff do Driller Killer a Jonsson do Wolfpack.
V roce 2005 vydalo vydavatelství Dead City Records LP A Tribute to Anti Cimex, na kterém se objevila sestava D-beat a crustových kapel z celého světa, které byly touto švédskou smečkou ovlivněny. Mezi nimi nechyběli například Disclose (Japonsko), Wolfbrigade (Švédsko), Ratos de Porao (Brazílie), Doom (Velká Británie) a mnoho dalších.
Podrobnosti: Anti-cimex - Metal Music Archives
Diskografie (studiová alba):
Absolut Country of Sweden (1990)
Scandinavian Jawbreaker (1993)
AXE WITCH
Axewitch je švédská heavy metalová kapela, která vznikla kolem roku 1981 v Linköpingu. Rozpadla se v roce 1987, ale v roce 2007 se muzkanti rozhodli, že to dvaceti letech znovu zkusí.
Axewitch založili Anders Wallentoft (zpěv) a Magnus Jarl (kytara). Brzy se k nim přidali Tommy Brage (baskytara) a bratři Mikael Johansson (kytara) a Mats Johansson (bicí). Poté vyhráli soutěž, jejíž hlavní cenou bylo nahrávání ve studiu. Na konci roku 1981 nahráli EP Pray for Metal, které vyšlo koncem roku 1982. EP nebylo příliš úspěšné, ale kapela pokračovala v koncertování a v roce 1983 vydala své první album The Lord of Flies.
Po vydání druhého alba Visions from the Past všichni členové kromě Wallentofta a Jarla kapelu opustili. V roce 1985 přišlo ještě třetí album Hooked on High Heels. Nastalo střídání muzikantů, ale žádný nový materiál už nevznikl. V roce 198 se kapela rozpadla. V té době Jarl založil kapelu Sleazy Rose a bývalý bubeník Mats Johansson se připojil k některým bývalým členům Mindless Sinner, aby společně rozjeli skupinu Skinny Horse. A Anders Wallentoft přešel do kapely Regent.
V květnu 2007 se bývalí členové Anders Wallentoft, Magnus Jarl, Mikaelem Johansson (jehož příjmení je nyní A'delid) a Mats Johansson spojili s nováčkem Lasse Fallmanem (basová kytara) . Kapela odehrála dva koncerty ve svém domovském městě Linköping a na Sweden Rock Festivalu v roce 2008 a začala pracovat na novém albu. V březnu 2012 se ale Lasse Fallman rozhodl opustit kapelu a novým baskytaristou se stal Björn Hernborg. Tvůrčí práce nicméně probíhala dál a první studiové album Axewitch po 36 letech, nazvané Out of the Ashes Into the Fire, vyšlo 30. dubna 2021.
Původní sestava
- Anders Wallentoft (zpěv)
- Magnus Jarl (kytara)
- Tommy Brage (baskytara)
- Mikael Johansson (kytara)
- Mats Johansson (bicí)
Reunionová sestava
- Anders Wallentoft (zpěv)
- Magnus Jarl (kytara)
- Lasse Fallman (baskytara)
- Mikael Johansson (kytara)
- Mats Johansson (bicí)
Podrobnosti: Anti-cimex - Metal Music Archives
Diskografie (studiová alba):
The Lord of Flies (1983)
Visions from the Past (1984)
Hooked on High Heels (1985)
Out of the Ashes into the Fire (2021)
The Last of a Dying Breed: 40 Years in Metal (2023)
BEOWÜLF
Beowülf je americká crossover thrashmetalová skupina, která vznikla v roce 1981 ve Venice Beach v Kalifornii. Nikdy nedosáhla velkého úspěchu v mainstreamu, ale je považována za jednu z prvních kapel, které definovaly 'Venice Scene' 80. let spolu se Suicidal Tendencies, Los Cycos, Neighborhood Watch, No Mercy, Excel a Uncle Slam, kteří všichni hráli směs skate punku, hardcore, heavy metalu a thrashe. V roce 1995 se rozpadli, ale v roce 2000 se znovu dali dohromady. Prošli si mnoha změnami v sestavě, jediným stálým členem zůstal zpěvák a kytarista Dale Henderson.
Kapela vznikla v roce 1981 pod názvem Black Sheep ve složení Dale Henderson (zpěv a kytara), bývalý kytarista Neighborhood Watch Mike Jensen (kytara), Paul Tsutomu Yamada (baskytara) a Roger DeGiacomi (bicí - bratranec Mikea Jensena). V letech 1981 - 1982 hráli na mnoha večírcích, v barech a klubech ve Venice, než se DeGiacomi stal manažerem kapely a na bicí ho v roce 1983 nahradil Michael Alvarado. V té době se také změnil jejich název na Beowülf (odkaz na hrdinu severské ságy z kultovní epické básně anglosaské literatury) nebo BWF (F je obrácené), jak se psalo v místním 'graffiti slangu'.
V roce 1985 podepsali smlouvu s vydavatelstvím Mike Muir's Suicidal Records a nahráli skladby "Taste the Steel" a "Unicorn" na legendární kompilaci Welcome to Venice. V roce 1986 vzniklo první stejnojmenné album, které vyšlo u Suicidal Records a vyznačovalo se jejich charakteristickým zvukem, který byl křížencem Suicidal Tendencies a Motörhead, přičemž vokál Dalea Hendersona zněl hodně podobně jako Lemmyho. Díky této desce si jich všimlo nakladatelství Caroline Records, u kterého v roce 1988 nahráli své druhé album Lost My Head... But I'm Back on the Right Track, na němž se podílela stejná sestava a neslo se ve stejném duchu jako jejich debut.
Na začátku 90. let došlo mezi členy kapely k rozporům a rozešli se. Dale Henderson si ponechal název Beowülf a angažoval Clinta Schuylera na kytaru, Kevina Sullivana na basu a Riche Rowana na bicí. V této sestavě nahrál album Un-Sentimental, které vyšlo v roce 1993 u Restless Records a bylo mnohem méně oceňováno než první dva počiny kapely, zejména proto, že v kapele byl pouze jeden původní člen a změnil se zvuk, který se posunul více k blues rocku a vzdálil od hardcorového thrashe z jejich začátků. V roce 1994 prošla sestava dalšími změnami, na kytaru najal Henderson Buckita, na bicí Denishe Chaudhuriho a na basu kamaráda z dětství a bývalého baskytaristu EVOL Duga Muga Swansona. V roce 1995 vydali desku 2 Cents, absolvovali turné po Evropě a Japonsku a jedna z jejich písní zazněla v kultovním filmu Tank Girl. Režisérka Tank Girl Rachel Talalayová natočila pro kapelu také videoklip k písni "2 Cents".
V roce 1995 zemřel původní baskytarista Paul Yamada na předávkování drogami, což mělo vliv na Dalea Hendersona, který se rozhodl, že s Beowülf končí. Soustředil se na jiný projekt, skupinu Kool - Whip. Povolal zpět Rowana a Sullivana (ze sestavy Un-Sentimental), přidal Gimmiho na druhou kytaru; a přitvrdil. Hráli po klubech a vydali dvě desky: The Now, která byla v roce 2002 nominována na nejlepší rockové album na L.A. Music Awards, a Dirty Movie v roce 2007.
Navzdory zjevnému úspěchu Kool - Whip se Dale Henderson, údajně postižen nostalgií a připraven znovu hrát staré písně, vrátil k názvu Beowülf, přičemž ponechal stejné obsazení. V roce 2004 také znovu vydali u I Scream Records první dvě LP desky jako jedno CD nazvané The Re - Releases s jednou novou skladbou, nahranou v roce 2004.
V roce 2005 začali pracovat na nových písních a zároveň neúnavně koncertovali po Evropě. Deska s názvem Westminster & 5th vyšla v dubnu 2007 a podíleli se na ní Henderson, Rowan, Sullivan a bývalý kytarista Strain 999 Stephen Crapia. V létě 2011 vydali své šesté studiové album Jesus Freak, které produkovali frontman Dale Henderson a bývalý kytarista a baskytarista Fear Factory Christian Olde Wolbers. Zároveň oznámili, že Beowülf opustil baskytarista Sean Otero, kterého nakrátko nahradil bývalý baskytarista Suicidal Tendencies Louiche Mayorga. Jeho náhradou se později stal bývalý člen Fear Factory Christian Olde Wolbers. V roce 2015 se ke kapele připojil kytarista Neighborhood Watch Mark Conway, který nahradil Stephena Crapia. V roce 2016 kytaristu Marka Conwaye nahradil původní člen Mike Jensen. V roce 2019 byl baskytarista Christian Olde Wolbers nahrazen Thadem Colemanem.
Mike Jensen zemřel 13. února 2020 na předávkování heroinem a na jeho místo se vrátil Stephen Crapia. V roce 2021 nahradil baskytaristu Thada Colemana Brian Fortenberry a v roce 2022 byl bubeník Rich Rowan nahrazen Abimaelem Cruzem. Sedmé studiové album s názvem The Blood Iz on Your Handz mají naplánováno na rok 2025.
Podrobnosti: Beowülf - Metal Music Archives
Diskografie (studiová alba):
Beowülf (1986)
Lost My Head... But I'm Back On The Right Track (1988)
Un-Sentimental (1993)
2 Cents (1995)
Westminster & 5th (2007)
Jesus Freak (2011)
BLACK 'N BLUE
Black 'N Blue je americká hardrocková a glam metalová skupina, kterou v listopadu 1981 v Portlandu (Oregon) založili Jamie St. James a Tommy Thayer, tehdejší středoškolští spolužáci. Původně fungovali pod názvem Movie Star, ale brzy se přejmenovali na Black 'N Blue, což odráželo jejich 'in-your-face' zvuk a image postavenou na džínách a kůži. První větší šanci získali roku 1982, kdy Brian Slagel, editor heavymetalového fanzinu, zařadil jejich demo skladby "Chains Around Heaven" na kompilaci Metal Massacre. Ta mimo jiné představila také debutující Metallicu, Ratt či Malice.
Ještě v roce 1982 se Black 'N Blue přesunuli do Los Angeles, kde si rychle vybudovali jméno na hollywoodské klubové scéně. Už po půl roce podepsali smlouvu s labelem Geffen Records a v srpnu 1984 vydali debutové eponymní album Black 'N Blue. Produkoval jej Dieter Dierks a obsahovalo singl "Hold On to 18", který se dostal do rotace na MTV a přinesl kapele první úspěch. O rok později následovalo druhé album Without Love, na kterém se formace posunula k uhlazenějšímu metalovému projevu. Skladba "Miss Mystery" se stala rádiovým hitem a Black 'N Blue vyrazili na turné s KISS. Další píseň "Nature of the Beach" se objevila ve filmu Vision Quest a jako B-strana singlu Madonny "Gambler".
Roku 1986 si skupiny všiml Gene Simmons z KISS a převzal roli producenta pro následující dvě desky. Vydání Nasty Nasty (1986) a In Heat (1988) znamenalo návrat k syrovějšímu zvuku debutu. Přestože singly "Nasty Nasty" či "Rock On" zaznamenaly jistý ohlas, nepodařilo se dosáhnout průlomu a Black 'N Blue se v roce 1989 rozpadli.
Po rozpadu se členové vydali vlastními cestami. Jamie St. James založil projekt Freight Train Jane, který ale vydal jen jednu desku bez výrazného ohlasu. Jeff 'Woop' Warner spolupracoval s Chrisem Hagarem z Rough Cutt a později působil v newyorské kapele NYC. Tommy Thayer nahrál album s Harlow (1990), podílel se na nahrávce Doro a působil v několika projektech včetně tribute bandu Cold Gin. Od 2002 se stal kytaristou KISS, kde nahradil Ace Frehleyho, a podílel se na deskách Sonic Boom (2009) a Monster (2012). Bubeník Pete Holmes se připojil k Malice, The Black Symphony i Mandy Lion's WWIII a hrál po boku osobností jako Michael Schenker či Ted Nugent.
V roce 1997 se všech pět původních členů sešlo na jednorázovém vystoupení, které vyšlo jako živý záznam One Night Only. Následovaly kompilace The Ultimate Collection a The Demos Remastered: Anthology 1. Další comeback přišel v roce 2003, kdy kapela bez Thayera (v té době aktivního u KISS) začala pracovat na albu Hell Yeah!, jehož vydání se však opakovaně odkládalo. Mezitím vyšla sbírka raritních nahrávek Rarities.
Mezi lety 2004 – 2008 působil Jamie St. James jako zpěvák Warrant, s nimiž natočil desku Born Again (2006) a vystoupil na festivalu Rocklahoma. Do Black 'N Blue se vrátil na benefiční koncert v Portlandu (2007), a o rok později kapela oficiálně znovu ožila, tentokrát s kytaristou Shawnem Sonnenscheinem. V roce 2010 byli uvedeni do Oregon Music Hall of Fame, kde odehráli slavnostní set i s Tommym Thayerem. Následně vyšlo dlouho odkládané Hell Yeah! (2011), které sklidilo pozitivní recenze.
V dalších letech Black 'N Blue pokračovali v koncertní činnosti. Roku 2013 debutoval kytarista Brandon Cook, v roce 2017 ho vystřídal Bobby Capka. Na festivalech Monsters on the Mountain (2021) a Monsters of Rock Cruise (2022) se objevil Doug Rappoport, kterého později nahradil Mick Caldwell. S tímto obsazením hráli mj. na Rocktember 2024 v Minnesotě.
Dnes Black 'N Blue pravidelně vystupují na amerických rockových festivalech i specializovaných 'rock cruises' a patří mezi kapely, které si i po dekádách udržují loajalitu fanoušků glam metalu a hard rocku.
Klasická sestava (80. léta, 1981–1989):- Jamie St. James (zpěv)
- Tommy Thayer (kytara)
- Jeff 'Woop' Warner (kytara)
- Patrick Young (basa)
- Pete Holmes (bicí)
Tato sestava nahrála všechna čtyři původní studiová alba z let 1984–1988 a je považována za 'zlatou éru' kapely.
Reunionová sestava (2003–2017, bez Thayera):- Jamie St. James (zpěv)
- Shawn Sonnenschein (kytara)
- Jeff 'Woop' Warner (do 2013) / Brandon Cook (od 2013) (kytara)
- Patrick Young (basa)
- Pete Holmes (bicí)
V této podobě vzniklo dlouho odkládané album Hell Yeah! (2011).
Poslední sestava (2024 – 2025):- Jamie St. James (zpěv)
- Brandon Cook (kytara)
- Mick Caldwell (od 2023, kytara)
- Patrick Young (basa)
- Pete Holmes (bicí)
Tohle je aktuální koncertní obsazení, se kterým Black 'N Blue vystupují na amerických festivalech a 'rock cruises'.
Podrobnosti: Black 'N Blue - wikipedia
Diskografie (studiová alba):
Black 'N Blue (1984)
Without Love (1985)
Nasty Nasty (1986)
In Heat (1988)
Hell Yeah! (2011)
CRO-MAGS
Cro-Mags je americká kultovní hardcore punková skupina z New Yorku. Vydala šest studiových desek, přičemž první dvě jsou považována za nejvlivnější. Patřila mezi první, které spojily hardcore punk s thrash metalem. Harley Flanagan, který Cro-Mags spoluzaložil, se v dubnu 2019 dohodl s bývalým zpěvákem Johnem Josephem a bývalým bubeníkem Mackie Jaysonem na vyrovnání. Podle podmínek dohody si Flanagan ponechal výhradní práva na jméno Cro-Mags, zatímco Joseph a Jayson budou nadále vystupovat pod názvem Cro-Mags JM.
O tom, jak a kdy Cro-Mags vznikli, se zakládající členové skupiny přou. V knize Tonyho Rettmana NYHC: New York Hardcore 1980 - 1990 z roku 2014 kytarista Parris Mayhew uvádí, že skupina vznikla poté, co po New Yorku vyvěsil několik plakátů, že hledá nové členy do skupiny, na které Flanagan zareagoval. V téže knize další lidé zapojení do newyorské hardcorové scény naznačují, že skupina vznikla pod názvem Mode of Ignorance v původní sestavě Dave Hahn na bicí, Mayhew a Dave Stein na kytaru, John Joseph na zpěv a Flanagan na basu.
Během své rané existence procházeli častými změnami v sestavě. Mayhew vysvětluje, jak to bylo: „Harley viděl nějakého kluka s oholenou hlavou a říkal si: 'Ten kluk je tvrdej... přibereme ho do skupiny'. Pak bych nakonec toleroval nějakého příšerného člověka bez talentu tak dlouho, dokud by si Harley neuvědomil, že ten kluk na to nemá“. Joseph brzy poté odešel, aby žil v Portoriku a poté na Havaji, a nahradil ho Eric Casanova. Jednu ze sestav Cro-Mags z této doby tvořili Flanagan na bicí, Mayhew na kytaru, Todd Youth na basu a Casanova zpíval. V době, kdy odehráli své první živé vystoupení, byl Youth nahrazen Rogerem Miretem, nicméně krátce poté byl Casanova z kapely vyhozen kvůli narození syna, které zasahovalo do časového rozvrhu. V té době se Joseph přestěhoval zpět do New Yorku a tak se navrátil jako zpěvák. Po Miretově odchodu se k nim krátce znovu připojil Youth a zároveň i Robb 'Nunzio' Ortiz jako další kytarista. O několik měsíců později se skupina přejmenovala na Cro-Mags
Flanagan však ve své autobiografii Hard-Core z roku 2016 tvrdí něco jiného. V roce 1980 se s Mayhewem spřátelili poté, co je seznámil Paul Dordal a brzy spolu začali psát hudbu a založili kapelu se zpěvákem Ericem Casanovou, který však s nimi vystoupil pouze dvakrát. Následovala přestávka, protože Flanagan odjel do Kalifornie a poté do Kanady, během níž napsal a nahrál demosnímky písní "Everybody's Gonna Die", "Don't Tread On Me", "By Myself" a "Do Unto Others". Po návratu do New Yorku v roce 1983 přeskupil skupinu a společně s Mayhewem a Casanovou začali znovu psát, přičemž jako základ použili své demosnímky.
Flanagan také v rozhovoru pro Blabbermouth.net v roce 2018 uvedl, že Cro-Mags založil v roce 1980 s kytaristou Davem Steinem, bubeníkem Davem Hahnem a zpěvákem Johnem Berrym a že jejich první vystoupení se uskutečnilo v Peppermint Lounge, kde předskakovali kapele Stimulators. Domníval se, že kapela ještě není připravena debutovat pod svým pravým jménem, a tak místo toho vystupovali jako Disco Smoothy. Po tomto vystoupení se rozpadli.
V letech 1982 - 1983 nahrál Flanagan v newyorském studiu Songshop čtyři skladby s Denisem Mercedesem ze Stimulators, které měly být vydány u Rat Cage Records, ale problémy týkající se managementu zabránily realizaci tohoto projektu. Poté angažoval zpěváka Erica Casanovu a v roce 1983 se seznámil s Parrisem Mayhewem, který se k němu připojil jako kytarista spolu s bubeníkem Mackie Jaysonem. Tuto Flanaganovu závěrečnou verzi podporuje i John Joseph ve své autobiografii The Evolution of a Cro-Magnon z roku 2007, nicméně Joseph místo toho uvádí, že skupina vznikla v roce 1981 a že před Berrym byl zpěvákem kapely, ale před vystoupením v Peppermint Lounge odešel, protože se mu zdálo, že název, pod kterým vystupují, není dostatečně seriózní.
V roce 1986 jim vyšel debut The Age of Quarrel, který z větší části napsali Parris Mayhew a Flanagan; některé písně vycházely ze čtyřskladbového dema, které Flanagan nahrál sólově v roce 1982 během pobytu na západním pobřeží. Po vydání desky se Joseph s kapelou opět rozešel a Flanagan se podílel na druhém albu Cro-Mags Best Wishes (1989), které mělo více heavy metalový zvuk. Na další desce Alpha Omega (1992) se Joseph vrátil a zpíval spolu s Flanaganem. Podle spoluzakladatele Parrise Mayhewa napsal většinu písní s kytaristou Robem Buckleym. Na samotné nahrávce však Mayhew ani Buckley nehráli a Flanagan a další autoři toto autorství zpochybňují. Cro-Mags poté přerušili činnost, ale později nahráli desku s návratilcem Dougem Hollandem a novým kytaristou Gabby Abularachem.
V roce 1993 vyšlo album Near Death Experience, po kterém následovala další několikaletá přestávka. Koncem devadesátých let začala kapela opět koncertovat, Flanagan zpíval a hrál na baskytaru a vrátil se také Mayhew. V roce 2000 vydali desku Revenge. Pro mnoho fanoušků znamenala návrat k raným hardcorovým kořenům Cro-Mags. Mnoho písní bylo srovnatelných s těmi na The Age of Quarrel, i když některé se vyznačovaly melodičtějším/punkrockovým stylem. Vydání Revenge a následné turné vyústilo v jejich další rozpad, který způsobil trvalou zášť mezi Mayhewem a Flanaganem. V roce 2001 Flanagan požádal Josepha, aby se k němu znovu připojil, ale krátce trvající reunion skončil v roce 2002.
V roce 2008 začali John Joseph a Jayson vystupovat pod jménem Cro-Mags s dalšími uznávanými hardcorovými hudebníky, jako je Craig Setari ze Sick of It All na basu a A.J. Novello z Leeway na kytaru. V rozhovoru z října 2010 Joseph prohlásil, že s Flanaganem nikdy nebudou spolupracovat, protože měli příliš mnoho osobních neshod. 9. ledna 2012 Flanagan prohlásil, že 7. února 2012 měl začít zkoušet materiál s původními členy na novou desku, která měla být nahrána v roce 2013. V roce 2013 se Flanagan setkal s Jaysonem a Joseph vyjádřil zklamání a veřejně tvrdil, že Flanagan se pokoušel ovládnout celý band, a to i na koncertech.
V únoru 2019, poté co se Joseph a Jayson dohodli, se zrodil Cro-Mags JM a Flanagan oznámil, že jeho novou verzi Cro-Mags povede pod názvem Cro-Mags v původní sestavě.
Po tomto rozdělení vydal Flanagan v roce 2020 nové album From the Grave, které bylo přijaté s pozitivními ohlasy. Joseph a Jayson následně pokračovali v pod názvem Cro-Mags JM, kde se snažili zůstat věrní původnímu hardcore punkovému zvuku, který kapela reprezentovala. Jejich přístup však v některých ohledech zůstal v rozporu s novým směrem, kterým se vydal Flanagan.
Cro-Mags jsou dnes považováni za jedno z nejvýznamnějších jmen na scéně crossover thrash a hardcore punku. I přes spory a rozpady mezi bývalými členy, jejich hudba stále silně ovlivňuje moderní hardcore, metal a crossover scény. Jejich vliv je nepopiratelný a jejich písně zůstávají součástí mnoha hardcore a metalových playlistů i více než 40 let po jejich vzniku.
Celkově lze říci, že Cro-Mags jsou jedním z pilířů amerického hardcore punku, a jejich historii i tvorbu provází řada konfliktů, ale i neochvějná oddanost fanoušků, kteří i dnes ctí jejich odkaz.
Bývalý frontman kapely Cro-Mags, John Joseph, nedávno oznámil, že se nikdy nezúčastní reunionu původní sestavy. Na svých facebookových stránkách uvedl, že i přes blížící se 40. výročí vydání alba The Age Of Quarrel nemá zájem o obnovení spolupráce s bývalými členy. Místo toho se plánuje věnovat svému projektu Bloodclot, který v příštím roce vydá novou hudbu a bude koncertovat. Kromě hudby se John Joseph zaměřuje na režii krátkého filmu, turné mluveného slova a vydání dvou knih.
Podrobnosti: Cro-mags - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
The Age of Quarrel (1986)
Best Wishes (1989)
Alpha Omega (1992)
Near Death Experience (1993)
Revenge (2000)
In the Beginning (2020)
CROSSFIRE
Crossfire byla belgická heavy a speed metalová kapela z Aalstu, jejíž členové původně působili jako punková kapela pod názvem The Onion Dolls (byla založena v roce 1980 a Peter de Windt v ní zastával jak zpěv, tak i bicí). Pod vlivem New Wave of British Heavy Metal založili v roce 1981 heavy metalovou kapelu Crossfire, kterou tvořili zpěvák a kytarista Nero Neerinckx, kytarista Marc van Caelenberge, basista Patrick 'The Beast' van Londerzele (ex-Warhead) a bubeník Peter de Windt. Poprvé se kapela představila v roce 1982 se dvěma skladbami na kompilaci Metal Clogs, která byla vydána u Rave-On Records.
Poté Neerinckx kapelu opustil a později byl odsouzen za vraždu policisty. Bubeník de Windt se následně přesunul na pozici zpěváka a novým bubeníkem se stal Chris de Brauwer. V této sestavě kapela nahrála své debutové album See You in Hell, které vyšlo v roce 1983 u Mausoleum Records. Crossfire byli jednou z prvních kapel tohoto labelu. Album se velmi dobře prodávalo, zejména v Evropě. Následovala vystoupení s Accept a Iron Maiden. V roce 1985 kapela odehrála své první koncerty v Anglii, včetně dvou v Londýně; první se konal ve Wellingtonu v Shepherd’s Bush a propagovala ho společnost Shades Records.
V roce 1985 se na trhu objevilo druhé album Second Attack, na kterém je jako druhý kytarista slyšet Rudi van de Sijpe. Druhého alba se stejně jako prvního prodalo přes 30 000 kusů a díky licenci pro Polsko se alba dostala i do východního bloku, mimo jiné i do NDR (Webmaster: a také do Československa, kupoval jsem si ho v Praze v Polské kultuře společně s Gold 'n' Glory od Faithful Breath). Ve stejném roce kapela mimo jiné vystoupila na Shockwave Festivalu v Belgii. Po svém třetím, kompilačním albu Sharpshooter z roku 1986, na kterém byl van de Sijpe nahrazen Jackym D’Hondtem, kapela ztratila nahrávací smlouvu s Mausoleum Records. V následujícím roce ještě vyšlo živé album Live Attack, které bylo nahráno během posledního turné kapely po Beneluxu. Zpěvák de Windt mezitím opustil kapelu, aby mohl hrát u Ostrogoth. Van Londerzele převzal zpěv, ale krátce nato stejně došlo k rozpadu kapely.
See You in Hell nabízí podle Eduarda Rivadavia z Allmusic energický a melodický heavy metal s prvky thrash metalu a je srovnatelný s Helloween, Angus a Accept. Second Attack se debutu hodně podobá, což ale způsobuje, že materiál zní neinspirativně.
Kniha The International Encyclopedia of Hard Rock and Heavy Metal od Tonyho Jaspera a Dereka Olivera popsala hudbu Crossfire jako divoký euro-metal ve stylu Accept, Scorpions, Raven a Judas Priest. Martin Popoff ve své knize The Collector’s Guide of Heavy Metal Volume 2: The Eighties napsal, že kapela má na See You in Hell jen málo talentu a to se nezměnilo ani na Second Attack. Zde se skupina pohybuje na stejné úrovni jako její kolegové z labelu Killer.
Charly Rinne z Metal Hammeru shledal, že album See You in Hell obsahuje „osm svižných a rychlých skladeb“. Skupina podle něj sice na albu nenastoluje nový směr heavy metalu, ale nahrávka je povedená. Zde lze rozpoznat vlivy AC/DC, Accept a Judas Priest. Na rozdíl od předchozích nahrávek Mausoleum Records od Wildfire, Ostrogoth a Nitro se mu toto album ale líbí mnohem více. Alex Gernandt ze stejného časopisu naproti tomu ve své recenzi alba Live Attack poukázal na to, že názvy skladeb jsou stejně málo originální jako samotné skladby. Skupina se podle něj opírá o otřepané metalové klišé a nenabízí téměř nic nového.
Podrobnosti: Culprit - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
See You in Hell (1983)
Second Attack (1985)
CULPRIT
Culprit je americká heavymetalová skupina, kterou v roce 1981 v Seattlu ve státě Washington založili zpěvák Jeff L'Heureux, kytaristé John DeVol a Kjartan Kristoffersen, baskytarista Scott Earl a bubeník Bud Burrill. Vznikla spojením Orpheus a Amethyst, dvou kapel z okolí Seattlu. V Orpheus hráli kytarista John DeVol, baskytarista Scott Earl a bubeník Bud Burrill, zatímco v Amethyst zpěvák Jeff L'Heureux a kytarista Kjartan Kristoffersen. Těchto pět hudebníků se poprvé sešlo, když jejich skupiny hrály na společném koncertě. Tato nová kapela poprvé okusila úspěch v roce 1982, kdy byla jejich debutová píseň "Players" vybrána na kompilaci U.S. Metal, Vol. 2 vydavatelství Shrapnel Records. Krátce poté Culprit podepsali řádnou nahrávací smlouvu se společností Shrapnel a začali pracovat na svém debutu.
V roce 1983 vydali Culprit své první a zatím jediné studiové album Guilty as Charged, které se setkalo s velkým ohlasem kritiky. Eduardo Rivadavia z AllMusic udělil albu čtyři a půl hvězdičky a označil ho za ztracený klenot amerického metalu 80. let, který stojí za to vyhledat i fanouškům jiných kapel z tohoto období. V roce 1984 ale skupinu opustil Scott Earl a ta se brzy poté rozpadla.
Po rozpadu se L'Heureux stal zpěvákem Mistrust, zatímco Kristoffersen a Earl se připojili k TKO a objevili se na jejím třetím albu Below the Belt. Poté se přestěhovali do Hollywoodu a založili uskupení The Bang Gang, které v roce 1990 vydalo LP Love Sells... u Sinclair/MCA Records.
V roce 2000 bylo Guilty as Charged znovu vydáno na CD prostřednictvím Hellion Records. Původní sestava se v tomto období při různých příležitostech znovu sešla na jednorázových koncertech, naposledy v roce 2001. V roce 2005 vydali kompilaci rarit s názvem Innocent 'Til Proven Guilty.
V průběhu roku 2010 se kapela reformovala na několik reunionových koncertů a prošla mnoha změnami v sestavě, přičemž jediným stálým členem zůstal baskytarista Scott Earl. V roce 2019 vydali album Guilty as Charged Live v sestavě Earl, zpěvák Mino Mereu, kytarista Patrick Abbate a bubeník Saul Ashley. V roce 2021 kapela prostřednictvím své facebookové stránky oznámila, že pracuje na dlouho očekávané druhé desce s předběžným názvem Layin' Down the Law.
Podrobnosti: Culprit - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Guilty as Charged (1983)
CYCLONE
Cyclone je belgická thrashmetalová kapela z Aalstu, která byla založena v roce 1981 pod názvem Centurion a v roce 1993 se rozpadla. Od roku 2019 je kapela opět aktivní.
Po vydání několika demokazet během první poloviny 80. let získala kapela smlouvu s vydavatelstvím Roadrunner Records a v roce 1986 u něj vydala své debutové album Brutal Destruction. V roce 1990 jej následovalo druhé album Inferior to None u vydavatelství Justice Records, které produkoval Eric Grief. Byla to poslední nahrávka před rozpadem kapely v roce 1993. V roce 2007 polské vydavatelství Metal Mind Productions znovu vydalo album Brutal Destruction, přičemž náklad alba byl omezen na 2000 kusů.
Od roku 2019 Cyclone opět pravidelně vystupují naživo a mimo jiné odehráli oslavovaný koncert na festivalu Keep It True 2023. V lednu 2025 kapela na Facebooku napsala, že v současné době nahrává nové skladby ve studiu Porino v Antverpách a o rok později vydala EP Known unto God.
Kapela hraje klasický thrash metal s výrazným křičeným, převážně rychlým zpěvem, „jako punková verze Toma Arayi“. Hudbu lze přirovnat k tvorbě jiných skupin, jako jsou Overkill, Metallica, Sacrifice nebo Exodus. Pohybuje převážně v oblasti středního až rychlého tempa a vyniká grandiózními riffy a spoustou breaků.
Současná sestava
- Guido Gevels - zpěv (1981-1993, 2019-současnost)
- Vincent Heyman - basa (2019-současnost)
- Gabriel Deschamps - bicí (2022-současnost)
- Maxime Deschamps - sólová kytara (lead) (2024-současnost)
- Jesse Van den Bossche - rytmická kytara (2025-současnost)
Podrobnosti: Cyclone - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Brutal Destruction (1986)
Inferior to None (1990)
Known unto God (2026, EP)
DARK ANGEL
Dark Angel je americká thrash metalová kapela z Downey v Kalifornii, založená v roce 1981. Po svém prvním rozpadu v roce 1992 a prvním znovusjednocení v letech 2002 až 2005 se kapela podruhé sešla v roce 2013. Současnou sestavu tvoří sólový kytarista Eric Meyer, bubeník Gene Hoglan, zpěvák Ron Rinehart, baskytarista Mike Gonzalez a rytmická kytaristka Laura Christineová. V průběhu své historie prošla kapela mnoha změnami v sestavě a od úmrtí rytmického kytaristy Jima Durkina 8. března 2023 již v současné sestavě Dark Angel nezůstal žádný z původních členů, ačkoli Meyer (který se ke kapele připojil v roce 1984) je jediným členem, který se podílel na všech jejich pěti studiových albech.
Díky svému stylu (extrémně rychlé, tvrdé a dlouhé skladby s četnými změnami tempa, texty a rozsáhlými instrumentálními pasážemi) si kapela vysloužila přezdívku 'The L.A. Caffeine Machine'. Ačkoli se jim nikdy nepodařilo dosáhnout mainstreamového úspěchu, je skupina Dark Angel často považována za jednoho z lídrů druhé vlny thrash metalového hnutí 80. let a za jednoho z průkopníků technického thrash metalu. Jejich hudba měla podle kritiků formativní vliv také na žánry death metal a groove metal.
Kapela vznikla v Downey v Kalifornii v roce 1981, právě v době, kdy se v Los Angeles a v oblasti San Francisco Bay Area začala formovat thrashmetalová scéna. Původní název Shellshock byla ale v roce 1983 nucena změnit název na Dark Angel, protože název Shellshock již používala jiná kapela.
