Törr je česká metalová skupina založená roku 1977. Texty jejich písní jsou temné až satanistické a jsou považováni za jednu z prvních českých blackmetalových skupin. Zásadní sestava kapely pochází z konce 80. let a tořili ji Vlasta Henych (zpěv, baskytara), Ota Hereš (zpěv, kytara), Dan "Šakal" Švarc (kytara), Martin "Melmus" Melmuka (bicí).

Kapela Torr (pojmenovaná podle dnes již zrušené jednotky atmosférického tlaku) vznikla v roce 1977, kdy s myšlenkou takto pojmenovat začínající hudební soubor ve složení Ota Hereš ( kytara) a Pavel Kadeřábek ( bicí) přišel jejich spolužák Martin Čejka. O rok později Ota potkává Filipa Moldana, který se s myšlenkou dotvořit součást hudebního seskupení naučí hrát na baskytaru a ve sklepě hanspaulské vily Moldanů začínají vytvářet vlastní songy, v té době již s novým bubeníkem, dalším hanspaulským rodákem, Michaelem Jakubův, který se stává oporou této dvojice a dává vznikout jíž plnohodnotnému triu.

V roce 1980 přichází druhý kytarista Jirka Podzimek, se kterým kapela poprvé vystoupí v hudebním divadélku Radar v Praze 7 a její úspěch je popsán ve školním časopise Gymnázia Nad Štolou,které navštěvuje Filip Moldan. Následuje koncert v tehdejším sále dopravních podniků, o kterém se zmíní i časopis Melodie. Po odchodu Podzimka v roce 1981 do kapely Quo Vadis kapela načas hraje opět ve třech. Od září 1983 nastupuje na post druhé kytary David Strnad, Filipův spolužák z přírodovědné fakulty, a kapela začíná nabírat metalový směr. Přibližně v této době (po vzoru Motörhead) upravuje kapela název na Törr a zároveň vzniká její logo, které vytváří Otův kamarád a spolužák z průmyslovky Jirka Mokošín. V létě 1984 střídá Davida Strnada kytarista Míra Mach, spolužák Oty z Vysoké školy a za bicí nastupuje bubeník Jirka Sochan.

30.6.1985 koncertuje Törr v hale Motorletu Praha společně s kapelou Proces,kde zpívá Bogan Chadt. Slovo dá slovo a Bogan zakotvuje u kapely na postu zpěváka. Po prázdninách 1985 opouští kapelu Jirka Sochan a po dalším hledání bubeníka nastupuje v říjnu 1985 Jirka Rogl (ex Železná Neděle). 27.12.1985 hrají v KD Barikádníků společně s kapelami Arakain, Hever a Tublatanka. Následují další koncerty. 23.1.1986 v KD Kladno společně s Index Y, 3.2. 1986 v KD barikádníků a 15.2. dvojkoncert v Pražském Futuru společně s Arakainem a Luckou Bílou. Popularita kapely v té době stoupá prudce nahoru.

12.6.1986 účinkuje kapela na rockovém maratonu Mimoň, poté následuje nabídka a účinkování ve filmu Tísňové volání. Poslední koncert této heavy metalové sestavy se uskuteční 27.6.1986 v pražském Futuru. Míra odchází do Arakainu, Bogan na vojnu, Filip na stáž do Švédska a Ota s Milanem hledají nového basáka.

Mezitím jistý Vlasta Henych (tehdy bedňák Arakainu) dostal šílený nápad a zakoupil si basu. Společně s Otou Herešem a bubeníkem Pavlem Konvalinkou (později působil v kapele Kryptor) dali dohromady spolek 666, jež v roce 1984 nahrál kazetu Necrofilia, která se stala vůbec prvním tuzemským metalovým demosnímkem. jednalo se o naprostou improvizaci, zvláště co se týče titulní půlhodinové skladby. Mezi 5 záseky však nechyběly ani songy "Válka s nebem" a "Samota v smrti", jež později pevně zakotvily v repertoáru Törru.

Na podzim 1986 zasvětil Henych dvojici Hereš - Háva do black metalu, hlavně do kapel Venom a Celtic Frost. Jako odpověď na mrtvou situaci na naší rockové scéně založili kapelu již zavedeného jména, která se vydala právě tímto směrem (navíc ještě s výrazným vlivem starých dobrých Black Sabbath a koneckonců třeba rokenrolu Motörhead). Tato trojice prvně veřejně vystoupila ještě tentýž rok na metalových Vánocích v Praze 10 na Barče a naprosto šokovala. Příznivci metalu měli poprvé možnost setkat se u nás s něčím tak strašidelně démonickým, s neobvykle drsnou muzikou se záhrobními a místy až satanickými texty a chorobným vokálem dua Henych - Hereš. Soubor tímto způsobil na české metalové scéně malou revoluci a udal směr dalšího vývoje.

Po větší akci Metal 87 v brněnské hale Rondo se 31. 8. 1987 natáčí a vzápětí vychází dnes již legendární demo Witchhammer, které vedle dvou již zmíněných věcí od 666 a titulního megahitu "Kladivo na čarodějnice" obsahuje i další neméně proslavené kousky jako "Exorcist", "Ďáblův dech", "Život nebo smrt", "Zlej sen" či "Armageddon". Díky aktivní práci ilegálního fan klubu vedeného Pípou (proslul v kapele Kryptor), dosahuje kapela demosnímkem i drobných zahraničních úspěchů, např. se o ní pochvalně píše v německém Metal Hammeru. Z této doby je k dispozici i koncertní videozáznam.

Začátkem roku 1988 znějí věci z dema dokonce i v rozhlasovém Větrníku, v květnu na čas přichází druhý kytarista Daniel "Šakal" Švarc (jinak plzeňská Fata Morgana, resp. F. A. T.) a Henych dramaturgicky připravuje akce zvané Death Metal Session, konané v květnu a listopadu v DKDP (pozdějším KD Vltavská). Jenže 30. 8. 1988 vychází v Rudém právu naprosto odsuzující článek Kult násilí a smrti. Proč? z pera jakéhosi Ladislava Urbana, zhnuseného koncertem konaným 18. 8. v bratislavském PKO. Soudruh autor si zde plete pojmy a dojmy (mj. Törr s taktéž hrajícím Arakainem), kapelu nesmyslně obviňuje z fašismu a následky jsou kruté - zákaz koncertní činnosti a vůbec metalových koncertů na Barče. Díky četným reakcím ze strany fans se nakonec podařilo docílit omluvy, ale soubor přes půl roku nekoncertoval. Háva odchází do Alarmu a za bubny usedá Martin Melmus (ex-Debustrol). Špatná situace trvala až do března 1989, tedy do Metalfestu konaného v rámci Rockfestu 89 v pražské Sportovní hale.

Na jaře 1989 vyšel v Jandově edici Rockmapa již v lednu 1988 natočený kultovní singl "Kult ohně" / "Kladivo na čarodějnice" a současně kompilace Rockmapa 1 s písní "Kult ohně". Repertoár postupně obohatily songy "Vrať se ke psům", "1. máj", "Hymna Václava Hrabyni", "Fuck, fuck, fuck!"" či "Sex, alkohol, rock´n ´roll", z nichž se posléze většina objevila na živém demu Törr Gang Live ´89! i VHS. Do sestavy se vrátil Šakal a vynikající videoklip "Kladivo na čarodějnice" třikrát triumfoval v televizním Trianglu, což je věc dnes zcela nemyslitelná. Popularita kapely kulminovala. Nicméně Hereš musel v říjnu na vojnu a po ní se na dlouhých 13 let už do sestavy nevrátil s malou výjimkou nahrávání retro-alba v roce 1993). Jeho další pouť lemují především jména jako Kryptor, Leprocide, Alkehol, Harlej či Hattrick.

Počátkem roku 1990 natáčí kapela demo Masturbace mozku, výrazně ovlivněné "Šakalem", jež obsahuje mj. coververzi slavné skladby Black Sabbath od stejnojmenné legendy, kde si zazpíval i Aleš Brichta a které se stalo předobrazem debutového alba, natáčeného hned v zápětí v únoru a březnu.

Další významnou akcí byla dubnová Metalmania ve Sportovní hale, kde vedle Törru a Arakainu vystoupily německé veličiny Kreator a Protector a polští Turbo a Hammer. Z této akce zůstala videonahrávka. Deska Armageddon vyšla v červnu, v podstatě splnila vkládané naděje a v neposlední řadě šla extrémně na odbyt (přes 60 000 nosičů). Kapela předtím pořídila známou fotogalerii v kostnici v Kutné Hoře, kde tehdejší manažer Zelenka podplatil místního faráře a těmito výjevy vyzdobila obal desky, plakáty apod.

Album otevírá děsuplná introdukce "Chrám smrti", kterou vytvořil hostující Ota Baláž (v té době člen kapely Nová Růže). Potom se už Henych a Šakal střídají v interpretování skladeb. Po výborné skladbě "Žal" se rychloúderka "Vrať se ke psům" za přimíchaného diváckého aplausu překlápí v pomalou, ale neobyčejně působivou píseň "Smlouva s peklem". Této úrovni se později přibližuje asi jen skladba "Posedlá", zatímco v dalších kusech, mezi nimiž je i pár věcí z prvního dema, poutají výraznou pozornost drobné vtípky, třeba krkání na začátku songu "Král mor", hláškou „to je hovno, znova!“ utnutá diskotéka v "Lady Madeline" či ženské hekání ve skladbě "Padlý chtíč". V rozsáhlém válečném intru titulní věci "Armageddon part I" znovu výrazně úřaduje Baláž, ponuré riffy se derou na povrch, ale v momentě, kdy Šakal otevírá hubu, je spláchnut záchod. Pokračování nedokončeného naznačuje na obalu uvedená věta: Na tuto desku navazuje singl Armageddon part II, nicméně tuto v květnu pořízenou nahrávku kdosi smazal. Alespoň tedy singlové béčko "Válka s nebem" se podařilo zaznamenat na kompilaci Death Metal Session. Mezitím kapelu posílil kytarista Pavel Kohout, častěji nazvaný Mr. Monroe (ex-Moriorr).

V té době měl soubor i menší konflikt se zákonem, když po vystoupení 18. 11. 1990 pětice osob (mezi nimi i Melmus a Šakal) v nočních hodinách a pod vlivem alkoholu částečně zdemolovala pokoj č. 208 v hotelu Praha v Novém Jičíně a způsobila tím škodu ve výši 1 403,- Kčs, jež byla později uhrazena. Okresní soud v témže městě je 31. 1. 1992 uznal vinnými z trestného činu poškozování cizí věci a odsoudil je k peněžitým trestům 2 000,- Kčs na osobu.

V prosinci 1990 bylo natočeno a v létě 1991 vyšlo druhé album Institut klinické smrti, které šokovalo všechny útlocitné občany z kůže staženým Kristem visícím na kříži. Dílo pokračuje v nastolené linii, pouze je ještě o něco extrémnější. Mr. Monroe dává svým chorobným vokálem až smrtící nádech povedeným vypalovačkám "V podzemí" (k té vznikl klip v kterém paradoxně hubu otvírá Henych), "Právem silnějšího" nebo "Kremator", jakož i pomalejšímu titulnímu songu "Institut klinické smrti", který začíná ne zrovna dotaženým recitativem. Šakalem odchrblané příspěvky "Seru krev", "Odkaz bestie", "Pán snů" a "Libreto smrti" nejsou o nic horší. Henych je doslova okouzlující v riffově chytlavém a současně hodně sprostém kousku "Předčasnej pohřeb" a mile překvapuje jeho zpověď "Sebevražda", jejíž vcelku poklidná poloakustická nálada se láme do hrůzostrašné zvukové koláže, jakéhosi komatického stavu bezvědomí.

Po turné Massacre Show, z nějž bylo stočeno další video, odešel Monroe.

V květnu a červnu 1992 vznikalo a na podzim vyšlo třetí album. Původně mělo nést název Hlad, ale nakonec se titulní písní stal výrazný rokenrolový otevírák Chcípni o kus dál. Šakalovi patří i obdobné "Jedu v tom dál", příjemně děsivá "Svatební noc v pohřebním voze", zajímavé dílo "O psovi s vyraženým dechem", trošku méně přesvědčivé kusy "Tanec smrti" či "Hlad" a v neposlední řadě také mrazivě jemná a následně zklipovaná balada "Vzpomínky na život" jež má, stejně jako několik dřívějších věcí , svůj původ ve skupině Fata Morgana. Melmus odskřehotal trochu deathovější kus "Anal Power", zatímco Henycha lze slyšet toliko s Melmusem v písni "Ubij ho".

Jako celek deska naznačuje určité vyčerpání se dosavadního blackmetalového výraziva a příklon k temnému a syrovému rokenrolu. Bylo ovšem zřejmé, že soubor začíná tak trochu přešlapovat na místě a neví kudy dál.

Předchozím vítězstvím mezi basáky v anketě Černá vrána ´91 se Henych nominoval do úspěšného projektu Zemětřesení, který na jaře 1993 vydanou deskou a na podzim odjetým turné uctil coververzemi památku 12. výročí tragického úmrtí zpěváka Jiřího Schelingera.

Dlouho avizovaný návrat do minulosti byl realizován ve staré klasické sestavě Henych, Hereš, Háva v březnu 1993 a do léta bylo Kladivo na čarodějnice na pultech. S klasickým obalem a letopočtovým upřesněním. Tento materiál je výběrem z let 1986 až 1989 a je zařazen jako nulté LP. Byť je nahrávka zvukově trochu slabá, vcelku úspěšně se na ni podařilo přenést ducha 80. let. Základem se stala valná část legendárního prvního dema, tedy nesmrtelné kusy jako "Armageddon", "Kladivo na čarodějnice", "Válka s nebem", "Exorcis", "Ďáblův dech" a opravdu znamenité členitější dílko "Život a smrt". K tomu byl samozřejmě přiřazen "Kult ohně" a pouze dva již albově zvěčnělé kousky byly nahrazeny dvěma o něco mladšími, kde bubnuje Melmus a kterými jsou svižný "Rock ´n´roll" a kratší "Fuck, fuck, fuck".

Deska ukázala, v čem spočívala hlavní síla kdysi hyperoblíbeného tělesa, které se po této retrospektivě na čas rozpadlo. Melmus se přesunul do kapely Alkehol. V pozdějších letech nebylo o Törru moc slyšet. Občas se vyskytl na nějaké kompilačce, v reedici vyšel na podzim 1994 Armageddon, ale jinak - kde nic, tu nic.

Henych však dlouho nelenošil a kul nové pikle. Někdy v roce 1995 vyrukoval s úplně novou sestavou, kterou představoval jen v černých kuklách, jak dokumentuje i live-klip "Chcípni o kus dál". Jak se později ukázalo, byli to 2 členové karvinské heavymetalové smečky Doga, kytarista a zpěvák Roman Izaiáš a bubeník Petr Vjada.

Tato zakuklená trojice nejprve od února do dubna 1996 chystala a již v květnu zveřejnila album Morituri te salutant, které spoustu pozůstalých fanoušků šokovalo. Mnozí z nich se nakonec z odklonu od black metalu a příklonu k hardrockovým základům vzpamatovali a vzali desku na milost, ale ti ortodoxnější se začínali poohlížet op norským větrem ošlehaných smečkách.

Úvodní zdařilé, rytmickým klapotem psacího stroje odstartované "Panoptikum duší" ještě nese výraznější stopy hudební minulosti, ale "Vemeno z hada", "Bílá hůl", "Mrtvice", "Špinavá práce", "Jsem Nikdo" či "Ryba" jsou sice náležitě tvrdé, přece jen však nečekaně melodičtější kousky, nemluvě o zastřeně akustické, ale hodně nevýrazné baladě "Slzy". Milou ozdůbkou je bezpochyby titulní a dokonce klipem opatřená coververze písně "Morituri te salutant" od Karla Kryla, kterou doplňují i další 2 předělávky - "Šílený koně" (Osmonds) a bonusový rokenrolový jam "Velkej hnus" (Perkins) s výraznou rolí splašeného piana.

Na video byl zachycen kupř. pražský koncert s hostujícím Brichtou i Kabátem či vystoupení na Atack Of Fire ´96, doplněné o set kapely Deprešion, která zařadila do svého repertoáru coververzi Kladiva na čarodějnice. Z velkého Törrtourr po Slovensku, kde soubor předskakoval kapele Kabát, bylo pořízeno četné množství videonahrávek, jež vyšly jako další home VHS bootleg. Bratislavksý koncert byl zachycen také na audionahrávku Live 96.. Tentýž materiál vyšel na jaře 1997 v podobě oficiálního živáku. Deska s prostým názvem Live zní docela dobře. Ne sice úplně dokonale, ale dostatečně agresivně a energicky. Škoda jen poměrně krátké stopáže, ale pozitivně lze vnímat skutečnost, že záznam nebyl nijak upravován, takže vystihuje koncertní realitu.

Ke konci roku byl splacen další historický dluh, protože na třetí díl kompilace Creations From A Morbid Society byl zařazen kdysi nahraný, leč omylem smazaný, tím pádem nevydaný, ale alespoň na kazetě dochovaný singl "Armageddon"/"Válka s nebem", který měl být druhým singlem skupiny Törr a měl navazovat na první album z roku 1990 Armageddon. Titulní píseň nebyla na albu nahrána celá jako fór skupiny a měla vyjít celá v této verzi až na zmíněném singlu spolu s hitem "Válka s nebem", který se na album již nevešel. Bohužel byl záznam tohoto singlu ve studiu „C" omylem smazán a singl do této doby nevyšel. Nahrávka se však dochovala na kazetě, takže si ji dnes s odstupem času přece jen můžete vyslechnout.

Videokazeta Prasárny 97 shrnula vše z posledního roku, především motorkářské srazy, Rockový zvěřinec v Brně, Noc plnou hvězd v Třinci, Czech Rock Block v Plasích, koncert v Plzni a hostování patnáctiny slavícímu Arakainu v pražské Lucerně, z jehož věcí si Henych a spol. dovolili zahrát mix písní "Proč", "Metalománie" a "Salto Mortale".

Zatímco byly staré pecky kapely nadále využívány ke kompilačním účelům, Henych prohlašoval, že další deska nemá smysl, protože cenová politika vydavatelských firem neumožňuje všem fanouškům její koupi. Pokračovalo ale průběžné natáčení videosekvencí, především z třineckých Nocí plných hvězd 1998 (zde včetně setu legendárních Motörhead), 1999 a 2000.

Na podzim 1999 vyšel dvojdisk Gallery. Toto 2CD obsahuje 4 klasická alba v remastrované podobě. Skutečně se to tam podařilo nahustit - na 1. disk Kladivo na čarodějnice a Armageddon, na 2. potom Institut klinické smrti a Chcípni o kus dál. A tak vlastně chybí jen malinko odlišné singlové či kompilační verze čtyř jinak stejně přítomných skladeb. Ohromně záslužný počin, jímž si zejména mladší příznivci mohli zkompletovat tvorbu souboru.

Ke konci roku 2000 konečně vyšla v červnu až srpnu točená deska Tanec svatýho Víta. Mírné pozdvižení způsobil na obalu i v bookletu mnohokrát vyobrazený symbol s přeškrtnutým invalidou na vozíku, nicméně je to naprosto v souladu s mnohaletou drsnou poetikou kapely a tudíž zcela v pořádku. Do tradičně hutného a tvrdého kytarového soundu byly instalovány tanečně svěží, ale přitom velmi tvrdé elektronické prvky, na kterých výrazně zapracoval programující Pavel Holý (kdysi Dr. Max). Právě jemu byla autorsky připsána "Temná země", asi nejsyntetičtější položka alba, jež je - stejně jako další převzatá věc Maděra (Dr. Feelgood) - opatřena starým Chadimovým textem.

Desku otvírá koncertní monolog "kaťáka" Oldy Říhy a sebestředný song "My", jehož text stojí na názvech několika výrazných hitů minulosti. Vysokou položenou laťku hravě přeskakuje "Láska až za hrob" i rychlejší "Lolita Twist", stejně tak ovšem "Pravá ruka ďábla", kde je vzájemné spřažení dvou hudebních světů zpracováno asi nejzřetelněji a nejcitlivěji. Hodně se povedla i "Vražda v Jižním parku", jen o stupínek níž stojí "Žijem v městě" a titulní "Tanec svatýho Víta". Snad jen závěrečná legrácka "Mirkofon", jež nápadně připomíná jistý dialog ze seriálu Arabela (což ale nebylo záměrem) vyznívá trošku samoúčelně.

O vokální party se téměř rovnocenně podělil Izaiáš s Henychem a spolohou zpěvu oba pracují nesmírně citlivě. Zvláště Izzi dokáže být někde zpěvnější a jinde zase drsnější, přesně jak který song potřebuje. Soubor si na tomto hodně povedeném albu zachoval svou textově zvrácenou tvář, ale po letech určité stagnace má opět někdejší potenciál udávat v tvrdém ranku směr hudebního vývoje. S křížením metalu a elektronicky sice v našich končinách zdaleka nepřišel jako první, jenže nepochybně jde o dosud nejviditelnější a nejdotaženější pokus. A pro posluchače je to test jejich žánrové vstřícnosti a otevřenosti. Toto CD obsahuje CD-Rom, kde je k vidění spousta fotek, texty, historie, diskografie, koncertní sekvence a tak různě. V únoru byl Törr zcela a po zásluze nominován na cenu APH v žánrové kategorii Hard & Heavy.

Na podzim 2003 Törr vydává nové CD s názvem Made In Hell, kterým se opět vrátil ke svým kořenům. Za hlavu hodil minulé experimenty s elektronikou a exhumoval zakalený zčernalý rokenrol. Do sestavy znovu po dlouhatánských letech naskočil její zakládající inkvizitor Ota Hereš a novým členem se stal bubeník Radek Sladký (ex-Ferat), který nahradil zaskakujícího Marka Žežulku (Arakain) a Pepu Cigánka a tradiční trio sepsalo novou smlouvu s peklem.

Skladatelský tandem Hereš/ Henych je ve svém oboru jasně nejschopnější a jejich zdařilý návrat k původní tváři českého blacku nezní vůbec archaicky. Duch zlaté éry Törr je tady přítomen v míře vrchovaté. Vynikající muzika čerpající inspiraci u nesmrtelných klasik jako Venom či Motörhead je prošpikována povedenými texty, které v sobě nezapřou Vlastu Henycha. Vokální party si mezi sebe spravedlivě rozdělily oba masturbující mozky Törr a do služeb povolaly navíc brněnského velekněze Big Bosse z Root, který jim výrazně pomohl s „Rigor Mortis" i coverem "Sympathy For The Devil" (Rolling Stones). Druhým bonusem je na „Made In Hell" skvělá předělávka „Countess Bathory" z dílny Venom. Celá deska fičí jako po másle, a zvláště první tři štychy „Made In Hell", „Někdo to rád mrtvé" a „Anální alpinista" šlapou jako hodinky.

Kapela hodně koncertuje a pomalu připravuje nové album jež světlo světa spatří v roce 2006 pod názvem Törritorium. Na novém albu ale skupina bohužel nemá takovou formu jako na dílku předešlém a místy působí jako by jí došly nápady. andové jsou ale již natěšeni a tak pánové z Törru mohou songy prezentovat na množství koncertů, které se váže k vydání tohoto titulu. Ve stejném roce pak kapela vydala při příležitosti nadcházejících oslav 20. výročí vzniku pod vtipným a trefným názvem Inkubátörr (s ještě trefnějším podtitulkem „Demáče, živáky, sračky a odpady“) 3CD, na kterých shrnula celé své "předalbové“"období, včetně kompletní singlové produkce, mezi níž nechybí ani legendární verze skladby "Armageddon Part II." z debutu se Šakalem za mikrofonem. Ta sice nikdy oficiálně nevyšla, ale přesto se jí na jakési kazetě nakonec skutečně podařilo zachovat. Samozřejmostí je i bohatý informační materiál, kterého Törr tentokrát předhodil vrchovatě, protože v přiloženém bookletu je skutečně čím se kochat.

V roce 2008 přichází parta k myšlence natáčet některé koncerty jak na video, tak je zaznamenávat zvukově a tak může začátkem roku 2010 vyjít kompilace CD/DVD "Inferno nocturno" jež obsahuje záznamy koncertů v roce 2009 a jako bonus záznam koncertu z roku 1989 ještě s Melmusem. Nahrávka vyznívá pozitivně a nijak nenaznačuje, že se mezitím vztahy v kapele začínají vyostřovat.

Jenže již koncem roku 2009 při skládání materiálu na novou řadovou desku dochází k rozporům mezi Henychem a Herešem a vůbec celkové stagnaci souboru a k názorovým odlišnostem na směřování kapely. Na straně jedné stojí Hereš a Sladký a na straně druhé Henych, kterážto situace vyúsťuje v rozchod a tak koncem srpna 2010 Henych odchází z kapely a začíná se psát nová kapitola nového Törru.

Nová sestava byla představena 6.11.2010 na koncertě Czech Metal Legends ve sportovní hale v Pardubicích.Novými posilami se stali kytarista Tomáš Eisler a baskytarista David Hradílek, oba ze skupiny Vidock, ovšem jejich angažmá nemělo dlouhého trvání a po necelém roce 18.9.2011 se kapela opět vrátila do třech, když na místo zpívajícího basisty nastoupil Honza „Bart“ Bartoš (ex – Promile, Navar).

Již tedy tříčlenný a rovněž také třígenerační Törr se na podzim roku 2011 vrátil do nahrávacího studia, kde vzniklo deváté řadové album Tempus Fugit, první bez účasti Vlasty Henycha. Jeho nepřítomnost na něm však paradoxně není až zas tolik poznat, nakolik skladatelská práce ležela již nějaký čas především na bedrech Oty Hereše. Jedním dechem je k tomu ovšem třeba dodat, že právě tento fakt zapříčinil poněkud sterilní studiový výsledek, který v podstatě znamenal jen druhé pokračování šedivého „Törritoria“, jemuž krk zachránila skutečnost, že autorsky se na něm zadařilo na více místech, než tomu bylo v případě jeho předchůdce. Jmenovitě šlo o skladby "Až mě všichni naserou", "Básníci doby", zřejmě nejlepší "To smrt jsem já" (ze které mimochodem totálně vyzařuje aura starých zlatých törrovských časů), "Prokletí zrádců" a titulní „Tempus Fugit“.

Během let 2015 – 2016 kapela rozjela domácí turné a pomalu začala pracovat na nových skladbách pro další album. Již v průběhu natáčení je Otovi Herešovi jasné že aby album koncertně znělo tak jak na samotné nahrávce bude třeba oslovit dalšího kytaristu. Po logických úvahách padl typ na dlouholetého kamaráda a bývalého spoluhráče bubeníka Radka Sladkého, kterým je Radek Kroc. Ten začíná s kapelou zkoušet a svůj křest si odbude v březnu 2016 v Německu na metalovém festivalu.

Radek Kroc odehraje několik jarních a letních koncertů, ale z důvodu svého nového působení v novém projektu z Törr na podzim 2016 odchází. Mezitím dochází k dotočení posledních skladeb na nové album, kterého se Kroc již nezúčastňuje. 11.11.2016 vychází po 5 letech nové album s názvem Black´n ´roll a Törr vyráží na tour se svými soukmenovci Root. Tour pokračuje i na začátku roku 2017.

V dalších letech pokračuje trojice Ota Hereš, Radek Sladký a Honza "Bart" Bartoš v živém hraní a propagování alba Black n roll. Během neustálého koncertování postupně připravuje novinku Inkvizitörr, která nakonec vychází v listopadu 2021, pět let od posledního vydaného alba. Na jaro roku 2022 je pak naplánováno vydání Vinylu.