| Původ: | Roztoky, Středočeský kraj, Československo |
| Aktivní roky: | 1976 - 1993, 1995 - 1997, 2009 - současnost |
| Styl: | Heavy metal, speed metal |
| Vydavatelé: | Warner Music Czech, Multisonic, Monitor |
| Web: | vitacit.eu |
| Podrobnosti: | Vitacit - Metal Archives |
Kapela VITACIT, jedna z nejstarších českých metalových smeček, vznikla už v roce 1976 v Roztokách u Prahy a hned zpočátku se prezentovala tvrdou kytarovou hrou ve stylu URIAH HEEP nebo DEEP PURPLE. Skupina často měnila sestavu a uvedla na metalovou scénu mnoho známých jmen, například Miloše 'Dodo' Doležala nebo Láďu Křížka. Své nejslavnější období zažívala v druhé polovině 80. let a na začátku devadesátek. Po častých změnách a čtyřech studiových albech se v roce 1997 VITACIT rozpadá. K obnovení jeho činnosti dochází až po mnoha dlouhých letech v roce 2009.
Sedmdesátá léta se lámou do své druhé poloviny a v Klecanech, pár kilometrů severně od Prahy, pilně zkouší parta Acylpyrin, která vznikla na základech dřívější formace Odpadky. Jejím kapelníkem a zároveň bubeníkem byl Zbyněk Adam, jenž pracoval v 'Acylpyrince' (továrně na výrobu stejnojmenného léku) – odtud také pochází název souboru. Později se transformovali v dobře známý Rock automat. Na jejich zkouškách se často objevuje i jeho mladší bratr Karel, který tehdy také propadl kouzlu bicích, stejně jako jeho další rockoví kumpáni ze sousedních Roztok. Mladíci tu byli zasvěceni do tajů rockového života, které plánovali zužitkovat ve vlastní, čerstvě založené sestavě.
Tuto novou partu založil v roce 1976 v Roztokách u Prahy tehdy teprve třináctiletý baskytarista Pavel 'Kuře' Hejč spolu se svými vrstevníky Jiřím Kadlecem (kytara, zpěv), Tomášem Vyhnalíkem (klávesy) a Karlem Adamem (bicí). Inspiraci čerpali z repertoáru britských hardrockových legend Deep Purple a Black Sabbath a postupně ji přetvářeli do vlastních skladeb. Jednoho dne byli přátelsky přizváni spřáteleným uskupením Acylpyrin na akci – tehdy populární 'čaje', tedy cosi mezi koncertem a taneční zábavou – kde měli zahrát během přestávek. Během této události se seznámili se dvěma dalšími rockovými nadšenci a po krátké dohodě se kvarteto rozšířilo o kytaristu Jaroslava Kunku a bubeníka Tomáše Hubáčka. To si vyžádalo pár vnitřních změn – Jirka Kadlec se přesunul k sólovému zpěvu, Pavel Hejč se chopil druhé kytary a Karel Adam se přeškolil na basu.
Při památném prvním vystoupení zaznamenali solidní ohlas – a právě tehdy vznikl název Vitacit. S tímto nápadem přišel Karel Adam, z něhož se postupně stal vedoucí formace. Sestava získala zřizovatele (v té době nutnost – bez něj se nehrálo ani na pohřbu) pod ZO SSM v O.P.S. Roztoky u Prahy a pod odborným dohledem Milana Štěpánka složila kvalifikační zkoušky. Zhruba v této době z bandu odchází klávesák Tomáš Vyhnalík a za bicí usedá Libor Ludvík.