Formace vystupovala v místních barech a klubech, což jí v metalovém undergroundu brzy přineslo kultovní fanouškovskou základnu a byla často přirovnávána ke skupině Slayer. Poté, co nahráli během let 1983 a 1984 několik dem, vydali v březnu 1985 mladíci své debutové studiové album We Have Arrived, které podpořili svým vůbec prvním turné jako předkapela skupin jako Slayer, Megadeth, Venom, Savage Grace, Corrosion of Conformity, Possessed, D.R.I., Exodus a Agent Steel.
V listopadu 1986 vydali Dark Angel své druhé studiové album Darkness Descends, které je obecně považováno za jejich přelomovou nahrávku. Měli ale trochu smůlu, že zhruba ve stejné době vydalo svá přelomová alba také několik dalších thrash metalových kapel, jako například Metallica. Bubeník skupiny Gene Hoglan k tomu poznamenal: „Kdyby album »Darkness Descends« vyšlo v srpnu nebo září místo v listopadu 1986, možná by to dopadlo trochu jinak. Možná by více lidí řeklo: 'Hele, tahle kapela je docela super,' místo: 'No, minulý měsíc jsme měli »Reign in Blood« a všechno, co přišlo po tom, stojí za prd.' [Smích] Lidé byli tehdy dost nemilosrdní – říkali nám 'Slayer babies' a podobné věci.“
Ačkoli se album Darkness Descends zpočátku nedostalo do žebříčku Billboard 200, ani se nestalo komerčním úspěchem, kapela Dark Angel přesto v letech 1986 a 1987 na jeho podporu intenzivně koncertovala a vystupovala s kapelami jako Motörhead, Megadeth, Possessed, Slayer, Overkill, Sacred Reich, Whiplash, Cryptic Slaughter a Crumbsuckers.
Na začátku roku 1987, uprostřed turné k albu Darkness Descends, opustil kapeluzpěvák Doty, který se rozhodl založit rodinu. Hoglan vzpomíná: „Někdy bylo výzvou už jen dostat ho na zkoušky. Ale tehdy jsem byl velmi naivní, pokud šlo o drogy a další doprovodné aktivity, do kterých se člověk mohl zaplést – to k mému životu nepatřilo, takže jsem takovým věcem moc nevěnoval pozornost. Myslel jsem si tedy, že jako kapela nemáme moc problémů, ale mezi vydáním desky v listopadu 1986 a začátkem turné s Possessed v lednu 1987 to začalo být čím dál zřetelnější. A skutečným znamením, že něco není v pořádku, bylo samozřejmě to, když z turné vycouval jen pár dní před prvním koncertem, což nás donutilo najmout Jima Drabose, aby ho nahradil.“
Drabos se ale ukázal být pouze dočasnou náhradou; po skončení turné kapelu opustil a stal se policistou. Nahradil ho Ron Rinehart, který v kapele zůstal až do jejího rozpadu v roce 1992 a později se k ní připojil při následných reunionových vystoupeních. Dark Angel odehráli svůj první koncert s Rinehartem 29. ledna 1988 v klubu Fender's Ballroom v Long Beach v Kalifornii.
Přibližně v této době požádal Dave Mustaine kytaristu Erica Meyera, aby se připojil ke skupině Megadeth, ten však nabídku odmítl, a rozhodl se zůstat u Dark Angel. Podle rozhovoru v knize Voices from the Dark Side Meyer tvrdí, že se v dané situaci necítil dobře.
V lednu 1989 kapela vydala své třetí studiové album Leave Scars, které bylo jejich prvním počinem s Rinehartem jako zpěvákem a Mikem Gonzalezem jako basákem a zároveň posledním s kytaristou Jimem Durkinem, jenž skupinu opustil během turné s kapelou Death a byl nahrazen bývalým kytaristou skupiny Viking Brettem Eriksenem, čímž ve skupině nezůstal žádný z původních členů. Hogland vzpomínal na Durkinův odchod: „Je to poněkud nejasný příběh a nikdy jsem se o tom s Jimem do hloubky nebavil, ale v jeho životě se dělo něco, co ho donutilo prakticky okamžitě opustit turné. Nikdy za žádným z nás nepřišel a neřekl, co se děje, a přiznávám, že jsem z toho tehdy nebyl zrovna nadšený. Ale Jim byl můj bratr a můj přítel. A krátce poté, co odešel, jsme se spojili a promluvili si, a já jsem Jimovi řekl, že chci jen, aby byl šťastný. Nikdy jsme ale doopravdy nemluvili o tom, proč odešel – jsou tam detaily, které nemusím znát.“
Album Leave Scars se také stalo jediným albem skupiny Dark Angel, které se dostalo do žebříčku Billboard 200, kde dosáhlo 159. místa, sklidilo pozitivní recenze od hudebních kritiků a kapele přineslo mediální pozornost a publicitu, o čemž informovaly časopisy Kerrang! a RIP Magazine.
Na podporu alba absolvovala kapela v letech 1989 a 1990 turné s několika dalšími extrémními smečkami, včetně Death, Nuclear Assault, Acid Reign, Candlemass a Overkill. V roce 1990 vyšlo živé album Live Scars, které bylo nahráno 22. dubna 1989 v klubu Country Club v Resedě.
V únoru 1991 vydali Dark Angel své čtvrté studiové album Time Does Not Heal, které se vyznačovalo stále progresivnějšími skladbovými strukturami (proslulo zejména díky svým '246 riffům') a Hoglanovy texty se zabývaly společenskými tématy, včetně politiky, apatie, psychologických problémů a traumat. Na jeho podporu se Dark Angel vydali na světové turné 'Years of Pain', na kterém je doprovázely kapely jako Exhorder, Mordred a Re-Animator.
Rinehartův odchod z kapely, stejně jako neúspěšné pokusy o práci na pátém albu Atrocity Exhibition, vedly v září 1992 k prvnímu rozpadu skupiny. Hoglan naznačil, že šlo o rozchod v dobrém, když v roce 2019 pro časopis *Heavy* uvedl: „Vždy jsme si byli blízcí a drželi jsme při sobě. V žádném případě jsme se nerozešli kvůli nepřátelství. Prostě v roce 1992 nastal čas na změnu, když jsme Dark Angel tak nějak rozpustili, řekl bych.“
Hoglan poté spolupracoval na řadě hudebních projektů. Větší pozornost na sebe upoutal v polovině 90. let, kdy hrál s kapelou Death, a to v době, kdy její frontman Chuck Schuldiner směřoval kapelu k progresivnějšímu stylu. Následně nahrál jedno album s thrash metalovou kapelou Testament a seznámil se s kanadským multiinstrumentalistou Devinem Townsendem, s nímž navázal trvalé přátelství. Od té doby s Townsendem nahrál několik alb, a to jak v rámci speed/industrial/death metalové kapely Strapping Young Lad, tak pod Townsendovým jménem. Rinehart založil v roce 1997, poté co konvertoval ke křesťanství, kapelu Oil.
Předběžné plány na turné k obnovení kapely Dark Angel v roce 1999 byly nakonec zrušeny kvůli osobním a uměleckým neshodám mezi členy, kapela se však v roce 2002 přece jen oficiálně obnovila v novém složení, jehož součástí byli Ron Rinehart (zpěv), Eric Meyer (kytara), Danyael Williams (baskytara) a Gene Hoglan (bicí). Během tohoto znovusjednocení nahráli coververzi skladby "Creeping Death", která se objevila na tributovém albu Metallicy z roku 2004 s názvem Metallic Attack: The Ultimate Tribute.
V roce 2005 začal Rinehart trpět zdravotními problémy a téhož roku utrpěl při nehodě těžké poranění páteře, které bylo zřejmě tak závažné, že kdyby pokračoval ve zpěvu, mohlo by to vést k tomu, že by nebyl schopen mluvit. To vedlo k druhému rozpadu skupiny Dark Angel.
10. srpna 2013 se objevily zprávy, že se skupina Dark Angel znovu sešla s původním zpěvákem Donem Dotyem a že v dubnu 2014 vystoupí jako hlavní hvězda na festivalu Keep It True XVII v Německu. Dále se uvádělo, že se na tomto znovusjednocení budou podílet bubeník Gene Hoglan, kytaristé Eric Meyer a Justin Zych a baskytarista Mike Gonzalez. Zprávu 4. září 2013 potvrdil management skupiny s tím, že se kapela v roce 2014 sejde pro „omezený počet vystoupení v USA a na vybraných festivalech v Evropě“, a že termíny jsou „stále v jednání“ a „v tuto chvíli ještě nebyly rezervovány“. Management rovněž sdělil, že sestava bude ve složení Hoglan, Meyer, Jim Durkin (kytara), Ron Rinehart (zpěv) a Michael Gonzalez (baskytara).
13. října 2013 skupina Dark Angel potvrdila, že je opět oficiálně aktivní, a na YouTube zveřejnila 17sekundový klip ze zkoušky s názvem "DFA is back!".
1. listopadu 2014 bylo oznámeno, že skupina pracuje na novém materiálu pro nové album, první po více než 20 letech. Práce na novém materiálu ale postupovaly pomalu po dobu více než deseti let, a to kvůli Hoglanovým závazkům v kapelách Testament, Death to All a dalších projektech, stejně jako kvůli tomu, že členové kapely žili daleko od sebe a chtěli si dát na čas s doladěním materiálu.
5. dubna 2016 bylo oznámeno, že skupina oslaví své 30. výročí koncertem, který se uskuteční 8. října v divadle Vogue Theatre ve Vancouveru v kanadské provincii Britská Kolumbie. Na tomto koncertě měla skupina odehrát celé album Darkness Descends a také skladby z alba Time Does Not Heal, koncert byl ale zrušen „z důvodů, které kapela nemohla ovlivnit“.
8. března 2023 zemřel ve věku 58 let zakládající kytarista Jim Durkin (kvůli osobním důvodům se od roku 2020 neúčastnil živých vystoupení a požádal Hoglanovu manželku Lauru Christine, aby ho nahradila), čímž v kapele nezůstal žádný z původních členů. Po jeho smrti kapela oznámila, že bude pokračovat na jeho památku, přičemž Christine se stane trvalou náhradnicí, a že jejich páté album vyjde v roce 2023 nebo 2024. Nebyla to ale jediná nešťastná událost toho roku, ve věku 58 let zemřel 25. června 2023 také bývalý bubeník skupiny Lee Rauch.
1. dubna 2025 kapela odhalila obal nového alba a deset dní poté vyšla jako první singl skladba "Extinction Level Event"; reakce kritiků na ni byly obecně smíšené, přičemž většina kritiky směřovala na vokály Rona Rineharta. Druhý singl "Circular Firing Squad" byl vydán o měsíc později na streamovacích službách. Samotné album Extinction Level Event vyšlo 5. září 2025 a na jeho podporu se skupina Dark Angel vydala na své první severoamerické turné po více než třech desetiletích.
Když byl Hoglan v srpnu 2025 v rozhovoru pro Metal Rules dotázán, zda má „v zásobě mnoho skladeb, na jejichž základě by mohl začít psát“ další album Dark Angel, odpověděl: „O tom ani nepřemýšlím. Ale jo, máme materiál na celé nenahrané album z doby před 30 lety, a když to Jim Durkin slyšel, řekl: 'Sakra, udělejme z toho naši další desku.' Já na to: 'Počkej chvilku, Jime. Napišme to úplně od nuly.' Takže máme hromadu písniček. To ale neznamená, že jsem připraven některou z těch starých písní začlenit do nového materiálu. Na to ještě nejsem připravený. Ale psát thrash metal, to je pro mě ta nejjednodušší věc na světě. Tohle album jsem napsal za dva měsíce. Tedy, za čtyři měsíce, asi.“
V dubnu 2026 Hogland oznámil, že kapela „již není spojena“ s Reversed Records.
Hudební styl skupiny Dark Angel je převážně zařazován do žánru thrash metalu, přičemž inspiraci ale čerpá i z celé řady hudebních žánrů, včetně tradičního heavy metalu, progresivního rocku, punku a doom metalu, stejně jako z britské nové vlny heavy metalu (NWOBHM) a thrash metalové scény z Bay Area z 80. let. Eduardo Rivadavia z AllMusic poznamenal, že skupina je známá svou „rychlostí, silou a fantazií“, a dodal, že ačkoli měla kapela „k dispozici jen několik triků“, „provedla je mimořádně dobře“. Mottem kapely je „too fast my ass“.
Současná sestava
- Gene Hoglan - bicí (1984-1992, 2002-2005, 2013-současnost)
- Eric Meyer - kytara (1984-1992, 2002-2005, 2013-současnost)
- Mike Gonzalez - basa (1986-1992, 2013-současnost)
- Ron Rinehart - zpěv (1987-1992, 2002-2005, 2013-současnost)
- Laura Christineová - kytara (2023-současnost)
Podrobnosti: Dark Angel - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
We Have Arrived (1985)
Darkness Descends (1986)
Leave Scars (1989)
Time Does Not Heal (1991)
Extinction Level Event (2025)
DESOLATION ANGELS
Skupinu Desolation Angels založili počátkem roku 1981 kytaristé a přátelé z dětství Robin Brancher a Keith Sharp, protože se rozhodli jít za tvrdším stylem. Ze své předchozí formace přibrali bubeníka Johna Grahama a brzy se k nim přidal další starý kamarád ze školy Joe Larner na baskytaru. V časopise Melody Maker podali inzerát na zpěváka a sestava byla doplněna, když se na konkurz přihlásil Dave Wall.
Protože sídlili v londýnském East Endu, začali psát, zkoušet a získávat místní fanoušky. Během roku 1981 nahráli několik hrubých demosnímků, ale v té době bylo jejich hlavní vášní živé hraní, díky němuž si brzy vybudovali dobrou pověst v hospodách a klubech. V té době však utratili více peněz za pořádnou show s velkým P.A. (aparatura na ozvučení klubu, sálu či open air prostranství) a světly, než kolik jich získali z hraní. Během této doby přišlo a odešlo několik bubeníků, ale sestava se začala stabilizovat, když se k ní v roce 1982 připojil Brett Robertson.
Svůj první singl "Valhalla/Boadicea" nahráli ve studiu v Cheltenhamu. Produkoval ho Mike Fisher, který jim na koncertech zajišťoval ozvučení. V té době už pořádali vlastní turné po celé zemi a následující roky strávili neustálým koncertováním. Svou starou dodávku přestavěli na autobus, který se stal jejich druhým domovem.
V roce 1984 je oslovila nahrávací společnost Bullit Records, aby s ní podepsali smlouvu a nahráli debut. Po několika koncertech v Belgii se vydali do studia Thameside Studios v londýnském Rotherhithe. Tady se ale začalo vše kazit – nejenže neměli s nahráváním mnoho zkušeností, ale Bullit během jejich pobytu ve studiu zkrachoval. Původně to chtěli celé ukončit, ale nakonec vytrvali a vzniklo tak jejich eponymní album. Zařízení studia ale některým členům nevyhovovalo, což vedlo k Brettovu odchodu. Kapelou pak prošlo ještě několik bubeníků, než se vrátili do zajetých kolejí, když bubenickou stoličku obsadil Adam Palfrey. Přišla ale další rána, když se dlouholetý baskytarista Joe Larner rozhodl, že už toho má dost.
Nakonec našli nového basáka v osobě Davea Scutta. Po nahrání pětipísňového dema v Impulse Studios ve Worcesteru se vydali na turné po Anglii, Skotsku a Walesu. Na jednom z koncertů se setkali s promotérem Johnem Feelym, který jim dal příležitost vycestovat do USA. Poslední vystoupení v Anglii se konalo v říjnu 1987 ve světoznámém londýnském klubu Marquee.
Jakmile se usadili v Los Angeles a John Feely se stal manažerem, začali si uvědomovat, že je čeká těžká práce, protože začínají znovu v nové zemi. Většinu času trávili budováním fanklubu a odehráli jen několik koncertů na Sunset Stripu v okolí Hollywoodu; později hráli živě v některých sousedních státech a začali nahrávat písně v řadě studií. Nakonec se usadili v Silvercloud Studios v kalifornském Burbanku, kde v roce 1990 nahráli album While the Flame Still Burns, které si sami financovali a plánovali prodávat fanouškům na objednávku. Během této doby se v kapele projevil stres, začaly se objevovat trhliny a Adam bohužel odešel. Tentokrát angažovali mladého amerického bubeníka Sama Wilmora, kterého museli krotit, než desku dokončili a vrátili se na koncertní pódia.
Před první válkou v Perském zálivu v roce 1991 hráli pro vojáky na leteckých základnách a poté se vydali na své poslední turné po jižních státech USA až na východní pobřeží Floridy. Teď už se scházeli jen na pódiu, ale i tehdy si tlak šesti let společného života vybíral svou daň. Doufali, že se jim podaří získat velkou nahrávací smlouvu, ale nestalo se tak a v zimě 1991/92 se polovina sestavy vrátila do Anglie, zatímco Dave Scutt se rozhodl skončit. Nahradili Davea Walla novým zpěvákem Lee Addisonem a rozhodli se znovu nahrát album. Rozloučili se s Johnem Feelym a usadili se znovu v Anglii, ale ani návrat Davea Scutta je nezastavil v cestě k různým hudebním směrům a v květnu 1994 se definitivně rozešli.
V roce 2012 dali Keith Sharp a Robin Brancher dohromady novou sestavu, která se vrátila na pódia a natočila dvě nová alba – King (2017) a Burning Black (2022). Na natáčení druhého už se nepodílel Robin, kterého v roce 2021 vystřídal Richie Yeates. Od té doby kapela aktivně koncertuje a pokračuje ve své hudební tvorbě.
Podrobnosti: Desolation Angels - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Desolation Angels (1986)
While the Flame Still Burns (1990)
King (2017)
Burning Black (2022)
DORSAL ATLÂNTICA
Dorsal Atlântica je brazilská thrashmetalová skupina z Rio de Janeira. Byli průkopníky brazilské thrashmetalové scény a jsou uznáváni jako inspirace pro mnoho dalších kapel, včetně Sepultury a Korzus.
Jejich první nahrávka se objevuje na split albu Ultimatum z roku 1984 společně s další kapelou z Ria de Janeira, Metalmorphose. Poté vydali v letech 1984 až 1998 řadu desek, než se v roce 2001 rozpadli.
Většina jejich textů byla v portugalštině. Některá jejich díla obsahují dvě verze (anglickou/portugalskou) a čtyři alba jsou kompletně v angličtině.
V čele skupiny vždy stál kytarista/zpěvák Carlos 'Vândalo' Lopes. V letech 2001 až 2008 nahrál několik alb s psychedelicko/high energy rockovou kapelou Mustang a s brazilskou groove/rockovou skupinou Usina Le Blond. Po více než deseti letech, kdy mu fanoušci vystavovali účty, se Carlos rozhodl kontaktovat členy klasické sestavy Claudia Lopese a Rabicó (Hardcore) a pokusit se dát kapelu znovu dohromady, ale tento pokus byl finančně neúnosný. Carlos proto průkopnicky vsadil na novou formu podnikání: crowdfunding, jakýsi 'předprodej'. Navrhoval nahrát novou desku a za kolektivní podpory fanoušků kapely vyrobit mimo jiné také trička a dotisk biografie Guerrilha! s tvrdým přebalem.
Po velkém úsilí, propagaci a samozřejmě nepostradatelné podpoře fanoušků se situace v posledních dnech obrátila a sen se stal skutečností. Cílové částky 40 000 rupií bylo dosaženo, což bylo téměř o 30 procent více než stanovená minimální částka. Každý fanoušek, který na projekt přispěl, obdržel CD se svým jménem na vložce, tričko, knihu a/nebo další předměty v závislosti na svém příspěvku do kampaně. Album dostalo název 2012 a vyšlo v prosinci 2012.
V roce 2017 vyšel dokumentární film Guerrilha - A Trajetória da Dorsal Atlântica autorů Frederica Neta a Alexandra Aguiara. V témže roce vyšla 'thrashová opera' Canudos, která vypráví o městě sociálních vyděděnců vybudovaném ve vnitrozemí Bahie pod vedením řeholníka Antonia Conselheira v 19. století.
Dne 18. srpna 2018 zemřel na rakovinu bubeník Américo Mortágua, který se podílel na nahrávání posledního alba skupiny Dorsal.
V roce 2021 kapela vydala koncepční album Pandemia, které bylo nahráno i díky crowdfundingové kampani, a spolu s ním byl vydán i minidokument o pobytu ve studiu.
V sobotu 5. srpna 2023 zemřel v časných ranních hodinách baskytarista Cláudio 'Cro-Magnon' Lopes na zástavu srdce. Bylo mu 59 let.
Navzdory těmto ztrátám Dorsal Atlântica zůstala aktivní. V roce 2023 se zúčastnila několika významných festivalů, včetně vystoupení na festivalu Abril Pro Rock v Recife 13. května a na Armageddon Metal Festu v Joinville 18. listopadu.
V roce 2024 kapela potěšila fanoušky reedicí svých klasických alb. V dubnu 2024 vyšlo album Dividir & Conquistar z roku 1988 v limitované edici na modrém 180g vinylu, doplněné o rozkládací obal a texty. V prosinci téhož roku následovala reedice debutového alba Antes do Fim z roku 1986, tentokrát na červeném 180g vinylu s doprovodným textem od novináře a spisovatele Benta Araúja.
Tyto aktivity ukazují, že Dorsal Atlântica nadále udržuje silné spojení se svými fanoušky a přispívá k obohacení brazilské metalové scény.
Podrobnosti: Dorsal Atlantica - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Antes do Fim (1986)
Dividir & Conquistar (1988)
Searching for the Light (1989)
Musical Guide from Stellium (1992)
Alea Jacta Est (1994)
Straight (1996)
Antes do Fim, Depois do Fim (2005)
2012 (2012)
Imperium (2014)
Canudos (2017)
Pandemia (2021)
DUMPY’S RUSTY NUTS
Dumpy's Rusty Nuts byla britská rocková skupina, kterou v roce 1981 založil zpěvák Graham 'Dumpy' Dunnell. Ačkoli nahráli pouze dvě studiová alba, parta byla po desetiletí úspěšnou a populární koncertní atrakcí, která si svými energickými živými vystoupeními v malých rockových sálech získala kultovní status.
Jejich počáteční publikum tvořili zejména fanoušci nové vlny britského heavy metalu a motorkáři. Proslavili se především v londýnském klubu Marquee, kde byli pravidelnou a oblíbenou atrakcí. Na začátku a v polovině osmdesátých let podnikli rozsáhlé turné po Velké Británii, hráli v malých hospodách, motorkářských klubech (včetně Isle of Man TT) a na hudebních festivalech, čímž si upevnili svou pozici i oddanou fanouškovskou základnu.
Skupina se primárně soustředila na živou hudbu a nahrávání nepatřilo mezi její priority. V červnu 1982 vydali debutový singl "Just For Kicks", ale kvůli obavám z cenzury BBC byli nuceni dočasně změnit název na Dumpy's Rusty Bolts. Prodej singlu však zůstal slabý, a tak se vrátili k původnímu jménu. Následná sporadická vydání našla odezvu hlavně mezi skalními příznivci.
Jejich diskografie pochází téměř výhradně z druhé poloviny osmdesátých let. V roce 1984 vydali živé dvojalbum Somewhere in England, nahrané v klubu Marquee. Následovala dvě studiová alba Hot Lover (1986) a Get Out On The Road (1987) a další živák Firkin Well Live (1988). V roce 1990 pak vydali coververzi písně "Run Run Run" (původně nahranou skupinou Jo Jo Gunne v roce 1972).
Navzdory dlouhé kariéře se stali terčem posměšků britského hudebního tisku, zejména časopisu Melody Maker. V humoristické rubrice Talk Talk Talk, kterou psal David Stubbs, byli pravidelně zobrazováni jako kapela, která se snaží naskočit na každou novou (a často nepravděpodobnou) hudební vlnu.
V roce 2010 stále koncertovali v malých sálech, na hudebních festivalech a motorkářských srazech po celé Evropě. Během své kariéry absolvovali několik turné a předskakovali mnoha slavným kapelám, včetně Hawkwind, Motörhead a Status Quo.
Po roce 2010 už o Dumpy's Rusty Nuts nebylo mnoho slyšet a skupina postupně utichla. Graham 'Dumpy' Dunnell však i nadále zůstává aktivní na hudební scéně, příležitostně vystupuje sólově a věnuje se různým projektům souvisejícím s bluesem a rockem.
Podrobnosti: Dumpy's Rusty Nuts - Metal Music Archives
Diskografie (studiová alba):
Hot Lover (1986)
Get Out On The Road (1987)
EASY ACTION
Easy Action je švédské glam rockové uskupení, které vzniklo na počátku 80. let. Jejími nejznámějšími členy byli Fredrik von Gerber, Chris Lind, Kee Marcello, Tommy Nilsson, Zinny J. Zan a Peo Thyrén. Švédský popový zpěvák Tommy Nilsson s nimi natočil studiovou nahrávku a absolvoval turné. Skupina se znovu sešla v létě 2006 na festivalu Sweden Rock Festival a předskakovala také Twisted Sister během jejich turné po Švédsku v roce 2007.
Původní Easy Action vznikli v roce 1981 ve složení Pelle Almgren, Henrik '2 metres' Jermsten, Bosse Belsen a Björne Fröberg. Bosse a Björne odešli a nahradili je Skox a Ubbe. Podařilo se jim vzbudit zájem Stranded Records a vydali pod nimi singl "Honcho Bongo". Navzdory jeho nízkému prodeji dostali další šanci se singlem "Om jag vore kung". Situace se ale opakovala a uskupení se rozpadlo. Skox a Jermsten založili kapelu Psyhedelic Mongo a Pelle Almgren začal místo toho psát písně.
Ještě v roce 1982 se Easy Action znovu reformovali jako glam metalová kapela, jejíž základ tvořili Kee Marcello a Alex Tyrone. Tito dva spolu původně hráli ve švédské glamové skupině Noice, pak se ale rozhodli založit ultimátní glam rockové uskupení, ve kterém se budou mísit vlivy glamové hudby 70. let s punkem a metalem. Ve stockholmském rockovém klubu Ritz se seznámili s původním zpěvákem Bosse Belsenem, který se nyní jmenoval Zinny J. Zan, a ještě téhož večera nahráli jeho vokály na první demosnímky. Později se k nim připojili bubeník Noice Fredrik Von Gerber a kytarista Danny Wilde.
V roce 1983 podepsali smlouvu s americkým vydavatelstvím Sire a stali se první švédskou kapelou, která kdy podepsala celosvětovou nahrávací smlouvu. Po vydání dvou studiových nahrávek: Easy Action v roce 1983 a That Makes One v roce 1986 se však rozpadli, když kytarista a lídr Kee Marcello odešel do Europe, s kterými dosáhl celosvětového úspěchu a prodal přes 30 milionů desek. Zinny J. Zan se poté připojil ke skövdské glammetalové formaci Kingpin, později přejmenované na Shotgun Messiah.
Skupina Poison použila ve svém hitu "I Want Action" podobný refrén jako byl v singlu "We Go Rocking" z roku 1983, což vedlo k tomu, že členové Easy Action zažalovali jejich nahrávací společnost a přijali v tomto případě finanční vyrovnání.
Easy Action se znovu sešli v pozměněné sestavě na koncertě na Sweden Rock Festivalu v roce 2006. Následovalo několik koncertů na konci roku 2007, včetně předskakování Twisted Sister. V dubnu 2008 se vydali do studia s producentem Chrisem Laneym, aby nahráli nové studiové album, z toho ale nakonec sešlo. V roce 2011 zemřel baskytarista Micael Grimm, který hrál se skupinou od jejího znovuobnovení v roce 2006.
Dne 18. prosince 2018 bylo potvrzeno, že Easy Action zahrají na Sweden Rock Festivalu v roce 2019. Součástí koncertu bylo živé provedení celého alba That Makes One v sestavě, která ho nahrála, včetně zpěváka Tommyho Nilssona a kytaristů Kee Marcella a Chrise Linda.
Podrobnosti: Easy Action - wikipedia
Diskografie (studiová alba):
Easy Action (1983)
That Makes One (1986)
HAWAII
Hawaii je americká heavymetalová skupina, která je významná především tím, že ji v roce 1981, původně pod názvem Vixen založil bývalý kytarista Deuce Marty Friedman (nezaměňovat se stejnojmennou ženskou kapelou z 80. let).
Vixen vznikli krátce po odchodu Martyho Friedmana z Deuce v roce 1980. V roce 1982 nahráli demo pod názvem Aloha, které stvořili členové Vixen kromě zpěvačky Kim La Chance. Její pozici v Aloha obsadila Lisa Ruiz. Ruiz nikdy nebyla spojena s Vixen, ani nikdy nebyla jejich členkou.
Po nahrání dalšího dema, celkově třetího od roku 1981, odešel baskytarista Paul Escorpeso a byl nahrazen Kimo. Poté vstoupili znovu do studia, aby nahráli nové verze písní "Beg for Mercy", "Rocking Me Hard" a "The Young and the Reckless", plus dvě "nové" skladby "Give It All You Got" a "New Age Rock-n-Roller". Nahrávání však přerušil rozpad kapely, což mělo za následek, že vokály pro tyto skladby nebyly nikdy natočeny. Až po několika měsících v roce 1983 vydala kalifornská společnost Azra Records posmrtné EP Made in Hawaii, které obsahovalo pět dříve nahraných skladeb.
V roce 1982 vznikla z Vixen skupina Aloha a o rok později Hawaii, která vydala dvě alba a rozpadla se.
Po rozpadu Hawaii založil Marty Friedman s Jasonem Beckerem skupinu Cacophony a baskytarista a zpěvák Gary St. Pierre se připojil k Vicious Rumors jako zpěvák na jejich debutovém albu Soldiers of the Night z roku 1985.
Zpěvačka Vixen Kim La Chanceová se v roce 1986 vynořila se skupinou Malisha a albem Serve Your Savage Beast. Jako výkonná producentka stála také za vydáním CD kompilace Vixen - The Works (2003) s demo nahrávkou "Angels from the Dust" z desky U.S. Metal Vol. II od Shrapnel Records.
V roce 2020 byla vydána kompilace The Essential Hawaii, která zahrnovala všechny dosud vydané nahrávky kapely. V rámci tohoto výběru se objevily nejen známé skladby, ale i dříve nevydané materiály z období jejího působení pod názvem Vixen, čímž se opět obnovil zájem o tuto skupinu a její hudbu.
V současnosti se v oblasti metalového podzemí stále mluví o této kapele jako o jednom z významných představitelů amerického heavy metalu a její historie je často vzpomínána ve spojitosti s ikonickými metalovými jmény, jako jsou Cacophony, Vicious Rumors a další. Je zajímavé, že skupina nikdy nezískala komerční úspěch, ale stále má svou kultovní fanouškovskou základnu.
Podrobnosti: Vixen - Metal Archives
Podrobnosti: Hawaii - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
One Nation Underground (1983)
The Natives Are Restless (1985)
HEAVY PETTIN
Skotská skupina Heavy Pettin vznikla v polovině roku 1981 v Glasgow, když kytarista Gordon Bonnar, baskytarista Brian Waugh a bubeník Gary Moat ze skupiny Weeper (1975 - 1981) doplnili sestavu o zpěváka Steva Haymana a kytaristu Punkyho Mendozu a rozhodli se pro nový název.
Kapele se díky tvrdé práci podařilo získat klíčovou smlouvu s velkým vydavatelstvím Polydor Records a jejich debutové album Lettin' Loose z roku 1983 navíc produkoval kreativní Mack společně s kytaristou Queen Brianem Mayem. Deska byla výborně přijata, skupině se rýsovala skvělá budoucnost a turné s KISS i Ozzym pomohlo kvintetu v rozvoji. Situace se ale nakonec bohužel vyvinula, i díky některým krokům vydavatelství trochu jinak, i když do roku 1988, kdy ukončili činnost, natočili ještě další dvě výborné desky - Rock Ain't Dead (1985) a Big Bang (vyšla až v roce 1989) a několik EP.
V roce 2017 obnovili Heavy Pettin činnost, když zpěvák Steve Hayman a kytarista Gordon Bonnar dali dohromady novou sestavu, se kterou se v následujícím roce vydali na turné po Velké Británii s americkými legendami Angel. V roce 2019 následoval headline set na HRH Hard Rock Hell, po němž se kapela představila na dalším headline vystoupení, tentokrát v Německu na Headbangers Festivalu, a rok završila dalším turné po Velké Británii s Rock Goddess.
Rok 2020 sliboval být zatím nejlepší, začínal úžasnou Monsters of Rock Cruise X, po níž následovalo další headline vystoupení na festivalu Brofest v Newcastlu. A pak přišel "Covid"! Až v srpnu 2022 se kapela konečně vydala na šňůru koncertů, během níž měla vystoupit v pěti různých zemích Evropy, přičemž začínala hlavním vystoupením na festivalu Legends of Rock, po němž následoval triumfální návrat do rodného Glasgow jako speciální host legendy, jakou je Michael Schenker!
Rok 2023 byl význačný 40. výročím vydání jejich debutu Lettin' Loose. Při této příležitosti byla na březen naplánována premiéra nové remasterované verze originálu produkovaného Brianem Mayem, po níž následovala série koncertů. Plán je zaznamenat tyto koncerty pro vydání živého alba ke 40. výročí. A v říjnu 2025 fanoušky potěší nová studiovka Rock Generation.
