Skupina Vitacit, jedna z nejstarších českých metalových smeček, vznikla už v roce 1976 v Roztokách u Prahy a hned zpočátku se prezentovala tvrdou kytarovou hrou ve stylu Uriah Heep nebo Deep Purple. Skupina často měnila sestavu a uvedla na metalovou scénu mnoho známých jmen, například Miloše "Dodo" Doležala nebo Láďu Křížka. Své nejslavnější období zažívala v druhé polovině 80tých let a na začátku let 90tých. Po častých změnách a čtyřech studiových albech se v roce 1997 Vitacit rozpadá. K obnovení jeho činnosti dochází až po mnoha dlouhých letech v roce 2009.

Sedumdesátá léta se lámou do své druhé poloviny a v Klecanech, pár kilometrů severně od Prahy, pilně zkouší skupina Acylpyrin, která vznikla na základech dřívejší kapely Odpadky. Jejím kapelníkem a zároveň bubeníkem byl Zbyněk Adam, který pracoval v Acylpyrince (odtud název). Později se přerodili ve známý Rock automat. Na jejich zkouškách se často objevuje i jeho mladší bratr Karel, který tenkrát také podléhal kouzlu bubnů, a jeho další rockuchtivý kamarádi ze sousedních Roztok. Mladíci jsou zde zasvěceni do tajů rockového života, které hodlají využít ve své vlastní, čerstvě založené skupině.

Tu založil v roce 1976 v Roztokách u Prahy tenkrát ještě třináctiletý baskytarista Pavel "Kuře" Hejč se svými vrstevníky Jiřím Kadlecem (kytara, zpěv), Tomášem Vyhnalíkem (klávesy) a Karlem Adamem (bicí). Inspiraci nacházeli v repertoáru britských hardrockových souborů Deep Purple a Black Sabbath a postupně se ji snažili přenášet i do vlastních skladeb. Jednoho dne jsou spřízněnou kapelou Acylpyrin pozváni na akci (tenkrát oblíbené čaje, tj. něco mezi koncertem a taneční zábavou), kde mají hrát v přestávkách mezi jejich vystoupením. Na koncertě se setkávají s dalšími dvěma spřízněnými dušemi a po krátké domluvě se kvarteto rozšířilo o kytaristu Jaroslava Kunku a bubeníka Tomáše Hubáčka. To si vyžádalo několik organizačních přesunů. Jirka Kadlec zůstal u sólového zpěvu, Pavel Hejč převzal funkci druhého kytaristy a Karel Adam se přeškolil na basovou kytaru.

Na památném prvním vystoupení měli solidní ohlas a zde také vznikl název Vitacit. Vymyslel ho Karel Adam, z kterého se postupně stává vedoucí kapely. Kapela získává zřizovatele (bez zřizovatele se tenkrát nedalo hrát ani na funuse) u ZO SSM v O.P.S. v Roztokách u Prahy a pod odborným dohledem Milana Štěpánka skládají kvalifikační zkoušky. Asi v této době z kapely odchází klávesák Tomáš Vyhnalík a za bicími nastupuje Libor Ludvík.

Pavel Hejč vzpomíná na první vystoupení po složení kvalifikačních zkoušek (vlastně i první vlastní koncert) na taneční zábavě v Běchovicích 20.5.1978: "Stejně jsme museli dostat zvláštní povolení k vystupování. Směrnice totiž povolovaly kapelám vystupovat jen tehdy, bylo-li všem hudebníkům více než 16 let. To nám sice všem nebylo, ale povolení jsme dostali a mohli tak vesele provozovat svůj bigbít."

Ještě do konce roku 1978 dochází ke dvěma zásadním změnám. Na místo bubeníka přichází Venca Pokorný a k mikrofonu se staví Dann "Zeppelin" Horyna. Pod vedením Karla Adama kapela horečně pracuje na nových vlastních skladbách a bohatě (i když zatím pouze po vesnických zábavách) koncertuje. V příštím roce kapelu nedobrovolně opouští Jarda Kunka (vlast ho povolala na dva roky do svých řad) a nahrazuje ho Jirka Löffelmann, týpek sice o něco starší, ale vzezřením správný santusák. Jarda se po vojně už do kapely nevrátil a začal jezdit se zvukem.