Pavel Hejč vzpomíná na první opravdové vystoupení po složení kvalifikačních zkoušek – a tedy i první oficiální koncert – na taneční zábavě v Běchovicích dne 20. 5. 1978: „Stejně jsme museli dostat zvláštní povolení k vystupování. Směrnice totiž povolovaly kapelám vystupovat jen tehdy, bylo-li všem hudebníkům více než 16 let. To nám sice všem nebylo, ale povolení jsme dostali a mohli tak vesele provozovat svůj bigbít.“
Ještě do konce roku 1978 došlo ke dvěma zásadním změnám. Na bubenickou stoličku usedl Venca Pokorný a k mikrofonu se postavil Dann 'Zeppelin' Horyna. Pod vedením Karla Adama soubor intenzivně makal na nových autorských kusech a čile koncertoval – i když zatím hlavně po vesnických sálovkách. V následujícím roce musel Jarda Kunka partu nedobrovolně opustit, protože ho Vlast povolala na dva roky vojenské služby. Jeho místo zaujal Jirka Löffelmann – o něco starší týpek, ale s vizáží správného undergroundového vandráka. Jarda se po návratu z vojny do Vitacitu už nevrátil a začal se věnovat zvukařině.
V roce 1981 se Vitacit poprvé představil pražskému publiku – jako předskokan tehdy populárního Abraxasu. Tím si otevřel dveře do vyhlášených rockových klubů a sálů v hlavním městě. Byla to éra, kdy v československé scéně dominoval vliv Nové vlny, se kterým se tvrdé kytarové pojetí Vitacitu úplně míjelo.
Pamětníci vzpomínají, jak tahle pětice mániček vtrhla na pódium jako uragán. Dvojice vlasatých kytaristů se předháněla v nekonečných soubojích drsných, ale melodických sól. Výživná basa s bohatými vyhrávkami a našlápnutý, přesný bubeník dodávali hudbě poctivý groove. A to všechno korunoval zpěvák s charismatem Roberta Planta. Hrály se sice jednoduché, ale pekelně energické fláky – něco mezi hardrockem a právě se probouzejícím heavy metalem. Valná většina z nich pocházela z dílny Karla Adama.
Rockeři jen zděšeně civěli kolem sebe a nevěděli, co se děje. Dann v červené kombinéze mlátil svojí blonďatou hřívou kolem sebe a neustále lítal po pódiu. Přijetí formace bylo tenkrát velmi bouřlivé a uskupení dokonale zastínilo hlavní hvězdy večera.
Počátkem roku 1982 dochází k zásadní změně v sestavě. V dubnu jde na dva roky do 'zelené pakárny' (na vojnu) vůdčí osobnost bandu Karel Adam. Zanedlouho po něm odchází i Dan Horyna, ten ale do známé formace Benefit, posléze se ale vrací. Náhradu basisty našla kapela poměrně rychle, a to náhodou (cestou za Karlem Adamem na vojnu) v postavičce Luďka Adámka. Po 14 dnech zkoušení hraje Luděk první koncert s uskupením v Klecanech, a to v květnu 1982.
Období do konce roku 1983 však není pro band příliš šťastné. Je ve znamení odchodů a příchodů Dana Horyny a Vency Pokorného, kteří mezitím posílili tancovačkový Benefit, což byla zaběhlá a všeobecně známá formace, a Vitacit moc koncertů v této době neměl. I přes neustálé rozpory ale vznikají v této době výborné věci, které se budou hrát po několik dalších let. Vzájemná nevraživost jednotlivých členů nakonec vyústila v nucený odchod Jirky Löffelmanna do bandu Železná neděle a formace tak hrála jeden čas pouze ve čtyřech. Jezdily se pouze zábavy a koncertní vystoupení bylo tak maximálně dvakrát do měsíce. Parta však chtěla hrát hlavně koncerty, a tak po Jirkově odchodu bylo jasné, že je nutné najít plnohodnotnou náhradu.
Sestava našla druhého kytaristu (vlastně prvního, protože Pavel Hejč hrál vždy spíše doprovod než sóla) před koncem roku 1983 v osobě Michala 'Mecha' Bohumela, který byl o něco starší než zbytek uskupení, o to však zkušenější (něco jako Karel Jenčík, když hrál na bubny v Arakainu). Na svého Gibsona však válel náramně, výborně zpíval a podílel se i skladatelsky. S Bohumelovým příchodem se formace plně zaměřuje na koncertní činnost a hrají asi nejčastěji ve své historii. Mezi novými skladbami je i mnoho předělávek s českým textem, které si však fanoušci tak nějak vzali za své. V roce 1984 band také poprvé vstupuje do studia, konkrétně do studia Československého rozhlasu, kde vznikají jejich první čtyři profesionální nahrávky ("Tulák", "Malá tíseň", "Noční město" a "Stále dál"), které ale z nějakého důvodu nikdy nevyšly. Hraje se často po Praze (Rokoska, U Jaurisů, Prosek, Bohnice, Ládví, Lucerna) i mimo Prahu (hlavně na Kolínsku), věhlas party roste a fanoušků samozřejmě přibývá.
V lednu a únoru 1985 vyvrcholí déle trvající n'shody mezi Danem Horynou a ostatními členy bandu, Dan potřetí a naposledy opouští sestavu a zamíří si to kupodivu k 'popovému králi" Františku Janečkovi. Jeho odchodem se uzavírá jedna z důležitých kapitol ve vývoji Vitacitu. Většina fanoušků band odepsala a již nedoufala, že opět vstane z popela (jako ještě v budoucnu několikrát).
Krátce po 'Zeppelínově' odchodu se všichni pozůstalí jdou podívat na výroční koncert kapely Orient, kde jako předskokani vystupují muzikanti z TAM. V této partě zpíval Ladislav Křížek, který okamžitě dostal lano na post vokalisty. Překvapený Láďa přijímá. Z důvodu delšího zahraničního pobytu Michala Bohumela (zlí jazykové tvrdí, že emigroval do Německa) je band nucen se poohlédnout také po novém kytaristovi. Na základě konkurzu byl nakonec vybrán Albert Čížek z Domina, vydržel ale jen necelé tři měsíce.
V dubnu 1985 je již kapelníkem Luděk Adámek. Ještě dříve se však seznamuje u svého přítele Pavla Weinera (velmi známá postava pražského metalového nebe) s do té doby neznámým kytaristou Milošem Doležalem. Pozval ho na koncert v Dopravních podnicích v Praze. Po tomto koncertě pustil klukům Miloš, zvaný 'Dodo', nahrávky své formace Žádná křeč z Karviné a bezprostředně poté byla dohodnuta informativní zkouška.
Kluci byli z Dodovy hry natolik nadšeni, že dochází k okamžité změně na postu kytaristy. Tímto krokem zazněl symbolický výstřel z Aurory na startu novodobé historie Vitacitu. Ještě na podzim roku 1985 nahrála parta ve studiu Martina Kratochvíla dvě skladby: "Znám svý chyby" a "To se nesmí stát". Zvukově sice za moc nestojí, přesto se druhá píseň vyšplhala až na druhé místo v žebříčku tehdy velmi oblíbeného rozhlasového pořadu Větrník (což byla v té době zřejmě jediná možnost poslechnout si tvrdé rockové kapely v rádiu).
Rok 1986 začal Vitacit ve velkém stylu. Z převzatých písní zůstaly v repertoáru opravdu jen ty nejlepší ("Jsou rána" a "Jen její láska tu zůstala" z pera uskupení Y&T). Na tanečních zábavách se sice ještě nějaké převzaté kousky objevily, ale tancovaček bylo v roce 1986 už jen minimum. Hlavně se koncertuje po celé republice a rodí se další nové věci, jejichž autory jsou především Dodo a Křížek.
Začátkem roku 1986 dostala formace nabídku k vystoupení na 1. Rockfestu (červen), který byl tehdy soutěžní. Vitacit se svým programem vyprodával sály, kde se objevil. K tomuto období Luděk podotýká: „Moc nás těšilo, že na našich vystoupeních bylo kromě 15. - 20.letých, pro které je vlastně tato muzika určena, i procento starších lidí. To nás utvrdilo, že jdeme správným směrem!“. Velmi dobře dopadla formace také v anketě již zmíněného rozhlasového Větrníku za rok 1986 (6. místo za kapelu, 2. místo za objev roku a 6. místo za skladbu roku - "To se nesmí stát").
Koncem roku 1986 dochází ke spojení kladenské a pražské odnože fanclubu. Vedení se ujímá 'Svatá trojice' Jirka Bartoš, Láda Modlík a Michal Brzák. Takto sjednocený fanclub kapely okamžitě zahajuje svoji činnost a začíná vycházet fanzin Rocker s aktuálními informacemi o dění v bandu. Vitacit se dostává do širšího podvědomí lidí a příští rok 1987 se měl stát odrazovým můstkem pro logicky se rýsující úspěch.
V lednu 1987 ale Láďa Křížek ohlašuje svůj odchod, 15. 3. vystupuje v Lucerně naposledy a odchází do skupiny Citron. Křížek si pro odchod vybral tu nejnevhodnější chvíli, protože ze strany profesionálních agentur byl o Vitacit velký zájem a přišly i konkrétní nabídky na desky. Po jeho odchodu z toho všeho nebylo nic. Poslední tři koncerty s Křížkem probíhaly ve velmi ponuré a stísněné atmosféře. Konaly se na Barče, na Rokosce a již zmíněné Lucerně. Z Barči existuje snad nejrozšířenější nahrávka Vitacitu a skoro celý koncert je zaznamenán na Vzpomínkách.
Formace se rozhodla těžkou situaci překonat a hraje dál ve čtyřech. Proběhlo mnoho zkoušek nových zpěváků, ale nakonec se Miloš rozhodl, že bude zpívat sám (doposud zpíval doprovody). V této době se Miloš Doležal stává jakýmsi přirozeným vedoucím souboru. Přichází však další rána. Na podzim tohoto roku odchází Pavel Hejč na vojnu.
„Dva dny před jeho odchodem se konal koncert na pražské "Barče". Koncert na rozloučenou to byl parádní, skvělá atmosféra! Tonda Rauer tuto akci nahrával a existuje poměrně parádní záznam. Shodou okolností to byl i můj poslední koncert před vojnou. ´Dodo´ zazpíval hodně v pohodě, i když s jeho pozdějšími výkony se to nedá srovnávat. Hrály se věci z celé historie sestavy, zazněly i novinky jako "Století", "Zvony" a "Zkáza měst". Došlo i na Danovy kusy jako "Malá tíseň", "Vyznání" a "Kočka". Dalším překvapením byl "Strejda" zpívaný Luďkem. Více než regulérní koncert to spíš připomínalo jeden veliký mejdan.“vzpomíná Pavel.
Kapele tak nastaly těžké dny. Přízeň diváků rozhodně neztratila, i když jich jeden čas chodilo méně. V repertoáru zdomácnělo výborné "Století", vznikají skladby "Peaceman", "Zvony", "Zkáza měst" a pomalu se rodí další. V průběhu roku 1988 přišla nabídka účinkovat ve filmu R. Urbana Horká kaše, pro který se točily nové skladby ve studiu Martina Kratochvíla. Jde o panelákový příběh z Jižního města o 'zlých povalečích', kteří dělají jenom neplechu a 'hodných metalácích', kteří pomáhají starým lidem a samozřejmě chodí na Barču na Vitacit. Příběh a celý film nijak nenadchly, ale fandové mohli konečně sestavu vidět i na plátně, což do té doby bylo absolutně nemožné (video měl málokdo).
V době Pavlova pobytu v zeleném sukně hraje parta ve třech a druhá kytara citelně chybí. Na akci v pražské Lucerně se nečekaně zjevuje Křížek, který odezpívá většinu koncertu. Z důvodu dlouhé absence zkoušení je však hodně často vedle, přesto je uskupení a hlavně Láďa nadšeně přijato. Fanoušci opět začínají řešit otázku jeho návratu.
V té době Dodo´odehrává několik koncertů i v barvách Pražského výběru, který jede turné k nové desce Výběr. Miloš k tomu řekl:„Ač jsem si třeba tolik nezahrál jako ve Vitacitu, byla to pro mě absolutní škola. Naučil jsem se mnoho věcí, o kterých jsem do té doby neměl ani páru.“
Začátkem léta 1988 opouští sestavu Venca Pokorný, který již dlouho před tím řešil věčné muzikantské dilema: rodina versus kapela. Vitacit ještě ke všemu prožíval velmi nejisté období, a tak padlo rozhodnutí, jaké padlo. Je to veliká škoda, protože pražská scéna tak přišla o jednoho z nejlepších bubeníků (Venca se od té doby v žádné skupině nevyskytl). Plnohodnotná náhrada přichází ze severu Moravy v podobě Milošova kamaráda Ivana Poláka, který do sestavy okamžitě zapadl a čekalo se už jen na jediné, na návrat „jednoho poutníka životem, který si rok někde putoval, až se zase vrátil“, jak pravil Miloš.
