ROK 1988
Události
Debut Living Colour
Američtí funk metalisti Living Colour vydávají 3. května svůj debut Vivid, který výletl na šesté místo Billboard 200, hlavně díky úspěchu singlu "Cult of Personality". Deska nakonec dosáhla na dvojnásobnou platinu. V roce 2017 se nahrávka umístila na 71. místě v seznamu časopisu Rolling Stone '100 Greatest Metal Albums of All Time (100 největších metalových alb všech dob)'.
Vychází album Operation: Mindcrime
3. května vyšlo třetí studiové album Operation: Mindcrime americké progresivní metalové skupiny Queensrÿche. V roce 2017 se deska umístila na 67. místě v seznamu časopisu Rolling Stone '100 Greatest Metal Albums of All Time (100 největších metalových alb všech dob)'.
Vychází album Dimension Hatröss
29. června vyšlo čtvrté studiové album Dimension Hatröss kanadské progresivní metalové legendy Voivod. V roce 2017 se deska umístila na 78. místě v seznamu časopisu Rolling Stone '100 Greatest Metal Albums of All Time (100 největších metalových alb všech dob)'.
Vychází album South of Heaven
5. července vyšlo album South of Heaven, čtvrté studiové album americké thrash metalové skupiny Slayer. South of Heaven se stalo druhým albem formace, které se dostalo do žebříčku Billboard 200, kde se umístilo na 57. místě. Již v roce 1992 bylo certifikováno RIAA jako zlaté. V roce 2017 se deska umístila na 47. místě v seznamu časopisu Rolling Stone '100 Greatest Metal Albums of All Time (100 největších metalových alb všech dob)'.
Vychází album Danzig
30. srpna vyšlo album Danzig, debut americké heavy metalové skupiny Danzig. V roce 2017 se nahrávka umístila na 23. místě v seznamu časopisu Rolling Stone '100 Greatest Metal Albums of All Time (100 největších metalových alb všech dob)'.
Vychází album ...And Justice for All
7. září vyšlo album ...And Justice for All , čtvrtá studiová nahrávka americké thrash metalové legendy Metallica. V roce 2017 se deska umístila na 21. místě v seznamu časopisu Rolling Stone '100 Greatest Metal Albums of All Time (100 největších metalových alb všech dob)'.
Vychází album From Enslavement to Obliteration
16. září vyšlo druhé studiové album From Enslavement to Obliteration britské grindcoreové skupiny Napalm Death. V roce 2017 se deska umístila na 59. místě v seznamu časopisu Rolling Stone '100 Greatest Metal Albums of All Time (100 největších metalových alb všech dob)'.
Hansen opouští Helloween
Kytarista Kai Hansen opouští po veleúspěšném albu Keeper of the Seven Keys: Part II německou formaci Helloween a zakládá vlastní kapelu Gamma Ray. Poslední vystoupení Hansena s kapelou se konalo 8. listopadu 1988 v The Hummingbird v Birminghamu ve Velké Británii.
Nový zpěvák Faith No More
Chuck Mosley, zpěvák americké kapely Faith No More, je propuštěn a na jeho místo přichází zpěvák skupiny Mr. Bungle Mike Patton.
Nové skupiny
311
(USA - nu metal, alternativní metal, funk rock)
Abhorrent
(BRA - thrash metal, groove metal)
Acheron
(ČSSR, Bratislava - thrash metal)
Anal Cunt
(USA - grindcore)
Ancient Rites
(BEL - black metal)
Animal
(USA - heavy metal)
Antischism
(USA - crust punk, hardcore punk)
Apostasy
(CHL - thrash metal)
Assesor
(ČSSR, Praha - thrash metal)
Astharoth
(POL - thrash metal)
Badlands
(USA - hard rock, heavy metal, glam metal)
Bang Tango
(USA - glam metal, funk rock, hard rock)
Blitzspeer
(USA - thrash metal, heavy metal)
Bloodhound Gang
(USA - rap rock, funk metal, alternativní rock)
Broken Hope
(USA - death metal)
Cadaver
(NOR - death metal, thrash metal)
Cadense
(USA - thrash metal, groove metal)
Cannibal Corpse
(USA - death metal)
Carbonized
(SWE - death metal, avantgardní metal)
Carnage
(SWE - death metal)
Circle of Dust
(USA - křesťanský metal, industriální metal, thrash metal)
Cripple Bastards
(ITA - grindcore)
Damnatory
(SWE - thrash metal, groove metal)
Dead Horse
(USA - death metal, thrash metal, crossover)
Deftones
(USA - alternativní metal, nu metal)
Dementor
(SVK, Púchov, Trenčínský kraj - death metal)
Depressive Age
(NSR - technický thrash metal)
Devoid
(GBR - death metal)
Dismember
(SWE - death metal)
Doga
(ČSSR, Karviná, Moravskoslezský kraj - hard rock, heavy metal)
Easy Rider
(ESP - power metal)
Editor
(ČSSR, Martin, Žilinský kraj - thrash metal, groove metal, crossover)
Extreme
(ČSSR, Pelhřimov, kraj Vysočina - death metal)
Eyehategod
(USA - sludge metal, doom metal)
Fudge Tunnel
(USA - sludge metal, alternativní metal, noise rock)
Gladiator
(ČSSR, Alekšínce, Nitranský kraj - death metal, thrash metal, hard rock, rock)
Godflesh
(GBR - industriální metal, post metal)
Houk
(POL - hardcore punk, grunge, hard rock)
Immolation
(USA - death metal)
Insania
(DEU - heavy metal, power metal)
Integrity
(USA - metalcore, hardcore punk)
Kid Rock
(USA - nu metal, rap rock, hip hop)
Lethal
(ARG - heavy metal, speed metal, thrash metal)
Mägo de Oz
(ESP - folk metal, symfonický metal)
Manzano
(ESP - hard rock, heavy metal)
Merlin
(ČSSR, Praha - hard rock, heavy metal)
Metanoon
(ČSSR, Jihlava, kraj Vysočina - heavy metal)
Missing Link
(DNK - heavy metal, thrash metal)
Moriorr
(ČSSR, Praha - black metal, thrash metal, death metal)
Mortal
(USA - křesťanský metal, industriální metal)
Mother Love Bone
(USA - grunge, hard rock, alternativní metal)
Mr. Big
(USA - hard rock, glam metal)
Mudhoney
(USA - alternativní rock, grunge, punk rock)
Naked City
(USA - grindcore, avantgardní metal)
Nine Inch Nails
(USA - alternativní metal, industriální metal)
Nitro
(USA - heavy metal, glam metal)
Nostredame
(POL - thrash metal)
Nostromo
(ČSSR, Frýdek-Místek, Moravskoslezský kraj - thrash metal)
Ocelot
(ČSSR, Znojmo, Jihomoravský kraj - speed metal, power metal)
Opera IX
(ITA - gotický metal, black metal)
Paradise Lost
(GBR - doom metal, gotický metal, death metal)
Psychotic Waltz
(USA - progresivní metal, thrash metal)
Pungent Stench
(AUT - death metal)
Radakka
(USA - heavy metal, power metal, progresivní metal)
v letech 1981-1988 hráli pod názvem Paradoxx
Re-Animator
(GBR - thrash metal)
Roxor
(ČSSR, Nymburk, Středočeský kraj - heavy metal)
Saigon Kick
(USA - hard rock, heavy metal, glam metal)
Sacrosanct
(NLD - thrash metal, progresivní metal)
Satyr
(SVK, Bánská Bystrica - thrash metal, death metal)
Secret Discovery
(NSR - gotický metal, gotický rock)
Schweisser
(NSR - Deutschpunk, Crossover, Neue Deutsche Härte)
Sinister
(NLD - death metal)
The Smashing Pumpkins
(USA - alternativní rock, grunge)
Soziedad Alkoholika
(ESP - thrash metal, hardcore punk)
Soilent Green
(USA - grindcore)
Solitude Aeturnus
(USA - doom metal)
Suffocation
(USA - death metal)
Šakal
(ČSSR, Bratislava - thrash metal)
Tad
(USA - grunge, alternativní metal, sludge metal)
Threshold
(GBR - progresivní metal)
Thunderhead
(DEU - heavy metal)
Tokyo Yankees
(JPN - heavy metal, speed metal)
Unholy
(FIN - doom metal, avantgardní metal)
Unicorn
(SWE - progresivní metal, progresivní rock)
Velká Morava
(ČSSR, Vyškov, Jihomoravský kraj - heavy metal, speed metal)
White Skull
(ITA - heavy metal, power metal)
Winter
(USA - doom metal, death metal)
X-Sinner
(USA - křesťanský metal)
Inspirativní alba
220 Volt – Eye to Eye (SWE hard/heavy)
44 Magnum – Emottional Color (JPN hard/heavy)
AC/DC - Blow Up Your Video (18.ledna)
Anacrusis - Suffering Hour (USA progresivní thrash)
Angel Dust – To Dust You Will Decay (DEU progresivní speed/thrash)
Anthem - Gypsy Ways (21.května, JPN heavy)
Anthrax - State of Euphoria (19.září)
Anvil - Pound for Pound (21.září)
April 16th - Sleepwalking (GBR NWOBHM)
Artch - Another Return (NOR heavy/power)
Assassin - Interstellar Experience (DEU thrash)
Atrophy - Socialized Hate (7.listopadu, USA thrash)
Barón Rojo - No va más! (ESP hard/heavy)
Barren Cross - Atomic Arena (USA glam/křesťanský metal)
Bathory - Blood Fire Death (8.října)
Beowülf - Lost My Head... But I'm Back On The Right Track (USA thrash/crossover)
Bitch - Betsy (18.května, USA heavy)
Black 'N Blue - In Heat (USA hard/glam)
Blind Guardian - Battalions of Fear (17.května)
Bloodgood - Rock In a Hard Place (USA glam/křesťanský metal)
Blue Öyster Cult – Imaginos
Bulldozer - Neurodeliri (říjen, ITA black/speed/thrash)
Cacophony - Go Off! (USA heavy/shred)
Carcass - Reek of Putrefaction (28.července, GBR goregrind)
Celtic Frost - Cold Lake (1.září, thrash/alternative)
Cerebral Fix - Life Sucks... and Then You Die! (GBR thrash)
Cinderella - Long Cold Winter (5.července, USA hard/heavy/glam)
Citron - Radegast (anglická verze) (CZE heavy)
Cloven Hoof - Dominator (červenec, GBR NWOBHM)
Coroner - Punishment for Decadence (1.srpna, CHE thrash)
Crumbsuckers - Beast on My Back (B.O.M.B.) (USA - crossover thrash)
Cryptic Slaughter - Stream of Consciousness (USA thrash/crossover)
Danzig - Danzig (30.srpna)
Darkness - Defenders of Justice (DEU thrash)
Death - Leprosy (12.srpna, USA death)
Death Angel - Frolic Through the Park (5.července, USA thrash)
Death SS - ...in Death of Steve Silvester (ITA heavy/doom)
Ded Engine - Hold a Grudge (USA heavy)
Destiny - Atomic Winter (září, SWE heavy)
Deviated Instinct - Rock n' Roll Conformity (GBR death/crust)
Divlje Jagode – Konji (YUG hard/heavy)
Dorsal Atlantica - Dividir & Conquistar (BRA thrash)
D.R.I. - 4 of a Kind (22.června, USA thrash/crossover)
Earthshaker - Smash (24.července, JPN heavy)
Edda Müvek - Változó idők (HUN hard/heavy)
Europe - Out of This World (5.srpna)
Fates Warning - No Exit (23.března)
Fishbone - Truth and Soul (13.září, funk metal/alternativní rock)
Flotsam and Jetsam - No Place for Disgrace (20.května, USA power/thrash)
Forbidden - Forbidden Evil (30.září)
Girlschool - Take a Bite (GBR hard/heavy)
Green River - Rehab Doll (USA heavy/grunge/punk)
Guns N' Roses - G N' R Lies (30.listopadu, USA hard/heavy)
Hades - If at First You Don't Succeed (USA thrash)
Helloween - Keeper of the Seven Keys: Part II (29.srpna)
Helstar - A Distant Thunder (29.listopadu, USA heavy/speed/power)
Chrome Molly - Angst (GBR NWOBHM)
Iron Maiden - Seventh Son of a Seventh Son (11.dubna)
Judas Priest - Ram It Down (13.května)
Kat - Oddech wymarłych światów (květen, POL heavy/speed/thrash)
Kerber – Ljudi i bogovi (YUG hard/heavy)
Killer Dwarfs – Big Deal (CAN hard/heavy)
Killing Joke - Outside the Gate (27.června, GBR punk/industrial)
King Diamond - Them (18.července)
Kix – Blow My Fuse (19.září, USA hard/heavy/glam)
Krokus - Heart Attack (25.března)
Liege Lord - Master Control (19.srpna, USA power/speed)
Living Colour - Vivid (3.května)
Living Death - Worlds Neuroses (DEU speed/thrash)
Los Suaves – Ese día piensa en mí (ESP hard/heavy)
Magnum – Wings of Heaven (28.března, GBR hard rock)
Manilla Road - Out of the Abyss (červenec, USA heavy/power)
Manowar - Kings of Metal (18.listopadu, USA heavy/power)
Megadeth - So Far, So Good... So What! (19.ledna)
Metallica - ...And Justice for All (7.září)
Napalm Death - From Enslavement to Obliteration (16.září, GBR grind)
Night Ranger - Man in Motion (26.září, USA hard/glam)
Odin - Fight for Your Life (21.ledna, USA hard/heavy/glam)
Outrage - Black Clouds (25.dubna, JPN speed/thrash)
Overkill - Under the Influence (5.července)
Ozzy Osbourne - No Rest for the Wicked (28.září)
Pantera – Power Metal (24.června, USA heavy/power)
Pandemonium – The Kill (červen, USA heavy)
Poison - Open Up and Say... Ahh! (27.dubna, USA hard/heavy/glam)
Queensryche - Operation: Mindcrime (3.května)
Quiet Riot - QR (21.října)
Raven – Nothing Exceeds like Excess
Razor - Violent Restitution
Riot – Thundersteel (USA heavy/power)
Risk - The Daily Horror News (DEU speed/thrash)
Running Wild - Port Royal (26.září)
Saint - Too Late for Living (USA heavy/křesťanský)
Saint Vitus - Mournful Cries (22.srpna, USA doom)
Sanctuary - Refuge Denied (USA power/thrash)
Saxon - Destiny (20.června)
Scorpions - Savage Amusement (18.dubna)
Sieges Even - LifeCycle (1.října, DEU thrash/prog)
Slayer - South of Heaven (5.července)
Soundgarden - Ultramega OK (31.října)
Steeler - Undercover Animal (1.února, DEU heavy)
Tankard - The Morning After (17.října)
Tarot - Follow Me into Madness (duben, FIN heavy)
Testament - The New Order (5.května)
Toranaga - Bastard Ballads (31.července, GBR NWOBHM/thrash)
TSA – Rock'n'Roll (duben, P0L hard/heavy)
Tublatanka - Žeravé znamenie osudu (SVK hard/heavy)
Turbo - Last Warrior (POL heavy/speed/thrash)
Tyrant - Ruling the World (listopad, DEU heavy/speed)
UFO - Ain't Misbehavin' (2.února)
Van Halen - OU812 (20.května)
Vendetta - Brain Damage (24.října, DEU speed/thrash)
Vicious Rumors - Digital Dictator (9.února, USA heavy/power)
Vio-lence - Eternal Nightmare (27.června, USA thrash)
Virgin Steele - Age of Consent (říjen, USA heavy/power)
Vixen - Vixen (31.srpna, USA hard/heavy/glam)
Voivod - Dimension Hatröss (29.června)
Vow Wow - VIBe (JPN hard/heavy)
Vulcano - Who Are the True? (1.září, BRA thrash/black)
Warfare - A Conflict of Hatred (říjen, GBR NWOBHM)
Wrathchild - The Biz Suxx (listopad, GBR NWOBHM)
Znöwhite - Act of God (1.dubna, USA speed/thrash)
Československá scéna
Festivaly Death Metal Session
V roce 1988 se v Praze pod organizačním vedením Vlasty Henycha z kapely Törr uskutečnily dva festivaly pod názvem Death Metal Session.
Vznikla kapela ACHERON
V Bratislavě vznikla thrash metalová skupina Acheron. V roce 1996 vydali své jediné LP Brainstorm, poté se rozpadli. V roce 2005 obnovili činnost a o čtyři roky později se přejmenovali na StormClear.
Vznikla band ASSESOR
V Praze vznikla thrash metalová kapela Assesor. V roce 1990 vydali LP Invaze, zřejmě první thrashové album u nás, a poté se rozpadli. Později obnovili činnost a v roce 2012 vydali druhé album Štvanice.
Vznikla kapela DEMENTOR
V Púchově vznikla slovenská death metalová skupina Dementor. Zatím mají na kontě 7 studiových alb: The Church Dies (1994), Kill the Thought on Christ (1997), The Art of Blasphemy (1999), Enslave the Weak (2001), God Defamer (2004), Faithless (2008) a Damned (2011).
Vznikla kapela DOGA
V Karviné vznikla heavy metalová parta Doga. Jejich diskografie obsahuje 11 studiových alb. Poslední Respekt vyšlo v roce 2021.
Vznikla kapela EDITOR
V Martině vznikla slovenská thrash metalová skupina Editor. Zatím mají na kontě 9 studiových alb: Shut Up! (1994), Zero Option (1996), Game Over (2002), Realita? (2004), Svet je proti nám (2006), Pod parou (2008), Dovidenia v pekle (2011), Old School (2017) a Cesta do pekla (2025).
Vznikla banda EXTREME
V Pelhřimově vznikla death metalová kapela Extreme. Vydali dvě alba: Technological Death (2019) a Save Your Soul (2022).
Vznikla kapela GLADIATOR
V obci Alekšince u Nitry vznikla slovenská thrash metalová banda Gladiator. Po dvou thrashových albech, Designation a Made of Pain (1993), se styl skupiny změnil na grunge a později sklouzl až k pop rocku. Během tohoto období natočili dalších dvanáct alb.
Vznikla formace MERLIN
V Praze založil po svém odchodu z kapely Vitacit zpěvák Dan Horyna heavy metalovou bandu Merlin. Skupina natočila čtyři alba: Nevada (1992), Jižní džin (1997), Tibet (2009) a Transmise (2016).
Vznikla skupina METANOON
V Jihlavě vznikla heavy metalová kapela Metanoon. Zatím mají na kontě 7 studiových alb: Metanoon (1993), Vítejte v romantickém světě fantasy (1999), Čas bojů a válek (2004), Legenda o hradu Hasištejn (2003), Synové bouře (2004), Dark Assassin (2008) a Legio Bohemorum (2019).
Vznikla parta MORIORR
V Praze vznikla black/death/thrash metalová skupina Moriorr. Jediné album Masochrist vydali v roce 2007.
Vznikla kapela NOSTROMO
Ve Frýdku-Místku vznikla thrash metalová skupina Nostromo. Do svého rozpadu v roce 1996 natočili pouze dvě dema - Zatmění času (1991) a The Day of a King (1994).
Vznikla kapela OCELOT
Ve Znojmě vznikla power/speed metalová banda Ocelot. Vydali osm studiových alb.
Vznikla skupina ROXOR
V Nymburce vznikla heavy metalová skupina Roxor. Skupina zatím vydala šest studiových alb: Out of Periphery (1991), Zastavte čas (2009), Cesta do pekel (2011), Na rozcestí (2014), Kazatel (2016) a Železnej král (2022).
Vznikla skupina SATYR
V Bánské Bystrici vznikla thrash/death metalová kapela Satyr. Zanechala po sobě jediné demo Ochranca smrti (1992).
Vznikla skupina ŠAKAL
V Bratislavě vznikla heavy metalová kapela Šakal. Na kompilaci Thrash Metal Made in Slovakia '92 byli zastoupeni třemi skladbami.
Vznikla skupina VELKÁ MORAVA
Ve Vyškově vznikla heavy/speed metalová skupina Velká Morava. Na kontě mají 3 studiová alba, Přiletěl k nám na Moravu (1990), Svět je krásně nasvícený pódium (2012) a V novém kabátě (2014).
Události podrobněji
Festivaly Death Metal Session
V roce 1988 se v Praze pod organizačním vedením Vlasty Henycha z Törr uskutečnily dva zřejmě nejdůležitější festivaly extrémní metalové hudby u nás pod názvem Death Metal Session. Jejich důležitost spočívala především v tom, že představily do té doby méně známé, případně začínající formace, které se vesměs věnovaly extrémním žánrům metalu. Zatímco na Rockfestech se prezentovaly především hardrockové kapely nebo soubory hrající klasický heavy metal, na DMS se sešlo v té době zřejmě to nejtvrdší metalové jádro z naší republiky.
Vlasta Henych později na akci vzpomínal takto: „DMS jsem si uspořádal pro radost. Törr byl v roce 1989 megaslavnej a já už měl tedy zkušenost, jak takovou akci uspořádat a představit lidem nový, mladý bandy, který se začaly po zkušebnách rojit, ale neměli zkušenosti a možná ani odvahu podobný koncert uspořádat. Törr pravidelně vyprodával KD Dopravních podniků v Praze 7 (pozdější Belmondo club) a tak mi ochotně s DMS I a II pomohla produkční KD Bára Hetzlová. Kapely jsem vybíral jen podle toho, jestli mi přišly zajímavý a extrémnější než formace typu Citron a pod. Návštěvnost obou koncertů byla 1500 a 1700 hlav (vyprodaná kapacita sálu). Akce byla monitorovaná STB a třetí pokračování již bylo 'nepovoleno'. Zřejmě proto, že to oslovovalo moc lidí a komouši se v tom nevyznali, nevěděli co si o tom myslet, tak to pro jistotu zakázali. Na to, že jsem si 'jen tak blbnul' se stala DMS kultovní a představila začínající soubory, které jsou dnes stálice a hvězdy naší scény. Samozřejmě jen díky jejich talentu, vyjímečnosti, pracovitosti a vytrvalosti chtít dělat hudbu. Později by se tyto formace prosadily stejně, možná jen trochu pomaleji. Moje DMS to jen trochu urychlila a dala na jednu hromadu. Všichni jsme měli štěstí, že jsme byli ve správnou chvíli na pravém místě. Atmosféra té doby je těžko opakovatelná.“
První z akcí se konala 12. května 1988 a kromě Törr si na ní zahráli Debustrol, Kryptor, Kraken a Doktor Triceratops. Fata Morgana si bohužel nezahrála, protože v té době neměla zřizovatele a pořadatelé jí kvůli obavám z problémů s úřady vystoupení neumožnili. V budoucnosti se z této sestavy prosadil především Debustrol.
Mezi květnem a listopadem, kdy se konal druhý ročník, se ale stala jedna nepříjemná věc. V Rudém právu vyšel článek, který Törr obvinil z propagace fašismu. Následoval zákaz, výslechy na STB a band prakticky půl roku nehrál. Pouze na druhém DMS se podařilo zákaz obejít.
17. listopadu se uskutečnilo pokračování s účastí dalších legendárních sestav. Na pódiu se představili Root, Krabathor, Morrior, Abax a Tormentor. Především Root a Krabathor tady odstartovali svou úspěšnou kariéru.
zdroj: Pařát č.81
GODFLESH
Godflesh je anglické industriálně metalové uskupení z Birminghamu, založené roku 1988 Justinem Broadrickem (kytara, vokály, programování) a B. C. Greenem (baskytara, programování). Ještě před vznikem Godflesh spolu dvojice působila v projektu Fall of Because, který vznikl už v roce 1982 pod názvem O.P.D. a významně přispěl k položení základů pozdější tvorby této formace. Spojením hiphopového rytmu automatu, kovově tvrdých riffů a industriální disharmonie – později obohacené o elektronické a dubové prvky – si tato parta vybudovala zvuk, který je dnes považován za zásadní pro industrialní metal i post-metal a za výrazně vlivný napříč experimentálním a extrémním metalem.
Na konci 80. let podepsala sestava kontrakt s Earache Records a vydala svůj debut Streetcleaner (1989), který získal okamžité i dlouhodobé uznání. Po následné studiové nahrávce Pure (1992) a velkovydavatelské desce Selfless (1994) začala tahle skupina experimentovat s živými bicími i prvky hip hopu a breakbeatu. Výsledkem byly další počiny Songs of Love and Hate (1996) a Us and Them (1999), po nichž přišla Hymns (2001), která přinesla zjednodušení stylu. Krátce po odchodu Greena v roce 2002 Broadrick činnost Godflesh ukončil a věnoval se jiným projektům, například Jesu. Broadrick a Green však soubor obnovili roku 2009 a následně vydali A World Lit Only by Fire (2014) a Post Self (2017), opět přijaté s velkým uznáním. Deváté LP Purge spatřilo světlo světa v červnu 2023.
Jako průkopníci industrialního metalu byli Godflesh v rané éře definováni drsnými mechanickými beaty, výrazně zdůrazněnou basou, zkreslenou kytarou a úspornými, hlubokými a temně podávanými vokály. Vystupovali po většinu své kariéry jako duo, kdy Broadrick a Green hráli do předprogramovaných bicích, obvykle na pozadí apokalyptické vizuální projekce a křesťanské ikonografie. Tvorba tohohle bandu je často hodnocena jako mimořádně těžká, temná a drtivá, přičemž Streetcleaner bývá opakovaně označován za jeden z nejtěžších a nejzásadnějších metalových počinů vůbec.
Vznik a rané období (1982 – 1988):
Základ toho, co se později stalo Godflesh, vznikl už v roce 1982 pod názvem O.P.D. (Officially Pronounced Dead), kdy B. C. Green a Paul Neville, dva mladí hudebníci, žijící v levném obecním bydlení ve východním Birminghamu, začali experimentovat s hudbou za doprovodu bicího automatu. O rok později se tahle parta přejmenovala na Fall of Because, podle skladby Killing Joke a kapitoly z jedné knihy Aleistera Crowleyho. Formace následně našla živého bubeníka – Justina Broadricka, který bydlel ve stejném sídlištním komplexu jako Green a Neville. Broadrick se ke skupině připojil v roce 1984 poté, co zorganizoval koncert v birminghamském klubu The Mermaid. Na téhle akci vystoupili Fall of Because, Broadrickův raný projekt Final a raná inkarnace Napalm Death před zhruba pětadvaceti lidmi. V měsících po koncertu se Broadrick přidal jako kytarista k Napalm Death a současně působil jako bubeník ve Fall of Because, přičemž výrazně ovlivnil jejich výraz tím, že Greenovi a Nevillovi představil tvorbu Swans, Sonic Youth a Discharge. Tehdy mu bylo pouhých patnáct let a s nadhledem později řekl, že si jejich band 'uzurpoval'.
Fall of Because nahráli v roce 1986 demo s názvem Extirpate, které už obsahovalo několik skladeb, jež se později objevily v repertoáru Godflesh. Protože tyto nahrávky nebyly široce dostupné až do roku 1999, byly později magazínem Exclaim! označeny za „děsivě“ napřed před svou dobou. Ještě téhož roku byl Broadrick pozván, aby usedl za bicí v Head of David, což vedlo k jeho odchodu z Napalm Death a krátce poté i z Fall of Because v roce 1987. V březnu 1988 pak odešel i z Head of David, protože podle vlastních slov byl „příliš hlučným bubeníkem“, a v dubnu kontaktoval Greena s návrhem obnovit Fall of Because jako duo. V obnovené sestavě se Broadrick chopil kytary a dvojice se vrátila k používání automatických bicích. Právě tehdy došlo k přejmenování na Godflesh. Broadrick nové jméno vysvětlil slovy: „Slyšel jsem někoho říct, že hudba je hlas Boha. Slovo 'God' vyvolává něco obrovského a nepředstavitelného. 'Flesh' je ta část, která vás zasáhne fyzicky. Naše hudba je hlasitá a destruktivní.“
Eponymní EP, Streetcleaner a Pure (1988 – 1993):
Inspirováni pochmurnou městskou krajinou Birminghamu a extrémní hudbou, kterou Broadrick představil Greenovi, přijali Godflesh výrazně tvrdší a temnější tvář než dřívější především 'Cure-ovská' podoba Fall of Because. V roce 1988 si tahle formace vybudovala pozici v undergroundové scéně vydáním eponymního EP Godflesh u labelu Swordfish. Tato nahrávka, často zmiňovaná jako jeden ze zdrojů industriálního metalu vedle desky The Land of Rape and Honey od Ministry, spojila programované industriální beaty, zkreslené vokály, nízko posazenou kytaru a hutné basové linky a vytvořila zvuk, s nímž je tohle uskupení neodmyslitelně spojováno.
Krátce po vydání eponymní prvotiny natočila skupina další EP Tiny Tears se čtyřmi krátkými a syrovými skladbami. Dřív než ho však mohl Swordfish vydat, získala tuhle partu pod svá křídla společnost Earache Records a její zakladatel Digby Pearson přesvědčil Broadricka a Greena, aby Tiny Tears odložili a skladby použili jako bonusový materiál na první dlouhohrající studiový počin. Dvojice souhlasila a v roce 1989 vyšla Streetcleaner, nahrávka, která se dočkala zásadního uznání a dnes je považována za milník těžké hudby. Streetcleaner zároveň přinesla návrat Paula Nevillea, tentokrát v roli druhého kytaristy, a znamenala také první z řady vydání u Earache. Tahle desk? dál definovala výraz Godflesh, odlišovala se neobvyklou produkcí, která kladla důraz na mechanické beaty a perkusivní basu spíš než na kytaru, a bývá hodnocena jako mimořádně těžká a bezútěšná.
Od února do března 1991 formace pracovala ve studiu na EP Slavestate, kde začali experimentovat s tanečními a výrazně elektronickými prvky. Ještě téhož roku se vydali na první severoamerické turné (část Grindcrusher Tour od Earache) společně s labelovými kolegy Nocturnus a Napalm Death. Navzdory technickým problémům na začátku – včetně selhání drum machine při jednom z klíčových koncertů – se tour nakonec vydařilo a Godflesh sklidili překvapivě pozitivní ohlasy. Slavestate vyšlo v červenci 1991 po skončení turné a v následujících měsících Broadrick s Greenem hostovali také na EP Buried Secrets od Painkiller.
Po úspěchu Streetcleaner, Slavestate, vystoupení jako předkapela Nirvany a turné Grindcrusher se formace pustila do druhé studiové nahrávky – tentokrát už bez Nevilla, který se rozhodl soustředit na projekt Cable Regime. Aby se zaplnila mezera, byl přizván Robert Hampson z Loop, který se podílel na části nové nahrávky i na EP Cold World. Druhý LP počin, Pure, vyšel v roce 1992 u Earache a je často označován za vlivný titul v rámci post-metalu. Hudebně byl tenhle studiový počin ještě mechanističtější než Streetcleaner, s ještě větším důrazem na automatické bicí a s produkcí, která podtrhovala chladnou, nehostinnou atmosféru. Přestože nejvýraznější experimenty s hip hopem a breakbeatem přišly až později, už Pure obsahovalo jejich zárodky, pohřbené pod kvílivou kytarou, hrubými vokály a monotónně drtivým rytmem. Uzavření desky přineslo netradiční strukturu v podobě dvacetiminutové ambientní drone skladby "Pure II", která působí jako vzdálený, ale ničivý výbuch.
Ačkoliv Broadrick později vyjadřoval určitou nespokojenost s mixem, který podle něj nebyl dostatečně „těžký“, mnoho kritiků naopak hodnotilo Pure jako extrémně nekompromisní materiál. V rámci podpory téhle nahrávky měli Godflesh původně otevřít turné Ministry, nakonec však doprovázeli Skinny Puppy na jejich Last Rights Tour. Kvůli dalším potížím se vstupem do USA museli zrušit několik koncertů, ale později se do těchto měst vrátili jako headlineři a ztrátu si vynahradili. Broadrick se zpětně vyjádřil, že právě tato éra podle něj nejvěrněji vystihuje to, čeho chtěli Godflesh od začátku dosáhnout.
Selfless, Songs of Love and Hate a Us and Them (1994 – 2000):
Po roku 1993, který byl pro Godflesh spíš obdobím minimální aktivity, začaly o ně projevovat zájem různé labely. Podle Broadricka je tehdy oslovil i Danny Goldberg z Columbia Records, který si je pozval do Londýna s vizí, že by se tahle kapela mohla stát „dalšími Nine Inch Nails“ a plnit stadiony. Jak Broadrick později poznamenal, nadšení bylo obrovské, ale skutečné prodeje tomu úplně neodpovídaly. Nakonec však uskupení podepsalo smlouvu s velkou společností Columbia, pod jejímž patronátem vyšlo EP Merciless (1994), jehož titulní skladba původně pocházela ještě z éry Fall of Because. Ve stejném období vzniklo také EP Messiah, ale to se dočkalo širšího vydání až v roce 2003 přes Relapse Records. Ještě v roce 1994 pak formace vydala třetí dlouhohrající desku Selfless, která znamenala posun k profesionálnějšímu, „většímu“ soundu a k většímu důrazu na tradiční heavy-metalové riffy. Přestože šlo komerčně o nejúspěšnější studiový počin Godflesh s přibližně 180 000 distribuovanými kusy, byl zároveň vnímán jako zklamání a po zákazu jejich prvního velkého videoklipu spolupráce s Columbií skončila.
Po náhlém ukončení spolupráce se společnostní Columbia zůstala kapela v roce 1995 dočasně bez jasného směru. V roce 1996 se však vrátili pod hlavičku Earache a vznikla čtvrtá studiová nahrávka Songs of Love and Hate. Šlo o první materiál Godflesh po mnoha letech s živým bubeníkem – agresivní, neměkkčené bicí zde obstaral Bryan 'Brain' Mantia. Zpětně Broadrick tohle období hodnotil jako moment, kdy se sestava začala vzdalovat původní vizi a začala tvořit až příliš „uvědomělou“ hudbu. Když přišlo na turné v roce 1996, Mantia odešel k Primus, takže na koncerty nastoupil Ted Parsons (Prong, Swans). Společně s remixovou deskou Love and Hate in Dub (1997) se tahle formace výrazně vzdálila ryze industriálním kořenům a začala otevřeně experimentovat s klasickými písňovými strukturami, hip hopovými rytmy, dubem i drum’n’bassem. Remixová studiovka byla dokonce prezentována speciálním jednorázovým koncertem v londýnském The Garage, kde Broadrick pracoval přímo u mixážního pultu a kapelu doplnili další hostující hudebníci.
Tyto experimenty pak pokračovaly a ještě zesílily na dalším LP Us and Them (1999). Živý bubeník byl opět vystřídán stroji, ale tentokrát se formace ponořila do elektroniky, drum’n’bassu a rytmicky výrazně tanečnějších poloh více než kdy dřív. Broadrick byl z alba původně výrazně nešťastný – mluvil o „krizi identity“ a otevřeně přiznával, že desku nenáviděl. Později sice uznal, že tehdejší vyjádření bylo přehnané, ale určité výhrady k této studiovce mu přesto zůstaly. Krátce po vydání Us and Them v roce 1999 začali Godflesh pracovat na plánované remixové nahrávce Us and Them in Dub, která však nikdy oficiálně nevyšla – jen dvě skladby se objevily na kompilaci In All Languages (2001). Ještě v roce 1999 pak spatřila světlo světa kolekce Life Is Easy, shrnující staré nahrávky Godflesh z období Fall of Because, vydaná přes Alleysweeper a distribuovaná pod Invisible Records Martina Atkinse.
Hymns a rozpad (2001 – 2002):
Po vydání dvojalbové kompilace In All Languages přišla formace Godflesh v roce 2001 se svým šestým studiovým počinem Hymns, který vyšel pod několika různými labely. Tahle nahrávka znovu přivedla do sestavy živého bubeníka – Ted Parsons se vrátil k osobitému, syrovému pojetí bicích a podle Broadricka byl jedním z důvodů, proč měl band ještě pokračovat. Hymns znamenalo výrazný odklon od předchozího experimentování a posun k přímočařejšímu heavy metalu, přičemž jen několik skladeb si uchovalo znatelný hiphopový nebo elektronický nádech. Broadrick chtěl, aby tahle deska působila víc jako regulérní rockové LP než cokoliv předtím, co Godflesh vydali.
Studiová nahrávka vznikala poprvé v plně profesionálním zázemí a poprvé nad ní dohlížel externí producent – dva kroky, které Parsons později označil za chybu. Přestože si tahle studiovka vysloužila pozitivní recenze, byl finální výsledek pro Broadricka zklamáním. Dokonce natolik, že při reedici v roce 2013 některé věci „vrátil“ do podoby bližší původním demům. Skupina byla komplikovaným vznikem desky unavená a s obavami z plánovaného turné bylo další směřování dost nejasné.
V říjnu 2001, tedy ve stejném měsíci, kdy LP vyšlo, zavolal Broadrickovi G.C. Green jen dva týdny před turné se Strapping Young Lad a Fear Factory. Po telefonu vyjádřil frustraci z toho, že po tolika letech v hudbě musí „předskakovat“ mladším souborům, i z pocitu, že je tlačen do turné k desce, která byla ovlivněna zvenčí. Nakonec odešel – emotivně, se slzami, a rozhodl se vrátit na univerzitu a věnovat se vztahu se svou partnerkou.
Broadrick se snažil kapelu udržet při životě a rychle bylo oznámeno, že na basu nastupuje Paul Raven (ex-Killing Joke, Prong). Tahle krátkodobá sestava sice přišla s pár nápady na další studiový počin (padl třeba i rytmický motiv inspirovaný Public Enemy – "Shut ’Em Down"), ale Broadrick už tehdy věděl, že nové album reálně nikdy nevznikne. Po několika koncertech, při kterých měl „naprosto špatný pocit“, přišel kolaps – nervové zhroucení den před odletem na další severoamerické turné, tentokrát s High on Fire a Isis. Všechna vystoupení byla zrušena a Godflesh se 10. dubna 2002 oficiálně rozpadli.
Zrušené turné přineslo další problémy: rozpad Broadrickova třináctiletého vztahu, hrozby od najatého řidiče autobusu a obrovský finanční tlak. Justin musel zastavit dům a shromáždit zhruba 35 000 dolarů, aby zaplatil všechny náklady a ztráty spojené se zrušením koncertů. V období psychického dna mu zbyla jediná úniková cesta – práce na nové hudbě. Poslední skladba "Jesu" na Hymns už tehdy naznačila klidnější, melancholičtější polohu a právě z ní se zrodil další projekt. Broadrick založil Jesu, přenesl do něj shoegazovou atmosféru a první EP Heart Ache vyšlo v roce 2004.
Reformace (2009 – 2013):
Po rozpadu Godflesh spolu Broadrick a Green jen zřídka komunikovali. Přestože mezi nimi nedošlo k žádnému sporu, Broadrick považoval projekt za definitivně mrtvý, protože se domníval, že o něj Green ztratil zájem. V roce 2009 se ale rozhodl Greenovi zavolat s nabídkou reformace, o kterou promotéři usilovali už roky. Green reagoval během několika hodin a souhlasil, že by se do toho rád pustil. Oba členové se rychle shodli, že nejdůležitější pro integritu reunionu je návrat k použití drum machine jako hlavního zdroje bicích.
V listopadu 2009 bylo veřejně oznámeno, že se Godflesh vrátí na Hellfest Summer Open Air 2010 v Clisson ve Francii. V únorovém rozhovoru 2010 Broadrick uvedl, že kapela se momentálně zavazuje pouze k tomuto festivalu a není jasné, kam se budou ubírat dále, pokud vůbec. Pravděpodobnost tvorby a vydání nového materiálu byla podle něj „poměrně minimální“, přesto však možnost stále existovala. V červnu 2010 Godflesh vystoupili na Hellfestu poprvé od roku 2001. Set byl poznamenán technickými problémy a trval čtyřicet minut místo plánovaných šedesáti. Přesto uskupení pokračovalo v hraní na festivalech v letech 2010 a 2011, včetně Roadburn 2011 v nizozemském Tilburgu, kde zahráli celou desku Streetcleaner. Toto vystoupení bylo později vydáno jako první živé album formace v roce 2013.
V prosinci 2010 Broadrick pro magazín Decibel uvedl, že Godflesh postupně sestavují nové nápady pro studiovou nahrávku. Přiznal, že má k dispozici fragmenty materiálu, ale že chce projekt rozvíjet organicky, a ne rychle vydat osm až deset skladeb jen kvůli momentální popularitě. V roce 2011 byli Godflesh spolu s Black Sabbath, Napalm Death, Judas Priest a Led Zeppelin uznáni britským archivním projektem Home of Metal jako významní přispěvatelé k heavy metalovému žánru.
Během roku 2012 Broadrick potvrdil, že vzniká nové album, které mělo nejspíš vyjít v roce 2013 po vydání nového EP. V roce 2013 Godflesh vydali svou první novou nahrávku po více než dvanácti letech – cover písně Slaughter "F.O.D. (Fuck of Death)"" prostřednictvím flexi disku magazínu Decibel. Flexi disk byl součástí listopadového čísla 2013. Později téhož roku Godflesh zahráli celé Pure na Roadburnu, přičemž se na části setu představil Robert Hampson na kytaru. V roce 2014 Broadrick uvedl, že rozpad formace byl tím nejlepším rozhodnutím a že nadcházející deska je pro něj nejlepší od doby Selfless z roku 1994.
A World Lit Only by Fire a Post Self (2014 – 2021):
Od roku 2012 do 2014 Godflesh pracovali v Broadrickově soukromém studiu na svém sedmém studiovém počinu. Proces byl pomalý, protože Broadrick chtěl vytvořit skutečné album Godflesh, místo aby jen využil mediální pozornost kolem jejich reformace. Po dlouhém revizním procesu vyšlo v roce 2014 EP Decline & Fall a studiová nahrávka A World Lit Only by Fire, obě se Broadrickem s osmistrunnou kytarou. A World Lit Only by Fire bylo první album, které se dostalo do amerických žebříčků, a setkalo se s uznáním kritiků, oceňováno pro svou extrémní tíhu a považováno za ideální návrat Godflesh. Broadrick uvedl, že zvuk desky je nejblíže Streetcleaner a Pure, a Green dodal, že je duchovně blízká prvním nahrávkám. Obě nahrávky byly těžké, zkreslené, riffově vedené a představovaly návrat k přímé jednoduchosti původní formy uskupení. Veškeré nahrávání, inženýring, artwork a balení zajistili Godflesh prostřednictvím Broadrickova labelu Avalanche Recordings.
Po několika turné podporujících A World Lit Only by Fire a pokusu o remixový projekt In Dub s Parsonsovou doprovodnou hrou na bicí se Godflesh v roce 2016 vrátili do studia natáčet nové album. Post Self, osmé studiové LP, vyšlo 17. listopadu 2017, krátce po dalším kompletním přehrání Streetcleaner. Na rozdíl od bombastického návratu A World Lit Only by Fire, album Post Self působilo introspektivně a ponurě, většina tradičních metalových riffů byla nahrazena atmosférou, hlukem a experimentem. Deska získala podobné vysoké hodnocení jako předchůdkyně a obě se objevily na ročních seznamech několika publikací. Po vydání Post Self Broadrick omezil rozhovory, aby posluchačům dal prostor pro vlastní názory a zachoval mystiku formace. Godflesh podnikli několik krátkých turné a zahráli na vybraných festivalech, včetně Roadburn 2018, kde poprvé kompletně odehráli Selfless živě. Broadrick celý měsíc programoval bicí, protože originální části již neexistovaly. V rozhovoru pro francouzský magazín New Noise uvedl, že Selfless bylo poslední album Godflesh, které chtěl zahrát celé.
V červenci 2021 vyšla kompilace Long Live the New Flesh, zahrnující většinu studiového materiálu od reformace v roce 2010. Zkrácená digitální verze New Flesh in Dub Vol 1, obsahující většinu remixů z éry po reformaci spolu se dvěma jinak nevydanými skladbami z sessions Post Self, byla vydána před plnou verzí kompilace.
Purge (2022 – současnost):
Na začátku roku 2022 Godflesh zahájili práci na novém studiovém počinu. Živé album dokumentující vystoupení Pure na Roadburnu 2013, s názvem Pure: Live, vyšlo v listopadu téhož roku. Devátá studiovka, Purge, byla vydána v červnu 2023 a předcházely jí singly "Nero" a "Land Lord". Ke konci následujícího roku, 6. prosince 2024, Godflesh vydali A World Lit Only by Dub, remixovou nahrávku z roku 2014 A World Lit Only by Fire, která byla ve výrobě od roku 2013.
Hudební styl a odkaz:
Inspiraci kapela čerpala z raných industriálních a noise formací jako Throbbing Gristle a Whitehouse, ambientního hudebníka Briana Eno, noise rockové kapely Swans, post-punkových inovátorů Killing Joke, stejně jako Siouxsie and the Banshees a Public Image Ltd., britských heavy metalových průkopníků Black Sabbath a široké řady hip hopových umělců, například Public Enemy, Eric B. & Rakim a Run-DMC. Díky tomu patří mezi průkopníky industriálního metalu a post-metalu a jsou považováni za významnou experimentální a extrémní metalovou formaci. Broadrick i Green se od označení industriální metal distancují, ač uznávají, že je to v literalním smyslu přesné. Kapela je podle nich pokračováním post-punku, zejména v rozvíjení zvuku Killing Joke.
Přestože jsou považováni za průkopníky žánru, Broadrick označuje termín 'industriální metal' za omezující a zdůrazňuje, že Godflesh byla vždy rocková formace, ovlivněná stejně Throbbing Gristle jako Black Sabbath.
Zvuk Godflesh je charakteristický kombinací programovaných bicích, perkusivní basy a zkreslené heavy metalové kytary. I když kapela později využila živého bubeníka na Songs of Love and Hate a Hymns (1996 a 2001), počáteční zvuk byl dominantně mechanický a zaměřený na basu. Na raných nahrávkách byly rytmy, syntezátory a samply připisovány 'Machine' nebo 'Machines', přestože je vytvářel Broadrick. Použití mechanických bicích původně vzniklo z nutnosti – rytmy, které Broadrick chtěl, byly příliš obtížné hrát akusticky, a proto použil Alesis HR-16 drum machine. Tento krok se stal určujícím pro Godflesh i pro industriální metal obecně.
Proces skládání a nahrávání řídí Broadrick a probíhá většinou bez profesionálního studia či producenta. Podle něj „50 % materiálu Godflesh často vznikalo z rytmů a groove“, přičemž 'hands-on' nahrávání označil za 'primitivní'.
Co se ladění kytar týče, Green uvedl, že formace je ladila co nejníže, nakonec vybrali C# pro nízký a těžký zvuk, ale s čitelnými tóny. Na raných albech Godflesh jsou kytary laděny do B. Od roku 2014 s A World Lit Only by Fire Broadrick začal používat osmistrunnou kytaru laděnou do F#.
Mike Patton z Faith No More a Mr. Bungle označil jejich zvuk za „neuvěřitelně těžký“ a Godflesh jako „jednu z mála kapel, která vás přiměje pochybovat, jestli vaše stereo nemá vybitou baterii“. Patton pozval Broadricka do Faith No More po odchodu Jima Martina v roce 1993 a krátce po turné s Danzig a Type O Negative v roce 1994, ale Broadrick nabídky odmítl a rozhodl se zůstat ve Spojeném království a pokračovat ve vlastní tvorbě.
Další umělci, inspirovaní Godflesh jsou např. Metallica, Fear Factory, Korn, Isis, Neurosis, Pelican, Prurient, Helmet, Prong, Nailbomb, Code Orange, Mortiis, Devin Townsend a Converge. V roce 2014 magazín MetalSucks napsal: „Každý od Nine Inch Nails po Fear Factory pravděpodobně dluží těmto chlapíkům pár šeků.“ Přestože byli kritiky i hudebníky vysoce ceněni, komerční úspěch byl minimální; v roce 2002, krátce před rozpadem, Broadrick uvedl, že neměl žádné iluze o vyprodaných stadionech. Cílem Godflesh bylo podle něj „jen“ vydávat kvalitní nahrávky.
Vizuální styl: - Oba členové Godflesh, Broadrick a Green, byli ovlivněni hororem a art-house filmy, což se odrazilo ve vizuálním pojetí kapely. Obal EP Godflesh z roku 1988 je záběr z filmu Seconds (1966) režiséra Johna Frankenheimera. Obal Streetcleaner je převzat z hororu Altered States (1980) od Kena Russella, přičemž liner notes alba obsahují snímky z Eraserhead (1977) Davida Lynche. Obal EP Merciless čerpá z experimentálního filmu Meshes of the Afternoon (1943) od Mayi Deren. Broadrick také často uváděl film The Devils (1971) od Kena Russella jako inspiraci pro jejich zvuk. Godflesh se rovněž objevili ve filmu Hideaway (1995), kde Broadrick a Green vystupují na jevišti během klubové scény s písní "Nihil" z Cold World. Kromě kinematografie byl pro vizuální styl formace důležitý i křesťanský symbolismus. Broadrick, původně antireligiózní, považoval kostely a související ikonografii za děsivou a klaustrofobní, což výrazně ovlivnilo estetiku Godflesh. Obaly alb Streetcleaner, Songs of Love and Hate, Love and Hate in Dub a A World Lit Only by Fire využívají křesťanské motivy, podobně jako při jejich živých vystoupeních.
Vokální styl a textová témata: - Raný vokál Godflesh se pohyboval mezi křikem a death growly, přičemž texty byly minimalistické. Postupně Broadrick rozšířil svůj projev o zpěv, jemnost a melodické pasáže, což dále rozvinul v projektu Jesu. Největší vokální rozmanitost lze slyšet na Songs of Love and Hate a Hymns, zatímco A World Lit Only by Fire a Post Self se vrátily k Broadrickovu střídmějšímu stylu. Jeho hlas bývá přirovnáván k Jazovi Colemanovi z Killing Joke, dále čerpal inspiraci od Kelvina Morrise z Discharge a Michaela Giry z raných alb Swans.
Texty Godflesh jsou kryptické, temné a většinou úsporné. Motivy často zahrnují vnitřní konflikty, násilí, destrukci, korupci, náboženství, ztrátu, emocionální extrémy a strach. Broadrick považuje zpěv za „nezbytné zlo, kterého se ujal z odvahy přiblížit se mikrofonu“. V roce 1990 Simon Reynolds z Melody Maker poznamenal, že hudba formace odporuje tradiční mužnosti v metalu, s důrazem na obrannou spíše než útočnou agresi. Broadrick toto potvrzuje a distancuje Godflesh od typické metalové maskulinity.
Významnou inspiraci pro texty představuje Leonard Cohen – Broadrick převzal motivy i názvy skladeb, například "Avalanche Master Song" kombinuje dvě Cohenovy písně, a ve skladbě "Mothra" (Pure) se objevuje text „Your pain is no credential here / It's just the shadow of my wound“ (Tvoje bolest tady nemá žádnou váhu / Je to jen stín mé rány), převzatý z Cohenovy písně "Avalanche".
Živá vystoupení: - Godflesh obvykle vystupují jako duo, kdy Green hraje na baskytaru a Broadrick zajišťuje kytaru a vokály, zatímco perkuse jsou přehrávány přes reproduktory, často při velmi vysoké hlasitosti. Toto složení se však v průběhu kariéry měnilo. Při koncertech podporujících Streetcleaner se občas objevil na pódiu jako druhý kytarista Neville a Hampson hrál stejnou roli u alba Pure. Během turné k Selfless, Songs of Love and Hate a Hymns hrála kapela s živým bubeníkem, což Broadrick považoval za omyl. Mezi další hudebníky, kteří krátce vystupovali s Godflesh, patřili Mick Harris (1991), Diarmuid Dalton (1997, 1999, 2001), Steve Hough (1997, 1999) a Paul Raven a Jaz Coleman z Killing Joke (2002).
Pódiová prezentace je, stejně jako hudba, minimalistická a soustředěná. Godflesh zřídka používají kouřové efekty a světla jsou většinou statická. Projekce zahrnují průmyslové městské krajiny, křesťanskou ikonografii a apokalyptické scény. Hudba je prezentována jako hlučná a ohromující, přičemž někteří kritici ji označují za ještě kakofoničtější a disonantnější než studiové nahrávky. Mezery mezi skladbami jsou vyplněny zpětnou vazbou a kapela zřídka komunikuje s publikem. Broadrick k tomu řekl: „Nekomunikuji s lidmi. Jen děláme hudbu. Přijdeme na pódium a nikomu nic neříkám. A právě to lidi opravdu rozzuří.“ V rozhovoru z roku 2011 Broadrick nazval živá vystoupení 'nezbytným zlem', které je „tak zřídka správné a tak často špatné“, ale zároveň poznamenal, že Godflesh jsou „pravděpodobně více živá kapela než studiová“ díky nedokonalostem, které zvýrazňují drtivý chaos hudby. Podle něj byla právě 'zuřivost' Godflesh tím, co fungovalo naživo.
Sestava
- G.C. Green - basa (1988-2002, 2009-současnost)
- Justin Broadrick - kytara, zpěv, programování (1988-2002, 2009-současnost)
- Paul Neville - kytara (1989-1991)
- Robert Hampson - kytara (1991-1992)
- Brain Mantia - bicí (1994-1996)
- Ted Parsons - bicí (1996-2002)
- Paul Raven - basa (2002)
Podrobnosti: Godflesh - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Streetcleaner (1989)
Pure (1992)
Selfless (1994)
Songs of Love and Hate (1996)
Us and Them (1999)
Hymns (2001)
A World Lit Only by Fire (2014)
Post Self (2017)
Purge (2023)
A World Lit Only by Dub (2024)
NAKED CITY
Naked City byla avantgardní hudební skupina vedená saxofonistou a skladatelem Johnem Zornem a byla založena jako 'kompoziční dílna' s cílem otestovat hranice kompozice (a improvizace) v rámci tradičního rockového seskupení. Jejich hudba v sobě spojovala prvky jazzu, surf rocku, progresivního rocku, klasické hudby, heavy metalu, grindcore, punk rocku a dalších žánrů. Působila především v New Yorku v letech 1988 až 1993. Skupina nahrála řadu cover verzí skladeb z filmových soundtracků, včetně děl Georgese Deleruea. Skladba "Heretic" byla zamýšlena jako soundtrack k filmu s Karen Finleyovou v hlavní roli. Skladby "Bonehead" a "Hellraiser" z alba Torture Garden zaznívají v úvodní sekvenci filmu Michaela Hanekeho Funny Games a jeho remaku z roku 2007.
Kapela, pojmenovaná podle knihy černobílých fotografií Weegeeho z roku 1945, hrála agresivní směsici „filmových melodií, bluesového hard bopu, rychlého hardcore rocku, skřípavého free jazzu a metalového funku“. V charakteristickém raném stylu byly skladby často hrány v ohromujícím tempu, čerpajícím z důrazu thrash metalu a hardcore punku na extrémní rychlost. Většinou byly poměrně krátké a obvykle každých několik taktů měnily hudební žánr. Jeden kritik popsal hudbu kapely jako „mikrokolaáže s prudkými střihy, v nichž se mísí hardcore, country, sleazy jazz, coververze skladeb Johna Barryho a Ornetta Colemana, krátké abstraktní potyčky – celé město vtěsnané do dvou- či tříminutových výbuchů“. Tato tendence k rychlým změnám byla částečně inspirována Carlem Stallingem – Zornovým oblíbencem –, který skládal hudbu pro mnoho kreslených filmů studia Warner Bros., v nichž se často střídalo tempo, téma i styl.
První album skupiny, Naked City, bylo vydáno pod Zornovým jménem u vydavatelství Nonesuch Records a na obalu se objevila fotografie mrtvého gangstera od Weegeeho spolu s makabrózními ilustracemi od Marua Suehira. Zorn uvedl, že „Naked City začínali s rytmem a bluesem a stylem ? la Spillane, pak přešli k tomuto hardcorovému stylu… protože jsem žil v Japonsku a zažíval jsem hodně odcizení a odmítání… Můj zájem o hardcore také podnítil nutkání psát stále kratší a kratší skladby.“ Mezi Zornem a vydavatelstvím panovaly neshody ohledně obalů následujících alb. Zorn chtěl použít explicitní sado-masochistické snímky, obrázky z lékařských archivů 19. století a fotografie poprav, z nichž nejznámější byla fotografie oběti Leng Tch'e; Nonesuch to odmítl. Zorn ukončil spolupráci s vydavatelstvím a následující alba Naked City vydával u Shimmy Disc a u svých vlastních vydavatelství Avant a Tzadik.
Album Torture Garden (1989) obsahovalo „hardcoreové miniatury“, intenzivní krátké skladby, které často trvaly méně než minutu. Některé z těchto skladeb se objevily již na debutovém albu kapely a další na jejím druhém studiovém albu Grand Guignol (1992), které rovněž obsahovalo interpretace děl Clauda Debussyho, Alexandra Skrjabina, Orlande de Lassuse, Charlese Ivese a Oliviera Messiaena.
Třetí album kapely, Heretic (1992), obsahovalo další z těchto krátkých improvizací, které vznikly pro soundtrack k undergroundovému S/M filmu Jeux des Dames Cruelles. V roce 1992 kapela vydala ještě album Leng Tch'e, na kterém se nacházela jediná skladba trvající něco přes půl hodiny. Album Radio, vydané v roce 1993, bylo prvním albem skupiny, které složil výhradně Zorn, a obsahovalo skladby odrážející širokou škálu hudebních vlivů. Poslední nahrávka kapely, Absinthe (opět 1993), obsahovala směsici skladeb ve stylu ambientního noise s názvy skladeb odvozenými od děl Paula Verlaina, Charlese Baudelaira a dalších osobností dekadentního hnutí fin de si?cle, a byla věnována Olivieru Messiaenovi.
Poté Zorn ukončil činnost skupiny Naked City, protože pocítil „potřebu skládat hudbu pro jiné soubory, v jiných kontextech a s novými nápady“. V roce 2003 došlo k krátkému znovusjednocení kapely u příležitosti 15. výročí, a to v rámci dvou koncertů v Amsterdamu a Varšavě.
Sestava
- John Zorn - alt saxofon, vokály
- Bill Frisell - kytara
- Wayne Horvitz - klávesy
- Fred Frith - baskytara
- Joey Baron - bicí
- Yamatsuka Eye - vokály
Podrobnosti: Naked City - wikipedie
Diskografie (studiová alba):
Naked City (1990)
Torture Garden (1990)
Grand Guignol (1992)
Heretic (1992)
Leng Tch'e (1992)
Radio (1993)
Absinthe (1993)
DOGA
Česká rocková kapela Doga vznikla v roce 1988. Hlavním zakladatelem byl kytarista Roma 'Izzi' Izaiáš, který se postupem času stal výraznou tváří kapely a výhradním autorem písní. V roce 1993 natočili první eponymní album, které obsahuje dosud největší hit "Nejsi nevinná". Dodnes kapela vydala 11 řadových alb, jedno Best Of, 3 live DVD, natočila 20 klipů a v roce 2007 také autobiografickou knihu 20 let dogové závislosti.
Během své kariéry kapela spolupracovala s osobnostmi jako jsou Jaromír Nohavica, Petr Šiška, Lou Fanánek Hagen, Aleš Brichta, Petr Janda nebo Marta Jandová. Ročně kapela odehraje přes 80 koncertů a měla možnost hrát na koncertech s kapelami jako Motörhead, Manowar, U.D.O., Nazareth, Uriah Heep, Slade nebo Kabát. Pravidelně vystupuje na předních českých festivalech Masters Of Rock, Benátská Noc, Topfest nebo Votvírák. Mezi vyhledávané a oblíbené koncerty patří také akustická vystoupení. Doga každoročně vyjíždí na vánoční unplugged turné, o které je mezi fanoušky a pořadateli velký zájem. V roce 2016 se kapela účastnila natáčení celovečerního filmu Muzzikanti, kde hlavní roli ztvárnil Pavel Kříž.
Do roku 2018, kdy kapela oslavila 30 let existence na české rockové scéně, stihla vydat dalších devět alb: No a co!! (1996), Já se na to... (1999), Jsem trochu divnej (2001), Když chlapi tančí (2003), Love vole (2006), Karikatury (2009), Hoď si to (2011), Detox (2015) a Hard Werk (2017).
V následujícím roce vydali svůj druhý výběr největších hitů. Dvoj CD vyšlo pod názvem Rock Ride a potitulem XXX + 1, což bylo připomenutí jednatřicetileté historie kapely.
Rok 2020 byl kvůli 'pandemii koronaviru' ve znamení zmatků a chaosu. Přesto se kapela dál držela pevně pohromadě a společně s fanoušky se navzájem podporovala. I tak to byl plodný rok. Doga představila svůj vlastní likér Doga zelenou a u té příležitosti natočila v blatenské likérce klip ke skladbě "Zelená". Mezitím skládala materiál pro další desku.
I následující rok je poznamenán 'pandemií'. Nejistá koncertní sezóna ale dopadla pro kapelu nakonec dobře. Během prvních čtyř měsíců nahrála v ostravském studiu Citron nové písničky. Na jaře došlo také k realizaci re-edice historického milníku DOGY, alba Jsem trochu divnej, které oslavilo výročí 20 let od vydání. Vyšlo s remasterovaným zvukem, v digipacku a přefoceným obalem. Jde o raritu. Focení bylo situováno přesně podle originální předlohy a to včetně všech původních aktérů. Na konci roku, 29. listopadu, vychází jedenácté LP s názvem Respekt a před Vánoci téhož roku přebírá kapela zlatou desku za prodej alba Hard Werk. Záhy na ni zlatým prodejem navazuje také novinka Respekt. Ta se stává zlatou po zhruba deseti dnech prodeje. Do Vánoc 2021 stihli fanoušci vyprodat první náklad desky a ta se tak stává prodejně nejúspěšnějším albem v historii kapely.
Na konci dubna 2022 odlétá kapela do USA, aby zde natočila klip k písničce "Route 66". Doga během natáčení najela zhruba 3000 km, projela část Arizony, Kalifornie a Nevady. Natáčení na legendární 'Matce silnic' Route 66 trvalo deset dnů a probíhalo mimo jiné také v kultovních amerických městech jako Oatman nebo Kingman. Kapela stačila krátce navštívit také Los Angeles a Hollywood.
Zdroj: www.dogamusic.cz
Podrobnosti: Doga - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Doga (1993)
No a co!! (1996)
Já se na to... (1999)
Jsem trochu divnej (2001)
Když chlapi tančí (2003)
Love vole (2006)
Karikatury (2009)
Hoď si to (2011)
Detox (2015)
Hard Werk (2017)
Respekt (2021)
EDITOR
Hudební začátky skupiny Editor z Martina se nesly ve znamení thrash metalu a kapela se tak zařadila mezi průkopníky tohoto stylu na Slovensku. V úplně první sestavě se představili Milan 'Doctor' Jakubík (zpěv), Pavel Baričák (kytara), Ivan Ďurčo (kytara), Fero Sochulák (bicí) a baskytarista Milan Barica, kterého brzy nahradil Ján Lehotský a toho o něco později jeho bratr Maťo Lehotský. Kluci záhy začali tvořit a už rané demonahrávky (první demo The Flood After Us! vyšlo v roce 1990) sklidily značný ohlas u fanoušků i u kritiky. Psalo se o nich v hudebních časopisech a fanzinech a jejich písně zazněly také ve specializovaných rozhlasových pořadech doma i v zahraničí. Velký ohlas měl zejména profil skupiny odvysílaný v dnes již legendárním rozhlasovém pořadu Větrník v Československém rozhlase. Pozornost fanoušků přitahovaly také koncerty, kterých přibývalo nejen v klubech, ale i na velkých festivalech. V roce 1991 se Editor zúčastnil soutěže 'Non Stop Rock Show' v Banské Bystrici a obsadil v ní první místo.
Rok 1994 přinesl několik důležitých událostí. Změnila se sestava - na baskytaru nastoupil Stano Pastucha, za bicí Peter Kucián - a především se podařilo vydat debutové album Shut Up!, které formace nahrála ve studiu Exponent v Hlohovci a které vyšlo pod hlavičkou společnosti Metal Age Productions. Na této prvotině se Editor už nepředstavil v typické thrashmetalové podobě z demáčů, ale hudbu obohatil o prvky hardcoru, metalu a punku. Nahrávka sklidila převážně kladné recenze v odborných hudebních časopisech a jejich styl začal být označován jako crossover. O rok později došlo k dalším personálním změnám: na místo bubeníka nastoupil Peter Prošek a uskupení opustil kytarista Ivan Ďurčo. Editor se tak ustálil ve čtyřčlenné sestavě a při tvorbě se definitivně vzdal jakýchkoli hudebních škatulek. V tom roce se skupina také přihlásila do soutěže MARLBORO ROCK IN, kde skončila v semifinále.
Dobré ohlasy na debut byly motivací k nahrávání druhé desky. V dubnu a květnu 1996 formace během tří týdnů ve studiu 911 v Martině pod dohledem Dušana Antalíka, kytaristy kapely Team, nahrála materiál pro druhé album Zero Option, které vyšlo koncem roku 1996 u vydavatelství ODCB Music. K písni "Our Way" z tohoto alba natočili během koncertu v rockovém klubu MLYN ve Vrútkách také videoklip, který tehdy vysílaly všechny celostátní slovenské televizní stanice. V roce 1996 navíc vznikla pro české vydavatelství TAGA rec. coververze písně "Escape" od formace Metallica, která vyšla na kompilačním CD jako pocta Cliffu Burtonovi - 10 Years After... (1996). Na nahrávání se jako host podílel i jejich přítel, klávesista Ivan 'King' Kráľ (Lunatic Gods, King SVK).
Rok 1998 se nesl ve znamení hledání nové podoby - sestava se definitivně rozloučila s angličtinou a rozhodla se oslovovat fanoušky pouze v rodném jazyce. První vlaštovkou byl singl "Viagra", na němž se Editor představil dvěma slovensky zpívanými songy. Vyšel u labelu Hirax Records jako splitové EP spolu se dvěma písněmi skupiny Prípad Ewi Burdovej, kde tehdy na bicí řádil také Peter Prošek, bubeník kapely Editor.
V lednu a únoru 2001 se parta opět zavřela do martinského studia 911, aby ve spolupráci s Dušanem Antalíkem nahrála materiál pro další album. Písně z něj, "Eště Jedno" a "Svetlo v Temnotách", které se skupina rozhodla na nové LP nezařadit, a starší verze songu "Viagra" se objevily ve stejném roce na prvním a třetím vydání kompilace Slováci Na Nohy, kterou ve spolupráci s Rádiem Rebeca vydalo banskobystrické nakladatelství S.A.A. V televizním vysílání stanice Luna se také objevil hodinový záznam koncertu, natočený při jejich vystoupení na festivalu Jim Beam Rock Fest. Téhož roku došlo opět k personálním změnám. Do sestavy přišel další kytarista Ľubomír 'Luboslav' Šimo, který se zapojil do skládání písní po boku osvědčené autorské dvojice Stano Pastucha a Pavel Baričák, a místo Petera Proška se za bicí opět posadil staronový bubeník Peter Kucián.
V dubnu 2002 se po delší pauze na trhu konečně objevilo třetí album Game Over, tentokrát už pouze slovensky nazpívané. Vydala ho ve spolupráci s Hirax Records česká společnost Střílek Records a již zcela na něm dominují hardcore a punk. Výhradním textařem se od té doby stal zpěvák Milan Jakubík. Na podporu desky absolvovala skupina CROSSOVER TOUR 2002 společně s formací Digitus in Recto.
V poměrně rychlém sledu následovala další alba. V roce 2004 vyšlo Realita?, o dva roky později Svet Je Proti Nám. V té době do sestavy přišli dva mladí hudebníci z nastupující vlny nových martinských kapel Bačova Fujara a Horská Chata - bubeník Miroslav 'Murko' Líška a baskytarista Juraj Hnilica, kterého později nahradil Ján Čižniar. Na obou deskách skupina dokázala, že umí hrát nejen tvrdě, ale i melodicky, a textově se zabývala především běžným životem a problémy, s nimiž se setkává každý z nás. Ostrým a kritickým způsobem se vyjadřovala k politické situaci, náboženství a sociálním problémům, nevyhýbala se však ani humoru a ironii. Trojici uzavřela deska Pod Parou, která navázala na nastolený hudební i textový trend a přidala navíc pořádnou porci melodiky. Vyšla u nadnárodní společnosti EMI a v roce 2009 se skupina s titulní písní tohoto alba zúčastnila semifinálového kola písňové soutěže Eurovize, kterou vysílala Slovenská televize.
Po tomto hektickém období došlo k dalším personálním změnám. Na pozici bubeníka se na krátkou dobu objevil Jakub Beinstein, kterého později nahradil Jozef Vydra. Novým baskytaristou se stal Michal 'Denis' Kuciak a stálým členem také saxofonista Michal 'Hali' Haľama. V roce 2011 vyšlo jako dvojitý digipack s přiloženým DVD další album Dovidenia v Pekle. Je pestré, melodické, energické a plné rozličných hostů s netradičními nástroji. Na bonusovém DVD najdou fanoušci kompletní diskografii formace ve formátu mp3 a množství videomateriálu z její historie. Po nahrání desky opustil sestavu jeden ze zakládajících členů, Pavel 'Hirax' Baričák, a na jeho místo nastoupil Martin 'Mír' Vanko. Na podporu alba odehráli několik koncertů, natočili hraný klip k titulní písni a na několik let si dali pauzu.
Teprve 29. března 2014 se Editor objevili v sestavě Milan 'Doctor' Jakubík (zpěv), Stano 'Stanley' Pastucha (baskytara) a Peter 'Prochy' Prošek (bicí) spolu s kytaristou Emilem Varsíkem na koncertě v martinském pubu Kocka, kde zahráli několik starších písní. Po příznivém ohlasu fanoušků a díky "chemii", která mezi bývalými členy fungovala i po letech, se rozhodli Editor znovu oživit v podobě, v jaké existoval do roku 2004. Tato sestava v dubnu 2017 vydala další desku Old School, na níž se, jak je z názvu patrné, vrací k thrashovějšímu stylu.
Na konci roku 2020 formaci opustil kytarista Emil Varsík a na uvolněné místo nastoupil Aďo Jankovič. V následujících letech vyšly na CD nejprve reedice demonahrávek z 90. let a na konci roku 2025 konečně pod hlavičkou vydavatelství Metal Scéna také nové, v pořadí již deváté studiové album Cesta do Pekla.
Sestava v roce 2026:
- Stano Pastucha - basa
- Peter Prošek - bicí
- Milan 'Doctor' Jakubík - zpěv (od 1988)
- Aďo Jankovič - kytara (od 2021)
Podrobnosti: Editor - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Shut Up! (1994)
Zero Option (1996)
Game Over (2002)
Realita? (2004)
Svet je proti nám (2006)
Pod parou (2008)
Dovidenia v pekle (2011)
Old School (2017)
Cesta do pekla (2025)
OCELOT
Ocelot vznikl v roce 1988, a to na troskách zábavové skupiny Proxima. Na troskách proto, že Proximu zakázali tehdejší soudruzi z odboru kultury v Třebíči. Nelíbilo se jim vystupování, oblečení a samozřejmě ani hudba.
Vznikl tedy Ocelot, jehož název i koncepci vymyslel na vojně Jindra Novotný, když se zoufale nudil. Skupina nazkoušela původní monotématický repertoár, který se zaměřoval na husitství. Většina písní pojednávala o husitech, používaly se trojhlasé chorály, a v sestavě byl samostatný zpěvák a dvě sólové kytary. Tato sestava měla tehdy celkem velký úspěch. Na samostatné koncerty chodilo až 500 lidí, na Žďársku dorazilo dokonce i 700 návštěvníků.
První sestava: Vojtěch Samko (kytara), Vlastimil Staníček (bicí), Jindra Novotný (baskytara), Ivo Sláma (kytara) a Lubomír Hotový (zpěv) vydržela do roku 1991, kdy odešel z náboženských důvodů zpěvák Lubomír Hotový. Na jeho místo nastoupil tehdejší kytarista a zpěvák skupiny Gilotina Leoš Balík. V té době kapela celkově přitvrdila a začala hrát thrash metal. V této sestavě si možná pamětníci vzpomenou na koncert ve Sportovní hale ve Znojmě, který Ocelot zahájil tak, že bedňáci přinesli zpěváka v zavřené rakvi přímo na stage.
Tato sestava však dlouho nevydržela. Skupina se přestala hudebně vyvíjet a usnula na vavřínech. Její činnost byla tehdy ukončena tak, že si zbytek kapely těsně před vánočním koncertem v roce 1992 odvezl nástroje ze zkušebny a bylo po skupině. Na další dva roky založil Jindra Novotný novou kapelu, která se jmenovala The Bronx, hrála ve tříčlenné sestavě rock'n'roll a tento projekt byl úspěšný pouze regionálně – Třebíčsko, Znojemsko, Jihlavsko.
V roce 1994 byl Ocelot opět obnoven, tentokrát ve tříčlenné sestavě: Luboš Kozdera (kytara), David Klimek (bicí), Jindra Novotný (baskytara, zpěv). Kapela v tomto složení hrála neuvěřitelných 13 let, a to po celé České republice a také se objevila v Košicích na Slovensku na velkém festivalu. V tomto období byla natočena alba The Motorhell (2002), The Sexhell (2003) a Rychlá smrt (2005). V roce 2006 se začala projevovat ponorková nemoc a odchází bubeník David Klimek. Na jeho místo nastupuje Pavel Němec, který v kapele působí dodnes. V roce 2008 vyšlo další LP Fuckers.
V roce 2012 ještě vyšlo další album Časy zlý, ale v červenci Jindra Novotný před srpnovými koncerty činnost kapely zastavuje a odchází dlouholetý kytarista Luboš Kozdera. Důvodem zastavení činnosti byly zásadní problémy v oblasti managementu. Na místo kytaristy poté přichází v září 2012 brněnský šoumen Luděk Savana Urbánek. Kapela se pouští s chutí do nových skladeb a první koncert v této sestavě probíhá 21. 12. 2012 v Boomerang Music Clubu v Hlubokých Mašůvkách u Znojma. Klub je nacpaný k prasknutí a Savana si okamžitě získává fanoušky na svou stranu.
Rok 2013 se nese ve znamení častého koncertování. Ocelot hraje nejen v klubech, ale i na motosrazech a různých festivalech. 1. listopadu 2013 kapela nastupuje do studia a zde vzniká do února 2014 nové album s názvem Rock n´Roll Dog. Album je nahráno ve špičkové zvukové kvalitě, zdobí ho profesionální booklet a vychází 15. 4. 2014. V dalších letech vychází ještě dvě alba: Pekelnej stroj (2017) a Bordell Roll (2021).
Zdroj: www.metal-line.cz
Podrobnosti: Ocelot - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
The Motorhell (2002)
The Sexhell (2003)
Rychlá smrt (2005)
Fuckers (2008)
Časy zlý (2012)
Rock n' Roll Dog (2014)
Pekelnej stroj (2017)
Bordell Roll (2021)
Výročí osobností
březen 1988
29.3.1988 - narodil se americký hudebník CHRIS MARTIN. V letech 2012 - 2022 kytarista progresivní death metalové kapely Atheist.
31.3.1988 - narodil se finský muzikant VILLE MIINALA. Bubeník Thyrane, Darker Grounds, Mors Subita, Vortech a dalších kapel.
duben 1988
24.4.1988 - zemřel italský basák DARIO CARRIA (24.8.1967 - 24.4.1988), člen skupiny Bulldozer
květen 1988
9.5.1988 - narodil se britský bubeník JAMES PERRY. Od roku 2008 člen thrash/death kapely Bull-Riff Stampede a od roku 2018 anglické thrashové legendy Onslaught.
červen 1988
1.6.1988 - narodil se slovenský muzikant BORIS BAUER. Od roku 2005 zpěvák slovenské thrash metalové kapely Catastrofy. Prvních pět let hrál také na basu.
září 1988
6.9.1988 - narodil se kanadský bubeník RIDER JOHNSON, člen skupiny Razor
14.9.1988 - narodil se americký zpěvák NICK COURTNEY. V letech 2018-2022 člen kapely Vicious Rumors. Zpíval také v thrash/speedových Gladius.
říjen 1988
4.10.1988 - narodil se americký zpěvák GEORGE CLARKE (vlastním jménem GEORGE LESAGE CLARKE IV). Spoluzakladatel kapely Deafheaven.
