Původně vydával časopis Sterling Publishing Company, v únoru 2007 jej koupila společnost Zenbu Media. Redakce časopisu sídlila na Manhattanu v New Yorku a vydávala deset čísel ročně. Na rozdíl od časopisu Metal Edge, který se z velké části skládal z fotografií komerčnějších hvězd té doby, jako byli Bon Jovi a Poison, se Metal Maniacs zaměřoval převážně na thrashmetalové kapely a podle Ludwigové měl za cíl jednat s metalovými fanoušky jako s lidskými bytostmi, které mají co říct. Časopis obsahoval rubriku dopisů, v níž se mohly vést vážné diskuse o metalové scéně a politice.

Ludwigová publikaci také využívala jako svého druhu osobní kazatelnu: „Když jsem mohla, ráda jsem do ní vložila i něco o vegetariánství, konopí, feminismu a svobodě slova.“

V únoru 2009 bylo oznámeno, že vydavatel Zenbu Media ukončí vydávání časopisu Metal Maniacs, stejně jako jeho většího a renomovanějšího sesterského časopisu Metal Edge. Společnost nevydala prohlášení pro čtenáře ani nevrátila předplatitelům peníze. Spolupracovník šéfredaktora JJ Koczan si v lednu 2009 založil vlastní internetový časopis The Obelisk.

V roce 2010 byla doména časopisu znovu uvedena na internet pod novým vedením společnosti MetalHit.com. Metal Maniacs byl přebudován na webzin, aniž by se na něm podíleli jeho zakladatelé nebo předchozí autoři. V prosinci 2011 koupila časopisy Metal Maniacs a Metal Edge od Zenbu Media společnost To 11 Media, Inc. a pokračuje ve vydávání obou časopisů v elektronické podobě.

11. června se na stadiónu Evžena Rošického odehrál první velký domácí festival s účastí zahraničních metalových kapel. Shodou okolností jsem se akce zůčastnil, protože jsem v té době nějak přišel k opušťáku. Sice jsme si s klukama pěkně zanadávali, protože kvůli dešti nevystoupili české hvězdy Arakain a Vitacit (což mě sice mrzelo, ale ty jsem znal z Barči), ale hlavně jsme neviděli Risk (to mě vadilo dost). Running Wild byl ale doopravdy zážitek.

O akci se zmiňuje Aleš Brichta v knize Arakain - 20 let natvrdo: "Dělal jsem produkčního koncertu Rock a sport ekologii na Rošického stadionu na Strahově na jaře 1989. Tam se vůbec sešla zajímavá parta lidí. Třeba právník Aleš Hušák, který je dnes ředitelem Sazky. Zařizoval jsem aparát, světla z Německa, kapely od nás i z Polska; Risk, Running Wild z Německa. Velký problém vznikl z toho důvodu, že nám nějaká nesvéprávná sekretářka na Pragokoncertu nepředala plánky zavěšení světel, které jí z Německa poslali (osvětlovač tenkrát měsíc před koncertem přiletěl letadlem, aby si prohlédl stadion a rozhodl se, že nebudou na stojanech, ale zavěsí je na řetězy). My jako pitomci postavili střechu, kterou jsme pak na poslední chvíli museli zbourat. Z hydrometeorologického ústavu nám garantovali, že první déšť přichází v úvahu až v pondělí. No a v neděli odpoledne se během koncertu spustil liják a my byli v háji. Risk, Arakain a Vitacit pak bohužel nevystoupili, aby mohli hrát Running Wild jako hlavní hvězda."

"Zážitek mám i z toho, že celou akci původně moderoval Roman Lipčík z Mladého světa, jenže se příšerně zlil a začal vykřikovat něco o prstech na spoušti policajtů v zádech – a bylo vymalováno. Nějaký šéf policejních jednotek mi hned volal na produkční štáb, ať okamžitě všechno ukončíme, nebo to rozeženou a nás všechny pozavírají. Nakonec jsem ho ukecal, že je to nějaký omyl, že ten moderátor se tam už neobjeví a že nevím kde je, ani jak se jmenuje (chtěl jeho jméno). Romana jsem nechal zamknout a zbytek koncertu musel uvádět já sám."

Přidal se i nový kytarista Arakainu Dan Krob: "Festival na Strahově byl taky bomba. Přišlo tam hodně lidí, byli jsme dobře naladěni. Pak ale začalo pršet a následně došlo k technickým problémům. Protože byl skluz a největší očekávanou hvězdou byli Running Wild, udělali jsme jako místní skupina gesto – vypustili jsme náš koncert, jenom jsme vystříkali do lidí šampaňské. Umožnili jsme tím Running Wild hrát, protože kdybychom hráli my, na ně by už nezbyl čas."

Svůj dojem z akce doplnikl i autor knihy Bohouš Němec: "Na strahovském koncertu Rock a sport ekologii jsem byl jedním ze členů pořadatelské služby. Odjakživa mě fascinovali zejména bubeníci, takže jsem se zdržoval především za pódiem. Různě jsem klábosil s muzikanty, ale do smrti nezapomenu, jak Vondrovic seděl na schodech, koukal na rozlehlou bicí soupravu Jaina Finlaye z Running Wild a pořád naříkal, že na takovou baterii se nikdy nezmůže. Později mu Křížek podobnou nasliboval…"

Zatímco v Praze už se podařilo uspořádat několik větších akcí, kde se mohla ukázat i metalová muzika, ať to byly Rockfesty v letech 86 až 88 nebo oba fesťáky Death Metal Session v roce 1988 (vlastně první dvě velké akce s extrémním undergroundovým metalem), zbytek republiky si na svou první velkou akci musel počkat až do jara roku 1989, kdy se v Bzenci podařilo uspořádat první ročník přehlídky nazvané Attack of Fire. Za akcí stáli bratři Lagové z thrash metalové kapely Terminator, která vznikla teprve na konci předešlého roku. Mladá smečka odehrála 24.března na taneční zábavě své první vystoupení a hned následující den uspořádala v kulturním domě první Attack of Fire. Ze známých jmen vystoupili ještě Krabathor a brněnské kapely Root a Insania.

Mira Laga později vzpomínal: "Dělali jsme vše pro to abychom mohli hrát a dostali se mezi lidi. V roce 1989 jsme patřily mezi zhruba desítku ostřejších part v ČSSR. A chtěli jsme udělat fesťák, na který budou jezdit davy a kde se bude hrát thrash metal, tak jsme prostě do toho šli, však to nějak dopadne. Ani náhodou nás nenapadlo, že by to mohlo dopadnout zle. Zkoušeli jsme na kulturáku v Bzenci, oslovili jsme místní SSM, vyrobili ručně fixem psané plakáty - s lebkami, s toxickým znakem, napsali to pár kámošům, oslovili spřízněné kapely, dali do kupy nějaký aparát. Tehdy paní vedoucí na KD byla asi pěkné kvítko a vše nám povolila. Přijela Insania s nejšílenějším bubeníkem na světě, co si pamatuju, tak hráli jen a pouze v bílých slipech a s totálním nasazením."

Jarní akcí ale hudební masakr v Bzenci toho roku neskončil. Uprostřed prázdnin, 29.července, uspořádali rozjetí bratři Lagové další Attack of Fire, tentokrát pod širým nebem. O celé akci vypráví Martin Orel Orálek, spoluzakladatel fanclubu Terminator: "Plánovaný začátek, který byl stanoven na 15.00 se protáhl o více než hodinu a tak byla každá kapela nucena hrát kolem šesti skladeb, aby se dodržel pevně určený závěr a to ve 21.00. První se předvedl black gang Törr a svým blackem přivedl vše, co bylo v areálu do extáze. Po nich vystoupil Mamut, kluci předvedli pár skladeb ze svého thrash programu, ale pro malou známost neměli mezi fans takový ohlas jako Törr. Když moderátor oznámil, že se na pódium chystá bzenecký Terminator, fans zase ožili. Terminator se představil ve skvělé formě a všem ukázal, jakým směrem se chce do budoucna ubírat. Po nich se objevili velice očekávaní Krabathor, kteří předvedli total thrash první jakosti. Root - další kvalitní kapela, i s novým kytaristou ukázali, jak zní temný brněnský black metal. Vystoupení Metax, málo známé thrash kapely z Čejče, vzbudilo asi nejmenší ohlas. Důvodem bylo i to, že byli zařazeni k závěru a většina už očekávala Arakain, kteří předvedli totální zvukovou a světelnou show, jako poslední zněl bzeneckým parkem "Amadeus"."

Festival neskončil u prvního ročníku a opakoval se i v dalších letech. Poslední, který se odehrál v Bzenci, byl desátý a uskutečnil se ve dnech 12.7 -14.7. 1996. Jedenáctý Attack se přesunul o dva roky později do Uherského Ostrohu a byl zřejmě posledním, aspoň o dalších nic nevím.

Zdroj: Pařát č.75.

Na začátku projektu Rockmapa stál Petr Janda, legendární kytarista a zpěvák skupiny Olympic, který na konci osmdesátek k metalové muzice získal vřelý vztah, a oblíbil si ji až tak, že se rozhodl iniciovat nevídaný a v socialistickém Československu snad až nemyslitelný projekt – metalově-rockový sampler a sérii singlů. To, co by o dva-tři roky dřív vypadalo jako myšlenkový produkt blázna, se ale skutečně začalo plnit, středobody projektu se staly státní gramofirma Supraphon a nahrávací studio Propast – a kapely mohly, většinou poprvé, vyrazit mezi pásy a mixáky!

Plán byl jasný – umožnit vybraným skupinám natočit dvě skladby, z nichž jedna se dá na sampler a obě dostanou prostor na singlu. Některým, plus mínus těm nejpopulárnějším seskupením pak byly umožněny dokonce dva singly, jednomu dokonce tři. Připravilo se jednotné grafické zpracování – udělalo se logo, obal stylizovaný jako turistická mapa a takhle nachystané vyšly vlastně všechny produkty celého projektu (i když singlové nahrávky se objevily i s různou jinou grafikou).

Láďa Křížek zakládá Kreyson v roce 1989 po odchodu z Citronu. Skupinu postavil z výborných muzikantů. Kromě něj přišel z Citronu kytarista Jaroslav Bartoň, z Arakainu kytarista Dan Krob a bubeník Robert Vondrovic a z Mopedu basák Karel Adam. Brzy začalo být jasné, že se rodí fenomenální projekt. Veřejnost postupně začala být seznamována s tvorbou nové kapely, aby na konci roku 1990 vyšlo album, které je přelomové v dějinách čs. heavy metalu - Anděl na útěku. Tři jeho megahity, "Vzdálená", "Čarovná noc" a "Nejde vrátit čas", zněly v podobě videoklipů v televizní Hitparádě Martina Hrdinky, sestavované podle prodeje desek, řadu měsíců naprosto bezkonkurenčně z prvního místa, stejně tak "Vzdálená" rok úspěšně válčila v rozhlasové Formuli Pop. Tohoto alba, které vyšlo samozřejmě i na klasickém vinylu s rozevíratelným dvojobalem, se prodalo zhruba čtvrt miliónu nosičů, a to i přesto, že LP stálo o polovinu víc než bylo běžným zvykem, totiž celých 75 Kčs! Původně plánovaný náklad 45 000 kusů byl pryč během prvních tří dnů prodeje.

Před druhou deskou se Láďa se rozhodl odskočit si na sólovou dráhu albem Zlatej chlapec z roku 1991 - na němž je doprovázen svým vlastním Kreysonem, ve kterém Boba Vondrovice nahradil motorbandovský Daniel Hafstein (později Libor Matějčík, téhož původu, vystřídal Daniela Kroba). Album mělo rovněž obrovský úspěch. Klipovky "Zlatej chlapec", "Poslední den jsi má" nebo "Playboy" opět bouraly všechny možné hitparády. Album bylo zajímavé rovněž tím, že na něj Křížek zařadil báječný smíšený duet "Kam jen jdou lásky mé", který kdysi, ještě v dobách Citronu, zpíval v klipu s Tanjou, zde ji ovšem nazpíval s Annou K. (pro desku byla připravena i verze s Tanjou, kterou si však producent nevybral; mimochodem, úplně prapůvodně zamýšlel Křížek tento hit nazpívat s Lucií Bílou, z čehož ovšem nakonec sešlo), anebo závěrečnou píseň ze seriálu Čs. televize se Svatoplukem Skopalem Dlouhá míle, kterou složil Karel Svoboda a otextoval Karel Šíp.

Druhá deska Kreysonu, Křižáci, vyšla v roce 1992. Album obsahovalo více rychlejších, až speedmetalových skladeb. Zajímavostí je, že píseň "Není marné žít" má svůj hudební základ již v Červeném smíchu z LP Citronu Vypusťte psy! (s Láďou Křížkem pouze na demu). Také nutno zmínit, že tuto desku jak tuzemsko, tak svět označil za projekt white metalu (tedy bílého, křesťanského metalu), samozřejmě pro jeho monotematickou koncepci křižáckých výprav, i když tuto výchozí pozici Kreyson využil k tématům s obecnějším dopadem - dobro a zlo, utrpení, smysl lidského bytí... Z hlediska historie čs. heavy metalu jde v každém případě o výjimečnou a nezapomenutelnou desku. Stejně tak nutno uvést, že obě první desky kapely byly vydány rovněž v Německu a Japonsku.

V roce 1993 vychází třetí deska Elixír života. Jde určitě o desku méně hitovou, v žádném případě se však nejedná o desku slabou. Za zmínku stojí, že Láďa Křížek se rozhodl realizovat ji z velké části s řadou nových muzikantů: např. s kytaristou Petrem Henychem, příbuzným slavnějšího Vlasty Henycha z Törru. Jarda Bartoň na desku nahrál jenom pár sól. Na albu, stejně jako na předchozím sólovém 'Klíči', si zahrál i bývalý Křížkův spoluhráč z Vitacitu Luděk Adámek, který v tu dobu ještě netušil, že jeho baskytara se stane součástí později znovuzrozeného Kreysonu.

Návratem ke kořenům - i k Jardovi Bartoňovi - byl z hudebního hlediska Zákon džungle, který už ovšem nevyšel u Tommu Records, ale malého vydavatelství Happy Music. Album z Léta Páně 1995 je typické hutným soundem příznačným pro Anděla, dokonce snad ještě trochu tvrdším, a také tím, že Křížek tématicky navazuje i na svou dřívější tvorbu a některými skladbami vytváří jakési 'druhé díly' ke starším písním ("Scházíš mi" - "Už zase mi scházíš" od Citronu, "Jsou rána" – vazba na stejnojmennou píseň z dob Vitacitu, "Zákon džungle" - návaznost na skladbu Kreyson...).

K realizaci dalšího zamýšleného alba Smrt mouchy už nedošlo, neboť Laďa Křížek činnost Kreysonu ukončil.

Poté následuje desetiletá odmlka, po níž Láďa Křížek znovu vychází na scénu. V roce 2006 rozjíždí akustické turné za doprovodu kytaristy Radka Kroce a zpívá hity z dob jeho působení v kapelách Vitacit, Citron i Kreyson. V říjnu 2006 Láďa vyhlašuje konkurz na členy kapely a připravuje znovuzrození kapely. Sází především na muzikantsky osvědčené tváře, konkr. Bartoně, Kroce, Adámka, k nimž přibývá ambiciózní kytarista skupiny Seven Honza Kirk Běhunek a řízný bicmen Zdenek Pradlovský. V tomto, pro český metal unikátním složení (3 kytary), absolvuje Kreyson důležitou před-premiéru 17. března 2007 v přímém přenosu České televize z ostravské ČEZ Arény, kdy zní duet s Doro Peschovou "Deep In The Night". V červnu 2007 Kreyson na festivalu Noc plná hvězd v Třinci natáčí svoje první DVD (+CD). Kirk následně z vlastního rozhodnutí Kreyson opouští.

V prosinci 2007 absolvuje Kreyson úspěšné turné po Německu, Švýcarsku a Česku s Doro Peschovou.

1. dubna 2008 se křtí zmíněné DVD+CD, a stejně jako dříve trvalo spojení Ládi Křížka a Tommu Records, vydáním tohoto projektu vzniká novodobá úspěšná spolupráce s Petarda Production.

Nejnovější album Návrat Krále se začíná rodit na jaře roku 2011, kdy se kapela na delší dobu uzavírá do studia a natáčí první základy nového materiálu. Z tohoto období vzniká pilotní singl, kde se představují dvě nové skladby - pomalá "Ztrácím" a rychlá "Kde se touláš". Z nedostatku financí je však další nahrávání přerušeno. V tomto mezidobí dochází i ke změně na postu bubeníka. Zdenka Pradlovského nahrazuje nejmladší člen kapely - Michal Daněk. Díky sponzorům je umožněno natáčení desky v zahraničí a Kreyson tak v březnu 2013 vyráží do švédského Varbergu ke dvornímu kytaristovi Kinga Diamonda - Andy la Rocquemu. V jeho Sonic Train Studiu jsou tak nahrávány kompletně znovu všechny skladby. Následně zde probíhá i finální mastering. K tvorbě obalu nového alba byl nejdříve osloven Derek Riggs, který z nedostatku času nabídku odmítá. Další, neméně známý malíř - Mark Wilkinson (Marillion, Judas Priest, Bon Jovi), už nabídku přijímá.

10.10.2013 je album Návrat krále slavnostně křtěno v Hard Rock café v Praze a 12.10.2013 v Masters of Rock café ve Zlíně za účastí samotného autora obalu Marka Wilkinsona. V následujícím roce převzala kapela na 12. ročníku festivalu Masters Of Rock ve Vizovicích za album Návrat krále zlatou desku

V roce 2016 oslovil zakládající člen skupiny a bývalý kytarista Daniel Krob několik svých předchozích spoluhráčů s nápadem uspořádat turné k 25. výročí vydání debutového alba Anděl na útěku. Na pódiu se měli objevit i další bývalí členové skupiny, Jaroslav Bartoň a Karel Adam. S nabídkou připojit se byl osloven i Křížek, který však odmítl s odkazem na své opětovné angažmá v kapele Citron. Soubor vystupující pod názvem Kreyson Memorial začal koncertovat a v roce 2019 vydal své první album, soubor autorských skladeb s názvem Strážci plamenů. Jejich současnou sestavu tvoří Krob, Kroc, Vondrovic a Dolének a Petr Formánek na baskytaru.

V roce 2017 se kapela dala dohromady ve velice silné sestavě. Láďu Křížka doplnili renomovaní hudebníci, z nichž mnozí mají za sebou hraní v nejedné známé zahraniční kapele či projektu. V Kreysonu se tak objeví kytaristé Michal Kůs (z brněnských Eegleheart) a Roland Grapow, který svého času působil s Helloween. Na basu bude hrát George Rain (Citron, Sabastien) a za bicí usedne Mike Terrana (USA), kterého čeští fanoušci znají nejspíš především se spolupráce s Tarjou Turunen, Rage, Masterplan a ze sólových bubenických projektů. Terrana žije dlouhodobě v Evropě a se zmíněným Rolandem Grapowem také již spolupracoval. I když se mluvilo o novém albu, zůstal po této sestavě bohužel jen singl "Přátelství". V roce 2019 opustili kapelu Roland Grapow, Mike Terrana i Jiří Rain.

Současná sestava je Ladislav Křížek (zpěv), Michal Kůs (kytara), Tomáš Krauz (kytara), Zdenek Pradlovský (bicí) a Václav Barták (basytara).

Kapela, která se svým doom metalovým kolegům poněkud vymykala a přtom v tomhle stylu patřila ke špičce. Možná i proto, že v roce 1989 začínala jako ryze heavy metalová a spoustu melodií a postupů si přenesla i do svého pojetí doom metalu. Zásadním zlomem byl rok 1993, kdy se rozhodla vykročit pomalejším a zadumějších směrem, jak dokláda demo Deppression. Následně se objevila na sampleru Master of Czech Metal. V roce 1995 se pak firma Taga Records postarala o to, že se z dema stala debutová deska.

V té době už ale kapela připravovala možná největší tuzemské doom metalové album, více než 70 minut dlouhé In memories, které vyšlo v roce 1996 opět u Taga Records. Díky Sheer Records se pak album protlačilo i do distribuce Nuclear Blast a tím za hranice.

K desetiletému výročí si v roce 1999 kapela nadělila CD s názvem X: 1989-1999, které nabídlo skladby z heavy metalového období.

Doomoví fanoušci ze znovu dočkali až v roce 2002, kdy vyšla v nákladu 3000 kusů deska In Love with Blood. Na další album už se tak dlouho nečekalo, The Dark at the End of the Tunnel vyšlo v roce 2004. Na albu se už tehdy podílela Zuzka Ferfecká Brezňáková, která se následně stala novou zpěvačkou a vystřídala charismatického Yarrina. S novou zpěvačkou vyšlo poněkud svižnější album New Feelings, jediné na kterém se neobjevil mužský hlas. Yarrin se pak ke kapele vrátil a byly natočeny další dvě alba, Coming Soon (2014) a Silence (2019).

Zdroj: Václav Votruba - Kniha kovu 2