Pavel Hejč opět zahrál 3.10.1988 a definitivně tak ustálil novou sestavu. Svůj návrat z vojny oslavil v KD na Smíchově před plným sálem, kde před nadšeným publikem odehrál minimálně půlku koncertu. Na všech členech partičky byla znát radost, že jsou opět kompletní. Rok 1989 začal pro Vitacit také nadmíru dobře. Formace koncertuje po celé republice a míří i za hranice. Zásluhou zvukaře Miloše Köglera má naživo výborný zvuk a i světelný park působí monstrózně. Dodo se postupem času vyzpíval a nezaujatí při poslechu starších koncertních nahrávek tvrdí, že zpívá lépe než Křížek. I band je častým koncertováním dokonale sehraný a show jsou hrány s absolutní jistotou. 4.1.1989 se také uskutečnila oficiální premiéra filmu Horká kaše v pražském kině Světozor.
Členové kapely dlouhou dobu usilovali o to, aby byla plně profesionální a mohli se tak věnovat pouze muzice. Úsilí bylo nakonec korunováno úspěchem a první profesionální kšeft se konal 21.3.1989 v KD na Smíchově. Atmosféra byla nevídaná a uskupení předvedlo dvě nové skladby "Nerovný boj" a "Spadla klec". Pokračují koncerty po celé republice (tehdy samozřejmě i na Slovensku) a v rámci 'Dnů Prahy v Moskvě' hraje Vitacit poprvé v zahraničí.
Blíží se datum listopadového převratu. Parta byla tehdy na cestách po Bulharsku, z kterého se vrátila právě do centra událostí. K tomu praví Luděk: „Když jsme přistávali na Ruzyni, bylo všude spousta lidí. Vůbec jsme netušili, co se doma děje! První, co mě napadlo, ty vole, už jsou tady zase Rusové, to je konec!“ Po pádu režimu se paradoxně na čas přestalo chodit na kulturu. Koncerty Vitacitu nebyly samozřejmě výjimkou a po určité období chodilo méně fanoušků. Naštěstí tato situace netrvala dlouho.
Začíná rok 1990. Je připraven nový materiál na první oficiální LP, ale jeho vydání stíhá problém za problémem. Deska Vzhůru přes oceán nakonec vychází až v září 1990.
Píše se datum 7.5.1991 a Vitacit hraje naposledy ve složení: Dodo, Kuře, Luděk a Ivan. Poslední koncert proběhl v pražské Lucerně. Někde v půlce vystoupení oznamuje Dodo fanouškům, že na čas odjíždí do USA studovat kytarovou školu. Křtí se Dodova sólová, čistě instrumentální deska My Little World, na které hrají i Luděk a Ivan.
Po Milošově odjezdu zakládá Luděk s Kuřetem nový streetrockový projekt Vitacit. Místo Doda přicházejí kytarista Petr Kocour a zpěvák 'Fany' Stehlík z bandu Guns. Ivan Polák s novým směrem nesouhlasí a po jediné zkoušce odchází. Později bubnuje na prvotině Wanastových Vjecí a na Dodově sólovce Dráždivý dotyk. Za bicí usedá talentovaný Štěpán Smetáček.
V únoru a březnu 1992 vstupuje formace do studia Propast, aby tam zaznamenala nový zvuk, který trochu připomíná Luďkovy oblíbence Guns N' Roses. V květnu se studiová nahrávka Máte se hnout objevuje v prodeji.
Přestože muzikantské výkony byly slušné, jedinečný hlas Fanyho Stehlíka a hvězdní hosté jako Lucie Bílá či Marcela Březinová výborní, deska nezaznamenala žádný výrazný ohlas. Fanoušci prakticky odmítli novou tvář své oblíbené kapely. Mezitím Dodo sklízí úspěchy s mnohem konzervativnějším materiálem na svém sólovém počinu Dráždivý dotek (který proslavil zejména americký kytarista Guy-Mann Dude a singl "Soudím"). V době vydání již není členem sestavy Štěpán Smetáček, který paradoxně odešel právě k Dodovi, a místo něj přichází Lukáš Doksanský. V srpnu vzniká k desce videoklip na skladbu "Modrý oči".
Koncem září nahrává Vitacit s novou posilou v Propasti cover "Nikdo nejsme akorát" pro tribute album skupině Olympic s názvem Dej mi víc... Olympic, které ještě do konce roku vydává Monitor. To se však stává labutí písní sestavy a formace se rozpadá. Luděk odchází do Německa, kde působí v bandu Akasha Chrome, zatímco Kuře se připojuje ke kapele Corona, které produkoval singl "Naivka"/"Můžu ti lhát".
Na konci roku 1994 dochází ke znovuzrození a jako blesk z čistého nebe se Vitacit vrací v sestavě Miloš Doležal (kytara, zpěv), Pavel Hejč (kytara), Karel Adam (baskytara) a Daniel Hafstein (bicí). V tomto složení podepisují na jaře následujícího roku novou smlouvu s Monitorem a v květnu a červnu natáčejí v Dodově Haciendě pěkně nadupanou nahrávku Navostro. Oproti předchozí studiovce je materiál výrazně tvrdší, přesto ale kapela opouští svůj tradiční melodický metal, kterým se proslavila. Produkce se Dodo ujímá spolu s Janem Němcem. Album je věnováno hlavnímu duchu fanclubu, Jirkovi Bartošovi, který bohužel odešel příliš brzy. Po nahrání desky odchází Kuře, aby se věnoval formaci Corona a produkční práci. Jeho místo zaujímá Libor Matějčík, zakladatel Motorbanu a bývalý člen Kreysonu. Ten se fanouškům představuje na koncertech k nové desce.
Koncerty jsou tehdy pořádně našlapané a novinky jako "Nebezpečná nálož" či titulní "Navostro" fungují živě stejně dobře jako osvědčené hity "Sybila", "Zvony" nebo "Loď". Sílu tehdejšího materiálu dokládá i fakt, že Vitacit byli 22. října vybráni jako předskokani samotných Iron Maiden na jejich pražský koncert.
Téměř po roce, v červenci a srpnu, vzniká v žirovnické Haciendě další studiová nahrávka pojmenovaná Zaživa mrtví, která v zásadě navazuje na svého předchůdce. Tentokrát si sestava našla čas i pro pomalejší skladbu "Noci jsou zlý", která se okamžitě stala nejvýraznější položkou a lehce zjemnila jinak tvrdý ráz alba. Po nahrání této desky odchází Libor Matějčík.
Pouze ve třech muzikantech vzniká cover "Fight Fire With Fire" na tribute LP zesnulému basákovi Metallicy Cliffu Burtonovi 10 Years After... A Tribute to Cliff Burton. Místo Libora přichází Robin Davídek a se zacelenou sestavou vystupuje Vitacit například na tradičních Metalových Vánocích v Barče. V roce 1997 koncertuje formace jen sporadicky, přesto se jí dostává další pocty – v červnu předskakují legendě rocku Alice Cooperovi. Prodej nahrávek i návštěvnost koncertů však nejsou podle očekávání, a tak rok 1998 znamená, zdá se, definitivní konec. Miloš se věnuje nahrávání své desky s Hendrixovými coververzemi, Hafo obnovuje Mewu, a Karel s Robinem působí v libereckém Krucipüsku, později v Brichtově Grizzly a AB Bandu (kde již nehraje Robin, ale zase Hafo).
V dalších letech se okolo kapely nic podstatného neděje. Ke konci roku 2005 o sobě dává vědět Miloš Doležal, když si vlastním nákladem vydává další sólové album pod názvem Nejvyšší vibrace. Pracoval na něm dlouhých pět let, za účasti špičkových světových muzikantů. Na podporu desky vyráží na pár klubových koncertů po celé republice. Kromě ukázek z nové nahrávky a z Dodo hraje Hendrixe pravidelně zaznívají i koncertní tutovky Vitacitu ("Škorpion", "Zvony", "Loď", "Sybila", "Johanka", "Já chci se ptát těch králů"). Dne 9. 6. 2006 se konal výjimečný koncert v Praze 9 – Kbelích, který Dodo věnoval svým fanouškům a pozval na pódium velmi vzácné hosty, včetně Pavla Hejče. Pro tento den společně nacvičili i další slavná čísla Vitacitu.
Až v roce 2009 se zlehka pohnou ledy. Poté, co Láďu Křížka a Luďka Adámka, kteří už tou dobou spolu nějaký čas poháněli obnovený Kreyson, napadlo oživit slávu jejich bývalé kapely. Domluvili se s Kuřetem, a poté, co je Dodo odmítl, využili tehdejší spoluhráče, kytaristu Radka 'Reddyho' Kroce a bubeníka Zdeňka Pradlovského, a společně rozjeli vzpomínkovou podobu Vitacitu, která si nekladla za cíl nic víc než jen živě provětrávat to nejlepší z jejího dědictví – pochopitelně z období s Láďou za mikrofonem.
Vydrželo jim to takto bez většího vzrušení a v pohodě ještě pár let, než přišel rok 2015 a zopakovala se 28 let stará situace. Láďa Křížek se znovu chytil lana od Radima Pařízka a opět odešel do ostravské legendy Citron, kde se po nečekané smrti Standy Hranického uvolnilo místo zpěváka.
V té době již nicméně se skupinou zlehka spolupracoval i další její někdejší pilíř – totiž (překvapivě) Dan Horyna, který se v předlouhém mezičase zbavil svých toxikomanických obtíží, znovu vdýchnul život i svému někdejšímu projektu Merlin a na vitacitovských koncertech jste jej mohli vidět právě po boku Ládi Křížka. Jeho kompletní angažmá proto bylo logickým krokem, jenž následně vykrystalizoval v další verzi kapely, v níž se krom jistoty v podobě Luďka Adámka objevili také další staří známí: Fany Stehlík a Petr 'Eda' Kocour, k nimž se pak přidal i kytarista Honza Bouška (alternující zřejmě Kuřete, jinak letitého zvukaře slavného strahovského klubu 007) a bubeník Stanley Jahoda (ex-Motorband).
Společně živě oprášili téměř celou historii uskupení, jejímž motorem je především nostalgie – ale to je dnes vlastně velmi obvyklý způsob kulturního pohonu. Opravdovému životu metalové kapely, tak, jak jsem o něm již psal, se to sice nevyrovná, ale jak praví jedno domácí přísloví: „Lepší vrabec v hrsti, než holub na střeše“. Vitacit tak žije alespoň koncertně, a jak vyplývá z aktuálních vyjádření souboru na internetových vlnách, možná se můžeme dočkat i čerstvého autorského materiálu prostřednictvím nové studiovky.
V roce 2019 oznámil svůj odchod z kapely Stanley Jahoda. Vystřídal ho Michal 'Kolouch' Daněk.
Historie Vitacitu pokračuje i v současnosti. Kapela zůstává aktivní nejen koncertně, ale příležitostně naznačuje i chuť k novému autorskému materiálu. Od roku 2009 vystupovala v různých obměnách složených převážně z původních členů – především Ladislava Křížka, Dana Horyny, Luďka Adámka, Fanyho Stehlíka a Petra Edy Kocoura. V letech následujících se v sestavě objevili také Honza Bouška a nový zpěvák Honza Nezval.
V roce 2024 a 2025 odehráli Vitacit několik vydařených koncertů, například v plzeňské Šeříkovce, kde byli velmi pozitivně přijati publikem. Během vystoupení zazněly nejen klasické skladby z let 1979 – 1992, ale také nové prvky, které naznačují možný návrat do studia. Aktuální podoba formace se opírá především o nostalgii a koncertní vitalitu, kterou si dokázala udržet i v moderní době.
Vitacit tak žije dál – s živými koncerty, přízní pamětníků i zájmem mladší generace, která objevuje jeho tvrdý rockový odkaz. Pokud všechno půjde dobře, není vyloučeno, že se dočkáme i nové desky.
Použité zdroje: