Charakteristika thrash metalu
Thrash metal se obecně vyznačuje rychlými tempy, komplexními kytarovými riffy, spíše v basových polohách, propracovanými kytarovými sóly a hrou na dva šlapáky. Jednotlivé pasáže rytmické kytary se hrají se silným zkreslením a často jsou tlumené dlaní, aby se vytvořil konkrétnější a přesnější zvuk. Vokálně může thrash metal využívat cokoli od melodického zpěvu až po zpěv křičený. Většina kytarových sól se hraje vysokou rychlostí a je technicky náročná, obvykle se používají pokročilé techniky (sweep picking, legato phrasing, alternate picking, tremolo picking, string skipping a two-hand tapping). Kytarové riffy často používají chromatické stupnice a zdůrazňují tritonové a zmenšené intervaly, místo toho, aby používaly konvenční riffy založené na jedné stupnici. Například úvodní riff Metallicy „Master of Puppets“ (titulní skladba stejnojmenného alba) je chromatický sestup, následovaný chromatickým výstupem založeným na tritonu.
Základním znakem thrash metalu je rychlost hry a časté změny tempa. Thrash má sklon k akceleraci, což může být z velké části způsobeno jeho agresivním stylem bubnování. Bubeníci často používají dva basové bubny nebo dvoušlapku, aby vytvořili neúnavný drtívý rytmus, mohutnou zvukovou stěnu, ženoucí kytarové riffy dopředu. K přechodu z jednoho riffu do druhého nebo ke změně rychlosti se často používají komplikované přechody s bohatým využitím činelů. Aby drželi krok s ostatními nástroji používá většina basistů trsátko. Někteří prominentní thras metaloví baskytaristé ale používali i prstovou hru, patří k nim například Frank Bello (Anthrax), Greg Christian (Testament), Steve DiGiorgio (hrál v mnoha kapelách, například v Testament, Death, Iced Earth a dalších), Robert Trujillo (Suicidal Tendencies a Metallica) nebo Cliff Burton (Metallica). Několik basistů používá zkreslený zvuk basy, což je přístup popularizovaný Cliffem Burtonem a Lemmym z Motörhead. Prvky, společné pro celý žánru jsou tedy rychlé kytarové riffy s agresivními vyhrávkami, rychlá kytarová sóla a rozsáhlé použití dvou basových bubnů na rozdíl od konvenčního použití pouze jednoho, typického pro většinu rockové hudby.
Mezi lyrická témata thrash metalu patří válka, korupce, nespravedlnost, vraždy, sebevraždy, izolace, odcizení, závislost a další nemoci, které postihují jak jednotlivce, tak i celou společnost. Kromě toho je častým společným tématem thrash metalových kapel politika, zejména pesimistický (realistický) pohled na dění ve světě a nespokojenost s politiky. Obecně se dá říct, že se thrashoví muzikanti snaží více orientovat ve společenském dění a chtějí jej ovlivňovat aktivněji, než je zvykem u jiných žánrů. Humor a ironie se občas vyskytnou také (například u Anthrax), ale v omezené míře a jsou spíše výjimkou než pravidlem.
Historie
Počátky
Mezi nejčasnější písně, jimž se připisoval vliv na formování budoucích thrashových hudebníků, byla řazena píseň „Stone Cold Crazy“ od Queen, nahraná a vydaná v roce 1974. Na svou dobu neobyčejně tvrdá a rychlá píseň byla popsána jako thrash metal předtím, než byl tento termín vynalezen. Později ji do svého repertoáru zařadila skupina Metallica. Podobná této byla i píseň „Modern Times Rock And Roll“ z prvního alba Queen (1973). Skladba „Symptom of the Universe“ od Black Sabbath, vydaná v roce 1975 na albu Sabotage je díky svému klasickému riffu často označována jako ranně thrashová a byla přímou inspirací pro průkopnickou píseň kapely Diamond Head „Am I Evil?“, kterou později opět zviditelnila Metallica. U Black Sabbath můžeme zmínit ještě dvě rannější písně „Into the Void“ a „Children of the Grave“ (obě 1971), které měly také velký význam pro rozvoj tohoto hudebního stylu. Nejrychlejší ukázky ranné thrashové muziky měla ale na svém jediném albu Mournin' z roku 1972 pravděpodobně v podstatě neznámá německá progresivní parta Night Sun. Nebylo by na škodu vzpomenout také Iggyho Popa a jeho kapelu The Stooges, která svými skladbami „I Got a Right“ a „Gimme Some Skin“ hluboce ovlivnila Motörhead. Vývoj raného thrash metalu podstatně ovlivnily kapely NWOBHM vznikající v Británii na konci 70. let. Rané nahrávky Diamond Head, Iron Maiden, Venom, Motörhead, Tygers of Pan Tang, Raven nebo Angel Witch, mimo jiné, představily rychlé a náročné muzikantství, které se později stalo základním znakem thrash metalu. Výkon bubeníka Phila Taylora v písni „Overkill“ od Motörhead z roku 1979 byl uznán mnoha thrashovými bubeníky, zejména Larsem Ulrichem, jako hlavní inspirace na styl jejich hraní.
V roce 1978 vznikla v kalifornském Richmondu zřejmě nejstarší thrash metalová skupina této oblasti, Blind Illussion a o rok později další velcí propagátoři stylu Exodus, k jejímž zakládajícím členům patřil i budoucí kytarista Metallicy, Kirk Hammett. Skupina se snažila hned od začátku začleňovat hardcorové vlivy do jejich NWOBHM inspirované produkce a stala se tak pionýrem pozdější slavné thrash metalové scény z Bay Area, i když své první album Bonded by Blood vydala až v roce 1985.
V roce 1979 vznikla také hardcorová skupina Void, jeden z prvních příkladů crossoveru hardcore/heavy metalu, jejíž chaotický hudební přístup je často citován jako zvláště inspirativní. Jejich split LP z roku 1982 s washingtonskou kapelou The Faith ukázalo, že obě kapely hrají ohnivý a vysokorychlostní punk rock. Existují názory, že tyto nahrávky položily základ pro raný thrash metal, alespoň pokud jde o použitá tempa.
V Evropě byla nejrannější kapelou vznikajícího extrémně metalového hnutí Venom z Newcastle upon Tyne, založená v roce 1979. Jejich album Black Metal z roku 1982 mělo hlavní vliv na mnoho dalších žánrů a kapel v extrémním metalovém světě, jako je Bathory, Hellhammer, Slayer a Mayhem. Evropská scéna byla téměř výlučně ovlivněna nejagresivnější hudbou, jakou v té době produkovalo Německo a především Anglie. Britské kapely jako Tank (vznikla v roce 1980), Atomkraft (1979) a Raven (vznikla už v roce 1974), spolu s německou kapelou Accept (1976), motivovaly hudebníky ze střední Evropy, aby založili vlastní kapely. V Německu stály na počátku vzniku místní regionální scény Sodom, Kreator, Tankard, Holy Moses a Destruction, ve Švýcarsku vznikl Coroner.
Ranná scéna extremního metalu se začala pomalu rozvíjet i v Kanadě, kde mezi pionýry stylů, později označovaných jako speed nebo thrash metal, patřily kapely založené v roce 1978, Anvil z Toronta a Exciter z Ottawy.
Ranná 80.léta
V roce 1981 napsala jihokalifornská kapela Leather Charm píseň s názvem „Hit the Lights“. Skupina se sice brzy rozpadla a primární skladatel kapely, ale zpěvák a kytarista James Hetfield, se poté prostřednictvím inzerátu setkal s bubeníkem Larsem Ulrichem, dánským přistěhovalcem, slušným tenistou a především velkým fanouškem všeho, co zavánělo Novou vlnou britského metalu. Společně pak založili skupinu Metallica, první z thrashových kapel „Velké čtyřky“, společně s baskytaristou Ronem McGovnym a sólovým kytaristou Davem Mustainem. McGovney byl brzy nahrazen Cliffem Burtonem a Mustaina vystřídal Kirk Hammett ze skupiny Exodus. Mustain později po svém nedobrovolném odchodu ze skupiny vytvořil Megadeth, dalšího titána z „Velké čtyřky“. Na Burtonovo naléhání se skupina přestěhovala z jejího rodiště Los Angeles do oblasti San Franciského zálivu. Předtím, než se Metallica vůbec ustálila v jejich první definitivní sestavě, souhlasil výkonný ředitel Metal Blade Records Brian Slagel s tím, že použije Hetfieldovu a Ulrichovu (tenkrát vystupovali pod názvem „Mettallica“), nahrávku skladby „Hit the Lights“ pro první vydání jeho kompilace Metal Massacre z roku 1982. Aktualizovaná verze „Hit the Lights“ později otvírala jejich první studiové album Kill 'Em All, které vyšlo v polovině roku 1983.
Významnou roli ve formování americké metalové scény sehrála i další osobnost metalového hnutí, Ron Quintana, obchodník s kazetami. Přes dopis, který mu otiskli v časopise Kerrang!, a ve kterém hledal přítele na dopisování, se dostal k hromadě nových zajímavých kapel. Poté co svůj původní seznam nahrávek doplnil o recenze a fotografie, stal se z něj plnohodnotný fandovský časopis, doplněný ještě reportážemi s koncertů. Původně chtěl svůj fanzin pojmenovat Metallica, nakonec přešel k názvu Metal Mania, poté co si původní název vypujčil pro svou novou kapelu Lars Ulrich. Samotný termín „thrash metal“ poprvé použil v hudebním tisku novinář časopisu Kerrang! Malcolm Dome, když odkazoval na další kapelu z budoucí „velké čtyřky“, newyorské Anthrax, a jejich hymnu „Metal Thrashing Mad“. Do té doby označoval frontman skupiny Metallica James Hetfield hudbu své kapely jako speed metal nebo power metal.
Poslední zástupce thrash metalové „Velké čtyřky“ vznikl v jižní Kalifornii v roce 1981, když se kytaristé Jeff Hanneman a Kerry King setkali při zkouškách pro stejnou kapelu a následně se rozhodli založit vlastní. Hanneman a King přijali zpěváka a basistu Toma Arayu a bubeníka Davea Lombarda a vznikli Slayer. Talent kapely brzy odhalil při svých návštěvách koncertů Brian Slagel. Jejich živé provedení skladby „Phantom of the Opera“ od britských Iron Maiden na něj tak zapůsobilo, že je okamžitě podepsal pod svou značkou. V prosinci 1983, čtyři měsíce po vydání debutu Metalliky Kill'Em All, vydali i Slayer své debutové album Show No Mercy.
Tyto budoucí hvězdy extrémního metalu byly ale jenom špičkou ledovce. Mimo titány z budoucí "Velké čtyřky" se ve Spojených státech začala začátkem 80. let rozvíjet široká scéna na pomezí později definovaných stylů thrash, speed a power metalu. Známá je především slavná kalifornská thrash metalová líheň v oblasti Bay Area, z které se na světlo začaly prodírat ty nejdivočejší metalové smečky té doby. V roce 1980 zde založil kytarista Kurdt Vanderhoof kapelu Metal Church, která už koncem příštího roku vypustila demo pod názvem Red Skies, zřejmě úplně první demo snímek obsahující ranný thrash metal. Následovaly další skupiny. Crossoveroví Suicidal Tendencies (1980), Dark Angel (1981), Death Angel (1982), Laaz Rockit (1982), Hirax (1982), pozdější pionýři death metalu Possessed (1983) nebo Testament (1983).
Ani další oblasti nezaostávaly. V Texasu vznikly skupiny Pantera (1981), Helstar (1982), Watchtower (1982), D.R.I. (1982) a Rigor Mortis (1983). V New Yorku Carnivore (1982) a Crumbsuckers (1982). V New Jersey už v roce 1980 povstala z prachu punkové skupiny The Lubricunts další thrash metalová legenda Overkill, která svůj název nakonec zvolila podle alba Motörhead z roku 1979. V roce 1981 napsali kluci z Overkill song „Unleash the Beast Within“, který je považován za první skutečnou thrashovou skladbu. V Arizoně vznikly v roce 1981 Flotsam a Jetsam s pozdějším baskytaristou Metalliky Jasonem Newsteadem. Ve Wisconsinu byla v roce 1982 založena kapela Morbid Saint a v severní Karolíně v tom samém roce skupina Corrosion of Conformity. Na Floridě vznikly Nasty Savage (1983). Na severu amerického kontinentu, v Kanadě, se ke "starým" harcovníkům Anvil a Exciter připojili další vlivné thrashové a speed metalové kapely Voivod (založeni 1982), Razor (1983) a Sacrifice (1983).
Evropskou thrash metalovou líhní se stalo především Německo. Už v roce 1980 vznikla v Aachenu skupina Holy Moses (první demo vydali už v roce 1981), společně s další německou skupinou Living Death z Velbertu a kapelou Bulldozer z italského Milána, zřejmě nejstarší thrash metalové kapely v Evropě. Holy Moses pak drží ještě jeden primát díky své zpěvačce Sabině Classen, která se stala zřejmě první zpěvačkou tohoto stylu vůbec. V následujících dvou letech Německo zrodilo další legendy extrémního metalu. V roce 1981 založil v Gelsenkirchenu basista a zpěvák Tom Angelripper smečku Sodom, jako zoufalý pokus o únik z místních uhelných dolů, kde spolu s dalšími členy pracoval. V raných začátcích kapela zaměřovala své texty na satanistickou a okultní tematiku a jsou jednou z thrash metalových kapel, která měla velký vliv i na vznikající black metalovou scénu. Později se jejich hlavním námětem staly především protiválečné texty.
O rok později, v roce 1982, založil kytarista Mille Petroza v Essenu skupinu Tyrant, která brzy změnila název na Tormentor a poté se z ní dalším přejmenováním stala zřejmě největší hvězda německého thrash metalu Kreator. Hvězdnou čtyřku teutonského thrashe doplnily ve stejném roce Destruction z Weil am Rhein (do roku 1984 vystupovali pod názvem Knight of Demon) a Tankard z Franfurktu nad Mohanem. V Düsseldorfu začala pod názvem Satanica hrát budoucí skupina Assassin. V roce 1983 pak vznikla původně punková kapela Necronomicon a v Hamburku se zrodil na zbytcích školní kapely Iron Angel. Thrash metal nezůstal pouze německou doménou. Kromě už zmíněných italských Bulldozer vznikly v sousedním Švýcarsku kapely Hellhammer (v roce 1982, o dva roky později se přejmenovali na Celtic Frost) a Coroner (1983), v Dánsku Artillery (1982) a v Británii Onslaught (1983). V Československu vzniká v Praze místní legenda Arakain.
Další výrazná scéna se rozrůstala v Jižní Americe. V Brazílii to byly skupiny Vulcano (1981), Ratos de Purao (1981), Dorsal Atlantica (1981) a Korzus (1982). V Chile vznikli Massakre (1982).
V Japonsku, ve kterém měl heavy metal vždy zástupy fanoušku, vznikly skupiny United (1981) a Outrage (1982).
Střední 80.léta
1984 a 1985 - Popularita thrash metalu po vydání druhého alba skupiny Metallica Ride the Lightning v červenci 1984 dále rostla. K propagaci nového stylu přispěl i povedený debut Fistful of Metal z ledna tohoto roku od New Yorských Anthrax, kteří se inspirovali na síle nabírající Metallikou a jejich prvním albem, a po angažování nového bubeníka Charlie Benanteho také zrychlili a přitvrdili. Slayer vydali ve stejném roce na nezávislém labelu Metal Blade EP Haunting the Chapel a vykročili ještě temnějším a agresivnějším směrem.
Postupně se tak začala vyčlěňovat mnohem tvrděj znějící forma thrashe, což se odrázilo v roce 1985 na debutu Exodus Bonded by Blood i na LP debutu Feel the Fire od Overkill. Ještě výrazněji se ale tento posun projevil na dalším řadovém albu Hell Awaits od Slayer, které vyšlo v březnu 1985 a oproti debutu nabídlo progresivnější přístup, který se projevil v delší a složitější struktuře skladeb, které byly ponořeny do temnoty Haunting the Chapel a objímaly se s peklem a Satanem jako společným tématem všech písní. V Intru titulní skladby promlouvá zpětně nahraný démonicky znějícící hlas, který opakuje větu „Připojte se k nám“ a končí slovy „Vítejte zpět“ těsně před začátkem skladby. Toto album se stalo hitem a fanoušci vybrali Slayer jako nejlepší kapelu, nejlepší živou kapelu, Hell Awaits jako nejlepší album a Dave Lombarda jako nejlepšího bubeníka britského časopisu Metal Forces za rok 1985.
V tomto roce vstoupila na scénu i kapela Megadeth, kterou založil bývalý kytarista Metalliky Dave Mustaine, a vydala své debutové album Killing Is My Business ... and Business Is Good!. Navzdory ne moc kvalitnímu zvuku bylo album relativně úspěšné v undergroundových metalových kruzích a přitáhlo zájem velkých značek. Hudební spisovatel Joel McIver uvedl, že album zvedlo laťku pro celou thrash metalovou scénu a kytaristé byli nuceni hrát ještě přesněji a výkonněji. Přední strana obalu znamenala debut i pro maskota kapely Vica Rattleheada, který se pak pravidelně objevoval na obalech dalších alb. Nahrávka obsahuje i skladbu „Mechanix“, kterou Mustaine napsal během svého působení v Metallice. Ačkoli Mustaine po svém propuštění řekl skupině, aby nepoužívala hudbu, kterou napsal, ta nahrála jinou verzi písně „The Four Horsemen“, s pomalejším tempem a melodickou střední částí.
V roce 1984 vychází u nezávislého labelu Ground Zero jeden z nejlepších debutů metalové historie, eponymní album od kalifornské smečky Metal Church. O rok později byl znovu vydán u mnohem větší značky Elektra. Ve své obě to byla jedna z nejtvrdších a nejrychlejších nahrávek definující metal v jeho speedové a thrashové podobě. Hudbě odpovídalo i zpracování obalu s temně rudě nasvícenou kytarou Gibson Explorer obrostlou mechem a stojící v oblacích kouře. Za zmínku stojí i debutové album Possessed Seven Churches z roku 1985, které bylo jedním z prvních alb na kterém už se z thrash metalu začal pomalu rodit jeho ještě extrémnější a hudebně mnohem temnější potomek death metal. Svůj debut We Have Arrived vypustila i další kalifornská smečka Dark Angel a aby toho v téhle oblasti nebylo málo přidali Hirax album Raging Violence
Evropa také nezahálela. V roce 1984 vtrhli na prodejní pulty s divokým EP Sentence of Death němečtí Destruction a ve Švýcarsku vydali Hellhammer své první temné EP Apocalyptic Raids s hudbou na pomezí thrash a black metalu. Další německá kapela Living Death vydala svůj úspěšný speed/thrashový debut Vengeance of Hell. Rok 1985 už byl pro evropský thrash metal mnohem plodnější. V Německu vyšlo debutové album Endless Pain od talentovaných Kreator, zuřiví Destruction vydali svůj zásadní LP debut Infernal Overkill, Iron Angel vydali po dvou demech album Hellish Crossfire a Living Death vydali kultovní album Metal Revolution. Sodom přispěli svým syrovým EP In the Sign of Evil, vydaným u nezávislé nahrávací společnosti Devil's Game, které je často považováno za součást první vlny black metalu.
V Itálii vyšel temný debut thrash/black metalových Bulldozer The Day of Wrath a v Dánsku vydala své první LP Fear of Tommorow skupina Artillery. Anglická, původně hardcorová, skupina Onslaught vydal svůj debut Power from Hell, který už pod vlivem ranných nahrávek kapel jako Slayer jednoznačně zamířil do thrashových vod. Stejně jako u jiných metalových kapel té doby byly texty často satanské a na obálce byl démon vycházející z pentagramu.
Na jižní části amerického kontinentu vydala v roce 1985 brazilská skupina Sepultura své první EP Bestial Devastation
Na severu vstoupili osobitým způsobem do temných vod thrash metalu už v roce 1984 svým prvním divokým albem War and Pain kanadští experimentátoři Voivod a o rok později pak kanadský příspěvek extrémnímu metalu obohatila o dvě alba Executioner's Song a Evil Invanders speed/thrash metalová skupina Razor.
Díky rostoucí popularitě stylu vtrhla na scénu v letech 1984 a 1985 další záplava nových kapel. Ve Spojených státech to byly v roce 1984 například Agent Steel, The Crucified, Cryptic Slaughter, Gwar, Heathen, Iced Earth, Mordred, Nuclear Assault, Sadus nebo Whiplash. V Německu Angel Dust a Rage. V Kanadě doplnila mistní "velkou thrashovou čtyřku", zatím se skládající z Razor, Sacrifice a Voivod, budoucí thrashová megahvězda Annihilator. V Chile vznikli Dorso, v Brazílii místní legenda Sepultura, ve Švýcarsku Messiah a v Holandsku Thanatos. O rok později byl příliv nových thrashových kapel ještě mocnější. V USA vznikly Aftermath, Blood Feast, Defiance, Deliverance, Exhorder, Forbidden, One Bad Pig, Sacred Reich, Stormtroopers of Death, Realm, Toxik nebo Vio-lence. V Anglii Acid Reign, Xentrix a Sabbath. V Německu Exumer a Mekong Delta. Jihoamerickou scénu rozšířili brazilští Holocausto, Mutilator, Chakal a Sacrofágo a Pentagram Chile a Necrosis z Chile. V Itálii vznikla skupina Necrodeath, ve Finsku Stone a v daleké Austrálii kapela Mortal Sin.
Rok 1986 byl z tvůrčího hlediska zřejmě vrcholem thrash metalu, kvůli kriticky uznávaným a žánr definujícím albům jako bylo Masters of Puppets od Metalliky, Peace Sells ... but Who's Buying? od Megadeth a Reign in Blood od Slayer. Anthrax vydali Among the Living začátkem roku 1987 a do konce tohoto roku se těmto skupinám, říkalo „velká čtyřka“ thrash metalu.
V březnu vyšlo Metallice třetí studiové album Master of Puppets, které dosáhlo na 29. místo Bilboard 200 a stalo se prvním thrashovým albem s platinovou certifikací. Nakonec bylo platinové 6x a jen v USA se ho dodnes prodalo 6 milionů kopií. Album se považuje za milník v metalové historii a jednu z nejdůležitějších rockových nahrávek. Často vede ankety kritiků i fanoušků o oblíbené thrash metalové album - nejčastějším rivalem je nahrávka Reign in Blood od Slayer, která vyšla také v roce 1986 a je také považována za vrcholné dílo této kapely. Soupeření obou nahrávek částečně vycházelo z kontrastu přístupů, na jedné straně je propracovanost Master of Puppets a na druhé rychlost a agresivita Reign in Blood. Kritici zabývající se biografií skupiny Metallica skupiny mají tendenci podávat Ride the Lightning, Master of Puppets a ... And Justice for All jako trilogii, během níž hudba kapely postupně dozrála a stala se sofistikovanější. V roce 2016 bylo Masters of Puppets jako první heavymetalové album zařazeno pro svůj kulturní, historický a/nebo estetický význam americkou Kongresovou knihovnou do Národního registru nahrávek.
V červenci vyšlo debutové album Doomsday for the Deceiver od Flotsam and Jetsam, jediné album s Jasonem Newsteadem před jeho odchodem do Metalliky. Toto album bylo první z mála, které kdy dostalo hodnocení 6k od vlivného britského časopisu Kerrang!.
V srpnu vyšlo druhé album Hate, Fear and Power od kalifornských Hirax.
Megadeth vydali v září album Peace Sells... but Who's Buying?, které se ukázalo jako komerční a kritický průlom kapely a které AllMusic později citoval jako klasiku raného thrashe. Podle Mustaina byla skupina pod velkým tlakem, aby vytvořila další úspěšné album: „Druhá nahrávka je pro jakoukoli kapelu vším. Buď se posunete na další úroveň, nebo je to začátek konce.“ Všechny skladby vznikly poměrně rychle ve starém skladu na jih od Los Angeles (hudbu složil Mustaine, ostatní členové se podíleli na uspořádání a technických detailech), poté začalo nahrávání. Vydavatelství Combat Records poskytlo na natáčení rozpočet 25 000 dolarů, s tím ale kapela nebyla spokojena a přešla ke Capitol Records. Vydavatelství koupilo práva k albu a najalo producenta Paula Laniho, aby remixoval několik již nahraných skladeb. Oproti debutu je znát mnohem kvalitnější produkce a hudba a texty jsou sofistikovanější. Mustaine chtěl, aby byly texty sociálně uvědomělé, na rozdíl od mainstreamových metalových kapel, které podle něj zpívaly o hédonistických rozkoších. Nahrávka se umístila na 76. pozici americkém žebříčku, později se stala zlatou a v listopadu 1992 platinovou. Album se proslavilo právě kritikou politiky a pomohlo skupině rozšířit fanouškovskou základnu. Politicky zaměřená titulní skladba vyšla jako hlavní singl a skupina k ní natočila i videoklip, který hojně vysílala hudební televizní stanice MTV.
Slayer, považovaný za jednu z nejzlověstnějších thrash metalových kapel z počátku 80. let, vydali v říjnu album Reign in Blood. Jedná se o první desku kapely vydanou pod značkou Def Jam Records. Se skupinou poprvé spolupracoval producent Rick Rubin, který pomohl posunout jejich zvuk na další úroveň. Vydání bylo odloženo kvůli kontroverzi ohledně textu úvodní skladby „Angel of Death“, která pojednává o pokusech Josefa Mengeleho v koncentračním táboře Osvětim. Kapela nicméně několikrát uvedla, že nacismus netoleruje a že je téma jen zajímalo. Reign in Blood je podle většiny fanoušků i kritiků nejlepším albem, které kdy nahráli. Celé album bylo přelomové pro celý vývoj thrash metalu a následně i death metalu. Ve Spojených státech se dostalo na 94. místo žebříčku Billboard 200 a bylo oceněno jako zlaté. Časopis Rolling Stone umístil toto album na 6. místo ze "100 nejlepších metalových alb všech dob“.
V říjnu vyšlo také debutové, hardcore punkem výrazně ovlivněné album Game Over od kapely Nuclear Assault, kterou dal dohromady bývalý zakládající člen Anthrax basista Dany Lilker. Ve stejném měsíci vyšlo i druhé album The Dark od Metal Church. Possessed také vydali své druhé a na dlouhou dobu poslední album Beyond the Gates které mělo paradoxně možná o něco blíž k thrash metalu než jejich debut a i přes špatný zvuk, zaviněný levnou produkcí, vzbuzuje techničtější pocit. Album bylo v době kdy vyšlo většinou kritizováno právě kvůli produkci, ale postupně si vydobylo kultovní statut a dnes je často považováno za podceňované mistrovské dílo a přehlíženou klasiku.
V listopadu vydali Dark Angel své druhé studiové album Darkness Descends, které je obecně považováno za jejich klíčovou nahrávku. Ačkoli album nedosáhlo do Billboard 200 a nemělo ani výrazný komerční úspěch, strávila kapela většinu let 1986 a 1987 na turné s kapelami jako Motörhead, Megadeth, Possessed, Slayer, Overkill, Sacred Reich, Whiplash nebo Cryptic Slaughter.
Velké věci se děly i na severu v Kanadě. Stále více k experimentům nachýlení Voivod vypustili do světa agresivní thrash/speedový nářez s divokým názvem Rrröööaaarrr, na kterém si už pomalu a nenápadně začali osahávat progresivní postupy, které měli naplno zúročit později. Rozjíždějící se torontská smečka Sacrifice vydala debut Torment in Fire, který vyšel v Kanadě u Diabolic Force, ve Spojených státech u Metal Blade Records a v Evropě u Roadrunner Records. A kanadští pionýři extrémního metalu Razor se v tomto roce mohli pyšnit už svým třetím albem Malicious Intent, které ale mírně utrpělo kvůli narůstajícím vnitřním konfliktům v kapele a absenci domácího vydání ve Spojených státech, což vedlo k vypovězení smlouvy s nahrávací společností.
Na jihu amerického kontinentu se ozval důrazný thrash metalový řev především z Brazílie, kde se v srpnu ve studiu Vice Versa v Sao Paulu zrodilo debutní LP Morbid Visions od divoké formace Sepultura, které vyšlo 10. listopadu 1986 u vydavatelství Cogumelo Records. Zatímco pozdější alba mají více politický přesah, Morbid Visions se stejně jako předchozí EP Bestial Devastation vyznačuje "satanskou" tématikou. Kapela uvedla, že mnoho textů bylo vytvořeno podle vzoru Venom a Celtic Frost. Také Vulcano z jihobrazilského města Santos, pohybující se na pomezí thrash a black metalu vydalo svůj debut Bloody Vengeance. Další brazilské skupiny Mutilator, Chakal, Holocausto a Sarcófago se představily na split LP Warfare Noise I. V Chile představila své první album Pissing into the Mass Grave skupina Massakre.
Zásadní thrashová alba se v roce 1986 začala objevovat i v Evropě, především v Německu. Kreator pod vedením talentovaného kytaristy a zpěváka Mileho Petrozy vydal v dubnu zatěžkané album Pleasure to Kill plné temných melodických rifů a vyhrávek, hraných v té největší rychlosti, které mělo později zásadní vliv na deathmetalovou scénu.
Nabojnicovými pásy, kůží a hřeby zahalené trio Destruction přišlo se svým klasickým kusem Eternal Devastation, na kterém se svým specificky nakřáplým středovým zvukem mládenci z Bádensko-Württemberska začali zbavovat blackmetalového nádechu a ustálili svojí pozici na předních místech evropské thrashové vlny, když zplodili základní a určující thrashové riffy.
Stále se lepšící i když ještě hodně black metaloví Sodom vydali svůj divoký garážový LP debut Obssessed by Cruelty. Čtvrtý člen "velké teutonské thrash metalové čtyřky", frankfurtský Tankard po dvou demech konečně vydal první album Zombie Attack a díky svým textům, zaměřeným na oslavu alkohou si jejich hudba brzy vysloužila označení "alcoholic metal".
Z Herne, městečka v Severním Porýní-Vestfálsku, pocházející kapela Rage vydala album Reign of Fear, první, které vyšlo pod tímto novým názvem kapely, předtím natočené EP a LP vyšli pod jejich původním názvem Avenger. Skupina na svém albu představila mix chytré melodické muziky, postavené na power/thrash metalovém základě, obohaceném o progresivní prvky, a zařadila se tak do špičky německého extrémního metalu.
Svůj debut Into the Dark Past vydali také speed/thrash metaloví Angel Dust z Dortmundu a své druhé album Winds of War v červnu vypustila formace z Hamburku Iron Angel. Sabina Classen a Holy Moses se v květnu představili s úspěšným debutem Queen of Siam, který je katapultoval přinejmenším mezi německou špičku.
Ve Švýcarsku předstvila svůj debut Evil Is There! power/thrashová skupina Carrion, později přejmenovaná na Poltergeist. Angličtí Onslaught vydali své druhé album The Force, mnohými kritiky i fanoušky považované za klasické.
Pozdní 80.léta
Závěr 80. let patřil bezesporu thrash metalu a vyznačoval se dominací tohoto původně undergroundového stylu metalu. A to dominací natolik silnou, že řada extrémních kapel výrazně promluvila do žebříčků, částečně ovládla heavy rockový hlavní proud a zatlačila do pozadí i nablýskanou popově orientovanou glamovou scénu. Výraznou roli v tomto trendu sehrála především "Velká thrashová čtyřka" na čele s Metallicou, jejich úspěch ale dopomohl i řadě dalších skupin, aby si prošly svým obdobím viditelné slávy, než byla většina z nich nucena se začátkem 90. let stáhnout zpátky do podzemí nebo se rozpadnout, vytlačena nástupem grunge a dalšími okolnostmi.
1987 - V březnu tohoto roku vydala skupina Anthrax své zatím nejúspěšnější album Among the Living, díky kterému se jim znova otevřela thrashová scéna. Je věnováno baskytaristovi skupiny Metallica Cliffu Burtonovi, který tragicky zahynul půl roku před jeho vydáním. BBC toto album označila za největší průlom kapely a podle mnoha fanoušků je to zřejmě nejoblíbenější nahrávka téhle newyorské smečky. Jejich skladby byly trochu melodičtější, než to bylo v té době v thrash metalu běžné, a to hlavně zásluhou chytlavých, snadno zapamatovatelných riffů a melodičtějšího, ne tolik "štěkaného" zpěvu Joey Belladonny. Album i díky tomu dosáhlo v květnu na 62. místo žebříčku Bilboard 200 a získalo zlato. Také pojetí textů se lišilo od jiných thrashových kapel té doby. Převážná většina thrashových skupin brala texty poměrně vážně, zatímco texty Anthrax často hraničily s parodií (především ve skladbách "N.F.L.", "I Am the Law", "A Skeleton In the Closet"). Navíc je doplňovaly i humorná vystoupení na pódiích. V samém závěru roku pak kapela potvrdila pozici nastupujících hvězd svou vůbec nejúspěšnější nahrávkou. EP I'm the Man v srpnu příštího roku získalo zlato a v lednu 1993 bylo platinové.
V březnu vyšlo prostřednictvím Atlantic and Megaforce Records také studiové album Taking Over skupiny Overkill. Album je poslední nahrávkou s bubeníkem Ratem Skatesem, který kapelu opustil v závěru roku 1987 a na jeho místo nastoupil Sid Falck. Bylo to také první album, které vyšlo u společnosti Atlantik, která pak vydala všechna alba skupiny až do W.F.O. z roku 1994.
Kalifornští Death Angel představili na svém debutu The Ultra-Violence, který vyšel v dubnu 1987, energií nabitý ryzí thrash ve kterém nebyla nouze o zběsilá tempa, štěkaný agresivní zpěv ani melodičtější vsuvky. V době, kdy bylo album nahrávano, bylo všem členům méně než 20 let, bubeníkovi Andymu Galeonovi bylo dokonce pouhých 14. Přesto je považováno za klasiku žánru thrash metalu a je uvedeno pod číslem 370 v referenční knize z roku 2010 "Top 500 heavy metalových alb všech dob" od Martina Popoffa.
V dubnu vydali svůj debut The Legacy také další kalifornští thrasheři Testament. Kapela všeobecně kladla důraz na progresivnější prvky thrash metalu, jejich skladby byly oproti konkurenci melodičtější a těžily z kytarového umění Alexe Skolnicka, všeobecně považovaného za jednoho z nejlepších metalových virtuozů. Texty kapely se zaobíraly především okultní a satanistickou tematikou, což bezpochyby ovlivnilo textovou stránku nastupujícího death metalu. Před natáčením debutového alba odešel ze skupiny, která tehdy ještě nesla název Legacy zpěvák Steve "Zetro" Souza a nahradil ho Chuck Billy, který po otci patřil k indiánskému kmeni Pomo, což byli původní obyvatelé Kalifornie.
V květnu vyšel debut Breaking the Silence smečce Heathen, další kapele ze San Fraciska. Alba se nakonec celosvětově prodalo asi 100000 kopií. Bohatou úrodu z oblasti Bay Area doplnili v říjnu 1987 svým nabušeným druhým albem Pleasures of the Flesh "veteráni" Exodus. Bylo to první album na kterém si zazpíval po odchodu z Legacy Steve "Zetro" Souza. Ačkoliv kritiky na album nebyly výrazně lichotivé, dostalo se do žebříčku Bilboard 200, kde obsadilo 82. místo.
V Arizoně o sobě dali svým debutem Ignorance vědět Sacred Reich.
Významné album žánru se objevilo v Německu. Kreator vydali své třetí studiové album Terrible Certainty, které je považováno nejen za jedno z nejlepších alb kapely, ale i za album, které ovlivnilo thrash metal jako takový a vneslo do něj rafinovanou melodiku, složitější stavbu skladeb a rozmanitější a nápaditější tempa. Album pomohl zvýraznit hit „Behind the Mirror“ a popularita kapely stále rostla. Pro MTV bylo následně vytvořeno video ke skladbě „Toxic Trace“.
V říjnu přidali druhé album Chemical Invasion do své pivní diskografie stále žízniví Tankard. Obal byl prvním z osmi, které pro kapelu vytvořil výtvarník Sebastian Krüger. Stejně jako jeho předchůdce bylo i toto album nahráno v berlínském studiu Musiclab mezi červnem a srpnem 1987. Produkoval a mixoval ho opět Harris Johns, který v té době již pracoval pro řadu domácích i zahraničních metalových kapel. Obal ukazuje vědce (zvaného Dr. Achmatov) v chemické laboratoři, který míchá sklenici piva (Spacebrew) s neonově zelenou tekutinou.
V prosinci přišel se svým druhým albem, Persecution Mania, na kterém už ubylo black metalových prvků, i další zástupce velké teutonské čtyřky Sodom, posílen o nového kytaristu, kterým se stal Frank "Blackfire" Gosdzik. Frank Toma přesvědčil, že thrash metal se přesouvá od hororových, okultních a satanistických témat kapel jako Venom k politickým, společenským a válečným tématům. Nový lyrický přístup a zvýšená muzikantská zručnost ze strany Franka přinesly kapele velký ohlas (stejně jako maskot v plynové masce Knarrenheinz, který se na obalu Persecution Mania poprvé objevil).
Alba vydaly i další německé kapely jako Holy Moses, Paradox, Mekong Delta a Rage.
V červnu vyšel debut R.I.P. od švýcarských Coroner. Tato trojice původně bedňáků Celtic Frost přišla z nápaditým mixem extrémních stylů s progresivními prvky, které se rozvinuly především na následujících albech. Ten samý měsic vyšlo i vysoce ceněné album Into the Pandemonium jejich mentorů Celtic Frost, na kterém ubylo thrasových prvků na úkor avatgardních a progresivních hudebních pokusů.
U Noise Record bylo vydáno Killing Technology, třetí studiové album kanadské legendy Voivod. Bylo to první album, které ve větší míře začleňovalo do jejich thrash metalového zvuku prvky progresivního rocku. U předešlých alb byli členové kapely spíše ovlivněni hardcore punkovými a crossover kapelami než těmi metalovými, z kterých oceňovali pouze Kreator a Motörhead. Alba se prodalo zhruba 60 000 kopií po celém světě. Další kanadská skupina Sacrifice vydala své druhé album Forward to Termination.
V říjnu vyšlo u společností Cogumelo Records album Schizophrenia, druhé studiové album brazilské thrashmetalové skupiny Sepultura. Je to první album kapely s Andreasem Kisserem, který vnesl do kapely i melodické prvky. Zvuk alba se více přiklání k žánru death/thrash metalu než předchozí album Morbid Visions, které je stylisticky bližší black metalu. Schizophrenia přinesla zlepšení produkce i provedení a stala se menší senzací kritiky v Evropě i Americe jako velmi žádaný import. Kapela poslala do Spojených států nahrávky, které se dostaly do playlistů rádií v době, kdy měla problémy s objednáváním koncertů, protože majitelé klubů se je kvůli jejich stylu báli objednat. Tím si získala pozornost vydavatelství Roadrunner Records, které s ní podepsalo smlouvu a vydalo Schizophrenia na mezinárodní úrovni ještě předtím, než kapelu vidělo vystupovat osobně.
Rok 1988 byl rokem, kdy thrash metal, v podstatě nepodporovaný v rádiích, promluvil do žebříčků způsobem, který zřejmě nikdo z "odborníků" neočekával. V září vyšlo album …And Justice for All, čtvrtá studiová deska americké thrash metalové skupiny Metallica.
Album je první nahrávkou, kde se objevuje nový baskytarista Jason Newsted, který posílil kapelu po tragické smrti původního baskytaristy Cliffa Burtona v září 1986. Na obalu je vpředu rozbitá a svázaná socha Paní Spravedlnosti, s jednou z vah naplněných dolary a se slovy '…And Justice for All' (Spravedlnost pro všechny) po pravé straně. Název je odvozen z posledních slov americké přísahy vlajce. Pro mnoho fanoušků a hudebních kritiků je toto album konečný produkt vývoje Metallicy a thrash metalového stylu. Tak jako na předcházejících albech, texty na …And Justice for All rozebírají politiku a sociální problémy.
Album bylo v roce 1989 nominováno na cenu Grammy za nejlepší Hard Rock/Metalové album, ale kontroverzně prohrálo s albem Crest of a Knave od Jethro Tull. Album obsadilo 6. místo na žebříčku Bilboard 200, 4. místo v britské hitparádě prodalo se ho od té doby jenom v USA 8 milionů kopií. Single "One", na který kapela vytvořila svůj vůbec první videoklip, se umístil na 35. místě žebříčku Bliboar Hot 100.
Ve stejném roce vydali Slayer své čvrté studiové album South of Heaven, které i po té co kapela poněkud zpomalila, aniž by ztratila cokoliv ze svého thrashového výrazu, vystoupalo na 57.místo žebříčku Bilboard 200. Megadeth vydal album So Far, So Good ... So What!, nahrávku plnou technické virtuozity i thrashové dravosti, která dosáhla dokonce na 28. místo. Poslední člen Velké čtyřky, Anthrax vydal album State of Euphoria, které sice nenaplnilo očekávání kritiků, přesto ale vystoupalo na 30. místo žebříčku a obsahuje několik písní, které u fanoušků patří k nejoblíbenějším.
Hvězdné čtveřici dýchal na záda Testament se svým druhým albem The New Order, které pro kapelu znamenalo průlom do meinstreamu a dokonce se dostalo do Bilboard 200 ma 136.místě. Průlom thrashových kapel do žebříčku podtrhl Overkill svým dalším albem Under the Influence, které dosáhlo na příčku 142.
Rok 1988 přinesl i řadu dalších nahrávek, které se sice nedostaly do žebříčku, ale přesto se řadí k vrcholům thrash metalové produkce. Vio-lence a Forbidden, dvě kapely, které vstoupily na thrash metalovou scénu Bay Area relativně pozdě, vydali v roce 1988 debutová alba Eternal Nightmare, které v sobě spojuje nekompromisnost thrashových riffů s hardcorovými vokály, a Forbidden Evil. Mladíčci Death Angel představili své druhé album Frolic Through The Park ve kterém se pokusili o techničtější pojetí, nědy na úkor dravosti a přímočarosti.
Z Arizony se ozvaly Atrophy se svým debutem Socialized Hate. Dalši alba dodaly Flotsam a nd Jetsam, Toxik, Nuclear Assault nebo Vengeance Rising. S výrazně progresivním thrashovým pojetím vstoupili na trh Anacrusis z Kansas City na svém debutu Suffering Hour. Na severu v Seattlu se skupina Sanctuary spojila s Davem Mustainem jako producentem a výsledkem byl melodický power/thrashový debut Refuge Denied. Suicidal Tendencies, kteří dříve byli přímočarou hardcore punkovou kapelou, zahájili nejslavnější část své kariéry svým třetím albem s bláznivě dlouhým názvem How Will I Laugh Tomorrow When I Can't Even Smile Today, které pomohlo propagovat žánr crossover thrash. A z Texasu o sobě pomalu dává vědět budoucí grooveová hvězda Pantera, když na svém čvrtém albu Power Metal už předvádí agresivnější styl, který zní někdy blíže thrash metalu (zejména u skladeb „Down Below“ a „Death Trap“) než glam metalu, který byl k slyšení na dřívějších albech kapely.
V Evropě přinesl rok 1988 jeden z klenotů thrash metalu. Třetí album německých Destruction Release from Agony představilo zatím atmosférou nejtemnější a nejděsivejší a hudebně nejtechničtější pojetí evropského thrash metalu. Zvláště skladba "Sign of Fear" překonala svou hororovou atmosférou vše, co bylo do té doby v tomto stylu ke slyšení. Další album The Morning Afterpřidali alkoholici z Tankard a své druhé album The Music of Erich Zann vypustila Mekong Delta. Technická, tenkrát ještě převážně thrash metalová, perla je slyšet na debutu pozdějších progresivních klasiků Sieges Even z Mnichova. Další mix progresivního metalu a thrash metalu přineslo i druhé album Punishment for Decadence od švýcarských Coroner. V Holandsku vydali své první album Malleus Maleficarum , které se hudebně pohybovalo mezi thrashem a nastupujícím death metalem, progresivní technici Pestilence.
Rok 1989 se vyznačoval tím, že žádná z kapel velké americké "Čtyřky" nevydala novou nahrávku. Všechny si své vrcholné nebo jedno z nejlepších alb schovaly až na začátek nové dekády. Činila se pouze "druhá" liga - Metal Church, Exodus, Testament, Sacred Reich, Nuclear Assault nebo Overkill. Neznamená to ovšem, že by tenhle rok thrashové muzice nic nepřinesl, objevilo znovu několik zásadních alb, tentokrát ale spíše mimo USA.
Třetí album brazilské hvězdy Sepultura, Beneath the Remains, produkované teprve se rozjíždějícím Scottem Burnsem, jim přineslo mainstreamový úspěch a zařadilo kapelu mezi špičku stylu i díky tomu, že vyšlo u společnosti Roadrunner Records. Album vneslo do stále techničtějšího thrashe původní divokost a naléhavost a skladba "Inner Self" se stala nejoblíbenějším videoklipem následujícího roku.
Kanadští thrasheři Annihilator vydali v roce 1989 svůj vysoce technický debut Alice in Hell, který byl chválen za své rychlé, pestré a technické riffy, propracovaná kytarová sóla a který celkově vnesl do thrashových vod čerstvý vítr. Mnoho ze skladeb debutového alba se stalo thrash metalovou klasikou a kapela, vyjíždějící tehdy na svá první turné spolu s Onslaught (Evropa) a Testament (Amerika), začali svoji cestu vzhůru.
Další kanadská legenda Voivod se na svém albu Nothing Face už naplno ponořila do vod progresivního metalu a dosáhla vrcholu své celosvětové popularity . Nahrávka obsahovala také ohromující interpretaci skladby "Astronomy Domine" od Syda Barretta a Pink Floyd. Nothingface předvádí plnohodnotné melodické cítění, živou produkci, integraci samplovací technologie a rostoucí postavení kytaristy Denise "Piggyho" D'Amoura jako Roberta Frippa alternativního metalu. Strhující "Missing Sequences" je jen jednou z mnoha kvalitních písní, které jsou spojeny s dosud nejzávažnějšími (témata sahají od ekologie a alchymie až po existencialismus) a nejobratněji komponovanými texty kapely.
Velká alba se zrodila v Německu. Kreator vydali v červnu Extreme Aggression, album nahrané v Kalifornii pod dozorem Randyho Burnse. Vznikla tady intenzivní a úspěšná nahrávka, která pokračovala v cestě jakou nastínil její úspěšný předchůdce „Terrible Certainty“, na které se Němci začali vyprofilovávat jako mnohem techničtější těleso s osobitým thrashovým zvukem.
Skupina Sodom vydala důležité a oblíbené album Agent Orange, plné dnes už klasických skladeb s válečnou tématikou. Jen v Německu se ho prodalo 100 000 kusů a právě toto album kapelu proslavilo, zajistilo jim celosvětové uznání kritiky a upevnilo jejich postavení jedné z velkých teutonských thrashmetalových kapel. Do dnešního dne se alba prodalo více než jakéhokoli jiného německého thrashmetalového alba na světě. Na podporu tohoto alba se vydali na turné s tehdy relativně neznámou Sepulturou.
Svá alba v tomto roce vydaly i další prvotřídní německé smečky Rage, Paradox, Holy Moses, Living Death a další. Švýcarští Coroner vydali své třetí album No More Color, jehož písně jsou stále podobné starému, rychlému, evropskému thrash metalu, ale začínají již obsahovat prvky avantgardního progresivního thrashe jejich pozdějších alb. Toto technické album v sobě začleňuje mnoho prvků žánrů, jako je jazz fusion, progresivní rock a klasická hudba, což později mělo vliv na vývoj experimentální stránky heavy metalu a kapely jako Death.
90.léta
V roce 1990 vyšla řada pro styl typických, technicky nejpropracovanějších alb, například Rust in Peace od Megadeth, Persistence of Time od Anthrax, Seasons in the Abyss od Slayer, Lights ... Camera ... Revolution! od Suicidal Tendencies, Souls of Black od Testament, Coma of Souls od Kreator, Twisted into Form od Forbidden nebo Impact Is Imminent od Exodus.
Destruction po odchodu Schmiera natočili na dlouhou dobu poslední album Cracked Brain a Pantera groovovou klasiku Cowboys from Hell. Všechna tato alba byla pro výše zmíněné umělce komerčním vrcholem. Některé z těchto kapel se ve stejném roce vydaly na skupinové turné s názvem „Clash of the Titans“. V roce 1991 vyšlo několik dalších alb, která pokračovala v tomto stylu, který se stal známým jako technický thrash metal, jako Horrorscope od Overkill, Victims of Deception od Heathen, Time Does Not Heal od Dark Angels, Arise od kapely Sepultura a Mental Vortex od Coroner.
Vrchol roku 1991 měl ale přijít až v jeho druhé polovině, 12.srpna vydala Metallica eponymní album známé jako The Black Album, které znamenalo pro skupinu definitivní průlom do mainstreamu. Album znamenalo změnu stylu, eliminovalo velkou část rychlosti a zaměřilo na stručnější a pomalejší písně. Stalo se nejprodávanějším albem kapely (dosáhlo na vrchol několika žebříčku včetně Bilboard 200, v Americe bylo nakonec 16 x platinové a celosvětově je ho zatím prodáno přes 30 milionů kusů), a stálo na začátku vlny více komerčně orientovaných alb od thrash metalových kapel.
Po komerčním a uměleckém vyvrcholení žánru byla energie thrash metalu vyčerpána a byl předjet stoupajícím alternativním metalem a hnutím grunge. V 90. letech mnoho veteránských thrash metalových kapel začalo měnit svůj styl na přístupnější a více přátelský k rádiu. Metallica byla klasickým příkladem tohoto posunu, zejména s jejich alby Load a ReLoad, které vykazovaly vlivy blues a jižanského rocku, a zcela se odklonily od dřívějšího zvuku skupiny. Megadeth se vydali dostupnější cestou počínaje albem Countdown to Extinction z roku 1992 a Testament vypustili do světa ve stejném roce melodický The Ritual. Anthrax se vydali cestou experimentů s rapem a hip hopem a tak jediným zástupcem Velké čtyřky, který zůstal věrný svému stylu zůstal Slayer. Spousta kapel se pustila do experimentování, mezi pozoruhodné výsledky této cesty patří například alba německých Kreator Renewal (1992), Outcast (1997) a Endorama(1999).
V 90. letech se začaly prosazovat další žánry extrémního metalu jako industriální metal, death metal a black metal. Každý z nich si brzy našel vlastní fanouškovskou základnu a rodový strom heavy metalu se brzy rozdělil do početných stylů. Například kapely se všemi hudebními vlastnostmi thrash metalu začaly používat death growls, vokální styl vypůjčený z death metalu, zatímco black metalové kapely často využívaly vzdušný pocit syntetizátorů, popularizovaných v industriálním metalu. Dnes zůstává umístění kapel v odlišných subžánrech pro fanoušky heavy metalu zdrojem sváru a o tom, že thrash metal je jejich společným předchůdcem, se vede jen malá debata.
Nové tisíciletí
V novém tisíciletí si thrash, považovaný spolu s jinými styly „extrémního metalu“ za mrtvý, začal získávat nové mladé publikum a pomalu došlo k opětovnému nárůstu popularity žánru a k nárůstů fanouškovské základny. Termín Nová thrash metalová vlna, jak bývají thrashové kapely vzniklé po příchodu nového milénia označovány, s sebou přinesla i řadu nahrávek, které z větší části navazují na tradici alb z osmdesátých let, rovněž však v sobě obsahují v menším počtu vlivy novějších metalových žánrů.
Za základní pilíře nové generace thrashových kapel lze považovat Municipal Waste a především jejich druhé album Hazardous Mutation (2005), dále určitě nesmíme přehlédnout nekompromisní Violator a jejich album Chemical Assault (2006), Gama Bomb a jejich album Citizen Brain (2008), Evile a album Enter The Grave (2006), Toxic Holocaust přišli s nahrávkou An Overdose of Death (2008), Angelus Apatrida vydaůi Evil Unleashed (2006), Warbringer vypustil do světa War Without End (2008), Vektor vydal album Black Future (2009) a v neposlední řadě musíme připomenout také Havok, jednu z vůdčích kapel, a jejich druhou deskou Time Is Up (2011).
Mnoho původních thrashových kapel z 80. let, které se v 90. letech rozpadly nebo byly neaktivní, jako Dark Angel, Death Angel, Nuclear Assault a Forbidden, se v novém tisíciletí znovu sešlo a pokračovalo v činnosti. A některé klasické kapely se s jejich novými alby vrátily ke svým kořenům. Nebude na škodu si ta nejznámější z nich připomenout:
All Hell Breaks Loose (2000) od Destruction
Violent Revolution (2001) od Kreator
The Art of Dying (2004) od Death Angel
Third World Genocide (2005) od Nuclear Assault
Death Magnetic (2008) od kapely Metallica
Endgame (2009) od Megadeth
World Painted Blood (2009) od Slayer
Exhibit B: The Human Condition (2010) od Exodus
Ironbound (2010) od Overkill
Omega Wave (2010) od Forbidden
Worship Music (2011) od Anthrax
Dark Roots of Earth (2012) od Testament
Ugly Noise (2012) od Flotsam and Jetsam.
Vliv na vznik dalších žánrů
Thrash metal je přímo zodpovědný za vývoj žánrů undergroundového metalu, jako je death metal, black metal a groove metal. Kromě toho metalcore, grindcore a deathcore používají ve své hudbě podobné riffy, přičemž první se více zaměřuje na melodi. Míchání punkového étosu a brutální povahy metalu vedlo k ještě extrémnějším undergroundovým stylům poté, co thrash metal začal získávat mírný komerční úspěch na konci 80. let. S podmanivějšími tématy, hlubším laděním kytar, důslednějším používáním blast beatů a temnějším atonálním smrtícím vrčením vznikl v poolovině 80. let death metal. Black metal, také příbuzný thrash metalu, se objevil současně, přičemž mnoho black metalových kapel převzalo vliv od extrémních metalových kapel jako Venom.
Black metal se i nadále od thrash metalu odkláněl, byl více orchestrální, a používal křičené nebo chraplavé vokály a pohanskou nebo okultní estetiku, kterou se od thrash metalu odlišoval. Thrash metal se s ním později znovu spojil, čímž vznikly žánry jako blackened thrash metal a deathrash. Groove metal si bere intenzitu a zvukové kvality thrash metalu a používá je ve středním tempu, přičemž většina kapel dělá jen občasné výlety do rychlého tempa. Od počátku 90. let začal ale groove upřednostňovat zvuk odvozený od death metalu. Thrash metal se silnějšími punkovými prvky se nazývá crossover thrash. Jeho celkový zvuk je více ovlivněn punkem než tradiční thrash metal, ale má více heavy metalových prvků než hardcore punk a thrashcore.
Značný počet thrash metalových skupin vzdává hold punkrocku a hardcore punku. Metallica předělala skladby Discharge („Free Speech for the Dumb“), Anti-Nowhere League („No What?“), Killing Joke („The Wait“), Ramones („53. a 3.“, mimo jiné) a The Misfits („Die Die my Darling“, „Last Caress / Green Hell“). Slayer nahráli Undisputed Attitude, album punkrockových coverů, včetně Minor Threat, raného DRI a Iggy and the Stooges. Megadeth předělaly dvě písně Sex Pistols („Anarchy in the UK“ a „Problems“), stejně jako Anthrax („God Save the Queen“ a „Friggin 'in the Riggin“). Anthrax na jejich albu Attack of the Killer B's zahráli „Protest and Survive“ od Discharge a „New Noise“ švédské kapely Refused jako skrytou skladbu na albu Worship Music. Overkill předělali Sex Pistols („No Feelings“), Ramones („I Against It“) a Dead Boys („Sonic Reducer“ a „Ain't Nothing To Do“).
Regionální scény
Thrash metal pocházel převážně z několika regionálních scén, z nichž každá se obecně vyznačovala jedinečnými vlastnostmi svých kapel.
Bay Area thrash metal:Kromě toho, že je komerčně nejúspěšnější, měl thrash v San Franciském Bay Area tendenci být nejprogresivnějším a nejtechničtějším z hlavních regionálních thrashových scén a byl silně ovlivněn NWOBHM. Metallica, Testament, Exodus, Death Angel, Vio-lence, Laaz Rockit a Forbidden jsou prominentními příklady kapel, které vycházejí z této oblasti.
East Coast thrash metal:
Thrash metal na východním pobřeží, který byl soustředěn v New Yorku, měl tendenci používat zvuk, který měl silný hardcore punkový vliv. Důraz byl kladen spíše na agresivitu a rychlost než na techničnost. Anthrax, Overkill, Nuclear Assault, Toxik a Whiplash ilustrovali styl, který vychází z této regionální scény.
Britský thrash metal:
Britské thrashové kapely se přikláněly k tradičnějšímu heavy metalovému přístupu, často těžšímu, i když méně agresivnímu než jejich americké protějšky. Nejvýznamnějšími kapelami z této scény jsou Onslaught a Sabbat.
Brazilský thrash metal:
Brazilská thrashová scéna je pozoruhodná produkcí několika kapel, které se staly hlavní součástí převahy thrash metalu na počátku 90. let. Byly tam tři scény, kde vznikl brazilský thrash metal: Belo Horizonte (nejvýznamnější), Sao Paulo a Rio de Janeiro. Nejznámějšími kapelami z této scény jsou Sepultura, Dorsal Atlântica, Executer, Chakal, MX, Korzus a Sarcófago.
Teutonic thrash metal:
Německý a švýcarský region vytvořil od poloviny 80. let desítky kapel, které si vyvinuly svůj vlastní styl. Nejvýznamnějšími kapelami z této scény jsou Kreator, Destruction, Sodom, Tankard, Coroner, Holy Moses a Exumer.
Další