Podrobnosti: Heavy Pettin - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Lettin Loose (1983)
Rock Ain't Dead (1985)
Big Bang (1989)
Rock Generation (2025)
CHASAR
Skupinu Chasar založili bratři Marshallové Jim (bicí) a Peter (baskytara) ve skotském městě Alloa v roce 1981 (jiné zdroje uvádějí rok 1980), spolu s Alecem Pollockem, který zpíval a hrál na kytaru. První společnou skladbou kapely byla píseň "Kings", v níž se projevil silný vliv Rush, čímž byli Chasar známí. Zpočátku dokonce zašli tak daleko, že do svého setu zařadili několik jejich coververzí. Materiál byl ale postupem času stále tvrdší, čerpali vlivy z celého rockového spektra od Black Sabbath po UFO a Thin Lizzy, a více se v něm projevovala Alecova drtivá kytarová hra ovlivněná progresivním rockem.
V době vydání svého prvního alba Chasar na kazetě (na vlastním labelu MPM) v roce 1983 si už kapela užívala velkou popularitu na koncertech po celém Skotsku, kterou ještě umocnila vynikající recenze v Kerrang! na koncert v Aberdeenu z turné s progresivními rockery Pallas v roce 1982. Chasar úspěšně koncertovali po většině Spojeného království, což vedlo k jejich pozvání do páteční rockové show Tommyho Vance na Radiu 1.
Debut produkovala sama kapela a nahrála ho za dva a půl dne ve studiu Run Rig's Castlesound v Edinburghu. Po tisíci prodaných kazetách se ho nakonec ujal americký Phonograph a koncem června 1985 se dočkalo britského vinylového vydání, kterému se dostalo skvělé recenze v časopise Kerrang!. Kromě toho (bez jejich vědomí) vyšel někdy kolem roku 1987 v evropské vydání na LP v belgickém nákladu u Mausoleum Records pod názvem Gypsy Roller. Existovalo také obskurní evropské kompilační LP War On The Planet, na kterém bylo několik jejich skladeb z alba Chasar. Skutečnost, že tato vydání byla zřejmě licencována společností American Phonograph nebo spřízněnými stranami a že Gypsy Roller byl přebalen novým názvem a obalem naznačuje, že prodej LP ve Velké Británii probíhal dobře – kapela však zůstala v nevědomosti.
V době vydání recenze debutu pro časopis Kerrang! se Chasar rozhodli rozšířit sestavu o zpěváka, protože Alec o tento post příliš nestál. Gary Danza a Pete Scallon tuto roli zastávali v letech 1985 - 1986, než ji převzal Ian Taitz, který zůstal s kapelou až do roku 1988 a natočil několik vysoce ceněných demosnímků a nevydané 12" EP. Ačkoli byli stále oblíbenou koncertní atrakcí, několik posledních koncertů odehráli v původní tříčlenné sestavě a v roce 1988 definitivně ukončili svou činnost; v následujícím roce se krátce zreformovali na jednorázový koncert v Alvě.
V dalších letech se pravidelně mluvilo o reunionu, dokonce se objevily zvěsti v Kerrang!, že se reformují jako pětičlenná formace s novým zpěvákem a klávesistou, ale nic z toho nebylo. Alec mezitím spolupracoval s houslistou Georgem Foutarem a koncertoval s kapelou No Dice, hrající coververze. V 90. letech se pak měla reformovat čtyřčlenná sestava s Ianem Taitem, ale i tyto plány byly nadobro zastaveny, když Peter Marshall tragicky zahynul při dopravní nehodě. Poté se v polovině 90. let se Alec připojil k prog-rockerům Monitor Lizard. Kapela se přejmenovala na Exit a vydala album s názvem Turn The Page.
V roce 1999 se objevily webové stránky, nejprve s názvem 'Gypsy Rollers' a poté 'Chasar Online', které byly zamýšleny jako přímý zdroj informací o Chasar. V roce 2001 se zvedla vlna zájmu o CD reedice jejich alb Chasar a Turn The Page, které vyšly u Traxstudia a získaly nadšené recenze v časopise Sweden Rock. Jim Marshall zanechal v návštěvní knize 'Chasar Online' vzkaz, že on, Alec a Ian znovu jamovali, a že to sice bylo skvělé, ale nic z toho nebylo. V posledních letech Ian Tait hraje rockové covery s kapelou Touch And Go, zatímco Alec dal dohromady další sestavu No Dice, v níž jsou i bývalí členové Exit a Glasgow.
Podrobnosti: Chasar - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Chasar (1983)
Gypsy Roller (1987)
CHATEAUX
Chateaux byla britská heavymetalová kapela, která vznikla v roce 1981 v Cheltenhamu v hrabství Gloucestershire ve Spojeném království. V osmdesátých letech nahráli tři alba u vydavatelství Ebony Records, které tehdy vydávalo například Grim Reaper nebo Savage. Kapela se zasloužila o nastartování kariéry Steva Grimmetta, pozdějšího člena skupin Grim Reaper a Onslaught.
Skupinu původně založili pod názvem Stealer kytarista Tim Broughton, baskytarista Alex Houston a bubeník Andre Baylis. V roce 1982 si je nově vzniklé vydavatelství Ebony Records vybralo pro zařazení na kompilaci Metal Maniaxe, na kterou, už pod názvem Chateaux, přispěli skladbou "Young Blood". V té době obstarával vokály baskytarista Alex Houston. Tuto píseň později Ebony vydalo jako singl, podpořený skladbou "Fight to the Last".
V roce 1983 vyšlo kapele debutové album Chained and Desperate, opět u Ebony Records, které produkoval Daryl Johnson a na kterém zpíval bývalý člen skupiny Medusa a tehdejší člen skupiny Grim Reaper Steve Grimmett. Z neznámých důvodů skupina trvala na tom, že Grimmett byl pouze hostem, což mu umožnilo soustředit se na Grim Reaper. Obal obstaral Garry Sharpe-Young z MusicMight. Martin Popoff ji ve svém Sběratelském průvodci heavy metalem album popsal takto: „Vezouc se na stejné tajemné vlně jako první desky Grim Reaper, Diamond Head, Savage a Witchfinder General, Chained and Desperate kombinuje celistvost, písničkářství a grime způsobem, který je mimo hranice těchto raných britských mistrů málokdy k vidění. Vířící kotel nádherného hluku. 9/10.“
Do vydání druhé desky Fire Power (Ebony, 1984) zůstal z původní sestavy pouze kytarista a hlavní skladatel Broughton. Baylise a Houstona nahradili baskytarista a zpěvák Krys Mason (ex-Confessor) a bubeník Chris Dadson (ex-Wolfbane, Sam Thunder a Aragorn). Druhá deska byla přijata hůře než debut, Eduardo Rivadavia z Allmusic poznamenal, že byla ve srovnání s ním překvapivě obyčejná a nevýrazná; Popoff uvedl, že písničkářská soustředěnost se vytratila a singlový garážový rachot debutu se vyhoupl jak k OTT výletům, tak ke koketování s AOR rockovými strukturami. S vydáním třetí desky Highly Strung (1985) došlo k dalšímu úpadku a špatné prodeje a neochota kapely koncertovat mimo místní region vedly k jejímu rozpadu. Sanctuary Records nicméně v roce 2003 znovu vydalo všechna tři alba a debutový singl jako 2CD kompilaci Fight to the Last.
Podrobnosti: Chateaux - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Chained and Desperate (1983)
FirePower (1984)
Highly Strung (1985)
CHINAWITE
Skupina vznikla v Sheffieldu v roce 1981 původně pod názvem No Escape. Často se jejich název nesprávně píše 'China White' a proto jsou zaměňováni s několika kapelami tohoto jména. Na rozdíl od mnoha svých vrstevníků stihli Chinawite za svou zhruba dvouletou kariéru vydat singl "Blood On The Streets/Ready To Satisfy" a plnohodnotné album Run For Cover (Mausoleum Records, 1984).
Sestava kapely byla: Brian Glaves (zpěv), Ian Von Coolburger Hurley (kytara), Al Thompson (kytara), Gary North (basa) a Kevin Oxley (bicí).
Objevili se také na kompilaci Metal Prisoners (LP, Mausoleum Records, 1983) s písněmi "Blood On The Streets" a "Ready To Satisfy".
Po vydání alba Run For Cover se kapela kvůli vnitřním problémům a neuspokojivým prodejům rozpadla. I přes krátkou kariéru si získali určitou pozornost v metalové komunitě, přičemž jejich hudba byla ovlivněná klasickým britským heavy metalem, s příchutí hard rocku. LP obsahovalo dravé kytarové riffy a agresivní vokály, které dodávaly písním energii, ale skupina nedokázala najít své místo v širší scéně a po rozpadu členové pokračovali v různých hudebních projektech. I tak zůstali vnímáni jako zajímavá součást britského metalového podhoubí první poloviny osmdesátých let.
Podrobnosti: Chinawite - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Run for Cover (1984)
JAG PANZER
Jag Panzer se dali dohromady koncem roku 1981, kdy se inspirovali nástupem nové vlny britského heavy metalu. Původní sestavu tvořili zpěvák Harry Conklin (později přezdívaný 'Tyrant'), Mark Briody, jediný kytarista skupiny v její první inkarnaci, baskytarista John Tetley a bubeník Rick Hilyard. Ze startu byla skupina známá jako Tyrant, ale brzy musela název změnit, protože v Kalifornii již existovala jiná kapela s tímto názvem.
Nápad na název se u muzikantů zrodil v momentě, kdy uviděli plakát s německým tankem z druhé světové války, který se jmenoval Jagdpanzer, což v němčině znamená doslova 'lovec tanků' a v angličtině by se nazýval tank destroyer. Nebyli však schopni název správně vyslovit, a proto z názvu vypustili písmeno 'D' a nazvali se jednoduše Jag Panzer. Kapela, jejíž členové byli v té době zhruba ve věku kolem třiceti let, hrála většinou v místních denverských klubech. V roce 1983 se jim podařilo nahrát EP později známé jako Tyrants. Na začátku roku 1984 přijali kytaristu Joeyho Tafollu, rodáka z Kalifornie, a vzápětí nahráli svou první desku Ample Destruction.
Po vydání alba se kapela přestěhovala do jižní Kalifornie, kde ji brzo začaly rozkládat změny v sestavě. Tafolla odešel v roce 1986 a o rok později vydal sólové album Out of the Sun, zatímco Conklin hrál na konci 80. let krátce s Riot, než založil vlastní skupinu Titan Force. Bubeníka Hilyarda už předtím nahradil Reynold 'Butch' Carlson, ten ale také odešel v roce 1986 spolu s Tafollou. Tentokrát ještě kapela zachránila situaci přijetím zpěváka Boba Parduby, kytaristy Christiana Lasegueho a bubeníka Rikarda Stjernquista, který se narodil ve Švédsku, ale to už se nad ní stahovaly černé mraky. V této sestavě začali nahrávat následníka debutové desky, což se jim do konce roku 1987 úspěšně povedlo, ale nikdy se nedočkal oficiálního vydání. V roce 1988 přišel rozpad.
V roce 1994 se dali znovu dohromady, tentokrát se zpěvákem Danielem J. Concou, na baskytaru hrál Tetley, kytary obstarali Briody a Chris Hostka a bicí si vzal na starost Rikard Stjernquist. Druhé album Dissident Alliance vyšlo 10 let po debutu u německého indie labelu Rising Sun. Další deska, The Fourth Judgement, na které Hostku nahradil navrátivší se Joey Tafolla, vyšla u Century Media koncem roku 1997 a v následujícím roce dorazila na trh čtvrtá studiovka Age of Mastery, kde už Tafollu vystřídal Chris Broderick. Na dalším albu Thane to the Throne se Jag Panzer snažili o ambicióznější přístup vytvořením koncepční desky o Macbethovi Williama Shakespeara.
V roce 2001 vyšla deska Mechanized Warfare, v roce 2003 pak kapela vydala dvojalbum s dosud nevydanými skladbami z první desky. Další studiovka Decade of the Nail Spiked Bat obsahovala znovu nahraný a zremixovaný starý materiál. V roce 2004 kapela vydala Casting the Stones. Dříve nevydané album Chain of Command bylo zremixováno a vyšlo v roce 2004 v limitované edici. V roce 2008 opustil kapelu Chris Broderick, aby se připojil k Megadeth a nahradil ho Christian Lasegue.
V roce 2011 si kapela dala krátkou přestávku, aby o dva roky později začala pracovat na svém desátém studiovém počinu, na kterém se poprvé od roku 1997, kdy vyšlo The Fourth Judgement, podílel i kytarista Joey Tafolla. V srpnu 2014 Jag Panzer oznámili, že hledají nového zpěváka. Nakonec se k nim od března 2015 vrátil Harry Conklin. Nové album dostalo název The Deviant Chord a vyšlo u vydavatelství SPV/Steamhammer 29. září 2017. Jejich zatím poslední, jedenáctá deska The Hallowed vyšla 23. června 2023.
Podrobnosti: Jag Panzer - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Ample Destruction (1984)
Dissident Alliance (1994)
The Fourth Judgement (1997)
The Age of Mastery (1998)
Thane to the Throne (2000)
Mechanized Warfare (2001)
Decade of the Nail Spiked Bat (2003)
Chain of Command (2004, reedice nevydaného alba z roku 1987)
Casting the Stones (2004)
The Scourge of the Light (2011)
The Deviant Chord (2017)
The Hallowed (2023)
KERBER
Kerber (srbsky Кербер, doslova 'Kerberos') je Jugoslávská, nyní srbská hardrocková kapela, která vznikla v Niši roku 1981. Debutové album z roku 1983 jim přineslo celostátní popularitu. Následující nahrávky je vynesly na samotný vrchol jugoslávské hardrockové scény a řada jejich skladeb se stala hity, zejména balady s poetickými texty, které psal Duško Arsenijević. Jejich zvuk se postupně vyvinul od tvrdého rocku na debutu k melodickému hard rocku a poprocku v polovině a na konci osmdesátých let. Poslední studiovou desku kapela vydala v roce 1996 a během první dekády nového tisíciletí vystupovala jen příležitostně. Na začátku let 2010 se však vrátila na koncertní pódia a od té doby vydala několik nových singlů a také živé album.
Začátky kapely lze vystopovat k souboru Top (Dělo), který působil v Niši na začátku osmdesátých let. Top hráli vlastní skladby i coververze písní zahraničních hardrockových interpretů a často spolupracovali s divadlem Treća polovina (Třetí poločas). Získali si jistou popularitu, ale neměli stálou sestavu. V roce 1981 se však vytvořila stabilní formace ve složení Goran Šepa 'Gale' (zpěv), Tomislav 'Tomica' Nikolić (kytara), Branislav 'Bane' Božinović (klávesy), Zoran Stamenković (bicí) a Zoran Madić (baskytara). Skupina přijala název Kerber a rozhodla se hrát vlastní tvorbu. Hudbu skládali všichni členové, texty psal Stamenković. Prvníí oficiální koncert odehráli v listopadu 1981 v klubu Muzički klub v Niši. Během roku 1982 měli řadu dalších vystoupení v Niši i po celé Srbii, zároveň pracovali na materiálu pro debutové album. Na jaře 1982 odešel Madić kvůli povinné vojenské službě a nahradil ho bývalý člen skupin Mama Rock a Plamteće Nebo (Planoucí nebe) Zoran 'Sosa' Žikić. Ten zaujal výraznými pódiovými vystoupeními – hrál na kytaru ve tvaru sekery a předváděl ohnivou show. V květnu 1983 získali Kerber první místo na prestižním Subotickém festivalu mládeže s písní 'Mezimac'. O několik dní později vystoupili jako předkapela na koncertu skupiny Galija na bělehradském stadionu Tašmajdan.
V červenci 1983 nahráli debut Nebo je malo za sve (Nebe je malé pro všechny), které produkoval Gordon Rowley, baskytarista britské heavy metalové skupiny Nightwing. S Rowleym se členové setkali během jeho vystoupení v Jugoslávii po boku Petera Greena a ten po poslechu jejich demonahrávek projevil zájem o spolupráci. Album vzniklo ve studiu Aquarius v Bělehradě a bylo smícháno ve Strawberry Studiu v Manchesteru. Vydala ho firma ZKP RTLJ a okamžitě zaznamenalo úspěch – během prvního týdne se ho prodalo 10 000 kopií. Deska přinesla hity "Mezimac", "Nebo je malo za sve" a "Heroji od staniola" (Hrdinové ze staniolu). Po vydání desky vystoupili Kerber jako předkapela na jugoslávských koncertech skupin Uriah Heep a Ten Years After.
V lednu 1984, během turné po Makedonii, onemocněl Stamenković infekční hepatitidou, takže byl v březnu, během vystoupení na festivalu v Opatiji, dočasně nahrazen bubeníkem skupiny Generacija 5 Slobodanem Đorđevićem. Přestože se předvedli dobře, do popově laděného formátu festivalu Opatija příliš nezapadli. Během turné se představili také v bělehradském Sava Centru na koncertu pořádaném časopisem ITD, kde jejich show skončila předčasně, když pyrotechnika zapálila pódium. 19. května 1984 došlo na koncertě pod širým nebem v Novém Sadu k nehodě – Žikić utrpěl popáleniny druhého stupně při ohnivé show za větrného počasí. Přesto ve vystoupení pokračoval a v turné pak jel dále se zavázaným obličejem. Po této události mu ostatní členové zakázali v nebezpečné show pokračovat. 25. května 1984 vystoupili Kerber spolu s dalšími kapelami na velkém koncertu na náměstí Marxe a Engelse v Bělehradě v rámci oslav Dne mládeže. V červnu pak předskakovali Nightwing na jejich jugoslávských koncertech. Během léta 1984 koncertovali v diskotéce Zana v Řecku a v říjnu se ke kapele znovu připojil Stamenković.
V prosinci 1984 odcestovali Kerber do Velké Británie, kde nahráli své druhé LP Ratne igre (Válečné hry). Nahrávalo se v Saughallu a producentem byl opět Gordon Rowley. Během pobytu v Británii hráli také v klubech v Liverpoolu a Chesteru. Anglická verze písně "Mezimac", nazvaná "Get Me Out", byla zaznamenána na jejich koncertě v Liverpoolu a zařazena na album. Část textů tentokrát napsal textař Duško Arsenijević, který se skupinou spolupracoval i na dalších deskách. V květnu 1985, týden po vydání LP, odešel Stamenković na vojnu a znovu ho zastoupil Slobodan Đorđević. 15. června 1985 vystoupili Kerber spolu s dalšími třiadvaceti interprety na bělehradském stadionu Crvene zvezdy na festivalu YU Rock Misija, což byla jugoslávská účast na akci Live Aid. V říjnu téhož roku se Đorđević odstěhoval do USA a na jeho místo nastoupil Dragoljub Đuričić, dříve člen skupin Mama Co Co, YU Grupa a Leb i Sol. V listopadu Kerber získali ocenění Smeli cvet (Odvážný květ), které uděloval Svaz komunistické mládeže Srbska za přínos jugoslávské rockové hudbě.
V roce 1986 nahráli třetí studioku Seobe (Migrace), jehož producentem byl skladatel a někdejší lídr Korni Grupe Kornelije Kovač. Album přineslo řadu hitů: "Hajde da se volimo" (Pojďme se milovat), "Čovek od meda" (Muž z medu), balady "Kad ljubav izda" (Když láska zradí), "Još samo ovu noć mi daj" (Dej mi ještě tuto noc), "Bolje da sam druge ljubio" (Měl jsem líbat jiné) a "Seobe", inspirovanou emigrací Srbů z Kosova v osmdesátých letech. Po úspěchu alba odehráli Kerber přes 200 koncertů po celé Jugoslávii. Na propagační turné vyrazili s klávesistou Miloradem Džmerkovićem (dříve Slomljena Stakla a Peđa D’ Boy Band), protože Branislav Božinović musel v červenci 1986 krátce po nahrávání desky narukovat do armády. Ve svém rodném městě odehráli Kerber velký koncert na stadionu Železničar 16. května 1987 za účasti řady hostujících kapel.
V roce 1988 jim vyšlo album Ljudi i bogovi (Lidé a bohové), které produkoval Đorđe Petrović. V té době se Božinović vrátil z vojenské služby zpět. Největšími hity se staly skladby "Svet se brzo okreće" (Svět se rychle otáčí) a balada "Na raskršću" (Na křižovatce). Texty napsal Duško Arsenijević, přičemž část z nich se dotýkala politických témat. V létě téhož roku Žikić odešel a nahradil ho Branko Isaković, bývalý člen skupin Suncokret, Bulevar, Propaganda a Idoli. Protože byl Žikić znám svými pódiovými show, dostala tato změna značný prostor v jugoslávském tisku. Na koncertě v bělehradském Domě mládeže 12. prosince 1988 byl pořízen první živý záznam kapely, ze kterého vznikla deska 121288 Uživo (podle data vystoupení). Nahrávka byla ale pořízena i smíchána ve spěchu a fanoušky ani kritiky nebyla přijata příliš dobře. V roce 1989 uspořádali Kerber další koncert na stadionu Železničar v Niši a absolvovali měsíční turné po Sovětském svazu, kde vystoupili v Moskvě, Leningradě, Jaltě a dalších městech.
Na konci roku 1990 vydali Kerber svou pátou studiovku Peta strana sveta (Pátá strana světa), kterou produkoval Saša Habić. Texty napsali Duško Arsenijević a Bora Đorđević. V několika písních hostoval saxofonista Nenad Petrović a do skladby "Mama – tata" (Máma – táta) se zapojil i dětský sbor. Krátce po vydání alba odešel bubeník Dragoljub Đuričić zpět ke kapele Leb i Sol a nahradil ho Josip 'Joško' Hartl, dříve člen kapely Frenky. Pro retrospektivní večer Bělehradského jarního festivalu 1991 natočili Kerber cover skladby Zdravka Čoliće "April u Beogradu" (Duben v Bělehradě), která vyšla na festivalové kompilaci Beograde (Belehrade) v roce 1991. Poté si skupina udělala delší přestávku, během níž nahrála hudbu k divadelní hře Blues osmeh (Bluesový úsměv). 23. dubna 1994 odehráli v budově Nišského národního divadla akustický koncert, na němž se podíleli i členové Nišského symfonického orchestru a církevního sboru Branko.
Začátkem roku 1996 vydali album Zapis (Zápis), které produkoval Vladimir Negovanović. Do sestavy tehdy přibyli noví členové: Saša Vasković (baskytara), Vladan Stanojević (akustická kytara) a Goran Đorđević (perkuse). Poprvé v historii kapely se tak ve zvuku objevila akustická kytara a perkuse. Namísto Božinovićových typických syntezátorů převládaly na desce tóny Hammondových varhan. Hostem byl také frontman skupiny Van Gogh Zvonimir Đukić 'Đule', který na desce nahrál kytarové party. V lednu 1996 uspořádali Kerber akustický koncert ve Studiu M v Novém Sadu. Záznam vyšel v roce 1998 na albu Unplugged. Nejprve se nahrávky objevily na dvou kazetách vydaných labelem Take Or Leave It Records, v roce 1999 si je kapela vydala sama na jednom CD. Koncem roku 1996 vystoupili Kerber na hlavním náměstí v Niši v rámci protestů proti volebním podvodům v Srbsku.
Roku 1998 skupina kromě Unplugged vydala i dvě kompilace Antologija 1983–1998 I a Antologija 1983–1998 II, které podrobně shrnuly jejich dosavadní tvorbu. Ve stejném roce oslavili 15. výročí velkým koncertem na pevnosti v Niši za účasti Nišského symfonického orchestru, sboru Branko a Kornelije Kovače. V roce 1999 se představili jako předkapela na koncertě kapely Dio v Sofii v Bulharsku a krátce poté se odmlčeli.
Skupina se vrátila a oslavila své 30. výročí třemi koncerty. První z nich se uskutečnil 15. prosince 2011 v hale Čair v Niši a vystoupila na něm řada hostů: bývalí členové kapely Zoran Stamenković, Vlada Karadžov, Goran Đorđević, Vladan Stanojević, Branko Isaković a Dragoljub Đuričić, dále skupina Neverne Bebe, YU Grupa, Kornelije Kovač, zpěvák kapely Smak Dejan Najdanović a sbor Constantine. Druhý koncert se konal 6. dubna 2012 v hale SPENS v Novém Sadu. Třetí a závěrečné vystoupení proběhlo 13. prosince 2012 ve sportovní hale v Bělehradě, kde se jako host objevil Bora Đorđević.
V roce 2017 vydalo vydavatelství PGP-RTS kompilaci Specijal (Speciální edice), která přinesla 17 zremasterovaných skladeb z období 1986 – 1996. O rok později vyšel u stejné firmy box set Unplugged Live Sava Centar. Obsahoval dva DVD disky se záznamem akustického koncertu, který Kerber odehráli 12. prosince 2017 v bělehradském Sava Centru, a také CD s audiozáznamem tohoto vystoupení.
31. ledna 2021 vydali Kerber singl "Bestraga sve" (K čertu se vším), což byla jejich první studiová nahrávka po dvanácti letech. Text písně napsal Nikola Čuturilo, scénář k videoklipu vytvořil spisovatel Miloš Petković a ve videu se objevila herečka Petra Nešić z Nišského akademického divadla. V roce 2021 plánovala kapela oslavit 40. výročí dvěma velkými koncerty v Bělehradě a Niši, avšak vystoupení byla odložena kvůli 'pandemii' COVID-19. Koncerty se nakonec uskutečnily v roce 2022 – 10. února proběhlo v bělehradské Domě odborů akustické vystoupení a 11. června následoval koncert v amfiteátru Nišské pevnosti.
15. března 2021 zemřel bývalý bubeník Kerberu Dragoljub Đuričić, kterému bylo 68 let. Bývalý klávesista Milorad Džmerković zemřel 26. září 2022.
V říjnu 2022 vydal spisovatel Miloš Petković knihu o kapele s názvem Kerber: Hronike troglavog psa (Kerber: Kronika tříhlavého psa). Prostřednictvím QR kódu umístěného v knize získali čtenáři exkluzivní přístup k nové skladbě "Suze kroz noć" (Slzy nocí).
Odkaz:
Srbská rocková zpěvačka Viktorija nazpívala cover skladby "Seobe" na svém albu Nostalgija (Nostalgie) z roku 2000. Srbská heavymetalová kapela Alogia zařadila na svůj živý záznam Priče o vremenu i životu – Live at SKC (Příběhy o čase a životě – Live at SKC) z roku 2006 covery písní "Mezimac" a "Hajde da se volimo", přičemž Goran Šepa se na nich představil jako host. Srbská hardrocková a heavymetalová formace Atlantida nahrála cover skladby "Igraj sad" (Tancuj teď) na své desce Put u večnost (Cesta do věčnosti) z roku 2009. V roce 2000 byla píseň "Seobe" v anketě časopisu Rock Express zařazena na 43. místo žebříčku Top 100 jugoslávských rockových skladeb všech dob. Roku 2011 byla "Mezimac" zvolena posluchači rádia 202 mezi 60 největších skladeb, které vyšly u vydavatelství PGP-RTB/PGP-RTS během šedesáti let jeho existence.
Zakládající sestava (1981)
- Goran Šepa 'Gale' - zpěv
- Tomislav 'Tomica' Nikolić - kytara
- Branislav 'Bane' Božinović - klávesy
- Zoran Stamenković - bicí
- Zoran Madić - basa
Klasická sestava (1983 – 1984, období debutu a alba Ratne igre)
- Goran Šepa 'Gale' - zpěv
- Tomislav 'Tomica' Nikolić - kytara
- Branislav 'Bane' Božinović - klávesy
- Zoran Stamenković - bicí
- Zoran 'Sosa' Žikić - basa
Sestava v éře Seobe (1986 – 1987)
- Goran Šepa 'Gale' - zpěv
- Tomislav 'Tomica' Nikolić - kytara
- Branislav Božinović / Milorad Džmerković (Božinović odešel na vojnu) - klávesy
- Zoran Stamenković - bicí
- Zoran 'Sosa' Žikić - basa
Sestava konce 80. let (Ljudi i bogovi, 1988)
- Goran Šepa 'Gale' - zpěv
- Tomislav 'Tomica' Nikolić - kytara
- Branislav Božinović / Milorad Džmerković (Božinović odešel na vojnu) - klávesy
- Dragoljub Đuričić - bicí
- Branko Isaković - basa
Sestava z období Zapis (1996) a z roku 2022
- Goran Šepa 'Gale' - zpěv
- Tomislav 'Tomica' Nikolić - kytara
- Vladan Stanojević - akustická kytara
- Branislav Božinović - Hammond varhany
- Goran Đorđević - perkuse
- Saša Vasković - basa
Podrobnosti: Kerber - wikipedia
oficiální web: Kerber.rs
Diskografie (studiová alba):
Nebo je malo za sve (1983)
Ratne igre (1985)
Seobe (1986)
Ljudi i bogovi (1988)
Peta strana sveta (1990)
Zapis (1996)
KILLER DWARFS
Killer Dwarfs (stylizováno jako KiLLeR DWaRfS) je kanadská hardrocková kapela, která vznikla koncem roku 1981 v Oshawě, Ontariu, a během osmdesátých let dosáhla v rodné Kanadě lokálního úspěchu. Je známá svým netradičním smyslem pro humor – všichni členové si osvojili příjmení 'Dwarf' – a během kariéry byla nominována na dvě ceny Juno. Killer Dwarfs bývali občas srovnáváni s představiteli NWOBHM, jako jsou Iron Maiden nebo Saxon.
Před vznikem Killer Dwarfs existovala jistá formace Sphinx, ve které hráli Darrell Millar, Bryce Trewin a Ange Fodero. Po skončení fungování Sphinx se k nim připojil Russ Graham a kapela se přejmenovala na The Killer Dwarfs. Původní sestavu tvořili Russ Graham (zpěv), Darrell Millar (bicí), Bryce Trewin (kytara) a Ange Fodero (baskytara). Debut kapely z roku 1983 byl nominován na cenu Juno a některé rozhlasové stanice v USA, zejména v Texasu, začaly hrát skladby z něj.
Krátce po vydání desky Trewin a Fodero formaci opustili a nahradili je kytarista Mike Hall a baskytarista Ron Mayer. Tato sestava vydala v roce 1986 průlomové album Stand Tall, následované v roce 1988 Big Deal a Dirty Weapons v roce 1990. Během osmdesátých let si skupina získala značnou pozornost v Kanadě i USA, jejich videoklipy se pravidelně objevovaly na MuchMusic a v pořadu MTV Headbangers Ball. V roce 1992 nahradil Halla Gerry Finn a kapela vydala desku Method to the Madness.
Několik dalších let koncertovali, poté se ale rozešli. V polovině a druhé polovině devadesátých let se členové věnovali jiným projektům: Graham založil kapelu PennyBlack, Hall a Finn se stali členy kanadské metalové skupiny Helix, Millar hrál v southern rockové kapele Laidlaw a později založil vlastní AC/DC tribute projekt Autobon, později přejmenovaný na Automan.ca, který mu umožnil nahrávat i vlastní skladby. Mayer se stal podnikatelem a přestěhoval se do USA.
V roce 2001 se však formace v sestavě Graham, Millar, Hall a Mayer znovu sešla a absolvovala turné po Severní Americe. Záznamy z těchto koncertů vyšly na živém albu Reunion of Scribes: Live 2001. Kapela poté opět pozastavila činnost až do roku 2013, kdy Graham, Millar, Finn a Mayer vydali desku Start @ One, která byla původně nahrána v roce 1993. Ve stejném roce Graham vydal také sólové album Wireless, na němž zpívá akustické verze známých písní Killer Dwarfs s hostujícími hudebníky.
26. května 2014 se kapela vracela domů po americkém turné, které zakončila na festivalu Rocklahoma v Pryoru, v Oklahomě. Při průjezdu stavební zónou na dálnici Interstate 70 v Indianě jejich pick-up, řízený bubeníkem Johnnym Fentonem, narazil do dvou vozidel a vjel do příkopu. Graham byl letecky transportován do nemocnice v Terre Haute, kde mu museli sešít 24 stehy ránu na levé straně čela. Ostatní členové vyvázli jen s drobnějšími řeznými ranami a pohmožděninami. V rozhovoru pro rádio o měsíc později Graham uvedl, že se hojí dobře, ale oblast okolo jizvy je stále zcela necitlivá.
5. ledna 2018 bylo oznámeno, že Killer Dwarfs podepsali smlouvu s vydavatelstvím EMP Label Group basisty skupiny Megadeth Davida Ellefsona. Label plánoval vydat živé album kapely No Guff, znovu vydat nezávisle vydané Start @ One a Grahamův sólový debut Wireless, a také připravit novou studiovku Killer Dwarfs a Russe Dwarfa pro rok 2019.
Původní sestava (1981 – 1983)
- Russ Graham – zpěv
- Darrell Millar – bicí
- Bryce Trewin – kytara
- Ange Fodero – baskytara
Průlomová sestava (1983 – 1992, období alb Stand Tall, Big Deal, Dirty Weapons)
- Russ Graham – zpěv
- Darrell Millar – bicí
- Mike Hall – kytara
- Ron Mayer – baskytara
Sestava 1992 – 1993 (Method to the Madness)
- Russ Graham – zpěv
- Darrell Millar – bicí
- Gerry Finn – kytara
- Ron Mayer – baskytara
Současná/poslední známá sestava (od obnovení 2001 a po roce 2013)
- Russ Graham – zpěv
- Darrell Millar – bicí
- Mike Hall / Gerry Finn – kytara (střídání podle období)
- Ron Mayer – baskytara
Podrobnosti: Killer Dwarfs - wikipedia, oficiální web
Diskografie (studiová alba):
Killer Dwarfs (1983)
Stand Tall (1986)
Big Deal (1988)
Dirty Weapons (1990)
Method to the Madness (1992)
Start @ One (2013)
LEATHERWOLF
Leatherwolf je americká heavy/power metalová skupina, která vznikla v roce 1981 v Huntington Beach v Kalifornii. V roce 1992 se rozpadla, ale o sedm let později se na scénu vrátila. Skupině se také přezdívá 'Triple Axe Attack', protože se stala průkopníkem používání tříkytarové sestavy v heavy metalu. Kapela, kterou tvoří zpěvák Keith Adamiak, kytaristé Rob Math a Luke Man, kytarista a klávesák Wayne Findlay, baskytarista Barry Sparks a bubeník Dean Roberts během své existence prošla mnoha změnami v sestavě. Žádný člen nebyl v kapele po celou dobu její existence, ale několik se jich v různých obdobích vrátilo. Kapela nadále vystupuje živě a v roce 2022 vydala zatím poslední album s názvem Kill the Hunted.
Leatherwolf, kteří sdíleli na místech jako Woodstock a Radio City pódia s kapelami Metallica, Witch nebo Slayer rychle upoutali pozornost nezávislého vydavatelství Tropical Records, přidruženého k Enigma Records, které financovalo jejich eponymní pětipísňové EP z roku 1984, produkované Randym Burnsem. Německý label Steamhammer/SPV vydal EP, upgradované na plnohodnotné album, v roce 1985 pod názvem Leatherwolf, zatímco label Heavy Metal America, který měl práva pro Velkou Británii, ho vydal jako Endangered Species podle jedné ze skladeb na albu. Poté kapela podepsala novou smlouvu s velkou nahrávací společností Island Records a v roce 1987 vydala album s matoucím názvem Leatherwolf, které produkoval Kevin Beamish.
Na albu Street Ready z roku 1989, které kapela nahrála na Bahamách, zůstal Beamish producentem, ale o mix požádali německého emigranta Michaela Wagenera. Na jaře 1989 Leatherwolf konečně debutovali na evropských koncertech, když vystoupili na Aardschokdagu v Nizozemsku a předskakovali japonským Vow Wow a německým metalistům Zed Yago. Nedostatek podpory ze strany vydavatelství se začal podepisovat na vnitřním fungování kapely a roztočil personální a stylové změny. V roce 1992 přišla změna názvu na Hail Mary. Úspěch se však stejně nedostavil v polovině nahrávání svého prvního alba pod názvem Hail Mary koncem roku 1993 ukončila kapela činnost.
Teprve v roce 1999 se klasická sestava Leatherwolf znovu objevila na slavném reunionovém koncertě v Galaxy Theater v Santa Aně v Kalifornii, který byl zdokumentován na živém albu Wide Open. V témže roce také exkluzivně vystoupili na festivalu Wacken Open Air v Německu. Další aktivity poté zkomplikovali neustálé personální změny.
Nové album World Asylum vyšlo až na jaře 2006 a sklidilo skvělé ohlasy. Ani to ale nezabránilo dalším změnám. Původní členové Carey Howe a Michael Olivieri se vrátili v roce 2007 a Leatherwolf znovu vydal World Asylum s Olivieriho vokály místo Wade Blacka jako New World Asylum, opět mixované Hansenem. Na podzim 2007 se kapela vydala na krátké evropské turné, jehož vrcholem bylo vystoupení na 9. ročníku německého festivalu Keep It True.
Koncem května 2015 oznámili bývalí členové Carey Howe, Geoff Gayer a Wade Black, že pracují na novém studiovém albu Leatherwolf, které by mělo vyjít koncem podzimu. Bubeník Dean Roberts a zpěvák a kytarista Michael Olivieri, původní členové současné sestavy kapely, kontrovali prohlášením, v němž si činili nárok na výhradní právní vlastnictví názvu Leatherwolf. Howe a Gayer se nakonec dohodli na názvu Haunt of Jackals a v lednu 2017 vydali debutové album The Chosen, na němž se o basovou kytaru postaral také Patrick Guyton.
11. února 2019 Leatherwolf na své facebookové stránce oznámili, že se z neznámých důvodů rozloučili se zpěvákem a původním členem Michaelem Olivierim. Dne 1. srpna 2019 kapela oficiálně představila Keitha Adamiaka jako svého nového zpěváka a oznámila návrat kytaristy Geoffa Gayera a baskytaristy Paula Carmana. Zatím poslední album Kill the Hunted vyšlo 11.listopadu 2022.
Podrobnosti: Leatherwolf - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Endangered Species (také pod názvem Leatherwolf) (1984)
Leatherwolf (1987)
Street Ready (1989)
World Asylum (2006)
New World Asylum (2007)
Kill the Hunted (2022)
LEVITICUS
Leviticus je křesťanská metalová kapela ze Švédska. Vznikla v roce 1981 a jejím lídrem je Björn Stigsson. Do svého rozpadu v roce 1990 stihla vydat čtyři studiová alba. Jejich první nahrávky se vyznačovaly metalovým zvukem se symfonickými vlivy, využívajícími kytaru Roland se syntezátorem a pedály Moog Taurus. Album Knights of Heaven pak ukázalo posun směrem k melodičtějšímu rocku.
V roce 1986 prošli Leviticus změnami v sestavě – na postu baskytaristy nahradil H?kana Anderssona Ez Gomér a přidal se i zpěvák Terry Haw. (Oba zůstali ve skupině do alba Setting Fire to the Earth (1987), poté odešli a založili kapelu Jet Circus). V této sestavě Leviticus v letech 1986 – 1987 intenzivně koncertovali po celé Evropě.
Třikrát zahráli na festivalu Greenbelt v Anglii (1984, 1985 a 1987) a dvakrát v göteborské Scandinavii (1985 a 1987). Druhé vystoupení ve Scandinavii proběhlo v rámci místního festivalu a bylo zaznamenáno švédskou televizí.
Na začátku roku 1988 formace opět koncertovala po Švédsku a v dubnu se vrátila do Anglie. V srpnu téhož roku absolvovali své první turné ve Spojených státech, kde vystupovali jako předkapela Larryho Normana a zároveň působili jako jeho doprovodná skupina. Na podzim následovalo dvouměsíční evropské turné společně s Bloodgood a rok zakončili druhým vystoupením na německém festivalu Ennepetal Christmas Rock Night.
V roce 1989 dále pokračovali v koncertování – hráli mimo jiné v Austrálii a absolvovali dvě turné po tehdejším SSSR. Ve stejném roce také v Los Angeles natočili album Knights of Heaven, které produkoval John Elefante. Než se v druhé polovině roku 1990 rozpadli, uskutečnili ještě turné po Spojených státech a Kanadě.
Leviticus se dali znovu dohromady v březnu 2003, aby vystoupili na posledním ročníku festivalu Bobfest. Koncert zaznamenalo Sveriges Radio a vyšel i na CD. Poslední show odehráli v červnu 2003 ve švédském městě Hjo, kde sdíleli pódium se slavnými In Flames. 7. května 2011 oslavili třicet let existence koncertem v hale Valhall ve Skövde. Sestava byla stejná jako na Bobfestu 2003, jen s jednou výjimkou – H?kan Andersson nahradil Niklase Franklina na postu baskytaristy a zároveň se ujal i vokálů. Kapela od té doby příležitostně pokračuje v živém vystupování.
Vedlejší projekty:
Ez Gomér a Terry Haw založili v roce 1988 společně s bubeníkem Little Georgem skupinu Jet Circus. Jejich debutové album Step On It (1991) mělo zvuk blízký proto-rapcoru. V Evropě jej distribuovala firma Pila Records a do USA jej uvedl Doug Van Pelt, editor HM Magazine. Přestože nahrávku provázely technické problémy s masteringem, Van Pelt ji označil za „nejkreativnější vydání v křesťanském metalu roku 1990“. Po dlouhé pauze vydali Jet Circus v roce 2003 album No Mercy For The Living Dead. Ez následně připravil sólovou desku, která se po odchodu Terryho proměnilo v nahrávku Jet Circus – Look At Death Now (2005). Hostují na ní například Mikkey Dee z Motörhead, Stefan Elmgren z HammerFall a také Švédský rozhlasový symfonický orchestr. Později vyšlo ještě remixované LP Dance or Die.
Po rozpadu kapely Leviticus založil Björn Stigsson spolu se Sonnym Larsonem skupinu XT, která vydala tři alba. Už v roce 1987 Stigsson nahrál sólový projekt Together With Friends. Peo Pettersson zůstal aktivní i v řadě dalších projektů, například Staggerwing, Sinisis a King & Dreams.
Původní sestava (1981 – 1986)
- Björn Stigsson – kytara
- Håkan Andersson – zpěv, baskytara
- Kjell Andersson – bicí
Období Setting Fire to the Earth (1986 – 1987)
- Björn Stigsson – kytara
- Terry Haw – zpěv
- Kjell Andersson – bicí
- Ez Gomér – baskytara
Období Knights of Heaven (1988 – 1990)
- Björn Stigsson – kytara
- Peo Pettersson – zpěv, klávesy
- Kjell Andersson – bicí
- Ez Gomér – baskytara
Reunion (2003, Bobfest a poslední koncerty)
- Björn Stigsson – kytara
- Peo Pettersson – zpěv, klávesy
- Kjell Andersson – bicí
- Niklas Franklin – baskytara
Výroční koncert 2011
- Björn Stigsson – kytara
- Peo Pettersson – zpěv, klávesy
- Kjell Andersson – bicí
- Håkan Andersson – baskytara, vokály
Podrobnosti: Leviticus - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Jag skall segra! (1983)
I Shall Conquer (1984)
The Strongest Power (1985)
Setting Fire to the Earth (1987)
Knights of Heaven (1989)
LIVING DEATH
Living Death byla německá speed/thrash metalová skupina z Velbertu, která pomáhala rozvíjet tento nastupující styl. Jejich kariéra trvala od počátku 80. do počátku 90. let 20. století a získali během ní kultovní status.
Kapelu založili v roce 1981 ve Velbertu v Severním Porýní - Vestfálsku kytarista Reiner Kelch, jeho bratr, basák Dieter Kelch, a kytarista Frank Fricke jako klasickou heavy metalovou skupinu. Ještě v témže roce se k nim připojili bubeník Frank Schubring a zpěvák Thorsten 'Toto' Bergmann. O rok později nahráli demo, které v roce 1983 pomohlo k podepsání smlouvy se společností Earthshaker. Ještě téhož roku Frank Schubring kapelu opustil a nahradil ho Harald Lutze.
V roce 1984 vydali debutové album Vengeance of Hell, které se i přes nevalnou kvalitu produkce dobře prodávalo a prosadilo ve všech nezávislých hitparádách. Living Death se poté vydali na turné s Warlock. Po něm propustili bubeníka Haralda Lutzeho a nahradili ho Andreasem Overhoffem. V lednu 1985 vydali EP Watch-Out! se třemi remixovanými skladbami z prvního LP a stejnojmennou skladbou.
V srpnu téhož roku vyšla deska Metal Revolution (díky svému kultovnímu statusu byla v roce 2002 znovu vydána u Shark Records). O rok později kapela podepsala smlouvu s Aaarrg Records a bylo nahráno EP Back to the Weapons. Krátce před jeho vydáním byli nuceni opět hledat bubeníka, kterým se stal Atomic Steif. V roce 1987 jim vyšlo další LP Protected from Reality, následované v květnu 1988 EP Live, obsahujícím čtyři písně z druhé desky.
Po vydání čtvrtého studiového alba Worlds Neuroses v září 1988 kapelu opustili členové Toto, Fred a Atomic Steif (nahráli jedno EP jako Sacred Chao, kterýžto název převzali z písně na Worlds Neuroses). Zbývající členové Living Death poté přijali jako náhradu zpěváka Geralda Thelena a bubeníka Franka Ullricha. V této sestavě se Living Death v roce 1992 rozpadli, když rok předtím vydali své poslední album Killing in Action.
Pro fanoušky je od roku 2021 k dispozici reedice alba Metal Revolution v barevné, černé a žluté mramorované verzi.
Podrobnosti: Living Death - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Vengeance of Hell (1984)
Metal Revolution (1985)
Protected from Reality (1987)
Worlds Neuroses (1988)
Killing in Action (1991)
MAD MAX
Mad Max je německá hard rock/heavy metalová kapela z Münsteru, zhruba třistatisícového města v Severním Porýní-Vestfálsku, jejíž počátky se datují rokem 1981. V první fázi hrála do roku 1989, poté došlo ke krátkému obnovení aktivity v roce 1999 a stabilněji začala fungovat od poloviny první dekády nového tisíciletí.
Kapela vznikla jako cover skupina, ale brzy začala skládat vlastní materiál. První nahrávky vznikly ještě v ranné fázi, debutovým albem bylo Mad Max (1982), následované EP In Concert (4 skladby). V počátcích byla kapela ovlivněna NWOBHM scénou (Iron Maiden, Saxon, Judas Priest) a kombinovala tvrdší metal s melodickými prvky.
V letech 1984 - 1987 vznikla tzv. klasická sestava s Michaelem Vossem jako zpěvákem, která nahrála alba Rollin' Thunder (1984), Stormchild (1985) a Night of Passion (1987). Toto období je považováno za nejsilnější komerčně i kreativně.
V roce 1989 Michael Voss opustil kapelu, což vedlo k jejímu dočasnému rozpadu. O deset let později obnovila činnost albem Never Say Never a od té doby vydala několik dalších alb a EP.
V roce 2018 vydali Mad Max album 35, kterým oslavili 35 let existence skupiny. V roce 2022 pak vyšlo album Wings of Time s novým zpěvákem Juliánem Rolingerem. Momentálně kapela připravuje reedici debutového alba a EP In Concert k 45. výročí kapely.
Původní sestava / rané období (1981 – 1984)
- Jürgen Breforth – kytara
- Andreas Baesler – zpěv
- Thomas Hoffmann – baskytara
- Wilfried 'Willi' Schneider – kytara
- Uwe Starck – bicí
Klasická sestava - střed 80. let (1984 – 1987)
- Jürgen Breforth – kytara
- Michael Voss – zpěv
- Roland Bergmann – baskytara
- Axel Kruse – bicí
Současná sestava (od 2021)
- Jürgen Breforth – kytara
- Julian Rolinger – zpěv
- Dethy Borchardt – sólová kytara
- Fabian 'Fabs' Ranft – baskytara, zpěv
- Axel Kruse – bicí
Podrobnosti: Metal Archives, wikipedie
Další zdroje: Metalinside, Phoenixmusic
Diskografie (studiová alba):
Heavy Metal (1982)
Rollin' Thunder (1984)
Stormchild (1985)
Night of Passion (1987)
Never Say Never (1999)
Night of White Rock (2006)
White Sands (2007)
Here We Are (2008)
Welcome America (2010)
Another Night of Passion (2012)
Interceptor (2013)
Thunder, Storm and Passion (2015)
35 (2018)
Stormchild Rising (2020)
Wings of Time (2022)
MALICE
Malice je americká heavy metalová kapela, založená v roce 1981 (podle wikipedie, na music-archives je uveden rok 1980) v Portlandu v Oregonu. Je nejvíce známá díky účasti na první kompilaci Metal Massacre a prvními dvěma alby vydanými u Atlantic Records. Jejich styl s výrazným evropským vlivem byl často přirovnáván k Judas Priest.
Malice vznikli, když dal Jay Reynolds, bývalý kytarista skupiny The Ravers, dohromady první stabilnější sestavu své nové kapely, kterou tvořili zpěvák James Neal, budoucí rytmické duo Wild Dogs, Matt McCourt (basa) a Deen Castronovo (bicí) a kytarista Kip Doran. Tato sestava vydržela pouhý rok, Reynolds se poté rozhodl přestěhovat do Los Angeles, kde se k němu brzy připojil kytarista Mick Zane a společně začali skládat novou podobu kapely. Když se dvojici nedařilo najít vhodné hráče pro jejich nový projekt, přesvědčili (poté co první demo Malice vzbudilo rozruch a zájem Briana Slagela z Metal Blade Records) Jamese Neala, basistu Marka Behna a bubeníka Petea Laufmana, aby se z Portlandu přestěhovali také.
Brian Slagel potvrdil svůj zájem zařazením skladeb "Captive of Light" a "Kick You Down" na kompilaci Metal Massacre I, kde jim dělaly společnost mimo jiné nahrávky Metallicy, Ratt a Steeler. Losangeleský koncertní debut Malice proběhl v listopadu 1982 v Troubadour, kde kapela vystoupila s Metallicou a Pandemonium. Mezi další památné koncerty v Los Angeles patřilo vystoupení před tehdy nově podepsanými Armored Saint v Perkins Palace v Pasadeně v Kalifornii na začátku roku 1984.
Po příchodu bubeníka Cliffa Carotherse, bývalého člena kapel Snow a Assassin, který nahradil Petea Laufmana, se Malice pustili do nahrávání nových demosnímků s producentem Michaelem Wagenerem a brzy se ocitli uprostřed války o jejich podpis mezi nahrávacími společnostmi. Nakonec kapela v polovině roku 1984 podepsala smlouvu s Atlantic Records a v roce 1985 vydala své debutové album In The Beginning.... Obsahovalo skladby, které kapela nahrála s Wagenerem, a materiál nahraný pod producentskou taktovkou Ashleyho Howeho.
Pro své druhé album License to Kill (1987) se Malice spojili s producentem Maxem Normanem. Dave Mustaine a Dave Ellefson z Megadeth a Jaime St. James, Tommy Thayer a Jeff Warner z Black 'N Blue poskytli doprovodné vokály ve dvou skladbách, "License to Kill" a "Chain Gang Woman". V rámci propagace alba pak následovalo turné mimo jiné s Alice Cooperem, W.A.S.P. a Motörhead. Byli také předkapelou Slayer na jejich evropském turné 'Reign In Pain' v roce 1987; nešťastném turné, během kterého se Malice setkali s otevřeným nepřátelstvím fanoušků hlavní kapely, což je donutilo opustit turné, jakmile dorazilo do Německa.
Na konci roku 1987 Jay Reynolds opustil kapelu, aby se připojil k Megadeth místo Chrise Polanda, ale nakonec byl o několik měsíců později vyhozen, když se kapelník Dave Mustaine rozhodl najmout místo něj Jayova bývalého spolubydlícího a učitele kytary Jeffa Younga. Kapela se také rozešla s Jamesem Nealem a pokračovala s novým zpěvákem Markem Weitzem. Tyhle změny nakonec vyústili v její rozpad na konci roku 1988. Mezitím se Malice objevili ve filmu Vice Versa z roku 1988 v koncertní sekvenci natočené v Champaign v Illinois, kde hráli skladbu "Crazy In The Night". Poté ještě Metal Blade vydal v roce 1989 'posmrtné' EP Crazy In The Night. Obsahovalo tři skladby nahrané s Nealem a "Vice Versa", kde hlavní vokály obstaral producent Paul Sabu.
Po zániku Malice založil Jay Reynolds skupinu War Party s bývalým bubeníkem Megadeth Chuckem Behlerem. Mick Zane a Mark Behn se spojili s bývalým bubeníkem Black 'n Blue Petem Holmesem a zpěvákem Markem Isomem pod názvem Monster, jejichž jediné album Through the Eyes of the World vyšlo v Evropě v roce 1995 u Long Island Records a v USA v roce 1997 u Pulse Records.
V roce 1999 vydalo japonské vydavatelství EastWest Japan alba In The Beginning... a License to Kill na CD; americké vydavatelství Wounded Bird následovalo v roce 2004.
Jay Reynolds se na začátku roku 2004 připojil k obnovené sestavě Metal Church a nahrál s kapelou dvě alba, Weight of the World (2004) a A Light in the Dark (2006), než v roce 2008 opět odešel.
V roce 2006 se Malice pokusili o reunion tour, které bylo nakonec omezeno na několik amerických koncertů. V roce 2011 vystoupili v Evropě na festivalu Keep It True XIV s novým zpěvákem Jamesem Riverou. V roce 2012 podepsali smlouvu s SPV/Steamhammer a vydali album New Breed of Godz, obsahující čtyři nové skladby a znovunahrané verze několika starších písní.
Kytarista Mick Zane zemřel 23. prosince 2016 na rakovinu mozku.
V roce 2020 vydala kapela kompilační album Rockin’ with You.
Původní sestava (1981 – 1983)
- Jay Reynolds – kytara
- James Neal – zpěv
- Kip Doran – kytara
- Matt McCourt – baskytara
- Deen Castronovo – bicí
Klasická sestava (1984 – 1987)
- Jay Reynolds – kytara
- James Neal – zpěv
- Mick Zane – kytara
- Mark Behn – baskytara
- Cliff Carothers – bicí
Poslední sestava (2011 – 2016)
- Jay Reynolds – kytara
- James Rivera – zpěv
- Mick Zane – kytara (†2016)
- Robert Cardenas – baskytara
- Pete Holmes – bicí
Podrobnosti: Metal Archives, wikipedie
Diskografie (studiová alba):
In The Beginning… (1985)
License to Kill (1987)
New Breed of Godz (2012)
MOGG
Mogg byla švédská hardrocková/glam metalová kapela, založená v Umeå v roce 1981 jako metalová kapela ovlivněná Iron Maiden. Název Mogg byl vymyšlen tak, aby zněl jako „cool kapely 70. let s dlouhými vlasy a nápadnými kníry“, jako glam rockoví Mud nebo Mott the Hoople. Kapela se rozpadla v roce 1995.
Jádro kapely tvořili Thomas Carfors (kytara, zpěv), Janne Eklund (basa, zpěv)a Mats Attaque (kytara, zpěv). Mezi lety 1981–1995 bylo součástí různých inkarnací Mogg několik dalších členů, včetně bubeníka Yngwie Malmsteena Bo Wernera, basisty Gotham City Björna Melandera a frontmana Nocturnal Rites Jonnyho Lindqvista. Thomas Broman se po odchodu od Mogg připojil se k dalším švédským rockovým kapelám Great King Rat a Electric Boys.
Mogg se nejprve v roce 1985 přestěhovali do Stockholmu a poté v roce 1991 do Los Angeles. Během své kariéry vydali jediné album From the Ice Fields, které nahráli ve studiu Grandmaster Recorders Studios v Hollywoodu, a několik singlů.
Mogg byli ve Švédsku poměrně úspěšní, hodně koncertovali mimo jiné s Treat a Europe a zahráli si třeba před 14 000 diváky na open-air koncertě v Kungsträdgården ve Stockholmu. V roce 1986 byli hosty předního švédského hardrockového rozhlasového pořadu Rockbox a ve Švédsku dodnes existují cover kapely, které hrají některé jejich písně.
Během svého pobytu v Los Angeles hrávali Mogg často v Coconut Teaszer a Fm Station v Severním Hollywoodu. V roce 1993 v klubu Fm Station předskakovali Killing Machine a kytaristovi Traciimu Gunsovi. Nahráli také soundtracky k 'filmům pro dospělé', včetně jednoho televizního filmu z roku 1992, v němž hrála Shannon Tweedová, manželka Genea Simmonse z KISS. V roce 1995 americký sen skončil, muzikanti se rozešli a vrátili do Švédska.
21. ledna 2012 uspořádali Mogg ve svém rodném městě Umeå jediný reunionový koncert v klubu Scharinska, který sklidil příznivé recenze v místním tisku.
Poslední sestava
- Janne Eklund – basa, zpěv
- Thomas Carfors - kytara, zpěv
- Robert Eriksson - bicí
- Jonny Lindqvist - zpěv
- Patrik Andersson - kytara
Podrobnosti: Mogg - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
From the Icefields (1994)
PAMELA MOORE
Pamela Mooreová je americká zpěvačka a skladatelka, jejíž tvorba se nyní pohybuje mezi hard rockem, heavy metalem, melodickým rockem a industriální hudbou, zatímco v raných letech se věnovala spíše popu a elektronice. V současnosti žije v Seattlu ve státě Washington.
Pamela Moore se narodila a vyrostla v Seattlu. Už v dětství se seznámila s divadlem a rozvinula se u ní vášeň pro vystupování na jevišti. Na střední škole studovala hudební program (tedy speciální třídy zaměřené na zpěv, hru na nástroje, teorii hudby, orchestr nebo sbor) a sama se naučila hrát na akustickou kytaru s kovovými strunami a na klavír.
Na počátku 80. let vydala své první dvě desky – Take a Look a You Won't Find Me There. Obě si získala uznání kritiků, ale problémy s vydavatelstvím její slibně nastartovanou sólovou dráhu přibrzdily. Pamela pokračovala ve vystupování s klubovými kapelami a často byla najímána pro rozhlasové a televizní reklamy, kde namlouvala hlasové spoty a zpívala reklamní znělky a slogany.
Zlom přišel v roce 1988. Byla oslovena, aby nazpívala roli Sestry Mary na koncepčním albu Operation: Mindcrime americké skupiny Queensrÿche. Po komerčním úspěchu této nahrávky začala s kapelou vystupovat také naživo – poprvé na turné k desce Empire v letech 1990 – 1991. Zúčastnila se i natáčení koncertního záznamu Operation: Livecrime, později pak i živých alb Live Evolution (2002) a Mindcrime at the Moore (2006). Ve studiu se k roli Sister Mary vrátila na pokračování Operation: Mindcrime II z roku 2006. V roce 2012 vystoupila na vybraných koncertech s Queensrÿche i po boku zpěváka Todda La Torreho. O rok později se objevila na jejich eponymní desce Queensrÿche (2013), kde nazpívala vokály do skladby "A World Without". Na křtu alba také společně s kapelou předvedla "Suite Sister Mary", "Eyes of a Stranger" a "Silent Lucidity".
V druhé polovině 90. let se stala zpěvačkou skupiny Radar a kvůli nahrávání jejich debutu R.P.M. (2000) se přestěhovala do New Yorku. Po rozpadu Radar v roce 2001 se však vrátila zpět do Seattlu.
V roce 2006 vydala Pamela plnohodnotné LP Stories from a Blue Room. Všechny skladby napsala společně s bývalým kytaristou skupiny Rorschach Test, Benjaminem Andersonem. Desku produkoval Neil Kernon a nahrávání probíhalo ve studiích Sonic Ranch v El Pasu (Texas) a Robert Lang Studios v Seattlu. Na albu hostují mimo jiné Terri Nunn (Berlin), Jeff Loomis (Nevermore, Arch Enemy) a Michael Wilton (Queensrÿche).
Až 14. května 2013 následovalo album Resurrect Me, které oproti předchozí tvorbě přineslo soudobější metalový zvuk. Na desce spolupracovala s kytaristou kapely Radakka Michaelem Poschem. Jako hosté se objevili Ralf Scheepers (Primal Fear, ex-Gamma Ray; zpěv ve skladbě "Sky Is Falling" a doprovodné vokály), Jeff Loomis (Nevermore, Arch Enemy; kytara v "Awakening") a dále Aury Mooreová, Patrick Moore, Brenda Kashmirová, Randy Piper (ex-W.A.S.P.) a Scott Bowen. 8. května 2013 jí vyšel videoklip k písni "Paranoia".
Dne 1. května 2018 spatřila světlo světa skladba "Behind the Veil", na níž se podílel tým těchto hudebníků: Rudy Sarzo (Quiet Riot, Ozzy Osbourne, Whitesnake – baskytara), Casey Grillo (Kamelot, Queensrÿche – bicí), Michael Posch (Radakka – kytara a orchestrální aranže) a Craig Church (kytara a orchestrální aranže). Mezi speciální hosty patřili Ralf Scheepers (Primal Fear, ex-Gamma Ray), Randy Piper (ex-W.A.S.P.) a Elliot Anders. 19. června 2018 magazín Billboard uvedl exkluzivní premiéru videoklipu "WiFi Zombie". Redaktorka Christa Titus jej popsala jako temně humorný obraz posedlosti smartphony, který kombinuje záběry zombie posedlých telefony s reálnými situacemi, kdy lidé kvůli nepozornosti upadají do nebezpečných situací. Sama Pamela dodala: „WiFi Zombie poukazuje na absurdní a zároveň velmi reálnou posedlost, kterou jsme si vyvinuli vůči našim chytrým telefonům a zařízením.“
Kromě hudby se Pamela Moore věnuje také vlastnímu podnikání v oblasti hlasového a pódiového koučinku...
Podrobnosti: Pamela Moore - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Take a Look (1981)
You Won’t Find Me There (1982)
Stories from a Blue Room (2006)
Resurrect Me (2013)
Behind the Veil (2018)
PARADOXX
Paradoxx vznikli v roce 1981 v Chicagu, Illinois. Kapelu založil Glen Dobbs, který působil jako zpěvák a kytarista, jeho bratr John a další muzikanti z místní metalové scény. Společně chtěli vytvořit formaci kombinující prvky NWOBHM a power metalu, což se jim povedlo. Jsou považováni za významnou součást chicagské heavy metalové scény a jejich příběh je příkladem kapely, která i přes omezený komerční úspěch zanechala trvalý dojem na fanoušky a sběratele.
Po několika letech zkoušení a koncertování nahrála v roce 1985 kapela ve studiu Sound Summit Studios v Lake Geneva ve Wisconsinu své čtyřskladbové EP Plan of Attak. Produkce byla bohužel ne příliš šťastně provedena malým nezávislým labelem Silver Fin Records a následný osud nahrávky byl tedy dost drastický – kapela si nechala vyrobit pouze asi 50 kusů EP pro přátele, média a vybrané fanoušky, zatímco zbylá většina vyrobených desek byla recyklována nebo zničena, protože formace nebyla spokojená s mixem a grafickým designem. Přesto si toto EP získalo kultovní status a stalo se vyhledávaným sběratelským kouskem.
Přes změny v sestavě formace dále hojně koncertovala a vystupovala také například jako předkapela známých skupin Ratt, Krokus, Queensrÿche nebo Blue Öyster Cult. I přes tyto úspěchy ale kapele zřejmě chyběl ten pověstný kousek štěstí a rozpadla se v roce 1988 bez vydání dalšího materiálu. Poté John Dobbs, Michael Posch (kytara), Randy Jostes (basa) a Dean Maltese (bicí) založili novou skupinu Radakka, která byla aktivní v letech 1988 – 1999.
Paradoxx se postupně znovu objevili v letech 2010 až 2018 a následně v roce 2019, aby znovu hráli na vybraných koncertech (v roce 2016 zemřel jejich zpěvák Glenn Dobbs, což vedlo k připomenutí jejich tvorby). Od roku 2020 jsou opět považováni za aktivní v rámci revivalových projektů. V roce 2021 vydali re-edici svého EP s názvem Plan of Attak – The Complete Worxx, která obsahuje původní čtyři skladby, jednu píseň z kompilace Chicago Metal Works: Battalion 1, jednu skladbu z kompilace Chicago Class of '85 a dvě dosud nevydané nahrávky. Tato edice byla vydána na CD a LP.
Kytarista David Shankle, který hrál v kapele krátce v roce 1985, je známější tím, že se v roce 1989 připojil ke slavné kapele Manowar a objevil se na jejich albu z roku 1992, The Triumph of Steel. Často je uváděn na obou kompilacích, ale s kapelou Paradoxx nahrál pouze jednu skladbu: "Plan of Attak", která se objevila na EP a kompilaci Chicago Metal Works. (Na Plan of Attak není uveden, což přispívá k záměně.) Glen Dobbs se zasadil o jeho přijetí do kapely, což jeho bratr považoval za unáhlené rozhodnutí, a Shankle v kapele dlouho nevydržel.
Zakládající sestava (1982):
- John Dobbs – kytara (Od roku 1986 také zpěv)
- Glen Dobbs – zpěv (1981-1986)
- Frank Rotondo – baskytara
- Gary Vermette – kytara
- Jerry Wiener – bicí
Poslední známá sestava (po roce 2016 a později):
- John Dobbs – kytara, zpěv
- Frank Rotondo – baskytara
- Gary Vermette – kytara
- Jerry Wiener – bicí
Podrobnosti: Paradoxx - metal archives, chicagoreader.com
Diskografie (studiová alba):
Plan of Attak (1985, EP)
PARASITE
Parasite byla švédská heavy metalová formace, která vznikla v roce 1981 ve městě Karlshamn v provincii Blekinge. Kapela se stala součástí první vlny švédského metalu, ale její kariéra byla krátká a uzavřela se už v polovině osmdesátých let. Dnes je jejich jediné EP Parasite považováno za jednu z nejlepších švédských heavy metalových nahrávek 80. let a je vysoce ceněno sběrateli a fanoušky tohoto žánru.
Brzy po založení nahráli několik demo kazet – Live Recordings (1981), Demo ’83 a Rehearsal Demo (obě 1983) – které jim zajistily zvučné jméno na domácí scéně. Vrcholem jejich tvorby bylo vydání eponymního EP Parasite v roce 1984 pod značkou Hellrec Records. Pětiskladbová deska ukázala typický heavy metal té doby s melodičtějšími prvky a dnes je považována za kultovní nahrávku mezi sběrateli a fanoušky skandinávského metalu. Téhož roku vyšlo i živé VHS Live, které zachycuje syrovou intenzitu jejich vystoupení.
Navzdory nadějnému startu se kapele nepodařilo vydat plnohodnotné album a v roce 1985 ukončila činnost. V dalších letech si však jejich tvorba udržela neklesající pozornost, což vedlo k reedicím EP na CD a vinylu, často doplněných o bonusové ukázky ze zkoušek a raných nevydaných demonahrávek. Hudební styl Parasite bývá přirovnáván k tehdejším britským kapelám hnutí NWOBHM, zejména k raným Judas Priest nebo Iron Maiden. Stejně jako řada jejich švédských souputníků (např. Heavy Load, Gotham City či Overdrive) kombinovali klasické heavymetalové riffy s melodickými linkami a jasně čitelným zpěvem. Tento přístup jim zajistil uznání nejen doma, ale i mezi zahraničními fanoušky podzemní scény.
Po rozpadu kapely se členové vydali různými směry: Paul Zanichelli a Anders Holmström založili hard rockovou skupinu Rebelene, která vydala v roce 1993 album In the Middle of Nowhere. Dnes vystupuje Paul Zanichelli s kapelou Crucified Distortion. Johan Billerhag působil v prominentních švédských metalových kapelách Hexenhaus a Memento Mori.
Sestava (od počátku do zániku):
- Paul Zanichelli – zpěv, baskytara
- 'Bo' Petersson – kytara
- Anders Holmström – kytara
- Johan Billerhag – bicí
Podrobnosti: Parasite - metal archives, Swedish hard n' heavy Encyklopedia
Diskografie (studiová alba):
Parasite (1984, EP)
PRETTY MAIDS
Pretty Maids je dánská hardrocková/heavy metalová kapela z Horsensu, založena v roce 1981. Kapela předskakovala známým skupinám, jako jsou Black Sabbath, Whitesnake, Deep Purple, Alice Cooper nebo Saxon, a vystoupila také na německém ročníku festivalu Monsters of Rock v roce 1987, kde hlavními hvězdami byli Deep Purple. V červnu 2024 se Pretty Maids po pětileté pauze vrátili na pódium a odehráli několik koncertů, mimo jiné na festivalu Copenhell 2024 a festivalu Time to Rock ve Švédsku.
Skupinu založili v roce 1981 přátelé Ken Hammer a John Jacobsen v dánském Horsensu jako coverovou kapelu, původně pod názvem Pretty Panic. V roce 1982 se k nim přidal Ronnie Atkins, který nahradil Johna Jacobsena na pozici zpěváka. Kapela poté začala skládat vlastní skladby a díky vlastním prostředkům natočila demo, které jí vyneslo smlouvu s anglickým vydavatelstvím Bullet Records.
V roce 1983 vydali Pretty Maids stejnojmenné EP a jejich rodící se popularitu podpořilo také turné po Velké Británii v témže roce. O rok později podepsala kapela smlouvu s dánskou pobočkou CBS Records, která jejich eponymní EP zremixovala a znovu vydala s jiným obalem. V témže roce kapela vydala také své úspěšné debutové album Red Hot and Heavy. V sestavě už byli v té době dva nováčci (dříve členové kapely Shylock), Allan DeLong na basu a Rick Hanson na kytaru. Hanson ale kapelu po pár měsících opustil a na krátkou dobu ho nahradil bývalý kytarista Mercyful Fate Benny Petersen.
Další úspěch přineslo kapele jejich druhé studiové album Future World, vydané v roce 1987, které bylo nahráno v Bearsville Studios v New Yorku. Album původně produkoval Eddie Kramer, který byl ale podle kytaristy Kena Hammera během nahrávání propuštěn, protože usnul u mixážního pultu. Kapela poté album dokončila s technikem Chrisem Iscou, který je na albu uveden jako spoluproducent. O mixáž se postarali producent Metallicy a Rainbow Flemming Rasmussen a Kevin Elson, známý produkcí multiplatinových alb skupin Journey, Mr. Big a Europe. Angel Schleifer z německé kapely Bonfire se v letech 1987–88 připojil k Pretty Maids na turné, ale na albu nehrál.
Následující album z roku 1990, Jump the Gun, na kterém se podílel nový kytarista Ricky Marx, produkoval basista skupiny Deep Purple Roger Glover. Po vydání této desky se kapela víceméně rozpadla a zůstali v ní pouze zakládající členové Ron Atkins a Ken Hammer. Nechtěli to však vzdát, a tak přibrali bubeníka Michaela Fasta a basistu Kena Jacksona a v roce 1992 nahráli album Sin-Decade, na kterém opět spolupracovali s producentem Flemmingem Rasmussenem. Z alba vzešel singl "Please Don't Leave Me" – coververze skladby Johna Sykese. Novou energií nabitá skupina pak do konce devadesátek vydala další čtyří alba.
Nové tisíciletí zahájili Pretty Maids alby Carpe Diem (2000) a Planet Panic (2002). V roce 2003 však zkrachovala jejich manažerská společnost Rock On v důsledku několika neprozřetelných obchodních kroků ze září 2002. To uvrhlo skupinu do špatné finanční situace a přineslo jim také řadu právních problémů a chaos v obchodních záležitostech i v oblasti autorských práv. V témže roce navíc utrpělsólový kytarista Ken Hammer infarkt (naštěstíse zcela zotavil a od té události již mnohokrát vystoupil na pódiu).
V červenci 2005 se bubeník Michael Fast, který v kapele působil od roku 1991, rozhodl těsně před nahráváním alba Wake Up to the Real World z kapely odejít. Natáčení alba tak bylo odloženo až na léto roku 2006. V dubnu 2006 byl jako náhrada za Michaela Fasta oznámen nový bubeník Allan Tschicaja (Royal Hunt, Kingdom Come). V roce 2006 se ke skupině připojil také klávesák Morten Sandager (ex-Mercenary).
V dubnu 2010 Pretty Maids oznámili, že se rozešli s baskytaristou Kennem Jacksonem, kterého dočasně na pár měsíců nahradil americký baskytarista Hal Patino (dříve člen King Diamond). O měsíc vydali u Frontiers Records své dvanácté studiové album Pandemonium. Prvním singlem z alba byla skladba "Little Drops Of Heaven".
Třinácté studiové album Motherland vyšlo 22. března 2013 v Evropě a 26. března 2013 v Severní Americe prostřednictvím Frontiers Records. Ronnie Atkins jej označil za „nejlepší album kapely píseň od písně“. Neustával však personální kolotoč, v únoru 2016 Pretty Maids oznámili, že kapelu opustil klávesista Morten Sandager, kterého v září nahradil Chris Laney, kromě kláves hrající také na kytaru. O rok později rozšířilo diskografii kapely další album Louder Than Ever.
Patnácté studiové album Kingmaker vyšlo 4. listopadu 2016 u Frontiers Records. V květnu následujícího roku bylo oznámeno, že kapelu opustil bubeník Allan Tschicaja. Ve svém prohlášení uvedl: „Bylo to pro mě těžké rozhodnutí, ale chci se více soustředit na rodinu, přátele a další projekty.“ Nahradil ho Allan Sørensen.
Nejnovější album kapely Undress Your Madness vyšlo v listopadu 2019. Ještě v tom samém roce se sestava návratem Allana Tschicaji na bubenickou stoličku stabilizovala, ale přišla další rána. V březnu 2020 zpěvák a frontman kapely Ronnie Atkins oznámil, že mu byla na konci roku 2019 diagnostikována rakovina plic. Přestože se počáteční léčba ukázala jako úspěšná, později se mu problémy vrátili, i když s nimi zatím zdárně bojuje. V roce 2021 tak Atkins namísto turné nebo práci ve studiu s Pretty Maids (hlavně ze zdravotních a logistických důvodů) věnoval čas svému debutovému sólovému albu One Shot. Ken Hammer se v té době také věnoval vedlejším projektům a v roce 2022 vydal album Taboo se zpěvákem H.E.R.O. Christofferem Stjernem. V listopadu 2021 vydala kapela také dvě autorizované knihy. Jednu v dánštině s názvem 40 ?r med Pretty Maids, založenou na rozhovorech s Kenem Hammerem a Ronniem Atkinsem. Druhá, We Came To Rock – The Official Pretty Maids Journals, je napsána v angličtině a je založena na rozhovorech s bývalými i současnými členy kapely, manažery atd. a také na deníku o jejich pobytu za 40 let.
Aktuální sestava:
- Ken Hammer - kytara (1981-současnost)
- Ronnie Atkins - zpěv (1982-současnost)
- Allan Tschicaja - bicí (2006-2017, 2019-současnost)
- René Shades - basa (2011-současnost)
- Chris Laney - klávesy, kytara (2016-současnost)
Podrobnosti: Pretty Maids - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Red Hot and Heavy (1984)
Future World (1987)
Jump the Gun (1990)
Sin-Decade (1992)
Stripped (1993)
Scream (1994)
Spooked (1998)
Anything Worth Doing Is Worth Overdoing (1999)
Carpe Diem (2000)
Planet Panic (2002)
Wake Up to the Real World (2006)
Pandemonium (2010)
Motherland (2013)
Louder Than Ever (2014)
Kingmaker (2016)
Undress Your Madness (2019)
RATOS DE PORÃO
Ratos de Porão je brazilská hardcore punková kapela, která vznikla v listopadu 1981 v São Paulu během rozmachu punkového hnutí v Brazílii. Skupina se rychle etablovala jako jedna z nejvlivnějších a nejvýznamnějších formací brazilské punkové scény, jejíž energie a odhodlání inspirovaly celé generace hudebníků i fanoušků. Jejich hudba je známá svou syrovou agresivitou, prudkými rytmy a texty reflektujícími sociální nespravedlnost, násilí a politické napětí v Brazílii – témata, která dodnes rezonují s posluchači nejen doma, ale i po celém světě. Od prvních koncertů v zapadlých klubech São Paula až po mezinárodní turné nikdy neztratili svůj autentický punkový duch. Nebáli se experimentovat s různými hudebními vlivy, včetně thrash metalu, čímž rozšířili svůj zvuk, aniž by opustila hardcorové kořeny. Jejich odhodlání a dlouhodobá kreativita z nich udělaly nejen průkopníky brazilské punkové scény, ale také legendy, jejichž vliv je patrný v řadě moderních kapel po celém světě.
Kapelu založil bubeník Betinho 'Jão' Massetti spolu s Carlosem 'João' Molinou Estevesem (zpěv) a kamarádem Jarbasem 'Jabá' Alvesem (baskytara). V roce 1982 se k nim připojil kytarista Rinaldo 'Mingau Amaral. Skupina byla ovlivněna britským hardcorem (zejména kapelami Discharge, GBH, The Varukers) a skandinávským punkem (Anti Cimex, Kaaos). Jejich texty kritizovaly sociální a politické problémy Brazílie. V roce 1982 vystoupili na festivalu O Começo do Fim do Mundo v São Paulu což byl klíčový moment pro brazilskou punkovou scénu. Téhož roku vydali své první oficiální nahrávky – split album SUB a 'účastnili se' na kompilaci World Class Punk s písní "Parasita". Formace se totiž o zařazení své skladby dozvěděla až po vydání této kompilace a nikdy neobdržela žádnou finanční odměnu, přestože nahrávka byla úspěšná a naštěstí pomohla zvýšit povědomí o jejich tvorbě na mezinárodní úrovni.
V roce 1984 vydali svůj debut Crucificados pelo Sistema (Ukřižováni systémem) prostřednictvím labelu Punk Rock Discos. Deska obsahuje 16 skladeb a je považována za první hardcore punkové album vydané v Latinské Americe. Byla nahrána ve studiu Vice-Versa a produkoval ji Fabi?o. Bylo distribuována v Evropě a USA a později několikrát znovu vydána včetně reedice na CD a vinylu. Po vydání debutu se formace ocitla vnitřně rozdělená. Někteří členové odešli, ale v roce 1985 se vrátili a v obnovené původní sestavě vydali splitko s kapelou Cólera. To bylo nahráno živě v klubu Lira Paulistana během koncertu Cólery k podpoře jejich LP Tente Mudar o Amanhã (Snaž se změnit zítřek!).
Po vydání split alba s kapelou Cólera se João Gordo vrací zpět s návrhem posunout zvuk směrem k crossover thrashi, s výrazným vlivem kapel jako D.R.I. a Broken Bones. Sestava João Gordo (zpěv), 'Jão' (kytara), 'Jabá' (baskytara) a Betinho (bicí) se podílí na nahrávání kompilace Ataque Sonoro (Útok zvukem), která je jedinou nahrávkou, kde se společně objevují João Gordo a Betinho. Po vydání kompilace Betinho kapelu definitivně opouští. Na jeho místo přichází bubeník 'Spaghetti'. V roce 1986 vydávají u vydavatelství Baratos Afins album Descanse em Paz (Odpočívej v pokoji). Díky slyšitelným thrash metalovým vlivům byli některými punkery označováni za zrádce.
V roce 1987 podepisuje kapela smlouvu s vydavatelstvím Cogumelo Discos, známým především vydáváním 'čistokrevných' metalových kapel, a vydávají desku Cada Dia Mais Sujo e Agressivo (Každý den špinavější a agresivnější) ve dvou verzích – portugalské a anglické. Na albu se podíleli i členové Sepultury, Max Cavalera a Andreas Kisser, kteří hrají ve skladbě "Morte e Desespero" (Smrt a zoufalství). V té době Ratos de Porão odehráli první společné vystoupení se Sepulturou. Tento koncert vyvolal pozornost médií kvůli tehdejším sporům mezi punkovou a metalovou komunitou, ale naštěstí proběhl bez incidentů.
Díky propagaci desky Cada Dia Mais Sujo e Agressivo v zahraničí Ratos de Porão podepisují smlouvu s nizozemskou vydavatelskou společností Roadrunner Records. V roce 1989 natáčejí v Německu album Brasil, produkované Harrisem Johnsem, opět ve dvou jazykových verzích. Obal navrhl paulistanský undergroundový komiksový tvůrce Marcatti, který později vydal dvě edice R.D.P. Comix, komiksového časopisu věnovaného právě formaci Ratos de Porão. Brasil je považováno za jejich nejlepší dílo a stalo se kultem.
Jede se dál. V roce 1990 natáčejí album Anarkophobia - opět v Německu se stejným producentem a stejným autorem obalu jako u Brasil. Deska obsahuje cover verzi skladby "Commando" od Ramones. Kapela podniká evropské turné na podporu tohoto vydání. V roce 1992 jim vychází živé album RDP ao Vivo, nahrané v São Paulu, s bubeníkem 'Boka' (ex-Psychic Possessor), který nahradil 'Spaghettiho', jenž je po evropském turné opustil.
V roce 1993 vychází LP Just Another Crime in... Massacreland (další zločin v Zemi masakrů), jejich jediná deska s převahou skladeb v angličtině. Album se stylově nejvíce přibližuje thrash metalu. Obsahuje také cover "Breaking All the Rules" od Petera Frampa. Kapela rovněž nahrává skladbu "Videomacumba" (videokouzlo) pro kompilaci No Major Babes, vydanou Marcelem Plassem u labelu Caffeine Records.
Následují další alba. V roce 1995 Feijoada Acidente? (Feiojada = dušený pokrm z černých fazolí a masa), což je pocta brazilským i mezinárodním punkovým kapelám. Název je parodií na album The Spaghetti Incident? mainstreamových Guns N' Roses, které je rovněž tributní. O rok později vydávají desku Carniceria Tropical (Tropické řeznictví) u vydavatelství Paradoxx. Toto album pro ně znamenalo začátek zahraniční spolupráce s vydavatelstvím Alternative Tentacles, vlastněným Jellem Biafrou, bývalým zpěvákem americké punkové kapely Dead Kennedys, která trvá dodnes. V roce 1999 přichází na trh Periferia 1982 (Periferie 1982), obsahující nahrávky z demosnímků z počátků jejich tvorby.
K dvacetiletému výročí kapely znovunahrávají svůj debut pod názvem Sistemados pelo Crucifa (Usměrnění ukřižovaným), doplněné o bookletovou miniknihu, mapující celou jejich historii. Na tomto albu také vzdávají hold pionýrům portugalského punku Aqui d’el-Rock coverem jejich skladby "Eu n?o sei" (Nevím).
V roce 2003 formace podepisuje smlouvu s vydavatelstvím Century Media a vydává desku Onisciente Coletivo (Vševědoucí kolektiv). V roce 2006 následije další LP Homem Inimigo do Homem (Člověk - nepřítel lidstva) u labelu Deckdisc. Mezi lety 2006 – 2007 natáčeli Fernando Rick a Marcelo Appezzato dokument Guidable – A Verdadeira História do Ratos de Porão (Příručka – pravá historie Ratos de Porão) s dosud nepublikovanými záběry a rozhovory se všemi sestavami formace. V roce 2009 byla uskutečněna jeho omezená projekce na některých brazilských festivalech a později vyšel na DVD.
Po osmiměsíční pauze vystoupila kapela 17. května 2008 na festivalu Maquinaria Rock Fest. 21. dubna 2012 hráli na festivalu Abril Pro Rock v Recife společně s Exodus, Brujeria a Cripple Bastards. Následující den měli vystoupit na kontroverzním festivalu Metal Open Air, který byl nakonec zrušen. V roce 2015 vychází dokument 30 Anos – Crucificados pelo Sistema (30 let – Ukřižováni systémem), věnovaný jejich debutu. Ve stejném roce vystoupili v Caracasu na festivalu organizovaném venezuelským prezidentem Nicolásem Madurem.
V listopadu 2021 kapela vtrhla na pódia se sérií koncertů, kdy každý večer hrála živě jedno album, od prvního Crucificados pelo Sistema až po páté Anarkophobia. 13. května 2022, po pečlivých přípravách vydali nové LP Necropolítica (Nekropolitika), jehož texty reflektují současnou realitu Brazílie i světa kritickým a provokativním obsahem. Album bylo nahráno digitálně, poprvé bez přítomnosti celé kapely ve studiu současně (nápad vznikl, když Jão upustil svůj mobil do toalety a po jeho vytažení rychle poslal ostatním základní kytarové stopy, které vytvořil, než promočený mobil přestal fungovat). 2. září 2022 vystoupili na pódiu Supernova festivalu Rock in Rio spolu s kapelami Crypta, Surra a Matanza Ritual.
V lednu 2023 vydali Ratos de Por?o EP Isentön Päunokü (název je spíše vizuální a zvukový vtip na finštinu, než že by měl skutečný význam) , které je reinterpretací legendárního EP Ääretön Joulu (Nekonečné Vánoce) finské kapely Terveet Kädet z roku 1982. Na této nahrávce se formace zaměřila na hardcore punk s prvky thrash metalu. Skladby jsou zpívány v portugalštině a nahrávka vyšla na limitovaném 10" vinylu u italského labelu F.O.A.D. Records.
Tito neúnavní brazilští veteráni rozhodně ani po více než čtyřech dekádách neztrácejí dech. I v posledních dvou letech jsou jejich itineráře nabité koncerty i novými vydáními, která dokazují, že patří k neudolatelným stálicím světové hardcore punkové scény. V roce 2025 formace vyrazila na evropské turné, během nějž odehrála koncerty v Portugalsku, Irsku, Walesu, Severním Irsku i Anglii. Na domácí scéně se představili v São Paulu na dvou po sobě jdoucích vystoupeních, která vyprodala tamní klub Sesc Belenzinho, a v plánu mají i další zastávky – například v Porto Alegre a Florianópolis. Zajímavostí je i série společných koncertů s legendárními The Exploited, které spojily dvě generace punkové energie na jednom pódiu.
Odkaz Ratos de Porão sahá daleko za hranice Brazílie a jejich mix hardcore punku a thrash metalu se stal inspirací pro celé generace. Na domácí scéně otevřeli cestu kapelám jako Gangrena Gasosa, Dead Fish, Bullet Bane či Mukeka di Rato, které v jejich tvorbě našly vlastní jazyk. Respekt k nim vyjádřili i členové Sepultury, kteří je označili za důležitou součást brazilského undergroundu a podíleli se na jejich propojení se zahraniční scénou. Dále je jako inspiraci nebo ovlivnění své tvorby či názorů uvádějí i přeshraniční formace Suicidal Tendencies, Biohazard, Madball, Terveet Kädet, Riistetyt, Kaaos, Rattus, The Varukers, Cripple Bastards a další.
Nejslavnější sestava
- João Gordo – zpěv
- Jã Molina – zpěv a kytara
- Jabá Alves – baskytara
- Betinho Massetti – bicí
- Spaghetti – bicí
- Boka – bicí
Podrobnosti: Kapela - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Crucificados pelo Sistema (1984)
Descanse em Paz (1986)
Cada Dia Mais Sujo e Agressivo (1987)
Brasil (1989)
Anarkophobia (1991)
Just Another Crime in... Massacreland (1993)
Feijoada Acidente? (1995)
Carniceria Tropical (1997)
Sistemados pelo Crucifa (2001)
Onisciente Coletivo (2003)
Homem Inimigo do Homem (2006)
Século Sinistro (2014)
Necropolítica (2022)
RAW POWER
Raw Power je italská hardcore punk/crossover thrashová formace, která vznikla v roce 1981 v Povigliu (Reggio Emilia) a patří k nejdéle aktivním a nejvlivnějším jménům italské punk-hardcore scény. Tahle kapela byla jedním z prvních exportů italského HC do zahraničí a pomohla prosadit domácí extrémní underground i mimo Evropu díky intenzivnímu koncertování a několika turné ve Spojených státech.
Raw Power založili bratři Mauro (zpěv) a Giuseppe Codeluppi (kytara), kteří tvořili hlavní kreativní osu skupiny až do Giuseppeho smrti v roce 2002. Původní sestavu doplnili Silvio (kytara, vokály), Maurizio Dodi (baskytara, dříve Chelsea Hotel) a tehdy ještě velmi mladý bubeník Helder Stefanini. Název si tahle parta vypůjčila od Stooges – a kdo Raw Power zná, ví, že to není jen pocta, ale i hudební manifest.
Od začátku se Raw Power soustředili na extrémně rychlou, agresivní a společensky i politicky nabitou muziku, která spojovala syrový hardcore s prvky thrash metalu. Tohle uskupení se proslavilo nekompromisní energií, vražedným tempem bicích a intenzivním vokálem, jenž se stal vzorem pro řadu následníků v punku i metalu.
Raw Power byli první italskou HC skupinou, která vyrazila na turné do USA, čímž výrazně přispěla k internacionalizaci italské scény. Během let sdíleli pódium s legendami jako Dead Kennedys, GBH, Corrosion of Conformity, Suicidal Tendencies, Motörhead, Cro-Mags, Sick of It All, Agnostic Front, Circle Jerks, Slayer, Venom či D.R.I.. Zajímavostí je i koncert z roku 1985, kde jim v Seattlu předskakovali tehdy ještě prakticky neznámí Guns N' Roses.
Raw Power jsou v hudební komunitě považováni za kultovní jméno, které zásadně pomohlo formovat italskou i mezinárodní hardcore a crossover scénu. Jejich vliv je dodnes slyšet v mnoha punkových, grindových i thrashových projektech.
Sestava v roce 2025:
- Mauro 'MP' Codeluppi - zpěv
- Marco Massarenti - basa
- Gianmarco Agosti - bicí
- Paolo di Bernardo - kytara
Podrobnosti: Raw Power - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
You Are the Victim (1984)
Screams from the Gutter (1985)
After Your Brain (1986)
Mine to Kill (1989)
Too Tough to Burn (1993)
Fight (1995)
Reptile House (1998)
Trust Me! (2000)
...Still Screaming (After 20 Years) (2003)
Resuscitate (2010)
Tired and Furious (2014)
Inferno (2017)
ROUGH CUTT
Rough Cutt je americká glam metalová kapela z Los Angeles, která v polovině 80. let vydala dvě studiová alba u Warner Bros. Records. Rough Cutt nikdy nedosáhli komerčního úspěchu, jakého v té době dosahovalo mnoho jiných losangeleských kapel, ale někteří členové se později prosadili v jiných skupinách, včetně Jakea E. Leeho s Ozzy Osbournem, Amira Derakha s Orgy a Julien-K, Paula Shortina s Quiet Riot a Craiga Goldyho a Claudea Schnella s Dio.
První sestava Rough Cutt zahrnovala zpěváka Paula Shortina, bubeníka Davea Alforda, kytaristu Jakea E. Leeho, klávesistu Claudea Schnella a baskytaristu Joeyho Cristofanilliho. Lee i Alford předtím působili v jiné losangeleské kapele Ratt. Schnell a Cristofanilli byli předtím členy skupiny Magic. Dva další bývalí členové Ratt a spoluhráči ze skupiny Sarge – kytarista Chris Hager a baskytarista Matt Thorne, známý také jako Matt Thorr (který nahradil Cristofanilliho) – se brzy k Rough Cutt připojili také. Po svém odchodu se Cristofanilli dočasně sám přidal k Ratt a později spojil síly s členy kapely Sin, kteří v roce 1985 vydali album Made in Heaven pod názvem Jag Wire.
Lee skupinu opustil v roce 1982, absolvoval konkurz a krátce působil v kapele Dio, a poté nahradil zesnulého Randyho Rhoadse jako kytarista Ozzyho Osbournea. Leeho následně nahradil Craig Goldy, dříve člen san diegské skupiny Vengeance. Ronnie James Dio měl na vývoj Rough Cutt výrazný vliv. Diova manželka Wendy Dio byla jejich manažerkou a sám Dio pomohl napsat jednu z písní kapely. Rough Cutt přispěli dvěma skladbami, "A Little Kindness" a "Used & Abused" (obě produkované Diem a s kytarou Jakea E. Leeho) na kompilaci L.A.'s Hottest Unsigned Bands z roku 1983. Další skladba produkovaná Diem, "Try a Little Harder" s Goldym na kytaru, se objevila na kompilaci KLOS 95 1/2: Rock to Riches spolu s projektem Wendy Dio, NuHaven, vydaným později téhož roku. Goldy brzy kapelu opustil a hrál v Giuffria a později ve formaci Dio. Goldyho nahradil Amir Derakh, další bývalý člen san diegské scény.
S ustálenou sestavou Shortino, Alford, Derakh, Hager a Thorne kapela v roce 1984 podepsala smlouvu s Warner Bros. Records. Rough Cutt si získali pozornost díky vystoupení v televizní show Rock Palace, kde zahráli skladby "Crank It Up", "Dreamin’ Again", "Street Gang Livin’" a "Try a Little Harder". Záznam se uskutečnil 1. ledna 1984 v Hollywood Palace (dnes Avalon Hollywood) a moderoval jej komik Howie Mandel. Rough Cutt se rovněž vydali do Evropy, představili se 13. dubna 1984 ve slavném londýnském Marquee Clubu a zahráli na špatně propagovaném koncertě ve Fabrik v německém Hamburku, obojí ještě před nahráváním svého prvního studiového počinu.
Po roce čekání na spolupráci s producentem Tedem Templemanem, který ale byl zaneprázdněn prací pro Davida Lee Rotha, Erica Claptona a Aerosmith, se Rough Cutt rozhodli nahrát svůj debut s Tomem Allomem. Rough Cutt (1985) je energické a melodické dílo losangeleské glam metalové scény 80. let. Zpěv Paula Shortina a kytara Jakea E. Lee dodávají písním výraz a charakter, zatímco skladby jako "Take Her" nebo "Dreamin’ Again" ukazují kontrast mezi tvrdými riffy a chytlavými refrény. Album sice nedosáhlo velkého komerčního úspěchu, ale pro fanoušky žánru je kultovní klasikou a ukázkou potenciálu členů kapely.
Formace intenzivně koncertovala v USA jako předskokani Krokus na turné The Blitz, spolu s Accept, a následně absolvovala dlouhé turné s Dio na turné k desce Sacred Heart od srpna do prosince 1985. Rough Cutt se rovněž účastnili festivalu Super Rock '85 10. srpna 1985 v Odaiba-Undohiroba v Tokiu, sdíleli pódium s hlavními hvězdami Dio, Foreigner, Mama’s Boys, Stingem a japonskou kapelou Earthshaker. Koncert byl vydán na VHS pod názvem Super Rock In Japan '85, Rough Cutt zde vystoupili se čtyřmi skladbami z debutu: "Black Widow", "Take Her", "Dreamin' Again" a "Piece of My Heart".
Veteránský producent Jack Douglas, známý díky Aerosmith, vedl práce na jejich druhém albu Wants You! To pokračovalo v energickém glam metalovém stylu Rough Cutt s výraznými kytarovými riffy a chytlavými refrény. Paul Shortino i tentokrát předvedl charismatický zpěv, zatímco Amir Derakh přidal zajímavé kytarové a syntezátorové linky. Deska nabízí několik silných skladeb, ale některé písně splývají s ostatními nahrávkami tohoto žánru. Přesto Wants You! potvrzuje kvalitu kapely a její schopnost zaujmout fanoušky losangeleského glam metalu.
Rough Cutt se připojili k Dio na poslední zastávce jejich turné Sacred Heart 10. října 1986 v R.C. Coliseum v San Juan, Portoriko, a opět vyrazili do Japonska. Během pobytu v Japonsku se Shortino rozhodl kapelu opustit kvůli neshodám ohledně směru hudby. Manažerka Wendy Dio představila Shortina členům Quiet Riot, kde se stal novým zpěvákem místo Kevina DuBrowa, který byl vyhozen. Shortina krátce nahradil Parramore McCarty z Warrior (z Los Angeles), než kapela ukončila činnost. Derakh, Thorne a Alford se spojili se zpěvákem Dannym Simonem a kytaristou Michaelem Raphaelem a vytvořili skupinu Jailhouse, která v roce 1989 vydala živé EP Alive in a Mad World. Hager spolupracoval s Jeffem Warnerem z Black 'N Blue ve Woop & the Count. Thorne byl krátce členem L.A. Rocks, přejmenované na Eyes po příchodu zpěváka Jamese Christiana, a Derakh dosáhl v 90. letech velkého úspěchu s kapelou Orgy.
V roce 1996 vydalo nakladatelství DeRock Records album Rough Cutt Live, obsahující tři nové studiové skladby "House of Pain", "Prowler" a "Peyote" jako bonusy. Stejná značka vydala v roce 1998 plnohodnotné LP Jailhouse, s pěti skladbami z EP Alive in a Mad World jako bonusy. Pak se Rough Cutt odmlčeli.
Shortino obnovil Rough Cutt v roce 2000 s úplně novou sestavou, která zahrnovala bývalého kytaristu Aerosmith Jimmyho Crespa, klávesistu Jamese 'J.T.' Garretta, baskytaristu Seana McNabba (dříve Quiet Riot) a bubeníka Johna Homana z Magnitude 9. Kapela oznámila vydání EP Sneak Peek v roce 2000, ale místo toho bylo EP zrušeno a rozšířeno na celé album. Sacred Place vyšlo v roce 2002 pod názvem Paul Shortino's The Cutt na Shortinově labelu MusicWorks Entertainment a obsahovalo příspěvky kytaristů Brada Gillise, Carlose Cavaza, Howarda Leese a Davea Whistona a baskytaristů Chucka Wrighta a Jasona Boylestona.
Klasická sestava z Warner Bros. éry se znovu sešla na jednorázovém koncertě v říjnu 2002 ve Viper Room v Hollywoodu (Shortino, Alford, Derakh, Hager a Thorne). Koncem roku 2005 pak vydalo Wounded Bird Records obě 'Warner Bros. alba' jako dvojalbum Rough Cutt/Rough Cutt Wants You. Britská značka Rock Candy vydala remasterované verze obou desek v roce 2016 s barevnými 16 stránkovými brožurami, esejemi a novými rozhovory s členy kapely a vylepšeným artworkem. V roce 2008 vydalo Deadline Records dvojdiskovou Anthology, obsahující dema z pre- a post- 'Warner Bros. éry' a živé nahrávky z roku 1985.
V roce 2016 se klasická sestava Shortino, Alford, Derakh, Hager a Thorne opět sešla a vystoupila na Monsters of Rock cruise v roce 2018.V roce 2019 zpíval a hrál Shortino s Carlos Cavazo's Rough Riot, zatímco Alford a Hager hledali nové členy do Rough Cutt. Připojili se k Davidu Adkinsovi a Integrity Music Management a po najmutí zpěváka Stevena St. Jamese (dříve Hagerův spoluhráč ze Sarge) doplnili kapelu o Buehnera a Housholdera. Po třech zkouškách odehrála nová sestava první živý koncert 29. listopadu 2019 v Portlandu, Oregon, na Bossanova Ballroom jako předkapela L.A. Guns. Set zakončili skladbou „You Wanna Be a Star“, napsanou Hagerem, St. Jamesem a Alfordem.
Dne 8. června 2021 vydala reformovaná verze Rough Cutt s původními členy Paulem Shortinem, Amirem Derakhem a Mattem Thornem nové LP 3 na CD a digitálních platformách – první novou desku od roku 1986. Album Rough Cutt 3 (2021) potvrzuje, že Rough Cutt si stále zachovávají energii a charakter svého glam metalového stylu. Paul Shortino nabízí silný a charismatický zpěv, zatímco Amir Derakh a Matt Thorr dodávají výrazné kytarové riffy a dynamiku. Deska kombinuje modernější zvuk s odkazem na jejich klasické skladby a obsahuje i studiové verze bonusových písní z minulosti. Rough Cutt 3 je důkazem, že formace dokáže vytvořit aktuální a emocionálně silnou hudbu i po více než 30 letech.
Existovala i druhá verze kapely s Daveem Alfordem a Chrisem Hagerem, přičemž obě strany tvrdily, že mezi nimi nejsou žádné nepřátelské vztahy, přesto však mělo dojít k soudnímu sporu o název a ochrannou známku. V roce 2025 se však situace změnila. Bubeník Dave Alford, jeden ze zakládajících členů, vytvořil nový projekt nazvaný Rockin' Dave's Rough Cutt, aby oslavil 40 let vzniku kapely. Tento projekt zahrnuje nové členy, jako jsou zpěvák Scott Board, kytarista Tony Baker a baskytarista Shawn Love. První koncert této nové sestavy je naplánován na 15. října 2025 v legendárním klubu Whisky A Go Go v Los Angeles.
Původní sestava, včetně Paula Shortina, Amira Derakha a Matta Thorneho, se zatím nevyjádřila k plánovaným vystoupením v roce 2025. Není tedy jasné, zda budou pokračovat v aktivitách pod názvem Rough Cutt nebo zda se zaměří na jiné projekty.
Zakládající členové:
- Paul Shortino – zpěv
- Dave Alford – bicí
- Jake E. Lee – kytara
- Claude Schnell – klávesy
- Joey Cristofanilli – baskytara
Současní členové:
- Paul Shortino – zpěv (1981 – 1987, 2016 – 2019, 2021 – současnost)
- Matt Thorr – baskytara, doprovodné vokály (1983 – 1987, 2016 – 2019, 2021 – současnost)
- Amir Derakh – kytara, syntezátory (1984 – 1987, 2016 – 2019, 2021 – současnost)
Podrobnosti: wikipedia
Diskografie (studiová alba):
Rough Cutt (1985)
Wants You! (1986)
Rough Cutt 3 (2021)
ROX
Rox vznikli v anglickém Manchesteru a byli glam rockovou kapelou, silně ovlivněnou skupinami Kiss a Angel. První rok hráli pod názvem Venom, ale po údajných výhrůžkách ze strany stejnojmenné blackmetalové smečky z Newcastlu se rozhodli změnit své jméno na Rox. Původní sestavu tvořili Mark Anthony (zpěv), Red Hot Red (kytara), Paul Diamond (kytara), Gary Maunsell (baskytara) a Tony Fitzgerald (bicí). Brzy si vybudovali základnu věrných fanoušků a dostalo se jim velké pozornosti časopisu Sounds. O rok později Fitzgerald odešel a nahradil ho Bernie Emerald. S odchodem Anthonyho přijali za zpěváka svého bedňáka Kevina Reada, který vystupoval jako 'Kick Ass' Kevin Kozak.
Ještě než se vydali na turné, Maunsella nahradil Billy Beaman. Po vydání EP Hot Love In The City podepsali v srpnu 1992 smlouvu s Music For Nations. O rok později vydali dvanáctipalcové EP Krazy Kutz a následně se vydali na turné propagovat své nové album Violent Breed. Brzy poté Kozaka opět nahradil Anthony, tentokrát pod jménem Mark Savage. Přestože neměli žádné nové desky k propagaci, podařilo se jim v roce 1984 vyjet na turné po Velké Británii s Quiet Riot. Následujícího roku Diamond odešel a skupina se rozpadla (Diamond se později objevil v nové kapele Torino).
V roce 2015 obnovili činnost a o čtyři roky později vydali novinku Roxstars. V současnosti stále vystupují, i když ne v původní sestavě.
Podrobnosti: Rox - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Violent Breed (1983)
Roxstars (2019)
SABER TIGER
Saber Tiger je japonská heavy metalová kapela, jež byla založena v roce 1981 v Sapporu na ostrově Hokkaidó, kytaristou Akihitem Kinoshitou a bratry Imaiovými. Je jednou z nejdéle působících japonských metalových skupin a od svého vzniku prošla velmi mnoha změnami sestavy. Akihito Kinoshita je jediným stálým členem a je zodpovědný za většinu produkce, inženýring a skládání hudby. Po vydání tří alb u nezávislého labelu byla kapela na hraně rozpadu. Kinoshita však tuto situaci nakonec vyřešil a podepsal smlouvu s velkým vydavatelstvím Tokuma Japan Communications a další album Project One z roku 1997 katapultovalo Saber Tiger do popředí japonské metalové scény, i když nahrávka byla v podstatě sólovým projektem Kinoshity s hostujícími známymí hudebníky: zpěvákem Ronem Keelem (ex-Steeler a Keel), baskytaristu Naota Shibatu (Anthem) a bubeníkem Hirotsugu Honmuem (ex-Ezo a Loudness).
Poté kapela oficiálně obnovila činnost s Takenorim Shimoyamou (zpěv), Tomohirem Sanpeiem (baskytara) a Yoshio Isodou (bicí). Společně vytvořili dvě další desky, Paragraph 3 a Brain Drain a v roce 2001 vydali první album u svého nového nezávislého labelu VAP, nazvané jednoduše Saber Tiger. Pod VAP pak následovala kompilace The History of the New World (Paragraph 3 a The History of the New World byly znovu nahrané nejznámější skladby kapely s novou sestavou a tvrdším, energičtějším zvukem) a LP F.U.S.E.. Formace také vydala živé album Live 2002 Nostalgia na CD a DVD.
V roce 2002 Shimoyama skupinu opustil kvůli odlišným hudebním vizím a cílům a založil kapelu Double Dealer s Norifumi Shimou. Ta podepsala smlouvu pro Evropu u NTS/Limb Music a absolvovala evropské turné s formací Symphony X. Po odchodu Shimoyamy Saber Tiger pokračovali v psaní a nahrávání nové hudby, což vyústilo v album Indignation (2005) se zpěvákem Katsuto Suzukim.
V roce 2010 Saber Tiger oznámili reunion s bývalými členy Takenorim Shimoyamou (zpěv), Yasuharu 'Machine' Tanakou (kytara) a Tomohirem Sanpeiem (baskytara), novým bubeníkem se stal Yasuhiro Mizuno. Později byl Sanpei nahrazen Takanobuem Kimotem (ex-Double Dealer a Concerto Moon). Kapela začala pracovat na nové desce ve studiu v rodném Sapporu. Album Decisive vyšlo 3. srpna 2011 a následovalo turné. 26. května 2013 vystoupili na festivalu Pure Rock Japan Live 2013 v Club Citta spolu se skupinami Nogod, Galneryus a Onmyo-Za.
Další počin, Obscure Diversity byl smíchán a zmástrován Simonem Mularonim z DGM a vydán 10. října 2018. Byl distribuován i v Lotyšsku prostřednictvím labelu Sliptrick Records. V roce 2022 se kapela objevila na MindbloW Rock Festivalu v Osace. V roce 2024 vydali Saber Tiger další LP s názvem Eliminated, které chtějí v následujícím roce podpořit koncerty.
Současná sestava:
- Akihito Kinoshita – kytara
- Yasuharu 'Machine' Tanaka – kytara
- Takenori Shimoyama – zpěv
- Yasuhiro Mizuno – bicí
- Hibiki – baskytara
Podrobnosti: Saber Tiger - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Invasion (1992)
Agitation (1994)
Timystery (1995)
Project One (1997)
Brain Drain (1998)
Saber Tiger (2001)
F.U.S.E. (2002)
Indignation (2005)
Decisive (2011)
Messiah Complex (2012)
Bystander Effect (2015)
Obscure Diversity (2018)
Eliminated (2024)
V přehledu nejsou zařazeny alba Paragraph až Paragraph V a The History of the New World, což jsou kompilace nebo studiovky s nově nahranými staršími skladbami.
SAM THUNDER
Kapela vznikla jako kvintet na začátku roku 1981. Krátce poté v místním studiu nahráli první demo, obsahující tři písně: "Always the Pretty One", "Hot Head" a "Yours for the Taking". To vyšlo v roce 1982 a bylo uvedeno v rubrice 'Armed and Ready' časopisu *Kerrang*. Následovalo několik koncertů, včetně vystoupení v klubu Marquee s Lee Aaron. Toho večera se skupina stala jejich předkapelou.
Po podepsání smlouvy se společností Bullet Records jim v roce 1984 vyšlo EP Don't Take Forever. Do té doby se ale sestava kapely několikrát změnila, kytaristu Eddieho nahradil Nick Bennett, zpěváka Texe Barlowa v roce 1983 nahradil Wilson Davies a bubeníka Chrise Dadsona Andy Chemney. Na podzim roku 1984 skupina díky dobrým prodejním výsledkům natočila s producentem Lolem Cooperem debutové album Manoeuvres. Sestava se nyní rozšířila o klávesistu Mikea Hepplestona. Manoeuvres vyšlo ještě téhož roku, ale nebylo téměř vůbec propagováno, což vedlo k rozkolu mezi Sam Thunder a Bullet Records a kapela se následně v roce 1985 rozpadla. Po rozpadu kapely se členové rozdělili do různých hudebních projektů, ale nikdy se jim nepodařilo dosáhnout stejného úspěchu.
Podrobnosti: Sam Thunder - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Manoeuvres (1984)
SAPPHIRE
Kapela Sapphire vznikla v roce 1981 v anglickém Prestonu v hrabství Lancashire. V roce 1982 vydali vlastním nákladem na kazetě své jediné album Sapphire, které obsahuje osm skladeb a trvá přibližně 28 minut. O rok později vydali, opět vlastním nákladem, ještě EP II, které obsahuje pět skladeb a trvá přibližně 24 minut. Po vydání těchto nahrávek se o skupině přestalo slyšet.
Sestava skupiny byla následující:
- Ian Dargie – baskytara
- Carl Parker – bicí
- Graham Coupe – kytara
- Ian Holmes – klávesy, zpěv
- Ben Morris – zpěv
S písní "Encounter" se objevili na kompilaci It's Unheard Of! vydané v roce 1984. (Nezaměňovat s londýnskou smečkou stejného jména.)
Podrobnosti: Sapphire - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Sapphire (1982)
SAVAGE GRACE
Savage Grace je americká power/speed metalová skupina, která vznikla v Los Angeles v roce 1981. Založili ji Chris Logue a Brian East (přezdívaný 'The Beast, dříve z kapely AlleyBrat původem z pacifického severozápadu). Formace byla původně aktivní mezi lety 1981 a 1993. V roce 2009 došlo k obnovení činnosti a o rok později k vydání EP The Lost Grace. V roce 2010 Savage Grace také vystoupili na významných metalových festivalech Up the Hammers, Bang Your Head!!! a Keep It True, čímž znovu připomněli svůj vliv na americkou speed metalovou scénu.
Jejich původní název byl Marquis de Sade, inspirovaný francouzským aristokratem stejného jména. Později ho změnili na Savage Grace podle stejnojmenné kapely ze 70. let vedené Ronem Kossem, která působila u labelu Warner/Reprise Records.
První demo nahrávky kapela pořídila se zpěvákem Kellem Rhoadsem, bratrem slavného kytaristy Randyho Rhoadse (Ozzy Osbourne). Právě Randy prý navrhl název Savage Grace. V roce 1982 se skladba "Scepters of Deceit" objevila na kompilaci Metal Massacre II společnosti Metal Blade Records – s vokalistou Dwightem Cliffem, který nahradil Kella Rhoadse. O rok později kapele vyšlo debutové EP The Dominatress, na němž hráli Chris Logue (kytara), Brian 'Beast' East (baskytara), Dan Finch (bicí), John Birk (zpěv) a nově i Kenny Powell (kytara), který však brzy odešel, aby založil vlastní skupinu Omen.
První plnohodnotné album Master of Disguise následovalo v roce 1985 a představilo dalšího nového zpěváka Mikea Smitha. Obal desky vyvolal kontroverzi — zobrazuje policistu s démonickým výrazem, který hlídá polonahou dívku připoutanou k jeho motorce. LP bylo nahráno pouze s jedním kytaristou, veškeré party obstaral Chris Logue. Po vydání se ke skupině krátce připojil Kurt Phillips (ex-Witchkiller) a později Mark 'Chase' Marshall. Po evropském turné byl však Smith vyhozen a Finch odešel.
Druhou desku, After the Fall from Grace (1986), nahrála sestava Chris Logue (kytary, zpěv), Brian East (baskytara), Mark 'Chase' Marshall (kytara) a Mark Marcum (bicí). Po další evropské šňůře kapelu opustil i 'Beast'. Posledním vydaným počinem původní éry bylo EP Ride into the Night, které zahrnovalo cover slavné skladby "Burn" od Deep Purple. Novým baskytaristou se zde stal Derek Peace (Heir Apparent). Formace se objevila i na několika metalových kompilacích — napřiklad Speed Metal Hell – Vol. 1 (1985) a American Metal – Heavy ’N’ Dirty (1993), poté ukončila činnost.
V roce 2010 Chris Logue kapelu znovu oživil s hudebníky z německé formace Roxxcalibur. Společně absolvovali evropské turné a vystoupili i na festivalech Keep It True a Bang Your Head!!!. Téhož roku se ale znovu rozpadli. Celý katalog Savage Grace byl následně znovu vydán německým labelem Limb Music, a několik živých skladeb se objevilo I na DVD Keep It True Festival 2010. Po turné měl vzniknout nový studiový materiál, avšak Chris Logue během psaní písní záhadně zmizel. Zbylí členové se rozhodli dokončit rozpracovaný materiál s novým zpěvákem - album Back With A Vengeance vyšlo v roce 2013 pod názvem Masters of Disguise.
Dne 8. února 2023 bylo oznámeno, že Savage Grace vydají své třetí studiové album Sign of the Cross, které vyšlo 5. května 2023 – po 37 letech od předchozí desky. Kapela začala koncertovat, vystoupili v Německu, Itálii, Španělsku a Holandsku. Zda ale pracují na novém materiálu, není známo.
Podrobnosti: Savage Grace - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Master of Disguise (1985)
After the Fall from Grace (1986)
Sign of the Cross (2023)
SEDUCER
Seducer, kteří vznikli v roce 1981 v Addlestone, Weybridge v hrabství Surrey, byli plodnou NWOBHM skupinou na britské klubové scéně. Debutovali v roce 1983 sedmipalcem "Call Your Name" u Sticky Records a objevili se také na kompilačním LP Mausoleum Records "Metal Prisoners" později téhož roku. V roce 1984 vydali u Thunderbolt Records čtyřpísňové EP s názvem Indecent Exposure.
Před nahráváním debutové desky Caught In The Act z roku 1985 Seducer angažovali bývalého baskytaristu Chinatown Davea Mandyho, který nahradil Phila Smithe, jenž později založil Thee Hypnotics. V roce 1986 Seducer vydali u Stud Records své druhé a poslední album 'eads Down...See You At The End.
V srpnu 1987 odešel bubeník Tim Haywood, aby s bývalými členy Jjs Powerhouse, Cloven Hoof, White Heat a Chain Lightning založil skupinu Panik Attak. V Seducer ho na bubenické stoličce nahradil Dave Sutherland. Koncem roku 1987 se Sutherland těžce zranil při autonehodě, což skupinu donutilo zrušit řadu koncertů. Tyto problémy spolu s problémy s nahrávací společností nakonec vedly k rozpadu.
Podrobnosti: Seducer - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Caught in the Act (1985)
'Eads Down - See You at the End (1986)
SIEGE
Siege patří mezi nejzásadnější extrémní výbuchy amerického podzemí první poloviny 80. let. Tohle zběsilé hudební uskupení z Massachusetts vzniklo v roce 1981 a během krátké existence posunulo hranice tehdejšího hardcore punku směrem k mnohem agresivnější a extrémní podobě. Formace je dnes právem považována za jeden z pilířů toho, čemu se později začalo říkat thrashcore a protogrindcore.
Siege založili Kurt Habelt (kytara), Rob Williams (bicí), Hank McNamee (baskytara) a Kevin Mahoney (zpěv, občas i saxofon). První koncert odehráli na Battle of the Bands v roce 1984 na Weymouth North High School, kde byli kvůli obscénním textům vyřazeni ze soutěže. Uskupení se původně střetávalo s dominující straight?edge hardcore scénou v Bostonu a proto hrávalo více ve Western Massachusetts, Connecticutu a Rhode Islandu.
Nejznámějším materiálem je nahrávka Drop Dead (1984), původně demo natočené 6. února 1984 v Radiobeat Studios produkcí Lou Giordano. Tato studiová práce byla v době vzniku prakticky šokem – extrémní tempo, zběsilý vokál a chaotická agrese ovlivnily nejen hardcore scénu, ale i rané grindové soubory po celém světě. Demo bylo oficiálně vydáno až v roce 1994 na CD u Relapse Records s přidanými skladbami z kompilačního LP Cleanse the Bacteria.
Kevin Mahoney se stal klíčovou postavou formace díky nesmlouvavému vokálu a saxofonovým vsuvkám, které dodaly hudbě jedinečný charakter. Mahoney zemřel 14. října 2011. I po rozpadu v polovině 80. let materiál Siege ovlivnil celé generace extrémních kapel – například britské grindcore legendy Napalm Death předvedli jejich cover skladbu "Walls" během legendárních John Peel Sessions.
Formace se později obnovila na několika živých vystoupeních mezi lety 2016 – 2023, vedená původními členy a hostujícími muzikanty, přičemž hráli klasický repertoár z Drop Dead. Jejich drtivá energie ani po dekádách neztratila nic ze své síly a jejich odkaz je stále inspirací pro hardcore, grind a thrashové projekty.
Klasická sestava
- Kurt Habelt – kytara
- Rob Williams - bicí
- Hank McNamee - basa
- Kevin Mahoney - zpěv
Podrobnosti: Siege - wikipedia
Diskografie (studiová alba):
Drop Dead (1994, natočeno 1984)
SINNER
Sinner je německá heavymetalová kapela, jejíž základy ve Stuttgartu v roce 1981 položil zpěvák a baskytarista Mat Sinner (později, v roce 1997, založil spolu s Ralfem Scheepersem ještě power metalové Primal Fear). Už v 80. letech natočili šest řadových alb a hudbu pilně skládali i v následujících desetiletích. Jednadvacátá deska Boom Bang Goodbye, která vyšla 31. července 2026, však bude zřejmě jejich poslední, protože se Mat Sinner chystá věnovat výhradně Primal Fear.
Debut Wild 'n' Evil vyšel už v roce 1982. Spolu s dalšími dvěma deskami (Fast Decision a Danger Zone), které Sinner stihli natočit ještě do poloviny 80. let, šlo o syrové nahrávky, které se jen málo podobaly melodickému metalu, jímž se později proslavili. Nestálost sestavy trápila skupinu už tehdy. Po mnoha personálních změnách (včetně odchodu bubeníka Edgara Patrika do Bonfire) se k formaci přidal například kytarista Herman Frank z Accept, který se v roce 1985 podílel na albu Touch Of Sin. Frank však odešel ještě před vydáním dalšího počinu Comin' Out Fighting (1986) a nahradil ho budoucí kytarista U.D.O. Mathias Dieth.
Plodná 80. léta zakončilo v roce 1987 album Dangerous Charm, mnohem melodičtější než předchozí počiny. Krátce poté ale sestavě vypršela nahrávací smlouva, dala si pauzu a pět let o ní nikdo neslyšel, ačkoliv Mat Sinner v roce 1990 vydal u BMG svou sólovou desku Back To The Bullet.
V roce 1992 se Sinner vrátili na scénu s albem No More Alibis, mnohem tvrdším než cokoli, co do té doby vydali. Formace byla plná energie a její síla ještě vzrostla s deskami Respect (1993) a především Bottom Line (1995), která se v japonské národní hitparádě udržela pět týdnů. Reputace skupiny se nesmírně zlepšila, chlapi předskakovali Mr. Big a Savatage a v Německu neměli problém uspořádat turné, na němž byli hlavní hvězdou, a vydat také i živé album. Jejich vzestup stále nekončil: koncem 90. let vydali dvě nesmírně úspěšná LP Judgement Day a The Nature Of Evil a vyrazili na turné po Evropě jako předskokani rockových gigantů Deep Purple. Album The Nature Of Evil bylo do té doby jejich nejúspěšnější nahrávkou a dosáhlo na 63. místo v německé albové hitparádě.
V roce 1997 založili Mat Sinner a Tom Naumann, kteří spolu válčili od znovuzrození Sinner v roce 1992, společně s Ralfem Scheepersem, bývalým zpěvákem Tyran' Pace a Gamma Ray, skupinu Primal Fear. Mat Sinner je dodnes hybnou silou jak Sinner, tak Primal Fear.
V roce 2000 se sestava poprvé po pěti letech změnila: odešlo několik členů, včetně kytaristy Toma Naumanna, a na bicí se tak mohl na albu The End Of Sanctuary předvést bývalý člen Helloween a Gamma Ray Uli Kusch. V roce 2003 se však předchozí sestava z let 1995 - 1999 obnovila a 20. ledna vydala desku There Will Be Execution, načež se na čtyři roky znovu odmlčela.
Následovalo plodné období, kdy mezi lety 2007 až 2013 vznikla další čtyři alba. Poté se rozestupy mezi nahrávkami nepatrně zvětšily, přesto do roku 2026 spatřila světlo světa další čtveřice studiovek. Podle všeho tím ale bude diskografie skupiny uzavřena a Mat bude tvůrčí energii věnovat už jen Primal Fear.
Sestava k roku 2026:
- Mat Sinner - zpěv, basa (1981-1989, od 1991)
- Alex Scholpp - kytara (od 2011)
- Moritz Müller - bicí (2014-2016, od 2025)
- Jim Müller - kytara (od 2025)
- Lisa Müllerová - klávesy (od 2025)
Podrobnosti: Sinner - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Wild 'n' Evil (1982)
Fast Decision (1983)
Danger Zone (1984)
Touch of Sin (1985)
Comin' Out Fighting (1986)
Dangerous Charm (1987)
No More Alibis (1992)
Respect (1993)
Bottom Line (1995)
Judgement Day (1996)
The Nature of Evil (1998)
The End of Sanctuary (2000)
There Will Be Execution (2003)
Mask of Sanity (2007)
Crash & Burn (2008)
One Bullet Left (2011)
Touch of Sin 2 (2013)
Tequila Suicide (2017)
Santa Muerte (2019)
Brotherhood (2022)
Boom Bang Goodbye (2026)
SKITZO
Skitzo je americká thrash/heavy metalová formace, která vznikla v roce 1981 v oblasti Santa Rosa v San Franciském Bay Area v Kalifornii. Původně se krátce jmenovali Venom, než se přejmenovali na současný název, aby se vyhnuli záměně se známou britskou skupinou. Patří k dlouho aktivním jménům extrémnější metalové scény a jejich styl kombinuje agresivní thrash metal s prvky klasického heavy metalu, death metalu i hardcore, s výraznou energií 80. a 90. let.
Zakladatelem a hlavní tváří je Lance Ozanix (kytara, vokály), který vedl sestavu několik desetiletí a je známý svými divokými, kontroverzními pódiovými výstupy, včetně tzv. 'vomit act' show, která mu vynesla pozornost médií i účasti v TV pořadech jako Jerry Springer Show a epizodní vystoupení v Judge Judy. Během let se v sestavě objevila řada muzikantů, celkem se prý během historie v kapele vystřídalo více než 175 členů.
Skitzo patřili ke scéně, která vedla nekompromisně rychlý a agresivní metalový zvuk, často s hororovými texty a prvky pop-kultury, které doplňovaly jejich temný a dravý styl. Kapela odehrála stovky koncertů po celé USA, udržela si silné undergroundové fanouškovské jádro a oslavila významná výročí – 30. i 35. let existence formace proběhly s větší účastí fanoušků a bývalých členů.
I když se styl Skitzo vyvíjel a překračoval hranice tradičního thrash metalu, jejich dílo a dlouhodobá aktivita je oceňována fanoušky undergroundu jako příklad tvrdé, nemilosrdné a autentické metalové tvorby z americké scény 80. až 2000. let.
Současná sestava (2025)
- Sherri Stewartová - basa
- Liz Sayová - bicí
- Jason Wright - kytara
- Lance Ozanix - kytara, zpěv
- Nate Clark - basa
Podrobnosti: Skitzo - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Evilution (1992)
Synusar'sukus (1994)
Psychobabble (1996)
Got Sick! (2000)
Hellavator Musick (2002)
Heavy Shit (2005)
Five Point Containment (2007)
Dementia Praecox (2015)
SORTILÈGE
Sortilège je francouzská heavy metal formace, která vznikla v roce 1981 v Paříži a je považována za kultovní jméno klasické francouzské metalové scény první poloviny 80. let. Skupina si brzo vybudovala silnou reputaci díky kvalitnímu repertoáru a výrazným koncertním výkonům, což jí otevřelo příležitost hrát na velkých pódiích v Evropě. První roky byly poznamenány i tím, že velká část jejich tvorby byla zpívána ve francouzštině – což sice pomohlo jejich místnímu charakteru, ale zároveň představovalo překážku při snaze o širší mezinárodní úspěch.
Mezi fanoušky i kovovou kritikou je Sortil?ge ceněn jako jeden z klíčových představitelů francouzské heavy metalové scény 80. let, často srovnávaný se současnými zahraničními hvězdami a považovaný za inspiraci v rané metalové komunitě.
Původní sestavu tvořili Christian 'Zouille' Augustin (zpěv), Daniel Lapp (baskytara), Stéphane Dumont (kytara), Didier Demajean (kytara) a Jean-Philippe 'Bob Snake' Dumont (bicí). Tato parta rychle zaujala svou energií a melodickou i technickou úrovní, což jim vyneslo kontrakt s nizozemským labelem Rave?On Records a pozdější podpis s francouzskou značkou Madrigal.
Úspěch přinesla už první dlouhohrající nahrávka Métamorphose (1984), kterou natočili v Německu a která se stala významným milníkem pro francouzský heavy metal – kapela s ní vystupovala i na mezinárodních festivalech a oslovila publikum v zemích jako Německo, Holandsko, Švýcarsko nebo Belgie. Zároveň vznikla i anglická verze desky určená pro zahraniční trhy, ta se ale mimo Japonsko neprojevila velkým prodejem.
V roce 1986 vydali další titul Larmes de Héros, který byl opět nahrán v Německu a rovněž doprovázen anglickou verzí. I když se jednalo o práci s výrazně propracovanějšími a melodickými prvky než na jejich debutu, publikem tehdy přijetí nebylo tak silné, a po této desce se formace rozpadla.
Po více než třech dekádách, v roce 2019, se Sortil?ge znovu dali dohromady – vedení se ujal zpěvák Christian 'Zouille' Augustin a nový line-up začal koncertovat na festivalech. V roce 2021 vydali Phoenix, desku složenou převážně z nově nahraných klasických skladeb s dvěma novinkami, a v roce 2023 vydali první originální materiál po 37 letech pod názvem Apocalypso. V roce 2025 pokračovali dalším studiovým počinem s názvem Le Poids de l’âme a stále čile koncertují.
Od roku 2020 existují dvě inkarnace kapely. Jedna verze kapely zahrnuje Christiana Augustina a dříve zahrnovala Daniela Lappa. Druhá verze kapely zahrnuje Didiera 'Dema' Demajeana, Stéphana 'L'Anguille' Dumonta a Boba Snakea.
Poslední známá sestava:
- Daniel 'Lapin' Lapp - basa
- Didier 'Dem' Demajean - kytara
- Christian 'Zouille' Augustin - zpěv
- François 'Boom' Brisk - bicí
Podrobnosti: Kapela - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Métamorphose (1984)
Metamorphosis (1984)
Hero's Tears (1986)
Larmes de héros (1986)
Phoenix (2021)
Apocalypso (2023)
Le poids de l'âme (2025)
STAMPEDE
Skupina Stampede vznikla v roce 1981 zásluhou autorské dvojice Reubena (zpěv) a Laurence (kytara) Archerových, kteří se prosadili v NWOBHM již kolem roku 1979 s kapelou Lautrec, s kterou absolvovali několik turné se Saxon, dělali support Def Leppard a vystupovali v londýnském Marquee. Lautrec vydali dva singly na labelu Street Tunes, ale bez skutečné podpory této společnosti Reuben přijal nabídku připojit se k Lionheart, kterou založil Dennis Stratton (Iron Maiden) a která byla tehdy tiskem spekulativně označována za superskupinu. Po koncertech v klubech Lionheart absolvovali turné s Whitesnake a nahráli materiál v londýnském studiu EMI.
Později byl Reuben požádán Jimmym Bainem (Rainbow a Dio), aby se připojil k nové sestavě spolku White Horses. Reuben následně přivedl Laurence a bývalého bubeníka Lionheart Franka Noona. Po třech měsících se ukázalo, že to nefunguje, a Reuben s Laurencem si dali pauzu a založili novou kapelu Stampede, která podepsala v roce 1982 smlouvu s Polydor Records a okamžitě se setkala s příznivými reakcemi tisku. Absolvovala koncerty v Marquee, vystoupila na festivalech v Readingu a Mildenhallu a oba sety nahrála v mobilním studiu The Rolling Stones. Výsledkem bylo jejich první (živé) album Stampede, vydané u Polydoru pod názvem Live Bootleg. V tomto období Polydor také vydal jejich čtyřskladbové EP Days of Wine And Roses, stejnojmenný singl a další dva singly, "The Other Side" a "Photographs".
Během následujícího období absolvovali dvě turné s Gary Moorem, po kterých začala nahrávat Hurricane Town, svou první studiovou desku. Stampede se také v letech 1981 až 1983 objevili i na mnoha dalších kompilačních albech. Tato doba byla nabita aktivitou, kapela pokračovala v turné, absolvovala koncerty v Portugalsku, vystupovala v pořadech BBC Tommy Vances Friday Rock Show, Fluff Freemans Capital Radio Rock Show, BBC In Concert a v několika televizních pořadech, k tomu účinkovala také na festivalech po celé Velké Británii.
Před vystoupením v Readingu si ale Reuben ošklivě zlomil nohu a brzy opustil hudební branži, aby založil svou designérskou firmu, zatímco Laurence se připojil k Philu Lynottovi a jeho nové kapele Grand Slam a později i k UFO, s kterými natočil desky High Stakes and Dangerous Men a UFO: Live in Japan.
Album Hurricane Town bylo znovu vydáno v roce 2008 u Rock Candy Records doplněné o 24 stránkový barevný vzpomínkový příběh kapely.
Podrobnosti: Stampede - Metal Music Archives
Diskografie (studiová alba):
Hurricane Town (1983)
A Sudden Impulse (2011)
STEELER
Steeler je německá heavy metalová formace, která vznikla v roce 1981 ve Wattenscheidu (Bochum, NSR) a patřila k aktivním představitelům tradičního metalu 80. let. Inspiraci čerpali z britských a německých metalových souputníků jako Judas Priest či Accept, což se promítlo do jejich výrazného kytarového stylu a melodického, zároveň energického zvuku. Název kapely je odvozen od skladby "Steeler" z alba British Steel od Judas Priest. Skupina původně v letech 1981 – 1983 fungovala pod názvem Sinner, poté přijala jméno Steeler a vydala první nahrávky.
Kapela se setkala s pozitivním ohlasem na evropské metalové scéně, zejména mezi fanoušky tradičního heavymetalu. Jejich styl spojuje rychlé riffy, dvojitou kytarovou práci a robustní rytmiku – prvky, které byly ve 2. polovině 80. let středem zájmu v rámci německé metalové vlny. Působila jako stabilní koncertní těleso, pravidelně se objevovala v klubech, na menších festivalech i na tour s dalšími metalovými jmény, jako Saxon, Grave Digger, Warlock či Running Wild.
S vydáním čtvrté studiové desky Undercover Animal v roce 1988 kapela dosáhla vrcholu své diskografické tvorby, ale zároveň se její klíčová osobnost, kytarista Axel Rudi Pell, rozhodl odejít a věnovat se vlastní, dlouhodobě úspěšné sólové kariéře. Jeho odchod, společně s dalšími interními neshodami, vedl k postupnému rozkladu původní konfigurace Steeler. Kapela sice krátce pokračovala s jinými muzikanty a sehrála ještě několik vystoupení (např. comeback show veZeche Bochum), ale již nevydala nové studiové materiály a definitivně ukončila činnost kolem roku 1989.
Po rozpadu vstoupil Axel Rudi Pell na scénu jako sólový umělec, stále vystupuje a vydává nahrávky i do roku 2025 a s ním i bývalý baskytarista Volker Krawczak. Zpěvák Peter Burtz se uplatnil mimo hudební scénu jako šéfredaktor německého Metal Hammer, A&R manager ve vydavatelství EMI a později jako producent rozhlasové komedie s výrazným úspěchem v žánru satiry. Další bývalí členové pokračovali v hudebních aktivitách nebo profesních cestách mimo metal.
Steeler aktivně koncertovali po celé západní Evropě, zejména v Německu, kde hráli v klubech, malých sálech i větších metalových akcích. Jejich setlisty zahrnovaly skladby napříč diskografií, a kapela si vybudovala věrnou fanouškovskou základnu. V roce 1988 absolvovali turné s britskou metalovou legendou Saxon, což byl jeden z jejich nejvýznamnějších koncertních momentů. I po rozpadu se jejich hudba a vliv udržují v metalových komunitách, a v roce 2014 se původní line-up občas sešel při speciálních vystoupeních (např. na Bang Your Head!!! festivalu jako předkapela ve sdíleném setu).
Přehled členů (vybraná období):
- Peter Burtz – zpěv (1981 – 1988), později Metal Hammer, EMI, producent satiry.
- Axel Rudi Pell – kytara (1981 – 1988), klíčová kreativní postava, pozdější sólová kariéra.
- Tom Eder – kytara (1981 – 1988), stabilní druhá kytara
- Volker Krawczak – baskytara (1981 – 1985), poté s Pellem v sólovém projektu.
- Roland Hag – baskytara (1985 – 1988), nahradil Krawczaka.
- Jan Yildiral – bicí (1981 – 1988), rytmická opora.
Podrobnosti: Steeler - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Steeler (1984)
Rulin’ the Earth (1985)
Strike Back (1986)
Undercover Animal (1988)
STEELER (USA)
Steeler je americká heavy metalová formace, která vznikla v roce 1981 v Nashville, Tennessee, a později se přestěhovala do Los Angeles v Kalifornii, aby snáze pronikla na tehdejší metalovou scénu. Kapelu založil zpěvák a kytarista Ron Keel, tehdy teprve kolem dvaceti let věku, inspirovaný klasickým metalem a zejména skladbou "Steeler" od Judas Priest, podle níž skupinu pojmenoval.
Steeler patří mezi krátkodobé, ale ikonické projekty raných 80. let amerického metalu. Ačkoli jejich existence byla krátká (byli aktivní primárně mezi lety 1981 – 1984), jejich jediný studiový počin se stal kultovním zejména díky účasti tehdy velmi mladého kytarového génia Yngwie Malmsteena, který zde nahrál své první významné sóla. Kapela je často zmiňována v souvislosti s ranými kroky Malmsteena i Keelovy další kariéry, a přestože sama příliš komerčního úspěchu nedosáhla, vytvořila významný odrazový můstek pro své členy.
Historii Steeler formoval Ron Keel spolu s původními spoluhráči — Michaelem Duniganem (kytara), Timem Morrisonem (baskytara) a Bobbym Evou (bicí). V roce 1982 formace vydala svůj první 45rpm vinylový singl "Cold Day in Hell", což jí pomohlo upoutat pozornost metalové veřejnosti. Tento singl se stal důležitým krokem k přesunu do Los Angeles, kde skupina podepsala smlouvu s Shrapnel Records.
Po přesunu do LA došlo k výměnám v sestavě: do kapely vstoupili tehdy neznámý švédský kytarista Yngwie Malmsteen, basák Rik Fox (ex-W.A.S.P.) a bubeník Mark Edwards. Právě s tímto složením vzniklo v roce 1983 jejich jediné studiové eponymní album Steeler, které produkoval Mike Varney a nahrávalo se v Prairie Sun Recording Studios v Cotati, Kalifornie. Deska obsahuje typickou americkou heavy metalovou směs dravých riffů, melodických refrénů a prvků tehdejší LA metalové školy.