V roce 1981 se Vitacit prvně představil pražskému publiku jako předkapela tehdy populární kapely Abraxas a tím si otevřel dveře do významných rockových klubů a sálů v hlavním městě. Byla to doba, kdy se v hudbě většiny kapel výrazně projevoval vliv Nové vlny, kam Vitacit svým tvrdým kytarovým pojetím úplně nezapadal.

Pamětníci vzpomínají jak banda pěti mániček vtrhla na pódium jako pověstná vichřice. Dva vlasatí kytaristi se střídali v nekonečném souboji drsných, ale melodických sól. Nádherná basa s četnými vyhrávkami a přesný našlápnutý bubeník daly muzice hutný rytmický základ a všechno ošperkoval zpěvák typu Roberta Planta. Ale hlavně se hrály jednoduchý, ale pekelně nadupaný skladby, něco mezi hardrockem a tehdy se probouzejícím heavy metalem (valná většina z dílny Karla Adama).

Rockeři jen zděšeně civěli kolem sebe a nevěděli, co se děje. Dann v červené kombinéze mlátil svojí blonďatou hřívou kolem sebe a neustále lítal po pódiu. Přijetí kapely bylo tenkrát velmi bouřlivé a kapela dokonale zastínila hlavní hvězdy večera.

Počátkem roku 1982 dochází k zásadní změně v sestavě. V dubnu jde na dva roky do zelené pakárny vůdčí osobnost kapely Karel Adam. Zanedlouho po něm odchází i Dan Horyna do známé kapely Benefit, posléze se ale vrací. Náhradu basisty našla kapela poměrně rychle, a náhodou (cestou za Karlem Adamem na vojnu) v postavičce Luďka Adámka. Po 14 dnech zkoušení hraje Luděk první koncert s kapelou v Klecanech a to v květnu 1982.

Období do konce roku 1983 však není pro kapelu příliš šťastné. Je ve znamení odchodů a příchodů Dana Horyny a Vency Pokorného, kteří mezitím posílili tancovačkový Benefit, což byla zaběhlá a všeobecně známá kapela a Vitacit moc koncertů v této době neměl. I přes neustále rozpory ale vznikají v této době výborné věci, které se budou hrát po několik dalších let. Vzájemná nevraživost jednotlivých členů nakonec vyústila v nucený odchod Jirky Löffelmanna do skupiny Železná neděle a kapela tak hrála jeden čas pouze ve čtyřech. Jezdily se pouze zábavy a koncertní vystoupení bylo tak maximálně 2x do měsíce. Kapela však chtěla hrát hlavně koncerty a tak po Jirkově odchodu bylo jasné, že je nutné najít plnohodnotnou náhradu.

Kapela našla druhého kytaristu (vlastně prvního, protože Pavel Hejč hrál vždy spíše doprovod, než sóla) před koncem roku 1983 v osobě Michala "Mecha" Bohumela, který byl o něco starší než zbytek kapely, o to však zkušenější (něco jako Karel Jenčík, když hrál na bubny v Arakainu). Na svého Gibsona však válel náramně, výborně zpíval a podílel se i skladatelsky. S Bohumelovým příchodem se kapela plně zaměřuje na koncertní činnost a hrají asi nejčastěji ve své historii. Mezi novými skladbami je i mnoho předělávek s českým textem, které si však fanoušci tak nějak vzali za své. V roce 1984 kapela také poprvé vstupuje do studia, konkrétně do studia Českého rozhlasu, kde vznikají jejich první čtyři profesionální nahrávky ("Tulák", "Malá tíseň", "Noční město" a "Stále dál"), které ale z nějakého důvodu nikdy nevyšly. Hraje se často po Praze (Rokoska, U Jaurisů, Prosek, Bohnice, Ládví, Lucerna) i mimo Prahu (hlavně na Kolínsku), věhlas kapely roste a fanoušků samozřejmě přibývá.

V lednu a únoru 1985 vyvrcholí déle trvající neshody mezi Danem Horynou a ostatními členy skupiny, Dan potřetí a naposledy opouští skupinu a zamíří si to kupodivu k "popovému králi" Františku Janečkovi. Jeho odchodem se uzavírá jedna z důležitých kapitol ve vývoji skupiny. Většina fanoušků kapelu odepsala a již nedoufala, že opět vstane z popela (jako ještě v budoucnu několikrát).

Krátce po "Zeppelínově" odchodu se všichni pozůstalí jdou podívat na výroční koncert skupiny Orient, kde jako předkapela vystupuje skupina TAM. V této kapele zpíval Ladislav Křížek, který okamžitě dostal od lano na post zpěváka. Překvapený Ladislav přijímá. Z důvodu delšího zahraničního pobytu Michala Bohumela (zlí jazykové tvrdí, že emigroval do Německa) je kapela nucena se poohlédnout také po novém kytaristovi. Na základě konkurzu byl nakonec vybrán Albert Čížek ze skupiny Domino, vydrží ale jen necelé tři měsíce.

V dubnu 1985 je již vedoucím skupiny Luděk Adámek. Ještě dříve se však seznamuje u svého přítele Pavla Weinera (velmi známá postavička pražského metalového nebe) s do té doby neznámým kytaristou Milošem Doležalem. Pozval ho na koncert v Dopravních podnicích v Praze. Po tomto koncertě pustil klukům Miloš, zvaný Dodo, nahrávky své kapely Žádná křeč z Karviné a bezprostředně poté byla dohodnuta informativní zkouška.

Kluci byli z Dodovy hry natolik nadšeni, že dochází k okamžité změně na postu kytaristy. Tímto krokem zazněl symbolický výstřel z Aurory na startu novodobé historie kapely. Ještě na podzim roku 1985 nahrála skupina ve studiu Martina Kratochvíla dvě skladby: "Znám svý chyby" a "To se nesmí stát". Zvukově sice za moc nestojí, přesto se druhá skladba vyšplhala až na druhé místo v žebříčku tehdy velmi oblíbeného rozhlasového pořadu Větrník (což byla v té době zřejmě jediná možnost poslechnout si tvrdé rockové kapely v rádiu).

Rok 1986 začal Vitacit ve velkém stylu. Z převzatých písní zůstaly v repertoáru opravdu jen ty nejlepší ("Jsou rána" a "Jen její láska tu zůstala" z pera kapely Y&T). Na tanečních zábavách se sice ještě nějaké převzaté kousky objevily, ale tancovaček bylo v roce 1986 už jen minimum. Hlavně se koncertuje po celé republice a rodí se další nové věci, jejichž autory jsou především Dodo a Křížek.

Začátkem roku 1986 dostala kapela nabídku k vystoupení na 1. Rockfestu (červen), který byl tehdy soutěžní. Vitacit se svým programem vyprodával sály, kde se objevil. K tomuto období Luděk podotýká: "Moc nás těšilo, že na našich vystoupeních bylo kromě 15. - 20.letých, pro které je vlastně tato muzika určena, i procento starších lidí. To nás utvrdilo, že jdeme správným směrem!". Velmi dobře dopadla kapela také v anketě již zmíněného rozhlasového Větrníku za rok 1986 (6. místo za kapelu, 2. místo za objev roku a 6. místo za skladbu roku - To se nesmí stát).

Koncem roku 1986 dochází ke spojení kladenské a pražské odnože fanclubu. Vedení fanclubu se ujímá "Svatá trojice" Jirka Bartoš, Láda Modlík a Michal Brzák. Takto sjednocený Fanclub skupiny okamžitě zahajuje svoji činnost a začíná vycházet fanzin Rocker s aktuálními informacemi o dění v kapele. Vitacit se dostává do širšího podvědomí lidí a příští rok 1987 se měl stát odrazovým můstkem pro logicky se rýsující úspěch.

V lednu 1987 ale Láďa Křížek ohlašuje svůj odchod, 15.3. vystupuje v Lucerně naposledy, a odchází do skupiny Citron. Křížek si pro odchod vybral tu nejnevhodnější chvíli, protože ze strany profesionálních agentur byl o Vitacit velký zájem a přišly i konkrétní nabídky na desky. Po jeho odchodu z toho všeho nebylo nic. Poslední tři koncerty s Křížkem probíhaly ve velmi ponuré a stísněné atmosféře. Konaly se na Barče, na Rokosce a již zmíněné Lucerně. Z Barči existuje snad nejrozšířenější nahrávka kapely a skoro celý koncert je zaznamenán na "Vzpomínkách".

Kapela se rozhodla těžkou situaci překonat a hraje dál ve čtyřech. Proběhlo hodně zkoušek nových zpěváků, ale nakonec se Miloš rozhodl, že bude zpívat sám (doposud zpíval doprovody). V této době se Miloš Doležal stává jakýmsi přirozeným vedoucím kapely. Přichází ale další rána. Na podzim tohoto roku odchází Pavel Hejč na vojnu.

Pavel vzpomíná: "Dva dny před jeho odchodem se konal koncert na pražské "Barče". Koncert na rozloučenou to byl parádní, skvělá atmosféra! Tonda Rauer tuto akci nahrával a existuje poměrně parádní záznam. Shodou okolností to byl i můj poslední koncert před vojnou. Dodo zazpíval hodně v pohodě, i když s jeho pozdějšími výkony se to nedá srovnávat. Hrály se věci z celé historie kapely, zazněly i novinky jako "Století", "Zvony" a "Zkáza měst". Došlo i na Danovy kusy jako "Malá tíseň", "Vyznání" a "Kočka". Dalším překvapením byl "Strejda" zpívaný Luďkem. Více než regulerní koncert to spíš připomínalo jeden veliký mejdan."

Skupině tak nastaly těžké dny. Přízeň diváků určitě neztratila, i když jich jeden čas chodilo méně. V repertoáru zdomácnělo výborné "Století", vznikají skladby "Peaceman", "Zvony", "Zkáza měst" a pomalu se rodí další. V průběhu roku 1988 přišla nabídka účinkovat ve filmu R. Urbana Horká kaše, pro který se točily nové skladby ve studiu Martina Kratochvíla. Jde o "panelákový" příběh z Jižního města o "zlých povalečích", kteří dělají jenom neplechu a "hodných metalácích", kteří pomáhají starým lidem a samozřejmě chodí na Barču na Vitacit. Příběh a celý film nijak nenadchly, ale fandové mohli konečně kapelu vidět i na plátně, což do té doby bylo absolutně nemožné (video měl málo kdo).

V době Pavlova pobytu v zeleném sukně hraje kapela ve třech a druhá kytara citelně chybí. Na akci v pražské Lucerně se nečekaně zjevuje Křížek, který odezpívá většinu koncertu. Z důvodu dlouhé absence zkoušení je ale hodně často vedle, přesto je kapela a hlavně Ladislav nadšeně přijata. Fanoušci opětně začínají řešit otázku jeho návratu.

V té době Dodo odehrává několik koncertů i v barvách Pražského výběru, který jede turné k nové desce Výběr. Miloš k tomu řekl: "Ač jsem si třeba tolik nezahrál jako ve Vitacitu, byla to pro mě absolutní škola. Naučil jsem se mnoho věcí, o kterých jsem do té doby neměl ani páru."

Začátkem léta 1988 opouští kapelu Venca Pokorný, který již dlouho před tím řešil věčné muzikantské dilema rodina versus kapela. Vitacit ještě ke všemu zrovna prožíval velmi nejisté období a tak padlo rozhodnutí, jaké padlo. Je to veliká škoda, protože pražská scéna tak přišla o jednoho z nejlepších bubeníků (Venca se od té doby v žádné kapele nevyskytl). Plnohodnotná náhrada přichází ze severu Moravy v postavičce Milošova kamaráda Ivana Poláka, který do kapely okamžitě zapadl a čekalo se už jen na jediné, na návrat "jednoho poutníka životem, který si rok někde putoval, až se zase vrátil", jak pravil Miloš.

Pavel Hejč opět hrábnul do strun 3.10.1988 a definitivně tak ustálil novou sestavu. Svůj návrat z vojny oslavil v KD na Smíchově před plným domem, kde před nadšeným publikem odehrál minimálně půlku koncertu. Na všech členech kapely byla znát radost, že jsou opět kompletní. Další rok 1989 začal pro Vitacit nadmíru dobře. Kapela koncertuje po celé republice a míří i za hranice. Zásluhou zvukaře Miloše Köglera má naživo výborný zvuk a i světelný park působí monstrózně. Miloš Dodo se postupem času vyzpíval a nezaujatí při poslechu starších koncertních nahrávek tvrdí, že zpívá lépe než Křížek. I kapela je častým koncertováním dokonale vyhraná a koncerty jsou hrány s absolutní jistotou. 4.1.1989 se také uskutečnila oficiální premiéra filmu Horká kaše v pražském kině Světozor.

Členové kapely dlouhou dobu usilovali o to, aby kapela byla plně profesionální a mohli se tak věnovat pouze muzice. Úsili bylo nakonec korunováno úspěchem a první profesionální kšeft se konal 21.3.1989 v KD na Smíchově. Atmosféra byla nevídaná a kapela předvedla dvě nové skladby "Nerovný boj" a "Spadla klec". Pokračují koncerty po celé republice (tehdy samozřejmě i na Slovensku)a v rámci "Dnů Prahy v Moskvě" hraje Vitacit poprvé v zahraničí.

Blíží se datum listopadového převratu. Kapela byla té době na cestách po Bulharsku, z kterého se vrátili právě do centra událostí. K tomu praví Luděk: "Když jsme přistávali na Ruzyni, bylo všude spousta lidí. Vůbec jsme netušili, co se doma děje! První, co mě napadlo, ty vole, už jsou tady zase Rusáci, to je konec!" Po pádu režimu se paradoxně na čas přestalo chodit na kulturu. Koncerty Vitacitu nebyly samozřejmě výjimkou a po určité období chodilo méně fanoušků. Naštěstí tato situace netrvala dlouho.

Začíná rok 1990. Je připraven nový materiál na první oficiální LP, ale jeho vydání stíhá problém za problémem. Deska Vzhůru přes oceán nakonec vychází v září 1990.

Píše se datum 7.5.1991 a VITACIT hraje naposledy ve složení: Dodo, Kuře, Luděk a Ivan. Poslední koncert proběhl v pražské Lucerně. Někde v půlce koncertu Dodo oznamuje fanouškům, že na čas odjíždí do USA studovat kytarovou školu. Křtí se Dodova sólová, čistě instrumentální deska My Little World, na které hraje i Luděk a Ivan.

Po Milošově odjezdu staví Luděk s Kuřetem nový, streetrockový Vitacit. Místo Doda nastupují kytarista Petr Kocour a zpěvák Fany Stehlík ze skupiny Guns. S novým směřováním však nesouhlasí Ivan Polák a po jediné zkoušce odchází. Později bubnuje na první desce Wanastových Vjecí a na Dodově sólovce Dráždivý dotyk. Za bicí místo něj usedá talentovaný Štěpán Smetáček.

V únoru a březnu 1992 nastupuje kapela do studia Propast aby tam do drážek zaznamenal svůj nový zvuk, tak trochu podobný Luďkovým milovaným Guns N´Roses. V květnu se deska Máte se hnout objevuje na pultech gramoobchodů.

I přes slušné muzikantské výkony, jedinečný hlas Fany Stehlíka a hvězdné hosty jako jsou Lucie Bílá a Marcela Březinová se ale album nedočkalo žádné zásadní odezvy a fanoušci novou podobu své milované kapely prakticky odmítli, zatímco Dodo souběžně slavil úspěchy s mnohem konzervativnějším materiálem na sólovém albu Dráždivý dotek (jejž proslavila zejména účast amerického kytaristy Guy-Mann Dudea a singl "Soudím"). V době vydání desky už není členem Štěpán Smetáček, který paradoxně odešel k Dodovi a novou posilou se stává Lukáš Doksanský. V srpnu je z desky pořízen videoklip na skladbu "Modrý oči".

Koncem září ještě Vitacit s novou posilou nahrává v Propasti coververzi "Nikdo nejsme akorát" na tribute album skupině Olympic nazvané Dej mi víc... Olympic, které ještě do konce roku vydává Monitor. To se však stává labutí písní a kapela se rozpadá. Luděk mizí kamsi do Německa, kde hraje ve skupině Akasha Chrome a Kuře se přidává ke skupině Corona, které produkoval singl "Naivka"/"Můžu ti lhát".

Koncem roku 1994 dochází ke znovuzrození kapely a jako blesk z čistého nebe se Vitacit znovu objevuje na scéně v sestavě Miloš Doležal (kytara, zpěv), Pavel Hejč (kytara), Karel Adam (basová kytara), Daniel Hafstein (bicí). V tomto složení podepisuje kapela na jaře následujícího roku i novou smlouvu s Monitorem a v květnu a v červnu nahrává v Dodově Haciendě novou, pěkně nadupanou desku Navostro, kde sice kapela oproti předešlé nahrávce řádně přitvrdila, ale zároveň opustila svůj tradiční melodický metal, který ji proslavil. O produkci se Dodo podělil s Janem Němcem. Dílo je věnováno hlavnímu duchu fanclubu kapely, Jirkovi Bartošovi. Ten tento svět, bohužel tak předčasně, opustil. Po jejím natočení ale odchází Kuře, který se hodlá věnovat kapele Corona a produkční činnosti. Jeho nástupcem se stává zakladatel kapely Motorband a bývalý člen Kreyson Libor Matějčík. Ten se fanouškům představuje na koncertech podporujících novinku.

Koncerty jsou v té době pořádně našlapané a novinky jako "Nebezpečná nálož", nebo titulní "Navostro" fungují naživo stejně dobře jako osvědčené hity "Sybila", "Zvony", či "Loď". O síle tehdejšího materiálu svědčí i to, že si Vitacit jako své předskokany na pražský koncert 22. října vybrali samotní Iron Maiden.

Téměř po roce, v červenci a srpnu, vzniká opět v žirovnické Haciendě další deska, která dostala jméno Zaživa mrtví a v podstatě pokračuje ve šlépějích svého předchůdce, i když tentokrát si kapela našla místo a čas i pro pomalou skladbu ("Noci jsou zlý"), která se okamžitě stala nejvýraznější položkou alba a a trochu zjemnila jeho jinak velmi přísnou tvář. Po natočení alba odchází Libor Matějčík.

Pouze ve třech nahrává kapela coververzi "Fight Fire With Fire" na tribute album zesnulému basákovi Metalliky Cliffu Burtonovi 10 Years After... A Tribute to Cliff Burton. Náhradou za Libora Matějčíka se stává Robin Davídek a se zacelenou sestavou hraje Vitacit třeba na tradičních Metalových Vánocích na Barče. V roce 1997 koncertuje kapela jen velmi málo, ale přesto se jí dostává další pocty - v červnu předskakují další ikoně rocku Alice Cooperovi. Prodej desek ani návštěvnost koncertů zřejmě není taková jakou by si představovali a tak se s rokem 1998 koná další,v té době se zdá, že i definitivní konec. Miloš se věnuje nahrávání své desky s coververzemi milovaného Hendrixe. Hafo obnovuje Mewu a Karel s Robinem se objevují v řadách libereckého Krucipüsku, posléze Brichtově Grizzly, popř. AB Bandu (kde sice již nehraje Robin, ale pro změnu zase Hafo).

V dalších letech se okolo kapely nic podstatného neděje. Ke konci roku 2005 o sobě dává vědět Miloš Doležal, když si vlastním nákladem vydává další sólové album pod názvem Nejvyšší vibrace. Pracoval na něm dlouhých pět let, za účasti špičkových světových muzikantů. Na podporu alba vyráží na pár klubových koncertů po celé republice. Kromě ukázek z nového alba a z alba Dodo hraje Hendrixe pravidelně zaznívají i koncertní tutovky Vitacitu ("Škorpion", "Zvony", "Loď", "Sybila", "Johanka", "Já chci se ptát těch králů"). Dne 9.6.2006 se konal výjimečný koncert v Praze 9 - Kbelích, který Dodo věnoval svým fanouškům a pozval na pódium velmi vzácné hosty, včetně Pavla Hejče. Pro tento den společně nacvičili další slavná čísla kapely.

Až v roce 2009 se zlehka pohnou ledy. Poté, co Láďu Křížka a Luďka Adámka, kteří už tou dobou spolu nějaký čas poháněli obnovený Kreyson, napadlo oživit slávu jejich bývalé kapely. Domluvili se s Kuřetem, a poté, co je Dodo odmítl, využili tehdejší spoluhráče, kytaristu Radka "Reddyho" Kroce a bubeníka Zdeňka Pradlovského a společně rozjeli vzpomínkovou podobu kapely, která si nekladla za cíl nic víc, než jen živě provětrávat to nejlepší z jejího dědictví, pochopitelně z období s Láďou za mikrofonem.

Vydrželo jim to takto bez většího vzrušení a v pohodě ještě pár let, než přišel rok 2015 a zopakovala se 28 let stará situace. Ladislav Křížek se znovu chytil lana od Radima Pařízka a opět odešel do ostravské legendy Citron, kde se po nečekané smrti Standy Hranického uvolnilo místo zpěváka.

V té době již nicméně se skupinou zlehka spolupracoval i další její někdejší pilíř, totiž (překvapivě) Dan Horyna, který se v předlouhém mezičase zbavil svých toxikomanických obtíží, znovu vdýchnul život i svému někdejšímu projektu Merlin a na vitacitovských koncertech jste jej mohli vidět právě po boku Ládi Křížka. Jeho kompletní angažmá proto bylo logickým krokem, jenž následně vykrystalizoval v další verzi kapely, v němž se krom jistoty v podobě Luďka Adámka objevili také další staří známí: Fany Stehlík a Petr „Eda“ Kocour, k nimž se pak přidal i kytarista Honza Bouška (alternující zřejmě Kuřete, jinak letitého zvukaře slavného strahovského klubu 007) a bubeník Stanley Jahoda (ex – Motorband).

Společně živě oprášili téměř celou historii skupiny, jejímž motorem je především nostalgie, ale to je dnes vlastně velmi obvyklý způsob kulturního pohonu. Opravdovému životu metalové kapely, tak, jak jsem o něm již psal, se to sice nevyrovná, ale jak praví jedno domácí přísloví, lepší vrabec v hrsti než holub na střeše. Vitacit tak žije alespoň koncertně, a jak vyplývá z aktuálních vyjádření kapely na internetových vlnách, možná se můžeme dočkat i čerstvého autorského materiálu prostřednictvím nového alba.

V roce 2019 oznámil svůj odchod z kapely Stanley Jahoda. Vystřídal ho Michal „Kolouch“ Daněk.

Použité zdroje: