| Původ: | Toronto, provincie Ontario, Kanada |
| Aktivní roky: | 1978-1981 (jako Lips), 1981 - současnost |
| Styl: | Heavy metal, speed metal, power metal |
| Vydavatelé: | AFM Records, Steamhammer , The End, VH1 Classic Records, Massacre, Hypnotic Records , Maximum Records, Roadracer, Metal Blade, Enigma, Viper, Attic, Polydor |
| Web: | |
| Podrobnosti: | Metal-archives - Anvil |
ANVIL je kanadská heavy metalová skupina z Toronta v Ontariu, která vznikla v roce 1978. V současnosti ji tvoří Steve 'Lips' Kudlow (zpěv, kytara), Robb Reiner (bicí) a Chris Robertson (baskytara). Do roku 2022 vydali devatenáct studiových alb a jsou uváděna jako kapela, která ovlivnila mnoho významných heavymetalových skupin jako jsou MEGADETH, SLAYER, ANTHRAX a METALLICA.
Recenzenti popisují ANVIL jako průkopníky heavymetalu, kteří byli populární v 80. letech 20. století, ovšem v 90. letech 20. století upadli v zapomnění, přičemž odmítali přestat hrát, nahrávat a koncertovat. Výstřelky ANVIL na pódiu i mimo něj, neúspěchy, které je potkaly a jejich odhodlání stále pokračovat v činnosti jsou přirovnávány k fiktivní skupině SPINAL TAP.
První impuls ke vzniku pozdější skupiny Anvil přišel vlastně už v dubnu 1973 v Torontu, kdy spolu začali hrát Steve 'Lips' Kudlow a Robb Reiner, kamarádi ze střední školy. Oba pocházeli z židovských rodin. Rodiče Roba Reinera patřili k maďarským uprchlíkům, kteří v polovině padesátých let odešli do Anglie a později do Kanady. Rob se narodil v roce 1958 v Torontu a už od konce šedesátých let, kdy se seznámil s hudbou kapel jako Cream, Rolling Stones, Who, Beatles a uměním Jimi Hendrixe toužil stát se bubeníkem. Na Vánoce počátkem 70. let bicí soupravu konečně obdržel a od té doby bylo bubnování hlavní náplní jeho života.
Steve díky své starší sestře Rhondě přičichl k rockové hudbě už ve svých pěti - šesti letech. Od té doby netoužil po ničem jiném, než mít kytaru a být jako Stouni, kteří v té době byli na vzestupu. Ve svých dvanácti se kytary konečně dočkal a začal pilně cvičit, i když tím trpělo jeho školní vzdělávání. Do hebrejské školy nechtěl chodit vůbec, i kyž nakonec podlehl - za příslib kytary Fender. Svého Telecastera pak ke 13. narozeninám skutečně dostal. Hned začal zakládat své první skupiny a hrát na tanečních zábavách, většinou covery od Grand Funk Railroad. Jedna z jeho prvních kapel se jmenovala Truck. Aby mu rodiče zabránili stýkat se s jeho dívkou Lee, rodina se přestěhovala na leteckou základnu do Bathurst Manor. Během několika týdnů po nástupu do nové školy se ve třídě biologie seznámil s dalším kytaristou Martym Hoffmanem, který hrál v rock'n'rollové kapele Goliath. Zrodilo se jedno z osudových setkání.
Právě Marty Hoffman dal dohromady pozdější nerozlučnou dvojici - Steva a Roba, mezi kterými hned od počátku začala proudit muzikantská energie. Vznikla jejich první skupina, ještě s basákem Bruce Hartleyem a zpěvákem Ashley Jarnickim. Ale 'hudební neshody' zapříčinily odchod Bruce, Martina i Ashleye hned po prvním vystoupení.
Další kapela se jmenovala Gravestone, v té se Rob a Steve spojili s basákem Mikem Mayerem (později ho nahradil Gary Greenblatt) a po určitém přemlouvání se vrátil i zpěvák Ashley. To už se dopracovali i k prvním demosnímkům s původním materiálem.
V roce 1974, ve svých 16. letech se Rob rozhodl, že skončí se školou a začne hrát na plný úvazek. Bez problémů vyhrál konkurz v kapele Whalebone a lákal sebou i Lipse. Toho ovšem rodiče ze školy nepustili. Dvojice se na čas rozdělila a Rob strávil dva roky sbíráním cenných muzikantských zkušeností.
Po dvou letech začalo být Robovi jasné, že Whalebone nemá budoucnost. Oba přátelé se znovu sešli a připojili se ke kapele Kickback. Tohle angažmá mělo ale jen krátké trvání a padlo rozhodnutí založit vlastní kapelu. V roce 1978 tak vznikla první plná sestava kapely ve složení Steve 'Lips' Kudlow (zpěv, sólová kytara), Robb Reiner (bicí), Dave 'Squirrely' Allison (rytmická kytara, doprovodné vokály) a Ian 'Dix' Dickson (baskytara). Jako zpěváka oslovili opět Ashleye. Vše směřovalo k rozšíření sestavy na kvintet, ale tahle vize byla přerušena tragickou smrtí Ashleye při autonehodě. Po Robově přemlouvání se nakonec zpěvu ujal Steve. Začalo objíždění klubů, především v Torontu a blízkém okolí, v této chvíli stále ještě pod jménem Lips.
Aby si pomohli k dalším akcím, nahráli v Sound Kitchen, levném torontském studiu třípísňové demo ("School Love", "Ooh Baby" a "Oh Jane Can You Wait") a vzali si půjčku na nákup zvukové a osvětlovací techniky.
A tak začala těžká dřina. Sedm dní v týdnu, čtyřicet týdnů v roce hráli v každém klubu nebo baru, který jim to umožnil. Potřebovali vydělat dost peněz, aby mohli splatit půjčku, za kterou se zaručili jejich otcové. Začínali hrát v osm hodin večer a málokdy končili před třetí hodinou ranní. Většina klubů chtěla alespoň tři sety za večer, ale v Quebecu, kde trávili většinu času, to už bylo pět setů po pětačtyřiceti minutách. A některé kluby požadovaly i šest půlhodinových setů. Při takovém množství hraní si brzy vybudovali reputaci, rozvíjeli repertoár a zdokonalovali se v řemesle. Ohlas publika byl ohromný a show, kterou dělali byla stále divočejší, včetně průserů s pyrotechnikou.
V červenci až prosinci roku 1980 vznikalo jejich první album, které v následujícím roce skupina vydala ve vlastní režii pod názvem Hard 'N' Heavy. Nechali vylisovat 1000 kopií a prodávali je na akcích za pět dolarů. Několik dní předtím, než měli konečně hrát v Gas Works, nejlepším podniku v Torontu, kam se dlouho snažili dostat jim zavolal Tom Williams, šéf A&R z Attic Records, tehdy největšího nezávislého kanadského labelu, kam také tuto svou nahrávku poslali. Krátce po divoké show, která nenechala nikoho z firmy na pochybách, že tato kapela stojí opravdu za to, podepsali smlouvu s Attic Records a změnili název na údernější Anvil. Jejich původně nezávislé album bylo s novým obalem znovu vydáno společností Attic jako jejich debut pro tuto společnost. Následovalo předskakování Motörhead v Torontu a šňůra s Girlschool po Kanadě. Bylo to jejich první turné po větších sálech, hlavně divadlech s kapacitou do dvou tisíc lidí.
Během turné po Ontariu začala kapela psát písně pro své důležité druhé album, které měl produkovat Chris 'CT' Tsangarides, který si budoval skvělou pověst producenta nové vlny britských heavymetalových kapel. Deska se točila v lednu a únoru 1982 v Phase One Studios v Torontu a vyšla 15.dubna.
Album Metal On Metal všechno změnilo. Každý chtěl Anvil a každý tvrdil, jak je ta deska podle něj úžasná. Inspirovali se jí i další muzikanti a kapely. Zástupci tisku kapele bušili na dveře a chtěl rozhovory a fotky. Anvil se dostali na titulní stranu časopisu Sounds a Robb byl časopisem Drum zvolen nejlepším bubeníkem na světě. Tak se jim otevřel svět.
Následovalo předskakování Iron Maiden na jejich kanadském turné a několik koncertů v New Jersey - poprvé mimo Kanadu. Další velkou věcí byla účast na festivalu Monsters of Rock v Castle Donnington na severu Anglie a v klubu Marquee na Wardour Street v Londýně. Po návratu z Anglie začala opět s producentem CT práce na jejich třetím albu. Kapele se naoko dařilo, nicméně finační situace muzikantů byla stále špatná. Zhruba v té době požádal Lemmy z Motörhead Lipse, aby hrál na kytaru v Motörhead a nahradil tak 'Fast' Eddieho Clarka, ale Lips to odmítl.
Po čtyřech dnech nahrávání přišel telefonát od Davida Krebse, o kterém kapela věřila, že zcela změní jejich život. Konečně tu byl velký manažer o jakém snili. Neviděl Anvil vystupovat, neslyšel desky, ale chtěl je, protože se o nich na ulici šuškalo. Po úvodním rozhovoru všechno na týden utichlo. Nahráli pět dalších skladeb - hlavně basu a bicí - než zavolal znovu s tím, že mají druhý den odjet na týdenní turné jako předskokani Aerosmith. Na jeho konci byl David Krebs přesvědčen, že Anvil jsou další velká kapela.
Nahrávání třetího alba ale provázely jak osobní problémy producenta Chrise 'CT' Tsangaridese, tak napětí a osobní problémy i u muzikantů, což se na kvalitě nahrávky bohužel projevilo. Navíc nahrávací společnost Attic neprojevila po poslechu nových skladeb přílišné nadšení.
Na propagaci alba hráli v několika klubech v New Jersey a New Yorku. Mimo jiné se zde seznámili s kluky z kapely Metallica - jejich zakládajícího kytaristu Davea Mustainea právě nahradil Kirk Hammett - a poslechli si jejich první album Kill 'Em All. Následovalo krátké turné po Ontariu a Quebecu.
V roce 1983 manažer Aerosmith David Krebs a jeho asistent Paul O'Neill podepsali se skupinou manažerskou smlouvu a přesvědčili společnost Attic, aby kapelu uvolnila a ta mohla podepsat smlouvu s velkou nahrávací společností. Během krátké doby po poddpisu Anvil odjeli do Británie na turné s Motörhead. Týden předtím taky hráli na festivalu Heavy Sounds v Bruggách, kde měli u publika ohromující úspěch.
Na dalším programu byla cesta na festivalové turné do Japonska, kde Al Mair poskytl licenci na jejich tři alba společnosti Polydor. Pět kapel - Scorpions, Michael Schenker Group, Whitesnake, Bon Jovi a Anvil mělo hrát v Ósace, Tokiu, Nagoji, Fukuoce a Sapporu. To vypadalo nadějně, ale kapela se nacházela skoro před rozpadem, Robb a Dave ji tlačili ke komerci.
V New Yorku je čekal předváděcí koncert v L'Amour, Brooklynském klubu, kde se natáčela Horečka sobotní noci. Bylo to první vystoupení nového a údajně vylepšeného Anvilu, jehož 'frontmanství' se ujal Squirrely. Předskakovali Overkill. Během několika minut, kdy Squirrely přistoupil k mikrofonu a zahájil koncert ale publikum odcházelo. Té noci byl napsán konec první kapitoly Anvil. Mohli tehdy podepsat smlouvu s Jonny Z a to by byl zřejmě odrazový můstek k velkému kontraktu i bez Krebse. Johny Z ale novou podobu kapely nepřijal a na nápravu už bylo pozdě.
V létě 1985 vyrazili na turné po severovýchodních státech Ameriky a Kanady bez podpory nahrávací společnosti nebo managementu. Po počátečním zájmu Krebs nakonec přestal odpovídat na telefonáty a nezískal pro kapelu nahrávací smlouvu s velkou nahrávací společností. Koncem roku 1985 je propustil.
Osvobozeni od smlouvy s Krebsem pokračovali v nahrávání alba Strength Of Steel a zahájili jednání s Metal Blade Records. Strength Of Steel vyšlo brzy poté, co smlouvu s Metal Blade podepsali. Kritika jej však okamžitě rozcupovala. Ironií bylo, že album se stalo první a jedinýou deskou Anvil, která proniklo do hitparád a v žebříčku Billboard 200 se umístila na 191. místě. Tento úspěch byl zčásti výsledkem prvního 'mainstreamového' videa kapely. V roce 1987 byl videoklip jako takový úplnou novinkou. Ostatní skupiny se objevovaly na MTV, a tak se přihlásili do kanadského vládního programu, který umělcům poskytoval půjčky na propagaci a marketing. Poskytli jim dvacet tisíc dolarů na natočení klipu k písni "Mad Dog", nejsilnější skladbě na albu.
Kapela vydala u Metal Blade postupně tři desky, počínaje nahrávkou Strength of Steel, která byla komerčně nejúspěšnější deskou skupiny ve Spojených státech. Společnost jim slíbila podporu na turné k další desce Pound For Pound, ale na poslední chvíli od ní odstoupila. Znovu se obrátili na kanadskou vládu. Ta prostřednictvím programu na podporu umění poskytla dostatek peněz na pronájem obytného vozu a kamionu. Turné Rubber Glove se rozjelo. Koncem roku 1989 tak projeli Státy a Kanadu a v roce 1990 odehráli i několik klubových koncertů a festivalů v Evropě. Na žádost Metal Blade nahráli v klubu Waters v San Pedru v Kalifornii také živé album Past And Present . Deska Pound For Pound nebyla zrovna úspěšná, ohlasy na ni byly přinejlepším vlažné. Prodali pár tisíc kopií kultovnímu okruhu příznivců, ale nikdo jiný o jeho existenci nevěděl. Nevyšly žádné recenze a kapela neudělala ani jeden rozhovor. Svět na Anvil zapomněl.
Po skončení turné Rubber Glove smíchali živé album a pak se vrátili do zkušebny, aby připravili věci na další desku. V té době odešel kytarista Squirrely. K jejich údivu poté, co vyvěsili inzeráty na pozici druhého kytaristy pro 'legendární kapelu Anvil' byli zavaleni žádostmi. Přišly stovky demokazet od kytaristů z celého světa, dokonce i z Japonska. Byl to naprostý šok, když si uvědomili, jak je Anvil mezi muzikanty uctívaný. Nakonec kontaktovali Paula Nelsona, kytaristu Liege Lord, kapely, která jim dělala předskokana na turné Rubber Glove po Státech. Paul chtěl založit vlastní kapelu, takže nakonec odmítl, ale doporučil zvukaře Liege Lord, chlapíka jménem Sebastian Marino, který měl naprosto odlišný styl o Lipse, ale skvěle se doplňovali a padli si do oka i jako lidi.
Další, kdo oznámil svůj záměr odejít z kapely byl Dix. Typickým způsobem starého spolehlivého Dixe to udělal tím nejlepším možným způsobem: prohlásil, že chce do dvou let odejít, ale slíbil, že bude hrát, dokud kapela nenajde vhodnou náhradu.
Začít pracovat na osmém albu Worth The Weight s úplně novým kytaristou a odcházejícím baskytaristou nebylo snadné, a tak začali experimentovat s novým způsobem práce. Namísto nahrávání písní v kompletních záběrech hráli na každý nástroj zvlášť a v krátkých úsecích, a pak nejlepší záznamy spojili dohromady. Takto vznikly některé z nejlepších nahrávek. Textově bylo album Worth The Weight nejtěžší deska, jakou kdy natočili. Vznikla v období ztrát - Robb ztratil otce, Lips se rozvedl, Squirrely odešel, Dix se chystal odejít a blížíl se konce tříalbové distribuční smlouvy s Metal Blade - a její témata byla proto velmi temná. Hotové album Worth The Weight, na kterém byly dvě sólové kytary bylo proto ojedinělou záležitostí pro opravdové fandy Anvil. Bylo tak tvrdé a těžké, jak jen to šlo, a mnoho fanoušků tvrdilo, že je to jejich nejoblíbenější album. Nejlepší díla často vznikají v dobách bolesti.
Po vydání Worth The Weight kapela vyrazila na turné po Kanadě - a bylo to dobré turné. Termíny na cestě do Vancouveru šly po sobě tak dobře, že si Lips mohl zamluvit stejné kluby na zpáteční cestě, čímž se tržby fakticky zdvojnásobily.
Po celou kariéru až do Worth The Weight kapela vydávala desku každých dvanáct až osmnáct měsíců a pak jela turné na jejich podporu. Na konci roku 1991 se tato rutina zastavila. Po stresech, které přinesla nedávná doba došly síly. V roce 1992 se Robb s Lipsem ještě scházeli ke zkoušení a skládání, ale odehráli jen pár koncertů a nic nenahráli. Bylo to, jako by se jádro Anvil dostalo do kryogenního stavu a bylo uvedeno do stavu hibernace, dokud nenastane čas a podmínky pro jeho resuscitaci.
Ten čas přišel na začátku roku 1993, kdy zničehonic jim zavolal fanoušek z Německa. Tento zarytý fanda dal dohromady rozpočet na vystoupení čtyř heavymetalových kapel, který financoval sám. Na poslední chvíli se mu odhlásila hlavní hvězda, kapela Riot. - „Mohli byste za Riot zaskočit?“ zeptal se. „Plakáty jsou vytištěné, ale místo nápisu Riot nalepíme Anvil.“ Byla to první šance vyrazit na turné po Evropě od dob slávy na začátku osmdesátých let. Tři týdny hráli v řadě klubů v Německu, Belgii, Holandsku, Rakousku a Švýcarsku, ale publikum se teď počítalo spíš na desítky a stovky než na tisíce. Po tomto turné Dix odešel.
Následujících osmnáct měsíců až dva roky tvořili Anvil jen Robbo a Lips. Jezdili na kolech do zkušebny a celý den jamovali a pomalu psali to, co se později stalo deskou Plugged In Permanent. Byli blízko tomu, aby kapela přestala existovat, ale přesto nějak pokračovali. Na konci roku 1994 přijali nového baskytaristu Mika Duncana a v roce 1996 podepsali smlouvu s Hypnotic Records v Kanadě a Massacre Records v Německu.
Těsně předtím, než měli začít nahrávat Plugged In Permanent, první album po pěti letech, Seby oznámil, že odchází k Overkill. Chystali se tedy začít nahrávat desku bez druhého kytaristy. Přes Raye 'Black Metal' Wallace, kamaráda, který jim pomáhal shánět koncerty v Kanadě se dozvěděli o Ivanu Hurdovi, absolventovi Guitar Institute of Technology, a naverbovali ho krátce předtím, než šli do studia Hypnotic, velkého zařízení v centru Toronta.
Jenže odešel i Mike a kapelu čekal také konkurz na basáka. Jmenoval se Glenn Gyorffy, ale protože hrál na pětistrunnou basu, byl pokřtěn na G5. Druhý den nafotili propagační fotku na zadní stranu obalu alba Plugged In Permanent s G5 místo Mikea (i když Mike byl podepsaný pod všemi skladbami) a o týden později natočili videoklip k jedné ze skladeb, "Dr. Kevorkian". Kritika na Plugged In Permanent reagovala názorem, že je příliš heavy. Na další desce s názvem Absolutely No Alternative se rozhodli využít toho, že mají nejlepšího baskytaristu ve své historii. Napsali písničky, které zdůrazňovaly jeho vysokorychlostní práci s basou. Absolutely No Alternative se stalo začátkem přestavby Anvil, pomalu a s pomocí G5 zvedali profil kapely z naprosté neznámosti do poloznámosti.
Na sklonku roku 1996, nedlouho po Robbově propuštění z vězení za držení drog dostali nabídku na turné po Evropě s dalšími dvěma metalovými kapelami. V té době vydali album Plugged In Permanent a začali pracovat na albu Absolutely No Alternative, takže to byla dobrá příležitost zahrát veřejně nedávný i nový materiál. Dohoda zněla, že Anvil budou předskakovat Overkill. Druhým supportem měla být rakouská kapela Stahlhammer. Třiadvacet koncertů během osmadvaceti dnů bylo naprosto intenzivní turné, které kapelu přivedlo k novému publiku a představilo G5 věrným fandům.
Nedlouho poté, co vyšlo Absolutely No Alternative odjeli na turné po Severní Americe a pak po Evropě jako support Flotsam and Jetsam. Ohlasy kritiků na Absolutely No Alternative byly takové, že je to dostatečně těžká a dobrá deska, ale ne dost rychlá; takže na dalším albu zrychlili na maximum a nazvali ho Speed Of Sound. Nahráno bylo s Pierrem Rémillardem, producentem, kterého doporučili Hypnotic Records, v úžasném studiu RCA v Montrealu. V polovině nahrávání byla kapela pozvána na festival Wacken, do roku 1998 největší a nejdůležitější metalový festival v Evropě, ne-li na světě. Album Speed Of Sound vyšlo koncem roku 1998, v Kanadě u Hypnoticu a v USA v licenci u Massacre. Začátkem následujícího roku dostala skupina nabídku na krátké, ale intenzivní turné po americkém středozápadě s Jag Panzer, Iced Earth a Quiet Room. Během devíti dnů sedm koncertů.
Po návratu zbytek roku strávili psaním nového materiálu na další desku. V listopadu absolvovali dlouhé turné po Americe, které si sami financovali a které znamenalo nový vrchol v osudu kapely. Šest týdnů křižovali zemi a hráli v řadě ztracených míst, v nichž často nebyl nikdo, kdo by se přišel podívat.
Na začátku roku 2000 poprvé vyjeli na turné s Riot. S více než dvaceti koncerty po celé Evropě a veškerým cestováním organizovaným v tourbusu to byl po turné s promotérem Diggerem po Státech na konci roku 1999 naprostý luxus. A navíc byli hlavním tahákem. Na Agent Steel, Riot nebo Domine, italskou kapelu, která každý večer předskakovala, přišlo jen málo lidí. Třetí evropské turné během pěti let přispělo k trvalému vzestupu Anvil od doby, kdy se ke kapele připojili G5. Ještě téhož roku vydala kapela kompilaci Anthology Of Anvil a začala pracovat na desátém studiovém albu Plenty Of Power, které bylo návratem ke staré škole heavy metalu a jejich klasickému zvuku z Metal On Metal a Forged In Fire.
U další desky Still Going Strong se od kritizovaného jasně žlutého přebalu Plenty Of Power, inspirovaného pop-artem přehoupli ke klasickým motivům. Na Still Going Strong byl černo-stříbrný obr Atlas, nesoucí na ramenou kovadlinu. Bylo to první album, u kterého kytarista Ivan Hurd nepřišel do studia na nahrávání. Na turné na jeho podporu ale nejeli. Belgická společnost, která organizovala předchozí evropská turné, zkrachovala. Jediné evropské vystoupení byl koncert v Aténách.
Po vydání šesti desek za osm let u Hypnoticu jejich distribuční smlouva na konci roku 2003 skončila. Cestou vpřed bylo stahování, a tak si další album Back To Basics, vydané v roce 2004, museli financovat sami. Massacre distribuovali hotový produkt v Evropě, ale nevložili do něj žádné peníze předem. S velmi omezeným rozpočtem utrpěla produkce. Back To Basics nahráli jako demo. K albu opět nejeli na turné, hráli jen na festivalech a na několika koncertech v Kanadě.
V roce 2006 kapela opět nahrávala s Chrisem Tsangaridesem, který produkoval jejich slavné Metal on Metal z roku 1982. Poté, co se nepodařilo najít nové vydavatelství, byla novinka This Is Thirteen vydána v roce 2007 vlastním nákladem a byla k dispozici výhradně na webových stránkách kapely. Kytarista Ivan Hurd v té době kapelu opustil, aby se usadil se svou novou ženou, bývalou tour manažerkou Anvil Tizianou Arrigoni.
Léto 2007 bylo ve znamení krátkého evropského turné, které odehráli jako trio. Osm koncertů během osmi nocí v pěti různých zemích.
V roce 2008 však přišel rozhodující zlom, o kapele byl natočen dokumentární film Anvil! The Story of Anvil, který režíroval scenárista a bývalý bedňák kapely Sacha Gervasi. Film sklidil uznání kritiků mnoha významných publikací. Časopis Rolling Stone jej označil za nejoceňovanější rockový dokument roku. Na jeho premiéře, která se konala na filmovém festivalu Sundance 2008 kapela zahrála skladbu "Cat Scratch Fever" se Slashem a Scottem Ianem z Anthrax. Vysoká ocenění filmu vrátila Anvil do povědomí veřejnosti a přinesla jim vystoupení na velkých festivalech, včetně Downloadu, Hellfestu, Bumbershootu a SXSW.
Po úspěchu tohoto dokumentárního snímku vydavatelství VH1 Classic Records 15. září 2009 znovu vydalo album This Is Thirteen na CD a vinylu s nově nahranou písní "Thumb Hang", kterou kapela napsala v 80. letech. Dvojitá LP deska obsahuje znovu nahrané verze klasických skladeb Anvil "Metal on Metal" a "666".
V roce 2009 vydalo nakladatelství Bantam Press také knihu Anvil: The Story of Anvil, jejímiž autory jsou Kudlow a Reiner a ke které napsal předmluvu Slash.
28. března 2009 byli Kudlow a Reiner hosty pořadu That Metal Show na stanici VH1 Classic. Anvil v roce 2009 hráli na festivalu Rocklahoma v Pryoru v Oklahomě a předskakovali AC/DC na několika prvních koncertech jejich letního Black Ice World Tour (severoamerická část II). V listopadu také předskakovali skupině Saxon na části koncertů ve Velké Británii.
6. října 2009 vystoupili v pořadu The Tonight Show with Conan O'Brien, což bylo jejich první televizní vystoupení v kariéře, a to u příležitosti vydání Anvil! The Story Of Anvil na DVD v Severní Americe; v pořadu skupina zahrála skladbu "Metal on Metal". Dne 8. října 2009 Anvil natočili cameo vystoupení v rockovém klubu pro seriál Zelený sršeň.
V červnu až červenci 2010 se Anvil vydali na turné po Evropě, během něhož vyprodali sály ve Velké Británii, Španělsku, Belgii, Švýcarsku, Německu a Nizozemsku a také festivaly ve Finsku, Švédsku, Francii, Itálii a Německu.
10. května 2011 vydali pod křídly společnosti The End Records své čtrnácté studiové album Juggernaut of Justice. Po jeho vydání kapela absolvovala ještě další turné po Evropě a Severní Americe, na kterých často vystupovala po boku skupin jako Alice Cooper nebo Saxon a vydala kompilaci svých největších hitů Monument of Metal: The Very Best of Anvil. Ještě téhož roku začali také znovu vydávat svůj starý materiál, počínaje Strength of Steel, Pound For Pound a Worth the Weight.
V lednu 2012 odešel baskytarista Glenn Gyorffy s odvoláním na tvůrčí neshody a nahradil ho Sal Italiano, pozdější člen revivalové skupiny Iron Maiden nazvané Live After Death. V roce 2012 také vyrazili na zimní turné po USA a v květnu 2013 vydali studiovou nahrávku Hope in Hell, kterou produkoval Bob Marlette. Kudlow uvedl, že se v některých písních inspiroval svou láskou k heavy rock'n'rollu, díky kterému měl pocit, že našel cestu domů do doby, kdy natočili svou první desku. V rozhovoru pro The Drummer's Journal Lips nastínil, že byla napsána, jako by byl znovu rok 1983. V té době už kapela podepsala smlouvu s firmou Steamhammer, která měla vydat její další dvě alba. Anvil absolvovali turné na podporu nové desky; předskakovali v Singapuru skupině Metallica, hráli na Wacken Open Air v Německu, projeli Austrálii a v roce 2014 se vydali na rozsáhlé turné po USA.
V roce 2014 vydala společnost Raven Banner Entertainment album Louder Than Hell a v témže roce se rozloučili se Salem Italiano a nahradili ho Chrisem Robertsonem, který již působil jako zkušební baskytarista kapely a člen její road crew.
Deska Anvil Is Anvil vyšla 26. února 2016 a kapela na její podporu absolvovala turné po Evropě a Japonsku. 19. ledna 2018 Anvil pokračovali v koncertování, když vydali své sedmnácté album Pounding the Pavement.
Osmnáctý studiový počin Legal at Last vyšel 14. února 2020 u AFM Records. A devatenácté studiové album Impact is Imminent vyšlo v létě 2022. O dva roky později, 28.června 2024 vyšlo jubilejní dvacáté album One and Only.