Steeler po vydání alba vystoupili na několika koncertech, ale personální změny přetrvávaly a po odchodu Malmsteena do Alcatrazz a dalších odcházejících členů formace ztratila stabilní jádro. Ron Keel se krátce pokusil pokračovat s novými hudebníky, ale žádná z těchto sestav nevydala další oficiální nahrávku. Nakonec Steeler definitivně ukončili činnost v roce 1984 a Ron Keel založil novou skupinu Keel, s níž měl ve druhé polovině 80. let větší úspěch.
Hudba Steeler kombinuje tradiční americký heavy metal s prvky raného glam-aor metalu a shred kytarových partů. LP Steeler se vyznačuje svižnými riffy, melodickými vokály a technickými sóly, zejména v podání Yngwie Malmsteena, což hrálo roli v popularizaci neoklasických prvků v metalových kompozicích. Ačkoliv Steeler nikdy nedosáhli masové popularity, jejich jediný studiový počin je považován za sběratelskou klasiku a důležitý moment v kariéře svých členů.
Původní sestava (1981 – 1982):
- Ron Keel - zpěv, kytara
- Michael Dunigan - kytara
- Tim Morrison - basa
- Bobby Eva - bicí
Klasická LA sestava (1982 – 1983):
- Ron Keel - zpěv, kytara
- Yngwie Malmsteen - kytara
- Rik Fox - basa
- Mark Edwards - bicí
Poslední pokusné složení (1983 – 1984):
- Ron Keel - zpěv, kytara
- Mitch Perry - kytara
- Greg Chaisson - basa
- Bobby Marks - bicí
Podrobnosti: Steeler - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Steeler (1983)
STORMWITCH
Stormwitch je německá heavymetalová kapela z Heidenheimu, kterou její fanoušci nazývají 'mistři černé romantiky'. Texty písní se často zaměřovaly na fantasy, okultní nebo historická témata, stejně jako u jejich vrstevníků a krajanů Helloween. Postupem času změnili svůj zvuk z heavy metalu stylu Judas Priest na power metal, založený více na klávesách. Kapela několikrát přerušila činnost a v její sestavě se vystřídal velký počet muzikantů.
Skupinu založili přátelé z dětství, kytaristé Harald Spengler (vystupoval jako Lee Tarot), Stefan Kauffmann (Steve Merchant) a zpěvák Andy Mück, kteří skládali první písně a zároveň hledali další členy pro živá vystoupení. První sestavu doplnili bubeník Peter Langer (Pete Lancer) a basák Jürgen Wannenwetsch.
Svůj debut Walpurgis Night z roku 1984 nahráli s co nejmenší mírou postprodukce, aby zůstali věrní zvuku, kterého se snažili dosáhnout. Nepoužívali vícestopé nahrávání, místo toho nahrávali rovnou jako naživo. Přibližně o rok později nahráli album Tales of Terror, jehož master pásky měly být zničeny a teprve nedávno byly znovu nahrány s použitím původních LP desek. Třetí desku Stronger Than Heaven vydali v roce 1986, v roce 1987 následovalo The Beauty and the Beast a v roce 1989 vydali studiovky Eye of the Storm a Live in Budapest.
V 80. letech kapela procestovala velkou část Evropy, včetně východoevropských zemí, například Maďarska, kde se dostala do spárů úředníků a málem nestihla první koncert tohoto turné. Krátce poté Harald Spengler kapelu opustil a soustředil se jen na manažerskou činnost. V roce 1992 odešli také Stefan Kauffmann a Wolfgang Schludi (který nahradil Haralda Spenglera), a to ještě před zahájením nahrávání alba War of the Wizards. Nahrávací sestavu pro War of the Wizards tvořili Andy Mück (zpěv), Damir Uzunovic (kytara), Joe Gassmann (kytara), Martin Albrecht (baskytara) a Peter Langer (bicí). Po vydání desky musel Joe Gassmann kapelu opustit a album Shogun z roku 1994 tak nahráli jako čtyřčlenný band. Po opětovných změnách v sestavě se ale v roce definitivně rozpadli.
V roce 2002 napsali Andy Mück (jediný člen z původní sestavy) a Martin Winkler píseň "Dance with the Witches", což bylo signálem pro opětný rozjezd Stormwitch. V nové sestavě a s pomocí vydavatelství Nuclear Blast Records kapela znovu vyrazila na pódia, mimo jiné vystoupili v srpnu 2002 také na Wacken Open Air. Vydali v roce 2004 ještě i album Witchcraft, ale krátce poté se rozpadli.
V roce 2005 začal Andy Mück spolupracovat s původním baskytaristou Jürgenem Wannenwetschem a tato spolupráce vyústila v roce 2010 v novou sestavu, kterou doplnili Ralf Spitznagel (kytara), Marc Scheunert (kytara) a nakrátko Harry Reischmann (bicí). V lednu 2011 byl oznámen Reischmannův odchod a na jeho místo za bicími nastoupil Stefan Köllner.
Členové se ale i nadále střídali. 11. dubna 2013 zemřel ve věku 50 let na mozkovou mrtvici původní kytarista Harald Spengler a v dubnu 2013 opustil kapelu kytarista Marc Scheunert kvůli problémům způsobeným věkovým rozdílem mezi ním a ostatními členy kapely. A stále to nebyly změny konečné, v současné době (2024) hrají ve Stormwitch Andy Mück (zpěv), Pietro Raneri (basa), Alex Sauer (bicí), Johnny Kröner (kytara) a Martin Heusinger (kytara).
V roce 2024 vydala německá heavymetalová kapela Stormwitch limitovanou edici svého debutového alba Walpurgis Night na barevném vinylu (Orange/Black Mixed).
V současnosti (k roku 2024) hrají ve Stormwitch následující členové:
- Andy Mück (zpěv)
- Pietro Raneri (basa)
- Alex Sauer (bicí)
- Johnny Kröner (kytara)
- Martin Heusinger (kytara)
Tato sestava pokračuje v tradici kapely a nadále vystupuje na různých akcích a festivalech.
Podrobnosti: Stormwitch - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Walpurgis Night (1984)
Tales of Terror (1985)
Stronger than Heaven (1986)
The Beauty and the Beast (1987)
Eye of the Storm (1989)
War of the Wizards (1992)
Shogun (1994)
Dance with the Witches (2002)
Witchcraft (2004)
Season of the Witch (2015)
Bound to the Witch (2018)
SYAR
Syar vznikli v roce 1981 v Harrogate v Severním Yorkshire a brzy si získali lokální renomé díky sdílení pódia s dalšími místními kapelami, jako byli Chevy nebo Limelight. Kapela brzy začala pracovat na svém debutovém albu s názvem Deep In The Night, to ale kvůli různým komplikacím vyšlo až v roce 1984 a neslo název Death Before Dishonour.
Krátce poté se skupina rozpadla a tři její členové se připojili k Maineeaxe. Vzali s sebou také písně, které původně chystali na druhou desku Syar. Některé z těchto písní byly přearanžovány a objevily se na druhém studiovém albu Maineeaxe Going For Gold, vydaném v roce 1985.
Než ale došlo k rozpadu, na březen a duben 1984 si zamluvili skutečně studio a nahráli deset písní. Nahrávky byly poté více než 30 let ztracené a zapomenuté. Když v roce 2020 začal generální ředitel Skol Records Bart Gabriel pracovat na oficiální reedici Death Before Dishonour, podařilo se jednomu z členů kapely najít starou kazetu, která je s největší pravděpodobností jedinou existující kopií zmíněných nahrávek! Takže reedice Death Before Dishonour od Skol Records byla rozšířena na 2CD, protože obsahuje více než 48 minut dříve nevydaného materiálu!
V roce 2020 tak vyšla reedice debutového alba Death Before Dishonour jako rozšířená edice na 2CD. Tato edice obsahuje jak původní materiál, tak i dříve nevydaný obsah, který byl na více než 30 let ztracený a zapomenutý. Tato reedice přináší fanouškům kapely Syar nejen hudební poklad, ale i vzpomínky na jednu z těch méně známých, ale stále fascinujících kapel z britské heavymetalové scény 80. let.
Podrobnosti: Syar - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Death Before Dishonour (1984)
TESLA
Tesla je americká hard rock a heavy metalová formace ze Sacramenta v Kalifornii, která vznikla na počátku roku 1981 pod názvem City Kidd a krátce poté přijala název Tesla, inspirovaný jménem významného vynálezce Nikoly Tesly. Kapela kombinovala tradiční hard rock s bluesovými prvky, technickou muzikantskou precizností a melodickými vokály, což jí umožnilo odlišit se od glam-metalových souputníků.
Kapelu založili Jeff Keith (zpěv), Frank Hannon (kytara), Brian Wheat (baskytara), Tommy Skeoch (kytara) a Troy Luccketta (bicí). Již od počátku byl jejich styl více orientován na 'bluesově infikovaný' hard rock než na tehdejší populární hair metal. Po přesunu do Los Angeles v polovině 80. let se sestava stabilizovala a formace začala získávat první kontrakty a mediální pozornost.
Debut Mechanical Resonance (1986) vynesl kapelu do širšího povědomí a vyústil v turné po USA a Kanadě. Úspěch následoval s The Great Radio Controversy (1989), díky němuž formace získala platinové ocenění a vystupovala na prestižních festivalech i jako předskokan pro velké rockové hvězdy té doby, například Aerosmith a Def Leppard.
V roce 1996 Tommy Skeoch z kapely odešel kvůli závislosti na drogách, což znamenalo první větší personální změnu. Skupina pokračovala se session kytaristou, ale na počátku 2000. let se rozhodla k oficiálnímu návratu. Dave Rude nahradil Skeocha a složení se ustálilo. V tomto období Tesla pokračovala v nahrávání i turné a postupně obnovila status na americké a evropské hard rockové scéně.
Kapela je známá svými energickými živými vystoupeními, často zahrnujícími dlouhé improvizace a medley skladeb. Během 80. a 90. let Tesla absolvovala turné nejen v USA, ale i v Evropě a Japonsku, čímž si vybudovala věrnou mezinárodní fanouškovskou základnu. Hudebníci si udržovali silnou kolektivní spolupráci, a i přes občasné zdravotní a osobní problémy členů se formace dokázala vracet s novými alby a vystoupeními.
Sestava - klasická éra (1984–1996):
- Jeff Keith - zpěv
- Frank Hannon - kytara
- Tommy Skeoch - kytara
- Brian Wheat - basa
- Troy Luccketta - bicí
Podrobnosti: Tesla - wikipedie
Diskografie (studiová alba):
Mechanical Resonance (1986)
The Great Radio Controversy (1989)
Psychotic Supper (1991)
Bust a Nut (1994)
Into the Now (2004)
Real to Reel (2007)
Real to Reel Vol.2 (2007)
Forever More (2008)
Twisted Wires & the Acoustic Sessions (2011)
Simplicity (2014)
Shock (2019)
THUNDERSTICK
Thunderstick (vlastním jménem Barry Graham Purkis) je anglický bubeník, který byl v roce 1977 krátce členem Iron Maiden. Později působil ve skupině Samson společně s Brucem Dickinsonem. Proslavil se tím, že na pódiu nosil masku podobně jako profesionální zápasníci a někdy hrál v kleci. Jeho působení v Maiden bylo ale notně zkráceno kvůli tomu, že nebyl schopen pořádně hrát pod vlivem alkoholu (na jednom koncertě skutečně usnul během písně), což Steve Harris neodpouštěl. Vzácně byl jeho obličej k vidění, když hrál hlavní roli v béčkovém filmu Biceps of Steel, kde vystupovala jeho tehdejší kapela Samson.
Poté, co opustil kvůli uměleckým rozporům Samson, založil Thunderstick vlastní kapelu Thunderstick, kterou tvoří ještě dva kytaristé, baskytarista a zpěvačka. Kapela natočila u Magnum/Thunderbolt Records dvě hardrocková alba, EP Feel like Rock 'n' Roll? (1983) a LP Beauty and the Beasts (1984). Alba byla v roce 2011 restaurována a remasterována pro CD antologii s názvem Echoes from the Analogue Asylum, která obsahuje i dříve nevydaný materiál.
Kapela se rozpadla v roce 1986 poté, co nahrála desku Don't Touch, I'll Scream, která ale nebyla vydána. Thunderstick i zpěvačka Jodee Valentine poté odjeli do Spojených států, aby se pokusili získat novou smlouvu. Uvažovalo se o nové americké sestavě, ale brzy se od toho upustilo ve prospěch zachování identity v rámci NWOBHM scény. Oba se pak vrátili do Spojeného království. V roce 1988 vznikla další inkarnace kapely, ale poté, když se jim nepodařilo podepsat významnou smlouvu s nějakým vydavatelstvím, se opět rozpadli. Už jako Barry Purkis pak Thunderstick koncem 80. let spolupracoval s Bernie Tormé and the Electric Gypsies a dalšími umělci.
Dne 22. dubna 2016 zemřela ve věku 56 let bývalá zpěvačka Jodee Valentine. Po její smrti se Purkis rozhodl oživit svou milovanou skupinu Thunderstick. Kapela se reformovala v nové sestavě a v červenci 2017 jim vyšlo nové album Something Wicked This Way Comes, které obsahuje několik znovu nahraných skladeb z nevydaného Don't Touch, I'll Scream.
V roce 2023 vydali Thunderstick další desku Lockdown.
Podrobnosti: Thunderstick - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Beauty and the Beasts (1984)
Something Wicked This Way Comes... (2017)
Lockdown (2023)
TOBRUK
Tobruk byla britská rocková / NWOBHM formace, která vznikla v roce 1981 v Bedfordshire v Anglii. I když se kapela objevila na konci vlny New Wave of British Heavy Metal, její zvuk byl více melodický a 'nablýskaný' než u typických NWOBHM bandů, a často se přibližoval klasickému britskému hard rocku s vlivy AOR.
Historie Tobruk začíná sloučením hudebníků ze skupiny Stranger, kterými byli zpěvák Stuart 'Snake' Neal, kytarista Nigel Evans a klávesák Jem Davis, s dalšími hráči: Mickem Newmanem (kytara), Stevem Woodwardem (baskytara) a Allanem Vallancem (bicí). Kapela se brzy přestěhovala do Birminghamu, kde intenzivně koncertovala a budovala si publikum.
V roce 1982 získali pozornost díky demu vysílanému na BBC Friday Rock Show, což vyústilo v první vinylový 7" singl "Wild on the Run" / "The Show Must Go On", vydaný u Neat Records okolo roku 1983. Zvuk singlu, plný melodických kytar a vokálních linek, odrážel jejich styl, který se lišil od syrového britského metalu a měl blíže k americkému melodickému rocku.
Po odchodu Steve Woodwarda v roce 1983 (po turné s Diamond Head) kapela přivítala novou rytmickou sekci — bubeníka Eddieho Finchera a basistu Mikea Browna — a pokračovala v koncertování. Jejich management uspořádal showcase v Birmingham Odeon, kde je viděli talentoví skauti, což vedlo k podpisu smlouvy s velkým labelem EMI / Parlophone v roce 1984.
S Parlophone natočili debutové album Wild on the Run ve Warehouse Studios v Philadelphii, produkované společně s Lance Quinnem (Lita Ford, Bon Jovi). Deska vyšla v květnu 1985 a kapela následně podpořila vydání turné s UFO, Tokyo Blade a Manowar. Singl "Falling" z tohoto období získal určitou pozornost v rádiích.
Přes aktivitu a podporu labelu se však kapela nedokázala prosadit na domácím trhu; její zvuk byl považován za příliš 'americký' ve srovnání s typickými britskými heavy metalovými skupinami. Nízké prodeje vedly k odchodu z Parlophone kolem roku 1987. Jejich druhé album Pleasure + Pain vyšlo později u nezávislého FM Revolver, ale v tu dobu už formace začala mít personální problémy a postupně se rozpadla. Kapela se pokusila pokračovat s novým zpěvákem Tony Martinem (později člen Black Sabbath), ale bez výsledku; následně se rozpadla definitivně.
Po rozpadu kapely členové pokračovali v různých hudebních projektech: Snake a Fincher založili Idol Rich, Davis a Fincher později stáli za Midnight Blue a Davis působil i u kapel jako UFO, Praying Mantis a FM. Neale (Snake) zemřel 20. prosince 2006. Později vyšlo retrospektivní vydání Recaptured (2001), které shromáždilo rané skladby, vzácné nahrávky a video materiál.
Původní sestava (1981 – 1983)
- Stuart 'Snake' Neale - zpěv
- Nigel Evans - kytara
- Mick Newman - kytara
- Steve Woodward - basa
- Jem Davis - klávesy
- Allan Vallance - bicí
Střední období (1983 – 1987)
- Stuart 'Snake' Neale - zpěv
- Nigel Evans - kytara
- Mick Newman - kytara
- Mike Brown - basa
- Eddie Fincher - bicí
Podrobnosti: Kapela - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Wild on the Run (1985)
Pleasure + Pain (1987)
TRAUMA
Trauma je americká speed metal / power metalová formace z San Francisco, California, která vznikla v roce 1981 jako součást rané heavy metalové scény Bay Area. Je nejznámější tím, že v její rané sestavě působil Cliff Burton, pozdější baskytarista Metallicy, který Trauma opustila v roce 1982 právě kvůli nabídce od Metallicy.
Uskupení si brzy vybudovalo reputaci na místních pódiích a legendárních místech jako The Stone, Bill Graham’s Wolfgang’s, The Whisky-A-Go-Go a The Troubadour, kde vystupovalo spolu s dalšími formacemi rané metalové vlny. První nahrávkou, která byla veřejně vydána, byla skladba "Such a Shame" na kompilaci Metal Massacre II (1982), což jim pomohlo představit se metalové veřejnosti. Tato skladba se objevila také na jejich třípísňovém demu ze stejného roku, jediné nahrávce na které hrál Cliff Burton.
V roce 1984 vydali u Shrapnel Records debut Scratch and Scream – desku, která kombinovala prvky speed metalu s tradičním heavy metalem a power metalovými sóly. Album obsahovalo několik písní s výraznou technickou kytarovou prací a melodickými vokály, typickými pro americkou metalovou scénu 80. let. Uskupení ukončilo činnost v roce 1985 po krátkém, ale intenzivním období.
V roce 2013 se Trauma reformovala kolem původního bubeníka Krise Gustofsona a zpěváka Donnyho Hilliera a začala opět vystupovat a nahrávat nové materiály. V této době vydala Rapture and Wrath (2015) a později As the World Dies (2018). Na podzim roku 2022 pak formace vydala čtvrté studiové dílo Awakening po podpisu smlouvy s německým labelem Massacre Records.
Trauma si i přes počáteční krátkou aktivitu vysloužila kultovní statut u fanoušků speed a power metalu, a to především díky rané spojitosti s Cliffem Burtonem a svému energickému stylu, který spojoval technickou rychlost s melodickými prvky.
Aktuální sestava (2025)
- Kris Gustofson - Drums (1982-1985, 2013-současnost)
- Steve Robello - basa (2014-2017), kytara (2017-současnost)
- Joe Fraulob - kytara (2017-současnost)
- Brian Allen - zpěv (2021-současnost)
- Michael Spencer - basa (2022-současnost)
Podrobnosti: Trauma - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Scratch and Scream (1984)
Rapture and Wrath (2015)
As the World Dies (2018)
Awakening (2022)
TYRANT
Tyrant je německá heavy metal / speed metalová formace pocházející z Ulmu, Baden-Württembergu, která vznikla v roce 1981 jako součást středoevropské metalové vlny 80. let. Jejich hudba vychází z tradice britských i teutonských band jako Judas Priest, Accept nebo Stormwitch, se silnými riffy, dravým tempem a energickými vokály.
Uskupení debutovalo v polovině 80. let a během krátké, ale intenzivní éry vydalo několik klasických studiových počinů, které se staly součástí německé heavy metalové undergroundové historie. Jejich tvorba oscilovala mezi tradičním heavy metalem a rychlejším speed metalem, což je činilo oblíbeným mezi fanoušky rychlých riffů i vášnivých koncertů.
Během 80. let Tyrant koncertovali na klubové scéně a budovali si reputaci spolehlivého živého uskupení. Přestože nikdy nedosáhli výrazného komerčního úspěchu mimo underground, jejich nahrávky a energická vystoupení je učinily respektovanými jmény mezi příznivci klasického německého metalu. Mezi jejich nejhranější skladby patřily "Metal Invasion", "Night Of Fire" a "Riding High", které kombinují rychlé riffy s melodickými kytarovými sóly a dynamickým zpěvem.
V roce 2020 byla kapela obnovena, zatím se ale nepochlubila žádným novým materiálem.
Aktuální sestava (2025)
- Ralf Hollmer - kytara (1981-1983, 2020-současnost)
- Kerrmit - zpěv (1982-1989, 2020-současnost)
- Chris Peterson - basa (1987-1989, 2020-současnost)
- Marc Oppold - bicí (1988-1989, 2020-současnost)
- Ingo Autenrieth - kytara (2020-současnost)
Raná éra (1981 – 1984)
- Carl Tomaschko - kytara
- Kerrmit - zpěv
- André Papack - basa
- Micky Budde - bicí
- Holger Thiele - kytara
Střední období (1985 – 1988)
- Tom Kees - kytara
- Kerrmit - zpěv
- Chris Peterson - basa
- Marc Oppold - bicí
- Ironhead Sterzik - kytara
Podrobnosti: Tyrant - Metal Archives, Metalbite - Mean Machine, Metalbite - Fight For Your Life, Metalbite - Running Hot
Diskografie (studiová alba):
Mean Machine (1984)
Fight For Your Life (1995)
Running Hot (1986)
Ruling The World (1988)
TYTAN
Skupina Tytan vznikla na vrcholu nové vlny britského heavy metalu na podzim roku 1981 z bývalé rytmické sekce Angel Witch, baskytaristy Kevina Riddlese a bubeníka Davea Duforta (bratra bubenice Denise Dufortové z Girlschool), skotského zpěváka Normana 'Kal' Swana a kytaristů Steva Gibbse a Stewartieho Adamse, rodáka z Glasgow, který však kapelu brzy opustil. Krátce v ní pak učinkoval Gary Owens (dříve A II Z, Aurora), než ho vystřídal Steve Mann (Liar, Lionheart).
Kapela podepsala smlouvu s Kamaflage Records, dceřinou společností DJM, a své debutové album začali nahrávat v Ramport Studios v Battersea. Bývalý bubeník Judas Priest a Lionheart Les Binks se k nim připojil právě v době nahrávání a nahradil Davea Duforta. V písni "Women On The Frontline" mimochodem hostovala Jody Turnerová z Rock Goddess. Na britském turné kapely s Tygers of Pan Tang v říjnu 1982 Binkse nahradil Tony Boden, ale jen nakrátko, brzy obsadil bubenickou stoličku Simon Wright (dříve Tora Tora, A II Z, Aurora).
Vydavatelství Kamaflage se rozpadlo ještě před vydáním alba, ale v září 1982 stihli vydat aspoň singl "Blind Men and Fools" ve formátech 7" a 12". Následující léto se rozpadla i kapela. Wright se připojil k AC/DC a následně spolupracoval s Dio, Rhino Bucket a UFO. Zpěvák Kal Swan se přestěhoval do Los Angeles, kde založil skupinu Lion s bývalým kytaristou Lone Star Tonym Smithem, jehož nahradil budoucí kytarista Dio a Whitesnake Doug Aldrich. Swan a Aldrich pak v 90. letech nahráli další tři alba pod názvem Bad Moon Rising. Steve Mann se vrátil do Lionheart a natočil s kapelou v roce 1984 desku Hot Tonight, poté se připojil k McAuley Schenker Group, Sweet a německé progrockové skupině Eloy.
V roce 1985 vydalo londýnské vydavatelství Metal Masters nevydané nahrávky Tytan jako LP Rough Justice. Počátkem 90. let následoval japonský bootleg na CD, než vydavatelství Majestic Rock Records vydalo album v roce 2004 a znovu v roce 2006 v oficiální reedici na CD se čtyřmi živými skladbami z BBC 'Friday Rock Show' session ("Cold Bitch", "The Watcher", "Far Side of Destiny" a "Blind Men and Fools") a živým DVD, které bylo přidáno jako bonus k druhému vydání.
V roce 2010 se Tytan po pozvání na festival Keep It True XV v Německu, který se měl konat v roce 2012, reformovali v pozměněné sestavě. K původním členům Kevinu Riddlesovi, Stevu Gibbsovi a Stevu Mannovi se přidali zpěvák Tom Barna (z kapely Diamond Faith), Andrew Thompson na klávesy a bubeník Angel Witch Andrew Prestidge. Steve Gibbs kapelu opustil na začátku roku 2014. V průběhu let 2012 a 2013 se ke kapele připojili bubeníci Chris Benton a poté Mikey Ciancio, v letech 2015 až 2017 převzal tuto roli James Wise a po něm současný bubeník Seth Markes. Mezitím se v listopadu 2014, kdy odešel Steve Mann do kapely, připojil Dave Strange. V roce 2021 Davea Strange nahradil kytarista Peter Welsh. Náhradník Toma Barny, Tony Coldham, odehrál svůj poslední koncert 13. října 2018, protože se rozhodl soustředit na svou další skupinu The Deep. V prosinci 2018 kapela přijala do svých řad zpěváka Granta Fostera. V roce 2021 se Tony Coldham vrátil a doplnil současnou sestavu.
V roce 2017 Tytan vydali u německého vydavatelství High Roller Records svou druhou desku Justice Served. Současně vydali znovu i debutové album Rough Justice.
V roce 2024 Tytan oznámili, že chystají nové album, které by mělo vyjít v roce 2025. Kapela se také chystá na evropské turné na podporu tohoto nového počinu. Dále potvrdili účast na několika významných festivalech, včetně festivalu Keep It True XVI, který se bude konat v roce 2025 v Německu. Zároveň se objevil nový singl "Tales of the Brave", který si získal pozitivní ohlas od fanoušků i kritiků.
Podrobnosti: Tytan - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Rough Justice (1985)
Justice: Served! (2017)
UNITED
United je japonská thrash metalová formace, která vznikla v roce 1981 v Tokyu. Uskupení si název vybralo podle písně stejného názvu od Judas Priest a původně hrálo jako cover band, než začalo psát vlastní materiál. Přestože jejich počátky byly zakořeněné v klasickém thrash metalu, v průběhu čtyř desetiletí se jejich styl rozvíjel a zahrnoval groove metalové, death metalové i progresivní prvky.
Historie United je plná personálních změn a vývoje zvuku. Po prvních krocích s vlastní tvorbou v roce 1983 si uskupení postupně budovalo reputaci na japonské metalové scéně, koncertovalo doma i v Severní Americe a sdílelo pódia s významnými zahraničními jmény jako Anthrax, Slayer, Testament nebo Machine Head při japonských turné.
Až do roku 2014 byl klíčovou postavou skupiny baskytarista Akihiro Yokoyama, který se připojil v roce 1983 a stal se de facto vůdčí osobností kapely. Po jeho smrti v roce 2014 uskupení uspořádalo pamětní koncert Yoko Fest The Final s účastí mnoha bývalých i současných členů a hostů, což podtrhlo jeho vliv a odkaz.
V současnosti United pokračují v tvorbě i vystupování s dlouholetými členy, mezi které patří kytaristé Yoshifumi 'Hally' Yoshida a Shingo Otani, kteří jsou jedněmi z mála muzikantů, jež hráli na všech studiových deskách od poloviny 90. let.
Mezi typické skladby, které fanoušci považují za zásadní pro jejich katalog, patří "Sniper", "Power Rage", "Human Zoo", "Don’t Trust!" nebo "Unavoidable Riot" – všechny charakterizují energické riffy, technické instrumentální pasáže a často agresivní vokální přístup.
Současná sestava (2025)
- Yoshifumi Yoshida - kytara (1988-současnost)
- Shingo Otani - kytara (1990-současnost)
- Masatoshi Yuasa - zpěv (2000-2004, 2013-současnost)
- Akira Tominaga - bicí (2004-současnost)
- George Enda - basa (2018-současnost)
Podrobnosti: United - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Bloody But Unbowed (1990)
Human Zoo (1992)
N.O.I.Q (1995)
Reload (1997)
Distorted Vision (1999)
Infectious Hazard (2001)
Core (2002)
Nine (2005)
Tear of Illusions (2011)
Absurdity (2018)
VANDENBERG
Vandenberg je nizozemská hard rockové kapela, která vznikla v roce 1981 kolem kytaristy Adriana Vandenberga. Jméno formace je odvozeno od jeho příjmení a brzy si vydobylo pozornost jak na domácí scéně, tak i v zahraničí díky melodickému hard rocku s virtuózní kytarovou prací. Jejich styl kombinuje tradiční 70’s a 80’s hard rockové vlivy s přístupem schopným zaujmout fanoušky heavy metalu i AOR-laděných skladeb.
První demo skupina nahrála krátce po založení a upoutala jím pozornost hudebního novináře Keese Baarse, který se stal jejich manažerem a pomohl jim podepsat smlouvu s Atco/Atlantic Records. Uskupení natočilo eponymní debut v roce 1982 v legendárním Sol Studios v Anglii a singl z tohoto LP, "Burning Heart", se stal jejich největším hitem, který zaznamenal i úspěch v USA.
Ve své rané fázi Vandenberg koncertovali v Evropě, Japonsku i Spojených státech a doprovázeli na turné taková jména jako Ozzy Osbourne nebo KISS. Po třetím studiovém počinu v polovině 80. let uskupení pozvolna skončilo, když Adrian Vandenberg přijal nabídku stát se kytaristou ve Whitesnake.
Po mnoha letech neaktivity formace znovu ožila v roce 2020 s novým složením a vydala nové desky, což podtrhuje její trvalý vliv a odkaz v hard rockové historii.
Mezi nejznámější skladby patří "Burning Heart", "Wait", "Your Love Is in Vain" nebo "Out in the Streets" – všechny kombinují silné refrény s charakteristickou Adrianovou kytarovou hrou a melodickým přístupem, který formaci odlišoval od mnoha tehdejších hard rockových band.
Členové kapely od roku 2020:
- Adrian Vandenberg - kytary, klávesy, skladatel (1981-1987, 2020-současnost)
- Mats Levén - zpěv (2021-současnost)
- Ronnie Romero - zpěv (2020-2021)
- Joey Marin de Boer - bicí (2023-současnost)
- Koen Herfst - bicí (2020-2023)
- Sem Christoffel - basa (2024-současnost)
- Randy van der Elsen - basa (2020-2024)
- Len van de Laak - klávesy (2024-současnost)
Členové kapely v letech 1981-1987:
- Adrian Vandenberg - kytary, klávesy, skladatel (1981-1987, 2020-současnost)
- Bert Heerink - zpěv (1981-1986)
- Peter Strykes - zpěv (1986-1987)
- Jos Zoomer - bicí (1981-1987)
- Dick Kemper - basa (1981-1987)
Podrobnosti: Vandenberg - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Vandenberg (1982)
Heading for a Storm (1983)
Alibi (1985)
2020 (2020)
Sin (2023)
VULCAIN
Vulcain je francouzské hard rockové a heavy metalové hudební uskupení, které vzniklo v roce 1981 v Paříži. Formaci založili bratři Daniel Puzio (kytara a zpěv) a Vincent Puzio (baskytara), původně členové kapely Hard Fight, a brzy se přidal také druhý kytarista Didier Lohezic a bubeník Franck Vilatte. Vulcain začali nejprve hrát převzané věci, převážně od Motörhead, AC/DC nebo Ten Years After, než se zcela zaměřili na vlastní tvorbu a rychle si vybudovali reputaci energického a syrového heavymetalového souboru, který byl často nazýván 'francouzským Motörhead'.
Už na počátku své kariéry se dostali do povědomí díky účasti na samplerech a předskakováním významným zahraničním uskupením, například právě Motörhead. Jejich první studiový počin Rock ’n’ Roll Secours vyšel v roce 1984 a okamžitě je postavil mezi přední jména francouzské metalové scény.
Následující roky byly ve znamení intenzivní koncertní činnosti a nahrávek. Druhá deska Desperados z roku 1985, věnovaná jejich kamarádovi, zesnulému při nehodě na motorce, upevnila jejich pozici a následovalo další LP Big Brothers (1986), které se stalo jedním z jejich nejzásadnějších děl s politicky satirickými texty a ostrým riffovým projevem.
Formace dosáhla svého vrcholu v polovině 80. let nejen v Francii, ale i na evropských pódiích: v roce 1986 hrála například v londýnském Marquee Clubu a v listopadu téhož roku byla jedním z mála domácích heavymetalových uskupení, které zahrálo v pařížské hale Palais Omnisports de Paris-Bercy před více než 16?000 fanoušky jako support velkých zahraničních formací.
V roce 1987 vyšlo živé LP Live Force, natočené během koncertu v pařížském klubu La Locomotive, a následovala série studiovek, včetně Transition (1989) či Big Bang (1992). Po odchodu některých členů a změnách v obsazení band na čas utlumil činnost a v roce 1998 vydal Stoppe La Machine, po němž následoval oficiální konec na několik let.
Po dlouhé pauze Vulcain oznámili na konci roku 2009 svůj návrat a v roce 2010 absolvovali rozsáhlé koncertní šňůry, včetně účasti na festivalu Hellfest a několika předskakování Motörhead během jejich turné. V roce 2011 vyšlo živé DVD/CD En revenant, natočené během jejich comebackových vystoupení.
V roce 2013 se formace vrátila do studia a vydala studiovou nahrávku V8, jejich první po patnácti letech, s aktuální sestavou, v níž dominují bratři Puziovi a bubeník Marc Varez. Následovalo vydání Vinyle v roce 2018, které kapela věnovala jako poctu klasickému rockovému nosiči a stylu, kde stále klade důraz na 'čistý rock’n’roll' s rychlými riffy, tvrdým groove a texty o společnosti, party a životních tématech.
Historie Vulcain však není jen o albech, ale také o koncertních zážitcích – jejich energická vystoupení, syrový zvuk a výrazná scéna během 80. let z nich učinily jednu z nejrespektovanějších francouzských hard rockových a metalových sestav své doby
Sestavy (významné epochy):
- Rané období (1981 – 1985): Daniel Puzio (zpěv, kytara), Vincent Puzio (baskytara), Didier Lohezic (kytara), Franck Vilatte (bicí)
- Klasická éra (1985 – 1987): Daniel Puzio (zpěv, kytara), Vincent Puzio (baskytara), Didier Lohezic (kytara), Marc Varez (bicí)
- Pozdější období a comeback (1992 – 2021): Daniel Puzio (zpěv, kytara), Vincent Puzio (baskytara), Marc Varez (bicí)
Podrobnosti: Vulcain - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Rock ’n’ Roll Secours (1984)
Desperados (1985)
Big Brothers (1986)
Transition (1989)
Big Bang (1992)
Vulcain (1994)
Stoppe La Machine (1998)
V8 (2013)
Vinyle (2018)
VULCANO
Vulcano je brazilská extrémně metalová formace ze Santosu, S?o Paula, založená v roce 1981. Patří mezi vůbec první heavy metalové projekty v Brazílii a je považována za jedno z klíčových uskupení, které pomohlo vytvořit a formovat scénu extrémního metalu v Latinské Americe. Někteří odborníci dokonce uvádějí, že Vulcano „nastartovali hudební blasphemii“ nejen v Brazílii, ale v celé Latinské Americe, a jejich vliv sahá i na počátky severoevropských black metalových scén.
Začátky formace nebyly jednoduché. V době, kdy metal v Brazílii teprve vznikal, neměli hudebníci téměř žádnou podporu – museli si organizovat vlastní koncerty, lepit plakáty a stavět aparaturu od nuly. Jejich první oficiální nahrávkou bylo EP Om Pushne Namah (1983), která vybočovala i tím, že texty byly zpívány v portugalštině, což bylo tehdy u metalových projektů velmi neobvyklé.
V roce 1984 vydali demo Devil on My Roof a o rok později živé LP Live! nahrané bez mixáže během vystoupení v Americane. Následující rok pak přišel první studiový počin Bloody Vengeance (1986), který v rámci tehdy ještě mladé brazilské extrémní scény znamenal skutečnou bombu: brutalitou i provokativními texty, které ostře vystupovaly proti náboženství a společenským normám. Řada fanoušků i hudebních kritiků považuje tuhle desku za klasiku blackened thrash metal s výrazným undergroundovým nábojem, která ovlivnila například Sepulturu a pozdější generace extrémních formací.
Po řadě LP v pozdních 80. letech (Anthropophagy 1987, Who Are the True 1988 a Rat Race 1990) došlo k delší pauze ve vydávání nového materiálu, ačkoli sestava dál občas hrála naživo. Tragická událost nastala v prosinci 2001, kdy zemřel kytarista Soto Jr. na komplikace způsobené vysokým krevním tlakem, což kapelu silně zasáhlo.
V roce 2004 Vulcano založili vlastní label Renegados Records a vrátili se na scénu s novým albem Tales from the Black Book, na kterém se podíleli Zhema (basa), Angel (zpěv), Arthur Von Barbarian (bicí), Andre Martins (kytara) a Claudio Passamani (kytara). V roce 2006 Vulcano vydali dvě nové skladby "The Evil Always Return" a "Suffered Souls" na split vinylu s názvem Thunder Metal se švédskou kapelou Nifelheim. V roce 2009 Vulcano vydali další album Five Skulls and One Chalice.
V roce 2010 Angel opět opustil kapelu a na jeho místo byl přijat Luiz Carlos Louzadu (Hierarchical Punishment, Chemical Disaster), aby pomohl s prvním turné kapely po Evropě, tzv. Bloody Vengeance Tour, které prošlo 14 zeměmi a čítalo 18 koncertů.
V roce 2011 kapela pozvala Arthura Von Barbariana, aby se vrátil za bicí a nahrál album Drowning in Blood, které vyšlo v září u Renegados Records. V roce 2013 vydala kapela album The Man the Key the Beast a absolvovali své třetí evropské turné společně s kapelou Nifelheim v rámci turné Thunder Metal. Po něm následovalo také brazilské turné.
Následovalo několik dalších alb, zatím poslední Epilogue pochází z roku 2024.
Vulcano je často zmiňováno jako formace, která patřila k první vlně nasazující syrové thrashové struktury s prvky black metalu a death metalu ještě dřív, než se tyto žánry plně vyprofilovaly; jejich rané vydání, zejména Bloody Vengeance, se stalo inspirací pro další extrémní soubory v Jižní Americe i později v Evropě. Podle Eduarda Rivadavia z AllMusic: „Alba Vulcano byla příliš nepřístupná, aby se pravidelně objevovala na heavy metalové undergroundové scéně, a přesto, spolu s brazilskými kapelami Sarcofago, Mutilator a dalšími, se jejich primitivní, neuvěřitelně násilná směs black a thrash metalu stala celosvětovou kultovní legendpu mezi některými z nejextrémnějších představitelů tohoto žánru – zejména mezi obávaným norským black metalovým kruhem z počátku 90. let.“
Sestavy (přehled hlavních členů):
- Zhema Rodero – kytara a baskytara (zakládající člen, 1981 – současnost)
- Luiz Carlos Louzada – zpěv (1997 – 1999, 2010 – současnost)
- Arthur Von Barbarian – bicí (1987 – současnost)
- Ivan 'The Darkest' Pellicciotti – baskytara (2013 – současnost, také producent)
- Mezi bývalé členy patřili Angel (zpěv), Soto Jr. (kytara) a další, kteří na vývoji formace významně participovali.
Podrobnosti: Kapela - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Bloody Vengeance (1986)
Anthropophagy (1987)
Who Are the True (1988)
Ratrace (1990)
Tales from the Black Book (2004)
Five Skulls and One Chalice (2009)
Drowning in Blood (2011)
The Man the Key the Beast (2013)
Wholly Wicked (2014)
XIV (2016)
Eye in Hell (2020)
Stone Orange (2022)
Epilogue (2024)
WILD DOGS
Wild Dogs je americká heavy metalová formace z Portlandu v Oregonu, která vznikla v roce 1981 a patří k pionýrům metalové scény v severozápadním Pacifiku. Původní sestava vznikla, když Jeff Mark, Danny Kurth, Matt McCourt a Pete Holmes začali spolu hrát v místních zkušebnách pod názvem The Ravers a později si začali říkat Wild Dogs – podle starých psů, které prý mívali před svým studiem. McCourt je dlouhodobě jediným členem, který tvoří stálé jádro bandu i přes četné změny v obsazení mezi 80. a 2000. lety.
Uskupení brzy začalo nahrávat materiál pro školní projekt a první nahrávky jako "Fugitive of the Law", "We Got the Power" nebo "Tonight We Rock" přitáhly pozornost místních stanic, což jim otevřelo dveře k prvnímu kontraktu. Mike Varney, prezident Shrapnel Records si všiml jejich dem, a tak Wild Dogs dostali příležitost objevit se na kompilaci US Metal Vol II a následně natočit své první studiové nahrávky.
Živá prezentace formace patřila k jejímu poznávacímu znamení – banda byla známa intenzivními koncerty, kde McCourt používal baseballové pálky, nafukovací figuríny a další divoké rekvizity, zatímco tehdejší bubeník Deen Castronovo točil paličkami a prováděl sólové pasáže. Hrávali v klubech po celé Západní části USA a sdíleli pódia s takovými jmény jako Slayer, Metal Church, Anthrax, Dio, Raven nebo Girlschool.
Druhá studiovka Man’s Best Friend (1984) pokračovala tradičním americkým heavy metalem se silnými melodickými riffy a chytlavými refrény, ale jejich třetí LP Reign of Terror (1987) ukázalo dravější tvář formace – kombinaci power metalu se speed metalovými a thrashovými prvky, což z něj učinilo jedno z pozoruhodných děl v rámci osmdesátkového amerického metalu. Bohužel kvůli bankrotu labelu Enigma Records těsně po vydání Reign of Terror ztratila formace podporu a 'momentum', které měla získat.
Na přelomu 80. a 90. let sice Wild Dogs na čas 'usnuli', ale Matt McCourt udržoval jméno při životě s různými line-upy a pod vlastním vydavatelstvím US Metal Records přinášel nové nahrávky, kompilace i živé záznamy. I když se několikrát pokoušeli obnovit původní sestavu, nepodařilo se jim to kompletně. McCourt a různá uskupení pokračovali ve vystupování po regionálních i mezinárodních festivalech a udržovali kultovní statut mezi fanoušky old-school amerického metalu.
Nejznámější skladby a jejich význam:
- "We Got the Power" – debutový hit, který vystihl dravost a energii bandu; hymna severozápadního amerického metalu 80. let.
- "Tonight We Rock" – rychlá speed metalová skladba, často uváděná jako ukázka raného stylu formace; živě patřila k highlightům koncertů.
- "Fugitive of the Law" – textově o útěku a svobodě, hudebně typická kombinace heavy a speed metalu s výraznými kytarovými sóly; fanouškovsky velmi oblíbená.
- "Call of the Wild" – symbolický track reprezentující „divokou“ stránku uskupení, s agresivním tempem a melodickými refrény.
- "King of the World" – pozdní deska shrnující klasický sound Wild Dogs s vyzrálými aranžemi a retrospektivním vyzněním kariéry.
Vliv a význam
Wild Dogs patří mezi vůbec první americké heavy metalové formace z oblasti severozápadního Pacifiku a jejich rané nahrávky výrazně ovlivnily tamní undergroundovou scénu. Kapela kombinovala rychlý, melodický heavy metal s prvky speed metalu, což bylo v počátcích 80. let poměrně neobvyklé, a stala se tak inspirací pro řadu mladších uskupení, například Metal Church či Silent Rage.
Jejich živá vystoupení, charakteristická divokou energií a vizuální show nastavila standard pro americké koncertní pojetí speed a heavy metalu. I přes změny sestavy a několik přerušení činnosti si formace udržela kultovní statut a její klasická alba, zejména Wild Dogs, Man’s Best Friend a Reign of Terror, jsou dodnes považována za základní díla raného amerického metalu.
Sestavy (významné epochy):
- Raná 80. léta (1981 – 1983): Jeff Mark (kytara), Danny Kurth (baskytara), Matt McCourt (zpěv / basa), Pete Holmes (bicí)
- Střední období (1984 – 1987): Matt McCourt (zpěv / basa), Michael Furlong (zpěv), Jeff Mark (kytara), Rick Bartel (baskytara), Deen Castronovo (bicí)
- Pozdější line?upy (1988 – 2018): Matt McCourt a různí spoluhráči (včetně Roberta Robinsona a Troye Stutzmana)
Podrobnosti: Wild Dogs - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Wild Dogs (1983)
Man’s Best Friend (1984)
Reign of Terror (1987)
Down and Dirty (2004)
The Ring of Blood (2006)
Born to Rock Forever (2015)
WOLF
Skupina Wolf vznikla v roce 1981 na severozápadě Anglie, v Carlisle v hrabství Cumbria z předchozí formace Black Axe. Její historie se ale táhne až do roku 1977, kdy vznikla kapela Leviathan. V roce 1980 se přejmenovali na už zmíněné Black Axe a nakonec v roce 1981 na Wolf.
Jejich debutovým singlem byl "Head Contact", který vyšel v roce 1982 a obsahuje písně "Head Contact" a "A Soul for the Devil".
V roce 1984 vydali u belgických Mausoleum Records v sestavě Mike Thorburn (bicí), Stewart Richardson (basa), Bill Keir (kytara, klávesy), Simon Sparkes (kytara) a Chris English (zpěv) své jediné LP Edge of the World. Píseň "Edge of the World" se původně objevila jako skladba Black Axe na kompilaci The Friday Rock Show z roku 1981 od BBC Records.
Album považuje spousta fanoušků NWoBHM za nedoceněný melodický klenot, který mohl být s lepší produkcí na úrovni On Through The Night od Def Leppard. Samozřejmě že ten, kdo bude očekávat tvrdší smečku typu Venom nebo Angel Witch, může být jejich produkcí trochu zklamán.
Nezaměňovat s dalšími skupinami stejného jména z Cheshire a z Derbyshire.
V roce 2023 Wolf oznámili, že plánují nové LP, které by mělo vyjít v roce 2024. Kapela začala nahrávat v roce 2023 a podle jejich vyjádření bude mít nové album tvrdší a více moderní zvuk, přičemž stále zůstává věrná svým kořenům. Zároveň potvrdili účast na několika evropských festivalech v roce 2024, včetně Bloodstock Open Air a Hard Rock Hell.
Podrobnosti: Wolf - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Edge of the World (1984)
První metalový koncert ve strašnické Barče
Je začátek osmdesátých let, ve světě naplno propukla Nová vlna britského heavy metalu a její vliv začíná prosakovat různými cestičkami i k nám. Oficiálně se sice desky s tvrdší muzikou objevují v prodejnách Supraphonu jenom opravdu vyjímečně a zřejmě spíš omylem, ale na černých burzách se dalo sehnat téměř cokoliv. V Praze se občas podařilo něco oficiálně koupit v prodejnách Polské nebo Maďarské kultury, pár titulů se mi tímto způsobem podařilo opatřit, i když teď si vybavuju jenom album Gold’n’Glory od německých Faithful Breath z roku 1984. Hardrocková muzika měla od sedmdesátých let nulovou podporu a na profesionální scéně se dá o občasném lehkém příklonu k tvrdší rockové muzice (o metalu se teď vůbec nezmiňuji) mluvit v podstatě jen v případě Jirky Schelingera nebo kapel Katapult či Olympic. Osobně jsem třeba Katapult nijak zvlášť neposlouchal, moji domácí oblíbenci byli Progres 2 (Progress Organization) až do doby, než přišel Citron a hlavně Arakain, to už se ale blížila polovina osmdesátek.
Jedinou možností pro většinu kapel i posluchačů, jak si zahrát nebo poslechnout skladby od skupin typu Black Sabbath, Uriah Heep nebo Deep Purple byly vesnické parkety zábav nebo nedělních čajů, kam se hardrock přesunul během normalizace z větších měst a které postupně ovládl. Na mohelnicku byla třeba vyhledávaná kapela Unex, ale i pár dalších. Dá se říct, že která skupina měla ve svém repertoáru víc převzatých metalových věcí, na tu se vyrazilo pařit. Samostatné koncerty byly pro probouzející se metalové spolky ve většině případů něco nedostižného, ať už kvůli 'přehrávkám', nebo omezenému množství kulturních zařízení, kde se takové akce mohly konat. Přesto pár vyhlášených míst existovalo, v Praze se v první polovině let osmdesátých nalézalo několik kulturních domů, kde se jejich vedení těchto akcí nebálo, známý byl například KD Vltavská.
Občas se zadařilo i na Praze 8, kde jsem mezi lety 83 - 88 v Tróji bydlel a v Libni Na záměčku studoval. Hodně jsme chodívali na Rokosku, což byl pohodový malý kulturáček, z dnešního pohledu spíš klub, občas se něco konalo v Ládví nebo v KD v Bohnicích. Nejčastěji jsme ale mířili na druhý konec Prahy, na 'Barču', jak se říkalo KD Barikádníků ve Strašnicích, který se v té době stal opravdovým centrem tvrdé (a nebyl to jenom metal) hudby nejenom pro Prahu a kde měl tenkrát kulturní program pod palcem Karel Čech.
Jako vůbec první akce, která se na Barče odehrála a zasloužila by si označení metalová je zmiňován památný koncert skupiny Vitacit z konce roku 1981. Moje vzpomínky tak daleko nesahají, na Barču jsem se poprvé dostal až zhruba o tři roky později.
Pěkně tuhle dobu ale popisuje Jirka Kaiser v historii kapely Vitacit, i když se jeho popis netýká přímo Barči: „Tehdy okolo roku 1981 chodila celá Praha na kapelu Abraxas, a kdo neměl jejich 'áčko' na saku po dědovi, tak byl úplně odkecanej. Tehdy však tato kapela zrovna jako ještě několikrát měnila styl své muziky. Od tvrdého hardrocku směřovali k hudbě ovlivněné kapelou Police. Vůbec se tenkrát začala 'Nová vlna' hrát všude a začalo toho být trochu více, než je zdrávo. Na této kapele, která byla skutečným kultem, však bylo výborné to, že si jako předkapely brala kapely začínající a zatím méně známé. No a tu se to stalo!“
Jednoho krásného dne jdu na další z 'povinných' koncertů Abraxas do KD Kovoprůmyslu (nad klubem Futurum) a začíná předkapela. Banda pěti 'mániček' vrhla na pódium jako pověstná vichřice. Dva vlasatí kytaristi (Kuře a Jirka) se střídají v nekonečném souboji drsných, ale melodických sól, nádherná basa (Karel) s četnými vyhrávkami i palcovkami, přesný našlápnutý bubeník (Venca) a zpěvák (Dann) typu Roberta Planta. Ale hlavně se hrály jednoduché, ale pekelně nadupané skladby, něco mezi hardrockem a tehdy se probouzejícím heavy metalem (valná většina z dílny Karla Adama). Rockeři jen zděšeně civěli kolem sebe a nevěděli, co se děje. Dann v červené kombinéze mlátil svojí blonďatou hřívou kolem sebe, neustálý pohyb po pódiu, no prostě paráda! Přijetí kapely bylo tenkrát velmi bouřlivé a skupina dokonale zastínila hlavní hvězdy večera. Tak to bylo moje první shledání s Vitacitem, kterému jsem věrný dodnes. Z této akce existuje kratičká nahrávka a je na 'Vzpomínkách'. Jinak Abraxas ještě představil např. plzeňskou Odysseu, nebo Němečkovu Pumpu.“
Další zásadní zlom pro budování pověsti Barči jako metalového centra byl zrod kapely Arakain s frontmanem Alešem Brichtou, který byl po svém odmítnutí vstoupit do strany ´odejít´ z Čechofraktu a nastoupil na místo vedoucího investic právě na OKD v Praze 10.
Aleš (Brichta) vypráví: „Znal jsem se s vedoucím programu na Barče Karlem Čechem, ředitelem kulturáku byl Pepík Hlavsa, náměstci byli Jirka Zajíc s Jardou Matouškem. Všichni měli k muzice blízko a v té klasické komunistické éře nedělali muzikantům žádné šprajcy. Na desítce měl bigbít tradici, v klubu na moskevské začínal v šedesátých letech Olympic, Rebels a podobné kapely a tahle tradice zkrátka fungovala.“
„S Arakainem jsme na Barče hráli i předtím a díky tomu jsem se s Karlem Čechem znal. Dohazoval jsem mu kapely a na koncerty se sjížděli lidé z celé republiky. Často tam hrál Vitacit, Törr, zvali jsme plzeňský Sapon, dále Titanic, Kern, ze Slovenska jsem natáhl Tublatanku a několik kapel z Polska.“
„Mělo to úplně jednoduchý princip. Domluvit se s tím, kdo to měl na starosti. A tím byl právě Karel, který se toho nebál a koncerty i kapely zastřešoval. Když zemřel, převzala to po něm Naďa Nováková, bývalá zpěvačka, takže k tomu měla také blízko. O hodně víc, než kdyby tam seděl běžný komunistický úředník.“
Sláva Barči, jako metalové Mekky, celá osmdesátá léta rostla. Památný je například první koncert nově obrozené blackmetalové smečky Törr, které Kulturní dům dělal zřizovatele a který proběhl v roce 1986 na prvních Metalových vánocích, což byl takový minifestival, kde dva tři dny po sobě vystoupilo několik kapel. V létě zase probíhaly Metalové exploze, kde si například v roce 1987 odbyl premiéru pražský Kryptor. Akce tady byly vyhlášené a o koncert na zdejším pódiu stály tvrdé kapely z celé republiky.
O věhlasu Barči se zmiňuje i František Znamenáček: „Jezdil jsem s několika kapelami jako fotograf a často se mluvilo o tom, že 'jednou bychom si chtěli zahrát na Barče'. Možná to lidem přišlo jako samozřejmost, přijít na koncert a užít si to. Tak jsem to jako mladý kluk bral i já, ale s odstupem času musím smeknout klobouk před tím, jaký kus práce odvedli kluci z Vitacitu, Arakainu, Autogenu nebo Törru. Doprošovat se tehdy mocipánů o povolení uspořádat metalovou taškařici znamenalo zadělávat si na pěkný průser. Kapely se toho ale nebály, oddány své životní vášni do toho šli naplno a z toho těžili samotní muzikanti i jejich fanoušci.“
Po převratu se sláva Barči ještě chvíli držela, ale počet metalových koncertů se zde pomalu snižoval. Dnes je KD příspěvkovou organizací, jejímž zřizovatelem je Praha 10 a živo je tady sice stále, ale metal už mezi jejími stěnami duní jenom vyjímečně. Legendou tvrdé hudební scény ale Barča zůstala.
Zdroj: Pařát č.81
AUTOBUS
V roce 1981 vznikla v Jihlavě heavy-metalová kapela Autobus. V roce 1984 nahrála hudbu k celovečernímu filmu Hele, on letí ve zlínském Barrandovském studiu. Své dvě desky vydala až po třiceti letech.
Jejich repertoár tvoří převážně vlastní tvorba, avšak příležitostně zařazují covery kapel jako Iron Maiden, Metallica, Anthrax nebo AC/DC. V roce 2011 vydali konečně své první oficiální album Z prachu vstávej, které bylo o šest let později následováno druhou dlouhohrající deskou s názvem Poslové.
V roce 2018 se Autobus představil na festivalu Masters of Rock ve Vizovicích.
V roce 2022 kapela spolupracovala se žáky pěveckého sboru Potřešťata ze Základní umělecké školy Třešť na nahrávání písně 'Děti' ve studiu v Jihlavě. (zus-trest.cz)
V roce 2024 natáčela kapela Autobus videoklip v centru Jihlavy, pro který byli svoláni komparzisté k simulaci demonstrace.
Aktuální sestavu kapely tvoří baskytarista Milda Zerzánek, zpěvák Pavel Vacek, kytaristé Martin Zerzánek a Jirka Klíma, klávesista Ivan Bauchner a bubeník Jelda.
V roce 2024 kapela Autobus stále aktivně koncertuje a pracuje na novém materiálu.
Podrobnosti: Autobus - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Z prachu vstávej (2011)
Poslové (2017)
KERN
Skupina vznikala od roku 1978, členové se ovšem neustále měnili a název ještě nebyl jasný. Ustálili se až v roce 1981 v sestavě Jaroslav Kronek (zpěv, akustická kytara), Slávek Karásek (kytara), Tony Vodička (kytara), Libor Machata (basa), Karel Vodička (bicí).
V roce 1985 odešel Karásek na vojnu a vystřídal jej Miloš Morávek ze skupiny Futurum, či předtím Progres 2. O rok později se kapela zprofesionalizovala, postoupila do finále Vokalízy a umístila se na 86. místě v anketě Zlatý slavík.
V roce 1987 jim vyšel u Supraphonu debutový singl "Blízko nás"/"Oči"; za píseň "Blízko nás" Kern dostali cenu Zlatý triangl. Ve Zlatém slavíkovi skončili na 41. mistě. Téhož roku se vrátil Karásek a Morávek skupinu opustil. Dalšími úspěchy byly 9. místo v anketě Duhová deska (1988) a 39. místo ve Zlatém slavíku (1988). Vyšel jim další singl "Není větší síly"/"Sprinter" (opět u Supraphonu) a skladba "Zídka" na kompilaci Posloucháte Větrník 3.
Skupina pokračovala dál – 7. místo ve Zlatém slavíkovi v roce 1989. Vyšel hit "Exploze"/"V sobotu ne" (Supraphon) a kapela vyrazila na turné po Francii (1990). Kern získali Zlatý triangl, v anketě Hit roku byla kapela devátá. V roce 1990 jim vyšlo také debutové album ...od narození (Supraphon). Deska získala 8. místo v televizní hitparádě a 11. místo ve Zlatém slavíkovi. Téhož roku se k nim připojil kytarista Mirek Horňák ze skupiny Titanic a vystřídal Tonyho Vodičku se Slávkem Karáskem. V roce 1991 skupina skončila na celkovém 3. místě v anketě Zlatý slavík a také vydala českou a anglickou verzi alba Lovci žen, respektive Women Hunters. Navázala také spolupráci s pivovarem Černá hora. Roku 1992 přešli pod firmu Tommü Records a v následujícím roce vydali album Ztráty a nářezy.
V roce 1994 založili vlastní vydavatelství – Kern Sound Spouter, u něhož vydali desku Totální tunel, následně akustické album Mistr čas. V roce 1996 odešel bubeník Karel Vodička a vystřídal jej Vít Franěk. V roce 2001 skupina vydala studiovku Síla zvyku a po následném turné si pak dala neohraničenou přestávku. V roce 2002 se začali vracet na scénu, chystali totiž 'Kern Remember Tour 2003', kde se skupina setkala v obnovené sestavě z roku 1981. V roce 2004 vydali první živé album Kdo z koho. 18. 1. 2008 proběhl jejich poslední koncert v reunionové sestavě, skupina následně vyhlásila přestávku, a v některých případech i úplný odchod některých členů – odešel frontmen Jaroslav Albert Kronek (jeho pozornost se upnula na jeho kapelu Alband) a basista Libor Machata; oba byli členy kapely po celou dobu její existence.
V květnu 2011 trio Karásek, T. Vodička a K. Vodička ohlásilo návrat, doplnily je pak dvě nové tváře – Pavel Vacek (zpěv) a Roman Kupčík (baskytara).
V roce 2015 Vacka vystřídal za mikrofonem Michal Konečný. V této sestavě následujíceho roku skupina nahrála a vydala album Hrnu to k tobě, první drsku Kern po 15 letech. Z kraje roku 2017 odešel Tony Vodička a na jeho místo nastoupil Robi Křupka ze skupiny Pavitram.
Rok 2018 byl rokem změn, Kern ke 40 letům na scéně vydali kompilační album Quadraginta, čímž vzdali hold svým fanouškům i všem muzikantům, kteří skupinou prošli. Z pracovních důvodů ale odešel Roman Kupčík a vystřídala jej basistka Iva Pospíšilová (Gong, Grýn). V závěru roku pak odešel i Karel Vodička a na jeho místo nastoupil Stanislav Fric (ex-Titanic).
Podrobnosti: Kern - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
...od narození (1990)
Lovci žen (1991)
Ztráty & nářezy (1993)
Totální tunel (1994)
Mistr Čas (1995)
Síla zvyku (2001)
Hrnu to k tobě (2016)
Quadraginta - Výběr skladeb 1978-2018 (2018)
The Age of Children (2018)
ŽELEZNÁ NEDĚLE
Železná Neděle je československá heavy metalová kapela, která vznikla v roce 1981 v Praze a patřila k prvním ryze metalovým uskupením na domácí scéně. Spolu s dalšími průkopníky jako Arakain pomáhala formovat tehdejší underground a postupně se prosazovala v době, kdy metal teprve začínal získávat na popularitě.
Kapelou v jejích počátích prošly některé budoucí známé tváře československé metalové scény. Své první zkušenosti zde během první etapy její historie (1981 -1985), načerpali například Zdeněk Kub a Marek Podskalský, kteří později působili v Arakainu, případně Autogenu a Merlinu. V roce 1989 se skupina v nové sestavě dala opět dohromady a hrála dalších sedm let.
Železná Neděle byla známá svým energickým a syrovým zvukem, který kombinuje tvrdší heavy metal s někdy až lehce thrashovými prvky. Rané materiály byly nahrávány jako demokazety, které se šířily v undergroundových kruzích a staly se cennými sběratelskými artefakty. Až v roce 1991 se skladba "Zlej Sen" objevila na kompilaci Death Metal Session. Železná Neděle ukončila činnost v roce 1996 po vydání jediného alba Když sloni řvou....
V roce 2008 vyšlo u Underground Records dvojCD Stíny živých, které shrnuje tři demo nahrávky a archivní koncertní záznamy z raného období, čímž dokumentuje živou sílu a autentičnost formace. Tato kompilace představuje jejich nejkompletnější dostupné materiály a dodnes slouží jako reference pro fanoušky českého metalu 80. let.
Železná Neděle byla pionýrem československé metalové scény, ačkoliv nikdy nedosáhla výrazného komerčního úspěchu. Jejich vliv se odrazil v dalších formacích, které vycházely z undergroundového metalového prostředí Prahy a středních Čech. Kapela představuje důležitou součást historie domácího metalu, zejména v kontextu přechodu z punk-hardcoreové scény k čistě metalovým stylům.
Kytarista Richard Herout, který byl v roce 1989 součástí reunionu kapely, zemřel 20. listopadu 2017.
Zakládající sestava
- Jiří Rogl - bicí (1981-1985, 1989-1996)
- Stanislav Vrtiška - basa (1981-1982)
- Marek Podskalský - kytara (1981-1984)
- Radek Lhoták - zpěv (1981-1982)
Další členové
- Zdeněk Kub - basa (1982-1985)
- Viktor Bacik - zpěv (1983-1985)
- Michal Šálek - kytara (1984-1985)
- Jiří Löfelmann - kytara (1984-1985)
- Bedřich Vychodil - kytara (1989-1991)
- Richard Herout - kytara, zpěv (1989-1991)
- Martin Kudela - basa, zpěv (1989-1996)
- Radek Matyáš - kytara (1991-1996)
- Leo Holan - kytara (1991-1996)
Podrobnosti: Železná neděle - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Když sloni řvou... (1996)
Výročí osobností
únor 1981
9.2.1981 - zemřel americký rock'n'rollový hudebník BILL HALEY (6.7.1925 - 9.2.1981), kterému mnozí mu připisují zásluhu za první popularizaci tohoto hudebního žánru na počátku 50. let 20. století. Jeho skupina Bill Haley & His Comets těžila z hitů jako jsou "Rock Around the Clock", "See You Later, Alligator", "Shake, Rattle and Roll", "Rocket 88", "Skinny Minnie" a "Razzle Dazzle" a prodala po celém světě přes 60 milionů desek. V roce 1987 byl posmrtně uveden do Rock and Rollové síně slávy. Haley zemřel ve svém domě v Harlingenu 9. února 1981 ve věku 55 let pravděpodobně na infarkt.
21.2.1981 - narodila se holandská skladatelka a zpěvačka FLOOR JANSENOVÁ, členka skupin After Forever, ReVamp, Nightwish a dalších
březen 1981
3.3.1981 - narodil se švédský hudebník TOBIAS FORGE. Je frontmanem, lídrem, hlavním skladatelem a jediným stálým členem maskované rockové kapely Ghost, kde vystupuje jako zpěvák pod uměleckým jménem 'Papa Perpetua/Papa Emeritus V' (dříve jako 'Papa Emeritus Papas I až IV' nebo 'Cardinal Copia'). Ačkoli byla kapela založena v roce 2006, Forgeova identita jako frontmana Ghost byla potvrzena až v roce 2017, po soudním sporu s bývalými členy kapely kvůli sporům o autorské honoráře. Než dosáhl úspěchu, působil v několika dalších kapelách, včetně Repugnant a Crashdïet, pod uměleckým jménem 'Mary Goore'.
22.3.1981 - narodil se americký baskytarista DAMIEN SISSON, člen skupiny Death Angel
29.3.1981 - narodil se český kytarista ZBYNĚK HAASE. V minulosti působil například v kapelách ABBand, Motorband nebo Karamel. V roce 1995 založil spolu se svým bratrem, bubeníkem Romanem Haasem, death metalovou kapelu Hydrarrgyrum.
duben 1981
13.4.1981 - zemřel český rockový zpěvák a skladatel JIŘÍ SCHELINGER (6.3.1951 - 13.4.1981), jedna z předních postav českého rocku. Hrál ve skupinách The Happy Five, Faraon a ve skupině Františka Ringo Čecha. Dne 13. dubna 1981 odjel Jiří Schelinger na pozvání bratislavského studia Československé televize do Bratislavy, kde za dosud nevyjasněných okolností skočil z bratislavského Starého mostu (tehdy 'Most Rudé armády') do Dunaje a utonul.
28.4.1981 - zemřel anglický muzikant STEVE CURRIE (19.5.1947 - 28.4.1981). Byl původním baskytaristou skupiny T.Rex. Tragicky zahynul při autonehodě v Portugalsku.
červen 1981
19.6.1981 - narodil se francouzský bubeník MARIO DUPLANTIER, člen progresivní death metalové kapely Gojira
červenec 1981
1.7.1981 - zemřel americký baskytarista RUSHTON MOREVE (6.11.1948 - 1.7.1981), člen skupiny Steppenwolf
7.7.1981 - narodil se americký muzikant SYNYSTER GATES (vlastním jménem BRIAN ELWIN HANER JR.), kytarista kapely Avenged Sevenfold. V žebříčku nejlepších metalových kytaristů všech dob časopisu Guitar World se umístil na 9. místě. Také byl v roce 2016 a znovu v roce 2017 časopisem Total Guitar zvolen nejlepším metalovým kytaristou světa.
16.7.1981 - narodil se finský baskytarista JUKKA KOSKINEN, člen skupin Nightwish, Wintersun a dalších
31.7.1981 - narodil se americký muzikant M. SHADOWS (vlastním jménem MATTHEW CHARLES SANDERS ). Je zpěvákem, textařem a zakládajícím členem metalové kapely Avenged Sevenfold. V roce 2017 byl časopisem Ultimate Guitar zvolen třetím v žebříčku 25 největších moderních frontmanů.
září 1981
5.9.1981 - narodil se finský bubeník TOMMY PORTIMO. Od roku 1999 člen power metalové kapely Sonata Arctica.
listopad 1981
20.11.1981 - narodil se chilský zpěvák a textař RONNIE ROMERO, člen skupin Rainbow, Elegant Weapons, Lords of Black a MSG
